IX./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců Schweichharta, Schillera a druhů,
aby bylo vybudováno labské překladiště v Loubí a zimní přístav v Rasseln (tisk 5050/III).
Výkonnost přístaviště v Loubí činila v roce 1913 447.282 tun, v roce 1924 pak 277.365 tun. Avšak při stávající výstroji o 21 jeřábech, z nichž každý má výkonnost 90 tun za 8 hodin. možno při 240 plavebních dnech docíliti max. 453.600 tun. Této maximální výkonnosti přístaviště nebylo dosud nikdy, ani v předválečném ani poválečném provozu využito.
Dlužno ovšem přiznati. že loňského roku následkem dlouhé zimy nastalo v Hamburku a Magdeburku nahodilé nahromadění zboží, jehož dodávka pro ČSR. se pak stala rychle nutnou, takže vzniklo na jaře uvedeného roku jakési přeplnění v Loubí a v severočeských přístavištích vůbec. Proti tomuto přeplnění byla však učiněna se strany kompetentních úřadů ihned úspěšná opatření, byť i rázu provisorního.
Třeba zde zdůrazniti, že naproti Děčínu ležící veliké překladiště i přístav v Rozbělesích nemají vzdor své rozsáhlosti ani zdaleka takový provoz jako Loubí a že tudíž v případě přeplnění Loubí jest možno dirigováním zboží do Rozběles pravý břeh Labe u Děčína a Loubí vydatně odlehčiti.
Pokud jde o tvrzení. že obchodníci stále ještě jako dříve kupují dovezené zboží loco Děčín nebo Loubí neb s ním tak obchodují, nutno poznamenati, že tento stav udržuje se jen z obchodní zvyklosti tamějších dopravců, kteří usazeni jsouce po léta v Loubí překladiště toto podporují.
K výtce nevhodnosti a nedostatečnosti mělnického přístavu se poznamenává, že naopak provoz přístavu holešovického a mělnického stále vzrůstá. Podle statistiky činil provoz Holešovic před válkou na př. v r. 1909 43.313 tůn. kdežto po válce v r. 1924 vykazuje provoz jeho za celý rok přibližně 52.000 tun provoz Mělníka před válkou v r. 1909 činil celkem 26.925 tun. kdežto po válce za celý rok přibližně as 91.000 tun. Zpátečního zboží jest podle informací u Čsl. plavební akc. společnosti Labské i podle zkušeností získaných státní rychlodopravou v r. 1923 dosti a bylo by ho ještě více, kdyby tarify již pro ten účel byly náležitě upraveny.
Plavební poměry na čsl. vltavsko-labské trati nejsou horší poměrů v Německu a pak vybudováním zdymadla Masarykova u Střekova bude tato trať dokonale splavnou po celé plavební období z Prahy až do Ústí n. L., ježto jest kanalisovanou a nikoliv pouze regulovanou jako trať říšsko-německá. Když však v době sucha hloubky na regulované části mezi Ústím a Loubím nestačí, pak ani na tratích německých není dostatečné plavební hloubky a plavba na Labi v té době jest zastavena vůbec a nikoliv jen na části do Mělníka.
Pokud jde o ochranu lodí, jsou labské přístavy schopny pojmouti 500 člunů, tedy více než představuje celý park československé plavební akc. společnosti Labské, při čemž není počítán ani ochranný přístav na Mělníku ve stavbě se nalézající. V Sasku přezimují pouze zdejší plavidla zadržená náhlou zimou. Mimo to třeba upozorniti na přístav Podmokly-Rozbělesy s užitkovou plochou 9 ha. který ani jako útulek ani obchodně není dosud plně využit. Další vybudování překladiště v Loubí a výstavba zimního přístavu v Rasseln mohly by tudíž přijíti v úvahu teprve až nastalo by přetížení všech sousedních přístavů a nikoliv pouze přístaviště v Loubí.
V Praze dne 9 května 1925.
Ministr veřejných prací:
Srba v. r.
X./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o poštovním úřadě v Rückersdorfu v okrese frýdlantském v Čechách (tisk 5050/XI).
Poštmistrem u poštovního úřadu v Bochově ustanoven byl na podzim 1924 poštovní akcesista Václav Kovařík, který již od 1. května 1924 bochovský poštovní úřad administroval. Kovařík se jako přednosta poštovního úřadu v Bochově osvědčuje velmi dobře a vedle státního jazyka ovládá i jazyk německý.
Poštmistrem u poštovního úřadu v Rückersdorfu ustanoven byl na podzim 1924 poštovní akcesista Ludvík Stamberg od poštovního úřadu v Novém Městě pod Smrkem po předchozím šetření, které mělo výsledek příznivý i co do znalosti německého jazyka. Není pravda, že Stambergovi musil býti přidělen na výpomoc zaměstnanec, placený poštovní správou.
Naproti tomu souhlasí, že Stamberg byl pro nepořádky v dobírkovém a šekovém hospodářství dozorčím úředníkem ředitelství pošt a telegrafů v Praze suspendován, nálezem disciplinární komise potrestán a přeložen z Rückersdorfu na místo subalterního úředníka.
Nepořádky, které zavdaly podnět ke stížnostem osob, v interpelaci jmenovaných, byly zaviněny Stambergem až na případ nezaúčtování částky 500 Kč, vplacené 14. března 1924 Josefem Resselem, který spadá do doby úřadování bývalé poštmistrové v Rückersdorfu Adolfiny Kocourkové, zemřelé 26. dubna 1924. Pokud zmíněným osobám vzešla škoda, byla jim již, pokud se týče, bude jim nahrazena. Podotýkám, že poštovní správa řídi se při obsazování přednostenských míst u poštovních úřadů výhradně ohledy služebními.
V Praze dne 11. května 1925.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
XI./5168.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Fr. Housera a soudr.
o stranickém jmenování zemského správního výboru v Praze (tisk 5040/XIII).
Dosavadní složení zemského správního výboru v Praze bylo změněno jen potud. že u některých stran nastala částečná výměna osob, a dále, že došlo ku přesunu v zastoupení dvou stran s jich souhlasem.
K celkové změně ve složení zemského správního výboru nedošlo.
V Praze dne 20. května 1925.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
XII./5168.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Mikulíčka a soudr.
o četnickém teroru při stávce na stavbě dráhy Veselí-Myjava (tisk 4990/X).
Dělníci v interpelaci jmenovaní byli právem zatčeni, poněvadž byli důvodně podezřelí, že se dopustili zločinu vydírání. Použití svěracích řetízků bylo odůvodněno zřetelem na bezpečnost dopravy. Tvrzení, že četníci dali před zatčením některým dělníkům čestné slovo, že se jim nic nestane, neodpovídá skutečnosti. Rovněž neodpovídá skutečnosti tvrzení, že četníci obcházeli po vesnicích a prohlašovali, že stávka je skončena, že vybízeli dělníky. aby nastoupili práci, že dělníkům vyhrožovali zatčením a že Matěji Škopíkovi nebylo dovoleno, řádně se ustrojiti.
Není proto důvodu, aby proti zúčastněným četníkům bylo zakročeno.
V Praze dne 15. května 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XIII./5168.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Josefa Bubníka a soudruhů,
že se žactvu obecných škol nezákonně odnímají školní rozvrhy vydané Federací Dělnických Tělocvičných Jednot (tisk 4898/VIII.) a na interpelaci poslance Frant. Housera a soudruhů o protizákonném odnímání školních rozvrhů vydaných Federací Dělnických Tělocvičných Jednot žákům a o protikomunistické agitaci ve školách (tisk 4975/XIV).
Podle platných právních předpisů náleží k výchovným úkolům školy, aby mládež školní vedena byla k snášenlivosti, k lidumilnosti, k lásce k bližnímu a aby v ní byl buzen smysl pospolitosti, a mají proto dítky býti vzdalovány všeho, co by na ně mohlo škodlivě působiti a jejich výchovu ohroziti.
Provolání obsažené na rubu rozvrhů hodin vydaných FDTJ., které v četných místech byly školní mládeži rozdávány, jest v rozporu s vytčenými výchovnými úkoly školy, neboť mládež popuzuje se v něm proti jiným tělocvičným jednotám a nabádá se tak k nesnášenlivosti. Dobročinnost prokazovaná školní mládeži různými stavy, korporacemi zkresluje se v provolání tak, jakoby byla konána na oklamání žactva.
Podle platných předpisů bylo proto povinností učitelů i školních úřadů učiniti opatření, aby školní mládež závadných školních rozvrhů těch nepoužívala.
Za uvedených okolností není důvodu k opatřením, která v interpelacích jsou žádána.
V Praze dne 30. dubna 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
XIV./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Tauba, Hackenberga, Häuslera a druhů
o reklamačním řízení v Jihlavě (tisk 50 40/XI).
K rozhodování o námitkách podaných proti seznamům voličským je povolána podle §u 11 zákona o stálých seznamech voličských reklamační komise, která se skládá z předsedy a z 8-12 přísedících a náhradníků jmenovaných předsedou na dobu 3 let.
Toto jmenovací právo předsedovo je vázáno dvojím směrem:
a) aby k tomu přihlížel, aby podle možnosti všechny strany a to rovnoměrně byly v komisi zastoupeny, a
b) aby při určování osob dbal návrhů stran. Řídíc se tímto ustanovením a návrhy stran jmenovala pro Jihlavu jako město statutární, zemská správa politická výnosem ze dne 20. prosince,1923, čís.152.096 nynější reklamační komisi na dobu od 1. ledna 1924 až do 31. prosince 1926. Komise tato je 12členná, české strany mají v ní 8 zástupců, německé strany včetně strany židovské 4 členy. Návrhy na jmenování podaly 4 německé strany a strana židovská. Členství v reklamační komisi bylo přiznáno třem německým stranám a straně židovské, kdežto dvěma německým stranám podle odhadu početně nejslabším (Gewerbepartei a Deutscher Arbeiterbund) bylo přiznáno pouze náhradnictví.
Strany návrhy podavší měly právo stěžovati si do rozhodnutí zemské správy politické o sestavení reklamační komise. Tohoto práva použily však pouze dvě posléze zmíněné strany. Rekurs německé strany živnostenské by výnosem ministerstva vnitra ze dne 9. ledna 1924, čís. 1548/7 jako v zákonu neodůvodněný, rekurs pak německého spolku pro Jihlavu byl výnosem téhož ministerstva ze dne 19. ledna 1924, čís. 3885/7 jako opožděně podaný zamítnut. Další,stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu nebyly podány. Je tudíž reklamační komise pro Jihlavu úplně podle zákona složena.
Nemohu proto vyhověti žádosti interpelace, abych sestavil novou reklamační komisi, ježto nemohu na složení reklamační komise, pravoplatně ustavené, ničeho měniti.
Ministerstvu vnitra nepřísluší též právo, aby pravoplatná usnesení a rozhodnutí reklamační komise přezkoumávalo, nepříčí-li se snad zákonu, kteréžto právo přísluší pouze volebnímu soudu, ovšem byla-li u něho podána včas stížnost. Rovněž moc disciplinární nad členy komise reklamační nepřísluší ministerstvu vnitra.
Nemohu proto vyhověti ani další žádosti interpelace, abych zahájil úřední řízení proti členům reklamační komise, kteří prý zřejmě porušili zákon.
Pokud se týče posledního dotazu interpelace, podotýkám, že volba obecního zastupitelstva v Jihlavě byla již dne 22. března 1925 provedena.
V Praze dne 16. května 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XV./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany a ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Jabloniczkého a druhů
o protizákonném ubytování vojska v obcích Biskupice, Muckendorf a Fragendorf (tisk 4952/II).
Z důvodů naprosté nutnosti a vzhledem k mimořádným poměrům ubytovacím byla II. eskadrona 7. jezdeckého pluku ubyto vána přechodně dne 12. října 1922 v obcích Biskupice, Muckendorf a Fragendorf. Na rozkaz ministerstva národní obrany byly tyto obce dnem 20. ledna 1925 vojskem vyklizeny. Mimo to bylo nařízeno, aby škody vzniklé obyvatelům, byly při vrácení místností jich majitelům komisionelně podle zákona a v dohodě zjištěny a ihned nahraženy. Náhrada za škody, o nichž bylo docíleno dohody, jest již poukázána.
Pokud nebylo o náhradě za používání pozemků v Biskupicích a Muckendorfu docíleno dohody, byl návrh na výši její svěřen komisi znalců. Týká se to zejména otevřených jízdáren a cvičiště. Vojenské orgány a zejména zemské vojenské velitelství v Bratislavě byly opětně důrazně upozorněny, aby při požadování) ubikací postupovaly vždy přesně podle zákona o ubytování vojska.
V Praze dne 7. května 1925.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVI./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů,
že karlovarské policejní komisařství úplně bezdůvodně zakázalo schůzi svolanou společně německou národní stranou a všeněmeckou lidovou stranou na den 12. října 1924 do Rybářů (tisk 4903/II).
Dne 6. října 1924 oznámila německá národní strana, odbočka Rybáře u Karlových Varů a všeněmecká lidová strana, místní skupina Rybáře, u polic. komisařství v Karlových Varech pořádání veřejné protestní schůze na den 12. října 1924 o 1/215. hod. odpoledne v sále hotelu ťWeberŤ v Rybářích.
Policejní komisařství uváživši na základě znalosti lokálních poměrů veškeré zřetele hodné okolnosti nabylo přesvědčení. že pořádání schůze této bylo by s to, aby ohrozilo veřejný klid a řád.
Z toho důvodu policejní komisařství oznámení schůze nevzalo na vědomí a pořádání její na základě § 6 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. zakázalo.
Ku stanovisku policejního komisařství přiklonila se též zemská politická správa v Praze, která odvolání pořadatelů schůze proti vydanému zákazu zamítla z týchž důvodů, jimiž bylo podepřeno rozhodnutí prvé stolice.
Policejní komisařství vydalo zákaz schůze ve lhůtě, která byla k náležitému posouzení věci nezbytně nutnou a průtah v předložení odvoláni k zemské politické správě zavinili odvolatelé sami tím, že odvolání vykazovalo některé formální nedostatky, takže bylo nutno vrátiti je k doplnění.
Podle platných předpisů vázáno jest vyvěšeni plakátů na úřední povolení. Protože pořadatelé vyvěsili plakáty zvoucí na schůzi, aniž by si předem povolení takové opatřili, odpovídal postup policie, která plakáty neoprávněně vyvěšené odstranila, platným předpisům.
Proti rozhodnutí zemské správy politické v Praze pořadatelé odvolání k ministerstvu vnitra nepodali.
Ministerstvu vnitra nebyla proto dána možnost, aby postup podřízených úřadů ve věci pořadím instančním přezkoumalo.
V Praze dne 14. května 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVII./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Czecha, Tauba, Hackenberga a druhů
o nových redukcích německých obecných škol na Moravě (tisk 4979) a na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů v téže věci (tisk 4981).
Výnos předsedy zemské školní rady moravské ze dne 10. listopadu 1624, čís. 64.436, o jehož obsahu se interpelace částečně zmiňuje, vydán byl na všechny okresní a městské školní výbory na Moravě bez ohledu na národnost.
Důvodem k němu byla okolnost, že počet tříd na četných školách neodpovídal menšímu počtu zapsaných dětí. Podotýká se, že po dle platných předpisů může případně i sám správce školy na dobu potřeby prozatímně sloučiti dvě třídy v jednu třídu. Zmíněný výnos jednal pouze o dočasném spojení tříd a také byl v tom rozsahu prováděn, ač v mnohých případech platnými předpisy plně by bylo bývalo odůvodněno zrušení definitivní třídy. Takové spojení tříd, při němž organisace školy zůstává zachována, jest pro školu proti definitivní redukci výhodnější, ježto jde o opatření pouze přechodné, které přestane, jakmile v jednotlivých třídách té které školy bude zase přiměřený počet žáků. Škole zůstává tak zachován původní počet definitivních tříd, který zase oživne, až pominou důvody takového zatímního opatření. Rovněž učitelům dočasně přebytečným - jichž zatím ovšem použito bylo v národním školství jinde - zachovává se jejich definitivní místo a mají možnost opět se naň vrátiti.
Podle zásad těch postupuje zemská rada školní stejně jak na školách českých, tak i na školách německých.
Celkem bylo. od 1. února 1925 spojeno i na českých školách okrouhle asi 100 tříd. Ve většině případů (33 případů) vznikla spojením dvou tříd jedna třída o 31-40 žácích, v žádném případu pak nevznikla spojením nová třída, která by měla 50 i více žáků. Z toho je patrno, že ani na Moravě nelze mluviti o nějakém omezování národních škol vůbec.
Značný úbytek počtu žactva na národních školách na Moravě - úbytek nebude v dohledné době vyvážen přírůstkem dětí - nutně vyžadoval aspoň poněkud úpravu počtu tříd.
Poněvadž školské úřady při této úpravě postupovaly objektivně podle platných předpisů a podle stejných hledisek proti českým i německým školám, není důvodu k nějakému opatření, též proto nikoliv, že konkrétní případ kde by německé školství by o nezákonitě omezováno interpelace neuvádějí.
Pakliže se v jednotlivých případech příslušní zájemníci domnívají, že byl porušen zákon, mají možnost opravnými prostředky domáhati se nápravy.
V Praze dne 11. května 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
XVIII./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Pohla, Uhla, Jokla a druhů
o chování vojenských lékařů (tisk 5066/I).
Oba případy úmrtí jak vojína Fischera tak i Schremse byly velmi pečlivě vyšetřeny, O smrti vojína Rudolfa Fischera zvěděl jsem ještě v den jeho smrti a nařídil, aby šéflékař pluku byl okamžitě odveden a aby vyšetřování případu svěřeno bylo vojenskému prokurátoru v Terezíně.
Podle výsledku vyšetřování o nemoci a příčině smrti voj na Fischera podal vojenský prokurátor v Terezíně proti bývalému šéflékaři pluku dne 6. dubna t. r. u divisního soudu v Terezíně obžalovací spis pro přečin podle § 529 voj. tr. z. Službu zdravotní u 9. p. pl. převzal plukovník zdravotnictví Dr. Kauders.
O smrti vojína Karla Schremse bylo vyšetřeno toto: Vojín Karel Schrems hlásil se dne 10 ledna 1925 nemocným k opravě chrupu a byl v týž den odeslán do zubního ambulatoria divisní nemocnice 2. Po druhé byl poslán k ambulantnímu ošetření chrupu dne 12. ledna 1925. Tělesná teplota po oba dva dny byla 36°. Dne 16. ledna hlásil se vojín Karel Schrems znovu nemocným a poněvadž lékař zjistil u něho ušní katar pravé strany a teplotu 38°, byl ponechán na síni chorých. Při odpolední přehlídce měl ještě vyšší teplotu a proto byl ihned poslán do divisní nemocnice 2, kdež u jmenovaného byla konstatována horečka 39,6 a mimo to chřipkový zánět průdušek a ponechán proto jako transportu neschopný na interním oddělení nemocnice. Zánět středního ucha byl odborně léčen, stejně i chřipka. Dne 30. ledna byl odeslán na chirurgické oddělení které ho poslalo dne 31. ledna na ušní oddělení divisní nemocnice 1 v Praze, kde byl ihned diagnostikován zánět mozkových blan. spojený s příznaky afekce plicní a srdeční. Celkový stav byl velice vážný a proto podána ihned rodičům dne 12. února zpráva. Když stav nemocného se poněkud zlepšil, byla provedena lumbální punkce a cerebrospinální mok byl zaslán k bakteriologickému vyšetření a zjištěno mikroskopicky pneumococcus Fraenkel-Weichselbaum. Hned na to 13. února dána nemocnému intravenosní injekce antipneumococcového séra Veškerá námaha, kterou lékaři si uložili, zůstala ovšem při tak vážné komplikaci případu úplně bez výsledku.
Se strany lékařů i ošetřovatelek byla nemocnému věnována největší péče. o čemž ostatně svědčí i protokol sepsaný s vojínem Eckertem, který praví, že napsal rodině dne 12. února 1925 lístek, v němž uvedl, že Schremsovi se daří lépe. Z protokolu Eckertova dále vysvítá, že lékařský personál věnoval Schremsovi veškeru péči a pozornost Ošetřovatelky prý dávaly mu studené obklady na prsa a na hlavu, noční službě že bylo nařízeno na tyto obklady dohlížeti a stále čerstvými doplňovati.
Nálezem zaslaným bakteriologickým ústavem prof. Honla potvrzena diagnosa: zánět mozkových blan pneumococcový.
Tvrzení, že vojín Schrems tělesnou slabostí klesl ve strážní službě že musil býti vyměněn, jakož i to že byl z nemocnice při horečce 41.30° jako služby schopný propuštěn a že musil s napjetím svých posledních sil vykonávati službu až do 31. ledna jsou vesměs nepravdivá, poněvadž po celou tu dobu, t. j. od 16. do 31. ledna byl Schrems v nemocničním ošetřování.
Dr. Marek, o němž se v interpelaci mluví, není žádným lékařem, nýbrž horním inženýrem, který byl náhodou dne 16. ledna společně se Schremsem na ošetřovně v léčení. Vojín Schrems nebyl také nazván nikým simulante.
V Praze dne 18. května 1925.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
XIX./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že učeň Josef Hortel z Fulneku byl vyloučen z německé živnostenské pokračovací školy (tisk 5055/III).
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že příslušný výnos okresní správy politické v Novém Jičíně o prodloužení učební doby učně Josefa Hortela z Fulneku byl v rekursní cestě zemskou správou politickou v Brně zrušen rozhodnutím ze dne 24. března 1925, čís. 23.201. Ministerstvo školství a národní osvěty nemá proto v té věci důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 11. května 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
XX./5168 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Grünznera, Beutela, Kirpalové a druhů,
že ředitelství Praha-Sever omezuje spolčovací a shromažďovací svobodu železničních zaměstnanců (tisk 5032/II).
Nařídil jsem. aby vyhláška, které se interpelace tyká byla odvolána a nahrazena vyhláškou jinou. Nepřesná stylisace původní vyhlášky připouštěla skutečně různý výklad Bylo však zjištěno, že vyhláškou měli býti upozorněni zaměstnanci pouze na nepřípustnost účasti na demonstracích státu nepřátelských, která znamená opravdu porušení §u 18 služebního řádu pro zaměstnance státních drah. Spolčovací a shromažďovací právo zaměstnanců které jest ústavou zaručeno, nemělo a nemohlo býti vyhláškou nijak dotčeno.
V Praze dne 28. května 1925
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.