Článek 22.
O každém úmrtí příslušníka druhé strany zpraví ihned příslušný úřad nejbližší konsulární úřad vlasti zemřelého a zašle mu co nejdříve úmrtní list a ověřený opis úmrtního zápisu.
Je-li v místě, kde jest movité pozůstalostní jmění, konsulární úřad, lze opatření, uvedená v článku 20. pod číslem 2., učiniti jen, byl-li o tom konsulární úřad za účelem účasti včas vyrozuměn.
V ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně zpraven o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení a správě pozůstalostního jmění. Opatření tato mohou býti na jeho přání změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla újma vlastním státním příslušníkům.
Článek 23.
Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněny pouze osoby, které jsou příslušníky státu, na jehož území jest movitá pozůstalost, nebo které se na tomto území trvale zdržují, může pozůstalostní soud nebo úřad vlasti zemřelého k návrhu těchto osob zůstaviti projednání movité pozůstalosti soudu nebo úřadu místa, kde jest movitá pozůstalost, byl-li tento návrh podán ve lhůtě stanovené v článku 21.
Článek 24.
O tom, co dlužno považovati za jmění movité, rozhodují předpisy státu, kde je toto jmění.
Movitá pozůstalost bude za účelem dopravy do vlasti zůstavitelovy předána nejbližšímu konsulárnímu úřadu.
Ustanoveními této smlouvy nejsou nikterak dotčeny předpisy o nápovědi vývozu jednotlivých předmětů, pokud jsou na území smluvních stran dočasně v platnosti.
Článek 25.
Ustanovení této smlouvy o vydávání movitých pozůstalostí nebudou dotčena případnou podrobnou finanční dohodou mezi oběma smluvními stranami o zamezení dvojího zdaněni movitých pozůstalostí, které podle předcházejících předpisů budou vydány pozůstalostnímu soudu nebo úřadu vlasti zemřelého.
Článek 26.
Dokud dohoda zmíněná v článku 25. nebude sjednána, vyhražuje si každá ze smluvních stran, že dříve než movitou pozůstalost vydá, úřadům druhé smluvní strany, vybere poplatky a jiné veřejné dávky, které dle jejích zákonů na ní váznou.
Článek 27.
Projednání nemovité pozůstalosti a rozhodnutí o všech jí se týkajících žalobách a právních rozepřích přísluší výlučně soudu nebo administrativnímu úřadu smluvní strany, na jejímž území tato pozůstalost leží.
HLAVA ŠESTÁ.
Poručenství a opatrovnictví.
Článek 28.
Úřadům každé ze smluvních stran přísluší poručenská (opatrovnická) péče o osobu a o veškero jmění jejích vlastních příslušníků.
Pokud jde o příslušníky druhé smluvní strany, kteří se zdržují v jejich obvodu, nebo tam mají jmění, omezí se úřady pouze na neodkladná opatření poručenská (opatrovnická) a vyrozumějí o tom neprodleně příslušný úřad této druhé smluvní strany.
Příslušný úřad státu, jehož občanem jest poručenec, může opatření tato zrušiti. Může však též, jeli to v zájmu poručencově, vyslechna tohoto a jeho zákonného zástupce, přenésti jednotlivá opatření poručenská (opatrovnická) jak ohledně osoby tak ohledně jmění podle předpisů o tom platných na úřady druhé strany.
Úřady tyto řídí se pak při svém rozhodování tuzemským právem. O otázkách osobního stavu jim však rozhodovati nepřísluší. Jejich rozhodnutí, jakmile se stanou právoplatnými, budou uznána na území strany druhé.
HLAVA SEDMÁ.
Ověřování a průvodní síla listin.
Článek 29.
Listiny sepsané, vydané neb ověřené soudem, nebo listiny vydané některým nejvyšším správním úřadem nebo jiným ústředními nebo jim na roveň postavenými správními úřady jedné smluvní strany, jichž má býti použito před soudy a poručenskými úřady na území druhé strany, nepotřebují, jsou-li opatřeny úředním razítkem, dalšího ověření.
Listiny vyhotovené a ověřené veřejnými notáři (notáři), má-li jich býti použito po rozumu odstavce prvého, dlužno soudně ověřiti.
Za soudní listiny je považovati též vyhotovení podepsaná soudní kanceláří, pokud její podpis postačuje podle zákonů smluvní strany, na jejímž území je soud.
Seznam ústředních úřadů, jež podle odstavce prvého přicházejí v úvahu, bude této smlouvě připojen. Případné pozdější změny budou navzájem sděleny.
Článek 30.
Průvodní síla veřejných listin, zřízených na území jedné smluvní strany, jakož i obchodních knih, vedených na tomto území, řídí se v řízení před soudy druhé smluvní strany podle zákonů státu, v němž byly zřízeny nebo jsou vedeny, aniž však smí jim býti přiznána v míře větší, než připouští právo státu, kde se soudní řízení koná.
HLAVA OSMÁ.
Prohlášení za mrtva.
Článek 31.
Prohlásiti osobu za mrtvou přísluší úřadům státu, jehož příslušníkem byla v době, kdy se stala nezvěstnou.
Pravoplatné výroky vydané těmito úřady mají platnost též na území druhé smluvní strany.
HLAVA DEVÁTÁ.
Právní informace a osvědčování právních předpisů.
Článek 32.
Ministerstva spravedlnosti smluvních stran dodají si navzájem na požádání informace o právu platném na území svých států.
V žádosti bude přesně vylíčiti, o kterých právních předpisech má býti informace dána, nebo jichž znění má býti osvědčeno.
HLAVA DESÁTÁ.
Spory o manželský původ dítěte.
Článek 33.
Spory o manželský původ dítěte náležejí před úřady oné smluvní strany, jejímž státním příslušníkem jest osoba, proti níž žaloba čelí.
Pravoplatné nálezy těchto úřadů budou uznány na území druhé smluvní strany.
HLAVA JEDENÁCTÁ.
Nálezy ve věcech manželských.
Článek 34.
Rozhodovati o platnosti manželství, o rozluce nebo rozvodu od stolu a lože, příslušny jsou výlučně úřady onoho státu, jehož příslušníky jsou manželé v době podání žaloby nebo žádosti. Jsou-li manželé v této době různého státního občanství, jsou výlučně příslušny úřady státu, kam manželé naposled společně příslušeli.
Změní-li manželé státní příslušnost, může okolnost, která nastala před touto změnou, býti důvodem rozluky nebo rozvodu jen potud, pokud odůvodňovala rozluku nebo rozvod též dle práva před tím pro ně platného.
Pravoplatné nálezy úřadů jmenovaných v odstavci prvém budou uznány na území druhé strany.
HLAVA DVANÁCT.
Řízení konkursní.
Článek 35.
Byl-li uvalen konkurs na jmění příslušníka druhé smluvní strany, jest neprodleně zpraviti příslušný soud jelo vlasti, pokud tento je znám.
Lze-li za to míti, že v druhém smluvním státě přebývají konkursní věřitelé, je zaslati příslušnému soudu zároveň s touto zprávou i vyhotovení konkursní vyhlášky k uveřejnění v časopisech tam pro to určených.
Bylo-li na území jedné smluvní strany zahájeno příslušným soudem nebo úřadem konkursní řízení, a má-li úpadce na území druhé smluvní strany movité jmění, aniž by tam měl své bydliště (sídlo), bude toto jmění na dožádání příslušného soudu nebo úřadu zajištěno, sepsáno a vydáno.
Ode dne, kdy toto dožádání dojde příslušnému úřadu druhé smluvní strany, nelze tu na movitém jmění úpadcově nabývati ani vlastnických, ani zástavních ani retenčních práv.
O vyloučení a odloučení předmětů z movité konkursní podstaty rozhodují soudy smluvní strany, na jejímž území jest movité jmění. Zbývající movité jmění bude pak vydáno příslušnému konkursnímu soudu druhé smluvní strany.
Článek 36.
Účinky konkursu vyhlášeného příslušným úřadem jedné smluvní strany nedotýkají se nemovitého jmění úpadcova, jež leží na území druhé strany.
Článek 37.
Příslušníci obou smluvních stran požívají jako věřitelé v řízení konkursním a vyrovnávacím těchže práv jako vlastní státní občané.
HLAVA TŘINÁCTÁ.
Vzájemný výkon exekučních titulů.
Článek 38.
Každá ze smluvních stran se zavazuje, že podle níže uvedených ustanovení a na základě níže zmíněných listin, jež byly zřízeny na území druhé smluvní strany a podle práva tam platného jsou vykonatelnými exekučními tituly, povolí a vykoná exekuci též na, svém vlastním území.
Článek 39.
Exekuční tituly.
Jsouť exekučními tituly podle předcházejícího článku:
1. Rozsudky, platební příkazy (rozkazy), usnesení a jiná rozhodnutí civilních soudů, včetně soudů obecních, o majetkoprávních nárocích, pokud podle práva platného u nalézajícího soudu nepodléhají žádnému dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným a pokud jsou opatřeny doložkou soudu, že tomu tak jest, potvrzující zároveň správnost vyhotovení.
2. Smíry uzavřené o takových nárocích před civilními soudy, včetně soudů obecních, jsou-li opatřeny doložkou soudu, že jsou vykonatelny, jakož i doložkou stvrzující správnost jich vyhotovení.
3. Rozsudky a rozhodnutí rozhodců nebo rozhodčích soudů, anebo smíry před rozhodci či rozhodčími soudy, pokud podle zákonů nebo podle písemné, v zákonné formě zřízené smlouvy jest rozhodce nebo rozhodčí soud povolán, aby rozhodl o určitých nárocích majetkoprávních. Listiny ty musejí býti opatřeny potvrzením příslušného soudu první stolice, v jehož obvodu měl sídlo rozhodce nebo rozhodčí soud v době vydání rozsudku, rozhodnutí, nebo v době uzavření smíru, že nepodléhají dalšímu opravnému prostředku s účinkem odkladným, a doložkou potvrzující správnost jich vyhotovení.
Článek 40.
Povolení a výkon exekuce řídí se předpisy platnými ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, pokud tato smlouva nestanoví odchylek.
Článek 41.
Kdo je podati žádost o exekuci a jak postupuje dožádaný soud.
Žádost o povolení a výkon exekuce budiž podána vymáhající stranou u soudu, kde exekuční titul vznikl. Pokud jde o exekuční tituly vzniklé v řízení před soudy obecními, rozhodci nebo rozhodčími soudy, podána bude u příslušného soudu první stolice, v jehož obvodu vznikly. Soud, u něhož byla podána žádost za povolení a výkon exekuce, odstoupí ji neprodleně po připojení doložek po rozumu článku 39. s ostatními doklady podle předpisů, jež platí o dopisování se soudy druhé smluvní strany, soudu, který tam podle předcházejících ustanovení je příslušný.
Straně je zůstaveno, aby žádala o povolení a výkon exekuce přímo u příslušného soudu druhého smluvního státu.
Soud příslušný k povolení exekuce zjistí na základě zaslaných spisů, jsou-li tu podmínky, aby exekuce byla povolena a vykonána, a to v řízení, jež je skončiti nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy spisy k soudu došly, a jež se omezí na zkoumání těchto náležitostí:
1. lze-li pokládati příslušnost úřadu, který rozhodl ve věci, za odůvodněnu; tomu tak bude, mohla-li věc býti vznesena před soud v dožadujícím státě podle předpisů platných ve státě dožádaném o příslušnosti;
2. jde-li o exekuční titul, podle článku 39.;
3. byla-li žalovaná strana tam, kde toho zákon vyžaduje, řádně obeslána k řízení, v němž exekuční titul vznikl, zejména, byla-li jí do vlastních rukou doručena žaloba nebo podání, kterým projednání věci na území druhé smluvní strany bylo zahájeno, a byl-li jí platně doručen rozsudek nebo jiné rozhodnutí zakládající exekuční titul; byl-li vydán rozsudek pro zmeškání, jest k návrhu strany povinné zjistiti, nebylo-li jí nějakou nepravidelností znemožněno, aby se řízení zúčastnila nebo se dala řádně zastoupiti.
V řízení podle předcházejícího odstavce lze před rozhodnutím slyšeti o těchto okolnostech odpůrce strany vymáhající nebo jeho zástupce.
4. Nemá-li býti povolením a výkonem exekuce vynuceno jednání, které jest podle předpisů platných ve státě, kde exekuce má býti povolena nebo vykonána, zapovězeno, nebo které nelze vynutiti, nebo nemá-li býti povolením a výkonem exekuce uznán právní poměr ani uskutečněn nárok, který se příčí svrchovanosti dožádaného státu nebo dobrým mravům, anebo který podle práva dožádaného státu honí žalovatelný nebo vykonatelný.
K věcnému přezkoumání exekučního titulu není soud exekuci povolující ani vykonávající oprávněn.
Článek 42.
Prozatímní opatření.
Jakmile soudu dojdou spisy (článek 41.), povolí soud příslušný k rozhodnutí o žádosti za povolení exekuce neprodleně, podle předpisů pro něj platných, prozatímní opatření proti odpůrci strany vymáhající k zajištění nároku z exekučního titulu. Toto prozatímní opatření lze jen tehdy zrušiti, byla-li odpůrcem vymáhající strany dána jistota pro úplné uspokojení nároku a exekučního titulu.
HLAVA TŘINÁCTÁ.
Vydávání zločinců.
Článek 43.
Smluvní strany se zavazují, že si na požádání navzájem vydají osoby, které se zdržují na území dožádané smluvní strany a jsou stíhány soudním úřadem dožadujícího státu pro čin, trestný podle práva obou smluvních států - byť i toliko v některé části území - nebo které byly již pro takový čin odsouzeny, pokud zákony obou stran ukládají pro tento čin aspoň šestiměsíční trest na svobodě nebo trest těžší, nebo pokud osoba, která má býti vydána, byla již pro takový čin odsouzena k trestu na svobodě aspoň šestiměsíčnímu nebo těžšímu.
Vydání bude povoleno též pro pokus trestného činu a spoluvinu, jsou-li trestny dle práva obou smluvních stran.
Článek 44.
Jsou-li tu závažné okolnosti, lze vydání povoliti také pro takové trestné činy, pro něž zákony obou států ukládají nižší trest na svobodě než šestiměsíční, ač-li to zákony dožádaného státu připouštějí.
Článek 45.
Smluvní strany nevydají si navzájem vlastních státních občanů.
Článek 46.
Pro které trestné činy nelze vydati.
Vydání nebude povoleno:
1. pro trestné činy, které byly spáchány na území strany dožádané, nebo jichž stíhání podle zákonů této strany je vyhrazeno výlučně jejímu soudnictví;
2. bylo-li již zavedeno trestní řízení pro týž trestný čin proti požadované osobě na území dožádané strany, a skončilo-li rozsudkem nebo jiným způsobem, leč by tu byly podmínky, za nichž podle zákonů dožádaného státu byla by přípustna obnova trestního řízení;
3. je-li trestný čin promlčen podle práva platného ve všech částech území jedné ze smluvních stran, nebo nelze-li jej stíhati nebo trest vykonati z jiných zákonných důvodů;
4. pro trestné činy politické nebo činy s nimi související; trestné činy proti životu nebo tělesné bezpečnosti hlavy státu jedné ze smluvních stran není pokládati za trestné činy politické;
5. pro činy, které jsou trestny toliko podle vojenských trestních zákonů;
6. pro činy, které jsou trestny výhradně podle zákonů o tisku;
7. pro trestné činy, které lze stíhati toliko soukromou obžalobu;
8. pro trestné činy proti celním, daňovým a jiným finančním zákonům.
Zda trestné činy uvedené pod čísly 4. až 8. mají ráz tam naznačený, posoudí výhradně strana dožádaná.
Článek 47.
Kdy bude vydání odročeno.
Je-li osoba požadovaná stíhána, nebo byla-li odsouzena na území strany dožádané pro jiný trestný čin, nebo je-li tam z jiné příčiny ve vazbě, lze odročiti vydání do té doby, kdy řízení bude ukončeno, trest odpykán nebo prominut.
To však nebude závadou, aby o žádosti za vydání bylo rozhodnuto co nejdříve.
Článek 48.
Dožádání různých států za vydání.
Žádá-li za vydání téže osoby pro týž nebo pro různé trestné činy současně několik států, bude požadovaná osoba vydána státu, jehož je příslušníkem.
Jinak bude požadovaná osoba vydána státu, na jehož území dopustila se trestného činu nejtěžšího, a jde-li o trestné činy stejně těžké, státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve.
Závazky, které jedna ze smluvních stran již dříve na se vzala vůči jiným státům, zůstanou nedotčeny.
Článek 49.
Meze vydání.
Osobu vydanou lze ve státě, jemuž byla vydána, stíhati nebo odsouditi nebo dále vydati jinému státu pro trestný čin, spáchaný před vydáním jen, pokud pro tento trestný čin bylo vydání výslovně povoleno.
Pro jiné před vydáním spáchané trestné činy lze osobu vydanou stíhati nebo dále vydati jen:
1. jestliže strana, která ji vydala, dodatečně k tomu svolí; svolení toto nelze odepříti, jestliže by také pro tento trestný čin podle této smlouvy bylo vydání povoliti;
2. neopustila-li vydaná osoba vlastní vinou území státu, jemuž byla vydána, do jednoho měsíce ode dne, kdy trestní řízení pro čin, pro nějž byla vydána, bylo ukončeno, trest odpykán nebo prominut, anebo vrátila-li se později dobrovolně na toto území.
Článek 50.
Žádost o vydání.
Žádost o vydání podá ministerstvo spravedlnosti (při osobách stíhaných vojenskými soudy nejvyšší vojenská soudní správa) dožadujícího státu přímo u ministerstva spravedlnosti strany dožádané.
Žádosti o vydání budiž připojen zatykač, vydaný na osobu požalovanou nebo trestní rozsudek proti ní vynesený. V těchto listinách jest naznačiti povahu trestného činu a tento popsati, zároveň pak poukázati na trestní předpisy, jichž bude použiti; zejména jest uvésti všechny okolnosti, jež určují kvalifikaci trestného činu nebo odůvodňují použití určité sazby trestní.
Znění trestních předpisů vztahujících se na posouzení trestného činu a na vyměření trestu je připojiti v ověřeném opisu.
Podle možnosti budiž připojen popis požadované osoby, její podobizna a jiné údaje způsobilé ku zjištění její totožnosti.
Článek 51.
Kterého jazyka bude použito.
Listiny zmíněné v předcházejícím článku jest sepsati v jazyku státním (oficielním) strany dožadující ve formě pro ni předepsané a opatřiti úředním razítkem. Jest jim přiložiti překlady v jazyku státním (oficielním) strany dožádané, jež budou pořízeny neb ověřeny přísežným tlumočníkem strany dožadující, který je opatří svým podpisem a svým úředním razítkem, nebo jež budou pořízeny úředně.
Článek 52.
Dodatečná objasnění.
Je-li pochybno, zda je vyhověno shora uvedeným podmínkám vydání, bude dožadující strana dodatečně požádána o další objasnění v přiměřené lhůtě.
Byla-li požadovaná osoba následkem žádosti o její vydání vzata do vazby, bude ji lze propustiti, nedojde-li toto dodatečné objasnění do šesti týdnů ode dne, kdy dožádání o ně bylo odesláno ministerstvem spravedlnosti strany dožádané o vydání.
Článek 53.
Opatření ku zajištění vydání.
Jakmile dojde žádost o vydání, bude zařízeno vše, čeho je třeba k jeho zabezpečení, a osoba požadovaná bude vzata do vazby, leda že by se vydání jevilo již předem nepřípustným.
Článek 54.
Prozatímní zatčení.
V nutných případech může býti osoba požadovaná vzata do zajišťovací vazby již před posláním žádosti o její vydání, bylo-li o to požádáno s odvoláním na soudní zatykač nebo na pravoplatný rozsudek a bude-li současně udán trestný čin. Taková žádost může býti podána soudem nebo jiným k tomu příslušným úřadem dožadující strany přímo u příslušného úřadu strany dožádané, a to písemně neb i telegraficky.
I bez takové žádosti zatknou úřady jedné strany smluvní prozatímně osobu, která je stíhána v jejím policejním listě ku přání druhé strany smluvní pro trestný čin spáchaný na území této, jakmile na jejich území byla vypátrána.
Článek 55.
O zatčení osoby podle předcházejícího článku jakož i o místě vazby zpraví ministerstvo spravedlnosti neprodleně ministerstvo spravedlnosti (nejvyšší úřad vojenské správy) druhé smluvní strany, jejímiž úřady je zatčená osoba stíhána.
Nedojde-li do osmi dnů ode dne, kdy vyrozumění podle odstavce prvého bylo odesláno, sdělení nejvyššího úřadu justiční správy druhé stany, že bude za vydání žádáno, bude lze propustiti zatčenou osobu na svobodu.
Rovněž bude lze propustiti zatčenou osobu na svobodu, nedojde-li do šesti týdnů ode dne, kdy došlo sdělení podle odstavce 2. tohoto článku, žádost o její vydání.
Článek 56.
Smluvní strana, které byla stíhaná osoba vyslána, zpraví vydávající stranu k její žádosti o konečném výsledku trestního řízení ověřeným vyhotovením soudního rozhodnutí, kterým trestní řízení bylo ukončeno.
Článek 57.
Průvoz zločinců.
K žádosti jedné strany smluvní povolí druhá strana průvoz osoby, která byla dožadující straně vydána od jiného státu.
O průvozu platí obdobně ustanovení o povolení vydání.
Průvoz bude proveden orgány strany dožádané způsobem a směrem, který bude jimi určen.
Článek 58.
Případné neshody vzniklé během řízení o povolení vydání nebo průvozu vyhrazují se úpravě osetou diplomatickou.
HLAVA PATNÁCT.
Právní° pomoc ve věcech trestních.
Článek 59.
V trestních věcech poskytnou si smluvní strany na požádání navzájem právní pomoc a to zpravidla v bezprostředním styku mezi soudními úřady dožadujícími a dožádanými. Zejména dají doručiti spisy týkající se trestního řízení a budou prováděny úkony vyšetřovací, jako: výslech obviněných osob, svědků a znalců, soudní ohledání, prohlídku a zabavení věcí, a předávati sobě spisy a věci, které se vztahují k trestnímu řízení.
Nebudou však doručovány odsuzující rozsudky jakož i obsílky k výslechu osob jako obviněných, jež budou vydány soudy jedné smluvní strany proti příslušníkům druhé strany smluvní. Také nelze vyslechnouti příslušníka jedné smluvní strany jako obviněného ku dožádání soudů druhé smluvní strany.
Článek 60.
Kdy lze odepříti právní pomoc.
Právní pomoc ve věcech trestních lze odepříti v těch případech, kdy podle ustanovení této smlouvy není povinnosti ku vydání osoby stíhané.
Článek 61.
Obeslání z ciziny.
Svědek nebo znalec, ať přísluší kamkoli, který na obsílku jemu doručenou dostaví se dobrovolně před úřady dožadujícího státu, nesmí tu býti stíhán pro trestní čin dříve spáchaný, ani vzat do vazby z jiného právního důvodu dříve vzniklého. Osoby tyto pozbudou však této výhody, neopustí-li do 48 hodin z vlastní viny území dožadujícího státu, jakmile jich přítomnosti u soudu nebude již potřebí.
V žádosti o doručení obsílky jest uvésti peníz, který jí bude zaplacen na úhradu cesty a pobytu. Obeslané osobě bude, přeje-li si tak, dána záloha na úhradu cesty a pobytu v území strany dožadující.
Je-li obeslaná osoba ve vazbě na území dožádaného státu, lze požádati nejvyšší úřad justiční správy tohoto státu o její dočasné dodání, a to proti závazku, že bude co nejdříve nazpět poslána.
Takovou žádost bude lze zamítnouti toliko ze závažných důvodů, zejména, bude-li obeslaný vězeň odporovati svému dodání.
Článek 62.
Vydáví věcí doličných.
Úřady obou smluvních stran vydají si navzájem na požádání věci, jichž obviněný nabyl trestným činem, nebo jež slouží k provedení důkazu a to i tehdy, podléhají-li zabavení nebo propadnutí.
Byly-li tyto věci vyžádány vzhledem k vydání nebo původu zločince, budou, pokud možno, předány současně s jeho vydáním nebo průvozem.
Povinnost předati věci doličné nezaniká v tom případě, když povolené vydání nemohlo býti provedeno pro smrt obviněného nebo jeho útěk, a vztahuje se též na předměty doličné, které byly ukryty nebo uloženy ve státě vydání povolivším, a které později tam byly nalezeny.
Úřad vydávající takové věci může je prozatím zadržeti, jsou-li nezbytně potřebny pro účely jeho vlastního trestního řízení.
Práva osob třetích na těchto věcech zůstávají nedotčena.
Strana vydávající věci doličné může si též vymíniti, že jí co nejdříve budou vráceny. V tomto případě, jakož i když na věcech váznou práva osob třetích, jest zaříditi, aby byly bezodkladně a bezplatně vráceny, jakmile jich pro účely trestního řízení v dožadujícím státě nebude potřebí.
Článek 63.
Kterým jazykem jest sepsati žádosti o právní pomoc.
Dožádání o právní pomoc sepsáno bude v řeči státní (oficielní) dožadujícího státu a opatřeno úředním razítkem dožadujícího úřadu.
O překladu dožádání a příloh platí ustanovení článku 3.
Případné neshody vzniklé při poskytování právní pomoci vyhrazují se úpravě cestou diplomatickou.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ.
Sdělování odsuzujících rozsudků a výtahů z trestních rejstříků.
Článek 64.
Obě strany budou si navzájem sdělovati opisy trestních lístků nebo výtahy právoplatných rozsudků odsuzujících, pokud se týkají příslušníků druhé smluvní strany a jsou podle předpisu o tom platných zapisovány do trestního rejstříku.
Taktéž budou si sdělovati další rozhodnutí, jež se týkají takových rozsudků a jsou zapisována do trestního rejstříku.
Ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran budou si zasílati tyto opisy a výtahy vždy čtvrtletně.
Článek 65.
Úřady každé ze smluvních stran, pověřené vedením trestního rejstříku, podají úřadům druhé strany na přímou žádost informaci z trestního rejstříku o jednotlivém případě.
HLAVA SEDMNÁCTÁ.
Základy právní pomoci ve věcech trestních.
Článek 66.
Výlohy způsobené dožádáním o vydání neb o jinou právní pomoc ve věcech trestních ponese smluvní strana, pokud vzešly na jejím území.
Toliko výlohy, jež vzešly následkem dožádání o dobrozdání znalců i fakult vysokých škol a o obeslání osoby, která jest ve vazbě na území dožádaného státu, jakož i náklady průvozu osoby stíhané hradí stát dožadující.
HLAVA OSMNÁCTÁ.
O ratifikaci a výpovědi smlouvy.
Článek 67.
Tato smlouva je sepsána státním jazykem obou smluvních stran a její znění je v obou jazycích autentické.
Bude ratifikována a listiny ratifikační budou co nejdříve vyměněny v Praze.
Působnosti nabude měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti ještě šest měsíců ode dne, kdy bude jednou ze smluvních stran vypovězena.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci obou stran tuto smlouvu a opatřili ji vlastní pečetí.
Sepsáno v dvojím prvopisu v Bělehradě, dne sedmnáctého března roku tisíc devět set dvacátého třetího.
Dr. EMIL SPIRA m. p.
Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.
Dr. JANKO BABNIK m. p.
Dodatkový protokol
ku smlouvě mezi Československou republikou
a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců
o úpravě vzájemných právních styků.
Zmocněnci
Republiky Československé
a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců,
podpisujíce smlouvu o úpravě vzájemných právních styků, prohlašují, že se dohodli o těchto okolnostech:
1. K článku 2. Smluvní strany sdělí si navzájem přehled rozdělení soudů uspořádaný podle obvodů sborových soudů prvé stolice.
Přehled ten bude, pokud možno, k objasnění doložen mapou soudních obvodů.
2. K článku 65. Rovněž sdělí si smluvní strany úřady trestního rejstříku, jež jsou povinny dodávati si zprávy.
3. Smluvní strany sdělí si navzájem seznam pohraničních míst a úřadů, jež na hranicích republiky Československé a království Srbů, Chorvatů a Slovinců přicházejí v úvahu pro předávání a přejímání zločinců.
Na doklad toho podepsali zmocněnci tento dodatkový protokol, jenž má stejnou platnost jako smlouva sama.
Sepsáno v Bělehradě, dne sedmnáctého března roku tisíc devět set dvacátého třetího ve dvojím vyhotovení.
Dr. EMIL SPIRA m. p.
Dr. D. ARANDJELOVIČ m. p.