Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Z důvodů již snesených bude tudíž třeba zříditi personální komise a vybaviti je povahou veřejnoprávní, kde by legálně vyřizovaly se všechny otázky týkající se personálu a konečně i služby samé a nikoliv pokoutně, jako se to děje posud. Podobné ťkomiseŤ či ťdůvěrnické sboryŤ, jež jsou pouze z vůle dotyčného ústředního úřadu trpěny, jsou nedůstojný jak personálu, tak i státní správy samé a bylo by nejvýše záhodno sáhnouti konečně k radikálnímu řezu prozatím k personálním komisím a to až do té doby, než dojde k zřízení úřednických komor.

Úřednické komory, jakožto nucené zájmové zastoupení úřednictva jest ovšem kapitola sama pro sebe, jest však kapitolou právě tak naléhavou jako zřízení komor dělnických.

Jest nesporno, že zřízení dělnických komor, dále komor pro zaměstnance soukromé a veřejné bude asi časově spadati do stejné doby a z toho již vysvítá nemožnost slučovati novou služební pragmatiku se zřízením úřednických komor nebo naopak. Státním zaměstnancům musí býti především upraven jejich právní poměr a pak teprve mohou býti účastni úřednických komor. V opačném případě docházelo by ku kollisi s dosavadními povinnostmi státních zaměstnanců stanovenými služební pragmatikou, leda že by zákonem o zřízení komor novelovala se dosud platná pragmatika. K tomu monstru se snad přece nesáhne!

Ale i jinak nebude vyřešení "otázky úřednických komor tak snadným. První otázka bude jistě zníti: mají býti komory ty společný s dělnictvem? A druhá otázka: mají úřednické komory zahrnovati všechny zaměstnance soukromé i veřejné?

A každá z těchto otázek involvuje ještě celou řadu otázek jiných stejně důležitých a nesnadných.

Není úkolem tohoto odůvodnění otázkami těmi se zabývati, ale jisto jest, že posud definitivně rozřešeny nebyly.

Personální komise mají býti jakousi autonomií alespoň pro státní zaměstnance, neboť není myslitelným, aby příští služební pragmatika, pragmatika moderní, podobné instituce postrádala. To bylo by pouhé torso!

Poněvadž personální komise mají býti průpravou k příští státnězřízenecké komoře, bylo třeba je tomuto projektu přizpůsobiti. Proto zřizují se pouze dvě instance a to personální komise u každého odboru státní správy pro osobní a věcné záležitosti téhož, a pak společná personální komise pro osobní a věcné záležitostí společné všem státním zaměstnancům a úřadům. Personální komise první instance mají však možnost podávati návrhy týkající se potřeb všech zaměstnanců. Od volby důvěrníku pro jednotlivé úřady, kteří mají se zabývati pouze podřadnými otázkami místními nebo mají spolupodepisovati kvalifikační popisy, bylo v tomto návrhu upuštěno, to nutno ponechati jako dosud organisacím, neboť v opačném případě byly by komise místními otázkami tak zahrnovány, že by neměly času k projednávání otázek všeobecných.

Aby byly volby zjednodušeny, zavádí se pro společnou personální komisi systém delegátů, což bude míti i po té stránce značný význam, že delegáti vysílaní z jednotlivých personálních komisí budou do otázek zaměstnaneckých náležitě zapracováni a v stálém kontaktu s běžnými záležitostmi všech resortů.

Personální komise mají býti autonomními sbory, jejich styk s administrativou bude se díti zpravidla písemně a proto musejí se skládati výlučně z volených členů. Jinak jest tomu v kvalifikačních a disciplinárních komisích, ty jsou součástkami administrativy a proto musí tu býti přímý styk a proto předseda a místopředseda těchto posléze uvedených komisi jsou jmenování přednostou ústředního úřadu.

§ 85.

Složeny jsou paritně podle skupin a to proto, poněvadž skupiny nejsou skupinami zájmovými, nýbrž vyjadřují pouze povahu služby a pak jedná se tu pouze o úředníky a ne jako dosud o úředníky a zřízence, takže není třeba sahati k zastoupení podle počtu.

Zastoupení v komisích podle počtu nebylo by možným, poněvadž v každém resortu panují jiné poměry personální, tu převyšuje počet úředníků zřízence (podle dnešního rozvrstvení), tam opětně zřízenci úředníky, tu převyšuje skupina A skupiny C a D, tam opětně C a D skupinu A atd.

§ 83.

Působnost personálních komisí vyplývá jednak: 1. z úředního poměru zaměstnance, jednak 2. dotýká se věcných potřeb služby a konečně 3. sociální péče personálu vlastního odboru i odborů ostatních.

Usnesení ad 1. a 2. jsou podkladem jednání příslušného ústředního úřadu; v sporných otázkách rozhodne po vzájemné úřadě přednosta této ústředny. Usnesení ad 3. jsou podkladem jednání společné komise personální.

§ 84.

Působnost společné personální komise vztahuje se jednak

1. na projednávání návrhů přijatých jednotlivými personálními komisemi,

2. na podávání vlastních návrhů v příčině úpravy požitků (práv státních zaměstnanců),

3. na dobrozdání v příčině vládních návrhů nebo návrhů vycházejících ze zákonodárných sborů týkajících se úpravy požitků (práv i povinností státních zaměstnanců),

4. péči a kontrolu v příčině zásobování státních zaměstnanců,

5. přípravné práce k návrhu zákona o obligatorním pojištění zaměstnanců proti nemoci a vybavení těchto z dluhů a konečně

6. na kontrolu, aby zákon o služební pragmatice byl úřady náležitě plněn.

§ 91.

K hlavní působnosti společné personální komise patří však zjišťovati drahotní poměry na základě úředních dat.

fStále bylo poukazováno na to, že požitky státních zaměstnanců svojí stabilitou, kterou jest možno měniti pouze usnesením zákonodárných sborů, nevyhovují a že v důsledku toho nastává jakási strnulost, mající za následek značnou nevýhodu oproti zaměstnancům soukromým, kteří mají možnost kdykoliv žádati zvýšení příjmů a přizpůsobovati je tak panujícím drahotním poměrům.

Stále volalo se z řad státních zaměstnanců po platech volných, pohyblivých.

Ovšem do všech důsledků pohyblivé platy pro státní zaměstnance zavésti nelze, neboť nutno tu počítati v prvé řadě se státními financemi, jež nelze automaticky zvyšovati jako může tak učiniti soukromý podnik Státní finance poukázány jsou na zákonodárné sbory, z čehož vyplývá druhá samozřejmost, že i požitky státních zaměstnanců, kteří jsou placení z veřejných prostředků, říditi se musí podle nich. Avšak požadavek pohyblivých platů nelze již více opomenouti a proto nutno s ním počítati a uvésti jej v soulad jak se státními financemi, tak i s legislativním zřízením vůbec.

Návrhem ukládá se vládě svolati nejméně jednou do roka společnou personální komisi k poradě, k níž přizvou se zástupci ústředních úřadů, dále zástupci obchodních a živnostenských komor, jakož i jiní činitelé veřejného života, zejména hospodářského, aby se konstatoval rozdíl cen všech nejdůležitějších životních potřeb a požitků státních zaměstnanců a aby na základě takto vyšetřených drahotních poměrů stanovila se jejich životní úroveň a zároveň potřeba zvýšení příjmů a v jaké formě, anebo zda-li podobného zvýšení není vůbec třeba. Návrh předpokládá, že na základě statistických dat daných úřady této poradě k disposici, bude možno správně a vystižně stanovití rozdíl v příjmech zaměstnanců a v cenách placených skutečně za potraviny, šatstvo, prádlo, obuv a pod., aby v důsledku toho mohlo se ihned přikročiti k zvýšení příjmů, ukáže-li se toho potřeba.

Jestliže se ukáže, že rozdíl ten činí alespoň 10%, jest vláda podle tohoto zákona povinna předložiti zákonodárným sborům návrh na poskytnuti, případně zvýšení stávajícího již drahotního přídavku a to o tolik %, mnoho-li rozdíl ten činí, aby tak životní úroveň neklesla pod jisté existenční minimum.

Byl-li však zjištěn rozdíl vyšší jak 100%, nebo činí-li právě 100%, jest vláda povinna podati návrh na příslušné zvýšení základního služného, čímž ovšem zvýší se zároveň automaticky všechny ostatní požitky, které jsou určitým, % ze základního služného vyměřovány.

Tím docílí se jakási pohyblivost a volnost platů, která přivodí rovnováhu v domácím rozpočtu státních zaměstnanců a tím i do jisté míry bezstarostnost o nejnutnější výživu.

Poněvadž bude rozdíl ten konstatován komisionelně, bude míti vláda také možnost cestou" ústavní žádati za úhradu zvýšených výdajů na státní zaměstnance, aniž by tu byla domněnka, že úhrady té používá k jiným účelům.

§ 87.

Pasivní volební právo do personálních komisí bylo nutno omeziti v ten smysl, že volitelnými jsou pouze zaměstnanci, kteří mají nejméně 10 služebních let strávených v trvalé vlastnosti, neboť má-li s prospěchem súčastniti se zaměstnanec oněch prací, jež jsou komisi vytčeny, musí míti již předem určité zkušenosti jak z úředního, tak i mimoúředního života, dále důvěru úřadů, kterou nelze získati v prvních letech. Jinak by personální komise, kde není vůbec pojítka s administrativou sotva vyhovovaly svému účelu.

Volba vykoná se analogicky kvalifikační komisí, avšak kandidáty určují příslušné odborové organisace úředně uznané. Tím má býti projevena naprostá autonomie tohoto sboru i po této stránce.

Znovu nutno zdůrazniti, že státní správa se bez personálních komisí neobejde a že tomuto spravedlivému požadavku bude nutno vyhověti, poněvadž jest tu již praeiudic. Konečně věc bude jen ku prospěchu služby samé, pořádku a kázně.

Nynější stav, kdy v řadách státních zaměstnanců není často ustáleného postupu, naopak mnohdy nejrůznějších divergencí, jest nesnesitelným a nutno jej co nejdříve odstraniti. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe jak pro státní správu tak i zaměstnance.

K části VI.: Výslužba a požitky výslužební.

§ 94.

Státní zaměstnanci projevili častokráte přání, aby služební doba omezena byla na 30 let strávených v trvalé vlastnosti a aby po této době bylo jim umožněno odejíti do výslužby bez prohlídky lékařské a beze všech ostatních formalit.

Snad zazdá se doba ta příliš krátkou a pro státní finance nevýhodnou, neboť by odcházeli do pense příliš mladí lidé. Obava ta ukáže se býti lichou, jakmile se poohlédneme do historie zápasů o snížení služební doby. Až do roku 1907 byla 40letá služební doba, načež snížena na 35 let, když před tím opětně zvýšen pensijní příspěvek nutný k pojistně-technické úhradě nákladu s výhodou tou spojeného, avšak odchod do pense se tím nikterak podstatně nezvýšil. Jen málo úředníků použilo této výhody a odcházelo po ukončeném 35, služebním roce do pense i když byl 60 roků stár. Naopak, přesluhovalo se právě tak jako před tím a pouze jednotlivci z ohledů ponejvíce zdravotních použili této zákonné výhody. V přítomné době přesluhuje obrovské % úřednictva dokonce i přes 40 let a námitka, že děje se tak z důvodů finančních, jest pouze potud opodstatněna, že dělo se tak vždy a bude díti i na dále, neboť úředník v pokročilém stáří jen zřídka kdy hledá si zaměstnání jiné a také jej těžko nalézá. Jednotlivci nemohou býti pravidlem a pak nynější konjunktura, kdy jest nedostatek sil, nepotrvá dlouho. Jestliže se stanoví 30letá služební doba, t. j. jestliže úředník po 30. roce bude moci odejíti bez formalit do pense s plnými výslužebními požitky, nebude to znamenati pražádné zvláštní zatížení finančního étatu, neboť pouze jednotlivci použijí této výhody, právě tak jako se to děje při 35leté služební době, ostatní však budou sloužiti dále, poněvadž účastni jsou z velké části mimořádných požitků, jež ovšem vstupem do pense ztrácejí.

Dosud byl odchod do pense stěžován tím, že úředník, ač měl 35 služebních let, musit se podrobiti lékařské prohlídce, jestliže nebyl ještě 60 roků stár. Můžeme směle říci, že to byla skutečně pouhá formalita a že kdo opravdu do pense jíti chtěl, vynutil si jí i když byl z počátku lékařem uznán schopným sloužiti dále. Churavěl, zanedbával službu a byl v úřadě spise na obtíž než ku prospěchu. Překážeti někomu, kdo vysloužil a nechce sloužiti dále, při odchodu do pense, nemá smyslu a proto bylo by zcela správným odstraniti lékařskou prohlídku, jestliže úředník odsloužil svá předepsaná léta a to bez ohledu na tělesné stáří.

Konečně i ta okolnost, že v přítomné době vstupuje se do státní služby v poměrně mladších létech, nemůže rozhodovati, poněvadž i tato konjunktura nepotrvá dlouho, vždyť stát bude donucen omeziti počet stálých zaměstnanců na míru nejmenší. Dnešní příznivá konjuktura spočívající v tom, že personál přijímá se v 11 létech (jednotlivci), spadá na účet tvoření se a zařizování úřadů, později však, až nadejdou normální hospodářské a sociální poměry a stát přikročí k dokonalé reformě státní správy ve všech svých odvětvích, aby tak docílil úspor a snížení počtu zaměstnanců, asi sotva bude přístup do státní služby tak snadným jako dnes. Ale dejme tomu, že přichází úředník průměrně v 24 letech do státní služby nebo že v této době dosahuje trvalé vlastnosti, vysloužil by tudíž v 54—55 letech při zavedení 30leté služební doby. Je tento věk u některých jednotlivců, sešlých službou nebo prací příliš nízkým, aby jim mělo býti zbraňováno odejíti do pense? Ve Francii jest obligátním, že 50. rokem věku končí téměř ve všech vrstvách aktivita. Kdo se cítí zdráv a schopen sloužiti dále, učiní tak, poněvadž aktivní služba přináší mu různé výhody hmotné, i společenské a obava, že by úředníci v tomto stáří hledali zaměstnání jinde, jest bezpodstatnou, neboť který zaměstnavatel čekal by při dnešní hypertrofii vzdělaného lidu na tyto vyčerpané síly?

Mohlo by se jednati pouze o jednotlivce, kteří by byli pro svoje zvláštní zkušenosti také zvláště v soukromých službách hledáni. Tomu se však zabrániti nedá, neboť má-li úředník podobnou lákavou nabídku, opustí státní službu i kdyby se měl zříci výslužebních požitků.

Nejlepším prostředkem proti útěku ze státní služby jest dobrá a přiměřená odměna a zejména odměna za zvláštní schopnosti a píli. Avšak i nynější útěk ze státní služby nepotrvá dlouho, neboť jest také jen důsledkem válečných a poválečných poměrů.

Anebo by se mohlo jednati o síly, které by zaměstnavatel přijímal do soukromé služby pouze na výpomoc a že by tu sáhal k vysloužilým státním zaměstnancům. Honorář za podobnou práci byl by asi sotva značným, neboť v opačném případě sáhl by soukromý zaměstnavatel raději k silám mladším a odborně vzdělaným. V každém případě jde tu pouze o jednotlivce, s nimiž setkáváme se i nyní a jednotlivci ti nemohou rozhodovati o osudu a existenci celku.

30letá služební doba jest příkazem doby a nikterak nebude na závadu službě ani státním financím.

Nebude na závadu službě, jestliže ji opustí úředník, který necítí se již způsobilým sloužiti dále, neboť jinak stává se vlastně balastem a financím nebude rovněž na závadu, neboť 30, služebním rokem končí časový postup!

Velmi mnoho mluvilo se také o nuceném pensionování, t. j. úředník byl by nucen odejíti do výslužby, jestliže vysloužil předepsanou služební dobu. Tímto ustanovením nebyl by ani tak poškozen úředník jako státní správa, neboť by v mnohém případě ztrácela, zdatnou sílu, mnohdy těžko nahraditelnou. O nuceném pensionování mluví zejména úřednictvo mladší, které žehrá na přesloužilce, zabírající mu vědomě místa. Tomuto stesku nelze upříti do jisté míry oprávněnost, řešiti však tuto otázku na úkor správy a služby nelze. A proto musí se tu ponechati státní správě volná ruka, aby sama podle potřeby určovala nucené pensionování a aby se předešlo eventuelním přestřelkům, rozhodují tu ještě i personální komise.

Zajisté, že státní správa použije práva nucené pense, jestliže úředník není více způsobilým, aby však nucené pensionování stalo se obligátním, bylo by jen k neprospěchu služby, nehledíc ani k tomu, že by podobné opatření bylo velice nedemokratickým.

Zbytečnému přesluhování a tím i zabírání míst bude nutno čeliti jinak než donucovacím prostředkem (tudíž mnohdy i na úkor služby): úřednictvu musí se odchod do trvalé výslužby umožniti a to hmotně. Dnes přesluhuje značné procento úřednictva ne přes 35, ale daleko již přes 40 let služebních a daleko přes 60. rok stáří pouze z hmotných důvodů, neboť nelze jim v důsledku panujících drahotních poměrů postrádati drahotních přídavků. Rozdíl v požitcích aktivních a pensijních jest tak značný, že proti své vůli a mnohdy proti svému zdravotnímu stavu přesluhují. Mnozí úředníci přímo stářím a sešlostí padají, do výslužby však z finančních důvodů neodcházejí a nadřízený úřad z těchže. důvodů, tudíž z důvodů humanity nemá odvahy sáhnouti k svému právu nucené pense, ačkoliv výkon těchto úředníků na mnoze není přirozeně již takovým, jak by to služba vyžadovala. Mnozí úředníci přesluhují ovšem více ze setrvačnosti než z důvodů hmotných, kdo může však stanoviti tu pravou hranici, aniž by eventuelně nezatížil svoje svědomí?

Bude-li úředník při vstupu do pense hmotně zabezpečen, bude míti státní správa volné ruce proti zbytečným přesloužilcům.

Proto musí býti rozdíl v požitcích aktivních a výslužebních pokud možno nejmenší.

§ 99.

Podle návrhu činí podklad výslužebních požitků:

1. poslední základní služné,

2. 50% místního přídavku stanoveného pro Prahu,

3. rodinný přídavek (nezkrácený) a

4. 50% kvalifikačního přídavku.

Vysloužil-li zaměstnanec plných 30 let, přísluší mu poslední služné jaké požíval jako výslužné kromě 50% místního a kvalifikačního přídavku a nezkráceného přídavku rodinného, jaký naposledy požíval.

Příklady:

1. Úředník skupiny 1., 20. stupně služného stupnice B odchází po 30 letech do pense, jest ženat a má 2 nezaopatřené dítky, kvalifikace jeho byla vesměs všechna léta velmi dobrou.

Výslužné činí:

v 6. stupni 2.300

v 7. stupni 2.500

v 8. stupni 2.700

v 9. stupni 2.900

v 10. stupni 3.150

v 11. stupni 3.400

v 12. stupni 3.650

v 13. stupni 3.900

v 14. až 20. stupni 14.000

52.450 : 30 = 1748 K.

Vysvětlení.

Základní služné obdrží plné

13,200 K

z místního přídavku, jenž činí pro Prahu 4000 K, obdrží 50%

2.000 K

manželský i dětský přídavek obdrží nezkrácený

4.400 K

z kvalifikačního přídavku přísluší 50% z oné částky, která vznikne dělením součtu obnosů všech po celou služební dobu požívaných kvalifikačních přídavků, počtem do výslužby započítatelných služebních let. Součet kvalifikačních přídavků činí u tohoto úředníka při vesměs velmi dobré kvalifikací:

52.450 děleno 30 léty = 1.748 K, z toho 50%

874 K

Celkem 20.474 K

Jeho poslední stálé aktivní požitky činily 23.600 K (kromě drahotního přídavku a kromě mimořádných požitků), kdežto do výslužby odchází s 20.474 K výslužného, ztrácí tudíž pouze 3426 K ročně.

2. Úředník, středoškolák, skupiny 2., 18, stupně služného, stupnice B, odchází po 29 služebních létech do pense, jest ženat, bezdětný, v 1. až 5. roce byl kvalifikován ťdobřeŤ, v 6. roce byl kvalifikován ťdostatečněŤ, v 7. až 16. roce byl kvalifikován ťdobřeŤ, v 17. až 29. roce byl kvalifikován ťvelmi dobřeŤ.

Výslužné činí:

Základní služné

12,200 K

místní přídavek pro Prahu 4000 K, 50%

2.000 K

Celkem 14.200 K

z toho do 10 let = 40%

a za 19 let po 3% = 57

celkem = 97%

97% z 14,200

13.774 K

rodinný přídavek: na manželku nezkrácený:

2.000 K

Kvalifikační přídavek:

Úředník má úplnou střední školu, započal tudíž 3¨. stupněm služného.

v 3. stupni 720

v 4. stupni 780

v 5. stupni 1 rok — (dostatečná)

v 5. stupni 2 rok 420

v 6. stupni 920

v 7. stupni 1000

v 8. stupni 1080

v 9. stupni 1160

v 10. stupni první rok 630

v druhém roce přestoupil do skupiny 2 a do 11. stupně 680

v 12. stupně (velmi dobře) 3650

v 13. až 18. stupni 12000

Celkem 23.040 — 2.000 = 21.040

21.040 : 29 = 726

ze 726 50% činí 363 K

Celkové výslužné činí 16.437 K

3. Úředník skupiny 3. s nižší střední školou, započal 1. stupněm služného a končí po 30 letech 15. stupněm stupnice B, jest ženat, má 3 nezaopatřené děti, v 1. a 5. roce byl dostatečně a jinak dobře kvalifikován.

Výslužné činí:

Základní služné 9000 K 100% 9.000 K

místní přídavek pro Prahu 4000 K 50% 2.000 K

rodinný přídavek:

na manželku 2.000 K

na 3 děti 3.600 K

kvalifikační přídavek:

v 1. stupni 1 rok — (dostatečná)

v 1. stupni 2 roky 300

v 2. stupni 660

v 3. stupni 1 rok — (dostatečná)

v 3. stupni 2 roky 360

v 4. stupni 780

v 5. stupni 840

v 6. stupni 920

v 7. stupni 1.000

v 8. stupni 1.080

v 9. stupni 1.160

v 10. stupni 1.260

v 11. stupni 1.360

v 12. stupni 1.460

v 13. stupni 1.560

v 14. stupni 1.680

v 15. stupni 1.680

Celkem = 16.100

16.100 : 30 = 536

50% z 536 = 268 K

Celkové výslužné = 16.868 K

4. Zřízenec skupiny 4, 15. stupně stupnice C, odchází po 30 letech do pense, jest ženat, má 4 nezaopatřené dítky a jeho kvalifikace byla ve 4. roce dostatečná a v 26. až 30. velmi dobrá.

Výslužné činí:

Základní služné 6200 K 100% 6.200 K

místní přídavek 2000 K pro Prahu 50% 1.000 K

rodinný přídavek:

manželský 1.200 K

na 4 děti po 600 K 2.400 K

kvalifikační přídavek:

v 1. stupni 480

v 2. stupni 1 rok 260

v 2. stupni 2 rok — (dostatečná)

v 3. stupni 560

v 4. stupni 600

v 5. stupni 640

v 6. stupni 700

v 7. stupni 760

v 8. stupni 820

v 9. stupni 820

v 10. stupni 820

v 11. stupni 820

v 12. stupni 820

v 13. stupni 1 rok 410

v 13. stupni 2 roky 1.000 (velmi dobrá)

v 14. a 15. stupni 4.000

Celkem = 13.510

13.510 : 30 = 452 K

z 452 K 50% = 226 K

Celkové výslužné = 11.026 K

5. Úředník skupiny 3, středoškolák opouští aktivní službu ve 12. roce a ukončil právě 8. stupeň služného stupnice B, jest ženat, má 1 nezaopatřené dítě a byl vesměs dobře kvalifikován. Výslužné činí:

Základní služné 5.400 K

místní přídavek pro Prahu 50% 1.350 K

Celkem = 6.750 K

Do 10 let 40% a za 2 léta po 3%, celkem 46%.

Z 6750 K činí 46% 3105 K

rodinný přídavek:

na manželku 40% 2000 K

na 1 dítě 20% 1080 K

kvalifikační přídavek:

v 3. stupni 720

v 4. stupni 780

v 5. stupni 840

v 6. stupni 920

v 7. stupni 1000

v 8. stupni 1080

Celkem = 5340

5300 : 12 = 442

50% ze 442 K = 221 K

Celkové výslužné = 6406 K

6. Úředník služební třídy III., 1. stupně služného stupnice A, odchází po 30 letech do pense, jest ženat a má 1 dítě nezaopatřené.

Výslužné činí:

Základní služné 20.000 100% 20.000 K z místního přídavku 3.000 K

rodinný přídavek:

manželský 2.000 K

dětský 1.200 K

Celkové výslužné = 26.200 K

K tomu druží se příslušný kvalifikační přídavek.

7. Úředník služební třídy IV., 1. stupně služného stupnice A, odchází po 30 letech do výslužby, jest ženat a má 2 nezaopatřené dítky.

Výslužné činí:

Základní služné 16.000 100% 16.000 K z místního přídavku 3.000 K

rodinný přídavek:

manželský 2.000 K na 2 dítky 2.400 K Celkové výslužné = 23.400 K

K tomu druží se příslušný kvalifikační přídavek.

Jak z těchto příkladů vysvítá, není rozdíl v aktivních a pensijních požitcích značný a jeví se pouze v místním a kvalifikačním přídavku.

Z místního přídavku připadá do výslužby 50% místního přídavku proto, poněvadž zaměstnanec není vázán na pobyt v určitém místě a může tudíž voliti si bydlištěm místo drahotně nejpříznivější. Účelem místního přídavku jest hraditi zaměstnanci nejen náklad spojený s bytem, ale i rozdíl v cenách panující v místech levnějších a dražších.

Kvalifikační přídavek snižuje se na 50% oné částky, která se docílí dělením všech kvalifikačních přídavků počtem let započítatelných do výslužby. Toto ustanovení směřuje k tomu, aby ambice udržována byla po celou kariéru na stejné výši a aby tak zaměstnanec za svoji píli a přičinlivost odnášel si pokud možno největší částku do pense. Proto bylo nutno sáhnouti k průměru všech kvalifikačních přídavků za celou služební dobu.

§ 104.

Výslužné vdov a sirotků.

Jak bylo již v úvodu řečeno, mění se pensijní zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 2 sb. z. a n. na r. 1920, pouze částečně a to pouze ve výši výslužného, jinak však v hlavních zásadách zůstává nedotčen. Budiž poznovu zdůrazněno, že bude třeba jednotného zákona o pensijních požitcích státních zaměstnanců. Výslužné vdov mění se tudíž pouze potud, že zvyšuje se pensijní základna manželova o kvalifikační přídavek, z něhož se rovněž vyměřuje pense vdov jako ze služného a místního přídavku. Jinak se na výši a struktuře výslužebních požitků pozůstalých nemění ničehož. Kromě toho přiznává se vdově příslušný dětský přídavek ve stejné výměře jako nyní.

Příklady:

1. Vdova po úředníku 7. stupně služného stupnice B, vesměs s dobrou kvalifikací, 2 nezaopatřené dítky. (Úředník počal 1. stupněm.)

Výslužné činí:

Výslužební základna manželova:

služné 5000 K

místní přídavek 1250 K

kvalifikační přídavek 197 K

Celkem = 6447 K

Pensijní nárok činí pouze 52% = 3352 K 44 h

2/3 z toho = 2235 K 60 h

obdrží tudíž 40% výslužební základny manželovy 2578 K 80 h

a na dvě dítky po 1000 K 2000 K

Celkem 4578 K 80 h

2. Vdova po úředníku 18. stupně služného stupnice B, vesměs velmi dobře kvalifikovaného, bezdětná. (Úředník počal 6. stupněm.)

Výslužné činí:

Výslužební základna manželova:

služné 11.200 K

místní přídavek 2.000 K

kvalifikační přídavek 875 K

Celkem = 24.075 K

Pensijní nárok 88% 21.186 K

z toho 2/3 14.124 K

obdrží tudíž pouze 50% = 12.037 K 50 h

3. Vdova po zřízenci 15. stupně služného stupnice C, vesměs dobře kvalifikovaného, 1 nezaopatřené dítko.

Výslužné činí:

Výslužná základna manželova:

služné 6200 K

místní přídavek 1000 K

kvalifikační přídavek 216 K

Celkem =7416 K

Pensijní nárok plný 7416 K

z toho 2/3 4944 K

obdrží pouze 50% z výslužební základny 3708 K — h

a na 1 nezaopatřené dítě 700 K — h

Celkem = 4408 K 60 h

4. Osiřelé dítky (2) po vdově podle příkladu 1. obdrží toto výslužné:

Normální výslužné na 1. dítko 1000 K

1/5 přídavek 200 K

normální výslužné na 2. dítko 1000 K

1/6 přídavek 200 K

Celkem = 2400 K

Vdově dostává se v pensijní základně také určité procento kvalifikačního přídavku manželova, což jest jistě spravedlivým, aby i ona na mimořádné píli a výkonnosti jeho participovala.

Dětský přídavek vyplácí se vdově neztenčený, jak ho posledně manžel na dítko požíval, což jest rovněž spravedlivo, neboť tím, že zemřel otec, náklad na dětí se nikterak nezměnil, konečně rozdíl v dřívější 1/5, kterou vdova na děti požívala a navrhovaným nezkráceným dětským přídavkem není tak značným.

§ 109.

Úmrtné (příspěvek na pohřeb) činí jako nyní tříměsíční částku výslužební základny nebo skutečně požívaného výslužného.

Návrh stanoví jako novum, aby zaměstnanci vyplaceno bylo úmrtné ve výší 50% ročního manželského nebo dětského přídavku, jestliže mu zemřela manželka nebo dítě. Toto ustanovení jest jistě správným, neboť v podobných případech ocitá se zaměstnanec v značné tísni a musí pravidelně sáhnouti k dluhům. Má sice možnost žádati za peněžní výpomoc, ta však dostavuje se později a bývá mnohdy nedostatečnou, neboť závisí od úvěru příslušné ústředny. Proto jest třeba podobnou výpomoc, o jíž správnosti nemůže býti sporu, zákonem stabilisovati.

Právě tak jest spravedlivo, aby i vdově, jestliže jí zemře dítko nebo zemře-li sirotkům matka, přiznalo se jim úmrtné, neboť tu jest tíseň ještě citelnější a pomoc tím více naléhavější.