X./4174.
Interpelace
poslanců Toužila, Skaláka a soudruhů
ministrovi vnitra
o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.
Touto, od počátku roku 1923 dvacátou devátou, interpelací o bezohledném konfiskování dělnického tisku obracíme se na pana ministra, abychom se jej - po uvedení nejnovějších dokladů o bezpředmětnosti a přímé zlovolnosti, s níž dělnický tisk jest zabavován - tázali po jeho mínění o činnosti censorské.
Dne 9. května 1923 v čísle 106 zabaven byl v článku ťA u nás je lépe?Ť tento odstavec:
I deflace i inflace (což jsou dvě různé cesty k témuž cíli: zachování kapitalismu) vede k stále hlubšímu rozvratu v hospodářství a k rozkladu jeho kapitalistické organisace. Jediným prostředkem záchrany pro pracující třídu jest důrazné zasáhnutí do hospodářského organismu směrem k plánovitosti, což jest možné, pouze tehdy, až v politickém životě uplatní se vláda dělníků a malorolníků. Nebude-li jí, bude rozvrat v hospodářství pokračovat; nezaměstnanost poroste; bída dělnictva se nezmenší; banky budou dále bankrotovat - a tak to půjde dál, až nakonec vznikne nová válka, která převrátí svět v ssutiny.
Ve ťVečerníku R. P.Ť. č. 107 ze dne 11. května zabaveno:
Hlinkova banka v úpadku. Ostravský ťDuch ČasuŤ ze dne 9. t. m. přináší tuto zprávu: ťLikvidace Ludové banky v Ružomberku. Bylo rozhodnuto likvidovati Ludovou Banku. Deficit činí 5 milionů Kč, z kteréž částky bylo použito 3 milionů pro list ťSlovákŤ. Vkladatelé ztrácejí 30% svých pohledávek.Ť
Ve ťVečerníkuŤ č. 109 ze dne 14. května propadlo konfiskaci:
…
k níž byl Foch komandován, je to přehlídka vojsk, která pokládá nacionální francouzská vláda za vasalská, to je zřejmé svědectví nových příprav reakce proti sovětskému Rusku, ale my pravíme: Ale to, co by mohlo přijíti a co se chystá, je ohrožení nejen socialismu, ale i pokroku vůbec, ba v úmyslech reakce, která stojí za Fochem, je i nebezpečí pro existenci Československé republiky.
Tamtéž v lokálce: ťSmrt paní Masarykové a paráda FochovaŤ:
Zato s leckteré úřední budovy smuteční prapor zmizel, aby ustoupil oslavným barvám v čest… ťNárodní ListyŤ v Marianské ulici smutečního praporu vůbec nevyvěsily. Prapory se staly včera předmětem porad v koalici. Pokrokovější veřejnost považovala za samozřejmé, že smrt paní Masarykové bude dostatečným důvodem k odkladu Fochovy parády. Avšak národní demokraté a klerikálové prosadili svou: ťCožpak záleží na smrti jedné ženy, ještě k tomu podezřelé ze socialismu a z komunismu, připravuje-li se válka...?Ť
Ve ťVečerníkuŤ č. 110 ze dne 15. května 1933 v úvodníku ťŽádné válečné nadšení v ČeskoslovenskuŤ konfiskováno:
Pozoruhodné byly rozhovory ve špalíru. Ne na jednom, nýbrž na četných místech bylo vzpomínáno návštěvy císaře Viléma před světovou válkou v Konopišti. ťPřijel se podívat na bez do Prahy jako Vilém jel se dívat na růže do Konopiště.Ť Takové a podobné rozpory.
V ťRudém PrávuŤ ze dne 15. května č. 111 ve článku ťK úpadku banky BohemieŤ:
Z tohoto obnosu činí vklady občanských záložen, městských spořitelen a okresních hospodářských záložen Kč 47,956.369.67, tudíž téměř polovinu veškerých vkladů.
Ač známe přesné obnosy jednotlivých vkladatelů, uvádíme zatím pouze tyto postižené: Česká obec sokolská 648.227 Kč, (!) gen. Pellé, Cařihrad 282.023 Kč, (!) Ústřední státní pokladna 1,614.630 Kč, (!) ČTK. 100.000 Kč, Int. Comitee YMCA 1,004.590 Kč, America Acount YMCA 725.264.05 Kč, Osvětový svaz 16.471 Kč, Čs. sportovní obec 3244 Kč, ruští emigr. studující 3775 Kč, Sokolská župa zahraniční 4131 Kč, Studentský domov 1054.80 Kč, Pensijní ústav 140.777.99 Kč, ruská státní banka 641.372 Kč, Slaviabanka 979.868 Kč 90 h, Bank of Europe 2,172.531.15 Kč, Pošt. úřad šekový 3,059.580 Kč, (!) Ústřední jednota hosp. společenstev 4,936.690 Kč, (!!) Podp. fond legionářů 35.365 Kč, Tabákový syndikát 106.210 Kč, Bratrská jednota Chelčického 25.502 Kč, Typografická beseda 52.442 Kč, Hosp. družstvo Jaroměř 2,020.628 Kč 11 h, (!) Záložna Vršovice 2,926.105.08 Kč, Okr, hosp. záložna Jaroměř 2,057.693 Kč, Meisl a spol. 1,310.236.39 Kč.
A když prohlížíme výkaz věřitelů v řadách záložen a spořitelen, tak nás, prostě jímá závrať.
V č. 135 ťRudého PrávaŤ ze dne 13. června 1923 zabaveno v článku ťBankovní krachy bez konceŤ:
Tyto věci mluví jasně o tom, že v československých bankách zavládlo hospodářství, vskutku podobné Drozdově ve Svatováclavské záložně.
Tamtéž:
Změna vládní taktiky k bankovním úpadkům projevila se právě tím, že vláda činně zasáhla do sanace Řeznicko-uzenářské banky, aby tak zabránila novému, zvýšenému poplachu z bankovních úpadků. Sama účastní se záchrany Masobanky 13 miliony Kč, kdežto 6 milionů věnovala na tuto sanaci Pragobanka. Pánové Beránek, Maceška, Horák a tutti quanti mají tedy zaručeno, že je to nebude stát nic: zaplatí to poplatnící republiky.
Tamtéž v článku ťJak se hospodařilo v Moravsko-slezské banceŤ:
Takovým způsobem se hospodaří v kapitalistických bankách s vklady těch, kteří po celý život dřou a sehrání si do peněžních ústavů několik grošů k zajištění v nemoci a ve stáří; ve kterých je kapitalistický stát nechává bez pomoci, nebo jim dává prostřednictvím svých institucí tolik, že to není k životu ani k smrti.
Ve ťVečerníkuŤ ze dne 13. června 1923 č. 133 konfiskováno v lokálce ťNa poutiŤ:
Myslím, že ta voda poutníkům a ten zpěv Královně nebe dělá dobře; nezjevuje se tam již nikomu; to že byla a že dělala zázraky, dosvědčují tam jen sta obrazů na klenbách podloubí, které zároveň nezapírají to, že Královna specialisovala se jen na přihlížení k tomu, co se děje na zemi a činně již do toho nezasahovala. Všecky možné druhy neštěstí starodávného života jsou tam vymalovány a Nejsvětější Panna nechybí ani při jednom, tak jako pražská ochranná stanice. Stojí na nebesích, dívá se dolů unaveně a zdá se, že ji ten děj pranic nezajímá; a jsou tam přece scény, že by vzbudily nadšení i v biografu. Lupiči obklopují vůz s krásnou a vznešenou paní; táhnou ji z kočáru ven a lokaj s rozbitou hlavou dívá se jí při tom pod sukně; zběsilý býk rozparuje rohy hospodáře; dítě padá na náměstí do kašny; splašené spřežení koní usmýkává kočího; vesnice hoří a ponocnému, který spí na zápraží, padá ohromný trám na hlavu; kupci na prsou klečí raubíř, levičkou odbírá mu pytlík s penězi, pravičkou prořezává mu hrdlo nožem... a nad tím vším je Matka boží na nebesích. Stojí, majíc korunu na hlavě, na obláčku a nerozeznáš, jestli její sympatie platí koním nebo sedlákovi, lupičům nebo přepadeným; od jejích nohou žlutá zář jde dolů, ozařujíc tvář nešťastníka jako paprsky reflektoru, a Panna hledí naň unyle a pasivně, jako by mínila říci: ťVidíš, teď to máš akorát. Ten ti to správně srovnal u krku!Ť Jen na jednom velkém obrazu zasahuje aktivně; omračuje bleskem malíře, který, maje podle její sošky udělat obraz, odstrčil ji a dal se do malovaní nějaké růžové baletky; ženská se nezapře, ani když vládne na Svaté hoře. Nápis k tomu dodává, že zelektrisovaný malíř stal se potom ctitelem mariánským a rozmnožil řady jiných vyznavačů mužského rodu, kteří jsou tam po zdích vymalování také. Jsou to rytíři, hrabata, knížata, biskupové a svatí, kterým odříkání se rozkoše tělesné vybičovalo pud přírody a lásku k ženě ve zbožňování sochy milenky tesaře z Nazaret, je mezi nimi i Ferdinand Habsburský, vládce pobělohorský. A v rozích podloubí jsou kaple, kde se zpovídá; k ulehčení duši od hříchu zve tam nápis na dveřích: ťZde se zpovídáŤ, nalepený na bílém kartonu, z černých písmen tak, jako mají hostinští za okny: ťDnes držková polévkaŤ.
Ve ťVečerníkuŤ č. 134 ze dne 14. června 1923 v článku ťVelectěný pane censore!Ť:
Na státním návladnictví sedí pár pitomých volů, a ty dělají censory a provádějí konfiskaceŤ - - - A předseda soudu se na mne osopí: ťJeště jedno takové slovo a nenechám vás mluvit!Ť
- Co dělat? - Povídám dál: ťTedy, slavný dvore soudní, jsem už domluvil, ale ty volové tam jsou!Ť
V článku ťProvokace pražských cihlobaronůŤ z č. 138 ze dne 16. června 1923:
… a když někde - dělníci na trakaři vyvezli fabrikanta nebo ředitele, neosmělili se tito ani špetnout. Tomu tak bylo až do roku 1920, kdy se zaměstnavatelé zorganisovali v pevný Svaz průmyslníků a kdy za pomoci vládních socialistů obnovena byla autorita buržoasních soudů, vybudováno četnictvo, vojsko a policie. A pak si zaměstnavatelé na dělníky došlápli! Přišel prosinec 1920, zatýkání, procesy, soudy, žaláře - a kapitalisté se začali mstíti za všecko ponížení, kterému po převratu byli vydáni, začali se mstíti na důvěřivém dělnictvu, které z návodu vládních socialistů ponechalo kapitalistům cihelny, doly, kutě, fabriky, ačkoliv je mohlo lehce a snadno zbaviti veškeré jich hospodářské moci. Je to potřebí říci cihlářům: Kdyby byli dělníci po převratu v letech 1918-1920 neposlouchali vládních socialistů o ťvývojiŤ a ťdemokraciiŤ, ale kdyby byli vyhodili kapitalisty z cihelen a zabrali fabriky, nemohlo by dojíti k tomu, aby dnes, v roce 1923, kapitalisté si mohli ve fabrice dělati, co chtějí, aby mohli vyhazovati dělníky na ulici, snižovati mzdy a pod.
V č. 139 ze dne 17. června t. r. konfiskováno v článku ťŠpiclovský režimŤ:
Máme doklady, že tento policejní a špiclovský aparát buržoasní diktatury nabyl už tak úžasných rozměrů, o jakých není příkladu ani z dob pobělohorského absolutistického režimu. Okresní politické správy dostaly rozkazy, že v každé obci mají organisovati špiclovskou službu. V instrukcích pro tuto organisaci špiclovské služby stojí, že každý politický úřad je povinen míti v obci 2 až 4 ťdůvěrníkyŤ (t. j. špicly), pomocí nichž by jednak uplatňovaly vliv na obyvatelstvo a jednak dostávaly informace o každém důležitějším politickém počinu. Hlavním úkolem těchto důvěrníků jest ťpozorovati živel státu nepřátelskýŤ, t. j. denuncovati členstvo a organisace oposičních stran. Dále se v instrukcích praví, že těmto ťdůvěrníkůmŤ nemají úřady vydávati pokyny písemné, nýbrž mají býti o svých úkolech poučováni ústně. A mají za své špiclovství býti placeni, ale ťne předem, nýbrž až se úřady
Některé podrobnosti o této neslýchané organisaci provokatérské a špiclovské služby přinášíme v interpelaci našich poslanců. Zde připomínáme, že nejen v Podkarpatské Rusi, nýbrž v každé obci v celé republice jsou už vydržováni placení špiclové a provokatéři, jejichž úkolem jest sloužiti buržoasní diktatuře. Tito lidé vtírají se do našich organisací a na naše schůze, kde tváří se často velmi revolučně a mluví obyčejně provokačně, jak a kdy by se měla revoluce dělati, kde měly by se opatřiti a uschovati zbraně atd., aby pak mohli podávati úřadům udání, za která by dostali hodně peněz.
Tak upevňuje a chrání buržoasie své državy a svojí diktátorskou moc. Na útraty lidu rozprostřela po celé republice obrovskou síť placených špiclů a provokatérů, aby každé osvobozenské hnutí lidu mohla v zárodcích zdolati. A vládní socialisté nejen že to schvalují, nýbrž oni tento špiclovský režim líčí jako vzor demokracie!
Tamtéž v článku Doklady nejodpornější politické korupce a rafinovaného potlačování občanských svobodŤ:
Interpelacemi a řečmi poslanců komunistické strany bylo v parlamentě mnohokráte poukazováno na strašný korupční a byrokraticko-policejní režim Podkarpatské Rusi. Odhalili jsme hladomor 150.000 lidí této oblasti, což vzbudilo ohromný úžas doma i za hranicemi. Za strašné hospodářské poměry činili jsme odpovědnou vládu a její neschopný byrokraticko-policejní režim.
Podkarpatská Rus je jediné území snad v celé Evropě, jež od války nemělo voleb a jež je spravováno vnuceným, obyvatelstvu cizím, byrokraticko-policejním režimem. Podkarpatská Rus nemá dosud volená autonomně zastupitelstva, ale nemá ani volených zástupců v Národním shromáždění. Správní a hospodářské poměry tohoto území jsou skandálem celé střední Evropy a hanbou Čsl. republiky.
Z.příprav vlády je patrno, že vláda i v Podkarpatské Rusi obecní volby konečně letos vypsati míní. Máme v rukou doklady, z nichž přikládáme tuto ukázky, jež jsou neklamným svědectvím, že vláda sl. republiky koná přípravy k vykonávání voleb po vzoru starého, monarchického beťárského Maďarska. Doklady, jichž pravost vláda nevyvrátí, dokazují, že vláda, jež se ohání demokratickými hesly a jejíž úřady mají střežiti podle zákona mravnost a poctivost voleb, zasahuje násilným a znemravňujícím způsobem do práv občanských. Je vidět, že vládě nejsou volby prostředkem k seznání pravého politického i národnostního přesvědčení občanstva, ale že přímým zasahováním vlastních orgánů a korupcí hodlá přivoditi volební vítězství směrů jí příznivých.
Dokumenty, jež předkládáme, jsou strašnou obžalobou vlády a jejího režimu. Může míti vláda důvěry občanů, když zneužívá úředníků a četníků nutíc je příkazy a korupcí, aby připravili volební vítězství určitým politickým a národnostním směrům? Je-li vláda složena z čestných mužů, může po těchto odhaleních prováděti volby do obcí, či není její povinností podati okamžitě demisi?
Naše doklady týkají se Podkarpatské Rusi, ale je zřejmo, že i v ostatních oblastech republiky pracuje vláda podobnými prostředky. Jsme oprávněni tvrditi již dnes, že příští obecní volby nebudou výrazem politického a národnostního složení obyvatelstva, že nebudou výrazem demokracie, poněvadž do nich zasáhne nejen násilí a korupce vládních stran, ale i vlády.
Přísně důvěrné oběžníky, zaslané politickou správou Podkarpatské Rusi všem úřadům županským a hlavnoslúžnovským Maďarsky, rusínsky a česky, jež zatím předkládáme, jsou tyto:
(Český překlad z maďarského originálu oběžníků, jež máme v rukou.)
I.
Politická správa Podkarpatské Rusi
II/8388 pres. ai 23.
Užhorod, 19. května 1923.
Důvěrné!
Předmět: stálé seznamy voličské.
Všem úřadům županským a úřadům hlavnoslúžnovským!
(K rukoum všem přednostům úřadů!)
Zprávy došlé podle nařízení ze dne 14. prosince 1922/II/8189 pros. od županů a hlavných
Ve ťVečerníkuŤ č. 139 ze dne 20. června t. r. zabaveno:
Na Slovensku je dnes všecko možné a proto ťobviňujícíŤ materiál soudr. Švarce může být podle žaloby takovýto: 1. Kopie dopisů, které psal do Zvoleně a do Prahy, aby sekce kovodělníků vyplatila zvoleňské skupině podporu v nezaměstnání. 2. Dopis, ve kterém je psáno soudr. Čelkovi, aby se s koupí Dělnického domu ve Zvoleni počkalo, až se vrátí z nemocnice. 3. Písničky ťRevolucionářů z profeseŤ, které napsal Franta Němec, býv. redaktor ťTribunyŤ a které vydal Svěcený. 4. Cirkulář tajemníkům v kraji, kde se sděluje, že na základě usnesení říšského sjezdu strany má se působiti v organisacích k zavedení desítkového systému. 5. Brožura, vydaná na sjezdě s označením ťpřísné důvěrnéŤ, kterou soudr. Švarc jistě ani netiskl, ani nerozesílal a kterou má tisíce lidí v republice. Desítkový systém vůbec se zdá pánům na sedrii něčím hrozným.
V čísle 143 ze dne 25. června 1923 v lokálce ťS bodáky a pendreky proti hladovým nezaměstnanýmŤ:
Četníci vrhli se jako diví na lid, tloukli muže, ženy a děti pažbami pušek, smýkali jimi po zemi, kopali je a častovali nadávkami, za které by se každý styděl. Nato hromadně zatýkali a odváděli pod bodáky do sedriální věznice. Tou dobou se nachází ve věznici úplně nevinných 17 soudruhů a soudružek! Zběsilost četníků byla tak veliká, že rozbili dvě pažby pušek o lid. Celá řada raněných se přihlásila v místním sekretariátu strany. Krvavý úterek 19. června však nepřinese vládě a jejím mamelukům nic jiného, než veliké zklamání. Byla-li zde mezi slovenským lidem nálada proti pražské vládě, bude nyní ještě stupňována. Všichni slušní lidé odsuzují tuto surovost vládních orgánů a projevují i veřejně názory, že takových ukrutností nebylí schopní ani maďarští slúžní a četníci oproti chudině.
Tolik na ukázku nesmyslností censurní prakse. Ptáme se pana ministra:
1. Jsou mu tyto případy známy?
2. Zakročí pan ministr, aby se nadále neopakovaly?
V Praze dne 7. července 1923.
Toužil, Skalák,
Kreibich, Burian, Koutný, Malá, Mikulíček, J. Kříž, Warmbrunn, Krejčí, Bubník, Merta, Kunst, Darula, Rouček, Tausik, Svetlik, Houser, Blažek, Teska, Kučera, dr. Šmeral.
XI./4174 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lehnerta a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení periodických tiskopisů ťBrünner MontagsblattŤ ze dne 30. dubna a 7. května 1923.
V periodickém tiskopisu ťBrünner MontagsblattŤ byla v čísle ze dne 30. dubna 1923 zabavena tato místa:
I.
… přelámati okovy, zničiti nepřítele, smýšlení, které v politickém životě obyčejně každý pociťuje a označuje za ťvelezraduŤ, které pravého ťpatriotaŤ naplňuje hnusem, zotročeného a utiskovaného však nadšením. Totéž znamení vidíme všude jako politický zjev, nejen mezi osudovými pospolitostmi sudetských Němců, abychom se vyhnuli slovu ťnárodŤ, nýbrž i mezi Slováky, Chorvaty, Slovinci, Alsasany, Flámy, Iry, ba i mezi sedmihradskými Rumuny, kteří se naprosto nechtějí spřáteliti s novým řádem. Na venek se tento zjev projevuje různě jako volání po ťautonomiiŤ nebo ťsamosprávěŤ nebo jako požadavek práva sebeurčení, tedy možnost určiti si sami svůj státní osud. Právě v době ťdemokracieŤ nelze snésti států z boží milosti a nerozhoduje ovšem, jsou-li tyto útvary ťz boží vůleŤ proto takové, jaké jsou, že se to hodí tomu nebo onomu panskému rodu nebo některému ťvítěziŤ. Nic neztrácí moderní ťměstskýŤ člověk naší civilisace lehčeji než svoji národní příslušnost, jazyk a mrav a statisíce příkladů svědčí o tom ve všech zemích; nic však nesnáší tak těžce jako tlak, který mu ukládá, aby se vzdal své národní příslušnosti a osudové pospolitosti, bez dotazu po jeho vůli. Dobrovolně ano, z donucení však nikdy, takové jest heslo a zajisté se shoduje s duševními silami člověka.
Založení a politika nástupnických států směřují však k nucenému vyloučení z některé dobrovolně zvolené osudové pospolitosti a přirozenou ťreakcíŤ na to jest volání po právu sebeurčení ať jíž má kořeny v národních pudech nebo rozumovém poznání. Freissler se sám zmiňuje v poznámce, že náboženská myšlenka dnes již přestala projevovati státotvornou sílu; jaké jest však ťpsychologickéŤ vysvětlení tohoto politického zjevu? Jest to snad ta věc, že věta ťcuius regio eius religioŤ, tedy nucení k určitému náboženskému vyznání nabylo v státním právu evropském trvalé platnosti? Nikoliv, nýbrž že právo sebeurčení jednotlivého člověka po stránce náboženského vyznání došlo uplatnění, čímž jeho dřívější státotvorná síla byla překonána. Pokud se však státní moci zneužívá k tomu, aby se upevnilo panství některé národní myšlenky nad jinou - a to jest také smyslem a účelem českého národního státu - potud se bude utlačovaná část namáhati, aby se zbavila tohoto státního a národního tlaku a potud bude tedy národní myšlenka usilovati o utvoření vlastního státu. Jak blízce se dotýká sám Freissler této pravdy, píše-li: ťProto není skutečného a trvalého dorozumění mezi národy, které záleží asi v tom, že se jedna část bez vůle podrobuje a druhá bezmezně vládne.Ť To jest velmi správné a jestliže tedy Freissler chce dosíci skutečného a trvalého dorozumění ťnárodůŤ, pak musí odstraniti podrobení jednoho národa a panství druhého národa, pak teprve najde otevřenou cestu pro tvoření větších jednotných hospodářských oblastí, které najisto a v té věci má úplně pravdu, vyhovují stavu dnešní techniky a společnosti.
II.
V čísle 7. ze dne 7. května 1923 zabavena tato místa:
Štvaní proti Baeranovi pokračuje.
1.
Ničemnost a sprostota českého tisku a německy tištěného vládního štváčského tisku se nezastavila ani před touto tragickou událostí. ťTribunaŤ, ťNárodní ListyŤ, ťPrager PresseŤ a jiné špinavé časopisy se mezi sebou předstihují ve fantasií á la Rinaldo Rinaldini, vymyslivše si ihned spojitost mezi pokusem o útěk bývalého poručíka Nowakovského a podáním dra Steina o vině dra Arduina Baerana a v pravém duchovním příbuzenství Hajšmanově větřily ťspiknutíŤ.
K touze po sensaci se ještě také pojí nejsprostší a nelidská nenávist proti tělesně trpícímu a duševně stísněnému nepříteli. Jako na rozkaz chrlí ze sebe české listy jed a žluč, protože to byl německý (!) soudní lékař, který poskytl dru Baeranovi první pomoc, že nemocný byl dopraven na německou (!) kliniku Jakschovu pro nemoce vnitřní a nikoliv na kliniku českou. Divili jsme se tehdy, že český tisk nežádal domovní prohlídky u pana profesora Jaksche nebo přezkoušení vyplachovače žaludku vojenskými znalci.
Pokud byl dr. Baeran ve vyšetřovací vazbě, štval český tisk pro mimořádné výhody, jež mu prý byly poskytovány. Prokázali jsme, že tato drzá tvrzení nebyla pravdivá. ťInformaceŤ, jak se zdá, dostaly však české časopisy od zřízenců zemského trestního soudu a my jsme si mohli dovoliti dotaz ministrovi spravedlnosti, zda bylo učiněno nějaké opatření, abychom mohli zjistiti, dají-li se nalézti případní rozšiřovatelé těchto lží nebo zpravodajové českých štváčských časopisů u pražského zemského trestního soudu. Neboť čeští zaměstnanci a úředníci jsou placeni také z německých daní a nelze spojiti s jejich služebními povinnostmi, aby se případným ťpodáváním zprávŤ českým časopisům účastnili štvanice proti Němcům.
Dnes jsme ochotní méně než kdy jindy dát si líbiti nějaké šovinistické přehmaty některých úředních činitelů ať jest to proti komukoliv.
Poněvadž zmateční stížnost, jak známo, byla zamítnuta, byl dr. Baeran dopraven nejprve do trestnice na Pankráci a odtud do trestnice v Kartouzích u Jičína. Také této příležitosti použilo národněsocialistické ťČeské SlovoŤ k nové, sprosté štvanici proti dru Baeranovi, když psalo:
ťPřes to, že nejvyšší soud v Praze zamítl zmateční stížnost dra Baerana, pracují ještě stále tajné síly. V sobotu byl dr. Baeran dopraven na Pankrác, avšak sotvaže si tam upravil způsob života, začali němečtí poslanci osobně i písemně intervenovati ťv zájmu spravedlnosti,Ť. Proto byl dr. Baeran včera s celým svým movitým majetkem dopraven z Pankráce do Kartouz. Jeho movitost se skládá z přikrývek, knih a mnoha maličkostí, mezi nimi také elektrické lampy, kterou jinak nesmí míti žádný trestanec. Justiční správa měla by konečně ve věci Baeranově udělati pořádek. Především by měla nepovolané klepnouti trochu přes prsty a pak by měla nakládati s dr. Baeranem jako s ostatními trestanci. Pak bude pokoj.Ť
Z každého řádku této hanebné, vylhané zprávy mluví nízké záští, nestydatá zlomyslnost a bezedná sprostota. Měli jsme příležitost zeptati se na příslušném úřadu a navázali jsme také styky s paní Annou Baeranavou, která navštívila svého muže v Kartouzích, abychom mohli opraviti české lživé zprávy. Co se vypráví o ťmovitých věcechŤ, jest úplně vymyšleno. Většina věcí z vlastnictví dra Baerana byla poslána do Brna nebo zůstala na Pankráci - do Kartouz si nesměl ze zmíněných věcí vzíti nic. Nenechali mu ani vlastního kapesníku. Život vězně se naprosto ničím neliší od života ostatních trestanců. Není ušetřen ničeho, ale naprosto ničeho. Nenakládá se s ním ani o vlásek lépe než s nějakým loupežným vrahem.
Dr. Baeran žije sám ve vězení pro jednotlivce. Vlasy mu byly krátce ostříhány. Oblečen je v obvyklý trestanecký šat a trestanecké prádlo. Poněvadž jest ovšem stále ještě churavý a duševně silně stísněn, jest pohled na něj, pro ty, kdo ho dříve znali, strašný. Jednou za týden dostane kapesník. Denně jako jiní trestanci jest voděn jednu hodinu ťna procházkuŤ. Jednou za měsíc se smí koupat a jednou za 14 dní si mýt nohy. Nedostává ani novin, ani nijakého jiného čtení. Kdežto ve vyšetřovací vazbě se zabýval psaním, jest mu tato možnost nyní odňatá. Jeho paní jej smí navštíviti jen jednou za 6 neděl na několik minut.
Jeho zaměstnáním jest lepení sáčků. Z peněz, jež si tím vydělá, smí si koupiti 6 cigaret týdně. Lze si pomysliti, jak takový život musí působiti na člověka, duševně tak neobyčejně čilého jako dr. Baeran. Návštěvy mu nesmějí přinášeti nijakých darů. Jest ovšem odkázán výhradně na trestaneckou stravu.
Jest zbabělostí, již není rovné, bezbranného trestance napadnouti tak hanebným způsobem, jak to dělá ťČeské SlovoŤ. Cítíme, že tyto útoky českého štváčského tisku směřují proti nám. Širokých vrstev německého národa se nad tím zmocnilo roztrpčení. Máme zákon na ochranu republiky a její oficielních zástupců - kdo však chrání nás před nezměrným štvaním českého tisku?
Jest to ostatně znamením politického sesurovění, chce-li si někdo zchladiti žáhu na bezbranném, neškodném nebo přemoženém nepříteli, který upadl do neštěstí. Kdo se někdy domníval, že bojujeme s lidskými nepřáteli, jest z tohoto bludu důkladně vyléčen a podle toho bude jednati.
Co nejvíce trápí dra Baerana jest, že mu podvrhují nečestné a nízké pohnutky.
Když se loučil se svou manželkou, prosil ji, aby vyřídila od něho co nejsrdečnější pozdravy jeho voličům, přátelům a stranníkům. Doufá, že na něho nezapomenou ani v neštěstí. Jeho nejvroucnějším přáním jest, aby všichni mohli vydržeti na svých místech, aby vytrvali v boji za práva a nejsvětější statky našeho národa, aby zůstali jednotní a aby se vystříhali rozmíšek a svárů. Věří i v této době, pro něho tak těžké, v lepší a šťastnější budoucnost a jest přesvědčen, že obětí, které přinášíme, nemohou býti přineseny nadarmo.
2.
A přece praskají české banky, přes to, že prý nají lepší kontrolu.
3.
… jak se může jen zroditi v českém šovinistickém mozku.
V periodickém tiskopisu ťSüdmährerblattŤ byla v čísle ze dne 5. května 1923 zabavena tato místa:
1. Úloha ministra financí při této rozpravě byla přímo žalostná. Nejprve musil doznati, že k příčinám škandálu s bankou Bohemií náleží mezi jiným nedostatečný dohled, výkaz pochybných zisků, nedostatečná úhrada spekulačních účtu předních činitelů a obchodování, které nevyhovovalo vždy zásadám řádného obchodníka.
Podivuhodná věc, když to vláda všechno věděla - a po revisi to přece vědět musila - proč nezakročila včas? Co si má člověk myslit jestliže vláda, místo aby banku zavřela, povolila zvýšení bankovního kapitálu o dalších 10 milionů, zároveň však upozornila spořitelny, aby již v bance Bohemii neukládaly.
Bankovní úřad a vláda musily ve veřejném zasedání sněmovny slyšeti výtku dra Kubíčka, ťže bilance je harmonika, že se dá na ní hráti různým způsobem, ale fakt je ten, že s touto bilancí bankovní úřad a ministerstvo financí hrály falešně.Ť
Ještě trapněji musil působiti nejnovější způsob, mírně řečeno, poněkud podivuhodného podporování živností, neboť český poslanec Najman trval přes všechna popírání ve sněmovně na tvrzení, že ministerstvo financí nabídlo české živnostenské straně ke koupi ťKupeckou bankuŤ, která byla v úplně rozvráceném stavu a za krátko po té se vyrovnala na 10% (!!). Téže strmě chtěli hoditi na krk proslavenou ťMoravsko-slezskou bankuŤ. O tento čistý obchod se pokoušel dr. Budínský, který jménem ministerstva, které jediné vědělo o žádosti strany o založení vlastní banky, jmenovanou banku doporučoval. Poněvadž strana s díky odmítla, byla její žádost o zřízení vlastní banky zamítnuta.
Děl se tedy pokus penězi živnostníků zakrýti hanebné hospodářství banky, která stála před shroucením.
2. Takovéto zjevy, jako se ukazují v československém bankovnictví, nebyly by možné, kdyby byla jakási míra citu pro politickou čistotu. V dřívějších dobách bylo by bývalo prostě nemožností, aby poslanci jako předsedové kartelů rozhodovali ve sboru jako je ťLihová pětkaŤ o zákonu Lihovém. Úsilím české koaliční politiky jest převésti soukromé hospodářství do českých rukou. Poněvadž čeští poslanci nebo strany jsou zástupci určité stavovské nebo zájemnické skupiny a každý se snaží vytlouci pro svou skupinu a ovšem také pro sebe z koaliční politiky pokud možno největší kus kapitálu, nelze se diviti, dochází-li k takovým ostudám, jako jsme viděli při úpadku banky Bohemie.
Všechny tyto zjevy tvoří také podstatnou část oné ťPůdy skutečnostiŤ, kterou nám různí pánové ťaktivistiŤ tak vřele doporučují. Kdo však doporučuje Němcům podobnou stavovskou a zájemnickou politiku, vede německou politiku do téhož bahna, v něž již čeští politikové vězí. Před zahynutím v tomto bahnu může nás zachrániti jen silná jednotná strana národní, národní pospolitost nebo aspoň národní politika společných směrnic - žádné ťzvláštní zájmyŤ, prošení, ťintervenceŤ atd., nejméně však uznání takových ťskutečnostíŤ..... Zůstává tedy také zde opět jen jediná cesta otevřená, abychom se uchránili před zahynutím. Boj o naše právo sebeurčení!
Ustavičná bezdůvodná zabavování působí dojmem, jakoby hospodářským poškozováním měl změknouti a zkrotnouti tisk, vládnoucí soustavě nepříjemný.
Podepsaní se tedy níží pana ministra:
1. Víte o těchto poměrech?
2. Jste ochoten odstraniti tyto nesnesitelné poměry při zabavování tisku, nedůstojné právního státu?
V Praze dne 18. května 1923.
Dr. Lehnert.
dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Schollich. Matzner, inž. Jung, Simm, Knirsch, Wenzel, Windirsch, Böhr, dr. Keibl, dr. Mediner, Kraus, Bobek, Patzel, Schälzky, J. Mayer.
XII./4174 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Lelleyho a súdruhov
ministrovi spravedlnosti
o protizákonnom postupe stát. zastupitelstva v Bratislave.
Štátne zastupiteľstvo v Bratislave v poslednej dobe zvláštnym spôsobom zachádza s maďarským listom krajinskej kresť. soc. strany ťNépakaratŤ-om. Pod rúškom zákona na ochranu republiky zapovedá tým najvyberanejším spôsobom a z tých najsmiešnejšich zámienok také články a zprávy, v ktorých nieto ani stopy nejakého protizákonného obsahu alebo výroku.
V čísle 6. toho listu zo dňa 6. mája zhabal štátny zástupca nasledovnú časť článku ťNaša polohaŤ:
ť... veď sme boli na čistom s tým, že to ničim iným není, len odôvodnením nezákonných opatrení a násilností, spáchaných mocou na maďarstve.
Maďari dostáli v týchto 4 rokoch všetkým záväzkom, ktorými sú povinnosti dobrého štát. občana vyčerpané. Naproti tomu však moc zapierala pred cudzozemskom jestvovanie Maďarska, odoprela mu práva, ktoré príslušia každému občanovi sťa proticena záväzkov jemu uložených....
Vydá zákon na ochranu nekvalifikovanej práce päť politických strán vládnej koalicie a odníma ešte i právo voľného slova štátnym občanom, ktorí nie sú s ňou stejného názoru.
Každého jara opätujú sa pod vybásnenými zámienkami tie vexácie a násilenstvá, ktoré vonkoncom nie sú spôsobilé, aby v duši ľudu vzbudily sympatie voči vládnucej moci.
Nadovšetko toto však nemá príkladu tá perfídia, ktorou sociálna demokracia tieto špinavé čachry zakrýva. Môže však slúžiť k zadosťučineniu, že tým, ktorí oslavujú orgie moci, sú títo pseudodemokratickí otcovia vlasti len slepým nástrojom, a táto moc rovnako napadne ich do tyla spôsobom, vylučujúcim každý morálny podklad.Ť Im sa teda už táto moc odpláca.
My však sme ešte tu, a jakokoľvek sa zimnične trasú tieto figury, sláviace orgie moci, pred budúcimi voľbami, tieto skôr-neskôr predsa len nadídu a potom budeme my odplácať.
Nech však nezapomínajú tí, ktorí vládnu mocou, že stvorili vo štyroch rokoch precedent, dľa ktorého zákony sa nevzťahujú na tých, ktorí panujú, ale viažu len menšiny.
Každý nepredpojatý posudzovateľ musí uznať, že zhabaná časť článku je o veľa miernejšou kritikou politickej činnosti koalovaných väčšinových strán vôbec a obzvlášte chýb a hriechov spáchaných na Maďarstve, než ktorú by si zasluhovaly. Pravdy, konštatované týmto článkom, nemožno už dnes zatajovať, nemožno zapierať, bo zná ich už i cudzozemsko dokonale, áno i sama vláda to uznáva, keď pre prípad prospešnejšieho vývinu istých zahranično-politických pomerov dáva do výhľadu ťliberálnejšieŤ zachádzanie s právami menšín a tá činnosť pána štát. zástupcu Hágela, ktorou zamedzuje vytlačenie pravdy, je len jeho zvykom, dokazujúcim obmedzenosť pštrosovu, ktorý, vstrčiac hlavu do piesku, mieni, že je celý schovaný.
Alebo snáď kritika politickej činnosti sociálne demokratickej strany by mohla vládu uraziť? Tedy už ani činnosť koaličných strán neslobodno kritizovať?
Ako vieme, pri vynesení zákona na ochranu republiky ani stvoriteľ samého návrhu nemal otvoreného úmyslu, znemožniť kritiku jednotlivých politických strán! A tedy vari akým právom znemožňuje to predsa pán štát. zástupca Hágel?
Pane minister! Kedže o maďarskej menšine vládne prejavy vyslovujú, že svoje občianske povinnosti príkladne plní, vtedy je odopieranie jej práv samovoľným panstvom, a prizvukovanie demokracie a vládna moc väčšiny, ktorá šľape po právach, je vskutku perfidiou. A keď už sme dospeli tak ďaleko, že sa o tom písať nesmie, vtedy je to horšie, ako obidvoje predošlé: je to nesmazateľnou potupou policajného štátu, ktorý slobodu iba luhá, avšak vo všetkom ju zapiera.
Som presvedčený, že takýto nemožný výklad zákona nie je intenciou vlády, a že to chcie udomácniť len prílišná horlivosť alebo snáď nedostatok vedomosti a úsudku verejného orgána, a preto s úctou tážeme sa pána ministra:
Či je ochotný uložiť štátnym zástupcom, obzvlášte Hágelovi, štát. zástupcovi v Bratislave, aby cenzúru tlače zákonitým spôsobom vykonávali?
V Prahe, dňa 5. mája 1923.
Dr. Lelley,
Füssy, Böhr, Schläzky, dr. Petersilka, Pittinger, Knirsch, Patzel, Schubert, inž. Kallina, Matzner, dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, Palkovich, Křepek, Simm, Zierhut, dr. Schollich, dr. Radda, Röttel, Wenzel.