V čísle 124 ze dne 21. října 1922:
Středověké poměry na Slovensku.
Četníci... zmrzačili nevinného dělníka.
V Grosce v župě tekovské má rozsáhlé panství tamní cukrovar, jehož správa jedná s dělníky hůře, než jak jest obvyklo na plantážích ve střední Africe. Nedávno ztratilo se v jednom dvoře tohoto panství nějaké hospodářské nářadí. Jako podezřelý ze spoluúčasti na krádeži byl zatčen a předveden Ondřej Miklé na četnickou stanici do Železovce. Tam byl nešťastný dělník ťvyslýchánŤ následujícím způsobem: Strážmistr Vávra nutil ho s počátku hrozbami, aby se přiznal, že dostal od bratra 150 Kč jako částku z prodané ukradené věci. Když Miklé nemohl se přiznati, protože byl nevinen, přikázal strážmistr četníkům, aby obviněného svlékli. Četníci se pak vrhli na nešťastníka a se strážmistrem bili a mlátili ho býkovcem a tímto způsobem vynucovali na něm přiznání. Jen náhodné objevení se četnického důstojníka překazilo další trýznění. Potom byl Miklé propuštěn a odebral se k lékaři, který zjistil, že následkem rány do hlavy byl mu protržen ušní bubínek, takže ohluchl. Policejně-špiclovský režim na Slovensku slaví pravé orgie... Nyní ještě k...: Klímovi a Slavíčkovi, přibyl třetí výtečník generál Gajda, který byl jmenován posádkovým velitelem v Košicích...
Nová špionáž. Ještě ani pořádně nezaschla tiskařská čerň na zprávách o vyzvědačské aféře v Brně, a už zas je tu nová: Pražské policejní ředitelství vydalo zatykač na bývalého (?) nadporučíka 102. benešovského pluku a později úředníka smíchovské nákupny obil. ústavu, Jar. Philipa, který se měl dopustiti voj. špionáže. Celá armáda je prolezlá špionáží. Je to marasm, na který dodělává ta demokracie kapitalismu. Těleso rozežrané korupcí, vydávající herodesovský zápach...
V čísle 125 ze dne 24. října 1922:
Koaliční vláda a jednotná fronta proletářská.
Vstupujeme do nového období ostrého třídního boje.
Již dříve v řadách dělnických se vědělo, že nastávající zima bude krutou zimou tuhých hospodářských bojů. Nezaměstnanost, snižování mezd, nepřetržité útoky kapitálu na osmihodinovou dobu pracovní, toť jediný výsledek t. zv. konsolidace kapitalistického hospodářství.
Velkokapitál, jenž si vytvořil v poválečné době spolehlivý státní aparát třídního násilí, aby se zajistil proti možným ťdělnickým nepokojůmŤ, pořídil si nyní takovou vládu, která by mohla a skutečně dovedla útočiti na proletářské masy právě v tom okamžiku, kdy kapitalistickým šarfmachrům je přítomná doba nejpříznivější a dělnictvu nejnepříznivější.
Nová vláda také v poslední hornické stávce jiným, než uskutečněnou jednotnou frontou velkobank (Rašín), agrárního velkokapitálu (Švehla) a sociálních zrádců proti zbídačeným masám dělnictva, jehož umělé tříštění soustavné provádějí odborářští byrokraté, aby tak znemožnili uskutečnění jednotného obranného prostředku proletariátu - jednotné fronty proletářské.
Nová vláda také v hornické stávce ihned skutkem dokázala, že naděje v ní kladené buržoasií byly plně oprávněny. Bude, jak se dalo očekávati, politickou filiálkou Živnokoncernu, (s kterým jsou pevně spřaženi Guttmannové, Rotschildové a Larischové), opřenou o četníky a policajty s legionářskými odznaky.
Švehla - hlava vlády, v hornické stávce cynicky a otevřeně poručil odborovým sociálně demokratickým a národně sociálním byrokratům, aby se jménem dělnictva podřídili diktátu pasů Guttmannů a Larischů, čímž patrně chtěl dokázati, že jeho vláda je instituce, stojící nad třídami. Věrní přisluhovači a nohsledové velkokapitálu ťdoporučiliŤ zbídačelým horníkům, aby se podřídili uhlobaronům, odtroubili stávku a prohlásili stávku za vyhranou. Vždyť dělnictvu byla sníženo ťjenŤ 30 proc. mzdy a kdyby nebylo obezřetných a nezmarných sociálních demokratů, pak - slyšte! slyšte! drzí kapitalisté snížili by mzdy o 40-50 procent!
Jaká by to byla do nebe volající naivnost zkostnatělých sociálních demokratů, kdyby se v tom tak průhledně nezračila drzá a cynická zrada prohnaných sociálně demokratických byrokratů.
Cožpak tento hlouček poslušných přisluhovačů buržoasie dodnes se ještě domnívá, že může prodávati dělnictvo velkokapitálu a při tom si ještě hráti na jeho obhájce?
Švehlova vláda má jasný a zřejmý program. Je to vláda nestoudné kapitalistické ofensivy. Dělnická třída tohoto státu vháněna je soustavně do bídy a hladu, její životní úroveň stlačuje se do nemožnosti, nezaměstnanost, uměle podporovaná finanční politikou Rašína a vládní spekulací s Kč na cizích trzích má dohnati proletariát do takové situace, kdy bude přinucen přijmout ještě větší snížení mezd a odevzdati se na milost a nemilost velkokapitálu. To jasný a přesný vládní program velkokapitálu.
To, co se stalo ve stávce horníků, bude se opakovati postupně ve všech odvětvích průmyslových. Dnes již stojíme před vypovězením kolektivní smlouvy v kovodělném průmyslu a z táboru kovoprůmyslníků ozývají se již určité hlasy o 40-50procentním snížení mezd. Můžeme se vší určitostí říci, jaký bude výsledek tohoto útoku. Tentýž, jako v boji horníků: značné snížení mezd, jásot buržoasie a don-quiotské pósy naších sociálně demokratických zrádců.
V naší době je již nesporné, že v podstatě tak zvané konsolidace kapitalistického hospodářství skrývá se stále ostřejší útok kapitalistů na dělnictvo. Finanční kapitalista dokonale se přizpůsobil hospodářství, rozvrácenému válkou, přizpůsobil své finanční operace mezinárodnímu stavu rozvrácených valut a tím právě ještě více prohlubuje hospodářskou rozháranost, podporuje další úpadek svého výrobního řádu a přenáší veškerá břemena tohoto úpadku na dělnou třídu. Toť povšechný stav hospodářský ve všech kapitalistických státech, tento stát nevyjímaje.
Za trvajících poměrů vzniká životní otázka dělné třídy: jakým způsobem čeliti této jednotné frontě kapitalistických magnátů a sociálně demokratických zrádců? Jak ohraditi se proti nebezpečí, které přináší hroutící se kapitalistický řád výrobní nejen dělnictvu, nýbrž i celému lidstvu?
Jediné východisko z dané situace je vybudování jednotné fronty dělnictva bez ohledu politického přesvědčení, jednotné fronty všech vykořisťovaných, všech trpících, všech hladovících proti jednotné frontě hrstky velkokapitalistů s hrstkou sociálních patriotů. Jednotná fronta obranného boje proti jednotné frontě útočících a zrádců! Tak neúprosně stojí otázka.
Každý dělník, každý malorolník, každý malý člověk musí si uvědomiti, že dnešní politické i hospodářské poměry tohoto státu svedčí o tom, že zde vládne nezastřená hegemonie bankovního kapitálu, že břemena války, světové krise hospodářské soustavně se přenášejí na proletariát a střední vrstvy a že pod rouškou tak zvané konsolidace kapitalistického hospodářství nesmírně se obohacuje hrstka kapitalistických nabobů na úkor dělnické třídy a středních vrstev, které upadají stále do větší bídy a nedostatku.
Dělnictvo, které dnes apaticky se sklání pod diktátem buržoasie, nechť se nedomnívá, že přijetím potupných podmínek se vyhne boji o svou holou existenci. Tím, že dnes akceptuje podmínky vykořisťovatelů, boj není odvrácen, jen bída a strádání se zvětšily. Boji se však dělnictvo nevyhne, neboť velkokapitál stane se svým vítězstvím ještě drzejším, podnikne nové útoky, které musí přivésti k boji nejen hospodářskému, nýbrž i politickému, t. j. k boji o vládu, k boji proti diktatuře buržoasie, za diktaturu proletářskou.
Toť železná logika věcí a jednotná fronta dělnická je prvním krůčkem na cestě k tomuto nevyhnutelnému boji a zárukou, že boj skončí pro dělnictvo vítězně.
V čísle ze dne 28. října byl zabaven celý úvodník tohoto znění:
..... Buržoasie a sociální patrioté oslavují dnes páté výročí republiky Československé a ve vlasteneckém kalendáři jest dnešní den zaznamenán jako den Svobody. Dělnictvo se buržoasních oslav dnes nezúčastňuje. Shromažďuje-li se na schůzích a táborech, tož jen proto, aby protestovalo proti vládnímu režimu v republice a aby vládnoucí klice připomnělo zradu, spáchanou na pracující třídě v Československu a aby jí připomnělo zradu slibů, daných národu před čtyřmi léty.......
Před čtyřmi lety vydala tehdejší zahraniční vláda Československa známou deklaraci pařížskou, ve které načrtnuty byly hlavní zásady ústavy republiky Československé následovně:
1. Československý stát bude republikou.
2. Ve stálé snaze o pokrok zaručí svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního.
3. Církev bude odloučena od státu.
4. Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím.
5. Ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům.
6. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívati plných práv.
7. Vláda bude míti formu parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda.
8. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.
9. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonisaci; výsady šlechticů budou zrušeny.
10. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.
11. Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganisaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají býti uzavírány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.
12. Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.
Dnes po čtyřech letech máme právo zkoumati, co z této slavnostní deklarace bylo splněno a co ne a jestli snad dokonce nestalo se něco proti výslovnému jejímu znění.
A tu zrovna odstavec druhý vyvolává žhavé touhy po něčem, co se dosud nestalo. Snad nikdo by se nepokusil dokazovati, že máme svobodu svědomí, slova, tisku a práva shromažďovacího.
Tento odstavec pařížské deklarace zní dnes jako ironie. Republika československá je státem čistě policejním v duchu meternichovském, kde svoboda tisku omezována jest censurou hůře, nežli v dobách nejhoršího rakouského absolutismu....
Odstavec třetí pařížské deklarace mluví o rozluce církve od státu. A zatím - církev katolická pobírá prebendy od státu a má v republice - kde mají Tábor v programu a kde slibovali soud nad Římem - vyšší právo a moc nežli věda. Církev, která měla být odloučena od státu, dostává pod svůj vliv obecnou školu.
Všeobecné rovné hlasovací právo sice dle slibu pařížské deklarace máme, ale použíti jej smíme jen tehdy, dovolí-li nám to buržoasie. A ta vládne v obcích bez voleb na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pomocí svých, komisařů a ti, kdos volají po volbách, při nichž by směli volebního práva použít, jsou persekvováni.
Ženy mají sice rovné právo s muži - býti vykořisťovány a trpěti. A právě nyní jsme svědky rovnoprávnosti démonických žen s muži proletáři. Jsou rovnoprávně vyhazovány z továren, rovnoprávně se jim snižují mzdy a rovnoprávně jsou odsouzeny k hladovění.
Také ochrana práv národnostních menšin jest slibem, který nebyl splněn.
Stejně nebyla splněna zásada iniciativy a referenda a tyto demokratické principy jsou u nás zaměněny oligarchií a bankokracií. Právo iniciativy i právo veta vyhraženo jest koncernu ťŽivnostenské bankyŤ.
Stálé vojsko nebylo nahraženo milicí, ale vytvořil se tu militarism dle francouzské šablony, efektivně čtyřikrát tak veliký jako v Rakousku.
Z dalekosáhlých reforem sociálních a hospodářských nebylo provedeno nic. Pozemková reforma stala se předmětem nejhoršího kšeftaření, korupce a obohacování se agrárních zemanů, lichvářů a válečných zbohatlíků, co zatím existence zemědělského dělnictva, zřízenectva a úřednictva jsou ničeny. Také domkáři a malorolníci jsou obětí zemanského podvodu s pozemkovou reformou.
A tak všechny sliby, obsažené v pařížské deklaraci, zůstaly jen na papíře... Proto dělnictvo dnes neoslavuje výročí svobody. Ono jest sociálně porobeno a dnešek mu připomíná výročí černé zrady, na něm spáchané.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Jsou mu tyto případy konfiskační praxe na Kladně známy?
2. Hodlá pan ministr zaříditi, aby projevy tiskem nebyly nesmyslným zakročováním censorů znemožňovány?
V Praze dne 8. listopadu 1922.
Skalák,
dr. Šmeral, Mikulíček, Kučera, Haken, Kreibich, Rouček, Kunst, Svetlik, Tausik, Teska, Toužil, Warmbrunn, Merta, Malá, Krejčí, Houser, Burian, Darula, Bubník, Blažek, Koutný.
IX./4152 (překlad).
Interpelace
poslanců Jokla, Heegera a druhů
ministrovi vnitra
jak opavské policejní ředitelství vykonává censuru.
Počátkem tohoto roku bylo v Opavě zřízeno policejní ředitelství, na něj bylo také přeneseno vykonávání censury. Jak tento úřad provádí censurní praxi, dokazují konfiskace deníku ťVolkspresseŤ vycházejícího v Opavě, jež se udály poslední dobou. Tak byla v čísle ze dne 13. ledna 1923 zabavena tato zpráva:
ťPozor na slídiče. V Praze a jiných městech bylo zatčeno mnoho osob pro nepříznivé výroky o dru Rašínovi, nebo pro neprozřetelné výroky o atentátu a při známé české justici mohou očekávati citelné tresty na svobodě za svoji neprozřetelnost. Nuže, není sice žádného zákona, jenž by jako zákon o urážkách majestátu bral ministry do zvláštní ochrany, za to se však užívá platných zákonů tak, jak toho vyžaduje vždy ohrožená bezpečnost státu. Mimo to jest ještě něco jiného: Totiž hustá síť placených slídičů, jimž vláda určila za úkol čmuchati ve všech koutech a podle své povinnosti vykonávati nejšpinavější řemeslo udavačství. Ministr financí dr. Rašín svojí násilnou politikou získal si málo náklonnosti a snadno jest možno, že ten či onen, kdo trpí pod následky jeho politiky - a kdož by to nebyl - dal by se strhnouti k nepromyšlenému výroku. To by byl ovšem zmíněným kreaturám vítaný podnět, aby ve své vlastenecké horlivosti přivedli před kadiho onoho neprozřetelného člověka. Varujeme tedy před neopatrnými projevy a zároveň upozorňujeme, aby řádně byl odbyt každý neznámý, jenž bez vyzvání vměšuje se do hovoru.Ť
Dále bylo zabaveno číslo 35. ze dne 13. února 1923 uvedeného časopisu. Nejdříve byl v článku, jenž obsahoval prý autentické znění zákona o ochraně republiky, uveřejněné kdysi ťRudým PrávemŤ, zabaven nadpis ťBezpříkladný hanebný zákonŤ. V témže čísle se stala obětí konfiskace báseň proti válce. Budiž poznamenáno, že ta báseň již za světové války nebyla zabavena a bylo vyhrazeno československému úřadu zabaviti pacifickou báseň, jejíž obsah budiž zde uveden:
Jdeš se bíti.
Napsal Marcel Martinet.
Jdeš se bíti,
Pryč z dílny, pisárny, staveniště, továrny.
Necháváš, sedláče,
pluh trčeti v brázdě,
žeň na klase,
hrozny na révě,
opouštíš voly,
již ti z louky bučí vstříc.
Necháváš, prodavači,
státi jemné dámy,
a pustý život, kde se člověk tak důkladné učí
zapomínati na své řemeslo.
Opouštíš ulici s tančírnami,
kantiny a krčmy, kde vládnou hesla,
jdeš se bíti.
Jdeš se bíti?
Ven ze svého otrockého kabátu,
daleko od své bídy,
opouštíš nářadí a stroje,
pomocníky svého pána?
Jdeš se bíti?
Jdeš se bíti proti jemnému synu pána,
jenž tě navštěvuje ve tvé zemní díře,
ty polní pracovníku, ty vozko?
Jenž ti dává laciné rady
a přednášky dělává výrostkům
o soucitu a milosrdenství?
Jdeš se bíti proti pánu dámy.
která se šaty v podkroví ušitými
za stlačené ceny
zaplatila také tvůj čarovný úsměv,
úsměv prodavače
s měsíčním platem sto franků.
Jdeš se bíti proti akcionáři dolů
a prsti majetníku skelné hutě?
Jdeš se bíti proti mladíku ve smokingu,
jenž se zdá zrozen jen, aby
tupil sklepníky ve zvláštních místnostech,
jenž se opíjí s tvými dcerami,
tvým vínem, vinaři,
z tvého poháru, skláři?
Jdeš se bíti proti těm,
kdož tě cepovali ve svých kasárnách,
abys chránil jejich kůži a jejich majetky
před bledým stínem povstání,
které tví bratři, v dolech
nebo za zděmi, chtěli podnítiti dělníku, tví bratři.
Ubožáku! Jdeš se bíti!
Jdeš proti boháčům, proti pánům,
proti těm, kdož jedí z tvého podílu,
proti těm, kdož pohlcují tvůj život
a k tomu podíl a život tvých synů!
Proti dobře živeným,
již mají automobily
a lokaje a zámky;
automobily, které na tě stříkají blátem,
zámky, jimž se divíš skrz mříže,
lokaje, kteří vtipkují o tvé haleně.
Jdeš se biti,
za svou myšlenku a za své srdce,
za své děti, za jejich matku?
Jdeš proti těm, kdož tě obnažili,
a proti těm, kdož se ti posmívali,
a proti těm, kteří tě pokáleli
svým soucitem, svou hanou,
ubohý, sehnutý, ubohý sešlý člověče!
Ubohý odbojníku, jdeš se bíti
proti těm, kdo učinili tvou duši poddajnou bídě,
a sklepali ti srdce,
srdce zkrušeného,
srdce poraženého....?
Ubohý, sedláku, dělníku!
S těmi, kdož ti snížili mzdu
a odstřelovali tě při tvých stávkách:
Za ty, kdož pro tě kolem svých továren
stavěli kostely a kořalny.
A nechali tvou ženu a tvé děti plakati
před prázdným stolem a bez chleba.
Aby ti, kdož zhanobili tvou duši,
zůstali jediní, kteří by mohli z tebe tráviti,
a aby jejích ťvelká srdce nebyla
zkormoucena
slzami jejich vlastiŤ.
Aby tě tvou vlastní sebeobětavostí
důkladně opojili.
Ubohý sedláku, dělníku!
Proto se jdeš bíti,
jdeš s boháčem, pánem.
Proti obnaženým, proti zotročeným,
proti svým bratřím, proti sobě samému
se bíti! Jdeš se bíti!
Tož jdi!
Na svých kongresech jste si tiskli ruce.
Soudruzi! Jedna krev proudí jedním tělem.
Berlín, Londýn, Paříž, Vídeň, Moskva, Brusel.
Byli jste zde. Celý národ práce zde byl.
Starý svět útisku se třásl,
Již cítil sílu vašich spojených paží,
A temně slyšel stoupati,
Pod svými zločiny a pod svým tyranstvím.
Hlas spravedlnosti a svobody. -
Včera.
Stavitelé světových měst, svobodné, hrdé duše.
Otevřená srdce, byli jste zde, druhové v boji.
Zpříma a semknuti proti společnému nepříteli.
Včera.
A dnes?
Dnes jako včera jste zde,
V Berlíně, Londýně, Paříži, Vídni, Moskvě, Bruselu.
Celý národ práce jest zde. -
Jest sice zde, národ otroků,
Národ žvanilů a zrádných bratří.
Ruce, jež jsi tiskl,
Jak jistě vládnou šavlí,
Bodáky,
puškami.
Míří děla,
Moždíře, kulomety. -
Proti tobě.
A ty? - I ty máš kulomety,
I ty nosíš bodlo. -
Proti svému bratru.
Pracuj dělníku!
Slévači z Essenu. před tebou stojí
Slévač z Treusotu:
Zab jej!
Horníku z Vestfálska,
Před tebou stojí horník z Lensu:
Zab jej!
Přístavní dělníku z Brém,
Před tebou stojí přístavní dělník z Havru:
Zab a zab! Zab jej, zabte se!
Pracuj, dělníku!
Ó, pohleď na své ruce!
Svýma mdlýma, začervenalýma očima,
Pohleď na své těžké, černé ruce,
Pohleď na své dcery a jejich siná líce,
Pohleď na své syny a jejich hubené paže,
Pohleď na jejich zpustošená srdce,
A na svou starou ženu, pohleď na její tvář.
Tvář vašich dvacíti let,
její bídné tělo a rozbitou duši,
A k tomu všemu hleď na smrt vás všech. -
Tvoji přátelé, tvoji otcové a matky.....
A nyní - nyní:
Jdi se bíti!
Tato báseň byla zabavena prý pro přečin podle §§ 302 a 305 tr. z.!!
V čísle 39. časopisu ťVolkspresseŤ ze dne 17. února 1923 bylo u dvou zpráv (na stránce 2 a na stránce 6) zabaveno označení ťHanebný zákonŤ. Tato konfiskace byla provedena, poněvadž v závadných slovech ťHanebný zákonŤ byl shledán zločin podle 65 a) tr. z.!!
Zvláště křiklavý způsob libovůle opavského censora se udál ve čtvrtek, dne 1. března. V čísle 19. bylo totiž zabaveno jedno místo z prohlášení říšského výboru německé sociálně-demokratické dělnické strany, jenž zasedal ve dnech 26. a 27. února. Tohoto zabavení lze tím méně pochopiti, jelikož prohlášení říšského výboru bylo bez překážky uveřejněno ve všech časopisech a pouze opavskému censorovi bylo vyhrazeno zabaviti z něho toto místo:
ťŘíšský výbor dále jednomyslně souhlasí s míněním, že každá spolupráce na tomto hanebném zákoně jest zcela nemocna a že plná odpovědnost spadne na koaliční strany a tím také na socialistické strany patřící ke koalici.Ť
Zaslouží, aby bylo zjištěno, že opavský censor rozšířil svojí činnost také na ochranu koalovaných stran.
V témže čísle opavského časopisu zabavil tamější censor samozřejmě také poznámku, která se zabývala slepě zuřivou činností tohoto pána. Poznámka zní:
ťZlých osm dní má za sebou horlivý pán, jenž u našeho policejního ředitelství vykonává censuru tisku a pan státní zástupce. Vždy, kdykoli dostali do rukou nové číslo časopisu ťVolkspresseŤ, dostali malý záchvat zuřivosti. A nejkrásnějším při tom jest, že proti tomu nemohli docela nic dělati, a nejméně mohli si schladiti žáhu na časopisech ťVolkspresseŤ. A proč? Poněvadž jsme důsledně psali místo ťSchutzgesetzŤ jen ťSch - - - gesetzŤ. ťSch - - - gesetzŤ: ne všichni věděli, že jsme byli k tomuto zkracování nuceni, poněvadž naši censorové, kteří se tak velice obávají o stát, slovo užívané ve všech časopisech říše místo slova ťSchutzgesetzŤ dvakráte za sebou zabavili a tak dostali jsme mnoho dotazů, co se tedy vlastně skrývá za tím slovem ťSch - - - gesetzŤ. Jedni hádali, že ťSche - - gesetzŤ, druzí, že ťSchu - - gesetz,Ť třetí ťScha - - gesetz,Ť nikdo však nepřipadl na to správné. Poukázali jsme všechny tazatele na policejní ředitelství. Zdali se tam dotazovali, nevíme. Avšak to jedno víme, že naši milí přátelé a podporovatelé budou jistě o jednu zkušenost bohatší, že slepá horlivost jim škodí a že s ní lze věc jen ještě zhoršiti. Tak tomu bylo se slovem ťSche - - - Scha - - Schu - - - gesetzŤ.
Podepsaní interpelanti uvádějíce tuto několik zcela svévolných a neospravedlněných konfiskací, jež provedl opavský censurní úřad v několika dnech na jediném časopise, táží se pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten poučiti opavské policejní ředitelství, že takové konfiskace, urážející veškerý právní cit, znemožňující jakoukoliv kritiku a potlačující volný projev mínění, mají přestati?
2. Jest pan ministr ochoten uvedené konfiskace ihned zrušiti?
V Praze dne 6. března 1921.
Jokl, Heeger.
Schweichhart, Häusler, Beutel, Hoffmann, Uhl, Deutsch, Leibl, Hausmann, Blatny, Dietl, Hirsch, dr. Holitscher, Hillebrand. Palme, Pohl, Röscher. dr. Czech, dr. Haas. Schuster.