Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Překlad.

4441.

Návrh

poslance L. Wenzela a druhů

na úpravu soukromoprávního poměru vnitrozemské plavby.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ............... 1924,

jímž se upravuje soukromoprávní poměr vnitrozemské plavby.

Národní shromáždění republiky Československé usnes o se na tomto zákoně:

PRVNÍ ODDÍL.

Kdo je loďařem.

§ 1.

Loďařem podle tohoto zákona jest majetník lodí, která jest určena k plavbě po vnitrozemských vodách a jíž k tomu používá.

§ 2.

Kdo používá k vnitrozemské plavbě jako podnikatel lodí, která mu náleží, a řídí ji buď sám nebo svěří její řízení vůdci lodi, pokládá se vůči třetím osobám za loďaře podle tohoto zákona.

Loďař nemůže tomu, kdo z používání lodí uplatňuje nárok jako lodní věřitel brániti v provedení tohoto nároku, pokud nedokáže, že lodí použito bylo vůči němu protiprávně a že věřitel v době nabytí pohledávky nejednal v dobré víře.

§ 3.

Loďař odpovídá ze škody, kterou spáchala osoba náležející k lodní posádce někomu třetímu svou vlnou, vykonávajíc své služební úkony.

K lodní posádce náležejí: vůdce lodi, lodní mužstvo a všechny ostatní osoby zaměstnané na lodi vyjma povinného lodivoda.

§ 4.

Loďař neručí osobně, nýbrž pouze lodí a dopravným v těchto případech:

1. Zakládá-li se nárok na právním jednání, které sjednal vůdce lodi v této své hodností podle svého zákonitého oprávnění a nikoliv na základě své plné moci.

2. Zakládá-li se nárok na tom, že smlouva sjednaná loďařem nebyla splněna, nebo byla splněna neúplně nebo vadně, pokud provedení smlouvy náleží ke služebním povinnostem vůdce lodi bez ohledu, zavinil-li to, že smlouva nebyla splněna nebo byla splněna neúplně nebo vadně, někdo z lodní posádky či nikoliv.

3. Zakládá-li se nárok na zavinění někoho z lodní posádky.

Těmito ustanoveními zůstává nedotčeno osobní ručení loďaře, v případě jeho vlastního zavinění. Loďař však ručí také, řídí-li loď sám, za škodu způsobenou chybným řízením lodi, výhradně lodí a dopravným, ledaže by byl jednal úmyslně.

Je-li několik lodí spojeno v jeden vlak, vztahuje se ručení jen na onu loď, která škodu zavinila a na dopravné z této lodí, Dopravnému u vlečných lodí se rovná vlečné.

§ 5.

Za pohledávky osob lodní posádky ze služebního poměru ručí loďař osobně nejen lodí a dopravným.

§ 6.

Pro všechny žaloby, které budou vzneseny proti loďaři, jako vlastníku lodí, jest příslušný okresní soud onoho místa, z něhož se provozuje plavba onou lodí (domovský přístavy bez rozdílu, ručí li osobně nebo jen lodí a dopravným.

Z několika míst, k nímž jest při tom přihlížeti, platí za domovský přístav ono místo, kde jest sídlo podniku, při několika sídlech hlavní sídlo podniku a nemá-li podnik sídla, bydliště loďařovo.

Nelze-li domovského přístavu zjistiti, jest zaň pokládati onu obec, kde se loďaři ukládá daň výdělková nebo daň z příjmu.

DRUHÝ ODDÍL.

O vůdci lodi.

§ 7.

Vůdce lodi, to jest ten, kdo loď řídí, jest povinen pří všech služebních výkonech, jmenovitě plně smlouvy, jež má provésti, zachovávati péči řádného vůdce lodí.

Ručí za každou škodu způsobenou zanedbáním této péče nejen loďaři, nýbrž i účastníkům nákladu (odesílateli a příjemci), dopravovaným osobám a také lodní posádce, ledaže by byl jednal z rozkazu loďaře; avšak také v tomto případě zůstává vůdce lodí odpovědným, opominul-li podati loďaři vysvětlení potřebné podle případu věcí nebo dopustil-li se trestného činu.

Loďař, uděliv pokyn, stává se osobně odpovědným, byl-li při tom poučen o stavu věcí.

§ 8.

Vůdce lodi jest povinen před nastoupením cesty dbáti toho, aby loď byla ve stavu způsobilém k plavbě, náležitě zařízena a vybavena, jakož i opatřena dostatečným počtem mužů a aby lodní listiny a seznamy nákladu byly na palubě.

Jest povinen starati se, aby nakládací nářadí bylo v řádném stavu a aby náklad byl náležitě ukládán a také, aby loď nebyla zatížena více než to dovoluje její nosnost a stav vody toho času.

Nedbá-li vůdce lodí v cizině předpisů tam platných, zvláště zákonů policejních, daňových a celních, jest povinen hraditi škodu tím způsobenou.

Za to, že loď jest způsobilá k plavbě při nastoupení cesty, ručí osobám uvedeným v §u 7, odst. 2, také loďař osobně, nejen lodí a dopravným.

§ 9.

Nemůže-li vůdce lodi pro nemoc nebo jiné příčiny říditi loď, nesmí zbytečně protahovati nastoupení cesty nebo pokračování v ní, nýbrž, dovoluje-li toho čas a okolnosti, musí si vyžádati rozkazu loďaře a prozatím učiniti vhodná opatření, neučiní-li však tak, musí ustanoviti jiného vůdce lodi.

Za tohoto zástupce ručí jen potud, dopustí-li se nějakého provinění při jeho výběru.

§ 10.

Vůdce lodí jest povinen oznámiti loďaři každé poškození lodi nebo nákladu, obchody, které sjednal, jakož i že ustanovil jiného vůdce lodí. Ve všech důležitých případech, zvláště je-li nucen přerušiti plavbu nebo jí změniti, jest povinen, pokud toho okolností dovolují, vyžádati si pokyny loďařovy.

Je-li třeba k odvrácení nebo k zmenšení ztráty zvláštních opatření, má si, je-li to možná, opatřiti pokyn účastníků nákladu, jinak má podle svého nejlepšího uznání sám zaříditi, čeho třeba a postarati se, aby se odesílatel a příjemce co nejrychleji dověděli o onom případě a učiněných opatřeních.

§ 11.

Postihne-li loď nebo náklad pohroma, jest vůdce lodí oprávněn a na žádost loďaře nebo účastníka nákladu povinen navrhnouti soudu onoho místa, kde končí cesta a musí-li loď dříve delší dobu kotviti na jiném místě, soudu příslušnému pro toto místo, provedení důkazů o tom, jak se věc skutečně udála, o otázce viny a o rozsahu způsobené škody a o prostředcích, jichž se užilo k odvrácení nebo zmírnění škody.

Sám jest povinen nabídnouti se za svědka a označiti jinaké prostředky sloužící k zjištění stavu věcí jestliže vůdce lodi nevyhoví žádosti loďařově nebo účastníků nákladu, mohou navrhnouti samí provedení důkazů podle předpisů I. odstavce. Návrh jest odůvodniti tím, že vůdce lodi se zdráhal to učiniti.

§ 12.

K provedení důkazů nařídí soud stání na dobu pokud možno nejkratší, k němuž jest předvolati vůdce lodi a ostatní uvedené svědky. Loďaři, účastníkům nákladu a ostatním osobám postiženým nehodou, tudíž podána zpráva o stání, pokud se to může státi bez nepoměrně dlouhého zdržení řízení. Tuto zprávu lze podati také veřejnou vyhláškou.

§ 13.

Pro provedení důkazů platí předpisy civilního soudního řádu o zajištění důkazů §§ 384-389, vyjma §§ 384, odst. 3, § 385, odst. 2, § 386, odst. 1, věta druhá a třetí, odst. 2 a 3 poslední věta - dále § 387 a 388 poslední odstavec poslední věty.

§ 14.

Útraty průkazního řízení hradí navrhovatel. Tyto útraty nemají přesahovati polovinu jinak obvyklých útrat za zajištění důkazů.

Navrhl-li průkazní řízení některý účastník nákladu nebo bylo-li navrženo na jeho žádost, hradí tyto vzniklé útraty, pokud nemá nároku na náhradu škody, která mu byla nehodou způsobena. Závazek loďařův hraditi útraty způsobené vůdcem lodí zůstává tímto nedotčen.

Pro případ společné havarie platí ustanovení §u 33.

O zastoupení loďaře.

§ 15.

Není-li loď ani v domovském přístavu ani v místě, kde má loďař své obchodní sídlo, jest vůdce lodi vůči třetím na základě svého úřadu oprávněn, přijmouti pohledávky za dopravné a provésti všechna jednání a právní úkony za loďaře, jichž je třeba k provedení cesty.

Vstoupiti v závazky směnečné, prodati nebo zastaviti loď a sjednati nákladní smlouvy jest vůdce lodi oprávněn jen na základě plné mocí loďařovy, k tomuto účelu zvláště mu udělené.

§ 16.

Právní jednání, které podnikne vůdce lodi v době, kdy loď jest na některém místě uvedeném v §u 15, odst. 1, zavazují loďaře jen tehdy, jedná-li vůdce lodí na základě plné mocí nebo je-li tu jiný zvláštní zavazovací důvod.

Vydávati nakládací listy jest vůdce lodi oprávněn bez rozdílu místa.

§ 17.

Loďař může omeziti zákonitá oprávnění vůdce lodi, vůči třetím může však toto omezení namítati jen tehdy, dokáže-li, že o tom věděli nebo pří náležité bdělosti o tom věděti musili.

§ 18.

Také vůči loďaři platí pro rozsah oprávnění vůdce lodí ustanovení § 15 a 16, pokud loďař těchto oprávnění neomezil.

§ 19.

Právním jednáním, které uzavřel vůdce lodí v této své hodností, v mezích svého zákonitého oprávnění, nabývá loďař práva vůči třetím a zakládá se ručení loďařovo lodí a dopravným (§ 4, č. 1.).

Osobní závazek vůdce lodí se tímto právním jednáním vůči třetím nezakládá, ledaže by se zaručil za jeho splnění nebo překročil svá oprávnění.

§ 20.

Pokud v tomto zákoně není ustanoveno něco jiného, podléhá vůdce lodi předpisům zákona o obchodních pomocnících ze dne 15. ledna 1910, č. 20 ř. z., bez zřetele k tomu, jsou-li tu podmínky §§ 1-3 uvedeného zákona, Služební poměr vůdce lodí, nebylo-li umluveno něco jiného, může každá strana zrušiti koncem každého měsíce po 6ti týdenní výpovědi dané předem. O předpokladech, za nichž loďaři a vůdci lodí náleží právo žádati, aby služební poměr byl zrušen před uplynutím smluvní Bohy a bez zachování výpovědní lhůty, platí ustanovení zákona uvedeného v odstavci 1.

Nastoupil-li vůdce lodi cestu, jest povinen zůstati ve službě, dokud cesty neskončil a nákladu nevylodil, ledaže by měl důvod, opravňující k okamžitému vystoupení ze služby.

Zruší-li se služební poměr během cesty, před připlutím lodi na místo určení, má vůdce lodi nárok na výlohy zpáteční cesty do onoho místa, kde vstoupil do služby. Toto ustanovení však neplatí, dopustil-li se vůdce ladí činu, který jest způsobilý odůvodniti jeho okamžité propuštění. Není-li důvodu, opravňujícího k okamžitému propuštění, může býti sice vůdce lodi kdykoliv zbaven služby, než bez újmy svých nároků na náhradu škody za čas, dokud nevyprší smluvní data služebního poměru nebo dokud neuplyne výpovědní lhůta.

TŘETÍ ODDÍL.

O lodní posádce.

§ 21.

K lodnímu mužstvu náležejí vyjma vůdce lodi členové lodní posádky, ustanovení k plavebním službám na lodi, zvláště kormidelníci, lodníci, plavčíci, strojnicí a topiči.

§ 22.

Člen lodní posádky jest povinen nastoupit službu, není-li smluveno nic jiného, jakmile byla uzavřena služební smlouva. Nenastoupí-li služby do 24 hodin, nemusí býti více přijat. Nárok loďaře na náhradu škody zůstává tímto nedotčen.

§ 23.

Člen lodní posádky jest povinen, pokud jde o lodní službu, plniti všechny rozkazy vůdce lodi a kdykoliv vykonávati všechny práce uložené mu pro loď a náklad.

Bez dovolení vůdce lodí nesmí lodi opustiti.

Stihne-li loď pohroma, jsou osoby, náležející lodní posádce, povinny starati se ze všech sil o záchranu cestujících a jejich zavazadel, dále o zabezpečení součástí lodí, nářadí a nákladu podle rozkazů vůdce lodí.

§ 24.

Nebylo-li o době výplaty mzdy jinak smluveno, člen lodní posádky zmůže žádati na konci každého druhého týdne, aby mu byla vyplacena mzda, kterou si vydělal.

§ 25.

ODDÍL ČTVRTÝ.

O dopravnictví.

§ 25.

O výpovědí služebního poměru sjednaného na neurčitou dobu a o podmínkách, za nichž loďař a člen posádky jsou oprávněni žádati za zrušení služebního poměru před uplynutím výpovědní lhůty, platí obdobně ustanovení živnostenského řádu s tím pravidlem, že člena posádky lze propustiti také tehdy, jestliže nastoupení cesty nebo pokračování v ní bylo znemožněno tím, že nastala zima.

Po nastoupení cesty jest člen posádky povinen až do skončení cesty a vylodění lodního nákladu zůstati ve službě, ledaže by měl důvod opravňující k okamžitému vystoupení ze služby.

Je-li služební poměr zrušen během cesty, před připlutím lodí na místo určení, má člen posádky nárok na výlohy zpáteční cesty do onoho místa, v němž vstoupil do služby.

Toto ustanovení neplatí, dopustil-li se člen posádky činu, který jest způsobilý odůvodniti jeho okamžité propuštění.

Není-li takového důvodu, opravňujícího k okamžitému propuštění, může býti sice kdykoliv zbaven své služby, než bez újmy svých nároků na náhradu za čas, dokud nevyprší smluvní doba služebního poměru nebo dokud neuplyne výpovědní lhůta.

Pro podmínky dopravy rozhoduje především dohoda mezí odesilatelem a plavebníkem.

Plavební podniky mohou své dopravní podmínky určiti trvale napřed. Tyto dopravní podmínky, počítaje v to dopravní sazby a sazby vlečného, jsou podrobeny předběžnému schválení ministerstva obchodu.

Pokud dopravní podmínky nebyly upraveny svrchu vylíčeným způsobem, platí ustanovení obchodního zákona o povoznictví.

ODDÍL PÁTÝ.

O havarii.

§ 27.

Společná havarie jsou všechny škody způsobené lodí nebo lodnímu nákladu nebo oběma úmyslně vůdcem lodi nebo z jeho rozkazu, aby loď i náklad byly zachráněny ze společného nebezpečí a také škody, které dále vznikly těmito opatřeními, počítaje v to ztrátu dopravného za obětované zboží a výlohy, jež k tomuto účelu vynaložil vůdce lodí nebo z jeho rozkazu některý účastník nákladu.

Společnou havarii hradí společně loď a náklad; k rozdělení havarie dojde však jen tehdy, byly-li skutečně zachráněny pak loď, tak také náklad a to každý z těchto předmětů buď úplně nebo z části.

Všechny škody a výlohy, způsobené nehodou, nenáležející ke všeobecné havarii (havarie zvláštní), hradí vlastnící lodí a nákladu každý sám za sebe.

§ 28.

Ustanovení o společné havarii platí také tehdy, byla-li nebezpečí způsobeno zaviněním třetího nebo i některým účastníkem.

Bylo-li však nebezpečí zaviněno některým účastníkem, nemůže tento žádati náhrady škod, které mu snad byly způsobeny a odpovídá osobám povinným k příspěvku ze ztráty, kterou tím utrpí, že se škoda rozdělí jako společná havarie.

Je-li nebezpečí zaviněno některou osobou lodní posádky, stíhají následky tohoto zavinění také loďaře podle §§ 3 a 4.

§ 29.

Stihne-li předmět, z něhož se mělo přispěti ke společné velké havarii, později havarie zvláštní, zaniká tím závazek přispěti z něho ke společné havarii jen tehdy, byl-li tento předmět ztracen úplně.

§ 30.

Nárok na hrazení škody náležející ke společné havarii pomíjí havarií zvláštní, která poškozený předmět stihne později - ať již byl znovu poškozen nebo úplně ztracen - jen potud, prokáže-li se, že pozdější nehoda nejen není v žádné souvislostí s dřívější, nýbrž že by byla také způsobila dřívější škodu, kdyby nekryla jíž vznikla.

Byly-li jíž však před tím, než došlo k pozdější nehodě, vynaloženy náklady na opravu poškozeného předmětu stran těchto nákladů nárok na náhradu trvá.

§ 31.

O rozsahu společné havarie, pokud jsou dány její všeobecné podmínky, platí tato ustanovení:

1. Bylo-li hozeno přes palubu zboží, části lodi nebo lodní nářadí, uříznuty lana nebo plachty, uraženy stožáry, kotvy, kotevní lama nebo řetězy, náležejí ke společné havarií jak tyto škody samy, tak také dále škody způsobené těmito opatřeními na lodí nebo nákladu.

2. Byl-li náklad, aby se ulehčilo lodí buď zcela nebo z částí odevzdán ulehčovacímu plavidlu, náleží ke společné havarii jak plat od ulehčení, tak také škoda, která byla způsobena při překládání do ulehčovacího plavidla nebo při opětném nakládání do lodí buď nákladu nebo lodi, jakož i škoda, která náklad postihla na ulehčovacím plavidle. Všeobecné havarie však není, jestliže se lodí ulehčuje při pravidelném průběhu cesty.

3. Najela-li loď na mělčinu úmyslně, aby se zabránilo jejímu potopení, nebo byla-li loď úmyslně potopena, aby se zabránilo zničení lodi nebo nákladu ohněm, náležejí ke společné havarii jak škody způsobené tímto opatřením, tak také výlohy a škody způsobené uvolněním nebo vyzdvižením lodí.

Nebyla-li loď uvolněna nebo vyzdvižena nebo jestliže po uvolnění nebo vyzdvižení se shledá, že není způsobilá k opravě, nedojde k rozdělení havarie.

Potopila-li se loď, a nebylo-li to způsobeno úmyslně pro záchranu lodí nebo nákladu, nenáležejí sice ke společné havarii škody způsobené touto nehodou, za to však výlohy, jichž se použilo ke společnému vyzdvižení lodi a nákladu, a škody způsobené lodí nebo nákladu úmyslně k tomuto účelu.

4. Jestliže se k odvrácení nebezpečí způsobeného ledy nebo jinými okolnostmi, k jehož zabránění nepostačuje řádná lodní posádka, přijme výpomocné mužstvo nebo vlečné parníky, výlohy a škody tím způsobené náležejí ke společné havarii. Všeobecné havarie však není, přijímají-li se vlečné parníky nebo výpomocné mužstvo pří pravidelném průběhu cesty.

§ 32.

Jestliže jednáním mezí účastníky jsou způsobeny výlohy, také tyto výlohy náležejí ke společné havarii. Týká se to zvláště výloh za zjištění škod a za sestavení účtu o společné havarii (dispache).

§ 33.

O rozsahu a způsobu vyměření náhrad, jež jest požadovati pro společnou havarii, a částek, jež jest pro ní zaplatiti, platí tato ustanovení:

1. Škoda, náležející ke společné havarii, způsobená na lodí nebo jejím příslušenství, byla-li během cesty opravena, budiž zjištěna a odhadnuta znalci na místě opravy a to před opravou, jinak na místě, kde cesta končí. Ocenění musí obsahovati rozpočet nákladů na opravu. Došlo-li k opravě během cesty, řídí se podle něho výpočet škody potud, pokud náklady za provedení nezůstávají pod částkami rozpočtu. Nebylo-li možno jíž předem ocenění provésti, rozhoduje částka výloh skutečně vynaložených na potřebné opravy.

Nedojde-li k opravě během cesty, řídí se vypočtení škody výhradně odhadem.

2. Plná částka nákladů na opravu, vyměřená podle ustanovení bodu 1, určuje náhradu, již jest platiti, jestliže v době poškození loď nebyla na vodě ještě plný rok.

Totéž se týká náhrady za jednotlivé části lodi, jmenovitě za kovové oblažení, jímž jest loď pobita, jakož i za jednotlivé částí příslušenství, jestliže se těchto částek neužívalo ještě plný rok.

V ostatních případech se od plné částky na rozdíl mezi věcí starou a novou sráží jedna třetina, při kotvových řetězech jedna šestina, pří kotvách však nic.

Od plné částky se dále odčítá plný výtěžek nebo cena starých kusů, které snad ještě zbyly a které jsou anebo musí býti nahrazeny novými.

Dojde-li k takovéto srážce, a zároveň ke srážce na rozdíl mezi věcí starou a novou, jest především odečísti tuto srážku a pak teprve z toho, co zbude, druhou srážku.

3. Náhrada za obětované zboží se určí podle tržní ceny, kterou má zboží téhož druhu, téže jakostí na místě určení v době, kdy bylo počato s vykládáním lodi.

Nemá-li zboží tržní ceny nebo pokud jsou pochybností o tržní ceně nebo o tom, lze-li jí použíti, zvláště stran jakostí zboží, určí cenu znalci.

Z ceny se odečte co se ušetří na dopravném, clech a nákladech následkem ztráty zboží.

K obětovanému zboží náleží také zboží, které bylo prodáno na úhradu společné havarie.

4. Náhrada za zboží, které utrpělo škodu náležející ke společné havarii, se určuje rozdílem mezi prodejní cenou, zjištěnou znalci, jakou má zboží v poškozeném stavu na místě určení, když bylo počato s vykládáním lodi a cenou uvedenou pod bodem 3, po odečtení cel a výloh, pokud byly ušetřeny následkem poškození.

5. Znehodnocení a ztráty, které povstaly před havarií, při ní nebo po ní, nenáležející ke společné havarii, buďtež odečteny při výpočtu náhrady.

6. Neskončí-li cesta pro loď a náklad v přístavu určení, nýbrž na jiném místě, platí pro zjištění náhrady jako místo určení toto poslední místo, skončí-li ztrátou lodí, místo, kam byl náklad dopraven do bezpečí.

7. Náhrada za ušlé dopravné se určuje částkou dopravného, jaká by se, byla musila zaplatiti za obětované zboží, kdyby bylo s lodí dospělo na místo svého určení, nebo kdyby ho loď nedostihla, namísto, kde cesta končí.

8. Celková škoda, která tvoří společnou havarií, rozdělí se na loď, náklad a dopravné podle poměru ceny lodí a nákladu a částky dopravného.

Pří vypočítávání škody se, nepřihlíží ke škodám a ztrátám:

a) na zboží, na něž nebyl vydán ani nákladní ani nakládací list a které také nebylo zapsáno do seznamu nákladu,

b) na drahocenných věcech, penězích a cenných papírech, které nebyly plavebníkovi označeny jako cenné předměty,

Výjimka uvedená pod lit. a) neplatí pro dopravu v přístavech.

9. Loď s příslušenstvím přispívá:

a) cenou, jakou má podle stavu na konci cesty, když bylo započato s vykládáním lodí,

b) škodou způsobenou lodí a příslušenství, která se započte jako společná havarie.

Od ceny uvedené pod lit. a) se odečte ještě cena oněch oprav a zařízení, které byly učiněny teprve po havarii.

10. Náklad přispívá:

a) zbožím, které ještě zbývá na konci cesty, kdy se počne s vykládáním, nebo skončí-li cesta zánikem lodi, zbožím, které bylo dopraveno do bezpečí, pokud se v obou případech toto zboží v době havarie nalézalo na palubě lodí, nebo ulehčovacího plavidla, které bylo s lodí společně v nebezpečí,

b) obětovaným zbožím,

11. Při zjišťování příspěvku se započítává:

a) Za zboží, které zůstalo neporušeno, tržní cena nebo cena zjištěná znalci, jakou má zboží na konci cesty, kdy se pohne s vykládáním a na místě, kde se loď vykládá nebo skončí-li cesta zánikem lodí, v době a na místě zachránění po srážce ještě nezaplacených cel a jiných výloh;

b) za zboží, které se cestou zkazilo nebo utrpělo poškození nenáležející ke společné havarii, prodejní cena zjištěná znalci, jakou má zboží v poškozeném stavu v době uvedené pod lit. a) a na místě tam označeném, po odečtení cel a jiných útrat;

c) za zboží, které bylo obětováno, částka, která se za ně započítá jako společná havarie;

d) za zboží, které utrpělo škodu, náležející ke společné havarii, cena, jíž jest zjistiti podle lit. b), jakou má zboží v poškozeném stavu a rozdíl ceny, který se započítává pro poškození jako společná havarie.

12. Bylo-li zboží vyhozeno a později zachráněno, přispívá k současné nebo k pozdější společné havarii jen tehdy, žádal-li vlastník náhradu.

13. Vázne-li na předmětu povinném příspěvkem pohledávka založená pozdější nehodou, přispívá tento předmět jen svou cenou po odečtení této pohledávky.

14. Ke společné havarii nepřispívají:

1. Válečné zásoby a potraviny na lodi,

2. mzda a majetek lodní posádky,

3. zavazadla cestujících.

Byly-li takovéto věcí obětovány, nebo utrpěly-li škodu náležející ke společné havarii, poskytne se za to náhrada podle ustanovení pod č. 3-7; za umělecké předměty, drahocenné věci, peníze a cenné papíry, poskytne se jen tehdy náhrada, byly-li vůdci lodí náležitě označeny. Věci, za něž se poskytne náhrada, přispívají cenou nebo rozdílem ceny, která se započte jako společná havarie.

15. Jestliže po havarii až do té doby, než se začne s vykládáním ke konci cesty předmět povinný příspěvkem úplně nebo z částí zanikne nebo jeho cena se zmenší, zvláště zatíží-li se podle bodu 13, pohledávkou, příspěvky, jež mají býti zaplaceny z ostatních předmětů se poměrně zvýší.

Zanikl-li předmět nebo ztratil na ceně teprve po tom, kdy bylo započato s vykládáním, osoby oprávněné k náhradě ztrácejí částku, která připadá na tento předmět, pokud jíž nedostačuje k jejímu zapravení.

§ 34.

Škoda se rozděluje v místě určení, kde cesta končí a jestliže ho nebylo dosaženo, v místě, kde cesta končí. Je-li náklad určen pro různá místa, lze rozdělení odsunouti až do přistání na pozdějším místě, než na místě určení, na místě, kterého bylo dosaženo po havarii nejdříve.

§ 35.

Vůdce lodí jest povinen neprodleně sestaviti účet. Vůdce lodi jest oprávněn a na žádost účastníka povinen přenésti sestavení účtu na znalce (dispacheur). Není-li po ruce trvale ustanoveného znalce pro havarie pří vnitrozemské nebo námořní plavbě, ustanoví příslušný soud na návrh způsobilou osobu jako znalce.

Každý účastník jest povinen oznámiti vůdci lodí nebo znalci listiny potřebné k sestavení účtu, pokud je má po ruce, zvláště nákladní listy, nakládací listy a účty.

§ 36.

Zdrží-li se sestavení účtu, jest každý účastník bez újmy nároku na náhradu škody, způsobené zdržením, oprávněn, sám opatřiti sestavení účtu znalcem a vyhotovení popoháněti.

§ 37.

Osoby, jímž přísluší nárok na náhradu, mají pra příspěvky, jež jest povinen zaplatiti vůdce lodí, práva lodních věřitelů (§§ 102-115).

Také na zboží, podrobenému příspěvku, přísluší osobám, které mají nárok na náhradu, pro tento příspěvek, jejž jest z tohoto zboží platiti, zástavní právo. Tohoto zástavního práva nelze však uplatňovati po vyslání zboží ke škodě třetího nabyvatele, který nabyl držení v dobré víře.

Zástavní právo na zboží povinné příspěvkem, příslušící osobám oprávněným k náhradě, vykonává za všechny oprávněné plavebník, Zástavní právo uplatňuje plavebník podle předpisů, které platí pro zástavní právo plavebníkovo pro dopravné a výdaje.

§ 38.

Osobní závazek zapraviti příspěvek se havarií nezakládá.

Příjemce zboží povinného příspěvkem, ví-li při přijetí zboží, že z něho jest zaplatiti příspěvek, stává se osobně zavázaným, když by příspěvek mohl býti zaplacen ze zboží, kdyby nebylo bývalo vydáno.

§ 39.

Vůdce lodí nesmí vydati zboží, na němž váznou příspěvky pro havarii, dokud nejsou zaplaceny nebo zajištěny, jinak osobně odpovídá z těchto příspěvků potud, když by byly mohly býti zaplaceny ze zboží, kdyby nebylo bývalo vydáno.

Složí-li se požadovaný příspěvek k soudu nebo u notáře, musí býti zboží vydáno. Je-li složení jistoty protahováno, jest vůdce lodi oprávněn uložiti zboží ve veřejném skladišti nebo jiným bezpečným způsobem.