Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka čís. 9 a.

Počet důchodců.

Tabulka čís. 9 b.

Obnos důchodů, vyplácených ústřední sociální pojišťovnou v tisících Kč

K jakým důsledkům vede však volba příspěvku takto nedostatečně vysokého, jest zřejmo z tabulek čís. 10 a 11, převzatých z anglické literatury [Journal of the Institute of actuaries 1911, str. 163 a násl.], z nichž prvá znázorňuje číselně vývoj ústavu pojišťujícího invalidní a starobní důchody kromě jiných vedlejších dávek, při čemž pojištěnci každoročně ve stáří 18 let v počtu 1000 přistupující platí nedostatečný příspěvek roční 5% ze mzdy, kdežto správně vyměřený příspěvek byl by asi o 50% větší.

Tabulka čís. 10.

Katastrofální vývoj ústavu za těchto podmínek: Každým rokem přistupuje 1000 pojištěnců 18letých, kteří dostávají v případě invalidity nebo nejdéle dokončením 65. roku důchod ve výši 2,384% průměrné mzdy za každý příspěvkový rok. Průměrná mzda počíná Kč 2250,- a stoupá ročně o Kč 250,-. Pro dosažení nároku na důchod je zavedena čekací doba 10 let. Za tyto nároky měli by pojištěnci platiti asi 7,69% mzdy, platí však skutečně pouze 5%.

Tabulka čís. 11.

Správný vývoj ústavu za těchto podmínek: každým rokem vstupuje 1000 pojištěnců 18letých, kteří platí ročně 5% mzdy a dostávají v případě invalidity nebo nejdéle dosažením 65. roku důchod ve výši 1,51% průměrné mzdy za každý příspěvkový rok, nehledě k menším dávkám (v případě úmrtí a vystoupení). Průměrná mzda počíná Kč 2.250,- a stoupá ročně o Kč 250,-. Pro dosažení nároků na invalidní důchod jest čekací doba 10letá.

Tento úplně propočítaný příklad je proto zajímavý, ježto po dlouhou dobu není pro laika ve vývoji fondu nic, co by vzbuzovalo podezření nezdravého založení; "ustav platí veškeré své výdaje a tvoří dokonce rychle rostoucí fondy. Avšak po 50. roce nastává rychlé klesání fondů, které jsou na konec úplně vyčerpány, při čemž posléze výdaje na důchodech převyšují čtyřikráte příjmy na příspěvcích.

Další tabulka čís. 12. ukazuje podobný vývoj ústavu pro pojištění vdovských důchodů, [Karup: Die Finanzlage der Gothaischen Staatsdiener - Witwensozietät.] k němuž přistupuje ročně 74.400 45letých manželů, jichž manželky jsou o 5 let mladší, kteří platí k pojištění vdovského důchodu Kč 1000,- místo správného příspěvku Kč 293,72 ročně pouze Kč 220,- ročně.

Ačkoliv ústav vykazuje v prvých létech stále rostoucí fond, ukazují bilance pojistně-matematické od počátku rostoucí schodky. Po 40 letech jest celé jmění ústavu stráveno rostoucími výdaji na vdovské důchody, a noví pojištěnci musí trvale platiti nadále příspěvek dvakráte tak veliký, než platili dřívější pojištěnci v prvých čtyřiceti létech a o 80% větší než odpovídá správně vyměřenému pojistnému.

Oba příklady ukazují názorně, že příspěvek stanovený níže, než odpovídá generaci přistupující každoročně do pojištění, vede nezbytně k úplnému strávení veškerých fondů v prvé době nastřádaných a tedy buď ke katastrofě ústavu anebo k zvýšení příspěvků na míru daleko převyšující cenu pojištění. Mimo to jest patrno, že sanace ústavu pojišťujícího důchody při nedostatečně vyměřeném příspěvku vyžaduje již po krátké době obětí, jež nejsou v poměru s výhodami nízké prémie počáteční.

Naproti tomu podává tab. č. 11 propočítaný příklad správně založeného ústavu pojišťovacího, k němuž přistupuje každý rok 1000 pojištěnců 18tiletých, platících příspěvek 5% ze mzdy, dostatečný k úhradě invalidních i starobních důchodů a jiných dávek. Je z ni zřejmo, jakou úlohu hrají úroky nahromaděného jmění. Již po čtyřiceti letech převyšuje úrokový výnos vlastní příspěvky pojištěnců a převyšuje je na konec téměř dvojnásobně. Kdyby nebylo výnosu úrokového; byly by příspěvky pozdějších pojištěnců třikráte větší, než odpovídá ceně pojištění.

Tabulka číslo 12.

Příklad nesprávně vedeného vdovského fondu.

O finančních důsledcích svrchu reprodukovaného návrhu jedná další oddíl.

Systém zmírněného rozvrhu v rakouském návrhu novely k zákonu o pensijním pojištění.

7. K posouzení výhod a nevýhod obou soustav úhradových není zajisté bez významu, že doposud všechny zákony o invalidním a starobním pojišťování byly vybudovány na principu kapitálové úhrady (v posledních 10ti letech anglické národní pojištění, zákon švédský, italský, rumunský, finský) a že se předpoklady při jich tvoření učiněné osvědčily. [Viz obzvláště: "National Health Insurance": Report by the government actuary on the valuations of the assets and liabilities of approved societies as at 31. Dez. 1918 presented to parliament by comm. of his Majesty 1922.] Také Německo, které zvolilo pro původní zákon z r. 1889 systém příspěvkový, velmi podobný zmírněnému rozvrhovému principu v odst. 5. uvedenému, opustilo jej zákonem z 13. června 1899 a přešlo k soustavě průměrné prémie.

Výjimku činí doposud jedině návrh spolkového rakouského zákona z června 1923 o pojištění zaměstnanců (reforma pensijního zákona). Tento návrh je pro posouzení výhodnosti finančního dosahu obou soustav tak důležitý, že je nutno věnovati mu více pozornosti, ježto pod jeho vlivem jest patrně žádán též u nás přechod k smíšenému systému, popsanému v odst. 5.

Rakouský zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců zbudován byl původně na soustavě úplné úhrady a na tomto principu spočívá také v podstatě poslední novela popřevratová z 23. července 1920. Následek katastrofálního poklesu kupní síly rakouské měny byl, že důchody, poskytované novelou, pozbyly ceny a bylo tudíž nutno opustiti technickou stavbu zákona, osvědčenou při stabilní měně.

Tento přechod byl nutný také z toho důvodu, že existuje dnes značný kmen důchodců, jejichž úhradové kapitály bylo by nutno doplniti velmi značnými obnosy, které by vyžadovaly finančních obětí, nesnesitelných zaměstnancům i zaměstnavatelům.

Z odůvodnění rakouského návrhu jest nutno uvésti, že zákonodárce nepovažuje touto novou úpravou otázku finančního systému v pensijním pojištění za definitivně rozhodnutou ve prospěch systému rozvrhového a že, připouštěje vadnost jeho po stránce odborné, omlouvá jej nestabilními poměry rakouské měny a značným stavem přiznaných již důchodů [V odůvodnění rakouského návrhu na str. 59 lze také čísti:

"In den Fachkreisen wird der Übergang zum Aufwanddeckungsverfahren vielleicht nicht ungeteilten Beifall finden; es dürfte von dieser Seite der Vorwurf erhoben werden, dass damit eine Abkehr von fachwissenschaftlich anerkannten Grundsätzen vollzogen wird. Eventuellen Einwürfen dieser Art seit entgegengehalteten, dass auch der Fachmann wirtschaftlichen Notwendigkeiten sich unterzuordnen und jeweils Jene Mittel auf seinem besonderen Gebiete zu Anwendung zu bringen hat, die der gegebenen Sachlage angepasst sind, wenn sie nur dem Hauptzweck, dass ist im vorliegenden Falle der Erhaltung und Durchführung der Versicherung, dienen. Neben diesen Zielen hat das Finanzsystem gewiss nur sekundäre Bedeutung. Doch wäre es verfehlt, deshalb zu glauben, dass mit der getroffenen Neuregelung die Frage des Finanzsystems in der Pensionsversicherung; endgültig und für alle Zeiten zugunsten des Aufwanddeckungverfahrens entschieden sei."].

Všimněme si nyní finančních důsledků tohoto rozvrhového systému, který ovšem není ryzí, nýbrž smíšený ve smyslu odst. 5. Tabulka čís. 13 o vývoji finančního systému ukazuje, že počítá se pro prvá tři léta s příspěvkem 4% základny příspěvkové. Počínaje čtvrtým rokem stoupá tento příspěvek, takže už v desátém roce obnáší 8,38% a po 35ti letech 16,48% základu; bude stoupati i nadále, nemá-li rakouský ústav zhroutiti se potom v další době. Avšak i kdyby toho nebylo, jest nutno říci, že příspěvek 16,48% základny jest nesnesitelný; ježto by příspěvek, odpovídající nárokům generace, vstupující každoročně ve dvaceti - letech, obnášel asi 9,5% pensijního základu, není myslitelno, že by bylo možno udržeti systém, při němž by pojištěnci přepláceli o 80 a více cenu nároků, poskytovaných jim zákonem, obzvláště uvážíme-li, že každý soukromý pensijní fond, zařízený zaměstnavatelem neb zaměstnanci neodvisle od sociálního pojištění, bude tytéž nároky poskytovati za premii o 80% nižší. Z tabulky této jest dále patrna rychlá progrese příspěvku a jest zřejmé, jak draho jest vykoupena nízká výše příspěvku v prvých třech letech.

Tabulka č. 13.

Finanční vývoj pensijního pojištění bez ohledu na náklady správní a na léčebnou péči. [Entwurf Juni 1923.]

(Počítáno s úrokovou mírou 4%.)

Neustálé stoupání příspěvků musí míti nepříznivý vliv na průmysl, obchod i zemědělství, i když předpokládáme neustálý příznivý vývoj národního hospodářství. Avšak což když na příklad mezi pátým a šestým rokem, v němž stoupne příspěvek o 0,69% příspěvkové základny, stihne rakouské národní hospodářství krise, která zredukuje nezaměstnaností počet pojištěnců, anebo sníží jich služební požitky, při čemž zůstávají přiznané již důchody nezměněny? V tomto případě bude zvýšení příspěvků pociťováno velmi nepříjemně.

Důležito jest dále, že jmění, nahromaděné během 35ti let, stačí k úhradě 6ti násobné výše přiznaných tehdy důchodů. Uvážíme-li, že k úhradě přiznaných těchto důchodů bylo by potřebí průměrně obnosu nejméně desateronásobného, můžeme oceniti schodek rakouského ústavu po 35ti letech na 1,408 bilionů rakouských korun, při čemž není vůbec postaráno o úhradu získaných nároků aktivních pojištěnců. Jakým způsobem jiným než vzestupem měny bylo by možno uhraditi jednou obnosy tak značné, a jakým právem žádal by stát obětí s tím spojených od zaměstnavatelů a i zaměstnanců, kteří deficitu nezavinili, jest otázka, letorou musí zodpověděti si finančník a nerodní hospodář. Skutečně také byly z odborné strany proti návrhu rakouskému proneseny vážné námitky, a z odůvodnění samotného jest patrno, že odhodlal se k němu zákonodárce proti lepšímu vědění, pouze s vhledem na zvláštní poměry rakouské.

8. Při volbě finanční soustavy pojištěni invalidního a starobního podle předložené osnovy jest závažná okolnost, že současně s tímto zákonem má vstoupiti v platnost zákon o pojištění osob samostatných, a že mezi oběma systémy sociálního pojištění má býti úzký vztah v tom směru, že přestupy do zaměstnaní podrobeného pojistné povinnosti podle druhého zákona mají býti vždy provázeny převody částek, které by umožňovaly započtení nároků, získaných následkem předchozího zaměstnání (§§ 239 - 242).

Podobně jest upravena převodní povinnost při přestupech do zaměstnání podrobeného pojistné povinnosti, podle pensijního zákona a do služeb nebo ze služeb veřejných. Avšak tato úprava přestupů jest možno vlastně pouze při úhradě nároků průměrným pojistným, ježto pouze zde ukládají se podle určitého plánu částky, které k započtení získaných nároků stačí. V soustavě ryzího rozvrhu není vůbec pro aktivní pojištěnce ani pro důchodce úhrady získaných nároků, v soustavě zmírněného rozvrhu jsou sice v počáteční době k disposici fondy, které však nestačí po uplynutí několika let [Viz tabulky č. 10, 11 a 13.] pravidelně ani k úhradě přiznaných důchodů. Musely by tudíž převodní částky býti stanoveny beze vztahu k úhradě nároků pojištěncových; jest nutno poukázati na nebezpečí takovéto celkem libovolné úpravy pro jednoho neb druhého nositele pojištění, kdyby převody děly se převážně v jednom směru, a na zmatek v řádném hospodaření nositelů pojištění, neboť převody, jak jest ukázáno na příslušném místě, nabudou rozsahu neobyčejně velikého.

9. Dále nutno upozorniti na nebezpečí, které vzniká zaváděním důchodového pojištění, nejsou-li nároky poskytované úplně uhrazovány a které záleží v tom, že vzhledem k nepatrným příspěvkům prvých let a vzhledem k tomu, že nositel pojištění tak jako tak musí počítati s deficity, jeví se snaha dávky co možno zvýšiti a nákladně vypraviti.

Toto nebezpečí trvá také později, ježto při podržení systému rozvrhového nelze hospodářství nositele pojištění nikdy postaviti na zdravý, soběstačný základ.

Rovněž třeba poukázati na to, že obliba pojištění u pojištěnců klesá, když při stejných nárocích mu í platin postupně stále vyšší a vyšší příspěvky, takže po krátké době již pojištění, jak bylo uvedeno, značně a trvale přeplácejí.

Rozvrh v pojištění osob samostatně výdělečně činných.

10. Konečné nutno zdůrazniti, že volba systému finančního v tomto pojištění bude míti reflex na volbu systému v pojištění samostatně výdělečně činných a na nebezpečí, jež v tomto odvětví znamená každý pokus, nekrýti úplně nároky, pro stát a národní hospodářství.

*

Shrneme-li vývody právě podané, lze říci, že soustava rozvrhová vede v invalidním a starobním pojištění nutně k finančnímu ohrožení ústavu pojištění provádějícího, a tedy, nemá-li sociální pojištění zaniknouti, k intervenci státu s nesmírnými obětmi národního hospodářství; to však znamená opuštění hlavní zásady sociálního pojištění: soběstačnosti jeho nositele. Výhoda počátečního nepřiměřeně nízkého příspěvku přichází k dobru pouze zaměstnavatelům, jichž závody v prvých dobách nízkého rozvrhu zanikly, kdežto celek zaměstnavatelův a národní i státní hospodářství přichází k trvalé škodě.

Avšak zdravé myšlénce, soustavy rozvrhové totiž, aby byla dnešní generaci, jejíž složení podle stáří jest nevýhodné, uleveno na účet velmi mladých generací budoucně do pojištění vstupujících, lze vyhověti též v soustavě úhrady prémiemi a to způsobem; jenž přihlíží k budoucímu finančnímu vývoji. Děje se to metodami matematiky pojištění sociálního odlišnými od matematiky soukromého pojištění. Metoda zde použitá přesunuje tedy jako systém rozvrhový část břemen z dnešní generace na generace budoucí, činí však to vědomě a při zachování principu, že finanční důsledky každého ustanovení zákona sociálně pojišťovacího musí býti odhadnuty co nejpřesněji s použitím všeho přístupného vědění a to tak, aby byla zjednána rovnováha finanční mezi veškerými příjmy a výdaji instituce, provádějící sociální pojištění, čímž jedině umožní se její trvalá existence bez pomoci z třetí strany. To jest též cesta téměř všeho evropského zákonodárství sociálně pojišťovacího.

Jest úkolem následujících řádků, podati stručně hlavní zásady, podle nichž vypracován jest finanční plán invalidního a starobního pojištění osnovy, pokud lze to učiniti v podání všeobecně přístupném; po odborné stránce jsou metody vyloženy v částic statistické a pojistně-matematické, kdež předveden též všechen namnoze nový materiál, s nímž je plán propočítán.

Po stránce odborné byly použité metody a veškerý materiál předloženy k posouzení a schválení zvláštní komisi odborníků, v níž byli: ř. profesoři Karlovy university: dr. K. Petr, dr. V. Láska, dr. Boh. Bydžovský, ř. prof. německé vys. školy techn. dr. G. Rosmanith, prof. obch. akademie V. Lenz, přednosta matematického odd. L. Truksa, pojistný rada min. soc. péče R. Ernest, vrchní komisaři pojistné služby v min. soc. péče V. Vydra a B. Peřina.

C. Hlavní zásady zvoleného systému finančního.

Pro zavedení invalidního a starobního pojištění jest nutno rozeznávati generaci, která tu jest v době zřízení pojištění a generaci, jež vstupuje do pojištění později. Složení podle stáří této počáteční generace, která zabírá jako obyvatelstvo vůbec veškeré ročníky stáří pro pojištění přípustné od nejmladšího až do nejstaršího, je pro provedení pojištění nevýhodné, ježto zatížení plynoucí z nároků roste přirozeně se stářím, v němž pojištěnec do pojištění vstupuje. Naproti tomu vstupuje každým rokem do pojištění veliká skupina pojištěnců, která v podstatě omezuje se na několik málo nejmladších ročníků, a jejíž složení podle stáří je tedy pro zatížení hlavního nositele pojištění výhodné. Ježto jedná se o vstup do pojištění vyplývající ze zákonitého donucení, může a musí odborník počítati s tímto výhodným složením generací každým rokem do pojištění připlývajících. Jest tedy možno, aby přesunul část břemena z pojištění dnešní generace na generace budoucně do pojištění vstupující.

Z tab. č. 14 je patrno, jak vysoké pojistné by museli platiti pojištěnci nynější generace, kdyby bylo na ně úplně převaleno zatížení plynoucí z nároků této generaci poskytnutých. Jest z ní zřejmo na př., že za nárok na invalidní důchod Kč 100,- měli by platiti muži Kč 8,51 a ženy dnešní generace Kč 12,95 ročně. Za starobní důchod Kč 100,- splatný nejdéle v 65. roce měli by platiti muži Kč 3,80, ženy Kč 2,09 ročně. Obdobně by měli platiti za stoupání invalidního důchodu o Kč 1.- ročně muži Kč 1,52, ženy Kč 2,31. Za stoupání starobního důchodu o Kč 1,- ročně, muži Kč -,96, ženy Kč -,58.

Naproti tomu stačilo by pro generaci vstupující příště do pojištění, aby platili za invalidní důchod Kč 100,- muži Kč 3,44, ženy Kč 6,90; za starobní důchod Kč 100,- muži Kč 1,12, ženy Kč -,72; za stoupání ročně o Kč 1,- za invalidní důchod muži Kč 1,19, ženy Kč 2,01, za starobní důchod muži Kč -,56, ženy Kč -,36.

Tabulka č. 14.

Necháme-li dnešní generaci a všechny budoucně vstupující generace platiti totéž pojistné, vychází průměrné pojistné pro invalidní důchod pevný Kč 100,- pro muže Kč 5,08, pro ženy Kč 8,59; pro starobní důchod Kč 100,- pro muže Kč 1,99, pro ženy Kč 1,10; pro stoupání důchodu invalidního o Kč 1,- ročně pro muže Kč 1,30, pro ženy 2,09 a pro stoupání důchodu starobního o Kč 1,- ročně vychází průměrné pojistné pro muže Kč -,69 a pro žehy Kč -,42. Tyto sazby převyšují pro pojištěnce budoucích generací také o 50% cenu jich pojištění.

Tabulka č. 21 ukazuje, jaké ryzí pojistné by měli platiti pojištěnci dnešní generace, kdyby bylo pojištění podle této osnovy provedeno pro ně samostatně; a jakou při odděleném pojištění pojištěnci generací budoucně vstupujících. Jsou to sazby v jednotlivých třídách:

pro pojištěnce dnešní generace:

pro pojištěnce budoucích generací:

Ve skutečnosti obnáší ryzí pojistné pro úhrn veškerých pojištěnců:

Metoda průměrného pojistného tvoří tudíž ze všech pojištěnců dnešní generace a všech pojištěnců vstupujících pravděpodobně v budoucnosti do pojištění, jedinou velikou kolektivitu, pro kterou stanoví jediný průměrný příspěvek tak, aby bylo docíleno finanční rovnováhy mezi veškerými pravděpodobnými příjmy i výdaji této veliké společnosti. Příspěvek takto stanovený jest podstatně menší, nežli odpovídá složení podle stáří dnešní generace a ovšem větší nežli odpovídá nárokům generací příštích. Pomáhá tudíž skutečně generace budoucí nésti břemena způsobená generací dnešní, což jest pouze spravedlivo, ježto nevýhodné složení podle stáří dnešní generace jest zaviněno pouze tím, že neměla možnosti odváděti příspěvky dříve. Okolnost, že generace dnešní platí pojistné menší než odpovídá jejímu nepříznivějšímu složení stáří, vede k pojistně-matematickému deficitu, který však na rozdal od soukromého pojištění jest úročen a umořován přirážkou k pojistnému v době prakticky nekonečné (v anglickém pojištění národního zdraví původně ve 20 letech).

Ulehčení břemen dnešní generace není však zde toho druhu, aby, jak jest tomu v systémech rozvrhu ať ryzího, ať smíšeného, ukládalo generacím příštím břemena, jež daleka převyšují cenu pojištění pro ně. Jest důležito, při volbě soustavy nárokové pamatovati na tuto okolnost. Systém nárokový této předlohy jest zvolen tak, že i s ohledem na správní náklady nepřevyšuje pojistné budoucně vstupujících generací cenu jejich pojištění v nejkrajnějším případě o 40%, pravidelně však o méně než 25%. Jest nutno opětně zdůrazniti, že systémy finanční, které vedou pro celé skupiny pojištěnců [V daném případě pro všechny příště vstupující generace.] k pojistnému trvale vyššímu, nežli by platily u soukromých pojišťoven nebo u nově založeného pensijního fondu, musí vésti nezbytně k zániku pojištění, nebo k nákladnému zakročení státu.

Provedení výpočtu zatížení podle této metody vyžaduje ovšem četných statistických předpokladů a celé řady hypothes, které mají za následek, že pojistně-matematické úvahy předvedené v části II. nutno považovati za odhady, jichž spolehlivost jest dána také okolností, že bylo nutno použíti vedle dat opatřených z vlastního materiálu a ze sčítání lidu v r. 1921 hlavně zkušeností říšskoněmeckého pojištění, jakožto největšího systému pojišťovacího doposud po dlouhá desítiletí prováděného, tedy zkušeností cizích. Spolehlivost těchto odhadů závisí tedy v prvé řadě na tom, bude-li průběh kolektivních zjevů, na nichž pojišťování závisí, odpovídati předpokladům výpočtů, při čemž nutno uvážiti, že vytvoření pojištění má na tento průběh samo o sobě vliv..Tak dalece osvědčí se tyto opatrně učiněné předpoklady, ukáži opětované zkoušky finanční rovnováhy Ústřední pojišťovny předepsané v § 158 osnovy, které umožňují včasnou opravu početních podkladů.

Pro detaily použitých metod poukazuje se opětně jednak k připojené části statistické a pojistně-matematické, která podává metody, jichž bylo při provádění výpočtů použito, jednak k zvláštní publikaci. Na tomto místě buďtež předvedeny pouze hlavní zásady zvoleného systému, pokud jsou všeobecně srozumitelny.

Především nutno připomenouti, že na rozdíl od dosavadních rakouských osnov, bylo upuštěno od hypothesy, že poměrné složení souboru pojištěnců podle stáří zůstává stále a neměnlivě totéž a od další hypothesy, že pojištěného obyvatelstva přirůstá geometrickou řadou, při čemž koeficient přírůstku je týž pro různé ročníky stáří.

Obě tyto hypothesy vedly k velmi duchaplným a po matematické stránce svrchovaně zajímavým a jednoduchým formulacím problému.

Důvody, pro které bylo nutno hypothesy tyto opustiti, jsou udány stručně v části II.

Na rozdíl od rakouských osnov bylo pro určení zatížení upuštěno též od tzv. úhradové soustavy kapitálové (Kapitaldeckungsverfahren) a použito tzv. úhradové soustavy čákové (Anwartschaftsdeckungsverfahren). Ve skutečnosti nejde o různé soustavy, pro něž by bylo třeba dvou označení, nýbrž o dvě početní metody, které vedou za týchž předpokladů o přístupech a výstupech pojištěnců k týmž výsledkům. V rakouských osnovách činí se však předpoklad, že opuštění pojistné povinnosti znamená zánik nároků pojištěncových; učiníme-li týž předpoklad v tzv. soustavě čákové, obdržíme tytéž výsledky. Avšak tento předpoklad, který vede přirozeně k snížení pojistného, ježto počítá se ziskem z pojištění předčasně zrušených, vylučuje vlastně možnost dobrovolného pojištění, zachování nároků a hlavně možnost převodů při přestupech pojištěnců k cizím nositelům pojištění; [Ve shodě s tím určují "Leitsätze für eine Altersversicherung der selbständig erwerbstätigen"; (leden 1922), že při přestupech ze zaměstnání nesamostatného do zaměstnání samostatně výdělečného děje se započítávání dřívější činnosti nesamostatné na účet státu.] již z tohoto důvodu nebylo lze tudíž metody rakouských osnov použíti, ježto převody nabudou, jak jest číselně doloženo v části II., velikého rozsahu.

Ve výpočtech původně provedených byly odlišeny poněkud dávky pro obě pohlaví a sice v tom směru, že základní obnos invalidního důchodu byl pro ženy určen o 150 Kč , menší, nežli pro muže. Důvody, jež by byly pro toto opatření, jsou patrně tytéž, jež vedly k podobným nerovnostem v pojistném nebo dávkách ve finančním systému švédského a anglického zákona. [Nejedná se zde tedy o sociálně politické novum, jak bylo omylem předpokládáno: také v pensijním pojištění soukromých zaměstnanců jest nerovnost mezi nároky mužů a žen, při týchž příspěvcích a byla odůvodňována v novele z r. 1914 podobně.] Jsou v podstatě založeny na úplně odchylném, a to pro pojišťovnu nepříznivém průběhu invalidity a úmrtnosti invalidů u žen, oproti průběhu u mužů. Toto odlišení nároků bylo odstraněno pro odpor interesovaných kruhů a bylo vypočteno průměrné pojistné pro celek veškerých pojištěnců při týchž nárocích.

Stalo se to podle stavu k 15. únoru 1921 a za předpokladu, že poměr počtu mužů a žen, v nesamostatné výdělečné činnosti se nemění. Ježto lze však očekávati podle vývoje předválečného a zvláště následkem nepříznivých účinků válečných událostí na procento mužů v celkovém obyvatelstvu další pronikání žen v nesamostatnou výdělečnou činnost, jest stanovením průměrného pojistného dle dnešního stavu dána nejistota výpočtů, jejíž účinky přezkoumati a průměrné pojistné po případě opraviti bude úkolem příštích revisí.

Použitá metoda dovoluje pro určitý systém nárokový stanoviti způsobem podaným v části II. průměrné pojistné. V této osnově byl zvolen systém nárokový, stanovený, v §§ 106 až 122 osnovy, v němž se poskytuje:

1. Důchod invalidní, který skládá se z částky základní ve výši Kč 500,- z částek zvyšovacích vyměřovaných jednou pětinou ze zaplaceného pojistného za příspěvkové týdny (§ 111).

2. Důchod starobní, definovaný jako důchod invalidní bez průkazu invalidity a příslušející pojištěnci, dokoná-li 65. rok věku a není-li již v zaměstnání povinně pojištěném (§ 112).

3. Příplatky na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu, které činí pro každé dítě jednu desetinu důchodu invalidního resp. starobního a vyplácí se na děti mladší 17 let (§ 113).

4. Důchod vdovský, obnášející polovinu důchodu invalidního, na nějž pojištěnec měl nárok nebo, kterého pojištěnec požíval; vyplácí se vdově, která v době úmrtí pojištěncova jest, nebo později se stane invalidní (§§ 114 a 116).

5. Důchod sirotčí, na který má nárok dítě mladší 17 let v případě úmrtí pojištěného otce neb pojištěné matky; obnáší pro každé jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu invalidního a starobního důchodu, jehož pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok (§§ 118 a 120).

6. K nabytí nároků na tyto dávky je potřebí, aby uplynula čekací doba, to jest 200 příspěvkových týdnů, z nichž musí alespoň 26 týdnů spadati do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky (§ 107).

7. Konečně připouští osnova odbytné pro případ úmrtí pojištěncova před uplynutím čekací doby, anebo po uplynutí čekací doby, není-li tu vdovský nebo vdovecký důchod (§§ 121 a 122).

Pro volbu tohoto systému nárokového nerozhodovaly z největší části důvody pojistně-matematické, nýbrž kromě úvah sociálně politických v prvé řadě ohled na to, aby průměrným pojistným nebyla překročena jednak mez daná v procentech střední mzdy obnosem 5%, jednak, aby celkové zatížení národního hospodářství nepřevýšilo určitý úhrnný obnos.

Důvody, jež pro volbu daného nárokového systému byly rozhodující, jsou uvedeny buď v části I., anebo v části II. této důvodové zprávy. Na tomto místě budiž jen stručně vysvětleno, jaké důvody vedly k volbě konstrukce důchodů ze dvou složek. Jsou důvody, které vedou k vyměřování invalidního důchodu neodvisle na příspěvkové době (zákon anglický nebo poslední návrh rakouský); v tomto případě byla by evidence průběhu pojištění značně zjednodušena, třeba že nebylo by lze jí úplně postrádati, neboť vzhledem k čekací době, dále vzhledem k tomu, že nelze vyměřovati důchod podle výdělku nebo podle třídy mzdové naposledy hlášené, bylo by nutno přece udržovati v evidenci průběh pojištění po delší dobu. Komise, která vypracovávala osnovu, rozhodla se pro danou konstrukci dávek hlavně z toho důvodu, že položila váhu na úzké spojení a analogii, která jest mezi pojišťováním životních důchodů a spořením, a která dává zvolenému systému značnou morální a výchovnou cenu pro pojištěnce.