Dále poukazují na to, že smlouva tato má ráz čistého provisoria. Nemá býti nijakým způsobem prejudikováno budoucímu vývoji poměrů; ukáže-li vývoj poměrů hospodářských a politických v obou republikách a potom ještě další zkušenosti, vyplývající z mírové smlouvy saint-germainské, nutnost nějakých doplňků, dozajista bude k nim také přihlíženo. Smlouva sama má platnost zatímní na 4 léta a teprve po 4 letech budeme míti možnost uvažovati o tom, do jaké míry, v jaké formě a jakým způsobem by event. tato smlouva měla býti reformována anebo doplněna.

Vážený senáte! Důležité je ustanovení o opci státního občanství. Podle mírových smluv musili by příslušníci republiky Rakouské národností naší, a zase vice versa příslušníci naší republiky národnosti německé, podíle ustanovení mírové smlouvy do půl roku event. do doby jednoho roku optovati pro ten neb onen stát: ve Vídni, v republice Rakouské pro republiku naši a u nás zase němečtí naší spolukrajané pro republiku Rakouskou. Právo opce by ovšem znamenalo, že by se potom také musili současně vystěhovati a to v takové krátké lhůtě, že by prostě nebylo možno, aby mohli své poměry hospodářské nějakým způsobem upraviti. Touto smlouvou právo opce se rozšiřuje na tři léta, to znamená, že všichni ti naší příslušníci v Rakouské republice nebudou se muset do půl roku nebo do roka po své opci do naší republiky stěhovat, nýbrž že budou míti k stěhování lhůtu celých tří let, aby během této doby mohli si v naší republice, do které se přestěhují, nějakou hospodářskou existenci zabezpečiti a tím potom vejíti do poměrů, které by aspoň trochu pro ně byly hospodářsky snesitelné. Vážený senáte! Tato otázka jistě je velmi důležitá, poněvadž ohromná část, ohromné procento zejména příslušníků našeho národa v republice Rakouské bude pro naši republiku optovat, poněvadž nebude chtít v republice Rakouské trvale za nových poměrů zůstat. To znamená, že statisíce opcí se zde vyskytne a s tím ovšem také i veliké hospodářské komplikace, které jsou spojeny se stěhováním těchto našich příslušníků k nám, do naší republiky.

Velmi komplikovanou jevila se býti otázka o ochraně menšin a zejména otázka školská. Otázka ta byla řešena tím způsobem, že se touto smlouvou zabezpečuje nutnost zřizování škol československých v republice Rakouské pro příslušníky našeho národa, ovšem příslušníky republiky Rakouské. Zde však se jeví veliké obtíže, poněvadž když daleko převážná většina našich příslušníků našeho národa v republice Rakouské bude optovati pro republiku naši, pro naše státní občanství, že tím také jejích dítky přestanou býti příslušníky republiky Rakouské a současně tím také ovšem nebudou padat na váhu při stanovení průměru dětí, nutného pro zřizování veřejných škol českých v republice Rakouské. Podle ustanovení této smlouvy bude Rakouská republika a více versa ovšem i my povinni zřizovati veřejné školy v takovém případě, když se v určitém obvodu zjistí průměrný počet nejméně 42 dětí na jednu školu. Ale uvážíme-li, že potom po této opci bude v některém okresu několikanásobný počet českých dětí a pro tyto české dětí rodičů, kteří budou optovat pro naši republiku, nebude zákonné povinnosti otvírati veřejné školy, vidíme, že tím tyto dítky budou v nebezpečí, že nebudou míti žádných veřejných škol českých, kam by mohli choditi, poněvadž tyto školy české budou přeplněny, a že budou nuceny, aby chodily potom do škol německých anebo bude nutno, zříditi zvláštní české školy soukromé, pro které však není potřebných budov.

Bude ovšem úkolem dalšího jednání diplomatického, aby v takovém případě, kde v obcích objeví se nutnost aspoň takových škol soukromých pro příslušníky republiky naší, vláda republiky Rakouské přejala určitou garancii za to, že se postará, aby cestou nájmu určitých budov byly poskytnuty potřebné místnosti, aby také pro takovéto děti mohly býti školy české v dostatečném počtu zřízeny. Padá také na váhu otázka, aby komise, které budou povolány zjišťovati národnost určitých dětí, podle jichž počtu bude se stanovití průměr pro zřízení veřejné školy, byly naprosto objektivní, aby v nich rodičové dětí měli řádné zastoupení, tak aby šikanami při výslechu dítek nebyly činěny zbytečné obtíže, a dítky nebyly připravovány o nárok, aby ve svém mateřském jazyku mohly dojíti výchovy.

Jsem nucen konstatovati, slavný senáte, že zástupcové naší republiky, kteří o této smlouvě pracovali, podnikli tuto práci opravdu s mimořádnou odbornou znalostí, že ji provedli s obzvláštní pílí, takže i když tato smlouva má své vady a nedostatky - vyplývá to z povahy věci samé a z obtíží, které jsou spojeny s obsáhlou materií, o kterou zde jde - a i když tato smlouva celková má ráz pouze provisorní, přece má býti prvním pokusem, abychom v tomto směru konečně nějaký bezpečný právní stav stvořili a zbudovali, takže v budoucnosti bude zajisté možno jíti dále, abychom vyhotovili smlouvu, která by vyhovovala potřebám našim lépe. Vykonali tudíž naši zástupci velmi mnoho v tom směru a my s klidným svědomím můžeme tento elaborát vzíti na vědomí a také schváliti. Jsme si dokonale vědomi všech těch obtíží, které jsou s budováním takových smluv spojeny, nepodceňujeme nijakým způsobem celou tu komplikaci, která s takovými obsáhlými materiemi je spojena, a chceme pevně věřiti, že při dalším projednávání těchto všech otázek zajisté se podaří upraviti je tak, aby potřebám republiky naší za daných poměrů také plně mohla vyhovovati.

V tomto směru dovolují si proto učiniti návrh, aby schváleno bylo usnesení ratifikační, jak jest vládním návrhem předloženo s vynecháním odstavce 2., jímž se dávalo svolení, aby tuto smlouvu ratifikoval president republiky, poněvadž ustanovení toto jeví se podle zákona býti samozřejmým a není obavy, že bychom jeho vynecháním tuto smlouvu jakkoli omezovali nebo zkracovali.

Prosím tedy, aby návrh ratifikačního usnesení, jak byl předložen, byl váženým senátem schválen, (Potlesk.)

Předseda; K debatě jsou přihlášení senátoři Niessner, dr. Spiegel a dr. Veselý. Navrhuji lhůtu pro řečníky půl hodiny. (Souhlas.)

Není námitek. Uděluji slovo prvnímu zaznamenanému řečníku, panu senátoru Niessnerovi

Sen. Niessner (německy):

Dámy a pánové! Naše stanovisko k předložené státní smlouvě, nehledě k duchu z částí ji naplňujícímu a nehledě k mnoha ustanovením, jest dvojí: zásadní a meritorní. Zásadně pozdravujeme to, že konečně bylo prolomeno okno do čínské zdi, kterou kódem našeho státu vybudovalo neporozumění a zášť těch, kdo vypracovali mírové smlouvy, db zdi, na jejímž umělém udržování ostatně velmi horečně spolupracovali naši vůdcové státu, a že se nám poskytuje aspoň malý zásvit, a že konečně činí se počátek k vybudování přátelských a sousedských vztahů k naším sousedním státům. Trvalo to dost dlouho, než se k tomu odhodlali zde něco učiniti, dobrých 20 měsíců, než se uvěřilo tomu, že žádný stát nemůže zůstat osamocen i kdyby měl ještě jedinou tak bohatého strýčka v Americe, ve Francii nebo Anglii. Trvalo to dost dlouho, než se došlo k poznání, že jest nutno, spojovati se jaksi se soudními státy, u nás vystupuje to tím silněji, ježto tento stát před tím byl částí státního území jiného státu, s nímž dnes uzavíráme smlouvu a s nímž jsme žili v nejužším hospodářském i kulturním společenství.

Dámy a pánové! Žijeme po 20 měsíců do jisté míry jako na ostrově, dokonce mohl bych říci, žijeme po 20 měsíců jako ve vězení (Souhlas na levici.), úplně odloučeni, neprodyšně oddělení a odloučeni od ostatního světa. Dámy a pánové, to jest stav, který také způsobil újmy našemu státu. Jest tedy na čase, aby se konečně došlo k poznání, že to tak dále nejde, že musíme cítiti také s ostatními státy. Tuto myšlenku dostatečně tlumočí jak důvodová zpráva, tak zpráva Stálého výboru.

Ve zprávě Stálého výboru mluva se o nutnosti doplniti smlouvy saint-germainské, právně je prohloubiti a odstraniti nejasností a odpory. A dále stojí tam, že nynější stav, který ve skutečnosti není ničím jiným než právní anarchií, nedá se nadále udržeti. A konečně tam stojí, že dnešní stav vedl by k nesčetným komplikacím, a ztížilo by se nezměrně nejen znovuvybudování slušných poměrů mezi oběma republikami, nýbrž byl by zdrojem nesčetných sporů, které postačí udržovati dnešní právní nejistotu, hospodářskou práci ztěžovati, ba dokonce ohroziti existenci nesčetných rodin a osob. Vidíme z toho, že zpráva Stálého výboru a rovněž i vláda uznaly, že věc jest nanejvýš pilná, že cesta k dohodě na tomto území nedá se dále posunouti. Jest to tím podivnější, že uplynulo 20 měsíců, než se přikročilo k tomu, tyto>komplikace< z cesty odstraniti, než odklidili tuto >právní nejistotu, ba, že to trvalo půl roku, než konečně dospěla ke konci jednání, zahájená v lednu tohoto roku.

Dámy a panové! Předběžná smlouva jest jen kusé dílo. Upravuje otázku státního občanství, či snaží se ji upraviti, a rovněž snaží se upraviti otázky ochrany menšin. Musím zdůrazniti, že obsah této smlouvy jest jen zlomkem vztahů, jež nutně musí býti vybudovány mezi Čs. republikou a Německým Rakouskem. Nelze pochopiti, řeší-li se otázka státního občanství a otázka ochrany menšin, proč nepřikročí se konečně též k úpravě především hospodářských vztahů mezi oběma státy, proč konečně nezjednají se ve vztazích těchto států s ohledem na styk, obchod, peněžnictví a ne k poslední také na vydávání pasů poměry snesitelné a pro lidi možné. Hospodářsky žijeme s Rakouskem dnes ještě tak, jako bychom s tímto státem žili ve skutečné válce. To datuje se z té doby, že od vzbudování československého státu byla zde vůdčí myšlenka, myšlenka, že Vídeň jest drak, který musí býti zničen. Touto myšlénkou, tímto motivem dali jste se vésti ve všech opatřeních vůči Vídni resp. vůči Rakousku. Domnívám se tedy, že 20timěsíční zkušenost, kterou máme za sebou, a kterou jsme draze a trpce zaplatili, musí na nás míti vliv a musí vůdce státu poučiti o tom, že další udržování dnešních poměrů, že pokračování v tomto druhu politiky nemůže se díti dalte, aniž bychom si samí těžce uškodili. A musí se dojíti k přesvědčení, že žádný stát, i když má ještě skvělejší životná podmínky a ještě skvělejší existeční možnost, nezůstane nedotčen poměry v sousedním státě, a že nám nemůže býti naprosto lhostejno, v jakém postavení jest stát rakouský, a zda s tímto státem, s nímž jsme kdysi byli spojeni silným hospodářským svazkem, udržujeme nějaké vztahy. Jest jisto, že zchudnutí sousedního státu postihne také vlastní stát. Potřebuji zde jen poukázati, jak se daří velké části našeho průmyslu, na př. průmyslu textilnímu.

Náš textilní průmysl odbyl dříve 89 % svého zboží na území starého Rakousko-Uherska a jen asi 11 - 13 % šlo do ciziny. Dnes mění nám otevřen z území bývalého Rakouska-Uherska ani jediný stát. Máme textilní průmysl, jehož necelá třetina by úplně stačila k úhradě spotřeby vlastního státu, i kdyby byla ještě větší než dnes pro drahotu jest. Náš průmysl textilní - a ještě více jiné odbory průmyslové, na př. průmysl sklářský, který jest odkázán vůbec jen na vývoz - jest přímo na to odkázán, navazovati vztahy se sousedními státy, hledati obchodně-politické cesty. Podpora a přátelství Francie, Anglie, Ameriky nepomůže nám nic. (Souhlas na levici.) Nemůžeme v Anglii a Francii naše textilní zboží odbýti. Nemůžeme také v Německu, které ve všech oborech průmyslu vykazuje přímo nadprodukci, pevně stanouti. Zbývají nám jen státy nově utvořené z Rakouska. Ale co z nich zbývá? Pro otázku těšínskou nebudeme moci jistě na dlouhá léta do Polska vyvážeti zboží. Do Uher vyvážeti zboží setkává se rovněž se stejnými potížemi. S Jugoslávií stojí prý čs. stát ve velmi dobrých vztazích, ale my vidíme, jak se tam usazují italští kupci, a že tam bude pro nás velmi těžko co prodati. Zbývá tedy ze všech těchto následnických států jediné Rakousko se 6 miliony obyvatelů, které by se jistě stalo pro nás státem exportním, kdyby jeho poměry byly aspoň trochu lepší, kdyby náš stát nepoužíval všeho, aby tento stát ochudil a uvedl v bídu. Tento trh jsme si sami zakopali. Stalý se těžké chyby, a uplyne pravděpodobně, bohužel, ještě mnoho měsíců, snad i roků, než za dnešní smlouvou o státním občanství a ochraně menšin, jíž máme uzavříti, následovati bude úprava těchto důležitých otázek.

Byl by nejvyšší čas, aby se konečně obrátila dosavadní politika, která se neřídila hospodářskými hledisky, nýbrž šla za iracionálními motivy. Přestaňte konečně s touto politikou vzdoru, záští a revanche, s politikou odplaty, záští vůči Německému Rakousku a pomozte navázati ve všech oborech přátelské o sousedské vztahy. Prospěje to také tomuto státu a tomuto obyvatelstvu. Jaká čínská zeď nás v tomto státě obklopuje, vidíme zřetelně, jsme-li nucení podniknouti cestu do ciziny. Podniká-li dnes někdo cestu, jest to spojeno s takovými těžkostmi, že raději člověk od ní upustí, nemusí-li ji nezbytně podniknouti. A jistě není smělým tvrzení, řeknu-li, že před sto lety, v době nejkrutějšího šikanování pošty, v době poštovních vozů, byly dopravní poměry lepší a lepší možnost cestovati než dnes. S jakými potížemi a náklady jest již spojeno opatření pasu! Přiznává se to docela otevřeně, nechce se žádný styk se sousedními státy. Styk se uměle škrtí, podvazuje, provádí se vzdoropolitika a politika podvazování. Tento způsob jednání jest skutečně dětský. Konečně jest tedy člověk tak daleko, že má pas a koupil si nutné visum za příslušně vysokou částku; nyní jde na cesty. Člověk s hrůzou slyší, jak prý to je ve Vídni. Vezme si tedy na první dny s sebou něco k jídlu. Přijde na hranice. Tam podrobí člověka hrozně nepříjemné prohlídce, a výsledek - nakonec odejmou člověku krabičku sardinek, 2 vařená vejce a kousek chleba. Táží se: Mohou takovéto poměry trvati? Jaké představy musí si jen učiniti cizinec, když na př. projde pekelnou branou Břeclavskou, a tam vidí, jak nedůstojným a nemožným způsobem jsou tam prohledávány obzvláště dámy. Přímo hanebným způsobem. A vidí-li, jak zacházejí s každým člověkem, který jde přes hranice, přímo jako se zločincem, nemůže důvěřovati tomu, koho svléknou až do košile, aby jej mohli prohledati, zda přece sebou něco nemá. Říká se: Udělujeme k tomu účelu vývozní povolení. Zcela správně. Vymůže-li si je člověk, zní na 2 kg masa a nejvýše na 3 kg luštěnin a za to musí se zaplatit 43 Kč. Chci se zmíniti ještě o tomto: Až dosud mohly posílati t. zv. cenné zásilky jako vzorky bez ceny a byli lidé, kteří měli ve Vídní příbuzné, jimž příležitostně zasílali takové balíčky - >vzorky bez ceny<, 10 dkg cukru neb obložený chleba s máslem, aby syn nebo dcera ve Vídni jednou týdně jedli kousek masa a obložený chléb s máslem. To jest nyní zakázáno. Potraviny každého druhu nesmějí se nadále zasílati v těchto balíčkách jako vzorky bez ceny. A to jsou přece směšná množství, která nemohou nijak přijíti v úvahu při zásobovacích potížích v tomto státu, v nichž se ovšem nacházíme. Zdá se to však býti jediným opatřením, jež se u nás učinilo k odstranění zásobovacích potíží, jinak skutečně neslyšel jsem zprávy o nějakém vyživovacím plánu nebo něčem podobném. Zavírání kaváren v 11 hodin má snad býti také něčím, co se má pokládati za zasáhnutí do vyživovacích potíží. Musím vyzvati vládu, aby odstranila tyto nedůstojné poměry a aby povážila, jak vypadáme před cizinou, budeme-li trvati nadále na této politice vůči našemu sousednímu státu Rakousku. Jest tedy nutno, aby také tyto vztahy co nejpilněji byly upraveny, aby obzvláště v hospodářských vztazích došlo k tomu, že se naváží s rakouským státem vztahy k vlastnímu užitku a vlastnímu blahu státu a našeho obyvatelstva.

Radostně hlasovali bychom zajisté pro tuto smlouvu, i kdyby jen obsahovala jednu část těchto vztahů, jež nutno upraviti, poněvadž to znamená první krok ku sblížení těchto dvou států. Musíme se však obrátiti proti některým jejím ustanovením a především proti spojení dvou částí, jež obsahuje, dvou různých materií, o nichž jsme přesvědčeni, že k sobě nepatří a nemají spolu co dělat. Otázka státního občanství jest úplně nezávislá na otázce ochrany menšin a nelze pochopiti, proč úprava těchto obou otázek byla pojata do jedné smlouvy. Mohou z toho povstati rozličné komplikace. Smlouva platí na 4 roky. Nyní není tedy možno vypovědění jedné části bez vypovědění celé smlouvy, tedy také druhé části. Jest velmi lehce možno, že pro jednu část smlouvy, jež má býti uzavřena, naskytne se nutnost, smlouvu s jedné strany vypověděti, nebo na dále neuznávati. To však není možno, nebo alespoň velmi těžce možno, poněvadž s tím je spojena druhá část, poněvadž zájem vyžaduje, nedotýkati se toho, nýbrž tuto druhou část dodržovati. Bude to jistě srozumitelné, podíváte-li se na samu smlouvu. Ve článku 20. odst. 3, smlouvy stojí: >Rakouský stát se zavazuje zaříditi, aby počátkem školního roku 1920/21 zřízeny byly ve Vídni pro děti rakouských státních občanů československého jazyka podle jejich přihlášek veřejné školy obecné s československou řečí vyučovací ve vhodných místnostech s učiteli jazykově i jinak dokonale kvalifikovanými a to v té míře, aby na třídu připadlo povšechně průměrně tolik žactva jako na německých školách obecných, pří čemž se za nejnižší průměr béře 42 žáků.<

Podotýkám, aby nedošlo k nedorozumění, že my němečtí soc. demokrati nenamítáme ani toho nejmenšího proti tomu, že budou zřízeny ve Vídni české školy s příslušnou vyučovací řečí pro děti české národností. Obracíme se proti ní proto, že v celé smlouvě ani jediným slovem nemluví se o právech a ochraně německého obyvatelstva v českém státě. (Souhlas.) Dostává se tedy smlouvou něčeho českému obyvatelstvu ve Vídni, německé obyvatelstvo v českém státě však smlouvou neobdrží nic. Vycházíme naprosto na prázdno, neboť pojetí, jež vyjádřil pan zpravodaj dr. Soukup, že také pro český stát bude směrodatným pro zřízení německé obecné školy nejmenší průměr 42 žáků, jest plně mylné. Neboť v celé smlouvě není jediného slova, dle něhož by bylo použito ustanovení oddílu 3. čl. 20, týkající se německých škol, také pro český stát. Věc se má tedy takto. Na první části, jež omezuje se jen na státní občanství, mají oba uzavírající smlouvu stejné zájmy. Na druhé části, jdeme-li věci na kloub, jen české obyvatelstvo vídeňské, resp. české obyvatelstvo čs. republiky. (Sen. Havlena: Ale zde německé školy jsou!) To, prosím, ještě vysvětlím. Jsou zde veřejné školy. Ukáži vám však ještě, že u nás daleko ještě nejsou v tom rozsahu, v jakém mají býti zřízeny ve Vídni. Budeme úplně spokojeni, budete-li s námi zacházeti, jako se bude nyní zacházeti s českou menšinou ve Vídni.

Dámy a pánové! Že Rakousko přivolilo k této smlouvě, vysvětluje se zajisté tím, že podléhá mimořádnému tlaku poměrů. (Sen. Luksch [německy]: Využívá se zde hladu!) Bohužel, jest tomu tak. Staví se nestejné díly proti sobě. Jeden díl smlouvy spočívá na bezpečném břehu. Druhý díl smlouvy jest v největších těžkostech, jest do jisté míry tonoucí, který se chytá stébla, a nevím, zda kompensace za tuto státní smlouvu jest uhlí či cukr nebo konečně něco jiného. Jsem však přesvědčen, že použito bylo nějakého tlaku, zajisté tlaku hospodářského, aby se mu dostalo souhlasu Rakouska. Neboť jinak bychom si nedovedli vysvětliti, že Rakousko s touto smlouvou souhlasí. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)

Chování se rakouské vlády není pro nás přirozeně nižádným důvodem, abychom přistoupili na smlouvu, proti níž, pokud se týče obsahu atd., nenamítáme jen toto, nýbrž také mnoho jiného, mnoho státoprávního. Postavení dá se takto naznačiti: české školství ve Vídní - prosím, neříkám to s nějakou závistí nebo z předpojatosti, nebo ze zášti - české školství ve Vídni bude státi ve znamení ochrany menšin, německé školství v čs. státním území ve znamení p. Metelky, (Souhlas na levici.) pana Metelky, všemocného pána v oboru školství, který, bohužel, nemá porozumění pro německé školy, nýbrž jen záští a nepřátelství, a tak musíme říci a vy musíte se tu, páni, vmysliti do našeho cítění a našeho postavení, že v té době, kdy se přistupuje k odčinění starého bezpráví na českém obyvatelstvu a českých dětech ve Vídni, páše se zde tisíceronásobné bezpráví na německém obyvatelstvu v českém státu. (Souhlas a potlesk na levici.) Poukazují jen na to: dle smlouvy jest vzat za základ ke zřízení české obecné školy ve Vídni nejmenší průměr 42 dětí. U nás bylo zavřeno mnoho set tříd, které měly větší počet dětí a stále nové se zavírají. Všude z německého území docházejí žaloby. (Hlas: Jsou to české děti v německých školách!) Přijdu na to ve své řečí. Tuto námitku slyšeli jsme často.

V těšínském území koncem června tohoto roku bylo zavřeno velké množství školních tříd, a mezí nimi jest německá škola se 79 dětmi. (Německé výkřiky; Slyšte! Slyšte! Škandál!) Táži se vás nyní, zda nepociťujete to jako křiklavé bezpráví? Totéž a podobně děje se v libereckém, ašském a děčínském okrese. V posledních dnech bylo učiněno opatření, dle něhož byly uzavřeny německé střední školy v Břeclavě, Prostějově, Hranicích, to znamená, že byl zapovězen zápis do první třídy těchto škol. Jsou mezi tím třídy....

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dovoluji si upozorniti pana řečníka, že půlhodina již uplynula.

Sen. Niessner (pokračuje): Jsem ihned hotov. S naší strany mluví jen jeden řečník. Jsou mezi nimi třídy s více než 40 žáky, které propadly uzavření, zajisté u středních škol úplně postačující číslo, a všechny tyto školy vykazují toto číslo; nejhorší atentát - musím pospíšit ke konci - byl spáchán v Brně. Naráz bylo zavřeno 11 obecných a 2 měšťanské školy, dohromady 81 tříd. Máme pocit, že se s námi bude zacházet hůře, než napříště se bude musit zacházeti s poměrně malou menšinou ve Vídni. (Německý výkřik: Nejsme však vůbec menšinou!) To ještě řeknu. A jest smutné, že ministerstvo vyučování k tomu všemu mlčí. Stát zřizuje lidové pokračovací kursy. Ale co se týče lidových pokračovacích kursů, jsou tu příslušné instituce, spolky atd. Tak na př. naše dělnické pokračovací spolky s úspěchem působily již před 30 a 50 léty na tomto poli. Tento způsob povznesení vzdělání lidu přichází pro stát v úvahu jako povinnost teprve v druhé řadě. (Souhlas na levici.) Nejdůležitější jest začíti u dětí! O to však právě se jedná, poněvadž se ví, že se tam zasáhne německé obyvatelstvo nejcitelněji - neříkám, že všichni Češi tak cítí, ale velmi mnoho směrodatných osob jest tímto duchem naplněno, které, bohužel, mohou neomezeně vládnouti, které, nešetříce ničeho, bezohledně mohou bořiti. Říká se vždy: Ano, říšský školní zákon klade podmínku, aby bylo ve třídě více než 40 dětí. Ale v říšském školním zákoně není o tom ani slova, není udána vůbec žádná číslice a člověk věří a vychází vždy z toho předpokladu, že ke zřízení a udržování třídy jest potřebí 80 dětí. Na druhé straně se říká, že se musí šetřit. Proto se zavírá tolik škol. Vážené dámy a pánové! Pozoruji však, že, bohužel, jest toto jediné, na čem náš stát šetří. My žijeme, jak nejnákladněji se dá žít a mohli by nás pokládati za vypínavce. Ale právě na tom poli, na němž by se mělo nejméně šetřiti, musí se prý šetřiti. V čem však spočívá ta úspora, chceme-li vůbec nechat platiti, že se smí šetřiti na poli školství. Na příklad v Brně bylo 100 učitelů připraveno o zaměstnání zavřením 11 obecných a 2 měšťanských škol. Ti přece nemohou býti propuštěni, ti musí dále dostávati plat, ale při tom budou bez zaměstnání. Táži se vás nyní: Má to smysl a je to rozumné, že se v době, kdy se křičí po práci, kdy se říká, >jen práce může nás zachrániti<, že v této době odnímá se lidem zaměstnání a odsuzují se ničeho nedělati? Říkají nám: Učitelé, kteří zde budou bez zaměstnání propuštěni, mohou jíti do německého území. To jest úplně nesprávné, poněvadž tam jest také velká nabídka, poněvadž tam také v posledních měsících četné školy byly uzavřeny. Musím říci, že se divím tím více, když kolega poslanec Němec v poslanecké sněmovně na odůvodněné stížnosti, pronesené tam mým přítelem z naší strany dr. Czechem, řekl, že se nám zde nejedná o věc, nýbrž že se jen uměle rozčilujeme a to bez důvodu.

Prozoruji, bohužel, že my - mluvím zde k příslušníkům české sociální demokracie- nejen že často mluvíme mimo, nýbrž že i mimo posloucháme. Posloucháme se příliš málo navzájem a obzvláště to musím říci o soudruzích českých - to se týká také vývodů pana poslance Němce, že aniž by skutečně znají poměry, aniž by věci spravedlivě a nepředpojatě přezkoušeli- již předem se dívají na naše žaloby jako na šovinistické a nacionální. (Sen. Špera: Tak se to dalo také s vaši strany! - Sen. dr. Spiegel [německy]: To je stále jedna odpověď! To je chytrácké odůvodnění! To zničilo Rakousko a zničí to také Československo! - Hluk. - Předseda zvoní.)

Dámy a pánové! Mám, bohužel, ke své řeči krátce vymezenou dobu. Prosím, abyste mě o ni nepřipravili. Odvoláváte se na to a říkáte, že zavřené školy jsou vlastně přebytečné a že jedná se hlavně prý o české děti, které do těchto škol chodí. Dámy a pánové! Představa, že dnes ještě nějaký počet dětí, který by stál za to, abychom o něm mluvili, chodí do německé školy, svědčí o veliké neznalosti věci a veliké neznalosti poměrů. Jest to podvod na sobě samých, jemuž se poddáváte, neboť za dnešních poměrů jest jen velmi nepatrným lákadlem pro české rodiče posílati děti do německých škol, neboť v tomto případě mají velmi nepatrný výhled, že dostanou nějaké státní postavení, nebo jinak se dostanou ku předu. Není tedy správné, že se jedná o české děti. Co se týče námitky a hesla, že zavřené školy jsou přebytečné, musím se proti tomu postavit. (Výkřiky.) My chceme si ovšem svoje školy rádi zaplatiti. Ale jakým způsobem a v jakém rozsahu mají se školy zřizovati a udržovati, k tomuto poznání musíte se přece také konečně propracovati, to jest naše, jedině naše vlastní věc, a ne nějaké jiné národnosti, která se nesmí vyšinouti na poručníka jiným národnostem. Jaký duch jest v mnoha zástupcích lidu, jest zřejmo z návrhu, který podal v poslanecké sněmovně poslanec Němec. Stojí tam, že se vláda vyzývá, aby zakročila u německorakouské vlády v tom smyslu, aby bylo dovoleno, že na českých školách ve Vídni mají fungovati také takoví správci a ředitelové, kteří nejsou příslušní do Rakouska, nýbrž do čs. státu. Prosím, páni, pro vídeňské české školy má býti dovoleno, aby tam také cizozemci působili, avšak nikoliv pro německé školy v čs. státě. Zde platí školské zákony a jiné příslušné zákony, které o tom rozhodují. Pro Vídeň však chcete takovou výjimku stanoviti, a tento návrh byl většinou poslanecké sněmovny docela neuvěřitelným způsobem přijat, aniž by si uvědomili, jaké bezpráví se tím páše. (Hlas; V Rakousku není českých učitelů, ale tady je německých, jak sám říkáte, přebytek!) Zde musí se státi státními občany, ale domnívám se, že ustanovení takovéto výjimky jest nemožné. My nestavíme se proti těmto věcem a této státní smlouvě - říkám to výslovně - z nacionalistických důvodů, nýbrž samozřejmě především z důvodů kulturních. Nechceme, aby k ohromné tělesné bídě, jíž obzvláště naše pracující obyvatelstvo jest postiženo, přistoupila ještě bída duševní, a proto chceme tomu zabrániti a jsme proti, proto vás napomínáme, aby procitlo vaše svědomí, abyste zabránili zavládnutí takovýchto poměrů a docela ještě jejich rozšíření. Odmítáme tedy smlouvu proto, že jest jednostranná, poněvadž neodpovídá našemu pojetí. Odmítáme jí a především proto - nedostanu se, bohužel, k tomu, abych to vývody odůvodnil - poněvadž naplněna jest týmiž myšlenkami, jimiž je naplněna mírová smlouva, která obsahuje spolčení mezi československým státem a spojenými a sdruženými státy, myšlenkami, že Němci v tomto stáje jsou také jen menšinou ve smyslu české minority vídeňské.