Další příklad: učitelský spolek protestuje proti počešťování a židovské rodiny 82 podpisy protestují, avšak trvá to již dva roky, co byla podána školnímu referátu žádost o nápravu, a školní referát dnes mlčí a český učitel počešťuje jak ruské děti tak i židovské.
Příčinou počešťování jsou uprchlíci, kteří z Ukrajiny přišli sem spasiti ruský národ, Ukrajinci, kteří pro svůj národ nebyli dobří, nedovedli si vydělati na vezdejší chléb, počali psáti mluvnice pro naše ruské lidi a říkali, že náš jazyk není spisovným jazykem, že se nehodí pro naše děti a pro naše školy jako vyučovací jazyk. K národu, jenž za tisíc let nezapomněl své řeči, svého jazyka za Maďarů, přicházejí oni a s vládními podporami spisují mluvnice cizím jazykem a nutí naše děti, aby se v tomto jazyku učily. A proč se to dělo? Pešek, bývalý školský referent, a Ehrenfeld, viceguvernér, když podávali vládě zprávu o stavu našich škol, vyslali svou zprávu s tím posudkem, že dlužno podporovati ukrajinský jazyk, náš jazyk pak změniti, zničiti a ukrajinský jazyk zavésti do našich škol, neboť: "když Ukrajinec mluví pomalu, Čech mu rozumí, a když Čech mluví pomalu, rozumí mu Ukrajinec. Tímto způsobem lze velice snadno provésti počeštění."
Marně protestoval lid i učitelstvo bez ohledu na víru a na národnost. Připomínám si rok 1923, když bývalý pan ministr Bechyně jezdil po Podkarpatské Rusi na inspekce. Přijel do Hustu, kde jsem ho vítal se 600 lidmi, a my všichni jako jeden jsme prohlásili, že protestujeme proti ukrajinskému jazyku a prosíme pana ministra, aby tento jazyk vzal z našich škol, a netrápil duše našich dětí cizím jazykem. Tehdy tento pan ministr jako sociální demokrat na čest a slávu sociálním demokratům dal mne odvésti státními policisty. To byla jeho krátká odpověď.
Připomínám si řeč předcházejícího řečníka, který útočil na naše německé kolegy, a pravil: "zde není kaiser, skončilo se jeho panování a násilí". Prosím, aby naši bratři Češi a kulturní svět podívali se na to, jak jedná náš ministr národní osvěty, když starší lidé chtějí brániti svých dětí, aby se učily ruskému jazyku; pan ministr dává za to lidi odváděti policisty. To se nedělo ani za carismu, ani když jsme žili v Maďarsku, a bylo to velice hanebné jednání od tohoto našeho ministra. Stihl ho osud, neboť nevidíme ho v tomto křesle, kde nyní sedí pan doktor, náš ministr nár. osvěty.
Školský referát jest naplněn samými Čechy. Rusíni, kteří mají takovou kvalifikaci, aby mohli býti správci našich školských věcí, jsou podezřelí a nespolehliví, ačkoliv všemi silami se namáhají dostáti své povinnosti nejen ve školském referátě, nýbrž i mimo školní referát píší učebnice, a pak nás obviňují, že nejsme kulturním národem, že nemáme učebnic. Nesčetné učebnice a mluvnice jsou napsány naším jazykem, ale nynější i bývalý pan ministr nikdy neschválil těchto učebnic, neboť viděl, že se odlišujeme od českého jazyka a nikdy nebudeme počeštěni. Velice se mýlí tito páni ministrové, myslí-li, že nepovolí ani jednu ani druhou naši knihu jak učebnici tak také mluvnici. Připomínám si rok 1916, kdy naše děti pod košilí nosily svou vlastní ruskou duši, ruské učebnice, aby jim jich Maďaři nesebrali a přes strašné zákazy naučily se rusky čísti, psáti a mluviti. I mohou přijíti ukrajinské knihy v tom ukrajinském duchu, v cizím, nikoli v našem ruském, ale my ve slovanském státě nyní nebudeme nositi své knihy ukryty pod oděvem, ale budeme je nositi veřejně.
Zmatek, jenž jest v našich středních školách, není nikde na celém kulturním světě. Neboť když zde mluví němečtí poslanci, že několik jejich škol bylo zavřeno, musím prohlásiti, že naše všechny měly by býti zavřeny. Ve středních školách, v gymnasiu vyučují velkorusky, ukrajinsky, česky, naším jazykem a potom jest předepsán jazyk francouzský, německý, latinský, a na konec snad bude předepsáno i esperanto. Dětskou hlavu nabíjejí jazykovou otázkou tak, že děti nemají času učiti se věcným předmětům, a stává se, že žák po maturitě nezná těch vyučovacích předmětů, které jsou předepsány pro 4 nižší třídy. Tím chce vláda a náš školní referát dosáhnouti toho, aby naši jinoši byli negramotní a aby nešli na vyšší studia a aby jen pro druhé národy a především pro české studenty a pro české žáky bylo místo zajištěno.
Co praví ten pan ministr, že se u nás školy stavějí? Protestuji proti tomuto výroku, u nás dosud nebyla vystavena ani jediná škola. U nás se buduje pouze vězení za čtyři miliony korun, jež bude šířiti osvětu a národ učiti mravnosti ve svých stěnách. Když na toto vězení byly 4 miliony korun, proč není takové částky na hustské gymnasium, za niž by bylo lze je vybudovati? Na toto gymnasium bylo vloni zajištěno jen 100.000 Kč. Kolik let budeme musiti čekati, abychom po 100.000 dostali na toto gymnasium? V tomto rozpočtu není ani haléře, ale na vězení jest, neboť vězení budou nás učiti, jak máme býti pokorní. Na toto gymnasium, jež se má u nás stavěti z darů, jak jsme to viděli v minulosti, mnoho jsme již darovali. Pouze sám Hust daroval ruční práci a daruje potahy, a přes tyto dary jest škola, na jejímž místě se má stavěti toto gymnasium, ještě v rozvalinách.
Stojíme na základě naší mírové smlouvy. Nebudu dále pokračovati ve své řeči, neboť známe již z dřívější prakse, že co jednou rozhodne tato "pětka", vládní strany, které mají 164 poslanců, a kdyby se mluvilo i andělskými hlasy, toho nezvrátíme. My pouze upomínáme českou vládu, aby dbala této mírové smlouvy, kterou podepsal pan president vlastnoručně a která nám zajistila naše kulturní práva a školská práva, a aby dohodla se s námi na základě této mírové smlouvy a aby nám poskytla co nejrychleji možnost, aby se ten náš sněm již jednou sešel, neboť on má právo rozhodovati o osudu a budoucnosti našeho kulturního života. Protestujeme proti tomu, aby čeští učitelé počešťovali naše ruské děti, protestujeme, aby Ukrajinci jako příživníci na našem těle svými falešnými mluvnicemi ubíjeli duši našich dětí, a neučiní-li se tomu přítrž, prohlašuji, že budeme nuceni začíti kulturní stávku a nepouštěti svých dětí do takových škol, kde se neučí naším jazykem.
Odvoláváme se ke kulturnímu světu, aby nám byl spravedlivým soudcem - a doufám, že se vláda probudí z temného snu a řekne těmto příživníkům, aby našeho ruského lidu podle své vůle neoklamávali a jeho jazyka neubíjeli.
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Hoffmannovi.
Posl. Hoffmann (německy): Slavná sněmovno! Za měsíc budou se slaviti sedmé narozeniny Československé republiky, prolejou se potoky inkoustu, budou proneseny slavnostní řeči, uveřejní se v časopisech plamenné články, aby se ukázalo, jak se Československá republika skonsolidovala a rozvinula. Ačkoliv by bylo velice lákavé pohlédnouti krátce zpět na tyto sedmileté dějiny mladého státu, chci se toho zříci a uvedu jen jedinou číslici, kterou vyslovil pan ministr dr. Markovič: 3512 zrušených škol a tříd označuje cestu, kterou se ubírala koalice, "pětka". Zříkám se opakování číslic, nechci se pouštěti do podrobností, neboť již dostatečně a velice často bylo ukázáno na ony číslice, které jsou důkazem, že bohužel porody klesají, že u nás Němců klesly o 362.000 dětí v sedmi letech, což bylo příčinou, že bylo zrušeno 1490 tříd. Nechci také ukazovati na to, že u Čechů klesly rovněž porody o 192.000 dětí, že však zde počet tříd vzrostl o 249. Chci ukázati pouze na číslici 3512 zrušených tříd, úřední číslici, kterou oznámil správce ministerstva školství. Chci dále na základě zrušování tříd poukázati, že totiž populace ubylo, že počet žáků klesl. Ale jedna otázka mi bude snad dovolena: postačí tento poukaz na klesající počet žáků k ospravedlnění postupu, jejž skutečně dlužno označiti za herostratický čin? Stala se kulturní vražda, nejen na německém, nýbrž také na českém školství, a my němečtí sociální demokraté to vyslovujeme, že jest hanbou vůbec prováděti rdoušení a chtíti je ospravedlňovati tím, že se praví, že bylo provedeno "přizpůsobení k počtu žactva" a že školství bylo "ve prospěch národů" zlepšeno. Toto slovo, které vyslovil pan ministr, odporuje vlastně samo sobě, pohlédne-li se na několik číslic a poukáže-li se na skutečnosti. Tak ztratil školní okres ašský 29%, školní okres německo-jablonecký 27%, školní okres chebský 23%, Jablonec 49·4%, Liberec-město 44%, Liberec-venkov 40·2% atd. A nikdo přece nebude chtíti tvrditi, že tento pokles - nechť jej každý brání, jak chce - jest zlepšením ve školství národů. Stejné jsou poměry na Moravě a také ve Slezsku.
Nyní musíme uvažovati dále. Rdoušení školství jest zpustošením, jest zhoubou nejdůležitějšího a nejzákladnějšího kulturního majetku a není spravedlivo označovati toto rdoušení jako přizpůsobení populaci. Člověk se dostává do pokušení tázati se, platí-li tyto klesající číslice populace také za základ ke rdoušení a omezování militarismu? Naopak. Dovídáme se, že v novém státním rozpočtu vykazuje se na militarismus skorem dvě miliardy.
Pan ministr poukázal na to, že v prvních třídách bude velice málo žactva. To snad je pravda. Ale to právě poskytuje možnost, aby se práce v počátečních třídách provedla lépe než jindy. Člověk by musil nejprve jako učitel vyučovati v první třídě, aby se dověděl, že práce vykonaná v počáteční třídě, musí býti nazvána přímo obrovskou. Děti v počáteční třídě dávají ohromnou práci, bez frází řečeno. Tyto slabé děti, jejichž duch se teprve rozvíjí, musejí se naučiti více než 300 nových značek. A člověk by myslel, že by muselo býti vítáno, kdyby se počet žactva pro neblahé poměry právě v první třídě velice snížil; tím krásnější a lepší byl by výsledek vyučování ve vyšším stupni. Uváděti slabou docházku do prvé třídy jako důvod k ospravedlnění, jest velice chabá výmluva. Pak by se mělo zvláště přihlížeti k tomu, že tělesný organismus našich dělnických dětí - a zde mluvím jako zástupce území, v němž jsou silné české menšiny, a kde jsou poměry veskrze stejné - jest velice špatný, že tělo pro bytovou nouzi, pro panující bídu, pro kratší zaměstnání rodičů, atd. fysicky velice trpí. Tento fysický stav musí ovšem působiti také na duševní rozvoj dětí. Proto musíme zvláště požadovati, aby první třída byla vůbec chráněna. Poukaz, že mohlo býti uzavřeno 555 jednotřídních škol, kdyby se užilo přísně zákona, jest jen důkazem, jak špatné a zaostalé jsou naše školské zákony. Můžeme býti panu ministru vděčni, že vystupuje jako korunní svědek pro náš požadavek, aby reforma školství byla provedena tak rychle, jak jen možno. Pan ministr výslovně ujistil, že rdoušení byla nutná, nejen pro snížený počet žactva, nýbrž také podle předpisů platných zákonů. Zdá se nám, že pan ministr zde zaměnil účinek a příčinu. Neboť koalice to byla, která v prosinci loňského roku tyto zákony vytvořila, aby mohla zrušovati. Mohu poukázati na to, že my jako jediná německá strana, jež se účastnila projednávání ve výboru sociálně-politickém a rozpočtovém, bránili jsme se tehdy rozhodně a se vší vášnivostí proti tomu, aby právě restrikční zákony byly usneseny.
Nyní se naskytá otázka, je-li skutečně správné tvrzení pana ministra, že úroveň naší obecné školy nebyla ani v nejmenším dotčena. Školní okres jablonecký, jeden z nejvýše rozvinutých, po stránce kulturní a hospodářské nejvýše stojících, jenž státu svou výrobou a svým průmyslem poskytuje hodnoty mnoha set milionů, měl v roce 1918 ještě pět jednotřídních škol, z nichž 2, v Rýnovicích a v Šumburku byly zavřeny. Ostatní školy měly většinou 3, 4 a 5 tříd. Dnes má celý okres jablonecký již jen jedinou pětitřídní školu, za to však na místo 5 jednotřídních škol přišlo 12 nebo 13 jednotřídních. Nesmí tedy nikdo tvrditi, že školství neutrpělo. V okrese teplickém jsou jen ještě 2 pětitřídní školy, v okrese karlovarském z 23 pětitřídních škol zbyly jen 3. To jsou strašné číslice, úžasná čísla, neboť tímto rdoušením vysoce organisovaného školství se ovšem učitelova práce nesmírně ztěžuje. Avšak úroveň našich obecných škol nebyla prý rdoušením škol ani v nejmenším dotčena, tak se praví.
Jest to zcela mechanický pojem, s nímž se člověk všeobecně setkává, že učitel nemá co dělati, že si odbude svých několik hodin denně a pak že má volno. Jaký zájem má takový prostý člověk, ten nebo onen ukrytý nebo zjevný protivník kulturního rozvoje vůbec, na školství! Není mu milejší, může-li stále poukazovati na to, že učitel nic nedělá, že jest příživníkem? Politování hodno však jest, když sám pan ministr dospívá k takovému mechanickému mínění o škole a o jejím významu. Proti tomu se musíme ohraditi.
Bylo tedy zavřeno 3512 tříd, upouštím od jmenování číslic, byly již několikráte uvedeny, a také kolega z mé strany Hillebrand jmenoval jednotlivé číslice za země, nechci toho opakovati. Rád bych k tomu jen něco dodal. Jest velice příznačné, že se sice praví, že i české školství bylo rdoušeno. Litujeme toho, abychom to řekli ještě jednou, a výslovně ujišťujeme, že jsme se vždy a všude zasazovali o kulturní rozvoj všech národů jak ve starém Rakousku, tak také v tomto státě. Po této stránce se nemusíme hájiti. Nápadné však je, že ministr zamlčuje, jak bylo české školství vyrovnáno ve svůj prospěch, neboť se na místo zrušených škol zřídilo v Čechách 1150 menšinových škol, do nichž dochází asi 28.000 dětí. Průměrná číslice pro menšinovou školu činí tedy asi 25. Platí-li stejné právo pro všechny v tomto státě, má-li se skutečně mluviti o demokracii, pak můžeme se zřetelem na stav českého školství požadovati pro sebe stejného práva a stejné míry. Nesmíme býti degradováni na občany druhého nebo třetího stupně, to by bylo porušením ústavní listiny, kterou jste stvrdili slavnostní přísahou a na níž jste se slavnostně usnesli, ve které jste výslovně slíbili, že se budete přičiňovati o blaho všech.
A nyní otázku: Jak se provádí restrikce škol a jak tato restrikce působí? Předběžné vzdělání dětí musí ovšem ohromně utrpěti. Obecná škola připravuje v mnoha případech pro střední školu. Taková příprava jest však prostě nemožná, neboť ze dvoutřídních nebo jednotřídních obecných škol nemohou přece děti vstupovati do střední školy tak připraveny, jako ze školy čtyřtřídní nebo pětitřídní. Či skrývá se také zde národně-šovinistické čertovo kopýtko? Chcete snad, aby německé střední školství trpělo ve srovnání s českým? A měšťanská škola, kterou hrdě nazývali střední školou dělnictva, chudých, degraduje se na školu chudých lidí. Není naprosto správné, že úroveň školního vzdělání rdoušením neutrpěla, nebo že rdoušením neutrpělo žádné škody úsilí po zdokonalení školství. Bylo by strašně těžko dokázati tato tvrzení, snadnější již jest dokázati opak. A ještě něco. Pan ministr ukázal na to, že restrikce školství, snížení škol o 3512 tříd - jest to ohromně strašná číslice - není ničím jiným než "přizpůsobením pedagogickým zájmům." Jak se zdá, cítí sám pan ministr, na jak slabých nohou stojí toto jeho tvrzení, a proto žádá, aby se při rozdělování školních obvodů nebo okrsků postupovalo tak, aby bylo možno zřizovati výše organisované školy. To však nezávisí na libovůli nějakých školních úřadů, školní obvody jsou přece stanoveny předpisy zákona, v Čechách zemským zákonem z roku 1873, nezávisí to tedy na libovůli nějakých školních a místních úřadů. Druhý důkaz, jenž nám prozrazuje, jak sám pan ministr považuje toto přizpůsobení pedagogickým zájmům za velice slabý důvod, jest výzva místním školním radám, aby dbaly "pedagogických zájmů" přede všemi "jinými". Dlužno si uvědomiti, že při rdoušení vůbec se nikdo netázal místních školních rad, a když se pokusily hájiti pedagogických zájmů u představených úřadů, našly často zavřené dveře a hluché uši. Velice příznačný případ z nedávné minulosti: Snad v téže hodině, ve které musil pan ministr na rozkaz koalice ospravedlňovati rdoušení škol, ministerstvo s konečnou platností zamítlo stížnost místní školní rady v Hrušově. 117 dětí docházelo do této občanské školy v Hrušově, z nich se letos přihlásilo 47. Oprávnění jest tedy prokázané, neboť i zpátečnický "malý" školský zákon výslovně ustanovil, že měšťanská škola při 90 dětech nesmí býti zavřena. Tato škola byla však zavřena a to pro nedostatek legitimace. Jak to? Protest proti rdoušení škol podali totiž jen němečtí členové tamější místní školní rady, kteří jsou v menšině, a této menšině se odepírá legitimace a definitivně se stížnost zamítá. Tak se věci mají a jsou důkazem, že prakse v tomto státě jinak vypadá než teorie, nechť jest oděná v sebe krásnější slova.
A ještě bych rád poukázal na důležitou okolnost, totiž na to, že se při rdoušení nikdo nedotázal okresních školních rad. Jsou okresní školní rady, které po celé měsíce nebyly svolány ke schůzi, které se nepřibírají ke společné práci. Celá výkonná moc, řekl bych, katovská práce jest to tvrdý výraz, ale odůvodněný - byla přenesena na předsedu okresního školního výboru a na inspektora onoho okresu. Oni provádějí pokyny a přes ustanovení zákona o vydržování škol z r. 1873, která jsou obsažena v §u 26, nikoho se netázali. Ba dokonce se vytvořila nová soustava. Inspektor dr. Bečvář v Teplicích-Šanově dne 5. září telefonicky nařídil, aby 5 tříd bylo zavřeno. To jest ohromně praktické. Bylo by snad ještě praktičtější, postaviti v kancelářích okresních školních inspektorů radiové vysílací stanice. Telefonické zavření bylo pak odvoláno. Předsedové zemských školních rad poskytují jim takovou moc, jaké nemá žádný úředník v jiném státě. Uvalují na tohoto muže ohromné břemeno odpovědnosti a myslí, že se tím sami zbavují odpovědnosti před dějinami a národy. To není správné. Osobně musí sice úředník prováděti zákony, snad často proti svému lepšímu mínění, avšak odpovědnou zůstává přece jen koalice, systém zdánlivé demokracie a na konec "pětka".
Rozvoj půjde snad tak daleko, že ve vyučovacím předmětu, v občanské nauce, budeme se musiti ještě učiti větě nové morálky: "Že vše musíme považovati za pravdivé, co nám svatá koalice a "pětka" k věření předkládá." Tedy věřme také, že rdoušením úroveň obecné školy neutrpěla žádnou škodu a že bylo dbáno demokracie. Dovolte nám však, abychom se opřeli tomuto rdoušení, tomuto neustálému trýznění. Bylo by přímo nelidské a klesli bychom na úroveň tupých helotů, kdybychom nechtěli protestovati a kdybychom se nechtěli brániti proti neustálé tyranii, která nemá s demokracií naprosto nic společného. Ministr se výslovně zmínil, že se jednalo šetrně. Neboť kdyby se bylo postupovalo podle plné přísnosti zákona, podle jeho litery, pak by smělo v Čechách zůstati již jen 4871 německých tříd a na Moravě jen ještě 1407 tříd, takto však jest jich ještě v Čechách 6025 a na Moravě 1834. Jako by to byla omluva! Vezme se největší číslice a provede se zcela prostý výpočet; dělí se počet dětí 80 a dostane se pak tento výsledek, a neostýchají se ještě vyvozovati z toho, jak vysoko vlastně jsme, a jak se naše školství přizpůsobilo kulturnímu životu, že úroveň školy neutrpěla. Při rušení škol nikdo se ovšem ani v nejmenším nestaral o předpisy zákonů. Opakuji ještě jednou, že byl těžce porušen odstavec 2 §u 7, jenž stanoví, že spojí-li se nebo uzavřou-li se třídy, nesmí býti v nové třídě více než 60 dětí. Nikdo se nestaral o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která byla několikráte vydána, že pro pobočné třídy platí táž ustanovení jako pro třídy definitivní. Chci upozorniti na nález Nejvyššího správního soudu z června t. r., vydaný pod číslem 11.555, podle něhož není přípustno, aby pobočné třídy byly zřizovány na určitý čas. Rozhodující jest, jak dlouho jest jich potřebí. Bylo užito vší lstivosti právníků a kliček právnického mozku, aby se do malého školského zákona dostala ustanovení, která vůbec teprve umožňují rdoušení, aby nebyly počítány děti, i když bydlí v oné obci, poněvadž tam nejsou příslušny, aby se nepočítali cizinci, aby se nepočítaly děti ve věku školou nepovinném. Stalo se, že děti, které dne 5. nebo 6. září dosáhly šesti let věku, byly považovány prostě za školou nepovinné a proto chci uvésti jen několik příkladů. Ve Velkém Šanově byla spojena chlapecká a dívčí měšťanská škola, ačkoliv každá měla přes 90 dětí, byla tedy splněna ustanovení malého školského zákona. V Předlicích u Ústí n. L. byla zrušena čtvrtá třída; proto jest ve třetí třídě 73 dětí, z nichž bylo uznáno jen 70. Přes to však tato číslice 70 dětí přesahuje požadavek odstavce 2 §u 7. Zvláště křiklavý jest příklad z Dolní Poustevny, kde do osmi německých tříd dochází 361 dětí, kdežto 6 tříd české menšinové školy vykazuje 90 dětí. Nebo se na př. v Žichlinku v okrese lanškrounském nepočítaly 2 děti, ačkoliv již po léta bydlí v této obci a docházejí do tamější školy. To jsou věci, které jsou paskvilem ducha zákona a naprosto mu odporující a poslední zbytek ducha jest dokonce v malém školském zákoně.
Proto žádáme pana ministra, aby při prozkoumávání stížností postupoval přísně nestranně, aby vyřizoval stížnosti tak rychle, jak jen možno, a aby si vzpomněl na slova Tusarova, jenž kdysi jisté deputaci, která u něho byla pro zrušování škol, pravil a ujistil ji, že nechce, aby organisace školství byla snížena, že nechce, aby zvláště jednotřídní školy byly rdoušeny nebo rušeny. Jako svědka této rozmluvy a jako svědka tohoto mínění smím uvésti správce ministerstva Tusarova, pana Habrmana, jenž tehdy jako první ministr školství byl k této rozmluvě přivolán. Znásilňování německého školství a školství vůbec volá o pomstu do nebes a působí největší rozhořčení. Mravně není naprosto oprávněno, vzpíráme se proti němu.
Chci ukončiti a shrnouti, že náš boj, jak to pravil již kolega z mé strany Hillebrand, směřuje vůbec k udržení školy, že náš boj směřuje také k obnovení práva a kulturní samosprávy. Tento požadavek, jejž máme a jejž vždy znovu budeme míti, není pro nás nový. Můžete si připomenouti jen slavnostní projevy, když jste ještě ve starém státě připravovali převrat. Dne 6. ledna 1918 bylo v slavnostní deklaraci, v tříkrálové deklaraci, která se stala v dějinách proslulou, vysloveno, že zástupci českého národa budou bojovati o právo sebeurčení, že budou bojovati proti brutálnímu násilí, že budou bojovati proti utiskování národů, a dne 13. dubna 1918 povznesli jste slavnostně ruce k přísaze a slibovali jste, že dříve nespočinete, dokud neprosadíte všech těchto požadavků, dokud nedosáhnete vítězství pravdy nade lží, vítězství spravedlnosti nad libovůlí, vítězství demokracie nad autokracií; a všechna tato slavnostní ujištění, která jste často a několikráte podali, nalezla konečně výraz v ústavním zákonu. V ústavním zákonu jest výslovně řečeno, že československý národ stojí vždy na základě práva sebeurčení, že si přeje pořádku, klidu a spokojenosti všech. A provedete-li to, co jste tehdy slibovali, dáte nám, oč usilujeme, neboť musí pro nás býti slušné, co pro vás jest spravedlivé. Dejte nám kulturní samosprávu! (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pí. posl. Purkyňová.
Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Podle zpráv statistického úřadu ubývá v Československé republice obyvatelstva. Moment tento dal podnět koaličním stranám, aby dotázaly se ministerstva zdravotnictví a sociální péče o příčinách tohoto úbytku. Jest jisto, jestliže v některém národě ubývá obyvatelstva, jest v jeho organismu určitá choroba, a jest rozhodně nutno, aby byly příčiny této choroby zkoumány a aby byly potírány.
Pro nás jest zcela jasno, že příčiny úbytku obyvatelstva jsou jednak mravní, jednak sociální, resp. hospodářské. Pokud se týče příčin mravních, jest sice nevděčno mluviti o morálce, o mravnosti, zejména mravnosti pohlavní, o poměru mezi mužem a ženou, v době, kdy jest všeobecný názor o této morálce takový, že především je nutno vyhovovati čistě živočišným vášním, přírodě, které má býti učiněno zadost bez veškerého omezování.
Ale s tohoto místa, myslím, jest velmi záhodno, aby i o těchto věcech bylo mluveno, poněvadž jest to věc úžasně vážná, která hluboce zasahuje do celého národa, do jeho organismu, která má velké a často velmi zhoubné důsledky. Víme jedno: že princip pohlavní je základním zákonem společnosti lidské a že zejména tam, odkud se řídí osudy republiky, odkud se řídí osudy národa, odkud se upravují cesty životní, po kterých tento národ jde, že s těchto míst tento moment nemůže býti přezírán, že musí býti o něm velmi důkladně a vážně uvažováno. Víme, že na pohlavní morálce závisí rozvoj lidstva. Víme, že stavba celé společnosti spočívá na prvku rodinném, a jestliže to nám jest jasno, musíme také věděti, že prvek rodinný musí býti posilován a ne oslabován určitými názory, které se pomalu stávají majetkem celého národa, ne-li celého lidstva. Jestliže oslabíme prvek, na němž společnost spočívá a jest vybudována, přirozeně oslabujeme společnost celou. Co děláme pro to, aby rodiny naše byly prvkem silným a zdravým? Dosud v naší republice jsme dělali všecko, abychom tento prvek oslabili. Máme rozlukový zákon, který má tak velké slabiny, že nám v pravém slova smyslu rozvrací rodiny v tak velkém počtu, že dnes pomalu se nesetkáme s mladými lidmi, kteří by nebyli rozvedeni nebo rozloučeni. Rozluka stává se denním zjevem ne v několika, ale v mnoha stech případů, protože jsme podmínky rozluky udělali tak snadné, že může dnes na nejmenší příčině, která jindy vůbec nebyla ani pozorována, manželství ztroskotati. Mluví se o tom, že příroda jest příliš mocným činitelem, poukazuje se na živočichy, kteří vyhovují zdravým pudům, jež příroda ustálila, avšak zapomíná se jednoho, že přednost člověka spočívá právě v tom, že dovede ovládati živočišné vášně. Předností bytosti lidské jest sebevláda. Kulturní lidstvo vytvořilo si také pojem ctnosti. V čem záleží vlastně pojem ctnosti? Právě v tom, že člověk dovede sebe ovládati, že dovede živočišné pudy podrobovati rozumu. Nemravnost, resp. pohlavní vybočování, podkopává základy osobní mravnosti, příčí se pravdě, víře, sebevládě, lásce. Příčinou bídy mravní i bídy hmotné jest velmi často rozpoutaná vášeň pohlavní. Jest zajímavo, že v jednom státě americkém senát podrobil zkoumání určitou rodinu, která po několik desetiletí vykazovala spoustu zločinců. Zkoumání toto vedlo k poznání, že příčinou této zločinnosti v rodině, jejíž členů bylo podrobeno zkoumání asi 700, které zacházelo až do doby 100 let, byla rozpoutaná vášeň pohlavní. Jak čeliti těmto poměrům a jak upraviti poměr mezi mužem a ženou? Je to problém jistě těžký. Není jen záhodno potlačovati zlo, které zde jest, nýbrž především jest nutno ničiti příčiny tohoto zla. Jest těžko napravovati toho, který jest oddán vášni, který jest jí zachvácen, ale není tak těžko zabrániti tomu, aby vášeň tak rozpoutaná mohla se vyvíjeti. Pro nás jest jedno jisto, že výchova může tvořiti skutečně zázraky a přivoditi v každém směru nápravu. Jak vychovávati naši mládež, aby co se týče pohlavní morálky stála hodně vysoko, aby se z našich dětí stali lidé, kteří budou hrdi na to, že jsou ctnostní, a zejména aby ti, kteří stojí ve veřejném životě na vedoucích místech, byli vždy obrazem občanské ctnosti? Výchova dětí jest úžasně těžkou věcí, což víme my, rodiče i učitelé. Pokud se týče mravnosti pohlavní, měli jsme dosud vyučování morálky ve školách, tak zvané morálky křesťanské. Byli to naši katechetové, kteří měli děti učiti mravnosti. Kdyby naši katechetové byli skutečně svůj úkol plnili a vpravdě to své poslání splnili, byly by výsledky této výchovy křesťanské morálky velmi krásné. Kdyby místo, řekla bych, automatického učení katechismu a učení dogmatům církevním dovedli přiměti děti k tomu, aby měly obdiv pro člověka, který se honosí určitými ctnostmi, který dovede sebe ovládati, který dovede býti obětavým, který dovede býti hrdinným atd., kdyby dovedli ti, kteří děti vychovávají, sáhnouti do života a z tohoto života vynésti živé lidi, takové, kteří imponují dětské mysli, dětskému srdci, kteří vzbuzují jeho obdiv a touhu napodobiti hrdiny a velké, dobré, dokonalé lidi, pak bychom se jistě dočkali toho, že naše děti, vycházející ze školy, by měly touhu býti dobrými, dokonalými, ctnostnými lidmi. Je k tomu potřebí velkého umění a přáli bychom si, aby veškeré naše učitelstvo mělo smysl pro tyto věci a dovedlo svým pedagogickým uměním děti v podobném smyslu a podobným směrem vychovávati.
Řekněme si zcela upřímně, že místo toho, aby naši vedoucí lidé byli obrazem občanských ctností, dnes naopak patří k dobrému tónu býti po př. nemravným. Je zajímavo, že bylo mi nedávno řečeno lidmi, kteří ještě dojížděli do vídeňského parlamentu, že muž, který byl člověkem neobyčejně slušným, dobrým otcem rodiny, jakmile se stal ministrem, považoval za svou povinnost poříditi si maitresu. Tak se, prosím, dívá veřejnost dneska, tak se dívá svět, který řídí náš život, na pohlavní mravnost. Za takových poměrů nemůžeme se diviti, že morálka stále klesá a že se stává pomalu směšným člověk, který je své ženě věrný a který žije v jednoženství.
Rodinu netvoří muž a žena, rodinu tvoří děti a rodiče. Jak to vypadá u nás, pokud se týče statistiky ženitby? My podle zpráv statistického úřadu máme úbytek sňatků. Roku 1923 bylo sňatků 129.415, roku 1924 pouze 125.413, tedy o 4.002 sňatky méně než roku předcházejícího. Jak je vidno, naši lidé se méně žení. Vedle mravních důvodů jsou ovšem nejdůležitější důvody hospodářské. Naši mladí lidé se prostě dnes nemohou ženiti, poněvadž k tomu nemají dosti prostředků. Podle toho, jak jsou honorováni, jak dělníci, tak naši úředníci, je samozřejmo, že je jim nemožno zakládati rodiny. V našich severních krajích na př. mezi horníky, kteří vykonávají tu nejtěžší, strašnou práci v podzemních místnostech, jsou takové hospodářské poměry, že dnes ještě tam týdně si vydělá horník 120 Kč. Na takový peníz nemůže založiti rodinu. Podívejte se na naše úředníky! Nedávno jsem mluvila s úředníkem, který je 17 let ve státní službě, a ten zcela klidně mi prohlásil, že si nemůže dopřáti dítěte ve svém manželství, poněvadž prostě na to nemá prostředků. Jestliže tedy hospodářské poměry mladých lidí jsou takové, že nemohou zakládati rodiny, nemůžete se pak diviti tomu, že nám obyvatelstva ubývá vůbec.
Podle statistiky z r. 1923 je živě narozených 388.650 dětí, v r. 1924 371.973 dětí, tedy o 16.677 dětí méně než v roce předcházejícím. Ale úbytek obyvatelstva je ještě větší, poněvadž úmrtnost v r. 1924 byla větší než v r. 1923, takže celkový úbytek za 1 rok jeví se číslicí 23.220 obyvatel. Podle zprávy, kterou mám ze statistického úřadu, dokonce letošním rokem stoupne tento úbytek přes 30 tisíc lidí. Představte si tedy, kdybychom takto pokračovali dále, do 100 let ztratíme více než 4 miliony obyvatel. Tyto číslice mluví jasně pro to, že všemožně musíme se přičiňovati o to, aby příčiny tohoto úbytku byly pokud možno odstraněny.
Je zajímavá statistika další. Na př. narození nemanželských dětí. V dubnu 1925 narodilo se 31.386 dětí, mezi, nimi 3.427 nemanželských, tedy více než 10% rodí se u nás nemanželských dětí. Na každé desáté dítě manželské připadá jedno nemanželské. Jaké jsou toho důsledky? Řeklo by se: množí se populace. Ale nám nejde jen o to, abychom měli dost dětí, dosti obyvatel, nám jde o to, aby to bylo obyvatelstvo zdravé, po všech stránkách životních zdatné. Dnes jsou poměry nemanželských dětí tak strašné, jako byly před 50 lety, o nic lepší. Stále jsou odkázány na své obce, stále podléhají chudinskému zákonu a z těchto dětí podle statistiky nevychovávají se zdatní občané, ale občané, kteří zatěžují společnost vinou této společnosti, která věčně zanedbává otázku nemanželských dětí. Představte si, že podle této statistiky rodí se nám v republice ročně 50 tisíc nemanželských dětí. Co to znamená tato cifra 50 tisíc a jak je záhodno, aby o těchto 50 tisíc bylo pečováno tak, aby se z nich vyvíjeli občané statní!
Otázka nemanželských dětí nebude dříve rozřešena, dokud nebudou úplně zrovnoprávněny s manželskými. Věčně se poukazuje na to, že to není možné, poněvadž u nemanželských dětí není prý možno zjistiti otcovství To je filipika, které by se dalo použíti v každém případě mateřství. Není to ale správné tam, kde žádáme, aby bylo zrovnoprávněno dítě nemanželské v případě, kdy je otcovství zjištěno nebo přiznáno.
Máme ve statistice také zajímavá data o příčinách úmrtí a jistě tyto velmi výmluvné číslice, statistickým úřadem uveřejňované, jsou hlavní pomůckou ministerstva zdravotnictví. Jak víte, pokud se týče nemocí dětských, bývají spalničky považovány za nemoc lehkou a přece za jediný měsíc umírá v republice na 200 dětí spalničkami.
Co se týče ostatních nemocí, je význačnou nemocí spála, která se neobyčejnou měrou umenšuje, ač velmi řádila mezi dětmi a neobyčejně zmenšila hlavně počet dětí do 2 let. Je viděti, že lékařská věda věnovala spále velkou péči, poněvadž v posledních sedmi letech je ohromný úbytek případů spály. Naproti tomu černý kašel je stále na stejném stupni, rovněž tak záškrt.
Pokud se týče nemocí dospělých, vede stále u nás prim tuberkulosa, která se drží stále na číslici kolem 3.000 za rok, rakovina na číslici 1.100, choroby srdce na 1.300 až 1.500, zánět plic na 1.800 až 2.500. To jsou číslice, které jistě dají podnět našemu ministerstvu zdravotnictví, aby v určitých chorobách učinilo ještě přísnější a dokonalejší opatření než je tomu dosud.
My dnes děláme pro populaci velmi mnoho. Víte, že máme velkou instituci v ochraně dětí a matek, že máme porodnice, nalezince, celou řadu vybudovaných ochran matek a kojenců, máme velmi pěkně vybudováno, aspoň pro určité vrstvy, pojišťování mateřství, máme celou spoustu cyklů přednáškových, poučení pro lid, brožur, celou řadu sirotčinců, ústavů výchovných, chorobinců, sanatorií atd., máme instituci školních lékařů, vědecké ústavy, nemocnice, autokolony atd. Tedy jistě republika dělá všecka možná opatření pro to, aby ochránila zdraví svého obyvatelstva, aby chránila populaci. Ale jsem přesvědčena o jednom, že hlavním momentem je tu pohlavní morálka, o které jsem již mluvila, která musí býti docela jiným způsobem vypěstována než až dosud a že moment výchovy hraje zde hlavní roli. Musíme vypěstovati už u dětí smysl pro cenu vlastního zdraví, vědomí, že každý člověk je povinen nejen k vůli sobě, ale také k vůli ostatním, kteří jsou vedle něho a k vůli tomu, že je členem společnosti, ve které má vyvíjeti určité síly v její prospěch, hleděti si vlastního zdraví a dovésti je chrániti.
Musíme hleděti, aby naše rodiny byly zakládány ze zdravých individuí, aby se neženili u nás lidé s nejtěžšími nemocemi, které jsou přenášeny na příští pokolení a které se pak mstí na celém národě. Nezapomínejte, že my jsme to byly, které jsme žádaly, když se dělal nový manželský zákon, aby byly nařízeny prohlídky snoubenců před sňatkem, poněvadž jsme se hrozily toho, jak je dnes dovoleno každému i s těžkou pohlavní nemocí i s těžkou tuberkulosou se ženiti, a že pak jsou to ty ubohé děti, které odnášejí nesvědomitost rodičů a konečně i nesvědomitost společnosti, která nedovede je ochrániti před strašnými důsledky tohoto zřízení a této volnosti. My jsme přesvědčeny, že mravnost bude zde vždycky hráti ohromnou roli a že bude nutno, aby jednou bylo vážně a velmi hluboce o tom přemýšleno, co znamená zvýšení pohlavní morálky v celém vývoji národa, v celém vývoji našeho státu.
Řím zahynul jen proto, že ti, kteří jej vedli, ti, kteří spravovali stát římský, dali rozpoutati vášním, že neovládali je rozumem a že poklesli právě v mravnosti takovým způsobem, že nemohlo nastati nic jiného než ztroskotání a rozboření krásné, velké, mocné říše římské. Je to moment, který má býti poučným všem národům, a pro nás je velmi záhodno, abychom o tom hluboce přemýšleli, máme-li odpovědnost za to, jakými směry náš život společenský jde a k jakým výsledkům a cílům spěje. Přemýšlejme o tom. Jsem přesvědčena, že přemýšlením dojdeme k tomu, že není možno pokračovati dále způsobem jako dosud, že musíme od maličkosti, od nejútlejšího mládí vychovávati svoje děti způsobem, který z nich udělá skutečně ctnostné a dobré lidi. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Řečnická listina jest vyčerpána, rozprava je skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, schvaluje-li sněmovna prohlášení čili nic. Sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá. Takový návrh podán nebyl.
Přikročíme tudíž ke hlasování o prohlášení pana správce ministerstva školství a nár. osvěty a pana ministra veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kteréžto prohlášení bylo zároveň odpovědí na naléhavé interpelace tisky 5323, 5325 a 5327.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna jest schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s vládním prohlášením, předneseným panem správcem ministerstva školství a nár. osvěty a panem ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila vládní prohlášení a vyřízeny jsou naléhavé interpelace:
posl. Hillebranda, Hoffmanna, Deutschové a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o novém rušení německých školních tříd (tisk 5323),
posl. J. Marka, Staňka, Slavíčka, dr. Lukavského, dr. Noska a spol. ministru zdravotnictví a ministru školství a nár. osvěty o poklesu populace a poklesu žáků a redukci tříd na národních školách (tisk 5325),
posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě o novém omezování německého školství (tisk 5327).
Vyřízen je odst. 1 pořadu dnešní schůze.
Přistoupíme k odstavci druhému, jímž je: