V čísle 102 ze dne 31. srpna 1922:
Československý Bumbrlíček.
Je všeobecně známo, jaké náklady pohlcoval rakouský militarism, ale poměrně zůstává ještě tato éra značně za militarismem československým. Šťastná republika vyhazuje naň ohromné sumy peněz a stále je to málo...
Po převratu věřili jsme, že přestanou se vyhazovat peníze na neproduktivní militarism, který za Rakousko-Uherska požíral značnou část daní z práce dělné třídy. Věřili jsme, že když nic jiného, že alespoň vojáčkování bude omezeno na míru nejmenší. A když nic jiného, tož věřili jsme, že aspoň učiněno bude konec zbytečnému manévrování, neboť každé manévry byly jenom týráním lidí a neúčelné vyhazování peněz. Chyba lávky však! Špatné zvyky kazí dobré mravy. Státníci čsl. ťdemokratickéŤ republiky nejenom že se ničemu nenaučili, ale také z Rakouska ničeho nezapomněli. Stará nebožka Austria měla 300.000 mužů silnou armádu a čsl. republika třikrát menší Rakouska má 200 tisíc mužů a pětkrát tolik generálů, než Rakousko.
V tomto státě je také více četníků i četnických generálů, tak jako je tu více ministerských radů a ministrů než bylo ve shnilém Rakousku, to patrně proto, aby občanstvo seznalo, že je v republice přec jenom v něčem pokrok. A nejenom, že militarism byl v republice zvětšen a tím zdražen a zachovány všechny ty vojenské, předválečné a neúčelné zbytečnosti, jako jsou na příklad Kaisermanévry - pardon - manévry republikánské.
Co jsme se všech těch Kaisermanévrů a manévrů vůbec před válkou naproklínali a prosím, už je máme v československé republice také. Za manévrů přinášely všelijaké ty vládní, polovládní a měšťácké noviny všelijaké to podkuřování, jak manévry měly pěkný průběh, že jim byl přítomen ten a ten arcivévoda, ten a ten generál a jak všichni byli s výsledkem manévrování spokojeni a pod.
My socialisté dělali jsme si vždy prču z takového novinářského přicmrdování a litovali jsme vojáků a těch peněz na zbytečné manévry vyházené. A jak bylo tenkrát, tak je i dnes, jenom s tím rozdílem, že mnohé noviny za Rakouska manévrování odsuzovaly, a dnes pějí o nich chvalozpěvy. Konečně, to by bylo vedlejší, my komunisté dokazujeme, že nic se nezměnilo a že vše zůstalo při starém, špatném a poctivými lidmi vždy proklínaném.
V pátek 25. srpna 1922 přinesly všecky měšťácké a pravičácké noviny tuto zprávu o vojáčkování:
ťPrvní manévry čs. armády na východním Slovensku jsou sledovány s obecným zájmem. Vojsko setkává se všude s upřímnými sympatiemi slovenského obyvatelstva. Pochody vojska doprovázejí zvuky prozpěvovaných písní, překonávány jsou hravě a bez překážek 23. srpna počala koncentrace všech pluků a oddílů v úseku Spišské Vlachy a Spišské Podhrady, odkud započnou vlastní cvičení celé košické divise. Včerejší soustřeďování jednotlivých pluků u hlavních koncentračních bodů děje se za veselé nálady, na jakou jsme nebyli v letech předválečných zvyklí. Ostrá střelba, ukázněná a za školní příklad sloužící košické dělostřelecké brigády pod velením brigadýra plukovníka Nováka a plukovníka Černíka, provedena byla včera v okolí Široké. Cvičné střelby účastnilo se s překvapujícími výsledky lehké i těžké dělostřelectvo. Provedeno bylo bezvadné nastřelování baterií na nepřátelské zákopy, bubnová palba a pronásledování nepřítele. Nutno zvláště zdůrazniti upřímný styk a součinnost celého důstojnického sboru s mužstvem, kterážto okolnost na výsledku včerejších cvičení nezůstala bez příznivého výsledku. Průběh cvičení byl po celé hodiny přes nepříznivé počasí sledován veškerým okolním slovenským obyvatelstvem s velkým zájmem.Ť
Navlas tytéž zprávy čítávali jsme před válkou - jenom s tím rozdílem, že tam nyní nebyl žádný arcivévoda a manévry samé jsou několikanásobně dražší. Každého chudáka, hledajícího marně práci, bezvýsledně dožadujícího se státní podpory, přímo provokuje, když ve zprávě z manévrů se uvádí, že ťostrá střelba, ukázněná a za školní příklad sloužící, košické dělostřelecké brigády...Ť A dále, když čte chudák, nemající chleba: ťCvičné střelby účastnilo se s překvapujícími výsledky lehké i těžké dělostřelectvo. Provedeno bylo bezvadné nastřelování na nepřátelské zákopy, bubnová palba a pronásledování nepřítele.Ť
Je ho hrozné a strašné zároveň, že do vzduchu vystřílejí se statisíce a snad miliony na straně jedné a úplně zbytečně a na straně druhé jsou tu statisíce, kteří nemají, co by do úst vstrčili. Chudé maminky nemají před zápisem do škol děti do čeho obléci a obout a tam ve Východním Slovensku a kdoví kde ještě střílí se pánu bohu zbytečně do oken. Kolik chudáků by se za tyto peníze na zbytečné manévry vynaložené nasytilo, kolik bídy odstranilo a snad i lidských životů zachránilo!
Je toho mnoho ve shnilém státě dánském. Proto: Zahrajem si na vojáčky poplatníci, sypte kačky! - Ale, aby vám hrom zapálil vaše svědomí! - pravíme zase my.
V čísle 105 ze dne 7. září 1922:
Katastrofální poměry na Slovensku.
Hospodářská krise na Slovensku dostupuje denně ke katastrofě. Průmysl dřevařský, železářský, doly pro chemické nerosty, doly na rudy, železářské podniky, stojí téměř všechny. V nejbližší době zastaví výrobu také některé továrny na papír pro nedostatek odbytu. Na tisíce dělníků se svými rodinami jsou bez chleba. Vláda poznává svou úplnou neschopnost zabrániti rozkladu průmyslových podniků a přikročuje k reakčním prostředkům, využívajíc svého aparátu k provokaci a násilnostem proti hladovějícímu dělnictvu. Není jednoho týdne, kde by dělnická veřejnost nedozvěděla se o brutálním postupu četnictva a státní policie na Slovensku, proti proletariátu, který žádá práci a chleba. Demokratický režim československý na Slovensku odpovídá na toto volání střelbou, četnickou kolbou, bajonetem, anebo policejním pendrekem. Provokační postup buržoasně-byrokratického systému lze sledovati zejména na východním Slovensku. Pověstný Klíma se županem Rumanem používá vedle svého ozbrojeného aparátu k provokaci pracujícího lidu vládní tiskoviny ťSlovenského VýchoduŤ a ťMagyár HirlapuŤ, který každodenně dle diktanda provokatéra Klímy, pro ostatní neinformovanou českou žurnalistiku přináší největší perfidie proti komunistickému hnutí, aby připravili půdu pro nejostřejší postup proti nezaměstnanému průmyslovému proletariátu. V těchto dnech dostavil se dr. Klíma do místnosti sekretariátu naší strany v průvodu několika úředníků a prohlásil, že místnosti odborových organisací a i sekretariátu v nejbližší době zrekviruje pro účely bytové. Tato zřejmá, nijakým právním způsobem doložená provokace Klímova byla předmětem jednání na plenárních schůzích, které se za vědomí policie konají každou středu a jejichž konání, jakož i program uveřejněn jest v časopisu ťMunkásŤ. Ve středu dne 30. m. m. konaly se tyto schůze na šesti místech v Košicích. Do všech dostavili se úředníci policie v průvodu ozbrojených strážníků a provokačním způsobem vyšetřovali účastníky a předsednictvo. Na shromáždění v Dělnickém domě v Mesařské ulici dostavila se tlupa nejsurovějších policistů pod velením proslulého policejního úředníka a použitím pendreku vyklízela místnost. Předseda schůze, jakož i dvě ženy a jeden skaut byli zatčeni. Na provokační činnost Klímovu a jeho konfidentů z vládních listů usnesla se organisace naší strany odpověděti následujícím otevřeným listem, který uveřejněn byl v ťMunkásiŤ:
Pánovia JUDr. Ruman, župan velkožupy abouské a JUDr. Klíma, policejní ředitel v Košicích!
K neustálým provokatérským útokům na činitelov komunistickej strany v Košiciách vo vládých listoch ťSlovenský VýchodŤ a ťMagyár HirlapŤ dovolujem si vám, ako representantom vlády čsl. v Košiciách venovati následujúce riadky:
Vládný činitelia sl. republiky sriadili v Košiciách nákladom Kč 5,000.000.- knihtlačiaren, za účelom vydávania propagačných spisov pre konzolidaci politických pomerov na Vých. Slovensku. S rovnakým úmyslom vydává vláda republiky čsl. v Košiciách časopis ťSlovenský VýchodŤ. Od doby vychádzania tohto časopisu vyplatilo sa penez všetkého poplatníctva za vydávanie tohto na krytie deficitu Kč 10,000.000.- na Váš návrh, pánovia, vydávaný bol časopis maďarský ťSzabadságŤ, jehož vydávanie stálo poplatníctvo Kč 2,000.000.-, po zastaveniu tohto časopisu vypláceno bolo opät na Vaše pričinemie bývalému redaktorovi JUDr. Kendymu, advokátu v Košiciách ako odstupné obnos Kč 400.000.-. Opät na Vaše doporučenie bol založený vládný list ťMagyár HirlapŤ, ktorý stejno ako ťSloven. VýchodŤ vychádza denne.
Vládní činitelia na Vaše návrhy, pánovi Dr. Rumane a Dr. Klímo, vyplácajú z penez všetkého poplatníctva bez kontroly na oba tieto časopisy mesačne Kč 400.000.-. Dla našich informácií dosial bylo vyplaceno celkom Kč 17,008.000. Za toto nikým nekontrolované okrádanie poplatníkov v Československej republike vedla vládných činitelov ste Vy, pánovia!
Pred krátkou dobou dostavil sa do županské úradovny v Košiciách prednosta tiskového odboru ministerského predsednictva Frant. Ebl, ktorý za prítomnosti Vašej s Vámi spoločne ujednal tendenciu i smernice, dla ktorých se má pisať ve vládných listech ťSlov. VýchodeŤ a ťMag. HirlapŤ. Po tieto porade nariadili ste Vaším zriadzencom v menovaných listoch, aby nejsurovejším zpôsobom štvali proti hnutiu robotníkov na východním Slovensku a jeho predstavitelom. Zejména Vy, pán Dr. Klíma, pri každodenných návštevách redaktora Filly a policajnýho konfidenta Štrelingera, t. č. redaktora ťSlov. VýchodŤ vo Vašej kancelárii dáváte úrodný rozkazy a materiál ku štvaniu proti komunistickej strane. Každá lož, každý provokačný prostriedek je Vámi používán ako príspevek pro menované listy. Máte vo Vašej provokačnej činnosti dost zkušenosti z dob predváločných. Konal ste Vy, pán Dr. Klíma, po 2 desetiletie špiclovské služby rakouske monarchie, pronásledoval ste oslobodovatie hmutie československé, za stejnakou provokaterskou houževnatosťou ako ste pronásledoval po celá léta hnutie socialistické. Slúžil ste krvelačnému arc. Estemu, podplácal ste českého poslanca Dra Švihu, aby provokoval antimilitaristickou mládež nár. soc. k jednaniu, pro kterom české politické činitelia, ich ciele mali býti znemožnené, a vydané persekucii rakouského imperiu.
Stejnakou taktikou postupuje se vo Vašej terajší funkcii pod ochranou Vašich proteženstov bývalých rakouských monarchistov, a Vašich priatel z obchodné spoločnosti, s nimiž spoločne po prevratu zariadoval sto kancelárie úradu čsl. republiky. Provokujete pomocou Vaši úrodné hodnosti, Vašeho úradného i novinárského aparátu obyvatelstvo, po stránke národnostní a triední snažíte sa rozvrátiti Vašou provokáciou komunistické hnutie. Odpovídám Vám, pán župan Dr. Ruman, a zejména Vám, Dr. Klíma, na Vámi inscenované provokácie, že ces všecko Vaše úsilie znemožniti úradným terorom pokračovanie dôverníků, a naší strany postupovati budeme zo zvýšenou obetavosťou dla komunistických zásad na uhájenie shromažďovaciech práv a obhájenie slobody projevov. Náš boj proti všetkým parazitům, korupčníkům a v rouše republikánském zahalených monarchistů, povedeme na dále všetkými po ruce soucími prostriedky, na pôde buržoazne byrokratické republiky, že neustaneme v tomto boji, dokud neuskutočný sa republika socialistická. V tomto boji nedáme si nikým a nikde prekážeti, zejména ne Vašiem postupom. Nariadili sto Vašim konfidentům z redakcie ťSlov. Vých.Ť a ťM. H.Ť, aby na základe článku uverejneném v ťRudom PráveŤ zo dňa 27. m. m. provádeli útoky Iživé proti komunistickému hnutiu. Prohlašujem Vám, Dr. Klímo, i Vašim konfidentům, že za všetky člávky odhalujúci Vašu minulost, a minulost Vašich úradníkov, beru plnou zodpovednosť.
V Košiciách, dňa 31. augusta 1922.
Heřmam Tausik,
t. č. dôverník kom. strany v Košiciách.
V témže čísle zabaveno:
Nebudeme tedy také dbáti zákonů?? Úžasný případ zvůle vůči obecnímu starostovi-komunistovi sděluje se mám z Lidic u Kladna: Dne 1. září o půl 11. hodině dopolední dostavili se k obecnímu starostovi v Lidicích u Kladna, soudr. Káclovi, dva členové obecního zastupitelstva tamže, aby prý ohlásili svou resignaci na členství v obecním zastupitelstvu. Příčina tato byla jim dle všech známek pouhou záminkou k tomu, aby použili okamžiku, kdy domnívali se zastihnouti jej doma úplně samotného, což se jim také zdařilo. Sotvaže starosta vstoupil s nimi do místnosti, kde obvykle úřaduje, a chtěl jim potvrditi doručení resignace - kterou již po třetí opakovali! - přiskočil jeden z nich k němu a zákeřným způsobem počal jej bíti od zadu přes hlavu pěstěmi, v čemž mu druhý pomáhal. Oba útočníci počínali si nejvýš surově a neurvale, takže přepadenému počala se ihned řinouti krev z obličeje. Útočníci, František Kotmel z Lidic, kovář, válečný zbohatlík a druhý, rovněž kovář Václav Růžička z Lidic, majitel menší usedlosti a as 33 korců polí, patrně se domnívali, že starostu-komunistu mohou beztrestně ubíti a byli by také tak asi učinili, kdyby čirou náhodou nebyl se k tomu hodil obecní strážník a manželka starostova, za jichž pomoci byli pak neurvalí hosté vytlačeni z místnosti ven. Sotvaže ocitli se venku, změnili oba úlohu útočníků na ubohé přepadené a pospíšili do Buštěhradu na četnickou stanici, dožadujíce se tam ochrany. Starosta, celý zkrvavený a ztlučený, byl tam označen jako zbojník, který přepadl oba ťhodnéŤ a pokojemilovné občany. Kdyby si tak někde dovolil kdo cos podobného vůči starostovi soc. dem. nebo agrárníku, to by jej četníci vedli hned v poutech do basy, ale tito váleční zbohatlíci, kteří surovým způsobem ztýrali dělníka-starostu, mohou se ještě dnes volně pohybovati, aniž by zákon vůči ním zakročil.....
V čísle 115 ze dne 30. září 1922:
Besídka.
Vo illegální agitaci v armádě.
Nedávno v Rozdělově šel kluk z druhý třídy po ulici a spíval si: My na vojnu nepudeme, my se na ní..... Při soudním líčení dostal táta 15 měsíců, protože mu dokázali illegální agitaci. Druhej den matka skočila z vokna, zlomila si nohu, dvě žebra a vas.
Ten cuksfíra, co zabil v žaláři vojáka a je za to teď v důstojnický škole, byl zakuklenej bolševik a vono je mi to moc divný, že jsme na to eště nepřišli, že sválně připravil nás vo jednoho vojáka.
Záložní pilot německý národnosti, kerej byl povolanej na mamébry, uletěl mám s eroplánem do němec. Nebejt soudruha Bechyně, kerej nedávno náhodou vobjevil illegální agitaci v armádě, tak sme ani nevěděli, jak si máme túhlety případy vysvětlit. Já si to vysvětluju tak, že ten Němec byl taky zakuklenej bolševik a furt říkal, že je německej nacionál, aby nás splet a vono je to smutmý, že ani nečekal, aš bude válka. Aby se takový trapný případy nevopakoval, přemejšlel sem vo tom hodně a tady podávám pár svejch myšlenek:
Voni by měli ty různý památníky vodboje a vůbec fšecko vo legionářích skonfiskovat, protože voni uš kluci v čítánkách čtou, jak se vodměňuje přebíhání k nepříteli; vláda by měla dát prohlášení, že takový holomky, kerý utečou na druhou stranu, neveme po válce do štátní služby a nedá jim třikrát tolik let, skrátka zarazit jím fšecku chuť na nový legionářství; veteránský spolky se spojejí s legionářema, protože voni sou stejný, jenomže veteráni nezradili císaře pána, rešpektovali přísahu a proto nám mužou bejt za mustr věrnosti k vlasti.
Degradýrovat pana obršta Machara na infanteristu a voznačit za politicky nespolehlivýho pro tu básničku vo Evropě, že je schnilá, prokletá a vodsouzená a že vona si myslí vo sobě bůchví co, dyš je tak vozbrojená.
Pan vrchní velitel by měl vodvolat jak řek, že dnešní důstojník musí bej připravenej, že mu voják řekne do vočí, co se mu na ňom nelíbí a vobrátit to.
Protože sem nedávno mluvil s panem Klofáčem a von litoval, že za Rakouska se tak málo fackovalo, že už se ani nemůže říc vojákum, že to tejiť mají lepčí, tak by se jim mohlo vokazovat, že za třicetiletý války to bylo horší neš teť a vojáci u Hunů a Tatarů skulili eště víc než naši.
Vono by bylo dobrý najít ňákou injekci proti rudejm bacilum a pak eště ňákej prášek do mináže a do komisárku a mohlo by se tomu dát vznešený meno ťvlastislušŤ, aby to vojákům šmakovalo. Pak dyš skláři nemaj práci, mohli by udělat takový velký poklopi jako sou na sirečky na kasárna, aby tam byl zdravej luft. Pak dyby fšicki jasnovidci se chtěli fraivilik věnovat tomu, dělat vobčas inšpicírunky, hledat ukrytý tiskoviny a votkrejvat tu agitaci, jinač sme ztracený. Jestli nám něco z anglický půčky zbyde, tak místo zbytečného stavění koupit tu řeku Lethe celou sakumpak, vodu nabírat do flašek a vařit z ni vojákům kafe, aby zapomněli votkud sou a co sou. A zavést eště víc štram militérku, vojna musí bejt jako řemen, voják se musí bát svýho představenýho víc, než splašeného bejka - a pak to bude s námi dobrý.
Nedat bolševikum, Němcum, Maďarum, Polákum, Slovákum a Rusínum kvery a pak naše armáda bude nejlepčí vozbrojená, protože na každýho manika připadne vosum kverů, jeden mašínkver, půl kanonu, kus eroplánu a pár koní tak vozbrojený vojáky eště žádnej stát nemá a proto bysme to dicky vyhráli.
S pozdravem
JOSEF ŠVEJK.
bejvalej dobrej voják vod 91., teď vobchod se psi a dopisovatel ťSoc. Demokracie.Ť
A dicki, dyš takovej pilot chce uletět, tak ho uvázat za nohu jako chrousta, a u hranic ho stáhnout dolů.
V čísle 116 ze dne 3. října 1922:
V persekuci mládeže se pokračuje.
Po rozpuštění skupin mládeže dochází na F. D. T. J. Naše mládež odpoví tím vydatnější a účinnější propagandou ve prospěch komunismu.
Policejní prohlídky a rozpuštění skupin mládeže bylo provedeno po celé republice. Demokratická reakce nespokojila se však jen rozpuštěním skupin mládeže, ona podnikla svůj útok i proti našim federovaným tělocvičným jednotám. Jak se nám sděluje, byly úředně rozpuštěny federované tělocvičné jednoty ve Světlé nad Sáz., v Nové Vsi, v Dolním Městě a v Březové na Moravě. Byly zabaveny knihy, razítka i brožury, které byly v knihovně federovaných jednot. Zabavení brožur legálně vydaných a prošlých přísnou censurou naší demokratické censury, jest dokladem svévolné persekuce. Co tím chtějí pánové docílit, nevíme. Domnívají-li se však, že tím podlomí bojovnost naší mládeže, pak jsou velice na omylu.
O persekuci mládeže došly nás tyto zprávy:
Břeclava, 30. září. Na dnešek v noci konala místní policie s četnictvem četné domovní prohlídky. Mimo majetku organisace komunistické mládeže byl některým soudruhům zabaven i jejich soukromý majetek.
Březová, 30, září. Rovněž i u nás byly dnes vykonány četné domovní prohlídky, avšak nejen u členů komunistické mládeže, ale i u důvěrníka naší místní politické organisace. Mimo zastavení činnosti komunistické mládeže byla rozpuštěna i místní FDTJ., poněvadž prý její činnost neodpovídá stanovám.
O činnosti tajné policie, která v Plzni trpí velikou nezaměstnaností, sděluje soudružská ťPravdaŤ toto:
ťNaše redakce překvapena byla opět po delší době vzácnou návštěvou. 6 zřízenců tajné policie s dr. Bláhou v čele, přišlo hledati jakési antimilitaristické letáky. Poněvadž jich nebylo, vzali si páni - aby nešli na prázdno - přes rok staré rukopisy, překlady brožur.
Úřední prohlídka byla nařízena současně u několika soudruhů, označených za představitele hnutí mládeže. Za státu nebezpečené antimilitaristy označeni: redaktor soudruh Zíbar, soudruh Sazama, soudruh Prokůpek (tento v Plzni není již přes rok!), kteří již déle jak dva roky v hnutí mládeže nepracují, soudr. Káža, soudr. Keller, kteří vůbec členy mládeže nejsou a soudruzi Vlachové mladší a starší. U soudruhů Vlachů, Káži, Kellera a Sekyry vykonány tajnou policií pozdě večer velmi důkladné prohlídky, při nichž nahlíženo i do postelí atd. U soudr. Káži bylo 6 policistů, z nichž dva čekali na něj u konečné stanice elektrické dráhy na Nepomucké třídě, dva u domu a dva v bytě. Při kapesní prohlídce, která vedle domovní byla u tohoto soudruha provedena, zabavili mu mimo jiné i spisy a seznamy, týkající se odborového hnutí.
Tato událost dosvědčuje, že komunistům, byť byli sebe bezúhonnější, jsou upírána práva obyčejných občanů, že jsou určeni ke kratochvílím a praktickým pokusům nezaměstnaných úředníků a zřízenců tajné policie. To, co se dělá dnes komunistům v demokratické republice Československé, dělalo se před válkou socialistům v císařském Rakousku a carském Rusku!
Kdyby páriové na Hradčanech peníze vyházené na vydržování ohromného aparátu tajné policie věnovali raději nezaměstnaným dělníkům, kterým jsou upírány i ty hubené podpory, zabezpečili by se rozhodné lépe, nežli je může zabezpečiti celý ten nákladný aparát, vydržovaný jen a jen ze strachu před chudým lidem!
Tak daleko zvrhlo se heslo presidenta-filosofa: Místo demokracie, násilí, místo vlády lidu - vláda zbrklých a ustrašených policejních úřadů!
Nemaťte pojmy!
V době světové hospodářské krise, kterou kapitalisté zneužívají proti pracujícím, chtějíce tuto krisi řešiti na účet dělníků, dělníci se brání jednotnou proletářskou frontou. Proti vůli vedení socialistských stran jednotná fronta je tvořena ze zdola v továrnách, dílnách, dvorech a na ulicích mezi nezaměstnanými. Ústřední výkonné výbory a listy čes. soc. a soc. dem. sabotují jednotnou frontu a snahy po jejím utvoření. A poněvadž vzdor této sabotáži jednotná fronta je na postupu a projevy pro ni množí se jako houby po dešti, v tisku a na schůzích tito pánové hledí svésti snahu po jednotné frontě na jiné pole. Volají ťChtějí komunisté utvořit i v parlamentě jednotnou frontu se soc. stranami?Ť (České Slovo Več. 20. září 1922.) Senátor Klofáč v sobotu na Žofíně (16. září) pravil: ťNikdy nepodáme ruce ku jednotné politické socialistické frontě nikomu, kdo veřejně a poctivě neprohlásí se pro republiku, kdo ji všemi silami nebude ochoten hájit a kdo od státu bude chtít jen brát, ale ničeho dávat, kdo dělnictvu bude na schůzích slibovat hory doly, ale v parlamentě bude hlasovat proti každému rozpočtu a proti každému vydání.Ť
Rovněž soc. dem. na schůzích a v tisku operují podobně. Přeloženo do lidové mluvy, znamená to: ťKomunisté volají po jednotné frontě všech dělníků proti kapitalistům, proti nezaměstnanosti, proti drahotě a snižování mezd, ale nechtí hlasovati pro státní rozpočet v parlamentě, ve kterém jsou milionové obnosy na stavby nouzové práce, podporu pro nezaměstnané a pod. A poněvadž komunisté nechtějí hlasovat pro tento rozpočet buržoasního státu - pracují proti dělníkům - a rozvracejí republiku.Ť Nemáme ještě přesné zprávy o číslicích - které budou předloženy ve státním rozpočtu na rak 1923 - a dány k odkývání v parlamentě koalovaným stranám.
Ale jedno pravíme dělníkům strany českých socialistů a sociálních demokratů: My komunisté stojíme rovněž na půdě této republiky. Tento stát, pro který krváceli jenom drobní lidé, je i naším státem. Ale nikdy nedáme svůj souhlas k tomu, aby v tomto státě byly vyhazovány miliardy peněz do chřtánu molocha militarismu - miliony na klerikální propagandu různým církvím, miliony na četnictvo a armádu špiclů - miliony různým dobrodruhům, kteří utekli z Ruska - co zatím na lidové školství dává se ve státním rozpočtu nepatrný obnos - na starobní a invalidní pojištění není peněz a nezaměstnaným statisícům se dává almužna nebo vůbec ničeho. Pro takovýto rozpočet, který dává těm, co mají hodně, ještě více, a chudé odbývá almužnou, komunisté hlasovati nebudou, nemohou a nesmějí!
Chcete jednotnou frontu socialistických poslanců, podepřenou jednotnou frontou pracujících venku? Nuž dobře! Vypřáhněte z chomoutu a jednotné fronty s buržoasií a klerikály. Místo na kanony a flintičky věnujme miliardy na produktivnější účele. Rozšířena lidové školství, místo kasáren stavme školy, stavme dětské domy, dejme možnost učitelům být slušně živu, aby mohli se věnovati úplně skutečné praktické výchově dětí.
Vezmeme banky kapitalistům - znárodníme je. Průmyslové závody a jich výrobu dáme pod kontrolu dělníků za pomoci inženýrů a ředitelů. Navážeme obchodní styky se státy (sov. Rusko), kde bychom našli pro nadbytek našich výrobků odbytiště a tím i měli zaměstnané dělníky.
Velkostatky dle programu zahraniční revoluce vyvlastníme a pozemkovou rentu upotřebíme pro státní účele.
Provedeme starobní a invalidní pojištění všech pracujících. Rozluku státu od církve!
Chcete? Myslíte to vážně s jednotnou frontou? - A je tato jednotná fronta proti státu? Není - naopak! Je v zájmu tohoto státu!
Všechno to, co se dnes pod firmou ťkonsolidace poměrů a republikyŤ provádí - vrhá stát do nebezpečí nových válečných zápletek - a rozmnožuje jenom krisi a vrhá další statisíce dělníků do nezaměstnanosti a tím i ohrožuje existenci republiky. Což jste slepí a hluší? A jak bychom mohli jako komunisté srovnati se svým cítěním a zodpovídati před dělníky, kdybychom odhlasováním buržoasního rozpočtu dávali sankci ke všemu tomu, co vláda proti dělnictvu podniká? Myslíte, že pro almužnu, která jest dávána ve státním rozpočtu chudým, odhlasujeme miliardy na účele, z nichž republika a pracující vrstvy mají jenom škodu - a tyto miliardy jsou dávány na posílení a udržení moci a nadvlády bohatých nad chudými. Bylo by to socialistické?
Je nutno si říci otevřeně, proti komu je namířena jednotná fronta. Proti státu? Ne! Proti buržoasnímu a kapitalistickému ťpořádkuŤ ve státě! Tedy nemaťte pojmy! - Dělníci si je již dnes mást nedají a budou jednotnou frontu tvořit proto, že dnešní kapitalistický režim ve státě - hrozné poměry hospodářské a jejich důsledky nezaměstnanost, hlad, bída a snižování mezd - je k jednotné frontě vedou železnou nutností!
Kde mají dělníci a malí lidé hledati ochranu? Hlasovacím lístkem v parlamentě? Mají jíž zkušenost za 4 roky vývojové cesty.
Snad že vůdcové či někdo neznámý jim přinese úlevu a nápravu? Dost už slibů! Slibů bylo již dáno celé stohy - dělníci chtí vidět také skutky! Sliby se dávají proto, aby se neplnily!
Nefikslujte! Tento stát jest i naším státem - jen k tomu ťpořádkuŤ nechceme a nemůžeme rozuměti! Či snad proto matete pojmy, že tento kapitalistický ťpořádekŤ ve státě jde vám k duhu? Že vám vyhovuje, co zatím i vaši dělníci, tak jako naši, jsou nezaměstnaní, v bídě, hladu a zoufalství?
Jednotná fronta bude! Dělníci ji vytvoří! Kdyby měli čekat, až vy tam nahoře se shodnete, umřeli by hlady v nenasytném objetí kapitálu.
V továrnách, v dílnách, ve dvorech a na ulici je slyšet již dunění statisíců, padávajících si mozolné ruce na pochodu, v jednotných sražených řadách - ne proti státu - ale proti upírům ve státě. Nemáte-li odvahy se postaviti upřímně a poctivě v jejich čelo - tož odejděte a nepleťte se jím pod nohy!
V. V.
Ještě v témže čísle zabaveno:
Nováčkové nastupují.
Rušno bylo včera zejména v dopoledních hodinách na všech nádražích. Na peronech, v čekárnách, chodbách, u pokladen, u vlaků, všude setkávali jste se s mladými hochy, kteří třímali v rukou černý kufřík - symbolický znak těch, kteří jdou svých 20 let obléknout do vojenské uniformy a svou svobodu osobní obětovat vlasti, vzdát se svého samostatného jednání i počinů, kteří jdou nyní na dva roky ťdělat automatyŤ - figury, jichž nejpřednější povinností - a to vlasteneckou - je poslouchat a mlčet! Není to přehnaně řečeno! Je to stupeň, jejž naše demokratická armáda ve svém pozoruhodném vývoji již dosáhla a bude-li nadále tak ťzdárněŤ pokračovati -- dospěje jistě k metám ještě vyšším.
Duch v červenobílých kasárnách jeví dnes nejen příbuznost, ale ještě více, až nápadnou podobnost s duchem, který v kasárnách těch byl domovem v dobách, kdy vrata i strážní budky byly ještě chráněny ťproti deštiŤ černožlutým nátěrem. A je také známo, že ani ten nátěr nechránil ťpřed povětrnostíŤ, je tudíž i ten dnešní ťnátěrŤ také ceny hodně problematické - neboť barva na jakosti nepřidá. Proto slavená a moudrá naše vláda stará se jinak o ťdobrý vzduchŤ v kasárnách, dbajíc při tomu známé moudrostí, že ťlépe je nemoc předcházeti, než ji pak léčiti, když se dostavíŤ. Aby se nedostavila, dala vláda pomocí bystrých orgánů provésti jakousi revisi bacilů. Hledala zvláště nebezpečný druh, prý jakýsi ťbacilus asiaticusŤ - škoda, že své úspěchy tak skrývá a o výsledcích bádání se nezmiňuje. Nebo ji snad přepadla zas znovu taková sběratelská vášeň, která ji pudí zakládat si sbírky různých bacilů?
Mohla by již míti trochu zkušeností. Jako v prosinci r. 1920, kdy také ta ťsbírkaŤ nic nezměnila - tak i tato nic nezmění. Bacil je prý v krvi. Než nechceme býti tak podezíravými a tvrdit, že by slavná vláda nebo ministr Národní obrany fušovali lékařům do řemesla. hledejme důvod jiný: snad mělo být jam provedeno jakési ťodvšiveníŤ a pak na každý způsob je to dobré! Na příklad: ťvypukneŤ mobilisace (ta se totiž nikdy nepřipravuje, nikdo ji nechystá, ta vždycky ťvypukneŤ - zrovna jako válka) a co by si pak počalo M. N. O., kdyby ťpřesně neznalo smýšleníŤ vojáků? Četli jsme již přece, že M. N. O. nepošle v pádu války do fronty vojáky nespolehlivé. Komunisté, Maďaři, Němci, Hlinkovci atd. nejsou spolehlivými, ti tam jíti nemohou, zbožní křesťané z ťlidové stranyŤ, jimž páté přikázání nařizuje ťNezabiješŤ, by tam nebyli nic platni a ti ťstátotvorníŤ? Ti tam přece nepůjdou! Kdo by u nás doma hlídal mosty, nádraží a prach na silnici? To je přece svatá, nedotknutelná výsada vlastenecké buržoasní mládeže, která se už nevejde do kanceláři, ke štábu a různých ťulejvárenŤ. A proto směle můžeme říci s hradním ťČasemŤ:
ťČeskoslovensko nepomýšlí na válkuŤ - kdo by, prosím vás, válčil?
V čísle 119 ze dne 10. října 1922:
Výbory proletářské jednoty.
Postavení dělné třídy v kapitalistických zemích zhoršuje se každým dnem. Dělnictva bez rozdílu politického přesvědčení sténá pod nestoudným útokem kapitalistů. Boj, který se v přítomné době vede v továrnách, podnicích a velkostatcích mezi zaměstnavateli a dělníky je bojem, ve kterém kapitalisté snaží se stlačiti životní úroveň moderních otroků kapitalismu do minima, aby i v trvající světové krisi zajistili si ohromné milionové zisky na úkor nejen dělnictva, ale i středních vrstev.
V praksi ťdemokratick፠vláda a ťdemokratickýŤ parlament stává se stále zřejmějším nástrojem velkokapitálu. Dělnictvo za stávajících poměrů nemůže ničeho dosíci cestou parlamentní, neboť t. zv. socialistické strany jsou úzce spřaženy s buržoasií a komunistická strana jako jedině revoluční strana dělnická za těchto poměrů musí se omeziti v měšťáckém parlamentě na pouhou aposici, což v podstatě nemůže dáti žádných konkrétních výsledků.
Za takových poměrů vzniká situace, kdy dělnictvo, bojujíc proti plnému zotročení, musí přistoupiti k samostatným akcím. Parlament nebyl nikdy tribunou lidovou, nýbrž tribunou třídní, t. j. tribunou té třídy, která má státní moc v rukách. Třídní rozpory, které se hromadí a stupňují stále více a více, nemohou býti odstraněny mírnou cestou dohody kapitálu a práce na poli t. zv. demokratického státu. A právě proto, že dělnická třída není ještě tak silná, aby mohutným a společným úderem odstranila proletariátu zřejmě škodlivou vládu, ale je dostatečně silná k tomu, aby zřídila si své orgány obranného boje, které by mohla úspěšně používati proti drzému diktátu kapitalistů mimo parlament a mimo vládu a ve vhodný okamžik přeměniti je v orgány státní moci.
Tyto orgány obranného boje v různých zemích za různých okolností mohou míti své svérázné formy, ale musí míti jeden společný cíl a to organisaci revolučního proletariátu bez rozdílu politického přesvědčení k odražení kombinovaného útoku buržoasie.
Dělnictvo, které se po tříleté praksi měšťácké demokratické republiky zhostilo úplně svých ilusí ohledně mírného vyřešení svého odvěkého sporu s kapitálem, přistupuje dnes ve všech průmyslových zemích k uplatňování svého vlivu ve výrobě a distribuci. V Německu jsou to výbory dělnické kontroly nad výrobou, které jsou povolány k tomu, aby odhalily zákulisní machinace velkokapitálu. U nás rozvoj dělnického hnutí jde poněkud jinými cestami. Dělnická třída československá přistoupila k budování jednotné obranné fronty proletářské. Musíme již ze samého počátku konstatovati, že myšlenka jednotné fronty proletářské nevznikla u zeleného stolu, že není výsledkem abstraktních kombinaci, nýbrž že je životní otázkou zbídačelých mas proletářských, že vznikla bezprostředně v masách v důsledku každodenního těžkého boje proti kapitálu. A právě tak pohlížejí na budování jednotné fronty i naši třídní protivníci, kteří mají v podobných případech neobyčejně jemně vyvinutý čich a proto ústy svého ideologa Kramáře zcela jasně prohlašují, že jednotná fronta proletářská se v Československu zroditi nesmí.
Proč takový imperativ? Proč taková špatně skrývaná bázeň buržoasie před jednotnou frontou? Proto, že buržoasie instinktivně cítí, že mluví-li dnes dělnictvo stále houževnatěji, stále důsledněji o budování jednotné fronty, pak v zápětí dojde také k činu. Ona cítí také velmi dobře, že přistupuje-li dělnictvo tohoto státu, za trvajících hospodářských poměrů k jednotnému postupu, pak může býti řeč a jednotném boji proti kapitálu. A zde jme u kořene otázky. Jen z toho hlediska mohou dělníci posuzovati jednotnou frontu a jen touto cestou mohou dospěti k přísně třídní povaze jednotné fronty.
A již pouhý fakt, že jednotná fronta stává se skutečností v tamto státě, je nejlepším důkazem toho, že dělnictvo československé vybavilo se úplně z maloměšťáckých ilusí, že nevěří v nějaké třídní společenství, že vidí jasně svého hlavního nepřítele třídního, že přistupuje k vyjasnění, kde jsou hlavní opory buržoasie, kde je její dělostřelectvo, kde jsou kulometová hnízda atd.
Dělnictvo dnes odmítá každého, kdož by chtěl mluviti s ním v hádankách. Ono chce jasně viděti a skutečně jasně vidí. Umělé zastírání třídního boje, svádění tohoto boje do stojatých smrdutých vod třídního společenství dohrálo již svou hnusnou úlohu.
A díváme-li se z tohoto hlediska na jednotnou frontu proletářskou, pak musíme dospěti nezbytně k názoru, že je třeba vytvořiti orgány, střediska, které by se stále zabývaly bezprostředním uskutečněním této bojovné fronty, které by tento společný boj také řídily, které by dbali toho, aby jednota proletářská byla využitkována v zájmech proletariátu proti buržoasií, které by usnadňovaly ohromným masám proletářským soustřediti jejich sílu na neústupných požadavcích veškeré dělné třídy.
Takové orgány nebo výbory proletářské jednoty vyplývají samozřejmě nejen z nálad proletářských mas, nýbrž bezprostředně z nutnosti organisovaného, soustředěného obranného boji všeho dělnictva bez ohledu na jeho politické přesvědčení.
Volby Zástupců a důvěrníků dělnictva do výborů proletářské jednoty mohou býti provedeny bezprostředně v továrnách, podnicích, na železných drahách, dolech a velkostatcích.
Takto vytvořené výbory budce čistě dělnické orgány, budou pevně spojovati dělnictvo jednotlivých okresů a krajů a bude jim umožněno právě jejich organisační výstavbou zasahovati úspěšně do všech hospodářských bojů dělnictva nejen jednotlivých průmyslových okresů, nýbrž i celé republiky.
Vyšším orgánem těchto místních výborů proletářské jednoty budiž říšský sjezd výborů proletářské jednoty, který do jisté míry stane se dělnickým parlamentem politickým i hospodářským, který svým energickým a neústupným revolučním postupem musí si vynutiti náležité respektování svých usnesení oficielními státními úřady, který ve skutečnosti bude základem příští státní moci proletářské a vítězství socialismu nad kapitálem.
V témže čísle zabaveno:
Komunistické mládeži v Československu.
Soudruzi a soudružky!
Po druhé během dvou let zasadila reakční vláda Československé republiky, která prý je ťdemokratickouŤ, komunistickému hnutí mládeže ránu. Jako tomu bylo již po prvé, chce vláda i tentokráte přehlídkami, konfiskacemi a zatýkáním, zkrátka pronásledováním a terorem učiniti hnutí komunistické mládeže v Československu konec. Měštácko-socialistická koalice má za úkol znovuvybudování kapitalismu na úkor proletariátu, a je proto surový její postup proti každému svobodnému hnutí dělnictva pochopitelný. Odboj proti společnosti, která je vinna, že dělnické mládeži je snášeti hlad a bídu, nezaměstnanost a pracovati jen dva, tři dny, odboj proti stupňujícímu se vykořisťování dělnické mládeže, je den ze dne silnější a komunistická mládež kráčí v tomto boji v prvních řadách; jako předvoj dělnické mládeže. K tomu ještě bojuje komunistická mládež s důsledností proti československému militarismu, který je oporou imperialistické politiky Masarykovy republiky. Vše to bylo československé vládě, která tak jako tak stojí na vratkých základech, vítanou příležitostí k nové persekuci hnutí komunistické mládeže.
Avšak vláda svým novým aktem nesílí, touto novou persekucí hnutí komunistické mládeže nezničila, naopak ona komunistickou mládež jen ještě více povzbudila k práci, třeba za těžších okolností. Tak jako komunistická mládež Velké Prahy a Velkého Brna na útok vlády pohotově odpověděla výzvou k další práci propagační a prohloubení práce uvnitř hnutí, tak musí veškerá komunistická mládež celé Československé republiky svoji činnost zdvojnásobit, nepoměrně zvýšit, aby hanebný útok a řádění reakce vyzněl na prázdno! Neztrácejte klid a rozvahu! Měšťácká společnost nachází se všude a zvláště v Československu v ohromné krisi, jejíž následky má nésti dělnická třída. Třídně uvědomělý proletariát, aby ušel úplnému zotročení, sráží v důsledcích toho stále pevněji svoje řady v jednotnou frontu, které se buržoasie nesmírně bojí. Tato situace, kdy československá vláda ve své tísni zasadila nám ránu, nesmí nás učiniti malomyslnými. Naopak. Daleko více, daleko obětavěji, daleko vytrvaleji musíme nyní pracovati! Buržoasie sahá jako tanoucí po stéblu slámy, po surovém teroru, který ji má zachrániti. Musíme proto stále mohutněji a silněji, stále odvážněji a bojovněji organisovati své řady v továrnách, závodech, dílnách, velkostatcích, školách a kasárnách, uvědomovati i mládež, která dosud není u nás a tuto vésti do boje! Veškerá dělnická mládež musí viděti, že vedeme dále směle a odhodlaně, připraveni k obětem, boj za zájmy proletářské mládeže. Nepomohou nářky a kolísání, nýbrž v této situaci, kdy se ukázala buržoasie a její vláda ve své plné nahotě, jako vláda násilí pod rouškou demokracie, může pomoci jedině pevné odhodlání, pracovati s odvahou dále, přes všecky překážky!
V Jugoslavii, Maďarsku, Polsku, Francii, Rumunsku a jiných zemích je komunistická mládež pronásledována a persekvována. Avšak neohroženě stojí všude přes všecky útrapy věrně a nezlomně po boku komunistické Internacionály mládeže v boji proletářské mládeže proti stálému bídačení a za konečné osvobození ad jha kapitalismu! Věříme, spoléháme na vás, soudruzi a soudružky, že i v tomto boji vytrváte až do konečného vítězství!
Vyzýváme dospělé dělnictvo Československa, aby komunistickou mládež v jejím boji podporovalo, a utvořením jednotné fronty odrazilo útok reakce na hnutí komunistické mládeže. - Právě tento poslední čin československé vlády, ve které sedí celá řada ťsocialistickýchŤ ministrů, ukázal, jak trpké jsou plody, koaliční politikou dosažené, a že ofensiva kapitálu a reakce nemůže býti odražena koaliční politikou, nýbrž jen jednotným náporem proletariátu, sdruženého v jednotné, bojovné frontě proletářské. Je proto povinností všech socialistických stran dělnických postaviti se na stranu komunistické mládeže a s touto společně vésti boj proti reakci a vládní libovůli. To platí zvláště pro socialistické organisace mládeže, které mohou v tomto reakčním tažení vlády proti komunistické mládeži viděti nejlepší důkaz, jak nesprávné je jejich stanovisko, když se zdráhají utvořiti s komunistickou mládeží jednotnou frontu!
Ať žije komunistická mládež Československa! Ať žije komunistická Internacionála mládeže!
V Moskvě dne 1. října 1922.
Výkonný výbor komunistické