Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka č. 37.

a) Na 10.000 výdělečně činných v zemědělství připadá:

b) Na 10.000 výdělečně činných v průmyslu, obchodu, peněžnictví a dopravě připadá:

c) Na 10.000 výdělečně činných úhrnem připadá:

Při zařazení pomáhajících členů rodiny v celkovém počtu 585.908 ve věku od 16 - 63 let do skupiny osob samostatných mění se podle tabulek č. 36 a č. 37 tento poměr poněkud ve prospěch pojištění samostatných, avšak přes to počet důchodů i při tomto zařazení převyšuje u samostatných dvojnásobně počet důchodů u stejného počtu nesamostatných, jak jest patrno z tab. č. 36. a 37. Z těchto tabulek lze vyvoditi též důvody proti oddělenému provádění invalidního, a starobního pojištění osob nesamostatně výdělečně činných v zemědělství a osob, zaměstnaných v ostatních skupinách výroby a obchodu:

Nutno především zdůrazniti, že není správnou domněnka, že pravděpodobnost invalidity jest u osob zaměstnaných v zemědělství a lesnictví podstatně jiná, nežli u osob zaměstnaných v ostatních skupinách. Z pamětního spisu o výši a rozdělení finančního zatížení německého invalidního a starobního pojištění (Spisy říšského sněmu 1899, č. 93, str. 21) vyňata tato tabulka čís. 38.

Tabulka č. 38.

Vezme-li se v úvahu ještě obsazení příslušných ročníků stáří, obdrží se pak výsledek, že na 1000 pojištěním povinných osob připadá v zemědělství ročně 17.8 případů invalidity, v průmyslu 17.7.

Naproti tomu má ovšem rozdělení podle stáří rozhodující vliv na frekvenci invalidních a starobních důchodů. Z hořejších tabulek vyplývá na př., že ročně vzniká u 10.000 osob nesamostatných v zemědělství 185 důchodů invalidních a starobních, kdežto u 10.000 příslušníků ostatních skupin povolání 113 důchodů; při odděleném provádění pojištění byly by tudíž příspěvky pojištění zemědělského poměrně značně dražší, než pojistné pojištění dělníků živnostenských a průmyslových. Naopak bylo by při těchže příspěvcích nutno upraviti nároky zemědělského a lesního dělnictva níže než u ostatních zaměstnanců. Obojí vedlo by k těžkým, nebezpečným důsledkům pro národní hospodářství.

Z těchto číselných údajů plyne výhodnost jediného ziskového společenství veškerých nesamostatně výdělečně činných pojištěnců Československé republiky, což ovšem nevylučuje, aby z důvodů správních nebyly tvořeny jisté přechodné orgány mezi nemocenskými pokladnami a centrálním nositelem pojištění. Nutnost, zříditi jediné ziskové společenstvo, jest v nejnovější době prokázána zkušenostmi anglického pojištění národního zdraví, které berlo původně organisováno na podkladě samostatných uznaných společností; revise k 31. prosinci 1918 provedená ukázala však tak odlišný vývoj v různých distriktech, dík různému průběhu nemocenského a invalidního nebezpečí, že zákon z r. 1918 byl nucen vytvořiti novou instituci centrálního fondu, jemuž odvádí se část pojistného.

B. Pro odhad správních nákladů invalidního a starobního pojištění jest důležito, že podle § 72 provádí pojištění invalidní a starobní Ústřední sociální pojišťovna se sídlem v Praze, že však podle §§ 186 až 188 fungují okresní nemocenské pojišťovny pro celou řadu správních výkonů jakožto orgány Ústřední sociální pojišťovny.

Podle těchto ustanovení jest nároky na pojistné dávky podle tohoto zákona přihlásiti u příslušné nemocenské okresní pojišťovny. O žádostech za dávky pojištění invalidního a starobního provede nemocenská pojišťovna potřebné šetření a předloží žádost se svým dobrým zdáním Ústřední sociální pojišťovně, která o žádosti rozhodne. Podle § 188 může Ústřední sociální pojišťovna pověřiti okresní nemocenské pojišťovny nebo některé z nich, aby v zastoupení jejím rozhodovaly o žádostech za určité dávky pojištění invalidního a starobního. Takové zmocnění jest vyhlásiti v Úředním listě republiky Československé.

Podle § 161 vyměřuje a vybírá pojistné nemocenská pojišťovna okresní, u níž podle § 17 jest povinen zaměstnavatel přihlásiti osoby u něho zaměstnané, jež Podléhají pojistné povinnosti, nejpozději třetího dne ode dne, kdy byla zahájeno zaměstnání povinně pojištěné.

Ze zaplaceného pojistného jest nejdříve uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní. Ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní súčtováno (§ 171).

Jest tedy patrno, že ze správní činnosti Ústřední sociální pojišťovny přechází přihlašování pojištěnců, předpisování, vybírání pojistného a příslušná revisní a kontrolní činnost s tím spojená na nemocenské pojišťovny, které provádějí také šetření o žádostech za přiznání dávek a sbírají, vyšetřují a připravují materiál pro rozhodování o těchto nárocích.

Rozhodování o nárocích přísluší Ústřední sociální pojišťovně, může však býti a bude patrně pro některé druhy dávek, při nichž zjištění existence nároků může státi se dokumentárně (přiznání starobního, vdovského, sirotčích důchodů), přeneseno na nemocenské pojišťovny.

Odhad správních nákladů a ústavu nově zřizovaného jest možný pouze na základě analogii se správní činností podobných nositelů sociálního pojištění.

V tomto směru přicházejí v úvahu z tuzemských ústavů Úrazové pojišťovny dělnické a Všeobecný pensijní ústav, jakožto ústavy pojišťující dlouhodobé dávky; z cizích ústavů Zemské pojišťovací ústavy invalidního a starobního pojištění říšskoněmeckého.

Pro srovnání jest však nutno uvědomiti si rozdíly mezi organisací správních úkonů těchto nositelů pojištění a pravděpodobnou organisací správy Ústřední sociální pojišťovny.

a) Dělnické úrazové pojišťovny provádějí pojišťování důchodů invalidních, vdovských, sirotčích a ascendentů kolektivně, nevedou tedy vůbec záznamů o jednotlivém pojištěnci, nemají dlouhodobé evidence průběhu jednotlivého pojištění, předpisují a vybírají příspěvky (kromě u zemědělství) dvakráte do roka pro celé závody podle úhrnu mzdového.

Tyto všechny okolnosti zlevňují jejich správu. Naproti tomu postrádají místních orgánů pro bezprostřední styk s pojištěnci, jakými budou nemocenské pojišťovny pro Ústřední sociální pojišťovnu, a musí tudíž předpisovati pojistné, účtovati a korespondovati přímo s jednotlivými zaměstnavateli.

Žádosti o přiznání dávek a šetření o těchto žádostech, kontrola důchodců, děje se bez součinnosti podobných místních orgánů, jako budou nemocenské pojišťovny pro ústřední sociální pojišťovnu.

Tabulka č. 39.

Všechny úrazové pojišťovny. [Viz I. Beiheft zu den Amtlichen Nachrichten, Jahrgang 1916 (str. 42, 43).]

Tabulka č. 40.

Dělnická úrazová pojišťovna v Praze a v Brně.

Veškeré výlohy správní

Konečně přináší zařazování závodů do nebezpečenských tříd a stupňů, dále otázky zábrany úrazové a s tím spojené potřeby statistiky úrazové, prováděné s velikou jemností, správní úkoly jiné, nežli se vyskytnou u Ústřední sociální pojišťovny.

Správní náklady úrazových pojišťoven až do roku 1913 jsou zřejmy pro všechny ústavy, jakož i pro ústav pražský i brněnský z tabulky č. 39 a z tabulky č. 40 a sice vyjádřeny procentuelně pro různé jednotky srovnání.

Tyto údaje buďtež doplněny sdělením, že u ústavu pražského obnášely správní náklady v době poválečné v roce 1919 10,58%, v roce 1920 8,31%, v roce 1921 7,66% a v roce 1922 10,82%, kdežto u ústavu brněnského 1,08% v r. 1918, 11,7% v r. 1920 a 1,03% v r. 1921.

b) Výši správních nákladů a jich rozdělení u říšskoněmeckých zemských ústavů invalidního a starobního pojištění nelze bezprostředně srovnávati se správními náklady Ústřední sociální pojišťovny, ježto tyto ústavy jsou konstruovány jakožto teritoriálně decentralisovaná samostatná risková společenstva, užívající jen výjimečně nemocenských a bratrských pokladen nebo jiných míst k vybírání příspěvků a k jiným úkolům. Pokud jich užívají, musí za tuto součinnost poskytovati místům výběrčím náhradu, která obnášela dosud v různých případech 1 - 9% odvedených příspěvků. Soustava lepení známek zbavuje tyto ústavy povinnosti vésti úplnou dlouholetou evidenci individuelních nároků. Tužba důchodová jest po stránce revisní a statistické koncentrována v Říšském úřadě pojišťovacím Reichsversicherungsamt). Tuto různost správní činnosti jest míti na očích při posuzování čísel v tabulce č. 41 uvedených o počtu úřednictva a způsobu jeho zaměstnání v letech 1919 až 1920.

Z tabulky č. 42 jsou patrny pak správní výdaje připadající v letech předválečných (1913) na jednoho pojištěnce a na Mk 100.- příspěvků.

Tabulka č. 41.

Výkaz výsledků obchodních a účetních, nositelů pojištění invalidního za r. 1919 a 1920. [Amtliche Nachrichten des Reichsversicherungsamtes roč. 1922, str. 92 - 93 a roč. 1921 str. 92 - 93.]

Tabulka č. 42.

[Amtliche Nachrichten des Reichsversicherungsamtes, roč. 1913, str. 178 - 179, a roč. 1914, str. 166 - 167.]

Tato čísla nutno doplniti údaji o stažení říšského úřadu pojišťovacího (Reichsversicherungsamt). V roce 1921 skládal se tento vrchní orgán německého sociálního pojištění z presidenta, 3 ředitelů, 26 presidentů senátu, 32 jiných stálých členů. Mimo to bylo zaměstnáváno 6 vyšších úředníků, 66 přísedících soudních a 269 jiných úředníků účtárny a matematického oddělení (Rechnungsstelle) a účtárny.

Správní náklady pro všeobecnou správu u ústavů říšsko-německého pojišťování v procentech pojistného v letech předválečných obnášely:

C. Organisace Všeobecného pensijního ústavu je provedena tak, že existuje pro celý stát jediný centrální ústav, jenž tvoří riskové společenstvo. Jménem Všeobecného pensijního ústavu obstarávají však celou řadu záležitostí Zemské úřadovny, kterým přísluší na př. přijímati přihlášky, týkající se pojistné povinnosti a kontrolovati pojistnou a přihlašovací povinnost; míti v evidenci osoby pojištěním povinné vedením pojistného katastru; předpisovati a vybírati pojistné: přijímati nároky vznášené od pojištěnců a přikazovati je důchodové komisi; míti v evidenci důchodce vedením důchodového katastru a kontrolovati osoby oprávněné k požitku důchodu; zastavovati výplaty důchodů, jakož i odnímati důchody a podpory řízením, jež provádí důchodová komise. Mimo to mají Zemské úřadovny práva činiti návrhy, kterak jest kapitály ukládati.

Úřadoven jest šest; z toho po dvou v Praze a v Brně.

Zkušenosti Všeobecného pensijního ústavu o vedení správy lze aplikovati v značné míře na zařízení správy Ústřední sociální pojišťovny, přece však jen opatrně a se značným omezením. Podstatné odchylky obou správních útvarů jsou tyto: Všeobecný pensijní ústav nemá místních, pojištěnci blízkých orgánů, jako budou nemocenské pojišťovny. Zemské úřadovny, které z politických důvodů zřízeny byly v nadměrném počtu šesti, jsou pojištěnci příliš vzdáleny, což projeví se hlavně až vzroste počet důchodů, který v zhledem k pětileté čekací době pojištěnců, vstoupivších 1. července 1920 do pojištění, udržuje se v mírných mezích.

Vzdálenost pojištěných závodů od sídla zemských úřadoven jest na př. na Slovensku a v Podkarpatské Rusi značná a může býti jen nedokonale překonávána zdokonalením inspekční služby. Zvětšení správní agendy a tím i vyšší správní náklady Všeobecného pensijního ústavu přivozuje též daleko větší počet tříd mzdových (16 tříd podle pensijního zákona oprati 4 třídám této osnovy) a z toho vyplývající daleko větší počet hlášených změn pojistného poměru; dále koexistence náhradních ústavů a z toho vyplývající přestupy, doprovázené převody prémiových reserv.

Konečně jest nutno poznamenati, že úplná dlouhodobá evidence veškerých nároků vede se vlastně dvojmo, jednak u Zemských úřadoven, jednak za účely statistickými, kontrolními a pojistně matematickými v centrále, kdež tato centrální úplná dlouhodobá evidence jest umožněna individuelním hlášením všech okolností majících vliv na průběh pojištění (přistoupení, vystoupení, změny tříd, služného, převody premiových reserv, zákupy let, vrácení pojistného, dobrovolné pokračování v pojištění, redukce nároků atd.). Toto centrální vedení evidence s individuelním okamžitým hlášením každého případu vykazuje veliký počet hlášení a příslušných zápisů a kontrol; na př. v roce 1921 při průměrném počtu pojištěnců 117.438 bylo zpracováno v centrále 131.000 změnových lístků a 112.000 ročních evidenčních listů, takže na jednoho pojištěnce připadá 1,2 [K tomu jest třeba připomenouti, že v roce 1921 bylo přes dvě třetiny pojištěnců v nejvyšší třídě XVI., u nichž tedy změny služebních požitků nevedly k hlášení.] případu změny pojistného průběhu, revisní a kontrolní služba příslušných záznamů jest velmi nákladná. Přiznávání důchodu provádějí důchodové (rentové) komise zemských úřadoven; provádění léčebné péče děje se tak, že žádosti instruované zemskými úřadovnami docházejí do centrály, která rozhoduje.

Tabulka č. 43.

Správní náklady Všeobecného pensijního ústavu podle správních jednotek.

Tabulky č. 43 a č. 44 dávají možnost ve všech možných směrech přezkoumati správní náklady Všeobecného pensijního ústavu a sice jak absolutně, tak procentuelně a vyvoditi z nich příslušnými opravami důsledky pro vyměření správních nákladů Ústřední sociální pojišťovny. Při tom nutno ovšem uvážiti, že průměrné pojistné Všeobecného pensijního ústavu připadající na jednoho pojištěnce jest asi třikráte tak veliké jako bude příslušné číslo u Ústřední sociální pojišťovny. Tabulky č. 43 a č. 44 buďtež doplněny údaji, že na jednoho úředníka účtárny Všeobecného pensijního ústavu připadá 14.000 pojištěnců.

Pro ocenění správních nákladů nemocenských pojišťoven jest vložena tabulka č. 45 ze statistiky nemocenských pokladen za rok 1921, podle níž připadala na př. u okresních nemocenských pokladen správních výdajů na jednoho člena Kč 31,32 a v% běžných příspěvků správní výdaje obnášely 8,18.

Tabulka č. 44.

Ze zkušeností Všeobecného pensijního ústavu za léta 1919 - 1922.

Na jednoho zaměstnance ústavu a úřadoven připadá pojištěnců:

Režie v proc. předepsaných prémií:

Na jednoho pojištěnce připadá správních výloh v Kč

Tabulka č. 45.

Při provádění pojištění bude míti Ústřední sociální pojišťovna výhodu v tom, že nesnáze s prvním přihlašováním a vybíráním příspěvků a pod., dále obtíže s postižením celého souboru pojištěnců a spojené s tím náklady propagační, inspekční a kontrolní z největší části odpadnou.

Za pojištěnce přihlášené a pojištěné již u nemocenských pojišťoven na dávky nemocenské, předepíšou a vyberou nemocenské pojišťovny dnem vstoupení zákona v platnost pojistné, připadající za pojištění invalidní a starobní. Zařazení do tříd, kontrola pojištění, nahlížení do knih; přihlašování, odhlašování, změny mzdových tříd atd. musí býti prováděny stejně pro nemocenské pojištění jako pro pojištění invalidní, takže z tohoto pramene nevznikají nemocenským pojišťovnám a Ústřední sociální pojišťovně nové výdaje, nepřihlížíme-li k zvětšenému rozsahu hlášení a k větší práci, spojené s daleko větším počtem zápisů.

Naproti tomu bude vyžadovati informační služba, dále korespondence se stranami a ovšem korespondence a účtování s Ústředním ústavem značného zvětšení nákladů, a podobně řada nových úkolů, z nichž nutno obzvláště vytknouti vyšetřování a zjištění průběhu předchozího pojištění a spojená s tím činnost korespondenční a kontrolní. Pokud se týče vedení evidence, stačila dosud pro vlastní účely nemocenských pokladen tzv. krátkodobá evidence, ježto předpisování a vybírání příspěvků, rovněž i přiznávání dávek vyžaduje v podstatě znalost poslední mzdové třídy. Pro účely pojištění invalidního a starobního jest však nezbytná tzv. evidence dlouhodobá, ježto nehledě k čekací době, závisí zde dávky též na celém průběhu pojištění, zvláště na příspěvkové době a úhrnu příspěvků; avšak na základě výnosu ministerstva sociální péče ze dne 27. prosince 1922, čís. 11.128/IV F, přešla značná část nemocenských pokladen fakticky k vedení tzv. štítků, které znamenají v podstatě vedení dlouhodobé evidence celého průběhu pojištění nemocenského, úplně individuelně, a to v rozměrech, vyhovujících v podstatě potřebám pojištění invalidního a starobního.

Vedení evidence u ústředny bude nezbytně třeba zjednodušiti oproti zařízení obdobné služby u Všeobecného pensijního ústavu, což může státi se na př. tím, že dostane se od nemocenských pojišťoven ústředně pouze jednou do roka ohlášení všech změn pojistného poměru, jež mají vliv na výši a způsob uplatnění nároků. V případech, kdy má dojíti k přiznání některých dávek, stačí zaslati příslušná hlášení změn spolu se spisy se žádostí o přiznání. Jedině s podobným nebo jiným zjednodušením bude možno prováděti centrální evidenci pro 2 milionu pojištěnců; při této příležitosti budiž konstatováno, že ze 31 ústavů německého invalidního a starobního pojištění měly 3 ústavy v r. 1907 přes 1,200.000 pojištěnců (Slezsko, rýnská provincie, Sasko); pro rok 1921 lze odhadnouti příslušná čísla pojištěnců, vezmeme-li ohled na přírůstek v mezidobí, takto: Slezsko 1,440.000, Rýnské provincie 1,600.000, Sasko 1,470.000.

Správní úkony spojené s evidencí hlášení nelze podceňovati, ježto na jednoho pojištěnce nemocen. pokladen připadá průměrně ročně několik změn, přivozujících zaslání přihlášky nebo odhlášky. Podle výroční zprávy větší nemocenské pokladny bylo na př. při průměrném počtu 24.406 osob v roce 1922 přihlášek 53.548 a odhlášek 59.296, celkem tedy 112.814, takže na jednoho pojištěnce připadá skoro 5 hlášení do roka. Ježto rok 1922 byl nepravidelný, buďtež uvedeny ještě cifry z roku 1921, které znějí: průměrný počet pojištěnců 27.372, počet přihlášek 38.849, počet odhlášek 41.966, dohromady tedy 80.815, tudíž na jednoho pojištěnce připadají téměř 3 hlášení.

Podle tohoto příkladu lze počítati u nemocenských pojišťoven se 4 změnami, vyžadujícími hlášení. Naproti tomu bude možno uspořádati způsob podávání zpráv o průběhu pojištění invalidního centrále nemocenskými pojišťovnami tak, že těchto zpráv bude lze užíti k přímému zpracování statistiky nemocenského pojištění a k provádění dozoru, jejž pro obor nemocenského pojišťování má Ústřední sociální pojišťovna převzíti.

Rovněž správní agenda spojená s předáváním převodních obnosů při přestupu zaměstnanců podle §§ 239 - 241 osnovy, bude moci býti značně zjednodušena, bude-li zúčtování příslušných nositelů pojištění prováděno na příklad jednou do roka a budou-li tabulky, sloužící pro převod, upraveny tak, aby výpočet příslušných částek děl se jednoduše. Rozsah služby převodní a zatížení administrativy z ní vyplývající nelze podceňovati, ježto počet převodů bude velmi značný, jak číselně jest doloženo v části pojistně-matematické.

Podrobná organisace správní služby bude ovšem provedena na základě důkladných úvah příslušným prováděcím nařízením a instrukcemi Ústřední sociální pojišťovny samotné podle potřeby; nebylo by ani možno, ani záhodno upravovati detaily administrativy napřed zákonem. Lze předem jen říci, že s použitím všech vymožeností moderní účetní a kancelářské techniky, využitím zkušeností, učiněných u velikých ústavů pojištění sociálního a soukromého (obzvláště tzv. lidového pojištění) lze problém správy sociálního pojištění rozřešiti ekonomicky. To jest též nutno, ježto správní náklady sociálního pojištění nesmějí zdaleka dostoupiti výše správních nákladů pojištění soukromého, nemá-li pojištění sociální ztratiti nejvlastnější důvod existence.

Vezmeme-li v úvahu potřeby služby finanční, pojistně-matematické, statistické a kancelářské, konceptní, revisní, lékařské a důchodové, můžeme oceniti správní náklady spojené s prováděním invalidního a starobního pojištění bezprostředně u Ústřední sociální pojišťovny spolu se zvýšením správních nákladů nemocenských pojišťoven činností ve prospěch Ústřední sociální pojišťovny, celkem tedy správní vydání invalidního a starobního pojištění na 8% pojistného. V absolutním obnosu vyjádřena, znamená to při předpisu pojistného asi Kč 650,000.000 [Toto číslo úmyslně vzato níže, než vypočtený dříve úhrn pojistného 738 milionů Kč ročně, vzhledem k nedokonalosti postižení osob pojištěním povinných v prvních letech pojištění.] v prvních letech 52 miliony Kč ročně.

Tento obnos vyjádřený v procentech pojistného odpovídá asi výši správních nákladů ostatních nositelů sociálního pojištění, vezmeme-li v úvahu, že pojistné průměrně na pojištěnce připadající jest nižší než u Všeobecného pensijního ústavu a vyšší než u Úrazové pojišťovny, a vezmeme-li dále ohled na svrchu uvedené rozdíly v organisaci.

Jakým poměrem rozdělí se správní náklady 52 milionů Kč na nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovnu, závisí na detailním zařízení vnitřní služby a součinnosti těchto orgánů.

Nutno ovšem uvážiti, že zvýší-li se počet nemocenských pojišťoven proti předpokládanému původně počtu nemocenských pokladen, bude to znamenati zvýšení správních nákladů invalidního a starobního pojištění, a to u ústředního ústavu i u nemocenských pojišťoven, jakožto organisačních jednotek. Kromě toho zvýší se též správní náklady nemocenského pojištění.

Tabulka čís. 46.

Přehled rozsahu a vydání léčebné péče v létech 1897 - 1913.

K úhradě těchto zvýšení bylo by lze užíti částky 2 - 4% pojistného, která podle části II. jest v pojistném (po úhradě léčebné péče obnosem 3%) k disposici.

G. Léčebná péče.

Zásady pro provádění léčebné péče obsaženy jsou ve všeobecném úvodu. Předem buďtež uvedeny ze zprávy německého říšského ústavu pojišťovacího některé detailní výsledky za rok 1921:

Z úhrnného vydání na léčebnou péči M 252,276.840.- připadalo na nemocenské pokladny, odborová společenstva, obce, Říšský pojišťovací ústav pro zaměstnance atd. M 64,889.128,-, takže nositelé pojištění invalidního a starobního vydali ve skutečnosti na léčebnou péči 187,387.712 M.

Ze 2.306.957 osob ošetřovaných od roku 1897 bylo 749.955 osob (tj. 32,5%) nemocných tuberkulosou plicní a krční. Na jejich ošetření připadá 59,4% z celkových vydání M 835,709.664,-, totiž M 496,408.990,-.

Na péči o dítě bylo vydáno v celku M 15.129.278.- v roce 1921 a M 8,173.981,- v roce 1920.

Koncem roku 1921 měly pojišťovací ústavy 48 vlastních nebo najatých ústavů pro léčeni plicních chorob s 6321 lůžkem (4144 pro muže, 1790 pro ženy a 387 pro děti) a 56 sanatorií, ozdravoven a nemocnic s 5464 lůžky (3015 pro muže, 2179 pro ženy a 270 pro děti).

Z tab. č. 46 lze seznati detailně výsledky léčebné péče říšskoněmeckých pojišťoven invalidního a starobního pojištění v letech 1897 až 1913. [Statistik der Heilbehandlung f. d. J. 1913. str. 10. Amtliche Nachrichten des Reichsversicherungsamtes 1914. 2. Beiheft.]

K tomu budiž poznamenáno, že průměrný počet pojištěnců říšskoněmeckého invalidního a starobního pojištění obnášel v roce 1907 asi 14,631.390.

Pro účely léčebné péče jsou podle této osnovy a podle pojistně-matematických výpočtů k disposici tři procenta pojistného, což representuje celkem obnos as Kč 19,500.000.- ročně v prvních letech pojištění. Mimo to ovšem může Ústřední sociální pojišťovna podporovati intensivně léčebnou péči rozumným vedením ukládací politiky. Jakého rozsahu může tento způsob ukládání peněz docíliti, je patrno z tabulky. Další rozhojnění prostředků k provádění léčebné péče může poskytnouti léčebná péče sama svými výsledky, snižujíc frekvenci invalidních a vdovských důchodů oproti předpokladům, [Budiž při této příležitosti upozorněno na možnost doplnění léčebné péče podporou badání lékařského; viz na příklad zprávy lékařského komitétu výzkumného při anglickém pojištění národního zdraví: Report of the medical. Research committee 1912 - 1919.] oproti tomu ovšem stojí zvýšení životnosti důchodců a nákladů na starobní důchody.