Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Hnídek.
Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Podkladem nynější debaty o těchto školských záležitostech byla naléhavá interpelace pánů se strany německé, ve které si stěžují na potlačování, na "Drosselung" německého školství. Tato interpelace má ovšem velikou slabinu v tom, že vychází z r. 1908 a podle tohoto roku usuzuje, že bylo více škol a tříd německých zrušeno než českých, a že tedy právem mohou mluviti o nějakém potlačování, "Drosselung", německého školství. Zapomínají při tom pánové ovšem na jednu věc, totiž na to, že byl stav českého školství roku 1908 docela jiný, nežli stav školství německého. Zapomínají, že bylo v té době německé školství úplně saturováno, ale nejen to: mělo více, než mu patřilo. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Pan posl. dr. Feierfeil zde mluvil o "Besitzstandu" a vykládal, že Němci ze svého "Besitzstandu" si nenechají nic bráti. Zaměňují zde ovšem spravedlnost s "Besitzstandem". Jejich školství bylo docela jinak vypraveno. Vždyť v tehdejší době, když se jednalo o zřízení nějaké české školy, musila býti ihned jako kompensace zřízena třebas docela zbytečná škola německá, takže vycházeti z předpokladů a cifer roku 1908 je pochybené. Proto také cifry, které zde uvádí pan ministr školství, mluví docela přesvědčivě, nad slunce jasněji o tom, že o nějakém potlačování, "Drosselung" není možno vůbec mluviti. Cifry ty dokazují, že měří se školství německému právě tak jako českému, že nečiní se žádných rozdílů.
První německý řečník pan kol. dr. Spina vycítil dobře slabiny celé věci a to v cifrách, které zde určitě mluvily a dokazovaly něco docela jiného, než na co se odvolával. Proto hleděl svésti celou věc na jiné pole, že totiž nemají se rušiti třídy s hlediska pedagogického. To je jiná otázka! Jestliže páni z německé strany mají v tomto ohledu stížnosti, máme my stížnosti dvojnásobné, jak o tom budu mluviti později.
O nějakém "Drosselung", rdoušení školství není možno hovořiti. Chtějí-li páni věděti, co je to "Drosselung", dovolím si to ukázati a srovnati, zda to rdoušení školství německého je totožné s rušením tříd našich. Musíme ukázati, co je opravdové rdoušení školství, kdo školství rdousil a kde je spravedlnost. Chceme-li mluviti o nějakém rdoušení školství, musíme jíti nazpět, do doby před válkou, musíme jíti ještě do doby Rakouska a tam najdeme to, co vším právem můžeme nazvati "Drosselungem", rdoušením školství. Bylo to tenkráte však rdoušení jiné, rdoušení školství českého. Já jen připomínám tu křížovou cestu, kterou musilo obyvatelstvo území zněmčeného podstoupiti, kdykoliv se jednalo o nějakou školu českou. Uvedu okamžitě některé cifry, které dokazují, že obyvatelstvo české v tak zv. zněmčeném území mělo plné právo i podle státních zákonů rakouských na české školy, ale přece jen tohoto práva dosáhlo až po velkých a velkých utrpeních. Kdykoliv mělo se přikročiti ke zřízení české školy, tu v každém případě nastával takovýto postup. Jakmile se objevila žádost českých rodičů za školu, ihned dostavovalo se s pravidelností, že tito čeští rodičové ve zněmčeném území, většinou dělníci, byli a tempo především vypovídáni z práce a z bytů, jenom aby se tyto německé obce zbavily českého obyvatelstva, aby nemusely se pro ně zřizovati školy. Jistě by bylo příliš zbytečno, abych všechny ty případy, které se staly v tomto ohledu, zde vypočítával, ale přece jen některé budiž mi dovoleno říci. Zmíním se o tom proto, abych dokázal fakticky, že běželo o schválnost, o úmyslné vypovídání českých dělníků z práce, aby nebyla zřízena česká škola. Tak připomínám na př. zřízení školy v Ervěnicích. Tam bylo 117 českých, školou povinných dítek a přece pro ně neměla býti zřízena česká škola, poněvadž tamější obecní zastupitelstvo si toho nepřálo.
Jaký nátlak dál se na firmy, které zaměstnávaly české dělníky, toho důkazem je na př. přípis německé národní rady s předsedou Tittou. Tam totiž každá firma, zaměstnávající české dělníky, dostala následující přípis: "Velectěná firmo! Obdrželi jsme právě z Velkého Března truchlivou zprávu, že tam hrozí nebezpečí zřízení české školy. Potřebný počet dětí je prý již sehnán a nebude-li okamžitě energicky zakročeno, budou co nejdříve sbírány podpisy na zřízení české školy. Tomu se může zabrániti jen tím, když němečtí továrníci co nejrychleji propustí české dělníky a zřízence, nebo když propuštění všech nelze provésti, buďtež aspoň odstraněni hlavní štváči, což zajisté nezůstane bez účinku na ostatní klidné Čechy. Vznášíme tedy na Vaši velectěnou firmu, jejíž dosavadní působení v národních záležitostech uznáváme, zdvořilou, ale naléhavou prosbu, aby v tomto smyslu působila a tak pomohla ochrániti německou obec Velké Březno před zřízením české školy. Pokládáme za nutno připomenouti, že zřízením této školy by bylo na obec Velké Březno uvaleno velké břemeno daňové, jímž by Vaše firma, jedna z hlavních poplatníků obce velko-březenské, rovněž velkou měrou byla postižena. Zřízení české školy ve Velkém Březně znamenalo by tudíž pro Vaši firmu také značnou ztrátu hmotnou a proto Vás žádáme, abyste nám byl nápomocen ve snaze tomu zabrániti."
Tedy, tak se jednalo s českými dělníky, když žádali vším právem školy, která jim podle státních základních zákonů patřila. Zde běželo o to, že dělníci mají býti zbavováni chleba, jen aby se nedomohli svého práva, práva vzdělávati v rodném jazyku své děti. Ale nejen to. Vedle tohoto propouštění z práce objevilo se horší ještě to, že němečtí domácí páni zbavovali tyto české dělníky přístřeší i s jejich dětmi. I v tom nejhorším počasí v zimě bývali čeští rodičové vyhazováni na ulici s dětmi, které mrzly potom v mrazu. Že byli zbaveni bytu a že byly zde výzvy k tomuto zbavování bytů, proto zase bych uvedl jako doklad psaní "Aussiger Tagblattu" z r. 1907, který výslovně přinesl následující stať: "Němečtí majitelé domů v Předlici, pozor! Krásné Březno se konečně vzchopilo a ukázalo českým štváčům a agitátorům dvéře. Poněvadž tyto partaje v Krásném Březně žádných bytů nedostanou, nezbude jim nic jiného, než aby učinily nejistým okolí Ústí. Jak jsme se dověděli ze spolehlivého pramene, obrátily se jednotlivé partaje k nám. Žádáme německé majitele domů, aby před přijmutím těchto českých partají se informovali, proč byly z Krásného Března vypuzeny, a potom jednali jak se na Němce sluší. Z Předlic nechceme učiniti Krásné Březno!"
Tedy, výslovně je zde výzva, aby byli zbaveni bytů čeští dělníci, aby se nemohli domáhati svého práva. Že neběželo zde snad jen o cifry malé, že běželo zde také o velký počet školou povinných dítek, a že měly býti tyto školou povinné dítky odnárodňovány, toho důkazem jsou zase cifry. Tak r. 1908 byl na německých školách v místech, kde dosud českých škol nebylo, tento počet dětí: v Č. Lípě 154, v Mimoni 112, ve Štětí 132, v Libochovicích u Duchcova 102, ve Zvodavě u Falknova 93, v Kuksu 97, v Novém Sedle 106, ve Frýdlantě 224, v Horní Vsi 171, v Tanvaldě 224, v Hrádku u Liberce 92, v Chrastavě u Liberce 68, v Rochlicích u Liberce 87, ve Vratislavicích 93, v Ouštěku 52, v Havrani 80, v Jiřetíně 344, ve Slatinicích 53, v Dolním Litvínově 230, v Louce 214, ve Warnsdorfu 90, v Cukmantlu 137, v Drahankách 93, v Dubí 66 atd.
Tento velký počet dětí v r. 1908 neměl českých škol. Tyto děti byly nuceny choditi do německých škol a přirozeně byly zde vystaveny odnárodňování. Měly se utopiti v tomto německém moři v t. zv. uzavřeném území. To je to pravé rdoušení, to je ten "Drosselung" školství, kde dítě nemá možnosti, aby bylo vzděláno ve svém jazyce, ačkoliv má na to plné právo. Jak si počínal německý tisk proti českým rodičům, žádajícím české školy, to zde nebudu čísti, ačkoliv mám mnoho dokladů, poněvadž by to bylo zbytečné uvádět. To jistě musí i pánové z německé strany, jsou-li spravedliví, uznati. Jak byly české školy umísťovány, o tom je škoda mluviti. Tak na příklad v Bílině byla umístěna česká škola v hostinci mezi dvěma nevěstinci. České školy byly umísťovány ve stodolách, tedy v místnostech naprosto nevyhovujících a přece jen německé obce za každou cenu bránily se zřizování českých škol, ačkoliv bylo jasno, že tento stav není možno trvale udržeti. To je tedy pravý "Drosselung" a nyní srovnejme to, co se dálo tenkrát, se stavem nynějším. Srovnáme-li tato dvě fakta, srovnáme-li nakládání s českými dětmi a s českými školami za doby, kdy Němci měli nadvládu, s dobou naší, vidíme ten ohromný rozdíl a vidíme, že Němci nemají žádného práva, aby zde mluvili o nějakém "Drosselung". Ale pánům běží o něco jiného. Pány - jak zde prozradil p. posl. dr. Feierfeil, když uváděl cifry, pro kolik žáků bylo německých škol zrušeno a že byly české menšinové školy zachovány - neobyčejně bolí a je jim neobyčejně proti chuti ponechání menšinových českých škol v zněmčeném území. Ale tu je veliký rozdíl. Kdyby tyto školy při sebe menším počtu žactva byly zrušeny, neměly by české děti možnosti se vzdělávati ve svém českém jazyku, poněvadž nemají v blízkosti žádné školy, kdežto jsou-li zrušeny někde německé školy, německá mládež má možnost navštěvovati německé školy jiné, takže zde je veliký rozdíl. Volal také po tom, aby byly zřizovány německé menšinové školy. Kde, proboha, mají býti zřizovány ty německé školy menšinové, když už za Rakouska všude, kde byl dosti malý počet dětí, byla německá menšinová škola zřízena? Tedy volají po něčem, co je nemožné, poněvadž zřizovati školy někde, kde už jsou, bylo by přímo nadbytečné. Tedy o to jim právě běželo a proto volají po zrušení menšinových škol i českých.
Vrcholem všeho bylo to, co říkal pan kol. Simm, který mluvil o tom, že snad byly porušeny mírové smlouvy. Odvolávati se na mírové smlouvy při této příležitosti je přece jen příliš silné, poněvadž kdybychom se drželi mírových smluv, nemají mít Němci ani desátý díl z toho, co mají dnes ve všech oborech, ať v oboru školství, ať administrativy atd. Tedy toto odvolávání se jistě by mohlo pořezati samy pány z německé strany.
Zjev, který se právě objevil zrušením tříd, je nutností, za kterou my nemůžeme. Vždyť se dotýká nás tak jako Němců. Je to, bohužel, zjev poválečný, který se dostavil jako následek světové války. Válka měla za následek nejen ničení hmotných statků, které mohou se konec konců napraviti a nahraditi, ale také devastaci na poli kultury - s tím musíme počítati - a to nejen snad na území německém, ale také na českém. Vždyť se mluví všeobecně o úpadku kulturním po světové válce. Je jisto, že úpadek jeví se na všech polích, v umění, v literatuře atd., ale nejhorší následek války objevuje se právě na poli školského vzdělání. Vždyť víme, jak bylo se školstvím nakládáno za doby války. Když učitelstvo bylo povoláno na vojnu, náhrady zde nebylo a následek byl, že třídy se zavíraly, že učilo se v nejlepším případě střídavě dopoledne a odpoledne a že na některých školách vůbec nebylo vyučováno. Následek byl samozřejmě, že děti nenaučily se ani pořádně číst ani psát. Profesoři středních škol mohou celé kapitoly vypravovati o této devastaci školního vzdělání, když na střední školy přicházely děti, které neuměly pravopisně psáti a číst a které musili teprve tomu doučovati. Učitelé se střídali každou chvíli a samozřejmě než si děti zvykly na methodu nového učitele, ztratily na prospěchu atd. Ovšem za tyto následky nikdo nemůže.
Pokles populace je u nás veliký, takže dávati zde vinu, že restrikce je prováděna z nějakých nacionálních pohnutek, je naprosto nemyslitelno.
Pánové v německé interpelaci výslovně podotýkají také, že restrikce byla dělána a je dělána z čistě nacionalistických ohledů, že se na ní usnesly koaliční strany jenom proto, aby hlavně postihly německé školy. Já jsem ukázal, že tím postiženy jsou nejen německé, nýbrž i české školy. Byly-li postiženy české školy vůbec, byly postiženy tím více školy venkovské. Vždyť na venkově samozřejmě je mládež odkázána většinou jenom na obecnou školu. Na většině vesnic nemají nic jiného než jednotřídku nebo nanejvýše dvoutřídku. Jenom v určitých obvodech jsou zřizovány tak zv. obvodové školy měšťanské - ale to není všude - takže venkovská mládež je omezena čistě jenom na tu školu obecnou. A proto my musíme této obecné škole věnovati největší péči. Zde jest rozdíl mezi městem a venkovem. Ve městě je přece jen více příležitosti ke vzdělání, více škol, více druhů škol, pokračovací školy atd., kdežto na venkově jsme omezeni čistě jenom na školu obecnou. A tu, jestliže se ruší třídy na venkově, jest tím postižena mládež naše dvojnásob. A proto, ačkoliv uznáváme, že je nutné, aby se přikročilo k této restrikci, je přece jenom na pováženou, kdyby se zde při tomto rušení tříd pokračovalo šablonovitě a ne individuelně, podle jednotlivých poměrů, jak jsou na venkově. Musíme přece jenom míti na zřeteli, že vzdělání je ten největší statek dítěte, a proto musíme, i třeba obětmi, dbáti o to, aby se umožnilo vzdělání dětem co nejvyšší. Proto bych se při této věci přimlouval za to, aby hlavně na venkově, kde jsou odkázáni jenom na obecnou školu, tato restrikce nedála se šablonovitě, poněvadž za nedlouho, za rok, za 2 léta objeví se zase nutnost tyto třídy otvírati. Toto rušení by nemělo býti definitivním, mělo by býti jen dočasné, alespoň spojování tříd, poněvadž musíme vzíti zřetel také na děti, které za rok, za dvě léta dorostou školy, takže bude třeba zase tyto třídy otvírati znovu a potom nastane zase procedura, jaká je obyčejná při otevírání škol, zjišťování průměru atd., kteréžto věci značně znesnadňují zřizování škol.
Opakuji i znovu, že tato restrikce je nutné zlo, které přinesly doby poválečné a toto zlo můžeme poněkud zmírniti, bude-li přihlížeti k individualitě jednotlivých škol a budeme-li hleděti k duševnímu prospěchu dětí.
Prohlašuji, že přinesli jsme největší oběti pro stát, a že přineseme také i pro kulturu našeho obyvatelstva největší oběti a že jistě v době nejbližší nastanou takové okolnosti, že už nebude třeba sahati k takovým prostředkům, jakým je restrikce ve školství.
Prohlašujeme, že budeme hlasovati pro prohlášení ministra školství. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Nemůžeme zde ve sněmovně jednati o tom všem, co již postihlo německé školství v posledních letech této republiky. Musili bychom vypočítati všechny zákony, týkající se školství, musili bychom se zmíniti o všech činech školních diktátorů, počínaje Metelkou až do dneška, musili bychom se znovu pustiti do kritiky malého školského zákona a musili bychom konečně vyzvati pana ministra Markoviče, aby své vlastní číslice, které nám zde udal, podrobil revisi. Jsou to číslice, nic jiného než číslice, a především nelze v nich nalézti lásky ke školství, ba ani nutného porozumění. Můžeme si to zde uspořiti, neboť nikdo neposlouchá, avšak dovolíme si uveřejniti v časopisech zdejších i zahraničních tento obraz, (ukazuje diagram), jejž zde ukazuji a jenž lépe mluví než číslice, tento obraz rdoušení německého školství. Zde vidíte zcela zřetelně a jasně, že nás ani slova předcházejícího řečníka nemohla přesvědčiti, že zde nejde o rdoušení. Co jest na tomto obraze naznačeno modře, (ukazuje na diagramu), jest rdoušení ve školství, a to ve všech německých školních okresech v Čechách, a dovolíme si podati také ministrovi výtisk tohoto statistického a grafického diagramu, neboť víme, že slova nedělají dojem; přičiníme se však zde i v cizině, aby tento obraz byl viděn. Díváte-li se zde na tyto modré obrysy - jsou provedeny přesně podle posledního rdoušení - vidíte velice strašné zpustošení německého školství - jde zde stále o německé školní okresy, které jsem graficky znázornil - o strašná zpustošení, která byla již provedena, a že jednotlivé okresy ztratily 49, 50, 60, 80, 27, 20% svých školních tříd. Porozumíte tomu, že veškerý německý lid všude odpovídá na takové jednání vášnivým protestem a že ovšem veškerý německý lid musí uvésti všechny páky do pohybu, aby tuto křivdu zase napravil. Číslice pana ministra nám dokazují, že sám není správně informován; pan ministr nám zde uvedl, že v roce 1918 bylo v Čechách 21.823 tříd. Jest tedy velice podivné, že máme úřední statistiku z roku 1921, v níž jest vykázáno 23.227 tříd. Kde přibylo těchto 1400 tříd od roku 1918 do roku 1921? Němcům nebyly dány. Není pochyby, že zde jde o číslici, kterou pan ministr ve svých vývodech vůbec zamlčel. Jde o menšinové školy a o tyto menšinové školy zatím se zvýšil počet školních tříd. Lze dokázati, že jsme v roce 1921 měli již značně vyšší stav školních tříd. Tyto číslice, které zde uvádím, jsou vzaty z úřední statistiky, byly uveřejněny Státním statistickým úřadem. Ukazuje se tedy, že číslice, které uvedl pan ministr, naprosto nesouhlasí se skutečností, nýbrž že při tom velká část školních tříd byla vůbec zatajena a že nám to ovšem nemůže podati obrazu o školství, jak si jej dnes představuje pan ministr.
Mohu vám ovšem uvésti podobné zřetelné číslice také pro jednotlivé okresy a z toho zcela zřetelně vysvítá, zvláště ukáži-li zde statistiku venkovského okresu libereckého (ukazuje diagram), že v libereckém venkovském okrese v jednotlivých obcích nemáme dnes naprosto spravedlnosti a rovnosti ve školství, nýbrž úplnou nerovnost, ovšem v neprospěch Němců. Uvedu vám tyto číslice. Jsou příznačné a charakteristické pro celý postup v našem školství. Máme na př. v Hodkovicích - naleznete to zde na malé tabulce zcela zřetelně zaznamenáno (ukazuje na diagram) - při počtu obyvatelstva 922 Čechů a 1627 Němců 9 českých a 3 německé třídy. Bylo zrušeno 8 německých tříd. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Jak zde může Němec, i kdyby byl nejdobromyslnější člověk, ještě mluviti o rovnoprávnosti, jak mohl ještě říci předcházející pan řečník, že se jen ve starém Rakousku rdousily české školy, a že si Němci nemohou dnes stěžovati, tímto jest to zajisté nejlépe vyvráceno. Horní Růžodol u Liberce má 2900 českých obyvatelů, 2700 německých. Českých tříd jest dnes 12, německé 3; 7 německých tříd bylo zrušeno. Znovu výmluvný důvod rovnoprávnosti. Pro rovnoprávnost jest konečně charakteristický, abych uvedl jen několik příkladů - uváděti všechny okresy, k tomu nestačí řečnická lhůta - také jablonecký okres. Pan ministr v rozpočtovém výboru doznal, že nejen počet, nýbrž také organisace školství v jabloneckém okrese byla značně zhoršena. Možno však také říci, že číslice, týkající se poměru německých obyvatelů k Čechům v jabloneckém školn. okrese, dnes dokazuje tutéž nespravedlivost, jako ve mnoha jiných městech, místech a obcích. Jest to přímo školní případ: Jablonecký okres má po rdoušení ještě 144 německých tříd - 49% tříd bylo zrušeno - a 43 českých školních tříd. Obyvatelstva v tomto okresu jest 70.600 Němců proti 13.600 Čechů. Tedy správný poměr k počtu obyvatelstva by bylo: 27 českých tříd a 231 německých tříd. Bylo tedy v tomto okrese zrušeno aspoň o 87 německých tříd více. Zajímá-li vás grafický obrázek, mohu jej také ukázati. Již v poslední schůzi jsme předložili takový obraz, pan předseda, bohužel, však nepřipustil, abychom pracovali graficky, když řeči nepomáhají. Musíme tedy jíti do veřejnosti a v nejbližších dnech naleznete tyto tabulky také v novinách. Každý uvidí, že se dnes na nás v tomto státě páše nekonečné znásilňování, jež lze označiti jen jako rdoušení celého školství. O spravedlnosti není ani zmínky.
Když bylo zde již několikráte o tom mluveno, nemusím zde více uváděti číslic. Pro naše německé školství jest již samo sebou něco strašného, vidíme-li, že nejen v menšinových územích, o něž se pan řečník přede mnou opíral ve své celé polemice, nýbrž také v našem původním území, tedy v jednolitém německém jazykovém území, nikoliv ve zněmčeném území, nýbrž v naší pravlasti, 30% našich školních tříd prostě zmizelo. Přejeme vám tyto menšinové školy. Zřizujte si je, když staré Rakousko jednalo nespravedlivě s vámi, ale ponechte nám naši državu, državu Němců, na kterou jsou hrdi a vždy byli hrdi a jíž budou hájiti všemi prostředky.
O číslicích se zde jednalo již několikráte; vyjměme znovu jablonecký okres. Také zde, přejete-li si, mohu vám zase posloužiti grafickými obrazci (ukazuje diagram). Slova zde nepomáhají. Prosím, aby předsednictvo dalo uveřejniti předložené tabulky také v zápisech sněmovny. Musíme poukázati na to, že jsme zde užili slov, která vyzněla na prázdno, musíme tedy mluviti kresbami. To snad ocení i veřejnost, i když nikoliv česká, tedy aspoň jiná. V jabloneckém okrese zrušili jste 49% školních tříd. Co jest jablonecký okres? Na čem se zakládá jeho moc, jeho berní síla? Přece jen na tom, že tam školní vzdělání mohlo vniknouti až do nejmenší chaloupky, že si tam obyvatelé, žijící daleko roztroušeni v horách, vlastní silou zřizovali školní třídy, poněvadž dobře věděli, že školní třídy podporují zdatnost obyvatelstva, že teprve ony činí člověka způsobilým k soutěži na světovém trhu. Z těchto lidí, kteří tam chodili do obecné školy, stali se dnes lidé, kteří na konec vyváželi své zboží do světa a právě Československá republika béře většinou své důchody od těchto lidí, kteří tam chodili do školy, a stát a obyvatelstvo nebude míti více těchto důchodů, učiníte-li z nich ubohý balkánský národ.
Máme totéž v jiných průmyslových okresech, v Liberci-městě a na venkově; tam bylo zavřeno 44 a 40%. V Rumburku, v Teplicích, v Žatci, v Duchcově, v samých vysoce vyvinutých průmyslových územích, všude jste zavřeli 43, 38% atd. Pan předseda vlády pravil, že jest jistě dnes nutné, aby se nic neměnilo na organisaci školství. Ale, pánové, organisace školství jest již zničen. Vyslechněte jen číslice, jež vám zde stále znovu uvádíme, vyslechněte jen číslice o organisaci. Jednotřídních obecných škol přibylo 60, za to však ubylo dvoutřídních o 47, byla tedy organisace snížena. Čtyřtřídních škol ubylo o 35, byl tedy jejich počet také snížen. Pětitřídních ubylo dokonce o 184. Ve 300 případech byla jen v Čechách do roku 1925 organisace zhoršena. Ano, lze velice těžce říci: Nyní udržte organisaci. Ona jest přece již zničena. Pohlédněme znovu na jablonecký příklad. V Jablonci měli jsme v roce 1918 22 pětitřídních obecných škol. Dnes má tento celý školní okres jednu pětitřídní obecnou školu. Nelze tomu věřiti a vážený pan kolega z Moravské Ostravy, jemuž jsem před několika dny tento příklad vypravoval, pravil mi: To jest naprosto nemožné, to vám nevěřím. Prosím, aby se otázal pana ministra školství, aby se dotázal těch pánů, kteří se o to starají. Nyní pravíte: Můžete znovu vybudovati novou organisaci, musíte jen spojovati. To nejde tak prostě a prosím, aby bylo pamatováno, že v našich školních okresích byly již kladeny požadavky stran vybudování organisace, uvádím jen České Budějovice a Hrušov, které chtěly v poslední době odvoláním znovu zlepšiti organisaci. Nato jim bylo řečeno, pan kolega mi právě předtím vypravoval příklad: Vždyť vaše německé místní školní rady nejsou ani legitimovány, aby toho žádaly, nemáte vůbec práva odvolání, musíte také prohlásiti, že jste tam prostě vydáni na pospas násilnému panství. Oč zde jde? Jde zde o měšťanskou školu, kde byla uzavřena první třída, o více než 1000 osob v jednom místě, které jsou Němci, a v celém okrese o 2700 Němců. Tedy jistě jsou oprávněni. Tento příklad bylo by lze uvésti z velikého počtu jiných okresů a působí velice divně a zní to jako trpký výsměšek, praví-li muž, jenž zná školství, ve své revoluční knize: Zakládáme "závěť Komenského". Ano, Komenský byl učitelem a Komenský uváděl velice dobré školní nauky. Ale to, co se děje v tomto státě, není naprosto závětí Komenského. Zde musím Komenského vzíti do ochrany, a kdyby dnes žil zde v tomto státě, stál by na straně Němců a hájil by školství. Stál by snad také na straně Čechů, kteří dnes musí právě tak hájiti svého školství, neboť trpí tím, že není dnes lásky ke školství, nýbrž slyší se jen číslice, číslice a číslice, ale nikoliv potřeba obyvatelstva. Mluvili jsme o tom již velice mnoho. Předcházející řečníci uváděli, jak to vlastně přijde, že prý dnes nemáme naprosto důvodu mluviti o úsporách.
Máme přece dnes v našem rozpočtu na jedné straně přebytek 10 milionů. Nevíte-li, co byst měli učiniti s těmito 15 miliony, právě školství by bylo tím, kde byste nespotřebovali těch 15 milionů a kde byste mohli zlepšovati a kde byste mohli aspoň udržeti to, co dnes máme a čeho tak vášnivě bráníme.
Jest vášeň všude, ve veškerém obyvatelstvu, v tomto těžkém boji, neboť víme zcela dobře, že nejmírnější a nejlepší zbraní v rukou Němců bylo vždy jejich vzdělání, jejich osvěta, a že nedovolí jinému, aby jim tuto zbraň vykroutil z rukou. Doporučuji vám, také panu ministrovi, aby zase jednou sáhl zpět k Němci Fichtemu, snad by právě u tohoto muže, v kapitole o nové soustavě vychovávací nalezl, co rozumí vzděláním, školou a výchovou občanů. Dnes tomu patrně již nerozumíte. Neboť nevíte, že by učitelové dnes nemohli vyučovati, kdyby našli ve škole podobné poměry. Slyšeli jsme od pana ministra také číslice o nových zrušeních škol, on zde uváděl, že jsme zrušili v Čechách 1712 tříd, z toho 1031 českých a 681 německých školních tříd. Prosím, aby se také zde jednou porovnaly číslice obyvatelstva, Němců a Čechů, a aby se zjistilo, pro kolik německých dětí byla uzavřena jedna škola a pro kolik českých dětí. Naleznete, že u Němců došlo ke zrušení u 26, kdežto u Čechů došlo ke zrušení teprve při počtu 35, vezme-li se za základ průměr 54.000 dětí, o něž letos prý méně dochází do školy. Němci byli také zde ošizeni o 166 školních tříd. Ministr mluvil o jednotřídních školách, jimž věnuje svou zvláštní péči. Ale proč to není v praksi vůbec znáti? Dožili jsme se poslední dobou, že byly zrušeny jednotřídní školy, v libereckém okrese v Javorníku, Kunraticích, ačkoliv jsou tak špatné komunikační poměry tam v horách, že nelze žádati od dětí, aby chodily daleko do školy, přes to byly v Javorníku a v Kunraticích zrušeny jednotřídní školy. Totéž se stalo v Hřibojedech v okrese králodvorském při 24 dětech, v Roudníkách v okrese ústeckém při 22 dětech, v Ostrém v okrese litoměřickém při 16 dětech, ve Skoroticích v okrese velkobřezenském při 29 dětech, v Kamenické Stráni v okrese děčínském při 14 dětech. Podobně jest tomu s expositurami. Máme sice ministerská slova, ale nevidíme činů. Mluví se tolik o statistice, kterou prý pan ministr vzal za základ svých nynějších opatření. Pravím zcela upřímně, že považuji tuto statistiku za nesprávnou, poněvadž nepodává skutečného obrazu. Zápisy byly provedeny ke konci roku. Jen v jedné sousední obci u Liberce jsem zjistil, že jsme tam měli rozdíl 11 dětí při zápisech na počátku a na konci školního roku. Ukázalo se však také, že se k mnoha dětem nepřihlíželo. Proč máme dnes zákonné ustanovení, že se nesmějí připočítávati děti, které ještě nedosáhly 6 let, ačkoliv v tomto roce budou docházeti do školy? To jsou snad chyby malého školského zák., ale ony musejí býti v praksi opraveny, zvláště ve chvíli, kdy se vůbec neví, kolika dětmi se bude příštího roku disponovati. Neboť tyto grafické tabulky (ukazuje diagram) - také tuto statistiku mám po ruce, ať se pan ministr jednou podívá - zřetelně dokazují, že úmrtnost dětí a vůbec úmrtnost všeobecně klesá, přebytek porodů se tedy objevil již znovu v roce 1920, a že v jednotlivých okresech máme dnes o několik set dětí více než loňského roku a že se také v jiných okresech zřetelně tento směr ukazuje. Jest zde přírůstek, ale ovšem se k tomu nepřipočtou četné děti, které ještě nedosáhly 6. roku, aby se tím padělala statistika. Jest to falešná statistika a této statistice nemůžeme věřiti, již proto nikoliv, že vychází z klamného předpokladu, že Nečechoslováci, kteří snad mohou tento stát zde velice dobře oplodňovati svými duševními schopnostmi, nesmějí ničeho dělati pro své děti v tomto státě. Ty se pro školu nepočítají. Kdo má pečovati o děti těchto lidí? Není-li to nekulturní a zpátečnické opatření, praví-li se, že se počítají jen osoby, které jsou československými státními občany? Nejsme přece tak daleko od starého Rakouska a jest zcela jasné, že máme mnoho osob všude a zvláště v průmyslových územích, které nezměnily své státní příslušnosti a nemohly změniti, a také v severních Čechách stále vidíme, jako za starého Rakouska, četné osoby, které z Německa podporovaly náš průmysl a které zde bydlí. Mají snad své děti posílati do školy do Německa? Myslíte skutečně, že jiné státy - o čem již také dnes byla zde zmínka - že Rakousko dnes tak postupuje? Nechci opakovati číslice 16, která platí v Rakousku, ale mělo by to již býti všeobecně známo; nesmíme se držeti přísných předpisů, které stanoví malý školský zákon a počítati jen s číslicemi, nýbrž musíme dbáti také skutečných potřeb. Postup, jenž se provádí, nazývám zpátečnickým, a nemohu vypočítati, v kterém směru jsme na tom lépe než ve starém Rakousku. Mluvil-li kol. Hnídek o neštěstí menšinových škol ve starém Rakousku, řekl něco pravdivého; ale to není důkazem proti našemu protestu. Pravím ještě jednou: Zřizujte své menšinové školy, ale ponechte vedle nich neporušené německé školství. Není možno říci, že jednáte spravedlivě, když na jedné straně - tam máte malou tabulku - (ukazuje na diagram) - vidíte takový vzrůst menšinových škol a na druhé straně vidíte, jak se hrubě zasahuje, aby se německé školství zničilo. (Posl. Patzel [německy]: Stalo se ve starém Rakousku, že starosta dal sejmouti střechu se školy?)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Kostka (pokračuje): Nemůžeme stále vláčeti s sebou příkladu starého Rakouska, neboť příklad starého Rakouska - pravím to zcela otevřeně - znamená v takových otázkách nikoliv spravedlnost, nikoliv vyrovnání, o něž musíme usilovati, nýbrž v mnohých případech nadvládu, která chce jednoho povznésti nad druhého. To zde dokazujete. Ale nám jste tím nic nedokázali. Neřekli jste nic na omluvu rdoušení škol, ničeho na omluvu faktu, že veškeré německé školství jest podrobeno autoritě, která nemá citu pro německé školství, která německy nesmýšlí a necítí. Naše nejsvětější država musí býti řízena lidmi, kteří mohou úplně vniknouti do Fichtovy myšlenky o vychování na občana. Toho žádáme a z toho vyplývá náš požadavek na školní autonomii, na samosprávu, jen na ochranu německého národa nad jeho vlastním školstvím. Chceme sami ochraňovati toto své německé školství. Pak nechť se rozpoutá radostná soutěž ve státě mezi německými a českými školami.