A nyní na konec. Pan kolega Horáček se divil, že docházíme k odmítnutí rozpočtu. Ano, když pročítáme řeči dr Horáčka, nemůžeme přijíti k jinému výsledku, než odmítnouti rozpočet. Jak řeči vedené ve výboru, tak řeči vedené zde; a čteme-lí řeči jiných kolegů, pak jsou to samé řeči oposiční, jež končily pouze: >hlasujeme pro rozpočet.< My však jsme důslední a proto budeme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas a potlesk u Němců.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo sen. Kroiherovi.

Sen Kroiher: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych vedle těch věcí, které bych jménem klubu přednésti měl, reagoval na některé řeči, které byly průběhem debaty rozpočtové proneseny. Pan předřečník skončil, nebo málem by skončil slovy, že s řečí o dobré vůli nikam nepřijdeme. Já mu naprosto v tom ohledu vyslovují svůj souhlas. Řeč nestačí, nýbrž je třeba aby ta dobrá vůle tu byla, ale musím bohužel konstatovati, že jak u pana předřečníka, tak u celé řady řečníků z jeho vlastního tábora ani řeči o této dobré vůli býti nemůže, že jsme neslyšeli vůbec o žádném dobrém úmyslu s jejich strany, nýbrž že pořád slyšíme pouze negaci naších nejsvětějších ideálů, negaci našeho státu, a jakožto největší koncesi můžeme slyšeti o nějakých kondicionálech: kdyby, kdyby, kdyby - pak bychom. Nám však chybí víra, že kdybychom my provedli ta vaše >kdyby<, že by potom přišlo to vaše >pak<. Neboř vzpomněl jsem si včera, když vážený člen vaší strany ukazoval na náš státní znak, že citoval a překládal slova: >Pravda vítězí< v tom smyslu, že pravda zvítězí, že totiž vy to někdy ještě jednou vyhrajete; pak jsem musil vzpomenouti na to, že snad neumí správně česky, poněvadž jinak by věděl, že to slovo neznamená žádnou budoucnost, to znamená stav trvalý. Pravda vítězí vždycky, ona vítězila v minulostí, vítězí nyní a bude vítěziti i později, ovšem ne vždycky okamžitě, poněvadž každé vítězství předpokládá boj a boj předpokládá fase. Ta pravda vítězí a zvítězila právě v poslední válce a víte nad čím? Nad tou falší, která se vplížila do vaší německé filosofie - tím nemyslím vás, pánové, nýbrž vůbec celý německý národ - do té filosofie, která nám hlásala, že nejde o pravdu, nejde o právo, jde o moc. >Moc jde před právem<, slýchali jsme tam z Německa, a když začala válka, tenkrát jsme slyšeli z Německa slovo, kterého jsme se ani z Německa nenadálí, že muž, který je postaven v čelo takové ohromné říše, té říše, která měla tolik filosofů, tolik lidí, kteří lidstvu přinesli nové myšlenky, z té říše, která měla takový veliký kulturní význam ve světě, že muž, stojící v čele státu bude moci říci: >Mezinárodní smlouva jepapírový hadr!<

A pánové, když psaná mezinárodní smlouva byla pro representanta Německa, a tenkráte také německého národa, pouze papírovým hadrem, tak mi promiňte, jestliže zde řeknu, třebas bych neměl formální schválení od českých stran, když vy řeknete: >Kdybyste vy udělali tohle, pak my udělámeono,< že na to my se chytiti nedáme. (Výborně!) Ještě je příliš krátká doba toho, našeho českého státu, abychom se přesvědčili, že vaše mentalita se změnila, že vám můžeme věřiti, že chcete býti v tom státu jen rovnoprávnými občany, kterými ostatně jste, neboť já bych rád viděl, abychom vás vyzvali, byste přednášeli důkazy, kde a v čem se vám nedostává ochrany zákona a my Češi přece nemáme také více, než pouze zákon! (Sen. dr Wiechowski [německy]: Dr Heller přece vám to teď řekl!) Slyšel jsem, ale víra mi v něho schází. Pánové, já vám řeknu: Kdybychom vám mohli věřiti a kdybychom vůbec měli nějaký doklad, že bojujete za pravdu, nebylo by zde docela žádného boje, neboť v tom případě bychom bojovali s vámi v jedné řadě. My jsme za tu pravdu již dávno bojovali, neobyčejně mnoho jsme za ni obětovali a tedy, kdybychom viděli, že vy chcete pro tu pravdu, pro každou pravdu, bojovati, my jsme s vámi, a nebude řeči o poražených ani o vítězích, nýbrž pouze o vítězící pravdě, A tu vám řeknu: Vy se divíte, že jsem řekl: >Slyšel jsem, ale víra mi schází.< Ano, jak pak máme věřiti, když slyšíme mluvčí německých stran, mluvčí německé sociální demokracie, že si ztěžuje na nás, že my nechceme dávati národům rovnoprávnost a při tom si troufá mezi ty nerovnoprávné národy zabírati také Slováky. Když je možno zde před representanty českého národa, ale nejen českého národa, nýbrž také slovenského národa, kteří jsou zde rozptýlení ve všech stranách, říkati, že Slováci u nás nejsou rovnoprávní. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Slováci to říkají sami a vystoupili z ľudové strany!) Já na to přijdu. Zároveň podotýkám, že leccos se tvrdí. Gratis assertur, gratis negatur. Já chci míti důvody, poněvadž planého mluvení jsme již slyšeli dost. Ale, když zde slyšíme, že jsou zváni od Němců, třeba od německých sociálních demokratů Slováci, aby přišli a aby se s nimi a s Maďary radili o tom, kterak by docílili rovnoprávnosti v tomto našem státě, pak nevím, zda-li mám se smát anebo co mám vůbec mysliti, když Němci a Maďaři zvou Slováky: Pojďte, my se budeme starat o Vaši rovnoprávnost. (Smích.) To jest asi tak, jako kdyby liška svolávala slepice: Pojďte, já vás vysvobodím z kurníku, já vám opatřím svobodu. A jak by to dopadlo, to, myslím, pánové, že není třeba, abych já nějakým způsobem dokončil. (Sen. Havlena: Guláš! Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vtipkujte jakkoli, pravda je to přec!) Pane kolego, když chcete pomáhat Slovákům k rovnoprávnosti vy Němci a Maďaři, proč jste to nedělali, když jste měli moc, ve starém Rakousku, tenkrát jste mohli dát nám rovnoprávnost, nejenom Čechům, mohli jste dát rovnoprávnost Slovincům, mohli jste dát rovnoprávnost Slovákům a vy jste to nedělali. My jsme se musili o tu rovnoprávnost s vámi rvát, my jsme musili přes to, že na nás se žádalo od státu mnohem více obětí, než podle našeho počtu připadalo, musili jsme se rvát o školy, my jsme si je musili stavěti sami, musili jsme si je vydržovati, a to i v místech, kde nás byla ne-li většina, tož aspoň neobyčejně silná menšina.

Já jsem od Budějovic a pamatuji se, co to dalo práce, než jsme zlomili tu zlou vůli Němců, než jsme zlomili tu pomoc státní, která se tam Němcům podávala. Musili jsme se dočkat až převratu, abychom mohli odstraniti nespravedlivý volební řád a aby se nám stalo po právu. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Teď nám činíte totéž!) Vím, co jsme tam musili obětovati na české školy. Já se pamatuji, když biskup Jirsík musil zakládat dívčí školu českou, poněvadž v celých Budějovicích nebylo jediné české třídy, když Zátka musil zakládati Matici budějovickou a když jsme i my bohoslovci, kteří jsme bylí jistě nejchudší mezi chudými, sbírali po šestáčku pro českou školu, poněvadž jsme cítili potřebu té české školy, ale Němci to necítili, vláda nám je nechtěla dát. Když svého času se jednalo o to, aby pro český jih to gymnasium budějovické, které bylo utrakvistické, bylo rozděleno, tedy tenkrát nám Němci strkali to gymnasium do Třeboně a musil náš biskup Jirsík z milodarů pro českou většinu zřizovati gymnasium a, chvála Bohu, podařilo se mu to. A takových věcí bychom mohli vypočítáte celé řady. A nyní, pánové, já se ptám, kde pak si Němci musí ze svých sbírek vydržovat školu pro německou většinu v obcích, ale my jsme to musili dělat. Kde vám schází některá škola? Škola vám neschází, ale žáci vám schází, školy máte, profesory máte, ale nemáte ty, kteří by do těch škol chodili. Proto bych prosil - jsem ochoten vám věřit, ale musíte se napřed postarat, abyste bylí hodnověrní. Pro okamžité tvrzení, že byste se chtěli postavit na půdu tohoto státu, pro několik slov, nemůžete žádat, abychom my zapomněli na veškerá zklamání. Jsem vděčen p. kol. dr Hellerovi, že nám tu výslovně řekl - nevím zda chtěl býti upřímným - ale upřímně pověděl: >Co stojíte tak o to přiznání, žestojíme na půdě tohoto státu? To nemá žádné ceny.< Výslovně to řekl: >Jako vy jste stáli na půdě Rakouska apotom, když se to Rakousko rozbourávalo, při tom jste pomáhali,tak i naše prohlášení by žádné ceny nemělo.< Nuže, divíte se, když my podle toho, co vy samí mluvíte, odvodíme potom z toho důsledky?

Kolegové, kteří zde stojí před tribunou, slyšeli dr Hellera také a myslím, že mi potvrdí, že dr Heller ke konci svých vývodů výslovně se stal ironickým, když řekl: >Pročstojíte tolik o to prohlášení.< Řekl a vytkl nám, proč nemají Němci účast na různých věcech, které my zde u nás zařizujeme. Myslím, že většinou na správě státu mají míti účast ty strany, které vládnou a které nesou odpovědnost, a jestliže nám zde vykládal p. dr Heller o tom, co je v jiných státech, nuže, já bych se ho rád zeptal, kde jest jiný stát, zda ta Francie, Anglie, Amerika a kterýkoliv jiný stát, který by na vůdčí místa stavěl lidi, kteří stojí ne v oposici proti vládě, ale v oposici proti státu, kteří se rozmýšlí, smějí-li říci upřímně, že na půdě tohoto státu stojí. Máme my si dávat do tak důležité instituce, jako je pozemkový úřad lidi, o kterých musíme předpokládat, že by tuto, nám tak drahou, třebas ne ve všem správnou instituci, sabotovali? To na nás přece nikdo nemůže žádati! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To ještě omlouváte jako kněz? Děkuji pěkně, to je cit pro spravedlnost, že žasnu!) Ano, já vám, pane profesore, řeknu, že sv. Pavel povídá: Non neofytam! Nedávejme na žádné přední místo novokřtěnce, aby snad, nenadmuv se pýchou neupadl v osidla ďábelská. A musím říci, že naší kolegové němečtí a maďarští jsou, co se týká příslušnosti k našemu státu náramní neofyte, a že já nemám důvěru, že by jejich příchylnost k tomuto státu byla tak skálopevná, jaká se musí žádat od toho, komu chceme dávat do rukou tak důležité věcí, jako je správa těch úřadů, o nichž mluvil dr Heller. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Tak! Musíme napřed dostat český křest!) Ne, křest jest pouze jeden, křesťanský!

Nyní mi, pánové, dovolte, abych se obrátil na jinou stranu, a sice již proto, poněvadž jsem od Němců tam posílán. Bylo mi odkazováno na Slováky. Včera bylo řečeno zde slovy dost opatrnými, že nejsou Slováci ve všem všudy s námi spokojeni, ale to nemluvili Slováci jakožto takoví, to mluvila jen jedna frakce slovenská. Však z těch druhých stran, kde Slováci také zasedají mezi kolegy svého světového názoru, tam ta nespokojenost se neprojevovala, a já musím vzíti konečně i v obranu p. kol. Kovalika, který zde včera jménem ľudovců mluvil. Ten něco takového, jak se mu vkládá do úst, neřekl. Ten výrok padl jinde. To se musí nechat, včera mluvil pan kol. Kovalik velice opatrně a docela dobře, a já nemám jiného přání, než aby kol. Kovalik a ostatní jeho kolegové mluvili doma tak, jak mluvil jejich předseda dr Kovalik tady. Ale bohužel, to, co se my dovídáme od kolegů z jiných táborů, to co čteme v novinách, to vyhlíží poněkud jinak. Tam na Slovensku se jinak mluví, nežli v této sněmovně. Já bych si přál naprostou upřímnost, buď aby se zde mluvilo tak, jako doma na schůzích anebo, aby se mluvilo doma tak, jako se mluví zde. Včera jsme slyšeli jedno přání: >Nechte Slovensko takové, jaké je.< No, dnes již by to nebylo takovou pohromou, ale kdybychom nechali Slovensko, jaké bylo v r. 1918, pak nevím, jestli by nám bylí mohli býti vděční. Vždyť se uznává, že to Slovensko bylo neobyčejné zanedbané, že bylo opuštěné, že nemělo inteligence, že nemělo středních stavů, že mělo jen trochu těch právotárů a knězi, a těch bylo dost málo, a učitelů ještě méně a málo toho venkovského lidu, těch rolníků, mezi nimiž inteligent byl sám bílou vránou. Kdybychom byli vyplnili přání dr Kovalika hned v roce 1918, pak myslím, že by Slovensko leželo dále na východ, než nyní leží. Bylo nám zde řečeno, že pan president na své cestě na Slovensku zdůrazňoval, že má býti uchován svéráz slovenský a jeho kultura. Proč to bylo citováno? Což nám to pan president neřekl zde v Národním shromáždění už dávno? Když to tenkráte pan president řekl, tedy já mohu to říci, poněvadž jsem znal smýšlení především Národního shromáždění, že mluvil ze srdce zde nám všem a celému českému národu, jenž si přeje, aby ten svéráz slovenský nejen zůstával, nýbrž, aby byl utvrzován, poněvadž nechceme, abychom měli u nás nějakou takovou uniformu a aby všecko mělo jednu podobu a formu, do které by bylo vlito. Bylo mnohokráte pochybováno o tomto našem přání a dnes pan dr Heller měl strach, že chceme Slováky počeštit. Přátelé, jestli něco dokazuje, jak se leckde lehkomyslně mluví ve věcech národnostních, pak je to tvrzení, že chceme počeštit Slováky, Já vám řeknu: My můžeme počeštit Němce, to jest pravda, my jsme počeštili Francouze, kteří se nastěhovali na Moravu, ale jest nám absolutně vyloučeno, abychom mohli počeštit Slováky. Vždyť máme Hanáky ve svém kulturním prostředí již tak dlouho a pořade se na Hané mluví tím širokým přízvukem. Máme Slováky na Moravě a ti učí se v českých školách a když tam přijdeme někdy, lid a inteligent nemluví jinak než slovensky. Já poukazuji ne na Hanáky, kterých je přece mnoho tisíc a set tisíc, anebo na Slováky, kteří měli svou oporu, poněvadž tam hned za hranicemi jsou slovenské stolice, ale my máme na Domažlicku Chody. To jest několik málo vesnic a některé z těchto vesnic byly poněmčeny, ale ani jediná se nepočeštila. Tam je pořád ještě ten starý dialekt a nikdo ho nezapomene, leda ten, který svým povoláním přišel do Prahy nebo daleko od svého rodného kraje. Ale ti, kteří se tam přistěhují za krátko zpívají po chodsku a stávají se Chody. My máme na Moravě snad asi dvě nebo tři chorvatské vesnice, jak dlouho jsou tam ti Chorvati a my je ještě nepočeštili. A nyní chcete namlouvati světu, že my chceme počeštit Slováky, že chceme se pouštěti do takového díla naprosto nemožného, se kterého nejsme a které nechceme. Vždyť bylo by to pošetilostí, kdybychom to Slovensko chtěli míti jiné a chtěli je učiniti Čechami a Moravou. Vždyť by naše říše tím neobyčejně trpěla, ale nejen naše říše tím by trpěla, ale trpěl by tím život náš národní, poněvadž my všichni občané očekáváme, že Slovensko nejen po stránce jazykové, nýbrž po celé řadě jiných stránek bude studnicí pro český národ, odkud budeme čerpati sílu pro budoucnost. Tedy to není naprosto pravda, že bychom my chtěli Slovákům bráti jejich řeč, že bychom my chtěli Slovákům nějak ubližovati. To můžete, kolegové Slováci, bez rozdílu stran podle pravdy doma říci a musíte to říci, chcete-li poctivě referovati, že u nás v Čechách není člověka, který by Slováků nemiloval, nejen proto, že jste s námi v jednom státě, nejen proto, že jste nám vůbec nejbližší mezi Slovany, nejen proto, poněvadž jste Slovany, my to máme už v krvi, každého Slovana milovati, my jsme se celkově jako národ exponovali pro Rusi, Poláky a ty ostatní slovanské národy a chtěli bychom škoditi vám, kteří jste naši, se kterými jsme se vždy považovali za jednu společnou větev slovanskou, a kteří máme spolu tolik společného. (Hlas: Všecko!) To je pravda, když nastal převrat a když jsme my musili obstarávati naši administrativu, když jsme musili na kvap tam posílati vojsko, když jsme tam musili posílati profesorstvo a učitelstvo, že ten van, který to hnal z Čech na východ, vzal vedle zrna také plevel. To je pravda, my toho hořce litujeme, ale my sami jsme neměli těch úředníků a lidí (Hlas: Tak jest!), které bychom byli potřebovali, a také jsme neměli samé dobré a nesmíte se diviti, jestli některý, o kterém jsme předpokládali, že je dobrý, se tam neosvědčil. On přišel do poněkud jiných poměrů, neboť nesmíme předpokládati, že by tam na Slovensky hned 29. října byly zmizely maďarské poměry. A tyto okolnosti mnohou slabší povahu tam zkazily. My jsme tam poslali také lidí, na které si stěžujete a já s vámi také nejsem přítelem toho pokrokářství, které se tam na Slovensko vyváželo v masách, ale jedno musím říci: Tito lidé snad vás zarmucují, ti republice škodí, ale jistě tam nešli se špatným úmyslem, nýbrž v tom přesvědčení, že přinášejíce vám tam světové názory, které jste vy odmítali, že vám činí dobře. To byl úmysl jistě u nás všech.

Já vám něco řeknu. Tady se naříká na to, že my tam máme tolik a tolik profesorů a učitelů a úředníků a pán bůh ví čeho.

Víte, bratři Slováci, že je to naše škoda? Ti tam nepočeští nikoho, ale sami se poslovenští. (Hlas: Tak jest!) A jejich rodiny budou slovenské. Litujete toho, že tam máte dr Hálka, který je rodem poloviční Čech? (Hlas: To je už Slovák.) Myslím, že je to jeden z nejlepších Slováků. My nelitujeme toho, že náš český národ tam ztratí tolik lidí. Vždyť to bude dáno pouze do druhé větvě toho našeho československého národa a já bych vám přál, aby ta západní část státu vám pomohla, abychom měli co možná nejvíce lidí, které bychom mohli postrádati a vám dáti, aby vaše povznesení ze smutné minulosti bylo co možná rychlé a dokonalé.

Když už jsme v těch věcech slovenských, dovolte mně, abych jedno řekl. My jsme tu už mnohokráte slyšeli, že na Slovensku se traduje, že za maďarských časů to bylo lepší v ohledu náboženském, Maďaři nám leccos brali, ale náboženství nám nechávali, toho se netknuli, a na to byli Maďaři gentlemany. Já přiznávám, a se zármutkem to přiznávám, již jsem to odsuzoval veřejně tehda, když tato věc byla akutní, že se proti náboženskému cítění slovenského lidu přemnozí jednotlivci z Čech tam přišedší hořce prohřešili, že tam mluvili a že tam také jednali v kostele anebo jinde takovým způsobem, který nejen uráží katolíka, nejen věřícího křesťana, ale každého slušného člověka, i když je bez vyznání. Tam se staly činy, které nikdo nemůže pochváliti, ani ne k nim mlčeti a to se za Maďarska nestalo. Nuže dovolte, abych vám zde rozvinul theorii, ovšem kratince. Já rozeznávám křesťany trojího řádu, a to podle toho. jak zachovávají desatero božích přikázání, která sice byla dána židům, ale potvrzena byla Ježíšem Kristem. Tam máme tři přikázání, které se týkají Pána Boha a ostatních sedm se týká lidí. A tu máme takové křesťany, kteří by po celý den si opakovali: >V jednoho boha budeš věřiti, nevezmeš jménabožího nadarmo, pomni, abys den sváteční světil, ale jak topřijde na čtvrté, už je to jinaké a můžete před nimi lháti,můžete před nimi dělati vtipy nevhodné, můžete sepřiznati ke krádeži, a co se státi může, ale oni přece nicneřeknou, jen když nemluvíte proti Pánu Bohu. To jsou ti, okterých se praví: >Ne ten, kdo mně říká pane, ale ten, kdoplní vůli otce mého<. Druzí, kteří na tato tří přikázánídocela nic nedrží, a těch máme bohužel v Čechách hodně.Ale podle tradice své, podle výchovy, kterou mají od svýchrodičů, drží se těch druhých přikázání, alespoň z hruba,a proti těmto, abych tak řekl praktickým, lidem obráceným přikázánímbožím ze neprohřešují. A třetí, kteří zachovávají všechtěchto 10 přikázání, a to jsou ti nejlepší. (Výkřik:A těch je nejmíň!) Toho nejlepšího je vždycky málo,pane kolego, A tu bych já řekl, že u nás na Slovensku jsoulidé tak založení, že více pozorují toho, co se děje protiprvním třem přikázáním, nežli proti těm ostatním, adomnívají se, že Maďaři jim nesáhli na křesťanskou víru,když jim tam nebyly poškozovány kostely, když jím tam nebylodovoleno, aby se mluvilo špatně o Pánu Bohu, špatně o knězícha hlavně ne o maďaronských biskupech. Ale jestliže při tomMaďaři šlapali v prach ta hlavní přikázání křesťanská,to bylo vedlejší věcí. (Hlas: Výborně! Tak jest!)Zapomínalo se, že nejdůležitější je plniti právě přikázání,týkající se bližního, neboť povídá sv. Jan, že>nemiluješ-li bližního svého, kterého vidíš, jak můžešříkat, že miluješ Boha, kterého nevidíš.< A Kristus Pánpovídá: >Co jste učinili jednomu z nejmenších mých, mnějste učinili.< Nuže, v Maďarsku bylo bráněno tomu, aby senikdo nerouhal Pánu Bohu přímo, ale, aby ubližoval dětem abratrům božím, to nebylo bráněno, nýbrž to se provozovalos asiatskou lstivostí a důkladnosti. O Pánu Bohu se tam nesměloříkat nic, ale v praksi říkali, že udělal velkou chybu,když stvořil Slováky, a že se ta chyba musí napraviti, převedenímtěch Slováků do maďarského národa. To bylo dovoleno, ačkolivje to největší rouhání, co může býti. Kdyby byl chtěl PánBůh, aby bylo Maďarů více, vždyť tam ty Slováky nemusilstvořit. To nebylo dějinnou nutností. Tedy opravovat PánaBoha a při tom si stěžovati na to, že jiní lidé se murouhají, to je věc, kterou nemohu pochopiti a dokonce nemohupochopiti, že maďarský klérus v této věci také pomáhal aže se nalezl dokonce kardinál Csernoch, který se tím chlubil,a přímo v pastýřském listu napsal, jaké služby organisacekatolické církve prokázala v Maďarsku myšlence maďarisační.Pánové, není toto vysmívání se Bohu? A ti lidé, kteří něcotakového dělali, troufají si říci, že ten Čech, který setam neuctivě vyjádří o nějakém svatém nebo o některé soše,že je horší nežli ten Maďar, který se takovým způsobem askutkem provinil proti zákonům božím. To ať pochopí ten,kdo může.

My ubližujeme prý náboženství slovenskému. To nám říkajíhlavně ti knězi, kteří tam pracují ve straněkřesťansko-sociálně-maďarské a kteří kázali Slovákůmmaďarsky, nestarajíce se, zdali rozumí tomu maďarskémuslovu.

Oni se stavějí na roveň sv. Petru, který měl ten dar,když mluvil helenisticky, že mu rozuměl každý, kdo hoposlouchal, jak to bylo o svátcích letničních. Oni to dělaliv kostelích jak katolických, tak evangelických a ten Slovák,když přicházel do domu božího, přicházel ve skutečnostido domu cizího a ti lidé, kteří mu ten kostel odcizili, chtějíříkat, že my tam seslabujeme náboženský cit. (Výborně!)My snad klameme ty Slováky v ohledu náboženském? Nuže, vy,kteří jste Slováci, povězte mi, zdali jste někdy slyšeli v křesťanskémv širším slova smyslu, ať katolickém nebo evangelickémkostele to faktum, že první král maďarský sv. Štěpán mělby býti vlastně oslavován po celých Uhrách po >slovensku<.Zdaž vám ten sv. Štěpán nebyl líčen jako maďarský král,jako nositel koruny maďarské a jako svatý, který ochraňujene uherskou korunu, ale maďarský národ? A nám je přece známo,že sv. Štěpán byl pokřtěn po staroslovansku na jménoVáclav. Je známo, že po něm zůstala ještě řada památek,kteréžto mají staroslovanské nápisy, (Hlas: Plášť!)ano, plášť a taková kapsa pro almužníka, která má nápisstaroslovanský. Je známo, že tenkráte byla staroslovanskáhierarchie v Uhrách - zkrátka a dobře, kdyby se v Maďarskuprovedl historismus do důsledků, že by pro celé Maďarskovlastně měla býti bohoslužba slovanská.

Kde se vám toto řeklo? Myslím, že jste toho neslyšelinikdy, nýbrž že vám vždycky byla minulost katolická v Maďarskuvykládána jako minulost maďarská. Byli jste tam klamáni odlidí, kteří vám nosili náboženství do vesnic, od těch,kteří tam za našich časů, když tam přišla ľuďáckástrana maďarská, měli náboženství plná ústa, vásSlováky bez rozdílu náboženství dostala strana do svýchřad, vy jste se za ní bili, vy jste svoji krev přelévaliproto, aby se prý získala možnost přemoci nástrahy nepřátelproti církvi - a hned na to jste se dozvěděli na příklad,že president této strany vysmíval se všem přikázáním božími církevním, že podnikl souboj, a to je přece pokus vraždy.Kdyby byl někdo před ním řekl špatné slovo proti PánuBohu, byl by ho urazil, byl by ho volal na soud lidu, a sám zatím svým pokusem souboje vysmíval se všem zásadám mravů. Ati lidé mají strach o vaše náboženství?

Jak se starali ti pánové o náboženství na Slovensku, můžetekonečně posouditi z těch posledních událostí taní. Takdlouho se pracovalo na Slovensku o to, aby tam bylo náboženstvíúplně bezpečno, a najednou jsme viděli, že ti lidé, kteřípřed nějakými 15 léty se dávali zmrzačovati pro lidovoustranu katolickou, nyní najednou v takových masách volilikomunisty. Myslím tedy, že mohu říci na adresu slovenskou,že u nás není vůbec člověka, který by něco ve veřejnostiznamenal, který by Slováky chtěl v jakémkoliv způsobupoškozovati. Chceme, abychom byli s vámi ve všem všude rovní,a já vám něco řeknu: Očekávám - nemohu říci: obávámse, ale očekávám - že v nejbližší budoucností budememy ovládání vámi, poněvadž vy, jakožto plémě kulturněodpočaté, jistě v nejbližších dobách vydáte ze sebelidi, na které my, Češi, se budeme dívati s obdivem, a my jimnebudeme brániti, aby nenastoupili na místa v republice třebasnejvíce vynikající, (Výborně!) vždyť konečně nášpan president je také Slovák. (Výborně!)

Tak jsem byl přinucen mluviti na dvě - abych tak řekl -oposiční strany. Řekl bych, že by bylo dobré, kdybych takévám uvnitř našich vládních stran, které nesou na sobě bříměodpovědnosti, připomenul, že tvoříme většinu, že chcemeudržeti vládu, poněvadž jsme přesvědčení, žekonsolidujeme svoji republiku. Zde v senátě jistě nenív tom ohledu možno si stěžovati, ale přál bych si, pánikolegové, abychom užívali svého vlivu také mimo senát,hlavně v našem tisku, aby se nezdálo, jako by naše dohodabyla snad jen nějaká chvilková, jako kdyby byla učiněna adhoc a ne přece na další dobu. Je to pro nás velíce trapné,jestliže čteme v listech, které náležejí některýmz koncentrovaných stran, nepříznivé, příkré anespravedlivé posudky o jednotlivých ministrech, ojednotlivých lidech, které strany do vlády třebas ne nakřesla ministerská vyslaly. Co si mají naši příslušnícivenku mysliti? Řekl jsem o tom málo, ale: sapienti sat.

A nyní dovolte mi, abych jen několik slov promluvil takék vlastnímu rozpočtu, a sice k té stránce, která se týkánás zemědělců. Já vás při tom nebudu již obtěžovaticiframi, poněvadž jsem vás beztak zdržel dost, ale pokládámza svoji povinnost zmíniti se o tom, že jak v rozpočtu, tak iv naší celé veřejnosti, bohužel, pořád si musíme stěžovati,že nejsme dostatečně pochopení.

U nás naše veřejnost dívá se na roztřídění vrstev způsobemjednostranným, pouze ze stanoviska chleba. A s toho stanoviskachleba se na nás díváte jako na výrobce a na sebe jakokonsumenty. Bohužel zapomínáte, že život je tak spletitý,že nikdo není pouhým výrobcem a nikdo není pouzekonsumentem. Každý něco konsumuje, co jiný vyrábí, aobráceně. My zemědělci tedy nejsme jen výrobci chleba, nýbržtaké konsumenty průmyslových výrobků, a tu si musíme stěžovati,že jsme odstrkováni v obou směrech. I jako výrobci, i jakokonsumenti. Jako výrobci jsme odstrkováni tím, že mámestanoveny ceny na část svých výrobků, jediní ze všech výrobcův republice. Nikomu se nepředpisuje, zač má dodávati prochudé své spoluobčany výrobky průmyslové, ale nám se předpisuje,že určité množství výrobků zemědělských dodati musíme.(Sen. Jarolim [německy]: Ale to, co se volně prodává, je o50% dražší nes v Americe!) To já vím, že to bylosmluveno, poněvadž jsme to udělati musili, A my bychom toudělali s ochotou, kdybychom věděli, že ve všem všudy se s tímbude náležitě hospodařiti a že to ti lidé dostanou v tomstavu, jak by to dostati mohli. Ono se, pane kolego, leccosnepodaří tak, jak bylo zamýšleno. My máme předepsáno, žemusíme dodati určitý kontingent a ten kontingent je nám, bohužel,zvyšován vždy po chvíli, což vzbuzuje neobyčejnou nelibostmezí naším venkovem a nedůvěru ke státu, poněvadž slovostátu má platiti jako slovo muže. Když se řekne: Takovýkontingent se dodá, tedy to má zůstati i v tom případě,kdyby z toho stát měl míti nějakou škodu, poněvadž škodaněkolika milionů je menší, nežli škoda morální, že senemůžeme spolehnouti na slovo státu. Nám byl kontingentdvakráte zvýšen, aniž by nám bylo dokázáno, že jestnutnou věcí, poněvadž nebylo prokázáno, že bychomskutečně pro naše konsumenty potřebovali těch 40,000 vagónů.

Kdybychom věděli, že jich je potřeba, s Pánem Bohem, myje dáme, jsme ochotni, ale kde máme výsledek sčítání těchnesamozásobitelů, který nám byl slíben a k vůli kterémubylo poručeno, že v každém domě má býti vyvěšen seznamtěch. (Hlas: Jsou vyvěšeny!) Byl bych rád, kdybychomse dověděli, kolik jich je dohromady, a zdali potřebují těch40 tisíc vagónů a zdali by se nedalo 3000 vagónů sleviti. (Hlas:To dříve dodávali, již v roce 1917!) Musím říci, žejste z města, pane kolego, a že neznáte ty poměry. Mámecelou řadu okresů, kterým je předepsáno více, než dodávánobylo v roce 1917.

Tedy my zde vidíme jakousi výjimečnost, s kterou se zdeproti nám postupuje. Ta výjimečnost se jeví i v celnípolitice. Zde jsme slyšeli s úžasem, že němečtísociální demokraté budou se stavěti proti celnímuautonomnímu tarifu proto, poněvadž v něm spatřují dar zemědělci.Jestli je to dar zemědělci, pak je to dar danajský, pro kterýbychom plakali my, ale vy byste se smáli, neboť ten tarif,pokud já jsem informován, znamená, že to, co my prodávámesvým spoluobčanům, má sem bytí dovážejíc buď bez claanebo s clem neobyčejně nepatrným, ale to, co my kupujeme odsvých spoluobčanů, má býti chráněno clem stonásobným, přiněkolika tisících centech, jak to pan dr Heller správněřekl.