Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka č. 25.

Pojistné nemocenského pojištění: a) podle dosavadního zákona, b) podle osnovy.

U větší továrny na stroje bylo koncem roku 1922 z celkového počtu dělníků 1.569 159 osob více než 60 roků starých. V témže závodě bylo vypláceno téhož roku 65 dobrovolných invalidních a starobních důchodů v úhrnné výši Kč 167.604,-.

V jiné veliké továrně kovodělné bylo z 1.339 dělníků (koncem roku 1922) 166 dělníků mezi 60. a 70. rokem a 11 dělníků dokonce přes 70 roků starých.

Většina továrních zaměstnavatelů vyplácí dále invalidním a starým dělníkům, kteří vyhovují určitým podmínkám, trvalou podporu, jež je náhradou invalidních a starobních důchodů, třeba že není na ni právního nároku. Také zde znamená invalidní a starobní pojištění vlastně pouze přeměnu dnešních výdajů zaměstnavatelů v jinou formu, nebo aspoň zmenšení jiných výdajů.

Právní formy, v nichž toto invalidní a starobní zaopatření se děje, jsou velmi různé a vykazují přechody od pouhé každoroční položky výdajové v provozovacím účtu, až do spolků konstruovaných po právní i pojistně-matematické stránce úplně tak, jako pojišťovací spolky na vzájemnost.

V této poslední formě byly zvláště v posledních několika letech založeny četné spolky, a to většinou za morální i finanční účasti zaměstnavatelů. Stanovy těchto spolků poskytují právní nároky na invalidní a starobní důchody za podmínek podobných podmínkám osnovy, při čemž buď příspěvky nebo nároky stanoveny jsou podle zvláštních sazeb s ohledem na stáří.

V jednom případě poskytuje podobný spolek také důchod vdovský.

Jest nutno uznati, že někteří zaměstnavatelé přinášejí již nyní dobrovolně plné porozumění myšlence zaopatření svých dělníků, o čemž podávají výroční zprávy závodů svědectví. V tabulkách č. 26 a č. 27 otištěna jsou ustanovení podpůrného řádu větší továrny kovodělné a tarif pensijního spolku jiné veliké továrny.

Tabulka č. 26.

Klíč ku stanovení podpory invalidům v jedné kovodělné továrně.

Příspěvek na pohřeb pro invalidy Kč 200,-; příspěvek na pohřeb pro učně po jednom roku učení Kč 200,-; dělníkům činným po jednom roce práce a zaměstnání

Dělníci pracující nepřetržitě v závodě 40 roků obdrží zvláštní odměnu Kč 1000,-.

Tabulka č. 27.

Tarif pensijního spolku jiné továrny kovodělné.

Přístup k těmto pensijním fondům jest obyčejně dobrovolný, účastenství zaměstnavatele jest dáno pravidelně povinností platiti příspěvky, určené buď v absolutní výši nebo podílem na příspěvcích členů, mimo to má zaměstnavatel obyčejně účast na správě.

Chudinská péče.

Dále nutno uvážiti, že zavedení invalidního a starobního pojištění odlehčí značně břemenům vyplývajícím z chudinské péče, která zatěžuje rovněž v podobě přirážek obecních i jinak výrobu a obchod.

Číselné údaje za účelem informace lze opatřiti si ze Zpráv Stát. úřadu statistického. [Roč. 1923. č. 64.]

Z tabulky č. 28 jest patrno, že bylo jen v obecním chudinství roku 1921 vyplaceno Kč 64,768.565,-. Uvážíme-li že bylo podle této tabulky při počtu obyvatelstva 13,611.428 osob podporováno pravidelně 131.030 osob (z toho 62.428 osob starších 60 let) a přechodně 50.041 osob (z toho 14.571 osob starších 60 let), celkem tedy 181.071 osob, můžeme odhadnouti celkový náklad na chudinství obnosem nejméně 150 milionů Kč ročně, z čehož podle podílu dělnictva na počtu obyvatelstva nejméně připadají na dělníky a jich příslušníky. Z tohoto obnosu může odpadnouti zavedením invalidního a starobního pojištění značná část, čímž se mohou zmenšiti také břemena, plynoucí z veřejných dávek. Kromě toho ovšem bude míti invalidní a starobní pojištění reflex na úpravu veřejného chudinství, jehož sociálně politicky nepříznivý stav toho naléhavě vyžaduje. [Viz dr. Engliš. Chudinství v král. Českém na počátku XX. století; např. úvahy o tzv. "střídě".]

Nepřihlížíme-li k těmto zdrojům odlehčení břemen zaměstnavatelských, můžeme oceniti tedy nové zatížení zaměstnavatelů z placení pojistného za pojištění invalidní a starobní absolutně obnosem Kč 229,5 milionu a použijeme-li odhadu dříve uvedeného, percentuálně nejvýše obnosem 1¹/₃% ze skutečné mzdy.

Zatížení pojistným v procentech výrobních nákladů.

Vyjádřiti toto zatížení v procentech výrobních nákladů jest nesnadno, ježto nelze opatřiti si podklady pro určení podílu, jaký mají mzdy ve výrobních nákladech.

Tabulka č. 28.

Veřejné chudinství v Československé republice v roce 1921 podle zemí.

Z ankety pořádané v Sociálním ústavě Čs. v republiky v roce 1922, ze "Sociální revue" ročník 1922, čís. 3, jakož i ze sdělení cenových kalkulací některých továrních podniků a výrobních družstev lze souditi, že v celku nepřevyšují mzdy asi 33% výrobních nákladů; [Velmi cenných údajů Köglerových (Zeitschrift f. d. öff. u p. V. 1914) nelze bohužel dnes použíti.] znamenalo by tudíž zavedení invalidního a starobního pojištění dle vládní osnovy zvýšení výrobních nákladů asi o 0,45%, tudíž o obnos, který při kalkulaci prodejní ceny nepřichází valně v úvahu, vedle jiných prvků výrobních nákladů jako jsou: dopravní tarify, suroviny, organisační náklady, dávky a daně atd.

E. Zatížení státu.

Kromě zatížení zaměstnavatelů a pojištěnců přináší osnova také zatížení státu z těchto pramenů:

Především podle § 123 osnovy poskytuje stát k důchodu příspěvek, který činí:

při čemž úhrn státních příspěvků k důchodům sirotčím nesmí převyšovati obnos Kč 500,-; státní příspěvek neposkytuje se důchodci, jehož příjem - nepočítaje v to důchody plynoucí ze zákonů sociálně pojišťovacích - přesahoval v uplynulém berním roce Kč 6000,-.

Kdežto na příklad v anglickém pojišťování národního zdraví stát nese dvě devítiny všech dávek i správních nákladů a sedm devítin výdajů opatřuje se příspěvky pojištěnců a zaměstnavatelů, byl zvolen pro tuto osnovu systém pevného státního příspěvku k přiznanému již důchodu.

Pro volbu příspěvků pevným obnosem, tedy nikoliv závislého na důchodu, mluvila ta okolnost, že státní příspěvek má v první řadě účel, aby vyrovnával diference, které jsou mezi nižšími a vyššími důchody, tedy, aby těm pojištěncům, kteří stanou se invalidními brzy po uplynutí čekací doby, nebo v nízké třídě mzdové, dostalo se jakéhosi vyrovnání.

Kdyby byl býval zvolen příspěvek v procentech přiznaného důchodu, byl by státní příspěvek tím vyšší, čím vyšší by byl důchod.

Celkové zatížení státu z titulu státních příspěvků k důchodům jest zřejmé i z tabulky č. 29, která jest výňatkem z celkové tabulky a z níž je patrno, že státní příspěvek počíná v pátém roce obnosem Kč 6,664.000,- a stoupá pak až do konce desátého roku na obnos Kč 75,674.000,-, takže během prvních deseti let bude zatížen z tohoto titulu stát úhrnnou částkou Kč 246,485.000,-.

Tabulka čís. 29.

Úhrn státního příspěvku v tisících Kč [Pro srovnání budiž uvedeno, že zatížení anglického státu bylo odhadnuto od července 1920 do července 1921, tedy v 9. roce, na 6.942.000 lib. šterl. Viz Journ. of Actuar. 1920. str. 87.] k důchodům:

Státní příspěvek stoupá pak ještě dále, a dosáhl by po 50ti letech obnosu 508,529.000 korun čs.

Dalším pramenem zatížení státu jest § 254 osnovy, podle něhož jest branec, vykonávající povinnou službu presenční, pojištěn pro případ invalidity a stáří za předpokladu, že byl již dříve pojištěn, nebo že vstoupí do pojištění v 6ti měsících po návratu z presenční služby. Pojistné za dobu této služby zaplatí ve třídě A stát na základě výkazů každoročně předkládaných.

Podle výkazu ministerstva národní obrany byl k 31. lednu 1921 presenční stav mužstva dán touto tabulkou č. 30.

Předpokládá-li se, že poměr počtu osob, které byly již dříve pojištěny, anebo které vstoupí do pojištění v 6ti měsících po návratu z presenční služby k celkovému počtu vojínů, jest týž jako poměr počtu dělníků pojištěním povinných těchto ročníků stáří, k počtu veškerých sčítáním zjištěných mužů těchto stálí, obdržíme jakožto počet osob, na něž má platiti stát příspěvky, přibližně 76.000 (tab. čís. 31.).

Tabulka č. 30.

Vojsko v aktivní službě (mužstvo a poddůstojníci presenčního stavu).

Tabulka č. 31.

Ježto příspěvek třídy A obnáší ročně Kč 228,80, jest zatížení státu z tohoto titulu dáno ročně obnosem Kč 17,391.317,-.

Stát bude ovšem zatížen také jakožto zaměstnavatel osob, které podléhají pojistné povinnosti, ježto nesplňují podmínku § 6 a), nemají tudíž vůbec nároku v případě invalidity a stáří, anebo mají nárok na dávky, které nejsou rovnocenné s dávkami podle zákona.

Počet těchto zaměstnanců států nelze ani přibližně udati, ačkoli z dat sčítání lidu lze odvoditi dosti přesně počet dělníků, zaměstnávaných státem, nebo v podnicích státních, ježto nelze předem rozhodnouti o rovnocennosti jich zaopatření, a dá se čekati, že pod vlivem této osnovy budou nároky jich ve smyslu rovnocennosti upraveny. Část těchto osob jest ostatně respektována v odhadu zatížení zaměstnavatelů.

Konečně hradí stát podle § 236 osnovy náklady, spojené se zřízením a činnosti pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu.

Naproti tomu ušetří stát na nákladech dozoru nad nemocenskými pokladnami, který přechází podle § 86 na Ústřední sociální pojišťovnu.

Resumé.

Resumujeme-li výsledky této úvahy, můžeme říci, že zavedením invalidního a starobního pojištění vzniká pro zaměstnavatele a pojištěnce celkové zatížení 738 milionů ročně, vzhledem k současné úpravě nemocenského pojištění však nové zatížení asi 459 milionů Kč ročně; pro stát pak v prvých letech zatížení asi Kč 17,391 milionů, a teprve počínaje pátým rokem, zatížení z příspěvků k důchodům Kč 6,664 milionů, které stoupá.

Toto zatížení je dojista snesitelno finančním silám národního hospodářství Čsl. republiky.

Budiž pro srovnání uvedeno, že podle vládní osnovy návrhu francouzského o sociálním pojištění měly obnášeti celkové příspěvky zaměstnavatelů a pojištěnců 3 miliardy franků. Kromě toho měl býti stát zatížen podle téhož vládního návrhu počínaje prvním rokem obnosem 376 milionů franků [Z nichž ovšem bylo již 140 milionů franků v rozpočtu uváděno.].

Při srovnání počtu obyvatelstva obou států dojde se dojista k úsudku, že finanční nosnost hospodářství našeho nebyla přetížena.

K podobnému důsledku vede srovnání zatížení anglického hospodářství zákonem o po jištění národního zdraví, kde v devátém roce pojištění přispívá stát již obnosem (podle zákona z r. 1920) 6,942.000 lib. šterlinků, jak již uvedeno.

H. Organisace a správní náklady pojištění.

A. Důvody, pro které byla organisace pojištění provedena způsobem, v daně osnově zvoleným, jsou podány ve všeobecné části. Na tomto místě buďtež tyto vývody doplněny těmito poznámkami.

Kdežto organisace říšsko-německého invalidního a starobního pojištění je provedena ve směru decentralisace v 31ti teritoriálních zemských pojišťovacích ústavech a v 10ti zvláštních ústavech, předpokládá tato osnova jediný společný ústav; důvody vyloženy byly již v dřívějších osnovách rakouských a jsou v podstatě ty, že při několika samostatných, teritoriálně ohraničených nositelích pojištění, lze očekávati následkem nestejnoměrnosti rozdělení pojištěnců podle stáří a podle způsobu povolání nestejný vývoj finanční těchto nositelů pojištění. V Německu na př. vykazovaly od počátku pojištění ústavy s pojištěnci převážně zemědělskými veliké schodky, kdežto ústavy s pojištěnci zaměstnání průmyslového a obchodního vykazovaly veliké přebytky. Tento nepříznivý vývoj nebylo možno odstraniti ani komplikovanými ustanoveními o společném a zvláštním jmění (Gemein- und Sondervermögen) a společném a zvláštním břemenu (Gemein- und Sonderlast), takže bylo nutno zákonem z 23. července 1921 zvýšiti ještě pospolitost veškerých ústavů. Z následující tabulky čís. 32 o rozdělení obyvatelstva v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi jest zřejmo nestejné rozvrstvení v obou hlavních povoláních a je tedy patrno, že podobný nestejný vývoj finanční by byl možný v budoucnosti také při teritoriálním rozvrstvení riskového společenství hlavního nositele pojištění v Čsl. republice.

Dále jest nutno poukázati na možnost nestejného provádění zákona při několika různých nositelích pojištění; tato možnost jest dána možností nestejné přiznávací pralese invalidních a vdovských důchodů, k čemuž subjektivní znaky pojmu invalidity dávají dosti příležitosti; dokladem v úrazovém pojišťování jest nestejný vývoj teritoriálních úrazových pojišťoven dělnických, které vytvořily si zvláštní odškodňovací praksi.

Tabulka č. 32.

Počet osob nesamostatně výdělečně činných bez ohledu na stáří.

Tabulka č. 33.

a) Výdělečně činní v zemědělství.

b) Výdělečně činní v průmyslu, obchodu, peněžnictví a dopravě.

c) Úhrn výdělečně činných.

Konečně padá na váhu též nutnost centrálního vedení některých oborů správy.

Proti sloučení pojištění osob nesamostatně výdělečně činných a samostatně výdělečně činných v témže ústavě a v jediné riskové společenství mluví kromě známých důvodů v prvé řadě důsledky, plynoucí z nestejného rozdělení podle stáří, shrnuté v tabulkách č. 33 a č. 34. Je z nich patrno na příklad, že na 10.000 pojištěnců ve stáří 16 - 20 připadá u nesamostatných 2.526 osob, u samostatných pouze 133 osob. Ve stáří 51 - 60 však naopak u nesamostatných 1.008 osob, u samostatných 2.612 osob, bez pomáhajících členů rodiny.

Finanční důsledek tohoto nestejného složení podle stáří jest patrný z tab. č. 35, podle níž připadá (bez pomáhajících členů rodiny) na 10.000 samostatných mužů ročně důchodů invalidních a starobních 321, kdežto u nesamostatných mužů 140; u žen samostatných 366, u nesamostatných 132.

Tyto rozdíly ukazují, že nelze při témž pojistném poskytnouti osobám samostatně výdělečně činným důchod invalidní a starobní jako osobám nesamostatným. Podrobné výpočty ukazují vskutku, že na př. u samostatných mužů by pojištění invalidního důchodu Kč 100 ročně, splatného nejdéle v 65. roce stáří, vyžadovalo ročního pojistného Kč 25, kdežto pojištění stejného nároku pro osoby nesamostatně činné vyžadovalo by pouze Kč 13,- ročně. Bylo by tedy nutno zavésti různé druhy nároků pro obě veliké skupiny a tedy též dvojí pojištění. Ostatní důvody jsou vyloženy v části všeobecné.

Tabulka č. 34.

a) Na 10.000 výdělečně činných v zemědělství připadá:

b) Na 10.000 výdělečně činných v průmyslu, obchodu a peněžnictví a dopravě připadá:

c) Na 10.000 výdělečně činných úhrnem připadá:

Tabulka č. 35.

Na 10.000 osob výdělečně činných připadá ročně důchodů invalidních a starobních.

a) pro nesamostatné:

b) pro samostatné: [bez pomáhajících členů rodiny.]

Tabulka č. 36.

a) Výdělečně činní v zemědělství:

b) Výdělečně činní v průmyslu, obchodu, peněžnictví a dopravě:

c) Úhrn výdělečně činných: (Tabulka č. 36.)