v 11. stupni při ťvelmi dobréŤ K 1700 při ťdobréŤ K 680
v 12. stupni při ťvelmi dobréŤ K 1825 při ťdobréŤ K 730
v 13. stupni při ťvelmi dobréŤ K 1950 při ťdobréŤ K 780
v 14. až 21. stupni při ťvelmi dobréŤ K 2000 při ťdobréŤ K 840
V třídách IV. až I. stupnice služného A, kvalifikačního přídavku nestává, poněvadž úředníci tam zařadění nepodléhají více časovému postupu a nejsou tudíž pravidelně kvalifikováni.
Požitky mimořádné.
K těmto patří:
přednostenský,
jazykový a
drahotní přídavek.
§ 67.
Přednostenský přídavek patřil k dávnému přání úřednictva, jež spravuje úřad nebo oddělení, neboť ve většině případů nemá přednosta jiných výhod, než že se mu poskytuje naturální byt buď úplně zdarma nebo proti přiměřené srážce z místního přídavku. Úřad přednosty jest však spojen s mimořádnou zodpovědností a nadprůměrnou výkonností a proto bylo by jen aktem prosté spravedlnosti přednostům samostatných úřadů nebo oddělení či filiálních úřadů poskytnouti přiměřenou oceněnu za zodpovědnost a námahu spojenou s touto funkcí.
Přednostenský přídavek má činiti 50% v VI, a v ostatních třídách 100% místního přídavku připadajícího na nejnižší stupeň služného (příslušné stupnice služného), kterým počíná časový postup nebo služné úředníka.
Číselně vyjádřen činí přídavek přednostenský pro Prahu:
v VI. třídě (zřízenců) ročně 600 K
v V. třídě (u úředníků s nižší střední školou v 3. skupině) 1.500 K
v V. třídě (u úředníků s plnou střední školou v 3. skupině) 1.800 K
v V. třídě (v 2. skupině) 1.950 K
v V. třídě (v 1. skupině) 2.100, 2.300 a 2.500 K
v IV. třídě 8.000 K
v III. třídě 10.000 K
v II. třídě 11.000 K
v I. třídě 13.000 K
Ve třídách IV. až I. činí přednostenský přídavek proto poměrně značnější částku, poněvadž u těchto úředníků odpadá kvalifikační přídavek, dále požívají i jiných mimořádných požitků, jakožto odměnu za správy oddělení, jež by mohly odpadnouti.
Přednostenský přídavek bylo nutno odstupňovati podle přídavků místních, poněvadž representační a i jiné výlohy spojené s přednostenským místem jsou v místech s četnějším obyvatelstvem značnější než v místech menších.
§ 68.
Jazykový přídavek má býti nejen pobídkou jinojazyčným úředníkům, aby ovládali jazyk státní, ale odměnou těm, kteří mluví jazyky domácího jinojazyčného obyvatelstva a nuceni jsou jimi úřadovati; konečně má býti odměnou také za znalost jazyků cizích.
Činí 10% ze služného, nejvýše však 1000 K.
Číselně vyjádřen činil by
v třídě VI. v 1. až 15. stupni 240 až 620 K
v třídě V. v 1. až 21. stupni 300 až 1000 K
v ostatních třídách 1000 K
§ 69.
Drahotní přídavek řídí se drahotními poměry a stanoví se podle potřeby. Vláda jest povinna každým rokem svolati společnou personální komisi, k níž přizve zástupce ústředních úřadů, zástupce producentů a i jiné veřejné korporace na př. obchodní komory, družstva a p., aby se zjistily drahotní poměry a rozdíl v cenách životních potřeb a požitcích státních zaměstnanců.
Zjistí-li se alespoň 10% vzestup, jest vláda povinna předložiti zákonodárným sborům návrh na poskytnutí, případně zvýšení drahotního přídavku a to o tolik %, kolik činí komisionelně zjištěný rozdíl.
§ 70.
Výplata všech požitků děje se beze srážek a bez kolků.
Zákonem ze dne 17. prosince 1919, č. 2. sb. z. a n. na rok 1920 bylo sice § 15 stanoveno, že pro účely pensijní platí státní zaměstnanci příspěvek ve výši 8% pensijní základny, který se sráží v měsíčních částkách s jejich platu, avšak toto ustanovení, jež plynulo tehdy jedině s fiskálních důvodů, aby vláda byla spíše nakloněna povoliti zvýšení výslužného, jest neudržitelným, poněvadž by znamenalo značné zatížení požitků státních zaměstnanců a konečně nemělo by smyslu, aby stát z jedné a téže pokladny zaměstnancům požitky vyplácel a na druhé straně ve prospěch téže pokladny činil z výplaty požitků srážky a tak zhola zbytečně zaměstnával poukazovací a vyplácející úřady příslušným zaúčtováním těchto částek.
Na př. úředník prvního stupně služného stupnice B, ženatý a otec 2 dítek, s velmi dobrou kvalifikací, přispíval by k účelům pensijním touto částkou:
Jeho pensijní základna jest složena:
1. ze služného 3000 K
2. z místního přídavku 50% 750 K
3. z přídavku rodinného:
a) na manželku 40% 1200 K
b) na 2 děti po 20% 1200 K
4. z kvalifikačního přídavku 25% 750 K
celkem = 6900 K
z toho 8% 522 K ročně.
Obnos to, jejž by zajisté těžce postrádal.
Pokud se týče dřívějších tax a poplatků z jmenování a povýšení, osvobozeni byli státní zaměstnanci od těchto srážek zákonem o novopensistech ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 sb. z. a n. na rok 1920.
Jiné požitky a náležitosti.
§ 71.
Nařízením se stanoví, pokud má zaměstnanec narok na naturální byt, při různosti podobných míst nelze stanoviti jednotnou normu.
§ 72.
Stravné za 24 hodin, nejméně však za 6 hodin činí v VI. třídě služební 0,5% prvního stupně služného stupnice C, t. j. 12.— K
v V. služební třídě:
v 1. až 6. stupni služného 0,5% z prvního stupně služ. stup. B, t. j. 15.— K
v 7. až 14. stupni služného 0,4% ze sedmého stupně služ. stup. B, t. j. 20.— K
v ostatních stupních služného 0,25% z patnáctého stupně služného stupnice B, t. j. 22.50 K
V ostatních služebních třídách 0,2 % vždy z prvního stupně služného dotčené služební třídy, tudíž
v třídě IV. 32 K
v třídě III. 40 K
v třídě II. 48 K
v třídě I. 52 K
Nocležné jest vyměřeno podobně, celkem však nesmí stravné a nocležné převyšovati za 24 hodin tyto částky:
v služební třídě VI. 24 K
v služební třídě V. v 1. až 6. stupni 30 K
v služební třídě V. v 7. až 14. stupni 40 K
v služební třídě V. v ostatních stupních 45 K
v služební třídě IV. 50 K
v služební třídě III. 60 K
v služební třídě II. 70 K
v služební třídě I. 80 K
Jestliže zaměstnanec jest (mimořádně) služebně zaměstnán na jediném a témže místě déle jak 14 dnů, přísluší mu pouze zkrácené stravné a nocovné, jež však nesmí činiti méně než stravné za 2 hodiny denně.
Stanoviti stěhovací výlohy v dnešní době nelze, nutno tu určiti pouze zásadu.
§ 71.
Náhrada za práci přes čas stanoví se za každou hodinu nejméně 0,2% z prvního stupně služného stupnice C, t. j, částkou 4 K 80 h. Tím jest přirozeně vyslovena pouze zásada, aby i odměna za práci přes čas vyměřovala se % ze služného základního a nikoliv pravidlo, neboť výslovně se praví, že má činiti nejméně 0,2%. Samozřejmě, že odměna řídí se v prvé řadě výkonem a povahou služby, kterou zaměstnanec vykonává a podle toho též nutno odměnu tu přiměřené zvyšovati.
§ 71.
Právě tak má se to i s odměnou za noční službu, která činí dle návrhu nejméně 0,5% z prvního stupně služného stupnice C, t. j. částkou 12 K a řídí se rovněž výkonem a povahou služby, kterou zaměstnanec vykonává.
§ 73.
Pokud se týče stěhovacích výloh, není v tuto dobu, kdy panují mimořádné poměry, vůbec možno stanoviti určitou pevnou částku jako odškodné za stěhovací výlohy, amortizaci nábytku, pojistné a pod. Z toho důvodu bylo nutno říci, že výlohy ty hradí se podle předložených účtů. Aby však přece později, až nadejdou normální poměry, bylo možno určiti pevnou částku, vkládá se do návrhu, ustanovení, jímž přednosta ústředního úřadu se zmocňuje, stanoviti určitý pevný obnos jakožto náhradu stěhovacích nákladů. Po případě bude nutno stanoviti více podobných obnosů a to podle vzdálenosti a také podle rodinných poměrů zaměstnance.
§ 75.
Zaměstnancům přiděleným službě pokladní a peněžní vůbec, kde jest pravděpodobná možnost ztráty při výkonu služebním, zejména při službě se stranami, budiž poskytnuto ztrátné, jež činí měsíčně 1% z prvního stupně služného stupnice B a to za každý dvoumilionový obrat (příjem i vydání) nebo část tohoto obnosu, t. j. 30 K měsíčně. Poskytnouti ztrátné jeví se nutným, neboť i nejlepší a nejopatrnější pracovníci bez vlastní viny přicházejí při výkonu služebním, zejména tam, kde nutno rychle expedovati strany (železnice, pošta, úřady berní a pod.) o peníze, mnohdy o velmi citelné částky, jež nucení jsou hraditi z vlastních prostředků.
§ 74.
Zálohy na služné. Dosud platné předpisy doznávají změny potud, že krátkodobá záloha bez příslušné záruky zvyšuje se z dosavadních 3 na 6 měsíční stálé požitky, a že jest splatnou v 25 měsících. Zvýšení to jeví se nutným vzhledem k valutárním poměrům) z téže příčiny jest také třeba, aby zjednodušil se pochod při poskytování větších záloh a v tom smyslu, že zaměstnanec má právo v ohleduplných případech žádati za zálohu na služné odpovídající ročním stálým požitkům, splatnou v 50 měsících na přiměřenou záruku, aniž bylo by třeba dovolávati se rozhodnutí příslušného ústředního úřadu a ústředny finanční.
K dlouhodobým zálohám fest ovšem souhlas a rozhodnutí těchto posledních úřadů nutným.
§ 74.
Výpomoce. Řídí se nezaviněnými, mimořádnými okolnostmi, jež způsobily zaměstnanci mimořádné náklady, jež nemůže z vlastních prostředků nebo ze pnění členů rodiny hraditi.
§ 75.
Do jaké míry měly by býti státním zaměstnancům a příslušníkům jich rodin poskytnuty výhody při dopravě železniční nebo i jiných prostředcích dopravních, určí se nařízeními po vzájemné dohodě s příslušnými úřady neb podniky.
§ 78.
Tituly. Nebylo snad jediného projevu státních zaměstnanců, v němž by se nežádalo odstranění titulů. Jistě že nebylo to nikdy míněno doslovně a že měly pouze zbytečné tituly na mysli. Poukazováno na učitele, profesory, úředníky bank a pod, kde prý také není titulů. To neodpovídá úplně skutečnosti, ačkoliv u učitelů a profesorů vzhledem, k stejnému služebnímu výkonu jest jednotné pojmenování samozřejmým. Ale i tu máme různá úřední pojmenování: učitel, odborný učitel, řídící učitel, zatímní profesor, supplující profesor, řádný profesor, inspektor, ředitel a pod. Tedy přece různost úředního pojmenování! V bankách a v různých jiných podnicích máme vrchní úředníky, pokladníky, likvidátory, prokuristy, ředitele a pod., odstupňované kromě toho ještě na vrchní nebo hlavní. Ovšem uvedené tituly nejsou zbytečnými, neboť se jimi vyjadřuje funkce úředníka a cosi podobného nutno zavésti i ve službě státní. Odstranit všechny zbytečné tituly, jež jsou přežitkem pocházejícím ze staré doby, kdy snad byly na místě, poněvadž do jisté míry také vymezovaly funkci, dnes však, kdy zaměstnanec postupuje automaticky, aniž by se z valné části jeho služební výkon měnil, nemají pražádného smyslu. Jest to čirý anachronismus, jestliže ve státním rozpočtu některých ministerstev shledáváme, že se systemisuje takový a takový počet asistentů, oficiálů, vrchních oficiálů, když počet ten mění se téměř denně podle časového postupu. Na tom pojmenování přece finanční správě nezáleží. Budiž zdůrazněno: odstranit všechny zbytečné tituly a ponechat pouze takové, jež vyjadřují skutečnou funkci úředníka. Kromě toho budiž příkazem, aby úřední pojmenování byla všem odborům státní správy pokud možno pro stejná nebo podobná služební odvětví společná. Po této stránce panuje značná různost, která vede k omylům a působí mnohdy až komicky.
V Rakousku stávalo pro státní úředníky kromě zřízenců a jiných kategorií nespadajících přímo do služební pragmatiky asi 330 různých titulů, z nichž mnohé, ač stejné, vyjadřovaly podle různých odborů několik hodnostních tříd. V Československé republice byl tento počet snad ještě rozmnožen! Podobné anomálii nutno učiniti přítrž a to tím způsobem, že se pro každou skupinu státních zaměstnanců stanoví podle služebního odvětví a podle odboru nejvýše tři různá pojmenování úřední, jimiž se vyjádří skutečná funkce zaměstnance. Tato pojmenování budou podle služebních výkonů pro všechna odvětví stejná a lišiti se budou pouze názvem odboru. Stávalo by tudíž pro všechny státní zaměstnance včetně zřízence, na něž se vztahuje časový postup, celkem 12 různých pojmenování. Kromě toho byly by ovšem tituly pro úředníky, na něž se již časový postup nevztahuje (pro služební třídy IV. až I.), kteréžto tituly téměř vesměs vyjadřují funkci úředníka, a konečně i tituly, jež vyplývají přímo z povolání, na př. lékaři, zvěrolékaři, zeměměřiči, knihovníci a pod.
Bližší možno určiti teprve po vzájemné dohodě zúčastněných činitelů nařízením.
Úřední pojmenování pro zaměstnance VI. a V. služební třídy, na něž se vztahuje časový postup, určí ministerská rada, ostatních tříd pak president republiky.
Byly by tudíž přibližně 3 různá pojmenování pro odvětví konceptní, technické a pod, (vysokoškolské předvzdělání 1. skupina), dále 3 různá pojmenování pro přednosty úřadů, úředníky dozorčí a pod. (pro skupinu 2.), dále 3 různá pojmenování pro veškerou službu výkonnou a kancelářskou a pod. (pro skupinu 3.) a konečně 3 různá pojmenování pro nižší úřednictvo: zřízence. Tituly ty lišily by se pouze názvem odboru: poštovní, berní, finanční, účetní a pod.
§ 79.
Pokud se týče stejnokroje jest samozřejmým, že zavádí se pouze pro ony kategorie, kde jest ho ve styku se stranami nevyhnutelně třeba a i tu bylo by možno uvažovati o tom, zda-li by nepostačil buď pouhý odznak nebo jen část stejnokroje, na př. zvláštní pokrývka hlavy a pod. Kategoriím, jímž se ukládá užívati stejnokroj, musí se ho dostati bud in natura nebo přiměřená peněžitá náhrada. Jinak mimo službu a mimo styk se stranami odpadá používání stejnokroje vůbec.
Dovolená.
§ 80.
Až do uzákonění služební pragmatiky neměl státní zaměstnanec zákonitého práva na pravidelnou roční dovolenou na zotavenou, teprve pak přiznáno mu toto právo, avšak v tak nízké výměře, že sama tehdejší státní správa byla nucena to v důvodové zprávě přiznati. Vzhledem k tomu, že i soukromým zaměstnancům (obchodním a pod.) přiznává se zákonem do jisté míry vyšší dovolená než zaměstnancům státním, bylo třeba dovolenou na zotavenou jednak zvýšiti a jednak i jinak upraviti.
Podle dosavadního zákonitého předpisu vyměřena jest úředníkům roční dovolená na zotavenou takto:
ve skupině A:
do 1. služebního roku 14 dní
do 10. služebního roku 21 dní
do 21. služebního roku 28 dní
od 21. služebního roku 35 dní
ve skupině B:
do 3. služebního roku 14 dní
do 13. služebního roku 21 dní
do 28. služebního roku 28 dní
od 28. služebního roku 35 dní
ve skupině C:
do 6. služebního roku 14 dní
do 17. služebního roku 21 dní
od 17. služebního roku 28 dní
ve skupině D:
do 6. služebního roku 14 dní
do 20. služebního roku 21 dní
od 20. služebního roku 28 dní
ve skupině E:
do 7. služebního roku 14 dní
do 21. služebního roku 21 dní
ode 21. služebního roku 28 dní
Podúředníci a sluhové požívají
do 15. služebního roku 8 dní
od 15. služebního roku 14 dní
Podle návrhu tohoto jevila by se dovolená takto:
v V. služební třídě ve skupině 1:
(dvojnásobná školská průprava)
do 1. roku 20 dní
do 3. roku 22 dní
do 5. roku 24 dní
do 7. roku 26 dní
do 9. roku 28 dní
do 11. roku 30 dní
do 13. roku 32 dní
do 15. roku 34 dní
do 17. roku 36 dní
do 19. roku 38 dní
do 21. roku 40 dní
do 22. roku 42 dní
(úplná vysoká škola)
do 1. roku 18 dní
do 3. roku 20 dní
do 5. roku 22 dní
do 7. roku 24 dní
do 9. roku 26 dní
do 11. roku 28 dní
do 13. roku 30 dní
do 15. roku 32 dní
do 17. roku 34 dní
do 19. roku 36 dní
do 21. roku 38 dní
do 23. roku 40 dní
do 25. roku 42 dní
(částečně vysoká škola)
do 1. roku 16 dní
do 3. roku 18 dní
do 5. roku 20 dní
do 7. roku 22 dní
do 9. roku 24 dní
do 11. roku 26 dní
do 13. roku 28 dní
do 15. roku 30 dní
do 17. roku 32 dní
do 19. roku 34 dní
do 21. roku 36 dní
do 23. roku 38 dní
do 25. roku 40 dní
do 27. roku 42 dní
ve skupině 2:
do 1. roku 14 dní
do 3. roku 16 dní
do 5. roku 18 dní
do 7. roku 20 dní
do 9. roku 22 dní
do 11. roku 24 dní
do 13. roku 26 dní
do 15. roku 28 dní
do 17. roku 30 dní
do 19. roku 32 dní
do 21. roku 34 dní
do 23. roku 36 dní
do 25. roku 38 dní
do 27. roku 40 dní
do 29. roku 42 dní
ve skupině 3:
(úplná střední škola)
do 4. roku 14 dní
do 6. roku 16 dní
do 8. roku 18 dní
do 10. roku 20 dní
do 12. roku 22 dní
do 14. roku 24 dní
do 16. roku 26 dní
do 18. roku 28 dní
do 20. roku 30 dní
do 22. roku 32 dní
do 24. roku 34 dní
do 26. roku 36 dní
do 28. roku 38 dní
(částečně střední škola)
do 8. roku 14 dní
do 10. roku 16 dní
do 12. roku 18 dní
do 14. roku 20 dní
do 16. roku 22 dní
do 18. roku 24 dní
do 20. roku 26 dní
do 22. roku 28 dní
do 24. roku 30 dní
do 26. roku 32 dní
do 28. roku 34 dní
do 30. roku 36 dní
K tomu nutno přičísti ještě rok přípravné služební doby.
Průměrně zvyšuje se minimální roční dovolená o 14 dní a kromě toho nastupuje spravedlivější rozvrstvení, jestliže se každým druhým rokem zvyšuje o 2 dny, kdežto nyní pro jistý delší časový interval jest stále táž dovolená.
Vzhledem k tomu, že zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541 byla praktikantská doba a i ostatní postupové lhůty zkráceny, nastává ta okolnost, že na př. úředník skupiny C požívá pouze 6 roků 14denní dovolenou oproti dřívějším 9 letům (případně tutéž pouze do 24.—25. roku věku svého), kdežto 21denní dovolenou požívá 11 roků nezměněně (tudíž až do 35.—36. roku stáří) a 28denní dovolenou požívá dokonce 18 roků nezměněně. Podobné nesrovnalosti bylo nutno čeliti tak, aby každým stupněm služného zvyšovala se automaticky také výměra dovolené na zotavenou.
Ve skupině 4 (zřízenci) jeví se pak dovolená takto:
do 10 služebních let 10 dní
do 12 služebních let 12 dní
do 14 služebních let 14 dní
do 16 služebních let 16 dní
do 18 služebních let 18 dní
do 20 služebních let 20 dní
do 22 služebních let 22 dní
do 24 služebních let 24 dní
do 26 služebních let 26 dní
do 28 služebních let 28 dní
Zvýšení u této kategorie činí průměrně 14 dní a jest rovněž stejnoměrněji rozvrstveno.
Pokud se týče úředníků IV. až I. služební třídy činí dovolená nejméně 35 a nejvýše 49 dní.
Tato dovolená na zotavenou poskytuje se bez žádosti a dalších formalit, kdežto dovolená ve vyšší výměře nebo k jinému účelu než na zotavenou, přesahuje-li 21 dní, uděluje se k žádosti ústředním úřadem.
Dovolená delší 3 měsíců může býti podmíněna tím, že zaměstnanec vzdá se svých požitků po dobu přesahující jeho pravidelnou dovolenou a že se mu doba ta (poslední) nezapočítá do pravidelného postupu.
Proti případnému porušení uvedených zásad možno si stěžovati u ústředního úřadu, jenž právoplatně rozhodne po vyslechnutí příslušné personální komise.
Soutěž.
§ 81.
Všechna místa přednostů úřadů nebo jich zástupců, případně oddělení, dále dozorčích úředníků, buďtež z pravidla obsazována pouze na základě předem vypsaného konkursu. Soutěž vypíše se nejpozději 30, den po uvolnění místa. Ustanovení toto bylo nutno rovněž pojati do zákona, poněvadž uvolněná místa vypisovala a obsazovala se namnoze nepravidelně, ne-li přímo libovolně, čímž vznikaly zbytečné interkalarie. Interkalarie nejsou však právě nejsprávnějším příjmem státním.
Příslušnému úřadu nadřízenému ukládá se, aby z došlých žádostí sestavil terno nejlépe kvalifikovaných a způsobilých žadatelů. O osobě, která z tohoto terna má býti jmenována, rozhodne příslušná personální komise. Aby personální komise měly také presentační právo, nelze schvalovati, poněvadž jedině nadřízený úřad může posouditi, kteří kandidáti byli by nejzpůsobilejšími a pak by také funkce člena personální komise byla velíce nepříjemnou oproti žadatelům, kdyby přímo určovala, kdo má býti vypsaným úřadem pověřen. Proto nutno právo presentační přiřknouti nadřízenému úřadu a personální komisi naproti tomu vybaviti právem schvalovacím. Přednostovi ústředního úřadu bylo nutno poskytnouti možnost v pochybných případech zvrátiti usnesení personální komise a vypsati novou soutěž. Jmenování musí býti provedeno nejpozději do 4 měsíců po uvolnění místa.
K části V. Personální komise.
Zřízení personálních komisi jakožto autonomních sborů, kde by volení zástupci státního zaměstnanectva spolurozhodovali o všech důležitějších otázkách, dotýkajících se jejich poměru ke státu, jich příjmů jakož i jiných práv a povinností, bylo již dávným požadavkem opakujícím se při každé příležitostí. Až na zaměstnance, železniční zůstalo v Rakousku pouze při tomto požadavku, personální komise, jichž se však dostalo železničním zaměstnancům, byly v pravém toho slova smyslu paskvilem jakési autonomie, neboť nejen že administrativa měla v nich většinu, ale předkládala též k projednání to, co pouze ona chtěla, a to ne snad, aby komise o tom právoplatně rozhodla, nýbrž podala pouze svůj úsudek. O autonomii nemohlo tu býti ani řeči a tak jíž záhy ztratily tyto, po dlouholetém a tuhém bojí získané komise naprosto významu a upadly v řadách železničních zaměstnanců do úplného zapomenutí. Ještě jedna kategorie státních zaměstnanců domáhala se zřízení personálních komisí, totiž zaměstnanci poštovní správy všech kategorií a také v roce 1908 nabyl tento požadavek za tehdejšího ministra obchodu dra Fiedlera konkrétní formy, neboť jíž se s personálem vyjednávalo, avšak požadavek Němců z Čech v příčině paritního zastoupení v komisích (ačkoliv činí pouze 1/3 personálu), úmysl ten zmařil. Za projednávání zákona o služební pragmatice v létech 1910—1914 učiněn byl několikráte pokus příměti vládu k tomu, aby do nového služebního řádu pojaty byly také personální komise, případně alespoň z částí volitelné komise kvalifikační, avšak bezúspěšně; vláda vzpírala se houževnatě každému podobnému, pokusu, odůvodňujíc svoje zamítavé stanovisko jedině tím, že by, jak bylo již řečeno, vloudil se do státního organismu nezodpovědný činitel a že by v důsledku toho nemohla převzít zodpovědnost za řádný chod správy a za zákonné vykonávání státní exekutivy.
Právo spolurozhodovati ve všech důležitějších otázkách personálních, jakož i v otázkách organisace služby, nelze prý vyhověti a to se zřetelem k nutné disciplině ve státní službě; kromě toho bylo by podobné zřízení také i z toho důvodu nejvýš povážlivým, poněvadž by volbami v užším kruhu úřednictva zaneseny byly do řad jeho stranické spory, jež by ohrožovaly nejen zájem služby samé, ale i nutnou kolegialitu. Podobný dílčí přesun úřední a služební mocí na úřednictvo neodpovídá také nikterak vedoucí myšlence státního základního zákona o moci výkonné a vládní, aby totiž veškerá tato moc projevující se v státní exekutivě soustředěna byla jedině v rukou nejvyšších zodpovědných míst.
Jestliže se poukazuje na personální komise a železniční správy, pak nutno konstatovati, že se tu jedná pouze o poradní sbor ve služebních záležitostech všeobecné povahy a o jakýsi hospodářský provoz, jenž však nemá z donucovacími a výsostnými právy ostatních úřadů pranic společného a z něhož jsou personální otázky konkrétní povahy výslovně vyloučeny.
Proti těmto důvodům možno namítnouti:
Úředník není stroj, aby pouze slepě poslouchal; úředník má míti jako každý jiný občan právo, aby mohl posuzovat zákony a nařízení, tudíž i takové, jež se přímo dotýkají jeho poměrů. Jinak byl by snižován ca občana druhořadého.
Povinností státu jest, aby se staral o nejlepší existenční podmínky pro každého občana, tedy také i pro státního zaměstnance. A jestliže jest každému občanu ústavou zaručeno, aby do jisté míry spolurozhodoval o podmínkách svojí existence, proč by mělo toto právo býti upíráno státním zaměstnancům?
Aby se to však nedělo porůznu v celé řadě nejrůznějších organisací, jest přímo kategorickým imperativem moderní doby, aby stávaly zde instituce veřejnoprávní povahy, jež by se podobnými otázkami legálním způsobem zabývaly. Tím neutrpí disciplina ani vládní či výkonná moc té nejmenší újmy, naopak se jí jen prospěje, neboť dnešní způsob, jakým nuceny jsou organisace vymáhati svoje oprávněné požadavky, kdy dochází k vášnivé agitaci proti všem příslušným činitelům, asi sotva prospívá autoritě a kázni. Poněvadž tu není sboru, kde by se legálně podobné otázky řešily, dochází mnohdy ku zjevům, jež nelze schvalovati právě v zajmu státu a pořádku v něm a jež by byly ve starém Rakousku jakož i v jiných státech potírány násilně, což ovšem v republice není tak snadno možným.
§ 83.
Donucovacími nebo násilnými prostředky se v republice ani u státních zaměstnanců nevystačí a proto nutno sáhnouti k prostředkům jiným, jež jistě povedou spolehlivěji k cíli, totiž: k upevnění kázně a pořádku ve státním organismu, což obé tu a tam postrádáme. Autonomisovat státní zaměstnance ve věcech, jež se jich přímo nebo nepřímo dotýkají, tím se vládní a výkonná moc upevní, neboť záležitosti státních zaměstnanců soustředí se v určitých sborech, jichž působnost bude zákonem pevně vymezena, kdežto dnes přicházejí mnohdy do rukou nepovolaných, což státní správě nesmí býti lhostejno. Také obava, že by volbami zanášely se do řad zaměstnanců stranické spory a zápasy, odpadá, neboť návrh zamýšlí volby podle zásady většiny a ne podle poměrného zastoupení. V personálních komisích vyřizovati se mají otázky čistě stavovské a proto bude zaměstnanectvo vysílati do nich pouze nejlepší a nejschopnější zástupce, takže není třeba, aby byly snad zastoupeny minority, jež by měly uplatniti svoje zvláštní požadavky. Volbami podle zásady většiny nezavedou se ani stranické spory ani politika do řad státních zaměstnanců, ovšem pouze tam, kde už jich není. Nutno míti stále na mysli, že jedná se tu výhradné o záležitosti odborné a stavovské a že politika i otázky národní do kompetence personálních komisí nepatří, nýbrž, že tyto otázky, pokud přicházejí u státního zaměstnanectva v úvahu, spadati budou pouze do oboru působnosti příslušných stavovských či politickostavovských organisací.
Bylo již řečeno, že rakouská státní správa bránila se proti úřednické autonomii v jakékoliv formě a že nechtěla připustit v mnohých případech ani pouhou intervenci odborových organisací, poněvadž je neuznala a že proti eventuelnímu poklesu kázně či pořádku používala násilných prostředků. Tím byla vyvolávána vnitřní nespokojenost v úřadech, která měla stále sklon k tajným i zjevným výbuchům, jež se projevovaly pravidelně zakrytými hrozbami v peticích či resolucích. Tomuto nesnesitelnému a málo důstojnému stavu chtělo úřednictvo učiniti přítrž a proto ihned po státním převratu domáhali se železniční a poštovní zaměstnanci u Národního Výboru uznání svých organisací a zřízení jakýchsi autonomních sboru, což se také výnosem Národního Výboru stalo. V důsledku tohoto výnosu oznámil tehdejší generální ředitel státních drah a později generální ředitel post a telegrafů zásady, jimiž se hodlají říditi při organisací převodu (příslušné správy) do nových poměrů a uznali rovněž v zásadě právo organisací, aby jménem personálu byly spolučinny svými zástupci na všech opatřeních a pracích, jež při výstavbě nové organisace (poštovní, železniční) a při přechodu přijdou v úvahu v tom směru, že na nich personál jest interesován. Za tím účelem uznána legitimace komisí, do nichž vyslaly všechny české organisace zástupce, podávati námitky proti jednotlivým osobám, jež by mohly pro určitá vedoucí místa přicházeti v úvahu.
Věcnost těchto námitek bude podle potřeby vyslechnutím obou stran přezkoušena a podle výsledku generálním ředitelem rozhodnuta.
Ohledně návrhů nebo opatření týkajících se jak sociálně politických, tak i hospodářských zájmů personálu, jakož i opatření organisačních zájmů těchto se dotýkajících, vyžaduje si generální ředitel rovněž podání návrhů a přiznává jmenované komisi právo na dobrozdání o všech návrzích tohoto rázu, i o těch, které vyjdou z vlastního popudu generálního ředitelství, neb návrhů, jimiž se bude generální ředitelství zabývati.
Zásady tyto oznámil generální ředitel s výhradou schválení Národním Výborem.
Důsledkem toho bylo zřízení železniční komise a nejnověji důvěrnických sborů u železniční správy a poštovní komise (hlavní) u správy poštovní.
Samozřejmě, že i personál ostatních resortů domáhá se podobného polooficielně uznaného zastoupení a státní správa dříve či později asi sotva mohla by se tomuto požadavku vyhnouti.