V tom směru, pánové, budeme stále naléhati a domáhati se vašeho uznání, poněvadž není možno, abyste nás měli proti jiným stavům zkracovati a neměli bráti ohledu na to, abychom mohli při výrobě zemědělské ve váš prospěch a ve prospěch republiky náležitě obstáti.
Dále nemůžeme souhlasiti, velectění pánové, s našimi hospodářskými radami. Proti těm se stavíme. (Hlas: To věříme!) Nechceme právě takové poručníkování. Zase nové nevolnictví nám chcete uděliti a jsme přece ve svobodné republice, chceme, aby se vrátil svobodný život. (Sen. Ferd. Jirásek: Hospodářské rady jste vynutili tím, že jste nedodávali.)
Proti tomu musíme tedy vystoupiti. Stinnou stránkou ve vládním prohlášení bylo také, že pan předseda ministerstva zmínil se sice o Těšínsku, ale ne zrovna slovy takovými, jak bychom si to byli přáli, anebo jak to byl vyslovil třeba dnes velectěný pan Dr. Soukup, že jest potřeba dbát toho, abychom s tím Těšínském byli jednotně spojení, aby konečně vláda naše vystoupila z té reservy, aby vláda republiky hleděla právě tu váhu svou uplatniti, aby tak hrozná ukrutnost nad naším lidem nebyla prováděna. Víme to všichni, že jsme se podřídili právě názoru dohody, že jsme chtěli plebiscit, který dříve totiž Poláci vyvolali a my jsme se k němu přiklonili, a přes to, že jsme se přiklonili, naší lidé mají snášeti a přetrpěti taková utrpění, která opravdu byla jen za dob středověku možná a není myslitelno, že by v nynější pokročilé době bylo takové pronásledování dobře možným. Já se tedy přimlouvám za to, aby vláda z této reservy vystoupila, postavila se do rozhodného popředí a zakřikla ty nehodné polské lidí, aby neprováděli dále ukrutenství, jako provádějí dosud. (Sen. Dr. Witt: To je měl zakřiknout monsieur Mannewille. Ten tam sedí jako jejich patron. Sen. Ferd. Jirásek: Kdo ho tam platí? Dr. Witt: To nevím, ale patrně my!) Chceme, velectění pánové, aby republika stala se pro nás všechny státem právním. (Výkřiky na levici.) Je záhodno, aby všechna nepěkná jednání byla náležitým způsobem trestána, aby stíháno bylo podloudnictví, lichva a různé ty přehmaty vývozu a pod., ale aby byly tak trestány, aby všichni lidé, kteří podlehli nemravnosti, konečně k nějakému umravnění mohli dojíti. To jest přáním nás všech dohromady, neb co se dálo od převratu, každý opravdu nad tím zůstane státi. Tak se zdá, že lidé jeden od druhého se učí. Je to stále horší a bude-li vláda slabá, tak jako byla v době minulé, nemůžeme se dodělati žádných lepších věcí. Zákony máme vydány. Vláda sama je povinna jako vydavatelka zákonů zákony respektovati. Vláda musí také hleděti všechny občany v republice k poslušnosti zákonů přinutiti. Když to takto bude choditi, domnívám se, že přece jistého stupně umravnění se dočkáte. (Hlas: To hodně mluvíte do vlastních řad!) Ne, to bych mohl dobře obhájiti. Když, pánové, dokážete, že zemědělský lid by se dopustil takových přehmatů, které by ohrozily nějak spokojenost lidu, já bych se opravdu za to musel stydět. (Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid. Pane kolego, pokračujte!
Sen. Hyrš (pokračuje): Máme stát, který jsme si vlastní svou snahou vybudovali. Státní útvar musíme všichni náležitým způsobem respektovati a podporovati. Máme stát demokratický, musíme právě jako demokraté navzájem sobě počínati, nesmíme jden proti druhému vystupovati, vždyť to není lidové, demokratické, nesmíme připustiti terorisování jeden druhého, musíme věděti, že na každém štítu každého z nás mají se skvítí slova: Žíti a žíti nechat, ale jen tak, aby to druhému neškodilo, ne na účet mozolů druhých - to zavrhuji - nýbrž cestou správnou, slušnou hleděti každému zjednati volnou cestu, aby mohl práce své tak prováděti, jak uzná pro sebe za nejlepší. Musíme hleděti, abychom produkci zvýšili, poněvadž na tom spočívá právě to, že chceme k cíli soběstačnosti přijíti. Musíme právě dbáti toho, aby blahobyt v republice se rozhostil. Po blahobytu toužíme všichni a když zde budeme míti blahobyt, budeme míti také spokojenost a zajisté, že všichni budeme rádi v této republice bydleti. Toho musíme tedy dbáti - zabezpečení republiky nám musí býti vším.
My tedy jako republikáni - slibují vám, jak zde stojím před vámi jako před soudci, slibuji tak, jak cítím - že my, zemědělci, na prospěch republiky a jejího rozvoje vykonáme všecky přikázané povinností. Nikdo nenajde příležitosti, aby nás mohl z nečestné práce usvědčiti. Chceme s vámi ruku v ruce postupovati, chceme poslání svoje na prospěch váš náležitým způsobem vykonávati, aby se o nás mohlo říci, že jsme hodnými potomky českých předků, kteří přinášeli vždycky největší oběti na oltář drahé, milované vlasti. To chceme dělati také my ve prospěch své drahé republiky. A právě proto, že chceme přinášeti největší oběti pro republiku a její rozvoj, stojíme na tom stanovisku, aby vláda plnila také na základě prohlášení i mimo prohlášení všechny, do jejího oboru spadající povinnosti. Bez toho to nejde. Vláda má exekutivu, má povinnosti a má tedy také v tomto smyslu pracovati, aby mezí námi všemi nastalo porozumění, aby nastal všeobecný pořádek. Pořádek musí býti, každý musí dělati dobrotu. (Tak jest!) Když to bude, nastane pravá spokojenost, po které všichni toužíme.
Prohlašuji tedy jménem vlastním, a jak znám cítění svých kolegů, třeba neměl mandátu klubu, také za svá kolegy, že my budeme všichni pro republiku stále a stále pracovati. Kdybychom však věděli, že vláda nekoná povinnost, která jí přísluší, pak přes to, že máme ve vládě čtyři nejlepší své lidi (Slyšte!), ty lidi odvoláme a půjdeme vlastní cestou zase za tím cílem, abychom mohli prospěti dobru a rozvoji republiky.(Výborně!- Potlesk.)
Místopředseda Dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan kolega Jelinek. Uděluji mu je.
Senátor Jelinek (německy): Dámy a pánové! Předem rád bych projevil náš názor volání k pořádku senátora Vettera, že totiž v tomto případě nejedná se o projev mínění jediného člena této sněmovny, nýbrž o projev celého svazu. Proto tedy snad se nesluší, aby v tomto směru jednotlivec byl volán k pořádku. Ve věci samé nepokládáme volání k pořádku za oprávněné, neboť nemůže nám býti zabráněno projeviti své právní přesvědčení, a protože jsme toho mínění, že předešlé Národní shromáždění nemělo práva dávati zákony pro nás závazné. Ještě předem vyslovil bych své politování nad tím, že senát musí zavésti debatu o vládním prohlášení v nepřítomností vlády. Vládní lavice jest úplně prázdná. Myslím, že to musíme pokládati za nedostatek vážnosti vlády k senátu. Vyslovuji nad tím naši hluboce cítěnou nespokojenost. (Hlučný souhlas a potlesk.)
Pánové! Vládní prohlášení, přednesené panem ministerským předsedou v obou sněmovnách v žádném směru neliší se od obvyklých projevů (Výkřiky.) pronášených pří jistých příležitostech chéfem vlády. Opatření, jež vláda učinila, staví se vždy do nejkrásnějšího a nejjasnějšího světla, nadhodí se program do budoucnosti, každému jednotlivému se něco slíbí, avšak záruka za splnění navržených, většinou v dálce se vznášejících plánů přirozeně se nepřevezme. My Němci stavíme se k vládnímu prohlášení zcela chladně, tím spíše, že pan ministerský předseda přešel přes národnostní otázku, podle našeho názoru velmi důležitou, s gestem lhostejným, nikterak zajisté neodpovídajícím vážnosti situace. Poukaz na manifest, vydaný svazem spojených německých stran, popření uvedených tam skutečností, okolnost, že označeny byly jako nedoložené a přehnané, jest nám důkazem o smýšlení vlády proti nám, novým důkazem, že Němci v tomto státě jsou pokládáni za jakousi quantité negligeable (jednotku kterou možno přehlížeti), důkazem, že každý s ohledem na cizinu úzkostlivě vyhýbá se otázce národnostní, jejíž existence se naprosto popírá. A přece bylo by od pana ministerského předsedy čestnějším, kdyby pojal nebezpečí, jež tomuto státu vzniknou ze skutečně stávajících vnitřně politických poměrů ve vážnou úvahu, a ohlásil, jaké závěry hodlá vláda učiniti ze zkušeností posledního půldruhého roku. Myslím, že právě v tomto oboru mohla by pštrosí politika velmi ošemetně působiti: ač musí se připustiti, že neutěšené hospodářské poměry, které se staly, ne bez viny vlády, tak katastrofálními, budí dnes všeobecný zájem a zatlačují národnostní problém - snad pouze zdánlivě - do pozadí, musíme my Němci přece použíti debaty o vládním prohlášení k tomu, abychom přednesli své stanovisko k vládě v národnostních záležitostech a hned předem prohlásiti, že přihlížejíce k událostem posledních 18 měsíců nemáme k vládě důvěry, (Souhlas.) protože kromě slibů a krásných slov, jichž užívá, ničeho neučinila, aby smířila německý národ, který při mírovém jednání nebyl připuštěn ke slovu, s převratem, se změněnými poměry se zřetelem na jeho národní, kulturní a politické postavem, nebo alespoň aby mírněji jej naladila, majíc moudrý ohled na jeho smýšlení. Nemůžeme hleděti k vládě s důvěrou, protože ona naopak všeho užila, aby německý národ, dokonce s porušením málo významného zákona o ochraně menšin, stanoveného na mírové konferenci, v jeho nejsvatějších citech zranila (Potlesk něm. Senátorů.) a ničeho nepominula, aby nám dala pocítiti ono Vae victis a nenechala nás nikterak v pochybnostech o tom, že od nynějška jsou v této svobodné, demokratické republice páni a sluhové (Potlesk něm. Senátorů.), v té republice, ze které chtěli původně učiniti jakési druhé Švýcarsko, později dokonce lepší vydání Švýcarska, až konečně rozhodli se pro střih imperialistický s demokratickým pláštíkem. Cizina, nedoví se z vládního prohlášení, z projevu pana ministerského předsedy ničeho o národnostních rozporech, ničeho o utlačování nečeských obyvatelů republiky. Oficielní a oficiosní listy budou podávati jíž takové zprávy, aby páni v Paříží a v Londýně byli udržování ve víře, že hrstka Němců žije zde jako v sedmém nebi, že je šťastna, že přišla pod českou vládu, že v této zemí nelze spatřiti ani stopy po národnostních třenicích, že národové skutečně žijí tu v nejkrásnější, nerušené shodě. Přes tyto zprávy a přes lhostejnost vlády však národnostní otázka tu je a jest vedle dnes již tak často zmíněné otázky vyživovací snad nejpalčivější, jest to otázka, před jejímž uspokojivým rozřešením nelze pomýšleti na klidnou práci v zákonodárných sborech, na zdárný rozvoj tohoto státu. Teprve až tato otázka bude rozřešena v dohodě se všemi národy obývajícími tuto republiku, až těmto národům dostane se práva sebeurčení a až všechny své záležitosti budou mocí samostatně vyřizovati, teprve potom dojde stát své schopnosti existenční; do té doby není stát ničím než obdobou starého Rakouska, nuceným spojením národů vzájemně se potírajících a nese, jak již dnes zde bylo řečeno, zárodek smrti v sobě. (Souhlas na levici.) Již Palacký řekl v roce 1849 na sněmu kroměřížském: >Nepřirozené spojení zemí jest kletbou člověčenstva.< Nevím, jste-li ve svém závidění hodném optimismu toho náhledu, že těžce nemocné dítě, které jste na svět přivedli, může býti uzdraveno, učiněno schopným k životu podle receptu léčení trvajícího několik posledních měsíců. Dle mého názoru jest to léčení zcela pochybené (Souhlas) a nevidím žádné možnosti uzdravení nemocného pří tomto způsobu ošetřování. V době převratu učinil si snad každý, kdo se zabýval politickými věcmi a kdo četl několik dní před převratem uveřejněný manifest, datovaný v Paříži, ve kterém zaručuje se menšinám tohoto státu úplná rovnoprávnost, pojem, jak asi v budoucnosti bude vyhlížeti ústava tohoto státu. Musím vám otevřeně říci, že jako starý člen zemského sněmu moravského, jako starý člen moravského zemského výboru jsem si myslel, že v tomto okamžiku by bylo nejjednodušším, co by ti pánové mohli učiniti, přizpůsobiti se podle tak zvaného >moravského vyrovnání<, že by bylo dle mého názoru správným rozluštěním přizpůsobiti se vládnoucím poměrům.
Budete zajisté věděti, že moravský zemský sněm uzavřel v roce 1905 tak zvané >vyrovnání<, které přirozeně přiměřeným způsobem vzalo zřetel na většinu obyvatelstva. Pří přizpůsobení tohoto vyrovnání na tuto ústavu bylo by bývalo samozřejmým, že byste vy, pánové, podle většiny měli nadvládu a výsost v tomto státě, avšak že by přece nám a ostatním národům bydlícím v tomto státě bylo bývalo možno žití v míru a v pokoji, když jíž ne ve spolku s vámi, alespoň vedle vás. Vy víte, že tímto vyrovnáním rozdělena bylo zemská školní rada, kde obstaráváme si do dneška alespoň školní záležitosti každé národnosti samostatně, že rovněž rozdělili isme záležitostí živnostenské a Zemědělskou radu. Já ve své naivnosti maloval jsem si to velmi krásně. Myslil jsem si, že při poloviční dobré vůlí bylo by možno spojiti národy tohoto státu na podkladě takového vyrovnání. Vy však tomu jste nechtěli, vám byla každá myšlenka na umírnění, na smíření cizí; opojení vítězstvím, převalili jste se přes německý národ a dali jste nám cítiti tvrdou, těžkopádnou svou ruku.
Čeho jste dosáhli tímto jednáním? Vidíte to z mého předcházejícího líčení. Sněm, který jste vybudovali, co jest to? Jednoduše přenesli jste Babylon s Dunaje na Vltavu s tím jediným rozdílem, že zde se také mluví maďarsky, což nebylo ve starém sněmu rakouském. Jest celá řada stížností - těší mne, že pan ministerský předseda přišel do sněmu - že alespoň na konec feste může slyšeti stížnosti. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.
Sen. Jelinek (pokračuje): Během posledního půldruhého roku odeslali jsme na vládu celou řadu stížností. Každému jednotlivému z nás jest k disposici veliký materiál průkazní k těmto stížnostem, většinou nebo velmi často dávali jsme tyto stížnosti vládě na vědomí, ač zdá se, že jest zvykem československé vlády - prosím pana ministerského předsedu za prominutí, že říkám - nechávati takové písemné stížností obyčejně nezodpověděny. Jediný, kdo odpovídá, jest pan president republiky. Od pánů ministrů dostane se zřídka nějaká vyřízení, i když se jedná ne pouze o věc osobní neb soukromou, nýbrž i o otázku týkající se veřejných zájmů. Nemohu s ohledem na pokročilou dobu promluviti o celém velikém materiálu, který mám po ruce. Jen jedno chci říci a prosím o prominutí a vlídné vyslechnutí: V první době převratu a své vlády vrhli jste se na tehdy ještě německá města. Bylo to v prvé řadě hlavní město Brno, jež vás bodalo do očí, které jste chtěli míti ve své moci za všech okolností. Dokáži vám předně, že město Brno muselo býti v době převratu rozhodně zváno městem německým, neboť při posledních volbách obecních, které konány byly těsně před převratem, měli jsme v prvém sboru volebním 789 německých a 143 českých hlasů. (Hlas: Mit allgemeiném Wahlrecht?) To ještě přijde. V druhém volebním sboru 1937 německých a 700 českých hlasů, ve třetím sboru 2956 německých a 898 českých hlasů. Ve čtvrtém sboru volebním, ve kterém byla provedena volba podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího, tedy na nejširším demokratickém podkladě, bylo hlasů německých 12,332 a českých 5210. Za těchto poměrů nebylo možno, aby město toto přišlo do vaší moci. Přišli jste tedy s pomocí vlády, která vám stále jde na ruku, na myšlenku udělati z Brna Velké Brno. To se již v mnoha případech stalo a konečně nebylo by proti tomu námitek, kdyby dokonce při tvoření Velkého Brna nebyla se vláda dala vésti pohnutkami národnostními, jen takovými pohnutkami, které město musely dáti do rukou Čechům.
(Výkřiky senátora Luksche.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan senátor Jelinek a nikoliv pan senátor Luksch.
Sen. Jelínek (pokračuje): To jest velký rozdíl. Do obce Brna pojaty byly také takové osady, které ani v hospodářském ani v jiném směru nebyly nikdy s městem Brnem ve spojení, obyvatelstvo vesnic, které nemělo žádných vztahů k městu, které bylo pojato sem pouze za účelem získání českých hlasů. To se vám podařilo, neměli jsme zcela žádné moci bojovati proti tomu, a dokonce mimo to vydali jste zákon ohledně účasti vojska na volbách: Pří posledních volbách obecních volilo ne méně než 7000 vojáků, pří volbách do poslanecké sněmovny mělo účast ne méně než 13.000 vojáků. Nemohu posouditi, zda je to správné vtahovati vojsko do politiky. Následky toho samí uvidíte. (Výkřiky.) Není to jenom Brno, jež muselo padnouti, máme celou řadu jiných měst, která musela rovněž jití touže cestou na rozkaz vlády a většiny. Máme tu Pohořelice, o kterémžto městě musí zde býti ještě zvlášť promluveno, máme zde Znojmo.
Znojemský případ jest tak křiklavý, že každý nepředpojatý a objektivně myslící člověk s druhé strany této sněmovny musí připustiti, že zde jednalo se o čistě národnostní předpojatost proti městu a o úmysl, aby z toho města ustvořila se česká bašta na jihu, neboť samí víte, že Znojmo bylo německým městem až do posledního okamžiku. Nevím, zda tu bylo 3 nebo 10 % českých hlasů. Co tedy udělali? Na místo 240 německých rodin úřednických, které z jakéhosi důvodu mně nedosti známého ze Znojma odešly, dosadili tam jednoduše 1500 českých rodin úřednických a vedle toho povolali tam k volbě 4000 vojáků. To hraje v městě s celkem 6 až 7000 hlasů velikou rolí. Také v tomto případě, vážený pane ministerský předsedo, vašich 4000 vojáků a úředníků přispělo k tomu, že toto město se stalo českým. (Výkřiky. Předseda zvoní.) Také v jiných městech, jako v Jihlavě, jsou poměry právě takové jako v Brně a ve Znojmě, s tím jediným rozdílem, že volby v Jihlavě po dlouhém vyjednávání s vládou, zda vůbec mají býti volby konány, ač jinak všude konány v červnu tohoto roku, teprve v září byly vykonány. Přes nátlak vlády ukázaly dvoutřetinovou většinu německou. To jest opět pro vládu samozřejmým důvodem, aby nevyřizovala rekurs proti těmto řádně provedeným volbám. Prosím pana ministerského předsedu, aby byl tak laskav a vzhledem k této skutečnosti povšiml si neslýchaného počínání svých úřadů. Nový případ toho druhu jest v Miroslavě, rovněž v německém městečku v jižní Moravě. Tam, jako v několika málo ještě místech republiky, do dnes nebyly volby posud vypsány a to město jest řízeno správní komisí, ve liteře ani jeden Němec není zastoupen. Všechny námitky, všechny stížností se strany Němců zůstávají nepovšimnuty a veškeré námitky spojených politických stran jsou rovněž vládou úplně ignorovány. Nemyslím však, že jest to od vlády moudré,. že takovým způsobem vystupuje proti Němcům. Dovolím si ještě promluviti o záležitostech školských.
V celé řadě dříve německých míst jsou nyní zřízeny školy české. Jak postupovalo v těchto případech okresní hejtmanství? Dejme tomu, do některé německé osady přišel okresní hejtman s četníky a vojáky. Rodiče školou povinných dítek bylí předvoláni. >Jak se jmenujete?< Ten člověk jmenoval se náhodou Pospíšil. >To je Čech, patří tedy do české školy!< (Smích.) Druhého se ptal: >Jak se jmenujete vy?< Opět české jméno. Všechny dítky, které mají česká jména byly jednoduše rekrutovány do české školy. (Hlasy. Habrman!) Snad bychom měli dost německých jmen i v lavici ministerské, kdybychom chtěli v některém českém místě vytvořiti německou školu. Ale stalo se tak někdy, že bychom si takovým způsobem počínali? Předně žádný rakouský okresní hejtman by se byl k tomu nepropůjčil, aby tak jednostranně nacionálně postupoval. Dejme tomu, že bychom přišli do některého místa a náhodou první člověk jmenoval by se Habrman. >To musí být náhoda, jeho dítě musí do německé školy!< Druhý jmenoval by se Sonntag. >Ten musí také do německé školy!< (Smích německých poslanců.) Pokud však znám jeho rodinné poměry, byl by u p. Sonntága jen ten rozdíl, že >malá Excellence< není ještě školou povinna. (Hlasy: Jelinek!) Pánové, upozorňujete mne na mé jméno, to je pravé to bláznovství říditi se jménem. V těchto zemích národnostně smíšených jest přirozeno, že během staletí nastane takové pomíšení jmen. Na pouhé jméno nelze tu klásti důraz. Chtěl jsem tím jenom říci, že podobné počínání je snad ve světě jedinečným. (Výkřiky.)
Protože je zde přítomen pouze pan ministerský předseda a ne pan ministr vyučování a národní osvěty, otáži se ho, zda ví, že na Moravě jsou české školy, ve kterých musí býti vyučováno po německu, protože děti nejsou mocny českého jazyka. To nevíte? Mohu uvésti jména. Dnes je to škola ve Svitavách atd. Pánové! Při této příležitosti vzpomínám na slova, kterými mi odpověděl pan president pří rozmluvě, kterou jsem s ním měl o podobném případě. Mínil, že Němci musí si na to zvyknouti, že podobné umělé zjevy zmizí. Samozřejmě dávám panu presidentu republiky za pravdu, a mám jen jediné přání, aby to nastalo i na druhé straně a aby i u vás ony umělé zjevy velmi brzo vymizely. Po tom, co jsem ve spěchu a neúplně jen uvedl, že mohu říci, že vůdcové českého národa tímto počínáním uvrhli na český národ nesmazatelnou hanbu, která nemůže býti přivedena v soulad s hesly >humanita< a >civilisace<, hlásanými vůdci všech dob, hanbu, která nemůže se srovnávati se stoletím, ve kterém žijeme, hanbu, jsoucí v odporu se základními rysy demokratické republiky. (Potlesk na levici. - Výkřiky.)
Mám-li promluviti zcela krátce o některých hospodářských věcech, rád bych jen na to poukázal, že pan ministerský předseda ve svém vládním prohlášení uvedl jistý konečný účel průmyslu a veškerých podniků, který alespoň s jeho stranicko-politického hlediska je oprávněný. Chcete-li tento průmysl tak daleko přivésti, aby byl dle vašeho zdání zralým pro socialisaci, pak musíte také všemožné užíti, aby tento průmysl byl skutečně udržen aktivním. Pánové, v poslední době bylo se strany vlády velmi málo učiněno pro rozkvět a rozvoj průmyslu.
Ohledně dovozu a vývozu byla vládě od organisaci průmyslníků v mnoha případech zaslána podání, která však měla týž výsledek o kterém jsem se již dříve zmínil. Pro průmysl má velikou důležitost způsob, jak bude naloženo s válečnými půjčkami. Chtěl jsem o této věci šíře promluviti, ale pan Dr. Heller, první řečník německé strany, pojednal o tomto předmětu tak zevrubně a tak vynikajícím způsobem, že mohu pouze říci, že se připojuji v plném rozsahu k jeho vývodům. Také dávka z majetku, která ani ve vašich kruzích nevzbudila nadšení, jest zajisté způsobilá velmi průmyslu uškoditi. Z vaší strany bylo právě tvrzeno, že dávka z majetku v té formě, jak byla přijata v posledním Národním shromáždění, jest naprosto neproveditelná. Měl bych jedinou prosbu na pány ve vládě, aby laskavě zařídili, aby veškeré věcí, liteře týkají se průmyslu, byly předem projednány s organisacemi průmyslníků, i s německými. (Hlas: Mit den Arbeitern!) To jest jedna ze žádostí, které podávají. Zdůrazňuji německé organisace proto, ježto doposud k projednávání těchto otázek byl přizván vládou pouze Svaz. Žádám pana ministerského předsedu, aby měl na zřeteli, že jest tu také německý průmysl, který se stejně zorganisoval a který stejně vždy je hotov vládě své zkušenosti a rady dáti k disposici.
Zátopou přivalivších se událostí posledních let na poli hospodářském, politickém a sociálním nezůstal ani průmysl nedotčen. Připouštím, že válka a první doby tak zvaného míru přinesly mnohému oboru živnostenského a obchodního středního stavu uspokojivý, mnohým dokonce dobrý rozvoj. Přes to nemůžeme přehlédnouti, že v přítomné době mnohé živnosti následkem nedostatku materiálu a surovin úplně poklesly. Mohu poukázati pouze na živnosti stavební a pomocné živnosti, které následkem poklesu stavebního ruchu, který ostatně byl znatelný již rok neb dva před vypuknutím války, stojí přímo před hospodářským zničením. Mnoho tisíc řemeslníků narukovavších na vojnu, jejichž závody nemohly se za války udržeti, vrátilo se k troskám svých dříve kvetoucích podniků. Chce-li vláda vésti politiku, vedenou opravdu sociálními hledisky, bude musiti pokládati za svůj svatý úkol, aby přistoupila ve vlastním zájmu k znovu vybudování a posílení tisíců zničených neb alespoň ohrožených existencí řemeslnického středního stavu.