Předseda: Prosím pana řečníka, aby se držel věci a mluvil k předmětu.

Sen. dr Ledebur (pokračuje): Pane předsedo, navázal jsem jen na zvýšení slovenských daní, kteréž přece také padá pod tuto věc. Opakuji ještě jednou, že v tomto způsobu, jakým se tato otázka upravuje, v úplném shroucení spatřujeme směšnou larvu zdánlivého parlamentarismu, kteráž není ničím jiným než-li národnostní oligarchií. Kdyby dnešní oligarchové prodchnuti byli duchem svých antických vzorů, pak byl by již dávno jeden ubil druhého a prohlásil se tyranem. Avšak jejich duch cti zdá se právě tak nepatrným, jako jejich smysl pro stát, neboť vedeni jsou stranickým fanatismem, malicherným, neplodným duchem frakce, jenž znamená největší překážku pro klidné spolužití v každé společnosti. Nejvíce zahanbující jest skutečnost, že se vláda tohoto stranického ducha bojí. Pánové, končím, vyslovuje se proti zvýšení župní přirážky na Slovensku, poněvadž se domnívám, že tato země této přirážky nesnese a že jí také není zapotřebí. Končím tím, že konstatuji, že v tomto státě není ani plnocenné vlády, ani plnocenného parlamentu, ani hospodářské logiky. Jinak by nucené státní hospodářství již dávno neznamenalo pro nás ničeho více, nežli nepříjemnou válečnou vzpomínku. (Souhlas na levici. )

Předseda (zvoní): K slovu přichází pan senátor Meissner. Uděluji mu slovo.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Bylo by se dalo očekávati, že záležitost vyživování by měla míti vlastně přednost před tak bezvýznamnými denními pořádky, které jsme dosud v minulých čtyřech měsících vyřídili. Ale tato záležitost byla vytrvale odkládána, pravděpodobně proto, že je nezbytnou potřebou lidu, ve prospěch několika málo lidí, pěti šovinistů, kteří zde pracovali a kteří mohli zabrániti všemu, co by se vůbec bylo dalo učiniti ve prospěch lidu. (Místopředseda Niessner přejímá předsednictví.) Celé tyto čtyři minulé měsíce byly tím promarněny. Rozhořčení voličstva je tedy snadno vysvětlitelné, neboť jsme byli oloupení o ústavní práva. Tento poměr není více udržitelným, neboť tento systém není ničím jiným, než vyloženým podváděním lidu. Má-li nucené hospodářství potrvati nadále, znamená to ochromení výživy veškerého lidu. Během válečné doby dali jsme si to konečně 1íbiti tyto okovy, ale dnes jsme vyhlédnuti pouze za otroky, za robotníky pro jisté privilegované třídy, abychom jen na každý způsob dodávali levný chléb, ale přece musíme nésti všechna břemena, jimž se jiní vytrvale vyhýbají. Víme přece, že jsme při zdanění vždy na prvém místě a nepožíváme více žádných práv. Rád bych skončil prosbou, aby zde byla jednou učiněna náprava a abychom nebyli sem zváni pro blázny a od měsíce k měsíci se vůbec nic jiného nedělalo, protože těchto pět šovinistů nemůže ukončiti své handrkování. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl (německy): Vážení páni členové senátu! Předložený zákon, na kterémž se máme usnésti a který vyslovuje, že pro župy na Slovensku mají býti povoleny mimořádné přirážky 2%, tento zákon musí nám přirozeně také poskytnouti příležitosti, abychom se blíže zabývali poměry na Slovensku. Předesílám, že my sociální demokraté přece již z toho jednoduchého důvodu jsme proti mimořádné přirážce na Slovensku, poněvadž nemáme naprosto žádné kontroly hospodářských poměrů na Slovensku. Slovensko jest, jak známo, dle výroků českých politiků obilní komorou našeho státu, a nyní shledáváme v novém vyživovacím plánu, jenž jako nařízení veškerým ministerstvem včera byl publikován aneb alespoň v novinách uveřejněn, že Slovensko při zásobování obyvatelstva zde dle tohoto plánu patrně nehraje vůbec žádné úlohy. Těch 40.000 vagonů, které tvoří kontingent pro letošní zásobovací periodu, získáno bude podle tohoto zásobovacího plánu z výtěžku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a proslýchá se, že později bude Slovensku nařízením uloženo, aby opatřilo ještě dalších 13.000 vagonů. Mám za to, že tato příležitost, kteráž je nám dnes dána, raditi se o této župní přirážce, nám zajisté také dána býti musí, abychom také promluvili o vyživovacích poměrech v naší zemi kteréž přece částečně tím byly způsobeny, poněvadž přece Slovensko není tou zemí, jak to vůdčí čeští politikové doufali, alespoň se jí posud nestalo, totiž obilní komorou pro náš stát. Dožili jsme se toho, že před krátkou dobou nařízením ministerstva pro zásobování lidu bylo obcím uloženo, aby vyloučily 50 % obyvatelstva ze státního hospodářství, ze státního zásobování. Toto nařízení sice vyšlo bez nejmenšího vysvětlení, jak to mají obce prováděti, aby 50 % obyvatelstva najednou vymýtily ze státního zásobování, bez určitých směrnic, kdo při tomto vyhazovu má přijíti na řadu. Bylo přece předvídati, že takovéto nařízení musí se setkati s fiaskem, a dožili jste se toho. Obce se o toto nařízení vůbec nestaraly, některé obce se sice pokoušely je prováděti, ale shledaly, že při největší svědomitosti, kteréž užily, se jim podaří vyloučiti nejvýše 5 anebo 10 %. A krátce po tomto kocourkovském činu, kterýž vláda, ministerstvo zásobování před několika týdny provedly, provádí se opětně takovýto kousek. Okresní obilní úřady vydaly na základě nařízení vyhlášku, kteráž - předesílám to - má sloužiti jenom k tomu, alespoň se to tak udává, aby získala statistický materiál. A tato vyhláška vyvolala tak veliké rozčilení mezi obyvatelstvem, mezi oním obyvatelstvem, kteréž nemůže postrádati státního zásobování chlebem a moukou, že vláda zajisté již o tom nabyla vědomosti, že v mnohých částech říše se již konala shromáždění, kdež o tomto opatření vládním bylo jednáno. Bude vás zajímati, uslyšíte-li, jak vládnoucí kruhy, jak úřady mluví, s obyvatelstvem, kteréž jest odkázáno na státní zásobování. Tato vyhláška děje se takovým urážlivým tonem, že již forma této vyhlášky sama sebou musí vyvolati nevoli pracujících tříd, které dnes musí zásobovati hlavně stát. Zde se mluví v prvé řadě o chudinském zaopatření. Celé státní zásobování degraduje se na chudinské zaopatření. Působí již to velice podivně, musíme-li si říci: ten a onen jest žebrákem. Ale zařaďovati zde veškeré pracující obyvatelstvo, kteréž nemá prostředků, aby se zásobovalo z volného obchodu, do chudinského zaopatření, jest skutečně něčím, čeho lze se dožíti pouze v tomto státě. K tomu přichází ještě jedno, že se totiž ve vyhlášce ihned vyhrožuje, že bude soudně zakročeno a učiněno udání pro podvod proti takovému otci rodiny, jenž má snad 10.500 Kč příjmu, se všemi svými členy rodiny, a jenž se snad opováží udati svůj příjem pod 10.000 Kč, aby obdržel od státu levnější chléb.

Nevím, ale tolik seznávám z celé věci, že naše ministerstvo zásobování ani nezaslouží, aby bylo zváno ministerstvem zásobování. Neboť pod ministerstvem zásobování rozumím alespoň já se svým prostým poddanským rozumem, že to musí býti ministerstvo, které se stará o zásobování obyvatelstva. (Výkřiky.) Posud vím jenom tolik, že každé nařízení, každá vyhláška tohoto ministerstva se stavěla proti zásobování obyvatelstva, ať již to jest konsumní spolek, ať se to již týká obcí, funkcionáři v hospodářských radách musejí sobě všechno, co jim státním a zákonitým opatřením bylo přiznáno, od ministerstva zásobování vydobývati hádkami, deputacemi a přímluvami musejí se snažiti, aby došli svého práva. Zní to jako výsměch, mluvíme-li o ministerstvu zásobování. Veškery tyto otázky souvisí úzce se skutečností, že by zásobování našeho obyvatelstva mohlo býti lepší, kdyby Slovensko mohlo také splniti svoje poslání, býti obilní komorou tohoto státu. Že tomu tak není, toho nejlepším dokladem jest, že musíme strpěti, abychom v nové zásobovací periodě platili vyšší ceny za mouku a chleba.

Nevím, zdali sobě také vláda rozvážila, čeho se tím dopouští. Připomínám jen ono hlasování zde v senátě o resoluci, kterouž podaly agrární strany, v níž se vláda vyzývá, aby státní obhospodaření odbourávala a zavedla volný obchod. Vidíte, dnešní stav jest právě bezprostředním následkem. Proč se o tom zmiňuji, má svůj zvláštní důvod. Mluvi1 zde dnes také zástupce německé křesťansko-sociální strany, a tento zástupce se vyjádřil s velikou rozhodností proti státnímu hospodářství, proti ústřednám. Připomínám zde, že ani my nejsme přívrženci ústředen, jakéž dnes máme. Víme, že to jsou pouze zrůdy ústředen, jež byly utvořeny již s úmyslem, aby byly lichvě otevřeny dokořán brány. Jsou to jen zrůdy ústředen, a nikoliv ústředny v tom smyslu, jak my si je představujeme. Zástupce křesťansko-sociální strany vyjádřil se ve svém referátě alespoň nepřímo, měl jsem ten pocit, proti celé politice vládní ve věcech zásobování; mně však jest známo, že tehdy při hlasování také křesťanští sociálové hlasovali pro resoluci. Proč to pravím? Z tohoto důvodu: U nás venku, v německých Čechách, svolává křesťansko-sociální strana schůze, kteréž jsou myšleny jakožto protestní schůze proti odnětí chlebenek. Nevím, jak to nyní mám označiti. Mně to tak připadá, jako by to bylo druhem demagogie. Jestliže se zde vystupuje pro odnětí chlebenek a volný obchod, venku však se svolávají schůze lidu, kde se proti odnětí protestuje, tu nevím, kolego Ledebure, jak to srovnáte s vašim programem. (Výkřiky.)

Stojíme nyní před skutečností, že na vyživovacím plánu neusnesly se obě komory Národního shromáždění, nýbrž že jej vláda vydala nařízením. Kdo má vinu na tom? Mám za to, že v prvé řadě padá vína na české strany většiny. Skoro se zdá, jako by české strany většiny byly tuto věc sabotovaly úmyslně, jako by schválně byly daly dojíti k tomu, že vláda jest nucena, aby po vypršení starého nařízení vydala nové. Zdá se mi, jako by žádná z českých stran nechtěla na sebe vzíti odium, že jest původcem vyživovacího plánu, onoho vyživovacího plánu, jenž podle celého způsobu smýšlení našich většinových stran, našich občanských stran může býti jen takový, že chudé, pracující třídy opětně obrovsky zatěžuje. Že tomu tak má býti a také jest, ukazuje novinářská zpráva, podle níž bude státi mouka 9 Kč a chléb 8,80 Kč. Od 1. září tedy nebude pro nezaměstnaného dělníka, jemuž na jedné straně manipulacemi státu podpora v nezaměstnanosti stále se stenčuje a jemuž se na druhé straně všechno možné ubírá, chleba za 2 neb 3 Kč, nýbrž bude se muset snažiti, aby sobě koupil chleba za 8,60 Kč. Nevím, zdáli si panující třídy ve státě dobře rozmyslely, co tím činí. Co z toho vzejde? Jen začátek těžkých vnitřních krisí. Nevím, jak si to představujete, kterak má žíti dělník bez zaměstnání anebo otec rodiny s nízkým příjmem, když tímto vyživovacím plánem vláda zúplna se vymyká jakékoli povinnosti připláceti na ně- jakou diferenci. To znamená pro dělnickou rodinu o 4-5 členech, že vydají ročně o 4000 Kč více.

Jedno přichází ještě velice v úvahu, totiž otázka, zda vláda také dodrží sliby, které v důvodové zprávě učinila, že se totiž bude starati o to, aby také dosti mouky a chleba došlo z ciziny. Považuji to za jednu z nejdůležitějších věcí.

Jste-li s tím srozuměni, aby nová cena mouky byla tak stanovena, jak to vláda prohlašuje anebo jak se to v novinách uveřejňuje, jste-li s tím srozuměni, aby obyvatelstvo tuto cenu také platilo, pak musíte si také dáti líbiti, aby dělníci předstoupili před své zaměstnavatele s požadavky a řekli: Máme-li býti nuceni platiti za chleba cenu světového trhu, budeme také žádati, aby naše mzda byla zvýšena na světovou mzdu. Přirozeným následkem těchto věcí bude, že opětně vypuknou stávky a těžké hospodářské boje, a všechno to budete si museti připsati sami. Odmítám již dnes výtku, řekne-li se, že jsou to dělníci, kteří chtějí poškoditi hospodářský život tohoto státu.

Nejenom strany většiny samotny jsou vinny, že tento vyživovací plán nemůže býti vyřízen zákonodárnými sbory. Víme zcela dobře, že vláda, kterouž dnes máme, nemá pocitu odpovědnosti a nemá pevné vůle, aby tuto věc provedla. Máme úřednickou vládu, která sice proti nám stojí jako vláda, ale víme všichni, že v tomto státě ve skutečnosti vládnou pouze zástupcové stran většiny. Zástupcové většinových stran vládnou velice pohodlným způsobem, ježto se vymykají jakékoli odpovědnosti za to, co tato úřednická vláda činí. Tato úřednická vláda může odstoupiti dnes nebo zítra a za všechno to dobro, jež takovýmito nařízeními, jako toto zde, ve službě zásobovací bylo způsobeno, není nikdo odpovědný, ačkoliv by vlastně byly odpovědny české strany svými zástupci v >pětce<.

Důvodová zpráva praví něco, co nám jakožto zástupcům lidu dává podnět k přemýšlení. Víme sice, že tímto úplným zrušením státního hospodářství nastane obrovské zdražení, ale zcela jisté jest to, že nenastane toliko zdražení tou měrou, to vláda zde provádí, že totiž chléb bude míti dotyčnou cenu, nýbrž že bude ještě mnohem hůře. Lichva, podloudný obchod a spekulace ihned se zmocní této věci. Budou sice úřední ceny pro mouku a pro chleba, ale kdo chce něco obdržeti, bude zajisté museti zaplatiti více, nežli předepsanou cenu. Kterak to můžeme jakožto zástupcové lidu ospravedlniti vůči massám? V prvé řadě chtěl bych se ještě vrátiti k vyhlášce, kterou vláda vydala. Žádáme, aby byla obyvatelstvu blíže vysvětlena tato vyhláška, je-li pravdou, že byla vydána pouze za účelem statistickým. Čtete-li nařízení o vyživovacím plánu, shledáte, že to, co vláda praví, totiž k statistickému účelu, je zcela jednoduše nepravdou, neboť ve vyživovacím plánu naleznete poukazy na tento příjem, a dlužno považovati za jisté, že vláda a kruhy, které jsou zde směrodatny, aby rozhodovaly spolu o zásobování obyvatelstva, zabývají se myšlenkou, vyloučiti všechny, kdož mají větší příjem nežli 10.000 Kč, a k tomu ještě ve formě, jak to tato vyhláška vyslovuje, že to totiž postihuje také domácnosti, byť čítaly sebe více lidí, jestliže veškeren příjem obnáší přes 10.000 Kč. To neznamená nic jiného, nežli úplné rozbití každé služby zásobovací.