Všechny rozsudky vynesené od 4. srpna 1914 soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského proti občanům italským nebo proti těm, jimž státní občanství italské bude přisouzeno mírovou smlouvou s Rakouskem, pro zločiny nebo přestupky politické jsou neplatny.
ODDÍL II.
STÁT SRBSKO-HRVATSKO-SLOVINSKÝ.
Článek 41.
Maďarsko uznává, jako již učinily Mocnosti spojené a sdružené, úplnou neodvislost státu srbsko-hrvatsko-slovinského.
Článek 42.
Maďarsko vzdává se pokud jeho se týká, ve prospěch státu srbsko-hrvatsko-slovinského všech práv a nároků na území bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, která leží za hranicemi maďarskými, jak jsou určeny čl. 27. části II. (hranice maďarské) a která jsou I uznána za část státu srbsko-hrvatsko-slovinského touto smlouvou nebo jinými smlouvami uzavřený mi, aby byly spořádaný věci přítomné doby.
Článek 43.
Do 14 dnů, po tom, co tato smlouva nabude působnosti, bude zřízena komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž pět jmenují Čelné Mocnosti spojené a sdružené, jednoho stát srbsko-hrvatsko-slovinský, jednoho Maďarsko. Úkolem této komise jest určiti hraniční čáru, popsanou v čl. 7. (2) druhé části (hranice Maďarska).
Článek 44.
Stát srbsko-hrvatsko-slovinský uznává a potvrzuje Maďarsku svůj závazek svoliti, aby byly pojaty do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými předpisy, které tyto mocnosti budou pokládati nutnými, aby ve státě srbsko-hrvatsko-slovinském byly chráněny zájmy obyvatel rozdílných od většiny obyvatelstva co do rasy, jazyka a náboženství, právě tak jako aby chráněna byla svoboda průvozu spravedlivé nakládání s obchodem jiných národů. Podíl a povaha finančních břemen maďarských, které vezme na sebe stát srbsko-hrvatsko-slovinský hledíc k územím postaveným pod jeho svrchovanost budou určeny podle čl. 186, části IX. (Klausule finanční) této smlouvy.
Pozdějšími smlouvami budou upraveny všechny otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a které by mohly vzniknouti postupem onoho území.
ODDÍL III.
RUMUNSKO.
Článek 45.
Maďarsko se vzdává pokud se jeho týče ve prospěch Rumunska všech práv a nároků na zemí bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, položeného za hranicemi Maďarska, jak jsou určeny v čl. 27, část II. (Hranice Maďarska) a uznány touto smlouvou neb jinou smlouvou uzavřenou za účelem urovnání věci přítomných za součást Rumunska.
Článek 46.
Do 14 dnů, po tom, co nabude působnosti tato smlouva, bude zřízena komise, skládající se ze sedmi členů, z nichž pět jmenují Čelné Mocnosti spojené a sdružené, jednoho Rumunsko a jednoho Maďarsko. Úkolem komise jest určiti hraniční čáru popsanou v čl. 27-3, část II. (Hranice Maďarska).
Článek 47.
Rumunsko uznává a potvrzuje vůči Maďarsku svůj závazek svoliti, aby byly pojaty do smlouvy s Čelnými Mocnostmi spojenými a sdruženými předpisy, které tyto mocnosti budou pokládati za nutné, aby v Rumunsku byly chráněny zájmy obyvatelstva rozdílného od ostatního obyvatelstva co do rasy, jazyka a náboženství, právě tak jako aby chráněna byla svoboda průvozu a spravedlivé nakládání s obchodem jiných národů.
Podíl a povaha finančních břemen, které vezme na sebe Rumunsko vzhledem k území postavenému pod jeho svrchovanost, budou určeny podle čl. 186. část IX. (klausule finanční) této smlouvy.
Pozdějšími smlouvami budou upraveny všechny otázky jež nejsou rozřešeny touto smlouvou a které by mohly vzniknouti postoupením onoho území.
ODDÍL IV.
STÁT ČESKOSLOVENSKÝ.
Článek 48.
Maďarsko uznává, jako to již byly učinily Mocnosti spojené a sdružené úplnou neodvislost Československého státu, v nějž bude pojato i autonomní území Jihokarpatských Rusínů.
Článek 49.
Maďarsko se vzdává, pokud se ho týče ve prospěch Československého státu všech práv a právních nároků na území bývalé monarchie rakousko-uherské, ležící mimo hranice Maďarska, jak jsou určeny v čl. ° 27., části II. (Hranice Maďarska) a uznané touto smlouvou za součást Československého státu.
Článek 50.
Komise složená se sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými Mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Československým státem a jeden Maďarskem, bude ustavena 14 dní po tom, co tato smlouva nabude působnosti, aby určila na místě samém hraniční čáru, jak je popsána v čl. 27-4, části 11. (Hranice Maďarska) této smlouvy.
Článek 51.
Československý stát se zavazuje nezřizovati vojenských zařízení na části svého území ležící na pravém břehu Dunaje jižně od Bratislavi.
Článek 52.
Podíl a ráz finančních břemen bývalého Maďarska, která bude Československému státu převzíti hledíc k území postavenému pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku °186, části IX. (Podmínky finanční) této smlouvy.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto smlouvou a k nimž by mohl zavdati podnět postup řečeného území.
ODDÍL V.
RJEKA.
Článek 53.
Maďarsko se vzdává všech práv a nároků na Rjeku a území připojené, patřící bývalému království Maďarskému v hranicích, jak budou později určeny.
Maďarsko se zavazuje uznati ustanovení, která se budou týkati tohoto území, obzvláště pokud se týče státního příslušenství obyvatelstva, v smlouvách určených k urovnání věcí přítomných.
ODDÍL VI.
OCHRANA MENŠIN.
Článek 54.
Maďarsko se zavazuje, že výminky, obsažené v tomto oddíle budou uznány za základní zákony, že žádný zákon nebo nařízení nebo úkon úřední neoctne se v odporu nebo nesouhlase s těmito výminkami a že žádný zákon, nařízení nebo úkon úřední proti nim nebude míti moci.
Článek 55.
Maďarsko se zavazuje, že poskytne všem obyvatelům Maďarska úplnou a naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez rozdílu jejich původu, státní příslušnosti, jazyka, rasy, nebo náboženství.
Všichni obyvatelé Maďarska budou míti právo, aby volně vyznávali jak veřejně tak soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, jejichž výkon nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými mravy.
Článek 56.
Maďarsko uznává a prohlašuje za státní občany maďarské ipso facto a bez dalších formalit všechny osoby, které mají domovské právo (pertinenza) na území maďarském v době, kdy tato smlouva nabude působnosti a nejsou příslušníky jiného státu.
Článek 57.
Státního občanství maďarského nabude ipso facto pouhým zrozením na maďarském území každá osoba, která zrozením nenabývá státního občanství jiného.
Článek 58.
Všichni státní občané maďarští budou si rovni před zákonem a budou požívati stejných práv občanských a politických bez ohledu na svou rasu, jazyk nebo náboženství.
Rozdíl v náboženství, víře nebo vyznání nemůže býti žádnému státnímu občanu maďarskému na závadu, pokud jde o požívání práv občanských a politických a zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, úřadů a k poctám, nebo o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.
Nebude ukládáno žádné omezení státním občanům maďarským, pokud jde o užívání jakéhokoliv jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, tisku nebo veřejných projevů jakéhokoliv druhu, nebo ve veřejných shromážděních.
Bez ohledu na to, že by vláda maďarská zavedla nějaký úřední jazyk, bude poskytnuta státním občanům maďarským jiného jazyka než maďarského přiměřená možnost, aby před soudy používali svého jazyka jak ústně tak písemně.
Se státními občany maďarskými, náležejícími k menšinám národnostním, náboženským nebo jazykovým bude po právu a ve skutečnosti za stejných záruk nakládáno stejně, jak s ostatními občany maďarskými. Zvláště budou míti stejné právo, aby zakládali, řídili a spravovali vlastním nákladem ústavy lidumilné náboženské a sociální, školy a jiné ústavy výchovné s právem, aby tam volně používali svého jazyka a svobodně tam vykonávali své náboženství.
Článek 59.
Pokud jde o veřejné vyučování Maďarsko poskytne ve městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek maďarských občanů jiného jazyka než maďarského, přiměřené příležitosti, zajištující, aby dětem těchto maďarských občanů se dostalo v obecných školách vyučování v jejich vlastní řeči. Toto ustanovení nebude však vládě maďarské brániti, aby učinila povinným vyučování řeči maďarské v těchto školách.
Ve městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek občanů maďarských, náležejících k menšinám národnostním, náboženským nebo jazykovým, zabezpečí se těmto menšinám slušný podíl na požitku a použití částek, které mají býti vynaloženy na výchovu náboženství neb lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných.
Článek 60.
Maďarsko souhlasí s tím, že předpisy předcházejících článků tohoto oddílu, pokud se týkají příslušníků menšiny rasové, náboženské nebo jazykové, zakládají závazky zájmu mezinárodního a požívají záruky Společnosti Národů. Nesmějí se měniti, nedá-li k tomu souhlasu většina v Radě Společnosti Národů. Mocnosti spojené a sdružené zastoupené v Radě se zavazují každá, pokud jí se týká, že neodeprou svého souhlasu takovým změnám oněch článků, které v předepsané formě by schválila většina Rady Společnosti Národů.
Maďarsko souhlasí s tím, že každý člen Rady Společnosti Národů bude míti právo obrátiti pozornost Rady na každé hrozící nebo již nastalé porušení kteréhokoli z těchto závazků a že Rada bude moci zvoliti postup a vydati pokyny, jaké se jí za daných okolností budou zdáti vhodnými a účinnými.
Maďarsko souhlasí dále s tím, aby každý rozpor mínění, který by o právních nebo skutkových otázkách, souvisících s oněmi články, vznikl mezi vládou maďarskou a kteroukoli z Čelných Mocností spojených a sdružených neb kteroukoliv jinou mocností, jež je členem Rady Společnosti Národů, byl pokládán za spor rázu mezinárodního po rozumu článku 14. smlouvy o Společnosti Národů. Vláda maďarská souhlasí, aby každý takový to spor, bude-li za to žádati druhá strana, byl vznesen na stálý mezinárodní soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude konečné a bude požívati téže moci a účinnosti, jako rozhodnutí podle článku 13. oné smlouvy.
ODDÍL VII.
ČLÁNKY, TÝKAJÍCÍ SE STÁTNÍHO OBČANSTVÍ.
Článek 61.
Osoby, požívající práva domovského (pertinenza) na území, jež tvořilo část někdejšího mocnářství rakousko-uherského, stávají se pozbývajíce současně státního občanství maďarského ipso facto příslušníky onoho státu, který na tomto území vykonává práva svrchovanosti.
Článek 62.
O oby, nabyvší domovského práva v územích postoupených dle této smlouvy státu srbsko-hrvatsko-slovinskému nebo státu československému po 1. lednu 1910, nestanou se odchylkou od ustanovení článku °61. příslušníky srbsko-hrvatsko-slovinskými nebo československými bez povolení srbsko-hrvatsko-slovinského, pokud se týče československého státu.
Nebylo-li o povolení podle předešlého odstavce žádáno nebo bylo-li povolení zamítnuto stanou se dotyčné osoby bez dalšího příslušníky státu, vykonávajícího práva svrchovanosti nad územím, kde ony osoby měly dříve právo domovské.
Článek 63.
Osoby starší 18 let, které podle článku °61. pozbyly své státní příslušnosti maďarské a nabyly ipso facto nové, budou po dobu jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, oprávněny optovati pro státní občanství onoho státu, v němž měly právo domovské dříve, než nabyly ho v území postoupeném.
Opce manželova zahrnuje v sobě opci manželčinu a opce rodičů opci jejich dítek mladších 18 let.
Osoby, jež užily dotčeného práva opce, musí pak během příštích dvanácti měsíců vystěhovati se do státu, který zvolily.
Budou při tom oprávněny podržeti vlastnictví svých nemovitostí v území druhého státu, kde se zdržovaly před opcí.
Mohou taktéž odnésti si veškerý svůj movitý majetek a nesmí jim býti z té příčiny uložena nijaká dávka nebo clo vývozní ani dovozní.
Článek 64.
Osoby, které požívají domovského práva na území, tvořícím součást někdejšího mocnářství rakousko-uherského, a které liší se rasou nebo jazykem od většiny obyvatelstva takového území, budou po dobu šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti oprávněny optovati pro, Rakousko, Maďarsko, Italii, Polsko, Rumunsko, stát srbsko-hrvatsko-slovinský nebo pro stát československý, jestliže většina obyvatelstva zvoleného státu je téže racy nebo jazyka jako osoba optující. Pravidel článku 63. o opci užije se též pro výkon práva uznaného tímto článkem.
Článek 65.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou klásti žádných překážek výkonu práva opce dle této smlouvy aneb dle smluv mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem, Rakouskem nebo Ruskem uzavřenými, neb dle smluv mezi řečenými Mocnostmi spojenými a sdruženými samými dovolujícími nabýti zúčastněným osobám kterékoliv jiné jim dosažitelné státní příslušnosti.
Článek 66.
Při provádění předpisů tohoto oddílu řídí se stav provdané ženy stavem mužovým, a stav dítek mladších 18 let stavem rodičů.
ODDÍL VIII.
POLITICKÉ KLAUSULE TÝKAJÍCÍ SE NĚKTERÝCH STÁTŮ EVROPSKÝCH.
1. Belgie.
Článek 67.
Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, jež před válkou stanovily právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí svoluje Maďarsko, pokud jeho se tyká ke zrušení těchto smluv a zavazuje se od nynějška uznati a zachovávati všechny úmluvy, ať jsou jakékoliv, jež snad uzavrou Čelné spojené a sdružené Mocnosti aneb některé z nich s vládami belgickou neb nizozemskou, aby nahradily řečené smlouvy z roku 1839. Kdyby se požadoval jeho výslovný souhlas s těmito smlouvami nebo s některými jejich ustanoveními, zavazuje se Maďarsko již nyní, že jej dá.
2. Lucemburk.
Článek 68.
Maďarsko prohlašuje, že pokud se ho týče, svoluje ke zrušení stavu neutralisace velkovévodství lucemburského a že již napřed souhlasí se všemi mezinárodními úpravami, které budou uzavřeny spojenými a sdruženými Mocnostmi o tomto velkovévodství.
3. Šlesvik.
Článek 69.
Maďarsko prohlašuje, že uznává, pokud jde o ně veškerá ujednání smluvená mezi spojenými a sdruženými Mocnostmi a Německem o území, jehož se Dánsko musilo vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.
4. Turecko a Bulharsko.
Článek 70.
Maďarsko se zavazuje uznati a schváliti, pokud se ho týkají, veškeré úmluvy, které spojené a sdružené. Mocnosti uzavrou s Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoliv právech, zájmech a výsadách na něž by mohlo činit nárok Maďarsko nebo maďarští příslušníci v Turecku nebo Bulharsku, a které nejsou předmětem ustanovení této smlouvy.
5. Rakousko.
Článek 71.
Maďarsko se vzdává ve prospěch Rakouska všech práv a nároků na území bývalého království Maďarského, položené za hranicemi Maďarska, jak jsou stanoveny v čl. 27-1°. část II. (hranice Maďarska).
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými Mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Maďarskem a jeden Rakouskem, bude sestavena ve čtrnácti dnech po tom, co smlouva tato nabude působnosti, aby určila na místě čáru hraniční zde dotčenou.
Příslušnost obyvatelů území dotčených v tomto článku bude upravena dle ustanovení článku 61. 63 až 66.
6. Rusko a ruské státy.
Článek 72.
1. Maďarsko uznává a zavazuje se respektovati jako trvalou a nezadatelnou neodvislost všech území, jež tvořila dne 1. srpna 1914 část bývalé říše ruské.
Maďarsko, pokud jde o ně, definitivně uznává za neplatné smlouvy brestlitevské a všechny ostatní úmluvy nebo smlouvy uzavřené bývalou vládou rakousko-uherskou s maximalistickou vládou ruskou ve smyslu ustanovení článku 193, část IX. (klausule finanční) a článku 227, část X. (klausule hospodářské). Spojené a sdružené Mocnosti výslovně vyhražují Rusku všecka práva, aby se mu dostalo od Maďarska veškerých náhrad a odškodnění, zakládajících se na zásadách této smlouvy.
2. Maďarsko se zavazuje uznati plnou platnost všech smluv neb úprav, jež by spojené a sdružené mocnosti uzavřely se státy, jež se ustavily nebo se ustaví na celém území nebo na části bývalé říše ruské, jak existovala dne 1. srpna 1914, a uznati hranice těchto států tak, jak budou tímto způsobem určeny.
ODDÍL IX.
USTANOVENÍ OBECNÁ.
Článek 73.
Nezávislost Maďarska jest nezcizitelna leda se svolením Rady společnosti národů. Maďarsko se tudíž zavazuje, že pokud nesvolí jmenovaná Rada, zdrží se každého jednání, které by bylo způsobilé dotknouti se jeho nezávislosti, přímo či nepřímo a jakýmkoli způsobem, zejména pak tím, že by Maďarsko do té doby, pokud nebude přijato za člena Společnosti Národů, se účastnilo na záležitostech některé jiné mocnosti.
Článek 74.
Maďarsko prohlašuje, že již nyní uznává a schvaluje hranice Rakouska. Bulharska, Řecka. Polska, Rumunska, státu srbsko-hrvatsko-slovinského a státu Československého tak, jak budou tyto hranice určeny Čelnými Mocnostmi spojenými a sdruženými.
Maďarsko se zavazuje uznati úplnou platnost Mírových smluv a doplňovacích úmluv.
které jsou nebo budou uzavřeny Mocnostmi spojenými a sdruženými s mocnostmi, které bojovaly po boku bývalého mocnářství rakousko-uherského; a schváliti rozhodnuti, která byla nebo budou učiněna o územích bývalé říše německé, Rakouska království bulharského a říše ottomanské a konečně uznati nové státy ve hranicích, které jim takto budou určeny.
Článek 75.
Maďarsko se vzdává, pokud jeho se týká, ve prospěch Čelných Mocností spojených a sdružených všech svých práv a právních nároků na území, která dříve náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému a která ležíce mimo nové hranice Maďarska, jak jsou popsány v článku 27. části II. (Hranice Maďarska) nejsou dosud přidělena nikomu jinému.
Maďarsko se zavazuje, že uzná rozhodnutí, která Čelné Mocnosti spojené a sdružené učiní o těchto územích, zejména pokud se týká státní příslušnosti obyvatelstva.
Článek 76.
Žádný z obyvatel území bývalého mocnářství rakousko-uherského nesmí býti znepokojován nebo obtěžován buď za svoje politické chování od 28. července 1914 až do konečného rozhodnutí o svrchovanosti na těchto územích, nebo hledíc k úpravě státního občanství podle této smlouvy.
Článek 77.
Maďarsko vydá bez odkladu vládám spojeným a sdruženým, o které jde, archivy, knihy, plány, právní listiny, a vůbec doklady jakéhokoliv rázu o správách občanské, vojenské, finanční, soudní nebo jiných v postoupených územích. Jestliže některé z těchto listin, archivů, knih, právních listin nebo plánů byly přemístěny, vydá je Maďarsko na žádost vlád spojených a sdružených.
Jestliže by archivy, knihy, plány, právní listiny a vůbec doklady uvedené v odstavci 1., pokud nemají rázu vojenského, týkaly se zároveň správy maďarské a jestliže by tudíž jejich vydání bylo pro tuto spojeno s újmou zavazuje se Maďarsko, že za podmínky vzájemnosti poskytne vládám spojeným a sdruženým, o které jde, volny přístup k nim.
Článek 78.
Zvláštní smlouvy mezi Maďarskem a každým ze států, na které bylo převedeno území bývalého království uherského, nebo které vznikly rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského, budou sjednány o zájmech obyvatelstva, zejména pokud se týká jejich práv občanských, jejich obchodu a provozu jejich živností.
ČÁST IV.
Maďarské zájmy mimo Evropu.
Článek 79.
Mimo své hranice tak, jak jsou určeny touto Smlouvou, Maďarsko, pokud se ho týče, vzdává se veškerých práv, právních nároků nebo výsad na všechna území nebo na všech územích, jež by byla snad patřila bývalému mocnářství rakousko-uherskému nebo jeho spojencům, jakož i všech práv, právních nároků nebo výsad, jež by mu z jakéhokoliv právního důvodu náležely vůči Mocnostem spojeným a sdruženým.
Maďarsko se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti všechna opatření, jež učinily nebo učiní Čelné Mocnosti spojené a sdružené bude-li třeba, v dohodě s třetími mocnostmi, aby upravily důsledky tohoto ustanovení.
ODDÍL I.
MAROKO.
Článek 80.
Maďarsko, pokud se ho týče, vzdává se všech práv, právních nároků nebo výsad, vyplývajících v jeho prospěch z generální akty Algesiraské ze dne 7. dubna 1906 z francouzsko-německých dohod ze dne 9. února 1909 a 4. listopadu 1911. Veškeré smlouvy, úmluvy, úpravy neb ujednání uzavřené vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského a říší šerifskou jsou pokládány za zrušeny ode dne 12. srpna 1914.
V žádném případě Maďarsko nebude moci se dovolávati těchto právních aktů a zavazuje se, že se nebude nikterak vměšovati do jednání, jež by se mohlo o Maroku konati mezi Francií a ostatními mocnostmi.
Článek 81.
Maďarsko prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení francouzského protektorátu nad Marokem, uznaného vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského a že se, pokud se ho týče, vzdává platnosti kapitulací v Maroku.
Toto vzdání se platí ode dne 12. srpna 1914.
Článek 82.
Šerifská vláda bude mít úplnou volnost akce při úpravě právního stavu a podmínek usazování se maďarských občanů v Maroku.
O osobách pod maďarskou ochranou a o zemědělských poplatnících a společnících maďarských platí, že dnem 12. srpna 1914 přestanou požívati výsad, spojených s těmito vlastnostmi a jsou podrobeni obecnému právu.
Článek 83.
Všechna movitá a nemovitá práva bývalého mocnářství rakousko-uherského ipso facto přecházejí na Maghzen bez jakékoliv náhrady.
V tomto směru bude se mít za to, že mezi statky a vlastnictví bývalé monarchie rakousko-uherské patří také veškery majetek koruny i soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
S veškerými movitými i nemovitými právy, náležejícími v šerifské říši příslušníkům maďarským, bude naloženo podle oddílu III. a IV. části X. (Klausule hospodářské) této Smlouvy.
S horními právy, jež snad byla přiznána maďarským příslušníkům rozhodčím soudem, zřízeným podle marockého horního řádu, naloží se jako se statky náležejícími v Maroku příslušníkům maďarským.
Článek 84.
Vláda maďarská zajistí převody akcií, jež představují podíl Maďarska na marocké Státní bance na osobu, jež bude určena vládou francouzskou. Tato osoba vyplatí majetníkům hodnotu těchto akcií, jak ji označí Státní banka.
Tento převod se provede bez újmy placení pohledávek, jež jsou snad příslušníci maďarští dlužni Státní bance marocké.
Článek 85.
Při dovozu do Maďarska bude marocké zboží pozívati těchže výhod jako zboží francouzské.
ODDÍL II.
EGYPT.
Článek 86.
Maďarsko prohlašuje, že uznává protektorát prohlášený Velikou Britanií nad Egyptem dne 18. prosince 1914 a že se vzdává, pokud se ho týče, platnosti kapitulací v Egyptě.
Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.
Článek 87.
Veškeré smlouvy, úmluvy, úpravy nebo ujednání uzavřené vládou bývalého mocnářství Rakousko-uherského s Egyptem pokládají se za zrušeny ode dne 12. srpna 1914.
V žádném případě Maďarsko nebude se moci dovolávati těchto právních aktů a zavazuje se, že se nebude nikterak vměšovati do jednání, jež by se mohlo o Egyptě konat mezi Velikou Britanií a ostatními mocnostmi.
Článek 88.
Dokud nenabude platnosti egyptské zákonodárství o obecné soudní pravomoci, bude dekrety Jeho Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad maďarskými příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.
Článek 89.
Vláda egyptská bude míti úplnou volnost akce při úpravě právního stavu a podmínek usazování se maďarských příslušníků v Egyptě.
Článek 90.
Maďarsko, pokud se ho týče, dává své svolení, aby byl zrušen nebo změněn podle přání Egyptské vlády dekret, vydaný Jeho Výsostí khedivem dne 28. listopadu 1904 o komisi pro veřejný dluh egyptský.
Článek 91.
Maďarsko, pokud se ho týče, svoluje, aby byla přenesena na vládu Jeho Britského Veličenstva práva, udělená Jeho Císařskému Veličenstvu sultánovi smlouvou, podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné plavbě průplavem Suezským.
Vzdává se veškeré účasti na egyptské námořní radě zdravotnické a karantenní a svoluje, pokud se ho týče, aby oprávnění této rady byla přenesena na egyptské úřady.
Článek 92.
Veškeré statky a vlastnictví bývalé monarchie rakousko-uherské v Egyptě ipso facto přecházejí na vládu egyptskou bez jakékoliv náhrady.
V tomto směru bude se míti za to, že mez statky a vlastnictví bývalého mocnářství rakousko-uherského patří také veškerý majetek koruny, jakož i soukromý majetek bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
Se všemi movitými i nemovitými statky, patřícími v Egyptě maďarským příslušníkům, bude se jednati podle oddílu III. a IV. části X. (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Článek 93.
Egyptské zboží při dovozu do Maďarska bude požívati výhod podle norem platných pro zboží britské.
ODDÍL III.
SIAM.
Článek 94.
Maďarsko, pokud se ho týče, uznává, že pozbyly platnosti ode dne 22. července 1917 veškeré smlouvy, dohody nebo úmluvy uzavřené bývalým mocnářstvím Rakousko-uherským se Siamem, dále všecka práva, právní nároky nebo výsady, jež z nich mohou vyplývati, jakož i jakékoliv právo na konsulární soudnictví v Siamu.
Článek 95.
Maďarsko postupuje Siamu veškerá svá práva na majetek a statky, jež náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému v Siamu mimo budovy, jichž bylo používáno jako sídel nebo kanceláří diplomatických nebo konsulárních a cennosti a movitosti, jež obsahují. Tyto statky a majetek připadnou ipso facto vládě Siamské bez jakékoliv náhrady.
Se statky, majetkem a soukromými právy maďarských příslušníků v Siamu naloží se ve smyslu ustanovení části X. (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Článek 96.
Maďarsko vzdává se veškeré reklamace ať jménem svým, ať jménem svých příslušníků vůči Siamské vládě, pokud jde o likvidaci maďarského majetku nebo internování maďarských příslušníků v Siamu. Tato ustanovení netýkají se práv stran interesovaných na výtěžku některé z těchto likvidací, ježto práva ta jsou upravena ustanovením části X. (Klausule hospodářské) této Smlouvy.
ODDÍL IV.
ČÍNA.
Článek 97.
Maďarsko vzdává se, pokud se ho tyče, a to ve prospěch Číny, všech výsad a výhod, vyplývajících z ustanovení konečného protokolu, podepsaného v Pekině dne 7. září 1901, počítaje v to všecky doplňkové přílohy, noty a doklady. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny veškerých nároků na odškodnění na základě řečeného protokolu po dni 14. srpna 1917.
Článek 98.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, vysoké smluvní strany budou se říditi, pokud se jich týče:
1. úpravou ze dne 29. srpna 1902 o novém čínském celním tarifu;
2. úpravou ze dne 27. září 1905 o Whang-Poo a zatímní doplňkovou úpravou ze dne 4. dubna 1912.
Přes to nebude Čína povinna poskytnout Maďarsku výhody nebo výsady, jež povolila v těchto úpravách bývalému mocnářství Rakousko-uherskému.
Článek 99.
Maďarsko postupuje Číně všecka svá práva na stavby, nábřeží, přístavní zařízení, kasárny, pevnosti, zbraně, válečné náčiní, lodi všeho druhu, zařízení telegrafie bez drátu a jiný veřejný majetek náleževší bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, jež jsou nebo mohly by býti v rakousko-uherském koncedovaném území v Tien-Tsinu nebo na jiných částech území čínského.
Rozumí se však, že stavby užívané za sídla nebo kanceláře diplomatické neb konsulární stejně jako ceniny a movitosti, jež obsahují, nejsou zahrnuty ve zmíněném postupu; dále neučiní vláda čínská žádného opatření, jímž by disponovala veřejným nebo soukromým majetkem bývalého mocnářství rakousko-uherského ležícím v t. zv. vyslanecké čtvrti v Pekině bez svolení diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude tato smlouva platnosti, zůstanou stranami zúčastněnými na konečném protokole ze 7. září 1901.
Článek 100.
Maďarsko, pokud se ho týče, souhlasí se zrušením ujednání uzavřených čínskou vládou, na základě jichž se nyní drží Rakousko-uherské koncedované území v Tien-Tsinu.