Mluvíte o demokracii a máme nové ministerstvo, jež prý je ministerstvem parlamentárním. Avšak jeden pán - nebo s panem dr Mičurou dva páni - je to pan ministr vnitra, pan Černý, zůstal ve vládě, proti jehož činností, proti jehož správě musíme vznésti nejtěžší obžaloby, V ministerstvu vnitra jest oddělení pro věci vyzvědačské, oddělení konfidentů. Přednostou jeho je známý pan Hajšman. O panu Hajšmanovi bylo již mnoho psáno. Tento pán žádal po válce svou mzdu za dřívější různé služby a přišel nejprve do předsednictva ministerské rady jako přednosta oddělení konfidentů. Odtamtud byl poslán do Holandska. Tam se učinil neoblíbeným a musil býti poslán zpět, a vede nyní oddělení konfidentů v ministerstvu vnitra. Udělejte si jednou žert a jděte některé pondělí do ministerstva vnitra do onoho oddělení, ve kterém sídlí pan Hajšman. Najdete tam velký počet lidí a první pohyb, který uděláte, bude, že si přidržíte kapsy. A tito pánové, kteří plní chodby před kanceláří pana Hajšmana, jsou konfidenty pana Hajšmana. Je to groteska, jíž není rovno, viděti konfidenty, špicly, kteří jsou přijímání. Špiclovské hospodářství, jaké máme nyní v tomto státě, nebylo nikdy, ani ve starém Rakousku ne. Nemůžeme pořádati žádnou schůzi, aby tam nebyl nějaký vládní špicl. V celém státě je to tak, že však si přednosta oddělení konfidentů nechá přicházeti tyto špicly do ministerstva takřka k raportu, je groteska. Že lidé, s kterými se jinak neradi stýkáme, chodí do ministerstva a z něho vycházejí, je tak zvláštní zařízení, znamení takového nedostatku praobyčejného citu pro čistotu, že musím se již diviti, že pan ministr vnitra - a on je nám za tyto věci odpověden, ne pan Hajšman - tyto věci jíž po celý čas trpí. Nevím, z jakých prostředků jsou konfidenti placeni, povídá se, že Hajšman má k tomu účelu k použití více než milion korun. Pánové, to jsou věci, které musíme projednati, a které by nám souhlas k tomuto rozpočtu právě neulehčily, neučinily zrovna příjemným. Četli jsme, ne však snad v nějakých novinách německých velezrádců, nýbrž - myslím, že to bylo >České Slovo< nebo >28. Říjen< - že v tomto státě je neméně než 7 oddělení tajné policie; téměř každé ministerstvo má již svou tajnou policii. Další groteska je, že až do nedávná také ministr zdravotnictví dr Vrbenský byl zapsán v listině osob politicky nespolehlivých, politicky podezřelých, že v této listině jsou zapsáni i nesčetní jíní politikové, žurnalisté a všechny možné osoby. To je věc, které byste neměli trpěti. Dr Vrbenský má jistě minulost, která vám jej může činiti podezřelým. Že však úřad může vésti vůdce nebo některého z vůdců velké politické strany, bývalého ministra, v listině osob politicky podezřelých, to je přece anomálie. Chci říci, mírně to označiti, že v jiném státě něco takového sotva se může přihoditi. (Výkřik [německy]: On byl ale zase škrtnut!) Byl od té doby škrtnut, a až zase nebude ministrem, přijde tam zase, on má takořka na dobu své činnosti ministerské z listiny osob politicky podezřelých dovolenou. (Veselost.)
Pánové! V ministerstvu vnitra sedí ještě dnes úředníci, kteří byli ve starém Rakouska nejhorlivějšími zastánci rakouského systému. Bylo mi vyprávěno, že v tomto ministerstvu sedí pánové, kteří, napsal-li za války snad nějaký učitel nějakou knihu, této knihy neschválili, nebyl-li na první stránce alespoň obraz císaře Františka Josefa nebo věnování Františkovi Josefovi, krátce, že tenkráte od každého vyžadovali, že již na titulním obrázku musil ukázati vlastenectví pro staré Rakousko. Titíž pánové sedí ještě dnes v ministerstvu a stali se dnes zase těmi nejhorlivějšími vlastenci. Musí zase svou špatnou minulost napraviti. Sedí tam ještě dnes a tropí tam ještě své rejdy. Mám vám dále vypravovati o okresním hejtmanu ve Stříbře, že ve starém Rakousku byl jedním z nejnadšenějších Rakušanů a dnes odčiňuje tuto minulost, že odkrývá velezrádné pikle, jež se přirozeně po několika týdnech samy sebou shroutí - vyšetřování musila býti i tam zastavena - tím, že obyvatelstvo ve Stříbře týrá a dře až do krve?
Pánové! I naše vojenská správa - bylo mně to, myslím, včera jedním panem kolegou z české strany zdůrazněno - ukazuje veliké známky - abych to mírně řekl - ne bezvadného úřadování. Bylo mně vyprávěno, že před krátkým časem bylo pomýšleno na rozšíření radiové stanice na Petříně. Byly vyžádány nabídky na stroje k tomu potřebné. >Allgemeine Elektrizitatsgesellschaft< v Berlíně podala nabídku na 5 milionů, jistá společnost v Lyonu, ve Francii, nabídla tyto stroje za 11 milionů. Dodávku dostala přirozeně společnost francouzská.
Pánové, je to již jedno, ale ta groteska i v této věci ještě přijde. Francouzská firma totiž stroje, jež měla dodati, objednala u >Allgemeine Elektrízitátsgesellschaft< v Berlíně (Veselost u Němců.) a tak >AllgemeineElektrizitatsgesellschaft< v Berlíně přišla na věc a věc pak také do veřejnosti.
Nyní máme úspornou komisi. Uvidíme, zda ta úsporná komise, ve které nás vyloučili ze všech rozhodujících odborů, protože nás při tom nechtějí míti, když se na takové věci přijde, přijde-li se na takové korupce - páni to otevřeně přiznali, že v tomto státě jsou věci, o kterých se nesmíme dověděti - uvidíme, zda zde zjedná tato úsporná komise nápravu.
Dále, pánové! Nemyslím, že nám jediný přítomný pan ministr zde bude moci podati zprávu nebo některý z pánů ministerských radů, zda generál Husák je stále činným generálem nebo nikoliv. Všeobecné mlčení. Zdá se, že jím je ještě. Avšak pan ministr musil by to věděti nebo nějaký jiný zástupce pana ministra, který by tu měl býti. Proč pak však býti v senátě? Pánové, je generál Husák ještě aktivním generálem čili nic? Tato otázka by nám měla býti jednou zodpověděna. Z takového rozpačitého mlčení soudím, že jím je ještě. Tento generál je generálním ředitelem továrny na třaskaviny v Pardubicích, kde dostává ročně 240.000 Kč, továrny, jež svými výrobky obchoduje s vojenskou správou. Tentýž pan generál Husák je správním radou >Slavie<, legionářské banky a před krátkým, časem stal se správním radou Buštěhradské dráhy. Mluvíte-li zde ještě o správě beze vší korupce, neostýchá-li se aktivní generál využitkovati svého postavení tímto způsobem, tu musím již říci, že máme jiné představy o čistotě ve správě. (Souhlas u Němců!) Dosadili jste úspornou komisi. Slavnostním zahájením této úsporné komise byla zřejmě známá hostina, kterou týž generál Husák pořádal pro cizí vojenské přidělence. (Sen. dr Klouda: Byl jste tam?) Bohudíky nikoliv! (Sen. dr Klouda: Já tam, nebyl!) Vy jste tam přirozeně nebyl. Nemluvím o Vás, mluvím o vládě. Myslím, že úsporná komise měla by i zde zakročiti, aby takové věci odstranila. Naproti tomu jsme četli před krátkou dobou v novinách zprávy o poměrech ve vojenském táboře v Užhorodě v Podkarpatské Rusí, nad kterými se přímo vlasy ježí. V tomto vojenském ležení žijí vojáci v nedostatečně krytých barácích, baráky jsou ohromně přeplněny, není zvláštních místností pro nemocné, nemocní vojáci musí spáti mezi zdravými. Není záchodů, vojáci musí konati svou potřebu na volném poli v bezprostřední blízkosti tábora nebo v táboře samém, scházejí nejprimitivnější opatření pro zdraví a život vojínů. Vyskytly se tam případy tyfu a nemocní tyfem nemohli býti ani isolováni. Takové poměry vládnou ve vojenské správě, a tu myslí pan zpravodaj, že můžeme hlasovati pro rozpočet, jehož součástí je tato vojenská správa se svým militarismem, se svou korupcí, se svou nedostatečnou péčí o vojíny? Pro žádnou z takovýchto věcí nemůžeme hlasovati.
Přicházím k ministerstvu obchodu. Slyšeli jsme před krátkou dobou, že prý byl vypracován nový prozatímní celní tarif. Dnes vyslovujeme s tohoto místa nejrozhodnější odpor proti tomu, kdyby číslice, jež zde byly jmenovány, měli býti pravdivými. V tomto celním tarifu provádí se zvýšení cel o mnoho set procent, jež musí živobytí našeho dělnictva nejcitelněji postihnouti. Tento celní tarif není než darem agrárníkům, a my nikdy takového celního tarifu nestrpíme. To je politika, již dělá ministr obchodu ve vládě, na které mají účast socialisté! Pravím-li dále, že pan ministr označil před krátkou dobou v rozmluvě se zástupci průmyslu mzdy v severních Čechách za příliš vysoké, když pravil, že platíte svým dělníkům úmyslně vysoké mzdy, abyste přivedli stát do rozpaků a dohnali jej k inflaci, prosím, podnikatel, jenž platí úmyslně tak vysoké mzdy, musil by se teprve naroditi! (Souhlas u německých socialistů.) Avšak tak ukazuje se v tom celé nepřátelství pana ministra obchodu proti dělníkům, a socialističtí členové vlády, kteří ovšem také nejsou přítomni, nebo alespoň socialistické strany ve Vládě měly by si přece jednou již promluviti s panem ministrem obchodu, jak vlastně přichází k tomu, že mluví proti příliš vysokým mzdám dělníků. Co však učinil pan ministr obchodu, učinil již dříve pan ministr sociální péče, V severních Čechách mají stavební dělníci vyšší mzdy než v Praze. To je podmíněno mnohem dražšími poměry životními, než které zde jsou. Každému je známo, že živobytí u nás v severních Čechách a zvláště potraviny v severních Čechách jsou až o 15 nebo 16% dražší než v Praze, následkem čehož musí býti také mzdy vyšší. Dělníci ujednali ve své smlouvě sazbové s podnikateli mzdy a pan ministr sociální péče prohlásil, že mzdy v severních Čechách nesmí býti vyšší než v Praze. Tomu se říká sociální péče! (Výkřik [německy]: Byl to nynější ministr?) To byl již dřívější ministr. (Výkřik [německy]: Ten nynější to dělá po něm!) Nynější to dosud nezměnil. To jsou poměry, kterých nemůžeme trpěti.
Vláda vidí však také všude tam, kde povstanou mzdové boje mezi podnikateli a dělníky příčinu, aby ihned použila vojska a četnictva. Také při posledním boji horníků v Moravské Ostravě byl četník prvním, kdo se na šachtách ukázal. Říkalo se, že prý tam bylo také vojsko, ale jistě bylo taní četnictvo v polní výzbroji. Přiznali isme to ihned panu ministrovi, uznáváme úplně činnost ministra Tučného v této věci, a naší druzí v poslanecké sněmovně vyjádřili to tím, že hlasovali pro to, aby prohlášení ministrovo bylo vzato na vědomí. Co však pan ministr Tučný na jedné straně spraví, zkazí zase na druhé straně ministr Černý. Nepotřebujeme četnictva ve mzdových bojích, dělníkům dnes toho není třeba, a co nejrozhodněji se ohrazujeme proti tomu, že vláda zasahuje do mzdových sporů tím, že tam posílá četnictvo nebo vojsko.
Další velmi smutnou kapitolou je zahraniční propaganda v tomto státě. Stát dělá nejlepší zahraniční propagandu, nedělá-li žádné. Nejlépe ji dělá stát, uspokojí-li své obyvatele, dělá-li vše, aby zlepšil zvláště postavení chudších vrstev obyvatelstva - mluvím zde o kapitalistickém státě. K čemu pak potřebuje stát této zahraniční propagandy? Pravda, ta vítězí přes zahraniční propagandu, přes >Prager Presse<, tento plaz, jenž jste si utvořili z části na útraty německých obyvatel tohoto státu, tento nejprolhanější list, jaký vůbec je, jehož jste podílníky.
Co chcete se zahraniční propagandou? Bud chcete za hranicemi pravé poměry zastříti nebo zamlčeti, nebo chcete je líčiti úplně v odporu s pravdou. To je pravděpodobně účelem propagandy v cizině a na to mají naši lidé dávati peníze. Pan ministerský předseda potřebuje velmi mnoho peněz na zahraniční propagandu. Peněz však na to, aby se poměry v tuzemsku zlepšily, nemáte. Rozpočty, které se nejvíce týkají pracujícího lidu, jste zkrátili ve prospěch rozpočtu vojenského, v zájmu rozpočtu pro zahraničí. Nechci zde líčiti všechny poměry na zahraničních zastupitelstvech, velikášství, způsob obsazování vyslanectví a konsulátů v cizině, sami máte přece pocit, že to jsou vyhozené peníze a nic více. Bylo dokázáno, že Československá republika má v mnohých zemích, jako na př. v Americe, více konsulátů než Francie, že při československém vyslanectví v Americe je zaměstnáno více lidí než ve francouzském vyslanectví, samé věci, jež nám ukazují, že se nehledí na nic jiného než na zaopatření jistých osob výnosnými obročími. A to vše na útraty obyvatelstva.
Pan ministr Černý - který ovšem tu také není, ani, jak se zdá, jeho zástupce tu není - slíbil nám jíž v srpnu tohoto roku, že nám oznámí výsledek vyšetřování o událostech ústeckých. Od té doby uplynuly již více než čtyři měsíce, on svého slibu nedodržel, poněvadž by musil doznati, že při vyšetřování nevyšlo nic na jevo a ani nic vyjíti nemohlo, poněvadž vyšetřování jíž od prvého dne bylo k tomuto výsledku vedeno. Avšak připomínám mu dnes tento slib a doufám, že svůj slib splní.
Pánové, musíme také promluviti slovo o způsobu soudní správy v tomto státě. Máme zákon o podmínečném odsouzení. Víte, tento zákon praví, že osoby, jež jsou toho hodný, jež ještě nikdy nebyly trestány a splní jisté předpoklady, jsou odsouzeny podmínečně, totiž, že se jejich trest nepokládá za stávající po právu, neproviní-li se ničím během dané lhůty. Při tom musím mluviti zvláště o našem vrchním zemském soudě v Praze. Soudy na venkově tohoto ustanovení používají, avšak vrchní zemský soud každé podmínečné odsouzení ruší, je-li jen trochu dán politický nátěr a mění je v bezpodmínečné. Vznáším proti vrchnímu zemskému soudu v Praze obžalobu, že vykládá ustanovení zákona způsobem, jak je zákonodárce nemyslil.
Mluvíme-li o soudní správě a o právní péči, nemůžeme přejíti přes ony ohromné justiční omyly a ono justiční bezpráví, jež bylo spácháno na těch, kteří domněle měli účast na prosincových událostech v minulém roce. Přál bych si, abyste, pánové, četli ony články ve vídeňském >Arbeiterzeitung<, které osvětlují tyto tehdejší případy a rozsudky. Při celé řadě osob nebylo trestáno jednání, jehož se dopustily, nýbrž jejich domnělý úmysl. Byly trestány osoby, jež v Oslavanech, kde se tyto události tenkráte odehrály, vůbec nebyly přítomny, a >Arbeiterzeitung< zdůrazňuje zvláště ty případy, jež vydávají vysvědčení o přímo nehorázném znásilnění soudnictví. 22letý Vladislav Burian byl poslán jako zpravodaj do Oslavan a nedělal ničeho jiného, než podával svému listu zprávu o tom, co viděl. Byl za to potrestán deseti léty těžkého žaláře. (Hluk a výkřiky: Fuj!) Alfons Remunda a Tomáš Krásný, kteří bylí jíž v době domnělého srocení v Oslavanech zatčeni, byli, protože den před tím způsobilí zastavení elektrárny v Oslavanech, tedy nic jiného než stávku dělníků v Oslavanech, odsouzení k 6letému těžkému žaláři. Karel Votava dostal 10 let těžkého žaláře, protože, když mu Burian podával telefonickou zprávu o událostech v Oslavanech, odpověděl: >Dobře<, Za toto slovo >dobře< dostal 10 let těžkého žaláře. Nežádáme od vlády amnestie, žádáme pouze, aby vláda volila formu amnestie, aby spáchané bezpráví odčinila. To jsou lidé, kteří jednali ne ve zlém úmyslu, ne snad z nějakého prospěchářství, nýbrž lidé, kteří i podle našeho názoru jednají sice nesprávně, ale z nejlepších pohnutek, ničeho se však nedopustili, co by bylo trestným jednáním. A tyto lidi, jen proto, poněvadž jsou komunisty, jen pro jejich úmysl je trestati, to se nepatří. Nesluší se také, aby se řeklo: Musíš se nejprve pokořiti, musíš nejprve žebrati, pak dostaneš amnestii. Žádáme naopak od vlády, aby rozsudky přezkoumala, aby odčinila tyto nesmírné justiční omyly ve formě amnestování těchto lidi Nesmí se státi, aby úmysl lidí byl trestán. Pánové! Stále děláte, jako bychom jednání těch lidí schvalovali. Od komunistů nás odděluje celý svět, vedli jsme boj proti nim a vedeme jej dále v zájmu demokracie. Kde však se ve světě děje bezpráví, tam se to musí napraviti, úplně lhostejno, týká-li se to komunisty nebo nekomunisty, a jen proto žádáme amnestii, žádáme okamžité propuštění. Pokládáte za možné, aby pro takové věci strádali lidé 6, 10 roků v žaláři, aby tam hynuli pro svůj úmysl, pro své smýšlení? A to je to, co nás na té celé věci tak nesmírně rozrušuje, to je naším svatým, vážným úmyslem, že chceme věděti, že tyto poměry jsou odstraněny, že tento stát je státem právním, že se zde sice trestají skutky, jsou-li protizákonné, ne však smýšlení a úmysly, A proto proveďte konečně jednou amnestování těchto lidí, aby opět vyšli ze žaláře, do kterého přišli neprávem.
K jednotlivým kapitolám rozpočtu promluví mojí soudruzi. Chci jen zcela všeobecně říci, že systém zdanění, finanční správy v tomto státě, jenž přece se neliší zvláště od systému v jiných státech, nevyhovuje našim požadavkům. Přede vším žádáme reorganisaci berních úřadů. Žádáme, aby konečně jednou přestal nešvar, že dochází k předepisování daní často o celé měsíce a roky později, než se melo státi, čímž přichází stát o miliony. Žádáme, aby dávka z majetku, která byla jíž dávno usnesena, byla konečně jednou provedena. Neboť, pánové, utíkají vám opět miliony, protože mezi tím část oněch lidí, kteří mají platiti dávku z majetku, stala se nemajetnou, jiné miliony tím, že lidé dovedli své jmění odstraniti. Pak, pánové, žádáme, aby netoliko zisky válečné, ale i nesmírné zisky poválečné byly konečně jednou zachyceny, aby uložena byla trvalá roční progressivní daň z majetku. Žádáme také zvýšení daně pozemkové (Odpor u německých agrárníků.), případně nahrazení její daní z výnosu pozemků. (Odpor.) Inu, pánové, pány agrární ovšem nezajímá nic jiného, to přece dokázala včerejší řeč pana kolegy Zulegera, jenž o ničem jiném nemluvil. (Výkřiky ) Žádáme zvýšení daně pozemkové, jež nestojí již dnes v pražádném poměru k zvýšeným příjmům zemědělského lidu, případně její nahrazení daní z výnosu pozemků. (Hluk.)
Pánové! Také zdanění průmyslu musí býti postaveno na jiné základy. Je jisto, že mnohé daně, jež dnes máme, průmysl ničí. Musí býti zaveden jiný způsob zdanění průmyslu, bez většího zatížení úředníků a při zachování možnosti vývozu a konkurenční schopnosti. Představujeme si vytvoření průmyslových svazů, kterým, právě jako svazům velkoobchodu, bank, se předpisuje daň, jež se vybírá podle výnosnosti průmyslu mezi dotyčnými účastníky.
Naše berní správa trpí však nejvyšší měrou způsobem, jak je vedena. Měla by se konečně jednou zavésti do našeho daňového systému obchodnická správa, ve veřejně hospodařících ústavech pod vedením obchodníků. Tak, jak to šlo dosud, to dále nejde, pánové! Berní úřady nestačí. Ti, kteří mají daně platiti, vyhýbají se tomu, využitkují toho, a tímto způsobem přichází stát o miliony a miliony. Bude-li se prováděti tento daňový systém, který by musil vyvrcholiti v postižení statků ve formě akcií a hypoték, bude pak také možno odstraniti konečně jednou daně, jež tak těžce na lid doléhají, přede vším jiným dávku uhelnou, jež v sobě skrývá tak ohromné zdražení uhlí a tím obrovské zatížení celého průmyslu.
Pokud jde o státní výdaje, tu žádáme rozpuštění přebytečných úřadů, sloučení ministerstev, konečné provedení pensijního zákona, aby ti, kteří nemohou státu, následkem svého stáří a své slabosti již konati služby, mohli konečně jednou jíti do pense. Dnes to nemohou v důsledku svých malých příjmů. Avšak konečně jednou musí se otázka pensistů upraviti. (Souhlas.) Žádáme, aby monopoly byly spravovány po obchodníčku. Bylo mi vyprávěno, že po léta neprovádějí se v tabákovém monopolu jíž odpisy a že z toho resultují ty vysoké výnosy tabákového monopolu. To by přece nebylo ničím jiným, než falšováním bilance. Neboť každý obchodník, každý průmyslník musí prováděti odpisy, protože přece musí opět investovati. Žádal bych nepřítomnou vládu, aby v tom směru také zahájila šetření, zda to je správné.
Pánové! Jste odkázáni na půjčky. Žádáme však, aby na místo zahraničních výpůjček nastoupily výpůjčky tuzemské, a tyto vnitřní půjčky jsou možný teprve tenkráte, rozřešíte-li konečně jednou otázku válečných půjček a otázku předválečných rent. Musíte konečně jednou vyjíti z této politiky. Nesluší se, aby lidé, kteří nemají ničeho jiného, než tuto malou rentu, vdovy a sirotci, kteří jsou odkázáni na těch několik korun, jež mají bráti z těchto rent nebo válečných půjček, měli dále hladověti a hynouti. Žádáme, aby otázka válečných, půjček byla konečně, jak včera pan zpravodaj velmi správně řekl, odpolitisována a aby byla upravena jen z důvodů hospodářských. Vždyť vám na konec nezbude přece nic jiného, než válečné půjčky zaplatiti. A slyšeli jsme již od minulého ministra financí, že finanční zatížení tím vzniklé, je zcela nepatrné. Proto žádáme, aby tato otázka byla konečně jednou upravena a aby dávno Usnesené a slíbené vyplacení úroků z rent konečně jednou bylo provedeno. Pak, pánové, stane-li se to, nebudete již nuceni choditi do ciziny a platiti tam lichvářské úroky, nýbrž budete pak moci opatřiti potřebné půjčky v tuzemsku a nejde-li to jinak, ve formě nucených půjček. Před rozřešením této otázky je to však nemožno.
Včera vykládal pan kolega Franta ve své řeči, že můj soudruh Czech a já jsme chauvinisté. Pan kolega Franta je odborníkem v oboru chauvinismu, to beze všeho připouštím. On je znalcem v tomto oboru, jako celá jeho strana.
Avšak, pánové, co vlastně jmenujete chauvinismem? Rozumíte-li pod chauvinismem zastávání se práv některé národnosti, pak jsem také chauvinistou, v tom vám dávám za pravdu. Rozumíte-li však pod chauvinismem opanování cizí národnosti národem, ke kterému naležím, tak, jak vy to chápete a jako to v prvé řadě dělá pan kolega Franta, pak nejsem chauvinistou. Pánové, za zcela jiných okolností, právě tak jako můj kolega Czech, a teprve před zcela kretkou dobou jsem dokázal znovu, že nejsme chauvinisty. Před zcela krátkou dobou teprve jsme dokázali, že se se vší rozhodností stavíme proti všem pokusům, aby tam, kde to není na místě, předstírány byly národnostní důvody. Nemáme toho naprosto potřebí ohrazovati se proti výtce chauvinismu. Pan kolega Franta dále řekl, že nejmilostivěji připouští Němce i ke spolupráci v tomto státě, staví-li se na půdu tohoto státu. Půda tohoto státu stala se takořka čarou ústupu, kterou si ti páni vyhledali. Nedovedou-li. říci nic jiného, pak řeknou: Musíte se nejprve postaviti na půdu tohoto státu! Pánové, kritika, kterou jsem dnes vyslovil nad vaším způsobem správy a demokracie, dokazuje vám již to jedno, že si přejeme, aby v tomto státě se věci změnily a zlepšily. Označujete-li pouhé vyznání rtů za nejdůležitější a>nejnaléhavější, pak lituji vašeho státu.Myslím, že činnost pro stát spočívá v tom, že seumožňuje pro něj pracovati, aby velká většina pracujícíchvrstev v tomto státě nalezla lepší živobytí a aby konečnějednou to ohromné bezpráví, jež se páše na pracujícíchvrstvách, bylo odstraněno. To jmenuji >stavěti se na půdu státu<,že pracuji v zájmu demokracie, že pracuji - a to jsem dnesučinil kritikou vaší demokracie na oko - v zájmupracujícího lidu. To činíme denně na této půdě, amůžeme se nalézti také bez zbytečného a dosti častopochybného přiznávání se pouhými rty ke státu.
A tu vracím se k tomu, co kolega dr Soukup, pokud tovím z doslechu, včera zde řekl. Bohužel >Právo Lidu
Je to ovšem velmi těžké, mluviti zde o těchto věcech.Avšak něco můžeme říci i zde. Hleďte, co žádáme? Co požadujeme?Pravíte, že náš požadavek po národnostní rovnoprávnosti,po přeměně tohoto státu ze státu národního na státnárodnostní, dotýká se základů republiky a znamená nebezpečípro republiku. Pravíme vám, že, žije-li se ve státě, kterýtéměř z poloviny složen je z národů, jež nenáležík vládnoucí národnosti - a to jsou všichni Němci,všichni Maďaři a alespoň podle svého smyšlení a své vůle,i část Slováků - musí se pak těmto národům dátitaková ústava, taková práva, aby dostali na tomto státě zájem,aby měli zájem na trvání tohoto státu. A pak dosáhnetetoho, čeho dostihnouti chcete, pak upevníte celistvost tohotostátu. Nespokojenost národů a tak, velkých částí národů,jak obývají tento stát, ještě nikdy stát neposílila, a tapolitika, pánové, to je, jež otřásá základy tohoto státu,ta politika národního státu, politika, jež dělá z jinýchnárodů národy druhé třídy; a proto, pánové, opakuji to,nežádejte přiznání pouhými rty, co pak byste z toho měli?Stáli jste také na půdě rakouského státu a při první příležitostíjste tento stát roztříštili, protože jste byli nespokojeni,protože jste byli porobeni v tomto státě; proto jste toučinili. A tu neprospěje ničeho přiznání národů, pokudnemají svého práva, pokud jejich zájmy nejsou hájeny, jakozájmy všech jiných národů. Je nemožno ve dvacátémstoletí, aby s jedním národem se nakládalo jinak, než s druhým.Pokud tomu tak jest, nepomůže ničeho žádné vyznání.Uznáte-li však práva jiných národů, stane se samo sebou,čeho žádáte. A učiníte to v zájmu státu, v zájmurepubliky, a nebude třeba vyžadovati zvláštního přiznání.Pohleďte však, čeho se teprve v poslední době opět musímedožíti. Před krátkou dobou jste dosadili ústavní soud ajmenovali jste jeho členy. Mezi všemi sedmi členy ústavníhosoudu nenachází se ani jediný Němec. Pouze dva, náhradnícijsou Němci, Je to spravedlnost, kolego Soukupe? Je tospravedlnost? Podívejte se na českou zemskou a správníkomisi! Tři roky trvá tento stát. Od 11/2roku naléháme a žádáme - dřívější vláda by to bylaudělala - a kdo tomu brání? Vaši druhové v koalici. Je tospravedlnost? Můžete tu mluviti o spravedlnosti? Podívejte sena pozemkový úřad, jenž má tak obrovský význam pro celénaše zemědělství, pro všechny naše národy. Ve správětohoto pozemkového úřadu - komise má, myslím, 10 členů- nezasedá ani jediný Němec! Je to spravedlivé, pánové?Dosadili jste úspornou komisi a řekli jste nám, že pro jistéobory v této úsporné komisi prý nejsme způsobilí, nedůvěřovalijste nám. Odmítli jsme s díkem. Je to spravedlivé, pánové?Musíte začíti skutečně jednou jednati spravedlivě,konečně jednou uznati v tomto státě práva jinýchnárodností. Jste ovšem vítězi v tomto státě. Prázdnýmiřečmi o dobré vůli nedojdeme nikdy k nějakému výsledku,jen skutky, jen činy, které vy vykonáte, bude možnouspokojiti i Němce a jiné národy v tomto státě. A tím učinítepro trvání státu více, než tím, že tyto národy zbavujetepráv, a proto bych myslil, že prvními, kteří by k tomubylí povoláni, musili by býti sociální demokraté, neboťoni se mohou odvážiti říci svým přívržencům: Je tohotřeba v zájmu vašeho státu, je toho však také třeba v zájmuveškerého proletariátu. A pak, pánové, se jíž najdeme, pakbudou seděti v této síni pohromadě ti, kdo k sobě patří.Máme hluboký pocit, že patříme dohromady se socialistickýmistranami jiných národností, že dnešní stav je nepřirozený.A pak budou páni, kteří k sobě patří, také pohromadě,pak budou se strany v tomto národě říditi ne již podle národnostníchrozdílů, nýbrž podle rozdílu třídy, již zastupují. (Souhlasu stoupenců.)
A to musí býti stav, pánové, o který se musíme všichnisnažiti, neboť i vy zastáváte se zájmů naší třídy, třídydělnictva, jako my zastupujeme dělnictvo v nejširším smysluslova. A proto, chcete-li tuto politiku, chcete-li spojeníproletariátu, nemůžete začíti jinou politiku, než odvrátitise od politiky, kterou jste dosud vedli, pak dosáhnete toho,čeho dosáhnouti chcete, i upevnění samého státu. Proto mohuna včerejší řeč pana kolegy dr Soukupa odpověděti,že by bylo naším nejupřímnějším přáním, spojiti všechenproletariát v této zemi, cestu k tomu musíte nastoupiti vy,můžete cestu nastoupiti k tomu, oprostíte-li se od oněchpředsudků, jež vás dosud drží v zajetí, od toho, že myslíte,že tento stát, tuto republiku, která - kdo by to nemohlchápati - vám leží na srdcí, že tuto republikuupevňujete, když jdete s nepřáteli dělnictva a když odsebe odstrkujete ty, kdo stejně s vámi zastupují zájmy dělnictva.Proto se na vás obracím s výzvou, abyste se od toho oprostilia opět se vrátili do veliké armády bojujícíhomezinárodního proletariátu. Pak se nalezneme a pak budou našeboje, jež zde máme probojovati, krásnějšími, než jsoudnes.