Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o opětovném zabavení periodického tiskopisu "Deutsche Landheimat" v Litoměřicích.

Litoměřická okresní politická správa zabavila v čísle 26 ze dne 4. dubna 1925 tento článek:

Ó malověrní, proč se bojíte?

Sám ze sebe když raba děláš,

lítosti nevzbudíš, když špatně se máš.

Goethe.

"Pravda vítězí!" - Tak jest napsáno daleko viditelnými písmenami nad vchodem do republiky, do níž jsme byli proti své vůli vtlačeni. "Pravda vítězí!" - Také my věříme v tato slova, věříme, že tato věta není pouhou frází a že bude stále a stále událostmi potvrzována. Pravda vítězí a musí zvítěziti, zda dříve či později, jest úplně stejné a v jistotě, že tomu tak jest, s plnou důvěrou hledíme do budoucnosti a povznášíme se nad těžký osud, který musíme snášeti. Neboť pravda jest našim spojencem a zvítězí-li ona, zvítězí i právo.

Již nyní přes to, že temná noc obklopuje ještě svět, tu a tam odváží se vyšlehnouti pochodeň pravdy a i mezi cizími národy pozdvihují se hlasy, které skvělými zbraněmi čelí lžím našich nepřátel a počínají odhalovati jejich hanebný podvod a pokrytectví, jenž nemá příkladu. Všude, kde poznání není zastřeno slepým předsudkem, vidí se stále více, proč a s jakými nečestnými zbraněmi snaží se nás naši nepřátelé zákeřně úplně zničiti; celé stranické skupiny bratří našeho kmene, které nepoznávajíce skutečný charakter našeho nepřítele, před nedávnem mu ještě podávaly ruku ke smíření, počínají konečně uznávati svůj omyl a vracejí se opět na bojiště, na něž je postavil bůh a svět; dokonce i mezi oněmi vrstvami, kde nesvědomití podrývači našli tolik obětí a kde dosud ještě ničivě řádí rudý mor, jest již tasíce a tisíce lidí, kteří v těžce vybojovaném poznání našli cestu ke svému národu a jejich počet vzrůstá každý den.

Avšak přes to přese všechno jsou ještě v našich řadách lidé, kteří mají oči a nevidí, kteří neslyší hlasu bolesti svých bratří a svého národa, lidé, jejichž srdce se při každém národním provolání k boji výzvě žalostně scvrká, nesmělí pochybovači a nevyléčitelní škarohlídové, malomyslní a zoufalci, političtí slepci a duševně krátkozrací. Poněvadž se nám dnes daří špatně, pochybují, že nám jednou vzejdou lepší dnové, poněvadž naši nepřátelé jsou dnes u vesla, zahazují pušku do žita a podléhají tlaku, který na nás na všech tíží; poněvadž kalným zrakem mohou rozeznati jen to, co leží přímo u jejich nohou, domnívají se, že dále není nic viděti, není naděje, nelze ničeho očekávati a jsou pohřbíti veškeré národní naděje. Stále jest ještě mezi námi mnoho slabochů, kteří si netroufají postaviti se na vlastní nohy, zbabělých druhů, kteří jakmile spatří nepřítele, dávají se na útěk, otrockých povah malomyslného srdce, jimž karabáč na zádech jest milejší než zbraň v rukou. Jestliže se takováto stvoření dostanou někdy k slovu, krčí rameny a říkají: "Musíme!" - Musíme? - "Nikdo nemusí!".

A dále jest mezi námi mnoho lidí, kteří řídíce se malichernými úvahami prospěšnosti, úplně se vzdávají práva a svobody a pro docela nepatrnou materielní výhodu obrací záda k tomuto nejsvětějšímu statku lidstva. Pravděpodobně jsou to titíž lidé, jimž zvuk vyžebrané kovové koruny zní příjemněji v uších než melodická síla tónů Beethovena nebo Wagnera, titíž lidé, jimž libra salámu jest milejší než celé duševní dílo Schillerovo a Goetheovo. Jsou zde ohnutí pochlebovači a patolízalové, kteří raději vedou hanebný život cizopasníků, než by se s pyšným srdcem a mužnou odvahou postavili proti moci bezpráví a opět jiní, kteří se pokoušejí zachrániti se tím, že se přímo hned úplně zaprodávají, ačkoliv právě tím vynášejí nad sebou vlastní rozsudek smrti. Neboť člověk, který již nezná věrnosti, člověk bez idealismu, bez osobní odvahy a mravní ceny jest vyškrtnut ze seznamu těch, kdož jsou sůl země. Zbabělost budí pohrdání a před přeběhlíky si člověk odplivne.

Tak, jak se nyní věci mají, jest svatou výzvou povinností, aby se každý postavil na místo, jež mu vykázala příroda, aby každý na svém místě vytrval přes všechnu bídu a těžké doby. Zde neplatí liknavost ani rozvažování, nelze se vyhýbati ani se schovávati, zde bude každý zvážen podle svého mravního obsahu, zde nemá nikdo práva chovati se nestranně nebo se oddati lenivé indolenci. Zde jsou jen přátelé nebo nepřátelé, zde dlužno se rozhodnouti bez jakéhokoliv jestliže nebo ale, pro nebo proti, ano nebo ne, neboť "vlažné vyvrhnu, praví Pán."

Kdo poznal pravdu o stálém koloběhu věci a jest přesvědčen o nepřemožitelné moci zdravé, tuhé a mocné vůle národa, může sice také velmi často oprávněně si naříkati nad naší krutou bídou, nikdy však nepropadne ubíjejícímu démonu pochybnosti a nebude zachvácen onou chmurnou malomyslností a zaražeností, pro něž již předem je vše ztraceno. Proč nevěřiti, proč nedoufati? - Nic na tomto světě nestojí pevně, žádný stav není stvořen pro věčnost a skutečnost staví nás často před události, o nichž se neodvážilo sníti ani nejsmělejší fantasii. Kdo by si byl ještě před desíti lety pomyslil, jaký osud postihne tři velká evropská císařství? V prachu leží nyní tři skvělé koruny, přes staletý dějinný vývoj, přes děla a miliony bojovníků. Svět jest bohatý překvapeními, zázrak stíhá zázrak a co včera ještě nebylo možno, dnes jest skutečností. Především však vše, co jest vybudováno na bezpráví, jest již při svém vzniku odsouzeno k zahynutí a "ocelovými kroky kráčí odplata světovými dějinami nezdolně a nezadržitelně, živelnou silou ničíc před sebou vše, co jí přijde do cesty."

Není nepřítele, který by nás mohl dohnati k propasti, bude-li se proti tomu naše vůle vážně brániti, budeme-li pevní a vytrvalí, setrváme-li pevně na své víře v budoucnost a budeme-li míti národně pevný charakter. Každá bída jest zkušebním kamenem naší vnitřní ceny a je-li naše postavení špatné, musí se proti němu naše odvaha obrniti. Silného nemůže žádné neštěstí, zdatný člověk se nezastaví před žádnou těžkostí, srdnatého nikdy nezachvátí strach a malomyslnost. Ztratiti odvahu - ztratiti vše! Kdo při každém nepřátelském útoku zbaběle a s úzkostí zaleze do kouta, v koutě zajde. Co může také očekávati jiného? A není-li také každý člověk hrdinou, zachovati svému národu věrnost, to přes může každý, kdo má jen trochu mravní hodnoty a citu národní povinnosti.

Či máme si dáti líbiti vše zlé a nepostaviti se proti tomu mužně? Má naše ponížení býti ustavičné? Jest to tak těžká volba, chceme-li býti pána nebo otroky svého neštěstí? Není to pro nás hanbou, jestliže se naše ráznost zalekne úkolu, který nám byl uložen? Či chceme se podobati muži, který, když plameny ztrávily jeho majetek, stále jen naříká: "Ó já ubožák, ó já nešťastník", avšak nemá síly k nové odvaze v život a s nadějí v budoucnost vzchopiti se k radostné uvědomělé práci? Také zdatný člověk ucítí bolestně takovéto neštěstí, avšak brzy se zbaví rmutu a v krátké době se pokusí vybudovati si nový domov i když jest mu to také zatěžko. "Pracovati a nezoufati!" To platí nejen po stránce hospodářské, nýbrž i národní, v oboru politickém. Kdo neklade odporu trpkému osudu, toho rozdrtí, kdo se mu postaví na vzdory, ten přežije.

Či nestojí právo a svoboda za to, abychom za to nasadili celou svou svobodu? Chceme v tomto velkém zápolení národů o panství a svobodu zůstati nečinně stranou a očekávati, až se nám dostane vybájené země, kde nám tyto věci bez námahy a bez boje padnou do klína? Chceme se v zbabělé slabosti vzdáti svého dobrého práva a tím propadnouti odrození, které by nás musilo poskvrniti věčnou hanbou? A i když se také naši "pánové" pokoušejí všemi prostředky lsti a násilí udržeti panství nad námi, přece se musejí každou chvíli třásti, že jejich moc se jednou žalostně zhroutí, poněvadž jejím základem není právo. Proto také jejich strach, proto ty všechny tisíce ochranných opatření a bezpečnostních zařízení, které vynalézají proti nám. Vědí dobře, co ve vzduchu hrozí, neboť špatné svědomí dovede s překvapující rychlostí činiti ostré a správné úsudky. Význam právního základu při všem, co podnikáme, zná každý darebák; proto se také vždy snaží slušně se navléci a svým darebáctvím dáti zdání a nátěr práva. "Právo však musí zůstati právem," praví žalmista. Právo a pravda jsou s mravním zdravím totožné a vše, co jest zdravé a zdatné, dožije se dříve či později vítězného života, kdežto vše prohnilé a zkažené zajde.

Dítě, které bylo násilně vyrváno svým rodičům, nikdy se nevzdá naděje, že se konečně přece ještě někdy k nim vrátí a bylo by velice divné, kdyby se to nemělo podařiti. Což nejsme všichni synové a dcery našeho milého, našeho těžce zkoušeného a nesmírně nenáviděného německého národa? Či chceme snad skutečně rádi a ochotně zůstati otroky těch, jimž události dopomohly nyní k moci nad námi? Každé zvíře miluje svobodu, otrok, který ještě úplně neotupěl, bude denně čekati na příležitost, rozbíti své okovy, ba i ten nejzavrženější trestanec s toužebností doufá každou hodinu v den, který mu opět přinese svobodu a je-li mu to možno, vynaložiti vše, aby prolomil zdi svého žaláře. Máme se dáti zahanbiti otrokem, trestancem? Ovšem, mnoho z nás nedovede správně oceňovati svobodu podle její skutečné hodnoty v plném jejím rozsahu a jestliže okovy, jimiž jsou přikováni, jsou tak dlouhé, že se mohou pohybovati na dva kroky, domnívají se, že jest to již svoboda. Poddávají se každém nátlaku, pohybují se kupředu a nazpět podle nálady nepřítele, bojí se ho jako děti kominíka a jejich slabosti nelze napraviti. Lidé tohoto druhu jsou rození otroci a na ty nelze spoléhati. Svět jim však vždy dá náležitou odpověď a zatím co se brodí v bažině své ubohosti, propadají všeobecné nevážnosti a již za svého života budou patřiti k mrtvým.

Jestliže naše národní snahy nevykazují již dnes nebo zítra daleko viditelných úspěchů, jestliže dosud sotva slabé červánky přicházejícího dne oživují naši naději, nesmí nás to ani zmýliti ani zbaviti odvahy. cesty světových dějin, události a změn v životě státu a národa, neměří se loktem individuí. Možná, že se již nedožijeme úspěchů svého boje, možná, že nebudeme sklízeti žní ze satby německé věrnosti a německé víry. Dobře, pak chceme bojovati za ty, kdo jednou přijdou po nás a nechť jest to pro nás povznášejícím pocitem, víme-li, že jsme po této stránce splnili svou povinnost. Což také naši otcové a pradědové nebojovali a nezápasili za němectví a za svou svobodu, netrpěli a nekrváceli a při tom sami nedožili dnů žní, úspěchu a vítězství? Zde stařec sází stromek, z jehož plodů se budou radovati teprve jeho děti a vnuci, tam zakládají celé lesy a teprve přišli a ještě další generace bude z nich míti užitek. Tak to má a musí také býti v politickém životě a nízký a úzkoprsý egoismus dne a osoby nesmí nás odraditi, abychom vykopali základy k domu, v němž budou bydliti teprve naši potomci.

Kdo zde pochybuje o tom, co vytrvalá a pevná vůle národa může dosíci, nechť listuje jen ve světových dějinách a poučí se. Nechť pozoruje jen státní útvary z nejnovější doby, nalezne v tom velikou útěchu a bohatou podporu svých nadějí. Balkánské národy přes Rusy a Turky se osamostatnily. Poláci byli rozděleni mezi tři mocná císařství, dnes mají svůj vlastní stát, malý národ Čechů staletí byl pod panstvím Habsburků, dnes existuje Československá republika. Co národ chce, pro to nalezne také prostředky, a nechce-li, aby nad ním vládal jiný národ, vybojuje si svou svobodu, snad zítra, snad za staletí, avšak stane se to a zákony, jimiž je svět řízen, mu v tom budou pomáhati. Neboť jakmile byla v životě národů a státu porušena a ztracena rovnováha, tyto zákony vždy budou se snažiti ji opět obnoviti, a ani největší a nejsilnější moc nebude s to, aby s úspěchem proti tomu bojovala. Každá hodina pracuje pro nás, zůstaneme-li na pravé cestě. A jestliže nyní jest nám bráněno, abychom sáhli k ofensivě, dobře, zaujmeme bezpečné postavení v defensivě a pokud zůstaneme tělem i duší Němci, zůstane vše, co proti nám podnikají naši nepřátelé, marné. Ani tisíc deštníků nemůže zadržeti průtrž mračen a zabrániti jejím účinkům a bouře rozpoutaná vůlí národa po svobodě a přikvačivší svou přirozenou mocí, zničí jakoukoliv baštu bezpráví přes všechny ochranné zákony, které jsou proti nám vymyšleny.

Nakládá se s námi jako s hloupými chlapci a jedná se s námi jako s žebráky a otroky. Což nedostal každý z nás již nějaký kopanec? Jeden - ? Nikoliv, deset, dvacet, sto! A čím větší zbabělost a slabost ukazujeme, tím větší bude troufalost protivníkova. Jakmile se vzdáme svých práv, budeme zadupáni do země a mluvíme-li o míru, aniž jsme dosáhli svého cíle, rádi a ochotně vykopají nám hrob, abychom se do něho mohli v pokoji položiti. Podle toho se musíme říditi a slovo mír nesmí splynouti s našich rtů, dokud jsme nevybojovali, co nám právem náleží. Pro nás platí i slova Fichtova, která pronesl ke svým současníkům: "Na vás závisí, budete-li koncem či počátkem a bodem vývoje nové skvělé doby." Žár, který plápolá v našich srdcích, nesmí zhasnouti a udusiti se, budeme jej živiti a chrániti, až nadejde doba, až bude moci vzplanouti jako plamen svobody, až se na velikém evropském kolbišti s osudem německého národa rozhodne také náš úděl. Musíme si zvyknouti, abychom nad ničím nezoufali a ničeho se nevzdávali, neboť jen tak zvítězíme. Rozhlédněte se kolem sebe! Všechny národní menšiny starého mocnářství a německé říše byly připojeny k příslušníkům svého kmene a přičleněny k jejich národním státům. Ani nám nebude lze trvale odníti stejné právo, jestliže se sami nezničíme. Carlyle praví: "Zákon skutečnosti záleží v tom, že spravedlnost se děje a díti musí." A nadejde hodina, která dá průchod spravedlnosti, jestliže s pevnou vůlí a houževnatou vytrvalostí vytrváme až do konce přes všechna násilí a trýznění, přes všechnu bídu a temnoty, jež nás obklopují, přes všechny bouře, jež se nás snaží zastrašiti.

Surové násilí může nám nyní brániti, abychom změnili svůj osud, avšak nemůže přinutiti našich srdcí a není v moci všech velkých a mocných na tomto světě, aby dali směr jen jediné naší myšlence, aby nám zakázali byť i jen jediný náš cit nebo aby nám vyrvali z prsou věrnost k našemu národu a oslabili naši odvahu a víru. Zde jest zlý úmysl našich nepřátel odsouzen k bezmocnosti, zde se skrývá zárodek našeho budoucího osudu a záleží jen na nás, potká-li nás jednou skvělý rozvoj.

Všemohoucí praví: "Vzhůru a dále bez přestání!"Tato slova Emersonova jsou uřčena všem lidem silného života, bojujícím za světlo a poctivým, radujícím se ze svého cíle, a jako takoví chceme vésti a povedeme svůj boj k dobrému konci. Pokud nejsou vyhlazeny mravní zákony na této zemi, potud se nemusíme báti, že náš zápas jest zbytečný. Nuže tedy vzhůru a dále bez přestání! Pryč s pochybnostmi, nechť nikdo neselže, nechť nikdo nepoklesne na mysli! Pravda a spravedlnost zvítězí a jejich vítězství bude i vítězstvím naším.

- f. F. Žďár.

Tento článek bez závady vyšel v časopise Kaadner Zeitung a ani státní zastupitelství ani politický úřad ho nezabavil. Odpovědná redakce časopisu Deutsche Landheimat právem se tedy domnívala, že může otisknouti tento článek, který bez závady vyšel v jiném časopisu. Ale litoměřická okresní politická správa nejen že tento otisk zabavila, nýbrž proti odpovědnému redaktorovi bylo zahájeno také subjektivní řízení. Poněvadž postup litoměřické okresní politické správy může vzbuditi pochybnosti o stejném nakládání s otisky novinářských článků, táží se podepsaní pana ministra:

1. Ví pan ministr o těchto věcech?

2. Je pan ministr ochoten vyšetřiti nápadný a nanejvýš jednostranný postup politického úřadu při zabavování novinářských článků, které již bez závady vyšly ve veřejných časopisech a postarati se, aby byla zachována plná rovnoprávnost?

V Praze dne 17. června 1925.

Heller,

dr. Hanreich, dr. Spina, Budig, dr. W. Feirefeil, J. Fischer, dr. Luschka, Windirsch, Bobek, Patzel, Scharnagl, Schälzky, dr. Petersilka, dr. Kafka, Böhr, Pittinger, Knirsch, Wenzel, Kostka, Simm, inž. Jung, Sauer.

Původní znění ad I./5394.

Interpelláció

a Kereskedelemügyi Miniszter Urhoz

Užhorod főváros Ipartársulatának ügyében,

Beadja: Dr. Korláth Endre nemzetgyülési képviselő.

Mikita városi tanácsos julius hó elején olvashatatlan betükkel irot s alig hozzáférhető helyeken elhelyezeti apró cédulákat ragasztattot ki, melyeken az ungvári áparosokat és kereskedőket apartársulati gyülésre hitva meg. A tervezett gyülésröl ilyenformán áz iparosság magyrészének tudomása sem volt. A kitüzött napon a megjelent gyér számu iparos és kereskedő kzözönség előtt az ipartürvény ismertetése helyett egy hivatalnok vseh neylven az alapszabályokat kezdte iemrtetni . Tekintve, hogy Užhorod iparos társadalmának 90%-a magyar anyalnyelvü, a megjelent ős lakos iparosok és kereskedők követelték, hogy az alapszabályokat magyar nyelven is ismertessék. Ez nem történt meg, mire a megjelent őslakos iparosok és kereskedők elhagyták a termet, előbb azonban igéretet nyertek arra nézve, hogy az alapszabályokat egy későbbi napon magyar nyelven is ismertetni fogják. Mintha osak eltávozásukra vártak volna, az ottmaradt néhány cseh iparos és kereskedő pucsszerüen megszavazta az alapszabályzat elfogadását. Ez az alapszabályzat egyenesen az őslakos iparosság kisemmizését, teljes elnyomását szolgálja. Legfontosabb sérelem, hogy az ipartársulati főnök, annak helyetesse, továbbá a választmány fele az elfogadott alapszabályzat ártelmáben szláv nemzetiségü kell, hogy legyen. Ezt az alapszabályzatot a zsupán jóváhagyta.

Az őslakos társadalom ilyen nyilt elnyomása, figyelembe nem vétele nemcsak antidemokratikus, de ellenkezik az alkotmánytörvénnyel, és magának az ipartörvénynek a stelemável. Užhorod iparos ée kereskedő társadalmának 90%-a magyar anyanyelvü, s igy az ipartásulat vezetésében őket döntő befolyás illeti meg. A távollétükben hozott s őket mélyen sértő alapszabályzatot el nem fogadjathák. Annál kevésbé, mivel idevonatkozólag az őslakosság iletékes szerveit a régi ipartestületet s a kereskedelmi csarnokot sem kérdezték meg.

Az ápartársulat tisztviselőinek megválasztására összehivott gyülésen csupán a főnök megválasztásásra került sor, nyomban utána az egész őslakosság, mint egy ember követelte a sérelmes alapszabályzat megváltoztatását. Erre nem került sor, a gyülés fel let oszlatva s dacára az őslakosság azon állandó kérelmének, hogy uj közgyülés hivassék össze s az alapszabályzat módosittassék, ez ügyben a hatóságok részéről semmi sem törfént.

Kérdem a Minister Urat, hajlandó-e sürgősen intézkedni, hogy a törvényellesűnesen elfogadott és jóváhagyott užhorodi ipartársulati alapszabályzat megsemmisittessék, hajlandó-e odahatni, hogy a köznyugalom érdekében névszerinti meghivás utján uj közgyülés hivassék egybe, mely közgyülésen az alapszabályzat az össlakos iparos és kereskedő társadalom kivánságainak megfelelőn módosittassék s ezáltal a jog ls demokrátia szellemének megfeleljen.

Prága 1925, okt. 6.

Dr. Korláth,

Dr. Lelley, Palkovich, Kurťak, Schälzky, Dr. Körmendy-Ékes, Dr. E. Feyerfeil, Schubert, Knirsch, Wenzel, Kraus, Ing. Kallina, Pittinger, Simm, Zierhut, Patzel, Dr. Petersilka, Böhr, Křepek, Szentiványi, Füssy, Dr. Jabloniczky.

Původní znění ad II./5394.

Interpelláció

a Pénzügyminiszter Urhoz

Akli, Neletlenfalu, Aklihegy, Szőlősgyula, Batár, Gödényháza, Fertőslamás és Nagypalád ruszinszkói

köszégek adózási sérel mei, továbbá értékeik utólagos bejelentésének angedélyezése tárgyában.

Beadja: Dr. Korláth Endre nemzetgyülési képviselő.

Fentnevezett ruszinszkól küszégek ezelőtt 10 hónappal még teljes bizonytalanságban voltak a tekintetben, hogy a végleges határrendezés után megmaradnak-e továbbra is Vsehszlovákia kebelében, avagy Romániához csatoltatnak. E bizonytalanság annál inkább érthető volt, mivel a határrendező bizottság több izben járt e terüreten s a határt Csehszlovákia kárára folyton beljebb tolták. A végleges határ csupán 1924 év december hó 14-én lett megallapitva.

A határ ilyen késői megallapitása miatt fenti köszégek lakossága gazdaságiag óriási vesztesséket szenvedett. Nem tudván, hogy hová fognak vérgérvényesen tartozni, nem merték bejelenteni és lebélyegeztetni értékpapirjaikat, postatakarékpénztári betéteiket, külföldi követeléseiket, hadikölcsön kötvényeiket sib. Nem jelentkeztek pénzbecserélésre, nemadtak vagyonvallomást, nem törődtek az azókivetésekkel s azokat meg nem felebbezték. Most egyszerre olyam adólavina szakadt rájuk, mely pusztulással fenyegeti mindnyéjukat. Ehez járul, hogy a tavalyi rossz gazdasági esztendő a betévö falatot sem hozta meg. Az idei nagy vizáradás az egész termést tönkretette. Szénatermésük teljesen elpusztult s most jószágaikat potomáron kénytelenek eladni. Mindezideig semmi intézkedés nem történt az irányban, hogy adókedvezmény ben részesüljenek, ellenkezőleg az adóvegehajtás a legkegyetlenebbül folyik s adó fejében a lakosság utolsó jószágát is lefoglalják. Emellett nevezett köszégek ut hiányában a világtól elvannak zárva, csupán Románián át közlekedhetnek, ami gazdaságilag számikra óriási kárt jelent.

E köszégek gazdaságilag való teljes pusztulása az államra nézve is nagy veszteséget jelent. S ezént kérdem a Pénzügyminiszter Urat hajlandó-e ezen sajáthibájukon kivül bajba jutott köszégek lakosságán segiteni, az által, hogy az összes értékek bejelentésére, lebélyegzésére, pénzbecserélésere z8ros határidőt engedélyez, hajlandó-e az iletékes pénzügy igazgatóságot az adóteirások megkezdésére és a végrahajtások azzonali megszüntetésére felhivni, hajlandó-e a felgyülemlett adóterhek részletekben való törlesztését engedélyezni, a késedelmi kamatokat töröni s a kivetett adók megfelebbezésére két hónapi határidőt biztositani.

Prága 1925, X. 6.

Dr. Korláth,

Dr. Jabloniczky, Palkovich, Dr. Lelley, Füssy, Dr. Körméndy-Ékes, Szentiványi, Kurťak, Böhr, Schälzky, Dr. Petersilka, Kraus, Ing. Kallina, Křepek, Wenzel, Dr. E. Feyerfeil, Pittinger, Schubert, Zierhut, Patzel, Simm, Knirsch.

Původní znění ad III./5394.

Interpelláció

a Külügyminiszter Urhoz

Akli, Nevetlenfalu, Aklihegy, Szőllősgyula, Batár és Gödényhéza ruszinszkói köszégek közlekedési

utjanak kiépitése tárgyában.

Beadja: Dr. Korláth Endre nemzetgyülési képviselö.

Fentnevezett ruszinszkói köszégeket a lehetetlen csehszlovák-román határendezés meglosztotta egyetlen szekér utjuktól, amennyiben a határrendező bizottság azt Romániának itélte oda. E községek lakossága most csak romániai területen át közlekedhet, ami csak hoszas utánjárás, zaklatás, a románoktól nyert engedély alapján történhet s gazdaságilag a nevezett köszégeket óriási módon megkárositja. E köszégeket öszekötő szekérut kiépitésére nézve a románok a határmegállapitás idején igéretet tettek, kötelezettségüket azonban nem teljesitették s s ezáltal az érdekelt határmentiköszégeket a világtól teljesen elzárták, gazdasági fejlődésüket lehetetlenné tették, amennyiben közlekedésük teljesen a román hatóságok kénye-kedvének játékszere lett. E köszégek gazdasági tönkrététele nem lehet érdeke a csehszlovák köztársaságnak, s az aklii szőlőhegy az államháztartásban olyan jelentőstételt képvisel hogy az magában véve is megkövetelné, miszerint a csehszlovák hatóság nevezett köségeknek segitségére siessenek.

Kérdem a Külügyminiszter Urat hajlandó-e megtenni a diplomáciai lépéseket azirániban, hogy a románok vállalt kötelezettségüknek haladéktalanul eleget tegyenek és hajlandó-e intézkedni az agyonzaklatott határmenti falvak a csehszlovák lakossága ne essék teljesen áldozatul a csehszlovák kormányzat nemtörődömségének és a román hatóságok állandó zaklatási törekvéseinek?

Praga, 1925 X./6.

Dr. Korláth,

Palkovich, Dr. Lelley, Dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Kurťak, Zierhut, Křepek, Pittinger, Kraus, Simm, Ing. Kallina, Schälzky, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Petersilka, Dr. Jabloniczky, Knirsch, Patzel, Szentiványi, Böhr, Schubert, Wenzel.