Přicházím nyní k jedné záležitosti, která zvláště následkem toho, co se stalo v posledních dnech, jest velikého a naléhavého významu, k otázce válečných půjček. Předesílám, že pochopitelně při projednávání otázky válečných půjček jsme úplně prosti jakýchkoliv kapitalistických zájmů, že přejeme si viděti, aby tato otázka byla projednávána výhradně se stanoviska všeobecného, se stanoviska všeho obyvatelstva, se stanoviska státního zájmu a státu. Četli jsme včera v novinách o vládní předloze ohledně zaplacení válečných půjček, a musím hned říci, že tento návrh zákona předložený poslanecké sněmovně, kterým také my budeme se musiti zabývati, předpokládaje, že až k nám dojde, jest takový, že musí býti označen jako nad pomyšlení nešťastný, a že nemůže otázku válečných půjček rozřešiti (Pochvala německých senátorů.) především proto, že tvoříte dva druhy obyvatelstva, majitelů válečných půjček, tak zvaný typ A, t. j. veřejné právní korporace, spořitelny, obce, atd., a soukromé osoby, ostatní právnické osoby, typ B, a pravíte, že typ A má upsati dvojnásobnou výši nominální hodnoty válečné půjčky na novou státní půjčku, pří čemž započítává se mu 65 % staré válečné půjčky tel quel, t. j. při vzdání se úroků atd. při čemž zbytek ostatních 135 % má složiti se hotově. Typ B musí dokonce upsati trojnásobnou výši válečné půjčky a započítává se mu 50 % válečné půjčky. Pánové, což nechápete, že tento zákon jest způsobilým připraviti chudé a nemajetné vrstvy obyvatelstva, které mají válečné půjčky, a jsou to četné vrstvy, jednoduše o válečné půjčky, neboť právě chudý, nemajetný člověk, nemůže trojnásobný obnos válečné půjčky jako novou půjčku státní složiti. Pánové, nechápete, že tato předloha, jak vámi byla přednesena, musí chrániti výhradně bohaté majitele válečné půjčky, všechny ty, kteří mohou ještě trojnásobný obnos dosavadní válečné půjčky složiti? Kolik jich bude to mocí učiniti, to jest jiná otázka, ke které se ještě vrátím. Jisto je, že náš střední stav, naši dělníci, pokud upsali válečnou půjčku, nikdy nebudou moci tyto obnosy složiti, a že také nemohou opatřiti si úvěr, i kdyby chtěli, aby mohli hotově zaplatiti novou válečnou půjčku. Tedy, pánové, vaše předloha churaví v prvé řadě tím, že jest způsobilá připraviti ubohé nemajetné upisovatele válečné půjčky o jejích půjčky, protože nejsou s to upisovati novou státní půjčku, protože nemají k tomu prostředků. Avšak, pánové, dovolte mí otázku: Což naše spořitelny, což zvláště naše obce budou moci ty peníze na novou válečnou půjčku složiti, uvážili jste tuto otázku? Dnes v době neslýchané tísně peněžní, pří které obec nemůže na stavby bytů, na opravu jejích úplně zpustošených ulic a silnic ani nejmenší částky vynaložiti a si vypůjčiti, kdy musíte o pár ubohých korun chodit žebrat od jedněch dveří ke druhým, dnes chcete u těchto obcí předpokládati, že budou mocí vynaložiti dvojnásobnou částku válečné půjčky a k tomu přijde ještě oněch 35 %, liteře nebudou zaplaceny, aby zachránily starou válečnou půjčku? Totéž platí o našich spořitelnách. Nepovídám žádné tajemství, když řeknu, že všeobecná tíseň peněžní týká se také pokladen našich spořitelen, že ani ony nebudou mocí vynaložiti peníze na novou státní půjčku, aby zachránily starou válečnou půjčku. Pánové, ničíte malé, chudáky, lidí bez majetku, ničíte naše obce, naše okresy a naše spořitelny. A nyní přicházíte s tím, - alespoň jsme to četli, - že to má býti trestem za to, co se dalo za války. Pánové, nejste k tomu povolání, abyste soudili a trestali, nejste zde k tomu, abyste nějaký trest diktovali, poněvadž na tom, co se dalo za války, - o tom nechceme nyní mluviti, - jste spoluvinni stejně jako ostatní. Což nevíte, jak to bylo s válečnou půjčkou? Domníváte se, že čeští soudcové a čeští úředníci nevykonávali právě takový nátlak, aby válečná půjčka byla upisována, jako němečtí soudcové a němečtí úředníci? Je zde nějakého rozdílu? Což v našich národě nenutil každý, také Český soudce u poručnického soudu české poručence a poručníky, aby upisovali válečnou půjčku, český právě tak, jako německý? Chcete-li mluviti o vině a trestu, pak musíte stejnoměrně rozděliti vinu a trest na obě strany, a jak k tomu přijdou ubozí lidé, kteří tehda pod nátlakem poměrů, mnozí také v domněnce, že tím dobře uloží svých pár korun, upisovali, aby byli potrestáni tím, že prostě učiníte pro ně válečnou půjčku bezcennou? Ale, pánové, tímto návrhem zákona o státní půjčce chcete docíliti, aby stát obdržel peníze, kterých tak nutně potřebuje. Tímto návrhem zákona stát nedostane peněz. Tato státní půjčka úplně ztroskotá jako všechny dřívější státní půjčky, bude-li vázána v této formě na zaplacení válečné půjčky, jak zde navrhujete. Ustanovíte-li se na něm, ztroskotáte právě tak, jako se všemi ostatními předešlými státními půjčkami. Nemůžete dříve s výsledkem vypsati státní půjčku, než opět získáte důvěry obyvatelstva tohoto státu, a obyvatelstvo nemůže míti důvěry ke státu, který nedbá jeho řádně nabytých práv takovým způsobem, jako se děje v této předloze o statni půjčce. Pří tomto návrhu zákona upadáte znova do staré chyby starého Rakouska, chcete totiž opět novou státní půjčku úrokovati 5 a 5 1/2 %. Byla to chyba staré rakouské vlády, že vydávala tak vysoko zúročitelné válečné půjčky, aby lidi zlákala. A právě té chybě propadáte i vy. Kdybyste byli vydali státní půjčku místo na 5 a 5 1/2 % s normálním súročením 3 1/2 nebo 4 %, byli byste mohli válečnou půjčku plně splatiti, aniž by byl při tom stát ztratil jediného haléře. Vždyť vyšší úroky, které zde platíte, za 50 let dělají více než celá válečná půjčka. Jest to jednoduchý početní příklad, který můžete vypočísti, máte-li v ruce tužku, a nemůžete přijíti k žádnému jinému výsledku. Byli byste měli zcela prostý prostředek po ruce, abyste alespoň v tomto rámci došli k úplnému zaplacení válečné půjčky. Vy však, pánové, nemůžete učiniti zaplacení válečné půjčky závislým od upisování nové státní půjčky, neboť ubozí lidé, chudí a nemajetní nemohou na to peněz vynaložiti.
Stanovíte-li nyní v zákoně ještě § 13. monstrum zákonného ustanovení, že později žádný zákon nesmí stanoviti příznivější podmínky pro zaplacení válečné půjčky než tento zákon, tu musím říci, že jest to se stanoviska zákonné techniky, - odpusťte mi ten tvrdý výraz - nesmysl. Museli byste to omeziti na kvalifikovanou většinu, to by mělo nějaký význam. Pokud však necháte jej tak jak jest, pak může každý pozdější zákon samozřejmě tento zákon opětně zrušiti, i kdybyste třeba stokrát tam napsali, že nesmí býti zrušen. Připadá mi to tak, jako kdyby, abych dal příklad, byl vydán nějaký trestní zákon, který by stanovil, že zločin krádeže trestá se těžkým žalářem od l do 5 let, a že žádný budoucí zákon nemůže stanoviti mírnější trest. Právě tak, jako by bylo toto ustanovení nesmyslným, jest nesmyslným ustanovení § 13 a musím říci, že jest to tvoření zákonů, které velmi naivně si počíná. Uvažte tuto věc s válečnou půjčkou. Víte dobře, na jakém stanovisku my stojíme. Žádáme plné zaplacení válečné půjčky, žádáme však, aby byla zaplacena od majetných, od těch, kteří z války zbohatlí, kteří to mohou zaplatiti. Nežádáme, aby válečnou půjčku zaplatil stát, má však od těch, kteří na to mají, sebrati prostředky na zaplacení válečné půjčky. Nepřipravujte ty ubohé, kteří zcela bez své viny byli veštváni do válečné půjčky, o jejích poslední úspory. Tento zákon, jak nám jej zde předkládáte, nebude míti v žádném směru toho účinku, jakého si přejete. Neopatří státu žádných prostředků a nerozhodne s konečnou platností ani otázku válečných půjček. Otázka válečné půjčky zůstane tak dlouho nevyřízena, dokud nebude rozřešena ve smyslu názoru námi zastupovaného. Dříve nezbavíte se této otázky a, pomýšlíte-li na ozdravení financí, nemůžete jinak tuto otázku řešiti, než jak my vám navrhujeme, protože teprve potom bude tato otázka zprovozena se světa.
Pan ministerský předseda zabýval se také berními břemeny obyvatelstva a řekl: Není potřeba, aby dávkový systém byl komplikován novými velikými daněmi. Tímto jediným slovem >komplikovati< dotkl se pan ministerský předseda základu našeho veškerého berního zřízení našeho berního systému. Náš systém daňový trpí především neobyčejně ohromnou složitostí. Trpí předně tím, že se stal úplně nepřehledným. Daně staly se jakousi tajemnou vědou několika málo lidí, jinak žádný člověk se v těchto daních nevyzná. Ozdravění otázky daňové možno docíliti jedině zjednodušením berního systému, odstraněním všech nepřímých daní svalovaných na spotřebitele a nahrazením jich jedinou, velikou, progresivně odstupňovanou daní příjmovou, která příjmy přes jistou hranici úplně konfiskuje. Pouze zavedením všeobecné jednotné daně příjmové budete mocí přijíti daňovému problému na kůži. Tím, že tvoříte nesmírně mnoho nových daní, - připomínám krátce pouze nešťastnou daň z obratu, - tím nerozřešíte dnešní otázku daňovou v tomto státě. Vedle daně z příjmu mohla by snad obstáti dávka z přírůstku hodnoty a daň z nezaslouženého přírůstku ceny, daň ze staveniště, snad ještě některé dávky z přepychu a j. Daňový systém by musil býti tak sjednocen, aby byl každému úplně jasný a jednoduchý, aby také stát jím došel svého. Jak však jest tomu dnes? Celého půl roku člověk pracuje, aby mohl státu daně zaplatiti, druhou půli roku musí pracovati, aby si ty daně vypočítal, neboť tak daleko to došlo, že žádný člověk nedovede říci: >Kde mám daně platiti, kolik a jak.< Nastal v této otázce úplný zmatek a proto vás vyzýváme, abyste tuto otázku nenechávali stranou, ale abyste ji rozřešili ve smyslu jednotnosti, zjednodušení našeho systému daňového a zvláště zavedením takových daní, které nemohou býti přeneseny na široké vrstvy obyvatel.
Pan ministerský předsedá zabýval se také několika málo slovy otázkou obcí. Řekl, že samosprávné finance mají býti vyvedeny z nynější krise.
To jest velmi málo, co zde pan ministerský předseda řekl, a zdá se, že mu postavení našich obcí, - nevím zda také českých, - ale aspoň našich německých není právě dobře známo. Naše německé obce jsou, - a pravím to zde zcela jasně a otevřeně, - převážnou většinou před konkursem. Obcím ukládá se břemeno za břemenem; ony byly nuceny následkem všech těch břemen zvýšiti nesmírně obecní přirážky a stojí před situací, za které sotva bude ještě možno další zvýšení. Dnes skutečně stojí naše obce před koncem svého vědění, nemohou dále, a jestliže se zde praví, že samosprávné finance mají býti vyvedeny ze své nynější krise, tu musil by nám také někdo říci několik slov o tom, jak je chcete vyvésti z této krise. Žádáme, aby finance obecní byly sanovány při úplném zachování samosprávy našich obcí. Také omezení samosprávy našich obcí, jak jest obsaženo ve známém zákonu obecním, odmítáme nejrozhodnějším způsobem. Naše obce nesmí býti omezeny ve své samosprávě, autonomie jejich musí býti vybudována, samospráva obecní musí býti základem správy celého státu a potom teprv budeme moci dojíti k správě státní, jež by opravdu dostačovala a vyhovovala obyvatelstvu. A v této souvislostí musí býti finanční postavení obcí upevněno, musí býti učiněno nezávislým od daní státních. A proto také žádáme pro obce samostatné právo berní, zavedení samostatné daně z příjmu pro obce, stejně jako přikázání dávky z přírůstku hodnot, ze stavenišť a některých dávek z přepychu obcím. Bude nutno, aby se strany vlády bylo trochu více učiněno, a na co zvlášť upozorňuji, musí se to státi rychle, aby naše obce byly ozdravěny. Nepřeháněl jsem totiž při líčení poměrů našich obcí, líčil jsem je tak, jak skutečně jsou. Již předem jsem řekl, že naše obce musí něco učiniti, aby odpomohly nouzi bytové. Chci vám vylíčiti příklad jedné malé obce asi s 15.000 obyvatel. Jest tam 700-800 nájemníků bez bytu, tam dnes bydlí 10, 12, 14, 16 až 18 osob pohromadě v jediné místnosti. Můžete si představiti následek takového hospodářství? Jaké následky musí to míti v ohledu mravním a zdravotním! To všechno strhuje naše obyvatelstvo do bídy do nemoci. A nyní jest samozřejmě úkolem obcí, aby v prvé řadě odpomohly této nouzi bytové.
Vydali jste zákon bytový, podle kterého stát dává záruku na úroky a anuity. Tím však nebylo obcím nikterak pomoženo. Dostanou výnos, že stát přejímá záruku, o peníze mají se obce starati samy. A nyní tyto chudé obce běhají od jedněch dveří ke druhým, od jedné banky ke druhé, od spořitelny ke spořitelně, ba dokonce již od jednoho soukromníka ke druhému, aby si zaopatřily několik set tisíc nebo milionů korun a všude jsou odmítány. Prostředky nedostačují, aby učinily konec této strašné nouzi bytové. Otázka bytová jest pro nás venku v městech průmyslových a snad také i v rovinách tak palčivá, stala se tak strašnou, a doufám, že moje slova dojdou alespoň nějakého vlivu u vás, - ač, jak se zdá, vláda na to neklade velikou váhu, - že budete o této otázce uvažovat. To jsou samé otázky, které nemají ničeho společného s otázkami národnostními, to jsou otázky čistě hospodářské, které nadhazujeme v zájmu udržení zdraví obyvatelstva a zvláště v prvé řadě našeho lidu pracujícího. Neboť to jsou právě otázky, které především týkají se dělníků; pod tím rozumí se veliká část středního stavu úředníků a duševních pracovníků. Majetný člověk může si vystavěti byt, který jemu stačí, dělník dnes takový nedostane, nemá ho.
A v tomto bahnu a bídě hyne zdraví našeho národa. A proto, pánové, apeluji na vás, abyste věnovali této otázce největší pozornost. Přešel opět jeden vzácný rok a v našich obcích nebylo ničeho stavěno, protože obce nemají k tomu prostředků. (Německý výkřik: Zde také nebylo stavěno!) Prosím, to patří stejně i vaším obcím, to není žádná omluva. - Pokládám rozřešení otázky bytové za mnohem důležitější než otázku přejmenování ulic a míst.(Souhlas na levici.) A jestliže najdete na řešení těchto otázek času, pak byste byli měli se jíž také touto otázkou zabývati. O zdravotnictví nenacházím ve vládním prohlášení ani slova. A válkou a jejími následky, vlastně již před válkou, hlavně však válkou, jest zdraví našeho národa velmi těžce otřeseno. Všechny možné nemoci, především choroby pohlavní a tyfus, řádí neslýchaným způsobem v našem národě. Nevím, zda je to pravda, co bylo nedávno v jistém časopisu tvrzeno, že největší počet tuberkulosních jest v Československé republice; je-li to pravda, pánové, jest velmi smutně postaráno o tuto republiku. Potom vláda a bývalé Národní shromáždění neučinilo to, co jste pro svou republiku, kterou tak velice - připouštím - milujete, učiniti měli. (Hlas: Prostituce!) To, co jste učinili proti prostituci, jest jen velmi slabým prostředkem v boji proti ní, a účinku to nemělo posud vůbec žádného. Jsou zcela jiné prostředky, kterých musí býti v boji proti pohlavním chorobám užito. A co učinili jste ve věci potírání tuberkulosy? Desetitisíce, statisíce lidí z našeho národa trpí dnes tuberkulosou a vy neučinili jste zhola ničeho proti tomu. Tu měli jste věnovati práci, a ne zabývati se jinými, mnohem méně důležitými otázkami. Bude nejnaléhavějším požadavkem, aby byl vybudován a prováděn zdravotní program, bude nejnaléhavějším požadavkem zakročiti v otázce zdravotnictví. Nevím ovšem, kterému výboru jest přiděleno zdravotnictví. Jest zvláštní, že mezi tak mnohými výbory, které byly sestaveny, není vůbec výbor zdravotní a zdá se, že této otázce je věnována velmi nepatrná pozornost.
Pan ministerský předseda promluvil také o potírání lichvy a včera četli jsme v rozmluvě, kterou povolil pan ministr spravedlnosti jednomu žurnalistovi, jak si představuje potírání lichvy. Především musím tomuto celému interview vytknouti, že když to, co je v něm obsaženo, bude provedeno, počet naších úředníků - a my přece opravdu netrpíme nedostatkem úředníků - bude opět do nekonečna rozmnožen. Opět budou tisíce a tisíce nových úředníků musiti přijíti, aby provedli, co pan ministr spravedlnosti zde ohlásil. Avšak lichvu těmito trestními zákony neodstraníte - ovšem jsem proto, aby nejostřejší tresty byly na ni stanoveny. Lichva jest zjevem naší doby, jest zcela odvislou, pouhým důsledkem nedostatečné výživy a špatného ošacení našeho obyvatelstva, a pokud neodstraníte předpoklady pro lichvu, nebudete moci odstraniti lichvu třeba všemi možnými tresty. Zajisté, že potrestáte lichváře, kde jej dopadnete, a ustanovte nejen 200 detektivů, jak pan ministr spravedlností řekl, ale třeba 2000, aby pátrali po lichvářích. Žádný trest není dosti ostrým pro ty, kteří využívají nouze svých bližních. Ale lichva jest právě využitkování nouze, a nebude-li nouze, nebude lichvářů a proto nebudete moci odstraniti lichvu nikdy, jestliže neodpomůžete této bídě. Skutečné odstranění lichvářů, vyháněčů cen a všech těchto zjevů jest závislo od odstranění bídy našeho lidu a, dokud této nouzi neučiníte konec, neprospěje mnoho veškeré vaše potírání lichvy.
Chtěl bych přednésti z tohoto místa naléhavé vyzvání k vládě, aby konečně jednou provedla zaopatření našich invalidů v dostatečné míře. Okolnost, že naši invalidé ještě dnes, jako dříve, dostávají rentu měsíčně 22 Kč, je skandál pro tuto republiku, a když je odkazujete na tuto žebráckou almužnu, kterou mají dostati z licencí biografických a z používání kinematografů, pak je to opět poloviční, nedostatečné opatření, O zaopatření těchto obětí války všech těchto ve státě obývajících národností musí býti konečně jednou dostatečně postaráno. Invalidé nesmějí býti opět přivedeni tam, kde dnes již jsou, že stojí na rozích ulic, natahují ruku a žebrají. Tito lidé, kteří snad právem čí neprávem ztratili údy pro svou tak zvanou vlast, nesmějí státi na rozích a žebrati o krejcar, oni si toho vskutku zasloužili, aby stát o ně pečoval tak dalece aspoň, aby mohli při nejmenším krýti své holé živobytí. S těmito 22 Kč měsíčně však vystačí sotva dva dny. Musí tedy bezpodmínečně býti v otázce zaopatření obětí války učiněna náprava a to co možno rychle.
Totéž platí o lidech, za které bych rád vždy také slovo promluvil, o pensistech a míním pod tím také i pensisty vojenské. Ti žijí dnes v takové situaci, že musí opravdu hladověti, že jsou odkázáni na dobročinnost ostatních lidí. Pokud mohou pracovati, mají pracovati; ale ti z nich, kteří nemohou pracovati, - a myslím pod tím zvláště také vdovy a sirotky po padlých, - musí býti státem podporováni a musí dostati tolik, aby mohli alespoň obstojně býti státem podporováni a musí dostati tolik, aby mohli, alespoň obstojně žíti.
Otázky návratu našich zajatců válečných se pan ministerský předseda nedotkl; ani slova nebylo o tom promluveno, my však musíme trvati na tom, aby tito ubozí lidé, kteří po čtyři, pět a šest let prodělávali útrapy válečného zajetí, - a dopisy, které odtamtud dostáváme, jsou opravdu hrůzné - konečně jednou byli vrácení svým rodinám a svým milým. (Souhlas na levici.)
Tak vidíme, že s hospodářského hlediska dosavadní vláda a dosavadní Národní shromáždění tyto předpoklady sotva splnily, které musí býti uskutečněny, aby umožnila se spoluúčinnost naší strany.
A nyní, pánové, co učinili jste v druhé důležité otázce tohoto státu, jak pokusili Jste se vybudovati tento stát? Jakým způsobem zřídili Jste ústavu tohoto státu? Vydali jste zákon o zřízení župním. Věřili jsme, že vláda, v jejímž čele stojí sociální demokrat a která většinou sestává ze socialistů, vybuduje nám socialistickou nebo alespoň částečně socialistickou ústavu. A co vidíme? Zákon o zřízení župním dýše úplně duchem starých okresních hejtmanů, opět jako dříve máme míti v čele župy okresního hejtmana, jmenovaného vládou. Opět má dále vládnouti byrokratický systém zřízení župního, vykrášlený pouze určitým počtem volených zástupců lidu, kteří jsou naprosto bezmocnými učinění činností úředníků. My žádáme však úplnou samosprávu našich správních těles. Naše správní tělesa musí býti tak zřízena, že pouze volení zástupcové lidu mají obstarávati správu. (Souhlas na levici.) Pánové, poměry se nezlepší z hlediska správní techniky, pokud budete svěřovati správu byrokratům. Byrokracie neosvědčila se před válkou a ještě méně ve válce a my si nepřejeme, aby tento byrokratický systém byl zachován. Požadujeme úplnou demokratisaci správy. Vedle toho stvořili jste v zákoně o župním zřízení ještě takové nesmysly jako je stavba jednotlivých žup, že totiž spojeny byly dohromady okresy, které nemají hospodářsky společného ničeho ani v nejmenším. To jest ještě druhou chybou tohoto župního zřízení. Vyberu jeden případ, protože jest mě nejbližším. Nic není tak jednoduchého a samozřejmého, než utvořiti, třeba ze severovýchodního českého uhelného revíru od Ústí do Chomutova jednu župu. Zde jsou všechny hospodářské poměry, všechny hospodářské předpoklady úplně stejné. Co ale udělali? Dali dohromady tyto kraje s čistě zemědělskými hospodářstvími až ke Kralupům, ležícím v samé blízkosti Prahy, a utvořili z nich jedinou župu pouze z toho důvodu, aby nemusili utvořiti župu čistě německou. Z tohoto národního důvodu ponechali hospodářské předpoklady úplně nepovšimnuty. Co však, pánové, má si německý nebo český horník počíti v župním zastupitelství společně s agrárníky ze Slaného nebo Loun, když přece zájmy obou jsou naprosto protilehlé? Nebudou moci v tomto župním zastupitelstvu naprosto pohromadě pracovati, poněvadž jeden druhému musí odporovati, poněvadž jejich zájmy jsou naprosto protilehlé, nedají se sjednotiti a protože mezi těmito oběma hospodářsky úplně protilehlými živly nemůže nikdy dojíti k sjednocení. Utvořte župy jednotné vnitřní stavby hospodářské bez ohledu na pohnutky národní, neboť správa má býti neodvislá od těchto národních hledisk, utvořte takové župy a dejte práva jazykových menšin všude se všemi možnými zárukami, to je přirozené, ale nesměšujte dohromady věci, které k sobě nepatří, nedávejte dohromady lidi, jež nemají ničeho společného mezi sebou. V dřívějším shromáždění vydali jste jazykový zákon. Pánové, nevěřím, že jste si zcela jasně představili důsledky tohoto zákona, neboť jinak nebyli byste mohli tento jazykový zákon stvořiti. Jestliže jste chlubně zdůraznili, že v tomto zákoně jazykovém vycházíte z oněch ustanovení, která zákon o ochraně menšin v mírové smlouvě předpisuje, tu musím říci, že to není správné tvrzení. Mírová smlouva předpisuje, že státním občanům menšin musí být před soudem nebo úřadem poskytnuta možnost jednati ve své řeči. V dalším článku se praví, že tam, kde jest význačná, myslím, že užito jest slova >význačná<, většina jiného jazyka, že musí býti postaráno o jich školu. Mírová smlouva činí úplně přesný rozdíl mezi jednáním před úřady a zřízením škol a školním vyučováním. Praví výslovně, že státním občanům národních menšin, tedy všem státním občanům, národnostních menšin všude v okruhu Československé republiky musí být poskytnuta možnost styku a jednání v jich řeči. Pouze pro školy připouští výjimečné ustanovení. Tam může postačiti procento menšiny, aby byly menšině zřízeny školy. Avšak, pánové, váš jazykový záhon nebere žádného zřetele na smlouvu mírovou, jedná proti ní, jest tedy podle ustanovení mírové smlouvy neplatný. (Souhlas na levici.) Vzali jste státním občanům jiné národnosti než české nebo československé právo styku s úřady v jejich řeči, a činíte toto právo závislým na předpokladu určitého počtu nečeských státních občanů; tím porušujete smlouvu mírovou, tím také porušujete základní právo obyvatelstva, možnost dojíti práva. Neboť, pánové, co se stalo? Přijde německý dělník - já zastupuji jejich zájmy v prvé řadě - před jistý soud v Praze. Vy stvořili jste nesmyslné ustanovení, že zde v Praze u soudu prvé stolice smí býti jednáno pouze v české řeči. Německý dělník utrpí úraz na železnici a jest nucen žalovati železniční erár; to může podle stávajících ustanovení jedině v Praze učiniti; jest nucen sepsati českou žalobu nebo ji dáti sepsati. To by ještě nebylo snad tak zlé, to jest konečně věcí advokátů, jak ti si pomohou. Avšak, pánové, on přijde k přelíčení; od prvního do posledního okamžiku bude jednáno v řeči, ze které tento dělník nebude rozuměti ani slova; přijde od líčení, jest velmi rozrušen, neboť neměl možností námitkám druhé strany rozuměti a jim odporovati. Přichází tedy o své materielní právo. (Souhlas na levici.) Jazykovým zákonem vzali jste německým obyvatelům v českých krajích jejich materielní právo a možnost své právo vydobýti, a to je ten zločin, který jste spáchali na německém národě. (Bravo!) To není národnostní otázka, to jest pro nás otázka dosažení materielního práva. Nejdůležitější otázku státní, aby každý občan mohl nalézti své právo, jste pro nás Němce v tomto státě popřeli, řekli jste: >Vy Němci nemáte míti možností nalézti své právo před soudem a úřady<, a to je to, co vám v prvé řadě vytýkáme. Snad četli jste v novinách o tomto případě: Němec přijde před český soud jako svědek, nedovede ani slova českého. - Může to býti snad chybou, nemůže však to býti zločinem; také není možno, aby mu dvě hodiny před přelíčením byla česká řeč vštípena. Musí německy vypovídati, jeho výpovědi se protokolují česky, a stalo se, že předseda se tázal svědka, zda obsah toho, co bylo protokolováno, souhlasí s jeho výpovědí. On odpověděl: >To nevím, protože tomu nerozumím.< Na to předsedající napsal: >Skončeno a schváleno.< Ten člověk je trestně zodpověděn za obsah své výpovědi a neví, co v ní stojí. K takovému nesmyslu, k takovým důsledkům vede vaše řešení otázky jazykové. (Hlas: To byla vaše praxe!) Nyní říkají, pánové, že to byla naše praxe! Tyto výkřiky vítám, neboť poskytují mi příležitost, abych konečně jednou súčtoval s tímto nepravdivým obviněním. Pánové, jak nám chcete, zástupcům německého dělnictva povídati, že jsme vám jen upřeli právo, nalézti spravedlnost ve své řeči? My jsme to byli, kteří především ve starém Rakousku žádali, aby každý člověk byl postaven před soudce ve svém vlastním jazyku. (Sen. Dr. Karas: Jako čeští dělníci v Čouči směli česky mluviti u soudů a úřadů? To jste jim dělali. Já to znám osobně!) Nečetli jste nikdy náš autonomní program z roku 1899, ani naše pozdější usnesení? Vždy stáli jsme my němečtí sociální demokraté na stanovisku, že každý příslušník kterékoliv národnosti má dojíti ve svém jazyce před soudem práva. A ostatně vy zasedali jste spolu ve všech rakouských vládách. Vy dodávali jste ministry pro stará rakouská ministerstva, vy české strany, které proti nám nejúporněji postupujete. Vy jste mohli způsobiti změnu. Což nebyli Mladočeši ve vládě? Prosím, vaši ministři při tom spolupůsobili, jak chcete to nyní nám klásti za vinu? Obviňujte ty, které jste tam poslali, ale ne nás. A dále, pánové, německé strany, které neznají ani slova českého, jsou nuceny přísežnou formuli pronášeti v české řečí. Nevědí, nač přísahají, a jsou nucení formuli přísežnou říkati po česku. (Hlas: To není pravda!) To bylo zde v Praze u obchodního soudu! A kdybyste stokrát říkali: >To není pravda<, jest to přec pravda. Zapírání nic nepomáhá. To jsou absurdnosti, kterých jste sami nemohli chtíti, které bezpodmínečně musíte odstraniti. Mohl bych vypočítati sta případů, kde váš jazykový zákon vede k odepření materielního práva našemu národu.