Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskační praksi na Kladně,

Na Kladně vycházející časopis ťSvobodaŤ jest v poslední době soustavně konfiskován. Konfiskovány jsou i články a statě, které v jiných listech vyšly úplně bezzávadně. Jako doklad uvádějí podepsaní poslanci konfiskací článku ťTrpké zkušenostiŤ, který prošel nezávadně nejméně v deseti časopisech komunistické strany, ve ťSvoboděŤ však byl zabaven. Stejně tak propadla konfiskací ve ťSvoboděŤ literární črta ťPozdrav posledníŤ (33. číslo ťSvobodyŤ ze dne 18. března), která vyšla bezzávadně v ťDělnickém DeníkuŤ v Mor. Ostravě, jakož i článek poslance Jaroslava Blažka, který bez závady prošel v časopisech ťPrůbojŤ v Lounech a ťRudý SeverŤ v Teplicích.

Jako doklad bezdůvodného pronásledování časopisu ťSvobodaŤ na Kladně svévolnými konfiskacemi uvádíme obsah konfiskovaných článků a statí:

V čís. 28. ze dne 7. března byly konfiskovány články:

Když člověk stárne...

Pan president opět uznal za vhodno učinit projev proti komunismu. Učinil tak v rozmluvě s redaktorem maďarského časopisu ťJövöŤ. Nezmíniv se ani slovem o horthyovském Maďarsku - patrně nalézá zalíbení v maďarských poměrech - pustil se do kritiky Ruska a komunismu a mezi jiným prohlásil toto:

ťPokus komunismu lze dnes považovati za naprosto ztroskotaný. Pokládám za nemožné, aby byla důsledně provedena komunistická koncepce společenská. Fiasko komunismu odvozují z různých příčin, v Rusku však zvláště z toho, že není naprosto možným, aby byl komunismus fakticky proveden na kulturním stupni této země; nebol ruský lid je, jalo známo, ve své masce negramotný a nevzdělaný. Další příčinou jest administrativní otázka státní správy. Nevzdělanému davu nelze dáti stát do rukou, specielně tak velký stát, jako Rusko, poněvadž nevzdělaná massa není způsobilou, aby obstarávala administrativu takového státu. Snad by to bylo spíše možným v malém státě. Chci doložiti příkladem tuto neschopnost davu říditi administrativu: je to obrovský hlad v Rusku. Tento hladomor je rovněž pouze zjevem vyplývajícím z důsledků komunistické hospodářské metody. Za války s Polskem zrekvírovali komunisté veškeré potraviny a plodiny, určené k osevu, takže nebylo lze s dostatek zaseti. To byl nezodpověditelný čin komunistické vlády, neboť v tom lze kromě jiných hledati i příčinu hrozného hladu. Stát, v němž není žádných trestních soudů, žádného soudnictví, žádného občanského práva, nelze považovati za stát se státními zařízeními.Ť

Vládní tisková kancelář rozesílá projev páně presidentův všem časopisům za účelem zahájení nové kampaně proti Rusku a komunismu. Nemáme příčin zamlčovat dělnictvu nekritický a stařeckou zlobou diktovaný Projev páně presidentův. Naše dělnictvo jíž ví, jak posuzovat podobné projevy. Komunismu podobné projevy nikterak neuškodí a panu presidentu dopomohou k pověsti, které se před válkou těšil Vilém Hohenzolern.

Z Habeše.

(Původní zpráva.)

Veliké překvapení v politických kruzích zde způsobil důstojnický sjezd, na který sjeli se delegáti pluků ze všech oblastí. Ještě před zahájením sjezdu vyslána deputace k vládě, aby jí vyjádřila díle všeho důstojnictva za to, že odsoudila k smrtí vynálezce plynu, jehož kapka mohla usmrtit deset tisíc lidí. Důstojnictvo žádá, aby každý, kdo by vynalezl nástroj k rychlému vyhubení lidstva, byl bez milostí trestán na hrdle. - Zajímavá byla řeč delegáta ťabstinentů důstojnického tělesaŤ, ve které pravil, že ze 40 tisíc, důstojníků jest 39.793 ve spolku organisováno. Jedná se o spojení se ťSpolkem abstinentním všeho vojska území habešskéhoŤ. Řečník prý doufá, že do pěti let se jím podaří získati všecko vojsko pro úplnou abstinenci v intencích p. presidenta, pokud se týče alkoholu, cigaret a nevěstinců. Slibuje si od toho ozdravení národa a zvýšení úrovně kulturní. Další řečník, generál Rak Ušak mluvil o generálském sboru, který prý se chystá podati vládě návrh na snížení platů generálů o polovinu. Sbor není ještě rozhodnut, má-li žádat, aby druhá polovina byla vládou poukázána invalidům nebo ruskému výboru pro pomoc hladovějícím. V případě posledním žádá generalita, aby byla invalidům zapůjčena všechna volná vozidla i potahy vojska. Protože veliká část štábních důstojníků je postradatelna, žádá generální sbor, aby nebyly zamítány žádosti jednotlivců (jichž jest prý velký počet) o zařazení mezi dělníky nouzových prací. Ke konci projednány otázky důstojnických menáží, vyslovena radost nad tím, že ani jeden vojín nebyl od doby posledního sjezdu tělesně trestán, že také letní mundury skutečně byly vydány začátkem léta a měněny začátkem zimy. Protože 99.7 proc. důstojnictva-vystoupilo z církve, aby dokázalo, že nezapomíná svých předků (u mužstva je procento ještě větší), požádány hlavy církví, aby své misionáře mezi vojsko neposílaly. Schůze zakončena revoluční písní:ťMy jménem pokroku--Ť

Zann.

Z červenobílých kasáren. Mnoho stesků je slyšeti od vojínů ode všech pluků. Všude si vojíni stěžují, jak se s nimi zachází: Choutky mnohých důstojníků neznají mezí, zacházejí s vojíny jako s bezduchým materiálem. Tak na příklad v telegrafní škole v Čáslavi jsou poměry nesnesitelné. Za každý sebemenší přestupek trestá se krutě. Vojín, který dostal rekomando dopis, že děvče, s kterým má vážnou známost, jest těžce nemocné, žádal dvakráte o dovolenou. Jelikož mu ji velitel roty odmítl, sebral se vojín a jel a byl doma pouze jeden den. Nechal si potvrditi na četnické stanici, jak to předpisy vyžadují, že dívka jeho je opravdu nemocná. Když však přijel nazpět, byl zle přivítán. Hlášení konající nadporučík vel, roty brutálně se naň osopil spoustou hrubých slov, mezi jiným: ťJá vám dám! Takoví presenti budou šlapat práva naší drahé republiky!Ť Potrestal jej 21 dny vězení po službě, jelikož se však vojín ohradil, že žádným presentem není, přidal mu ještě 9 dní s poznámkou, že se vůči němu se ťdrzeŤ chová. Pak mu řekl, že ho tolik netrestá, že odejel domů, nýbrž proto, že se ohradil proti nadávkám, což je u takových důstojníků ťdrzé chováníŤ, Zajímavo je, že onen, nadporučík je ruský legionář, jehož ťbratřiŤ jsou po tisících bez zaměstnání v té naší krásné, ťdrahéŤ republice, jak ji s oblibou nazývá. To jest jeden z mnohých případů, které se opakují takřka denně za každou maličkost, takže již skoro nebudeme žádný bez trestu. Naše povinnosti nám připomínají stále, ale aby se o nás postarali, o to mají pramalý zájem. Na příklad již 14 dní nedoptáváme žádné uhlí, takže jsme všichni nachlazení a nohy máme omrzlé. Jdeme-li k lékařské prohlídce, hrozí se nám ještě tresty. Pořádek v kasárnách chtějí, ale pomůcky abychom si kupovali z toho bídného žoldu, který nám dávají. A tak byste mohli psáti do nekonečna, tak vypadá ve skutečnosti ta vychvalovaná demokratická armáda a charakter našich důstojníků. Jen tak však dále, pánové, připravíte si pěknou hradbu proti ťvnitřnímuŤ nepříteli, která však vám jednou zláme vaz. Vojíni telegrafní školy. Z. V. V., Čáslav.

V čísle 29. ze dne 9. března propadla konfiskaci tato zpráva:

President Masaryk, když pomáhá kapitalistům, nemá času pomáhati dělníkům. Před několika dny celá řada deníků přinesla přehled ťzbytečnýchŤ žádostí, kterými prý je president Masaryk obtěžován a jeho drahý čas mu ubírán. Plně chápeme, že pro mrzáka nemá času, aby se mu postaral o trafiku a tím jemu i jeho rodině zajistil živobytí, poněvadž volný čas musí věnovati na dokončeni III. dílu své knihy o Rusku, v níž musí dokázat československému lidu, že negramotný a nevzdělaný národ nemůže vésti otěže státu. Volný čas musí přece věnovati také na štvanici proti sovětskému Rusku, poněvadž ťzájemŤ a ťudrženíŤ státu toho vyžadují, neboť se blíží konference v Janově, na níž jeho komandanti evropského západu budou žádati skládání účtů ze země, v níž je nejsilnější sekce komunistické strany v III. Internacionále.

V čísle 33. propadla konfiskaci tato literární črta:

Pozdrav poslední.

(Z poznámek padlého druha.)

ťKletba vám, kteří lžete o kultuře a nám nedáte práva na lidství...Ť

Byl pochmurný den. V údolích ležely mlhy a těžké chmury táhly oblohou - my mašírovali dolů do Italie - -

Matko -, když slyšel jsem tvůj pláč, a viděl zármutek v tvé tváři, srdce se svíralo a duše chtěla cosi povědět - ale nemohla, -.Však odešel jsem.

Milenka - spanilá a dobrá jak anděl, sedřený otec, matka - kamarádi - - vše, celý život zůstal tam kdesi v dáli a žije ve vzpomínkách. -

Kanony hučí, pušky rachotí, vřava se blíží našim řadám, cítím; že více nevrátím se k vám, nezlíbám milky - - můj hrob je tam -, tam mezi skalami, na pusté doberdobské pláni, - A ani nevím -, duše nechápe co prožívá, jest tupá ke všemu - Kolem mně víří úžasný chaos a hrůza děsivé války se šklebí ze ztemnělých dálav, ranění sténají, vojíni smějí se, klnou, pláčí, modlí se - a surový život hnusně odráží se i tu, zdá se mi, že škoda všech snů nadšeného mládí a všech snah, jimiž blouzníme. -

Trpíme -, i vám tam v dáli vede se snad zle, nad námi praskají šrapnely a bolestný tón raněných jest doprovodem žíti. - Časem šílený úděs zachvátí duši a tu chtěl bych zahřímat do duší všem, kdož toto zavinili, ale je marné, - - Tupě, netečně hledíme vstříc dnům příštím, - Ne, nevěřím víc -, ztratil jsem víru ve vše, čemu mne učili, - Cítím, že víc vás nespatřím, - - Buďte šťastni a vzpomeňte na svého syna, který byl zabit kulturou dvacátého století.

Loučím se s vámi na vždy - - - Ť

A toho večera, kdy tato slova vepsal do svého zápisníku, padl při útoku nepřítele - rukou druha, jehož nikdy neznal a jemuž neublížil.

Měl jsem kdysi přítele. - - Byl mladý, krásný, pln života - byl dobrý jako dítě. - Živil svou stařičkou matku. Jednoho rána dali mu uniformu a pušku do rukou a poslali do pole - za vlast a císaře - a víc se nevrátil. - Jeho matka zemřela hladem.

Dnes jako každého roku nejlepší výkvět lidstva odchází plnit ťobčanskou povinnostŤ, - Kdysi chodívali se zpěvem, dnes povětšině mlčí. Nejkrásnější léta mládí pohltí démon ťMilitarismusŤ pro ťochranu národa a republikyŤ, - Až Budeme stát v boji proti tyranu kapitálu a vám dají pušky - druhové - zapomenete na příkaz proletářské třídy, na zákon svědomí - - -?

A kdybychom chtěli povědět; co máte jako komunisté dělat, vybílil by to censor. - A plané řeči škoda.

Až jednoho rána zahoří východ září nového žití, až kalich utrpení překypí a světem zabouří revoluce - pak bude náš den a vy půjdete ve sražených řadách s námi jako řadoví vojáci, proletářské třídy.

My nevoláme ťmírŤ, neboť žádný mír není spravedlivý - -. My nechceme klidu v rozvrácené duši - klid nikdy nebude -, my půjdeme plnit svou ťobčanskou povinnostŤ - i tam třeba nás komunistů,

H. Kožušník.

V čísle 48. konfiskována byla tato zpráva:

Co je v republice humanity zločinem? Nic více a nic méně, než vyzvati Vaška; aby práskal bičem na hnojišti. Stejně tak volati po socialistické republice. V tiskárně ťSvobodyŤ byla k májové oslavě tištěna hesla a nápisy na standarty k 1. máji, leč pan censor shledal to závadným a pro ťrepubliku nebezpečnýmŤ, Nezbude nám asi nic jiného, než v den 1, máje jíti manifestovati s velkou standartou; ťAť žije demokraticko-humanitářský absolutismus a nejčernější reakce v celém světěŤ, ťAť žije diktatura pětky v nejdemokratičtější republice na celé zeměkoulí a okolí!Ť Doufáme, že takový nápis nám pan censor laskavě ponechá.

V čísle 49. zabavena byla dokonce tato zpráva:

Řádění kladenského censora. Poslední číslo ťSvobodyŤ bylo opět zabaveno pro zmínku o konfiskaci hesel, připravovaných k 1. máji. Poněvadž v Kladně nesmíme nic psáti o republikánské tisk. svobodě, citujeme ťRudé PrávoŤ, které o konfiskaci hesel k prvnímu máji píše: ťAby se republika nerozbořila. Kladenští soudruzi připravili k májovým oslavám jako obvykle různé standarty a hesla, z nichž však dvě byly bdělou republikánskou policejní správou v Kladně ihned zabaveny. První heslo zní: ťVašku, práskej dobře na hnojišti!Ť, druhé: Chceme socialistickou republiku sovětů!Ť Po těchto zkušenostech rozhodli se kladenští soudruzi zaměniti tato zabavená hesla následovně: Prvé: ťChceme diktaturu pětky!Ť, druhé: ťAť žije republikánský absolutism v Evropě!Ť Tato hesla patrně zabavena nebudou.Ť - My jsme napsali lokálku podobného obsahu a tato nám byla od prvního do posledního slova zabavena. Proti svévolné konfiskaci podáme námitky a o řádění kladenské censury podají naši soudruzi poslanci interpelaci. My máme dojem, že kladenský censor závidí vyznamenání, které se dostalo starému rakušáku dru. Klímovi a doufá, že svým bezohledným řáděním proti ťSvoboděŤ upozorní na sebe pana ministra Černého, který snad vykáže mu nějaký pašalík na Slovensku či v Podkarpatské Rusí, kde republikánská byrokracie řádí dle své libovůle a kde hospodaří přímo turecky. Či chce si pan censor udělat z Kladna takový pašalík? Máme dojem, že se mu to sotva podaří.

V čísle 50. konfiskovány byly tyto dva články: Jarosl, Blažek, Louny:

Padesát roků.

Plných dvacet roků (1868-1890) svádělo socialistické hnutí nejkrutší zápasy s veřejnou mocí v Rakousku, Vídeň fabrikovala výnosy proti piklům a rejdům nesvědomitých podvratníků společenského řádu. Policie a četnictvo štvalo pionýry hnutí, pronásledovalo uvědomělé dělníky. Od vesnického starosty až po ministra, všichni dokazovali, že mají noc a všichni byli naplnění bezměrnou záští ke hnutí tehdy revol. soc. demokracie. Vládní, klerikální a svobodomyslný buržoasní tisk nezůstával pozadu. Sociální demokrati stavěni do jedné řady se zločinci. Psáno o štváčích, o nesmyslnostech a pošetilost těch ztřeštěnců.

Po padesátí letech opakuje se historie v československé republice, v demokratickém státě s humanistou v čele a se socialistickými ministry. Toť ten tragický rozdíl. Opět vydávají se výnosy proti podvratným živlům, zavádí výjimečné soudy, plní kriminály, alarmuje policie a četnictvo a vládní, demokratický a ťsocialistickýŤ tisk píše o bolševicích, komunistických štváčích a nesmyslných idealistech a ztřeštěnecích a usilujících o rozvrat stoletých řádů. Vedle dělníků-komunistů vede se útok i proti podobné inteligencí. Pan president píše o Vaškovi s bičem na Hnojišti, mluví k žurnalistům o nevzdělané masse, nezpůsobilé k řízení státu.

Jako před padesátí lety v monarchistickém Rakousku, tak dnes v demokratické republice, provádí žurnalistika pravé orgie ve lhaní a podezřívání a hanobení socialisticko-komunistického hnutí, aby získala hradní přízeň.

I dnes malé hodiny řídí se podle velkých. I argumentace tisku je stejná, jako před padesáti lety, novinkou je, že tuto třídně kapitalisticko-reakční argumentaci přejali tisk sociálně-demokratický, patriotický ku klamání dělnictva. Jako doklad uvádím slova zemřelého soudruha J. Steinera, který ve svých vzpomínkách píše:

ť Buržoasní tisk, byť i si svobodomyslný přezdíval, nemohl a nesměl zůstati pozadu. Pánům, zastupujícím zájmy tříd majetných nešlo ani o uhájení ministerských výnosů ani o ochranu boha a církve. Jim nelíbil se vzdor dělník, požadavky za zvýšení mzdy a zkrácení doby pracovní. Žurnalisté a jiní vyráběči veřejného mínění se spocenou skrání dokazovali, že každé zvýšení mzdy a každé zkrácení pracovní doby musí mít za následek i zdražení výroby a výrobků. Snahy dělníků vyhlašovány za pochybené, poněvadž dělnictvo, i když na krásně dosáhne zvýšení mzdy, musí opět větší ten výdělek vydati za zdražené zboží a konec konců, že se octne tam, kde bylo dříve.

Spousty papírů potištěny a lid hromadně otravován i jinými výklady. Mezi nejučenější náležely ony, kde se psalo ze stanoviska národohospodářského proti snahám dělnictva. Vykládáno, že národní kapitál musí zastati způsobilým soutěže s kapitálem cizáckým. Jinak, že všechno podnikání zakrní, zdraží-li se následkem zvýšení mzdy i výroba, nebude práce, dělnictvo prý postiženo bude hladem.

Proti dělnickým, snahám psáno ve všech směrech a způsobech. Internacionála po Bakuninových revolučních pokusech ve Španělsku a po pádu Komuny v Paříži veřejně pathosem rozpáleného vlastně a s potměšilou mstivostí jezovitů prokleta na věčné časy.Ť

Dnes přidali k tomuto kletbu za sovětové Rusko. Jako před padesátí lety jsou všichni velcí a malí jednotný v nízké mstivostí, hanobení a pronásledování revolučního proletářského hnutí. Úžasné a kruté oběti přinesla komunistická strana, než přivedla všechny státotvorné živly k úsudku o nezdolnosti našeho hnutí. Není zásluhou našich nepřátel, že se dělný lid komunismu a hrůz neleká. Není jejích zásluhou, že lid dnes nevěří, že komunisté jsou petrolejnicí, zaprodanci Němců a židů, poslouchající rozkazů z Moskvy. Všechna prožitá utrpení nás zocelila a přesvědčila s kým máme tu čest zápasiti o zásady a ideály.

Jedinou zásluhou našich spojených nepřátel jsou činy, ty usvědčují je ze lži o lásce k bližnímu, k svobod, k socialismu, k demokracii a pokroku.

Před padesátí lety vedlo soc. dem. hnutí boj proti buržoasii a prožívalo krutou persekucí. Po válce volí pohodlnější cestu koalice s buržoasií a pracuje za obnovu kapitalistických řádů. Sociální patrioti odmítají diktaturu proletariátu jako přechodu ku zbudování socialistického státu, - ale uznávají za správnou diktaturu nacionální a odmítají vytvoření jednotné, bojovné fronty proti sjednocené buržoasii a svou státotvornou a parlamentární činností odkazují proletariát na klidnou cestu sociálních reforem a upevňují hospodářskou diktaturu kapitalismu a buržoasie. Mluví o bankrotu revoluce, nevidí bankrot sociální a státotvorného oportunismu a koaliční politiky.

Společným útokem buržoasie a sociálních patriotů na nekompromisní proletářské hnutí v prosinci 1920 zajišťují buržoasií první vítězství. Dělnictvo je oloupeno o tiskovou svobodu a svobodu shromažďovací. Od prosince 1920 musí opět dávati časopisy k censuře a oznamovati schůze úřadům, což na Kladensku, Lounsku, Slánsku atd. od převratu nebylo. Potom přichází snižování mezd v době rostoucí drahoty, pokusy o prodloužení pracovní doby, místo závodních rad nedostatečné závodní výbory, protidělnický zákon o teroru, prosincový zákon proti učitelům, státním a samosprávným zaměstnancům, zhoršení zákona o ochraně nájemníků a konfiskace interpelací a řečí komunistických poslanců.

Bankrot koaliční politiky je tedy ode dne znatelnější. Učme se z těchto zkušeností, připravujte se na nové revoluční období, v němž nesmí býlí zrady a prohry dělnictva.

Se vztýčeným čelem, hrdě a vytrvale půjdeme svou cestou dál, majíce na mysli odkaz zemřelého soudruha Josefa Schustra, jeho krásný a nadšený odkaz proletariátu:

ťPřijde čas, kdy zmizí za proklínání lidu vše to, co jej zotročuje a nesvobodným činí. A národ? Ten po třistaletém utrpení volný a svobodný od tyranie půjde dál za skončenou metou slavných svých předků, aby uskutečnil to, co bude povinností jeho života krve: republiku komunistickou.Ť

Otevřete dveře žalářů!

A. Muna.

Letos stejně jako loni a předloni slaviti bude řada soudruhů první máj v žaláři humanitářské republiky.

Jsou to zejména brněnští soudruzi; odsouzení ve známém procesu oslavanském, kteří po druhé slaví první máj v neútulných kobkách republikánského kriminálu. Jím patří náš pozdrav v den našeho proletářského svátku a k ním zalétat budou myšlenky tisíců soudruhů a soudružek, shromážděných na našich májových táborech a manifestacích.

Nechceme psáti pro censora a nebudeme proto provádět kritiku horthyovského rozsudku, vyneseného nad soudruhy v procesu oslavanském. Nemusíme kritisovat také proto, poněvadž kritiku provedli jíž jiní. Provedli ji právníci nekomunisté a odpůrci komunismu a jejich soud nad Masarykovou justicí byl zdrcující. Zdrcující na tolik, že časopisy, uveřejnivší kritiku, dostaly se do rukou čtenářů s bílými skvrnami, které jsou výmluvným dokladem naší svobody tiskové.

Rozsudky nad účastníky prosincové generální stávky byly vymíšeny pod dojmem známého novoročního proslovu pres. Masaryka a rozsudky ty jsou a zůstanou temnou skvrnou československé justice.

Tato skvrna mohla býti smyta jen rychlou likvidací rozsudků a odčiněním křivd, které na odsouzených byly spáchány. Všeobecný úsudek právně cítících lidí v republice i v zahraničí je, že rozsudky byly dílem třídní msty a pokusem o zastrašení. Žalář měl zkrušiti a zlomiti komunistické dělníky a odvrátiti je od komunistické strany. My se této persekuci smějeme a víme, že nikoho nezlomí a nezastraší. Lidé, kteří prošli peklem světové války, nedají se zastrašiti vaším žalářem.

Byla-li prosincová persekuce činem třídní msty, byla únorová amnestie dílem lidí pomstychtivých a malicherných. Proto se s amnestií tak dlouho otálelo, a když konečně přišla, byla výsměchem spravedlnosti. Při amnestijním aktu stejně jako při prosincové persekuci uplatnila se malichernost a pomstychtivost zkrachovaných vůdců soc. demokracie. A jen jim mají odsouzení soudruzi v procesu oslavanském co děkovat, že již po druhé slaví první máj v kriminále.

A tito lidé, kteří ukájí svoji nenávist na příslušnících komunistické stranu v Československu, odsouzených jedině pro své politické přesvědčení, volají pokrytecky do světa po osvobození ruských protirevolucionářů, zatčených pro politické vraždy, připravování atentátů, žhářství, vyhazování železničních mostů a jiné zločiny.

Pokrytci! Vy, kteří držíte jíž druhý rok obětí své pomstychtivosti v žaláři, kde máte mravní legitimaci k volání, po osvobození ruských protirevolucionářů? Vyvrzte nejdříve břevno z oka svého a pak pátrejte po mrvě v oku svého odpůrce. Propusťte nejprve své obětí, jejíchž jediným zločinem jest příslušnost ke komunistické straně a pak teprve budete mít právo mravně se rozhořčovat nad žalářováním lidí, vám politicky blízkých. Pokud tak neučiníte, budete stát před světem jako pokrytci a komedianti.

Voláme-li po propuštění naších soudruhů v den prvního května, nechceme pro ně žádnou milost, nýbrž jen odčinění křivdy na nich spáchané. Nesmíme zejména mlčet v době, kdy lidé, kteří drží oběti své třídní msty a nenávistí v žaláři, staví se pokrytecky do pózy morálkářů, volajících po osvobození ruských protirevolucionářů, obviněných z vražd, žhářství a jiných prostých zločinů.

V čísle 53. konfiskovány byly tyto články:

ťDaň krve.Ť

ťPři včerejším odvodu v K.....

bylo ze 170 branců odvedeno 58.

Ť Denní tisk v těchto dnech.)

Znovu objevují se v tisku tato suchá čísla. Je tomu tak každoročně v jarních měsících a bývají to jen velmi stručné lokálky, pouhé konstatování věcí, nad kterou se velká většina čtenářů ani nezamyslí, ba přemnozí ji ani nečtou. Jiní odbudou to mávnutím ruky a v duchu přeletí jím obraz kasárenské budovy, ve které v mládí ztrávili nejkrásnější tři léta svého života.

A přece událost tato tak hluboko zasahuje do života lidí. Nejen že vyrve každoročně tolik a tolik mladých lidí, vlastně jinochů ještě z ovzduší a vlivu rodiny, ale z dílen, polí, továren a zaprášených úřadoven, vrhá je sotva do života vkročivší přímo v náruč neproduktivní, mechanicky jednotvárné činnosti, ve které jest jim denně se zdokonalovati, vyspět až k rutině. A účel tohoto stálého cvičení a učení? Uměti co nejdokonaleji a nejrychleji vražditi lidi!!

ťVyvoleníŤ jinoši mají při tom možnost těšiti se aspoň tím, že se přece domů vrátí - nebudou-li ve válce, nebo pří ťdělání pořádkuŤ někde zabiti. Možná, že se vrátí ťjenomŤ zmrzačeni. Namítne se, že nyní není válka a v míru že ťvojna nic neníŤ, zejména už ne dnes. Vždyť máme demokratickou republiku s demokratickou armádou, slouží se jen dva roky a za rok bude trvat presenční služba ťužŤ jen 18 měsíců. Tak budou náš červenobílý militarism obhajovati vlastenečtí pisálkové i žvanilové. To však není pravdou! Militarism si své oběti vybírá na dobu mnohem delší, než určena jest službou presenční. A zajišťuje si k zabíjení i zabíti i ty, které nemůže právě v tak zv. klidných dobách potřebovati ku propagaci slepé poslušnosti a víry ve vyšší moc. K tomuto účeli používá v ťnormálních dobáchŤ jen jinochy krásných, zdravých, lepých těl, jež v lesklém stejnokroji staví na odiv, ale ducha jejích šněruje v tuhou kázeň kasárenské disciplíny, aby z nich vydresíroval na pouhý pokyn poslušné automaty, které na komando počnou bodat, sekat, střílet, létat, vrhat pumy a granáty atd.

Jak je směšné, tvrdí-li kdo, že i v kasárnách je výchova mladých mužů zdokonalována. To v prázdných chvílích - a těch není mnoho - se jen ťmarkýrujeŤ jakás takás výchova pomocí YMCY a podobných institucí. To děje se proto, aby se zakryl skutečný účel vojáčkování u těch alespoň, kteří s přemýšlením si mnoho práce nikdy nedali. Kdyby bylo se strany vládnoucích opravdu dobré vůle k výchově - pak dělo by se tak ve škole! To ovšem kapitalistu, jehož je militaristu logickým důsledkem, nečiní - naopak - v útlém věku odnímá dítě škole a vhání je do práce výdělečné. V takové skutečnosti stojí před námi kapitalistický militarism, jehož jediným účelem je: Vraždit, zabíjet lidí, ničit za cílem zotročování a udržování poroby, zabíjet s risikem, býti zabit za zájmy vládnoucí kasty lidí, proti zájmům vlastním. Otrok, nemající ničeho, kromě svých holých rukou a života - platí svému pánu krví.

Daň krve. Takový termín ustálil se v lidu o vojenské službě. A věru, s tíži nalezl by se termín přiléhavější a pravdivější! A pro koho že je tato daň krve odváděna? Pro právo? Pro vlast? Pro zem? Pro obhájení lidskosti? Pro lid? Položte si tyto otázky a pozorně projděte historií; nejen že nenajdete nic, co by nějak podepřelo pravdu těchto tvrzení, jimiž militaristu bývá opřádán, ale naopak, vše, co shledáte, dokazuje vám, že militaristu je nejhrubším popřením všeho toho, právě to vše ničí a šlape v prach.

A nejen militaristu moderního věku. Jděme zpět třeba až k legiím starého římského imperia a dále - najdeme rozdílu jen v užití prostředků; rozdíl mezí oštěpem lukem dávnověku a strojní puškou nebo tankem dvacátého století. Účel je však stejný; Otrokář používá zotročených k dalšímu zotročování. To je militarism, který vznikl stejně se soukromým vlastnictvím, aby jej chránil a rozšiřoval, upevňoval.

Odpůrci komunismu vytýkají tomuto také militarism. Dokazují, že ruská revoluce se bez něho neobešla hned v prvých fásích bojů a že čím dále tím více se o militaristu opírá. Výtky toho druhu vycházejí z úst a tisku měšťáků skutečných i těch, kteří jsou jimi jen z vlastního ideologického sebeklamu. Činí tak, ukazujíce na Rudou armádu ruského proletářského státu. To však jsou dva veliké rozdíly a je to právě dělnictvo, které si je plně uvědomuje! Kapitalistický militaristu má za úkol zotročovati proletariát - Rudá armáda jej osvobozuje!

Militaristu kapitalistické společností jest mocí na dobývání a udržování panství nepatrné menšiny lenochů nad ohromnou většinou pracovníků. Tudíž nástroj zotročování lidstva.

Naproti tomu ťmilitaristuŤ proletářské Rudé armády je fakticky orgánem moci probouzející se většiny pracovníků rukou i ducha, který povalí kapitalistu a s ním i prapříčiny všech válek, protože odstraní i kapitalistické řády výrobní a spotřební. Tím bude odstraněn i militaristu! Tento ťmilitaristuŤ nepřináší zotročení - ale osvobození lidstva!

Poznání toto proniká dnes nezadržitelně i k těm, kteří v těchto dnech stanou před odvodními komisemi, aby zaplatili daň krve. A čím více poznání toto proniká, tím slabším je nástroj kapitalistické mocí - militaristu - který pozůstává ze zotročených, kteří jednoho dne přestanou býti nástrojem zotročování! To je nezadržitelný krok dějin lidstva! A s tímto vědomím jdou mládí proletáři dneška odváděti daň krve! Jdou ještě dnes. Půjdou snad za rok i za dva - ale věčně tak nebude.

C. k. rakouská censura v Československu

Už to řádění censury zdá se býti snad trochu mnoho i hradnímu proroku politické povětrnosti ťČasuŤ, který v pátek zle si stěžuje na čs. censuru, kterou obviňuje z recidivy rakouské přehorlivosti!

Píše:

ťC. k. rakouská censura v Československu r. 1922? Kalendář nám udává vskutku rok 1922; my jsme si však nebytí jistí, je-li to před r. 1918 a zazdálo se nám, že žijeme v době nejtužší a nejpošetilejší rakouské persekuce všeho českého a pokrokového, když jsme dostali do rukou - zkonfiskovaný plakát Volné myšlenky. Stalo se totiž, že Volná myšlenka předložila státnímu zastupitelství plakát, zvoucí na veřejnou schůzi o Janu Nepomuckém, na níž promluviti mají příští čtvrtek dr. Herben a dr. Bartošek o katolicismu. Státnímu zástupci Ullmanovi znelíbil se název tématu přednášky, převzatý ze spisu Bartoškova: ťSvětec temna, Jan NepomuckýŤ a hříšný tento název škrtnut. Ale nedosti na tom. Censoru znelíbila se jiná část, v níž způsobu zcela věcným připomenut byl názor Palackého a Dobrovského o tomto lžisvětci. Má pan censor skutečně recidivu rakouské černožluté přehorlivosti, kdy Palacký propadal znovu a znovu před c. k. státním zástupcem, kdy propadlo konfiskaci vše, co se jen maličko dotýkalo svědomí katolické církve, ať to byla kniha o Rusovi či vědecká suchopárně psaná kniha filosofická? Pan censor se ještě neprobudil, usnuv roku 1915 a my ho, probudí-li se dnes, musíme ujistiti, že jsme o republiku nebojovali proto, aby nám černí byrokrati konfiskovali ve vlastním státě Palackého a Dobrovského a omezovali kulturní svobodu!

Není překvapující, že takový posudek o censurní praxi čteme právě v hradním orgánu p. Beneše? Je to neklamná známka Ižidemokracie s rozeklaným jazykem a dvojí tváří u nás v republice vládnoucí. Hradní ťČasŤ dobře ví, že tato ťrecidivaŤ rakušácké přehorlivosti censorů trvá v republice a zemi demokracie už přes půldruhého roku. Ale až dosud se spokojeným mlčením to vše schvaloval, dobře věda, že mocný z hradu protektor a jeho hlavní sloup - p. Beneš - dává k této praxí censury sám pokyny. Co na tom divného, pánové z ťČasuŤ, že na konec censor tak si uvykl důsledně ťbílitŤ, že už zabavil i hradním lokajům laciné říkání o ťtemném svatémŤ, které konečně nebylo ničím jiným, než jen sypáním písku chudým lidem do oči, aby ještě chviličku zkoalované chase věřili. Že by to s klerikály zkoalisovaní ťantiklerikální akklerikálovéŤ myslili s bojem proti tmářství vážně, to přec není na jejích činech vidět. Pražský censor si to ovšem nyní vypije od panstva všemocné ťPětkyŤ za to, že nedovedl rozeznat takové neviňoučké ťkoaliční šidítkoŤ, které tu mělo býti strčeno lidem do úst na ukonejšení a na důkaz, ťže se přece aspoň něco dělá.Ť Když už chce hradní hlásná trouba kárat a mentorovat, dáme jí trochu látky na praxi kladenského censora, který žije v domnění, že se nalézá v době ťČasemŤ naznačené a tudíž snad také na vážné a otcovské (sic!) napomenutí jeho něco dá!

Od znovuvycházení ťSvobodyŤ po událostech prosincových r. 1920, řádí téměř v každém výtisku tužka censorova až hrůza, zejména od času, kdy na Kladně byla zřízena expositura státní policie a sídlo policejního komisařství, jsme konfiskováni téměř napořád. Tak od nového roku 1922 byla ťSvobodaŤ zkonfiskována téměř pří každém vyjití. Censor kladenského policejního komisařství zabavil nám zprávu o censorské praxi pana předsedy N. S. Tomáška v případě posl. s. Hakena, ač jiné pražské listy i ťRudé PrávoŤ zprávu přinesly nezabavenou. Vybílil nám článek ťTrpké zkušenostiŤ, který v celé řadě krajinských listů naších prošel docela nezávadně, ba censorova koza zabloudila již i do naší besídky a zábavní přílohy listu. Není místa, kam by se pan censor nerozpřáh. K 1. máji otiskli jsme článek s. posl. Blažka ťPadesát letŤ, který v lounském ťPrůbojiŤ vyšel nekonfiskován, rovněž tak v ťRudém SeveruŤ - na Kladně jej censor zabavil. Kladenský censor zabavil i hesla na standarty k 1. máji, ba zabavil nám i zprávu, kterou jsme o tom v listě přinesli a když jsme napsali, že nám i tu zprávu o zabavení zabavil, zabavil nám i tuto. Zkrátka pan censor si umínil, ťže to není cítitŤ a kdyby všichni říkali, ťje to cítitŤ on nic - on muzikant. Raději se udusí.

To už není jen recidiva rakušácké horlivosti z r. 1918, to je konfiskační praxe, která předstihuje nejen pověstnou censuru z doby světové války, ale i konfiskační praxí z let páně Köhlerových blahé paměti - kdy redaktorem ťNár. ListůŤ byl spisovatel Arbes. Dnes už censoři překonali vše i tradici, ba i sebe sama. Vždyť v hodonínském ťSlováckuŤ zabavili i presidenta Masaryka známou pařížskou proklamaci! Na Slovensku censor vybílil Bezruče, ba dokonce i citát z evangelia! V májovém čísle libereckého ťVorwärtsuŤ zabavil censor citát z Komunistického manifestu, na nějž se neodvážil sáhnout žádný starorakouský censor.

Že tahle praxe censorů ťtoŤ nevytrhne, netřeba sice připomínat, ale chce-li už hradní ťČasŤ mentorovat, tož: zde je vděčné pole působnosti! Víme, že tak neučiní, protože řádění censury je mu jinak docela vhod. I hradní ťČasŤ patří k té skupině ťpolitikůŤ, jimž jest nejmilejším prostředkem potlačit každý svobodnější projev. A tak bude u nás censura řádit dále, každá zmínka o četnících, policii, korupci, násilí a j. bude ťpotřenaŤ. Řádění toto je i podporováno soudy, které i tu nejpitomnější konfiskaci zpravidla potvrzují!

Censura chrání justicí, justice censuru a tvoří tak ťvzájemně se podporující společnost na ochranu kapitalistického vyděračstvíŤ.

Úžasný vzrůst sebevražd vojínů v ČSR.! Případy sebevražd vojínů množí se u nás v nebývalé míře a kdybychom opravdu měli věřit v demokracii, musili bychom trnouti nad humanismem, který vede k těmto důsledkům. Od 1. ledna t. r. do 15. dubna skončilo svůj život v obvodu zem. vojen. velitelství v Praze - tedy jen v čechách - celkem 36 mužů, vlastně mladých hochů v nejkrásnějším věku života! To bylo do 15. dubna! Kolik jest však od toho dne nových případů? Už i Z. V. V. leká se číslice, udávající počet těch, jež ťdemokratickýŤ duch v armádě dohnal až k sebevraždě. Ale vinníka hledá na nepravém místě. Z. V. V, rozeslalo důvěrný rozkaz všem posádkám v obvodu své působnosti, aby snažili se důstojníci a poddůstojníci zameziti sebevraždám tím, že nepustí se zřetele ty vojíny, kteří projevují známky trudnomyslnosti. Za příčinu sebevražd Z. V. V. označuje v tomto důvěrném rozkaze - ťpochybené nazírání na život a špatnou mravní základnuŤ - rozumí se ovšem, že u mužstva a nikoliv u důstojníků a poddůstojníků! Pravou příčinu toho panstvo nenajde - protože nechce! Bude vhánět mladé hochy znovu v náruč zoufalství. Vždyť je stejně militarism neučí nic jiného, než vraždit!

V opraveném vydání téhož čísla zabaveno bylo toto:

ťDaň krve.Ť

Na místě zabaveného článku ťDaň krveŤ přinášíme

deklaraci presidenta Masaryka.

Zabaveno!!

Výňatky z prohlášení československé samostatnosti provisorní vládou, které byly uveřejněny v ťČeskoslovenské samostatnostiŤ č. 18, ze dne 26. října 1918 v Paříži.

Československý stát bude republikou, jejíž neustálou snahou bude býti pokrokovou; ona zaručí naprostou svobodu přesvědčení náboženského, vědy, písemnictví, umění, slova a tisku, práva shromažďovacího a petičního.

Církev bude oddělena od státu; naše demokracie bude spočívati na všeobecném.právu hlasovacím; ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům; práva menšiny budou zastoupena úměrným zastoupením. Národní menšiny budou požívati plných práv; vláda bude formy parlamentní a bude uznávati zásady iniciativy a referende; stálé vojsko nahraženo bude milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hosodářské reformy,

Velkostatky budou věnovány domácí kolonisací; výsady šlechtické budou zrušeny; národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko - uherského, válečný pak dluh ponecháme těm, kdo za něj nesou zodpovědnost.

V zahraniční politice přijme československý stá svojí plnou účast zodpovědností za reorganisaci výhodní Evropy, on přejímá celou demokratickou a sociální zásadu národnostní a dává svůj souhlas k nauce, že veškeré konvence a smlouvy mají býti uzavírány otevřeně a upřímně, bez tajná diplomacie. Demokracie porazila theografickou autokracii, militarism je zničen a demokracie je vítěznou. Lidstvo bude organisováno na základech demokratických. Moci temnoty sloužily vítězství světla. Po tom toužilo lidstvo po věky! My věříme v demokracii, věříme ve svobodu a svobodu na věny!

V Paříží, 18. října 1918.

Dělníci! Co jste z proklamovaných zde právě slibů obdrželi? Je tato republika pokrokovou, věnuje-li na kulturní a lidovýchovné účele sumy směšně nepatrné pří porovnání s obnosy, určenými na vydržování armády a vojenských ubikací?

Je u nás svoboda slova a shromažďovací? Četné konfiskace našeho tisku jsou důkazem pravého opaku.

Dělnicí, uvažujte! Je oddělena církev od státu, platíme-li ze státního rozpočtu na kostely a kněžské prebendy více než na nemocníce a podobné ústavy?

Kde je ta milice, která měla nahraditi stálé vojsko? Generální inspektor československý, Machar, mluví vojenské řečí k důstojníkům, jako kdysi Vilém II. k pruským junkerům. Militarism československý kvete hůře než kdy jindy.

Z válečných dluhů bývalé rakousko - uherské monarchie platíme ze všech států následnických nejvíce. Velkostatky jsou ponechány šlechtě a kapitalism vzrůstá a dusí dělnictvo za pomoci státních bodáků četnických a policejních pendreků!

Dělníci! To je skutečnost! To jsou výsledky čtyřletého trvání tohoto státu. Republika československá je třídní republikou, republikou buržoasní, nikoliv demokratickou, jak si říká!

Svoji republiku budeme si, dělnicí, ještě musiti vybojovati proti vládnoucím u nás třídám.

Jen sociální revolucí zjednáme si sociální pořádek a spravedlnost!

Podepsaní se táží:

Je pan ministr ochoten zjednati nápravu a poučiti censora na Kladně, že je zaručena ústavou svoboda tisku?

V Praze dne 23. května 1922.

J. Skalák,

Kunst, Skaunicová, Toužil, Malá, dr. Šmeral, Svetlik, Merta, Bubník, Warmbrunn, Míkulíček, Blažek, Nagy, Koutný, Teska, Darula, Krejčí, Tausik, Haken, Kučera, Rouček, Burian.

XVII./3690,

Interpelace

poslance Toužila a soudruhů ministru vnitra

o konfiskací knihy s názvem ťA světlo svítí do temnotyŤ

Před několika lety napsal L. N. Tolstoj divadelní drama pod názvem ťA světlo svítí do temnotyŤ. Knihu přeložil pan F. R. Kaňkovský. Divadelní kus byl provozován poprvé v divadle Tylově v Nuslích dne 24. května 1922. Česká žurnalistika již před provozováním jmenovaného kusu psala o vysoce oduševnělém díle Tolstého, který vložil doň svojí nábožensko-mravní teorii a vyzdvihovala smysl pro cenné duševní výplody spisovatelovy. Jaké však bylo zklamání pro zasvěcenou veřejnost, když dozvěděla se, že policejní řiditelství (oddělení censurní) v Praze, jako úřad ťdemokratickéŤ republiky Československé seškrtalo nejkrásnější a nejcennější výplody spisovatelovy. Na příklad: na stránce 70 jest konfiskováno: ťNastoupit dobrovolně vojenskou službu shledávám buď hloupým, nebo šíleným jednáním, jehož je schopen pouze divoch, kterýž nechápe všechen hnus tohoto povolání nebo podlostí, činí-li tak z vypočítavosti.Ť Na stránce 154, jest konfiskováno; ťOn sám mi vyprávěl, že pouze proto vzdal se vojenské služby, že jasně chápe, že nemůže býti horší bezzákonnosti, krutosti, horší zvěrské působnosti, nežli ta, jež všecka směřuje a vede k vraždění, že nemůže býti nic více ponižujícího, podlejšího než to, abychom bez odmluvy podřizovali se každému, s kým setkáváme se při prvním kroku a kdo je proti nám jen o stupínek starším ve své hodnosti, a to všechno on chápe a ví.Ť Na stránce 169, je konfiskováno: ťPřísahu zamítám proto, poněvadž jsem vyznavačem učení Kristova. V Kristově učení pak je přísaha určitě a rozhodně zapovězena, jak stojí psáno v evangeliu sv. Matouše, v kapitole, 33-37, tak také v epištole sv. Jakuba, kap. V. v. 12,Ť Vedle toho konfiskoval přemoudrý censor na téže stránce; ťV evangeliu Matouše je psáno: Nebudeš vůbec přísahati. Ale buď řeč vaše ano - ano, ne - ne. Což pak nad to více jest, to od zlého jest. V epištole Jakubově stojí pak výslovně: Přede všemi pak věcmi, bratří mojí, nepřísahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemí, ani kteroukoli jinou přísahou, ale bud řeč vaše; Ano - ano, ne - ne, abyste neupadli v odsouzení. Nedosti však na tom, že v evangeliu se určitě poukazuje, že nesmíme přísahati, a byť by u tohoto nebylo, nemohl bych přísahati, že budu plniti vůli lidí, poněvadž po křesťanském zákonu musím plniti povždy pouze vůlí Boží, kteráž však může státi v rozhodném odporu s vůlí lidí.Ť Na stránce 171, konfiskováno jest toto: ťproto, poněvadž požadavky tyto jsou zlé, jsou zločinné, žádá se ode mne, abych vstoupil do vojska a se zaučoval a připravoval k vraždění, a to mně zapovězeno starým i novým zákonem a, co je nejhlavnější, mým vlastním svědomím.Ť Na stránce 176, je konfiskováno: ťNení třeba mne někam stavět. Postavím se anebo si sednu tam, kam budu chtít, protože vaší mocí nad mojí vůlí ne...Ticho. Neuznáváš moci, já tě tomu naučím. Nečiníte dobře, že tak křičíte. Pozdvihněte jej a postavte. To můžete. Můžete mne třeba i zavřít, ale přinutit mne, abych vás byl poslušen....Ť Na stránce 179, je skonfiskováno: ťOni sami dobře vědí, že vás klamou. Nepoddávejte se jim! Odhoďte pušky! Odejděte! Nechť, vás třeba dají i do disciplinárního batalionu, všecko to bude lepší, než býti vám sluhy těchto podvodníků.Ť Na stránce 183, je konfiskováno: ťKteří nosí tyto odznaky.Ť Na stránce 185, jest konfiskováno: ťPrávě nyní, nežli jste sem vešel, varoval jsem tyto vojáky, aby nevěřili onomu klamu, ve který je zavlékli.Ť Na stránce 189, je konfiskováno; ťV evangeliu je to zakázáno.Ť Na stránce 202, je konfiskováno: ťA pak stav vojenský, jejž na mně požadují, a který je hlavním prostředkem zkázy....Ť

V konfiskací této vidí podepsaní hrozný zločin, kterého se konfiskační úřad dopustil na slavné památce ruského spisovatele Tolstého a zdůrazňují, že podobné konfiskace nedopustil se mimo carský ruský stát žádný kulturní stát v Evropě a proto se, podepsaní táží:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten, dáti censurnímu úřadu poučení, jak se má chovati k literárním dílům?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten, potrestati censora za tento kulturní skandál, kterého se censor konfiskací dopustil?

V Praze dne 26. května 1922.

Fr. Toužil,

Teska, Haken, Kunst, Rouček, Blažek, Merta, Warmbrunn, Nagy, Skalák, dr. Šmeral, Svetlik, Burian, Kučera, Krejčí, Houser, Bubník, Kunst, Skaunicová, Malá, Tausik.