Ještě několik slov o všeobecných hospodářských otázkách. Můj soudruh dr Heller mluvil již o tom, že je nejen účelným, nýbrž i povinností tohoto státu pracovati o to, aby všeobecný obchod nebyl rušen. Poukázal na to, že máme nejen s Německem nýbrž i s Něm. Rakouskem neobyčejně velké styky obchodní, že je nutno je udržeti, zvláště poukázal na to, že musíme rozhodně protestovati proti zavádění cel. Zcela právem! Jsme vůbec proti všem dům. nejen proto, že se domníváme, že bez cel máme levnější potraviny, nýbrž i proto, že při všeobecném národním hospodářství náš dovoz se nesmí omezovati. Známe ty věci ještě ze starého Rakouska. Tu němečtí agrárníci společně s agrárníky českými, v čele s rytířem z Hohenblumu, vykonali velmi mnoho. To jsme tehdy zaplatili zkázou našeho průmyslu. Nesmíte se domýšleti, že agrární země odeberou výrobky našeho průmyslu, pakliže se na druhé straně prostě uzavřeme. Jedno za druhé.

Vzhledem k všeobecným životním poměrům nutno zjistiti také toto: Poněvadž se tolik mluvilo o všeobecném snížení cen, a agrárníci v poslední době se do toho dali ve svém hlavním orgánu, nutno zjistiti, že mzdy, jaké se všeobecně platí v průmyslu, jsou příliš nízké. Udává-li hlavní orgán českých agrárníků, že i v tomto státě dostává 6 milionů lidí státní chléb, pak nelze to přičítati tomu, že je jich příliš mnoho zapsáno, nýbrž tomu, že mzdy jsou nesmírně nízké. Tedy také důkaz, zjištění, které bylo umožněno.

A nyní ještě několik slov k vývodům senátora dr Soukupa. O otázce socialisace se ve většině již nemluví. Vláda o tom ve vládním prohlášení také již nemluví. Krátce před vládním prohlášením jeden sekční šéf v ministerstvu sociální péče prohlásil v jakémsi shromáždění, že socialistické strany musí se zbaviti přítěže socialisace, potom že bude zřízena jednotná fronta v tomto státě. To se stalo. Vy máte jednotnou frontu, na jejímž základě ovšem neexistuje socialisace. Nyní senátor Soukup v nějakém slovním obratu také se toho dotkl a popsal, jak to vypadá v ostravském revíru. Ve velkých hutích pracuje mnoho lidských rukou, které vykonávají obrovskou práci, avšak bylo mu nepříjemno jen jedno, že totiž podnikateli jsou Rotschild a Gutmann. Mělo by to býti socialisací, kdyby změna nastala v tom smyslu, že by tam byl generální ředitel Živnostenské banky nebo někdo jiný, a tím že je věc již socialisována? To není socialisace. Jsme pro socialisaci všeobecně, (Sen. dr Soukup [německy]: Mluvil jsem o tom, jen několika slovy!) Byla to jediná věta, ukázala však mnoho. Mluvíme-li o socialisaci, lhostejno, zda jde o kapitál židovský nebo katolický, německý nebo český, domáháme se všeobecné socialisace a zvláště socialisace dolů. A tu již měla předcházeti vláda. Když už by nechtěla dohledné době provésti všeobecnou socialisaci, pak by byla, povinna vzíti do ruky organisaci těžby uhelné. Ani toho neučinila. Uvážíme-li to všechno, nezbývá nám nic jiného, než prohlásiti, že ovšem nemůžeme hlasovati pro rozpočet, nýbrž že budeme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Jiráskovi.

Sen. Jirásek: Velevážení pánové! Tím, že naše strana rozhodla se bráti zodpovědnost za osudy tohoto státu a že my jsme se rozhodli jako součást vlády hlasovati pro rozpočet, přirozeně, že tím nevzdáme se kritiky, a považujeme to za svou povinnost, poněvadž jsme toho přesvědčení, že zdravá, rozumná, oprávněná kritika jednání státních orgánů a vedení státu je dobrá a že jen státu prospívá.

Pánové, ať si to zapíráme jakkoliv, ať jsou mezi námi buďto rozpory anebo snad umožněn společný postup, je třeba zdůrazniti z tohoto místa, že v tomto slavném sboru jako v poslanecké sněmovně jsou zastánci dvou světových názorů, že jsou zde zastánci stávajícího společenského řádu (Hlas: Kapitalistického!) kapitalistického, a že jsou zde zástupci a stoupenci nového společenského řádu, nového společenského uspořádání státu.

Pánové, ať se díváte na socialismus tak neb onak, jedno musíte doznati, že světová válka přivodila přímo obrovské vykolejnění celého světa a že dnes namáhají se myslitelé a největší vedoucí hlavy států vítězných i poražených, aby uvedli společenský řád do kolejí předválečných a nemohou toho docíliti. Jest Amerika, která vyšla ze světové války obohacená, kam se hrnuly proudy zlata, dolarů, a podívejte se, Amerika jak trpí křísí průmyslovou, má statisíce a miliony nezaměstnaných. Podívejte se na Anglii, která má bohaté kolonie, kde jest na půl třetího milionů nezaměstnaných dělníků. Jest jisto, že s lávají zde určité podmínky, aby změněn byl stávající hospodářský řád společnosti, aby byl postaven na jiný podklad, a my jako zastanci toho nového společenského řádu máme také právo a můžeme říci, že veliká většina, a snad většina vůbec v tomto státě jest stoupenkyní nových společenských řádů. My to ale nevidíme tam, kde se to má nejjasněji jeviti, a sice nevidíme to v rozpočtu, který nám byl předložen a zdá se nám, že tento rozpočet jest více podporou těch dnešních společenských řádů, větší podporou, řekl bych, soukromokapitalistického pořádku, než aby také přihlížel k proudům, které jdou Evropou, které jdou celým světem, ba co více, nevidíme v předloženém rozpočtu jednotnost a zdá se nám, že tento podklad v sestavování rozpočtu projevuje se čím dál tím více, a že jednotlivé stavy a jednotlivé strany při sestavování rozpočtu dovedou vyvinout svůj vliv, aby rozpočet vypadl v jetích prospěch. Jsou rozpočty jednotlivých resortů a zrovna ty, na kterých dělnictvo má zájem, se kterými bylo macešsky zacházeno. Jsou to: Ministerstvo veřejných prací, ministerstvo zásobování, ministerstvo sociální péče a konečně ministerstvo obchodu, průmyslu a živností - to jsou vesměs ministerstva, na kterých má dělnictvo zájem a tato ministerstva vykazují buďto pokles, nebo jen nepatrný vzestup. Na druhé straně vidíme, že veliký vliv mají jednotlivé stavy na rozpočty jednotlivých resortů. Na příklad zemědělství, vzhledem k tomu, že páni naříkají - ale já myslím, že to není pravda, že v tom směru ministerstvo zemědělství ty účely, které sleduje, jiným vhodným způsobem může financoval. Ministerstvo zdravotnictví jest vlastně ministerstvem lékařů. Takovýmto způsobem bychom mohli rozbírat rozpočet a vidíme z něho, že to byl vliv, který se vyvinul, aby rozpočet v tom směru prospěl stavu nebo jednotlivé straně, která jest na něm interesována.

Kdybychom zkoumali položky podle tor ho, jak se vydávalo, viděli bychom v rozpočtu, že tam jsou jednotlivé položky, kde se skýtaly obnosy značné na výlety, ba tak daleko se šlo, že se skýtaly také subvence i na taneční zábavy. Nechci jmenovat ten resort, budeme míti ještě příležitost za jiných okolností, abychom do toho poněkud více nahlédli, abychom mohli zkoumat, do jaké míry položky, které jsou povolovány parlamentem, jsou vydávány na ty účely, kterým slouží.

Včerejší generální debata a i dnešní byla poněkud živější a já považuji za svou povinnost jako zástupce strany sociálnědemokratické na některé momenty poukázat. Včera pan profesor Spiegel prohlásil, že by stačilo uveřejniti zprávu generálního zpravodaje prof. dr Horáčka a sdělení, které učinil president Nejvyššího účetního kontrolního dvora a že by asi to bylo pro stát do jisté míry nepříjemné. Chci říci p. prof. Spiegelovi, že u nás u Čechů je to v povaze ničeho nezakrývati. V tom směru myslím, že to není žádná hanba i když třeba generální zpravodaj - a nasvědčuje to vysoké míře zodpovědnosti, když se třeba veřejně přizná k vadám i ve vedení státu. Pan profesor Spiegel připomenul tohohle hesla v tomto senátě umístěného: >Pravda vítězí!< Já chci mu jen říci: My budujeme stát nový 3 roky a vy dožadujete se uspokojení všech přání, my však čekali na splněni hesla >Pravda vítězí!< 300 let a právě tam, kde bychom mohli žádati pochopení a porozumění, nedostalo se nám jej. Já budu míti zde příležitost, až zmíním se o našich německých soudruzích, abych také jun připomenul, že stanovisko jejich není tak docela správné, když příliš věci nadsazují. Pan dr Heller nám řekl zde, že jsme v zajetí státu měšťackého, že jsme spolučinni na vládě, která snad není taková, jako soudruzi němečtí si ji představovali a jakou bychom si ji my přáli. Ať nám pan dr Heller poradí, jakým způsobem je možno ve státě, kde jsou dva národy, z nichž jeden ještě nenašel cesty k republice, jak je možno vládnouti a ponechati vládu někomu jinému. Poukazovati na příklad Rakouska, není na místě. Tam jsou Němci sami mezi sebou a tam to nedělá sociálním demokratům žádné obtíže vystoupiti z vlády. Ale u nás, když česká sociálně-demokratická strana vystoupí z vlády, tak tam zůstanou čeští agrárníci, národní demokraté a lidovci a ještě ne docela všichni, bude vládní většina obnášeti 70 hlasů proti 290, a tu táži se pana dr Hellera, je-li možná, aby tato čtvrtina byla schopna stát vésti, kdybychom i my čeští sociální demokraté vstoupili do oposice po bok německým občanským a německým sociálně-demokratickým poslancům. Tu v tom směru je to jiný poměr a máme docela jinou úlohu, která je nám snad dána a není nijak příjemná, ale my se úloze té nevymykáme, poněvadž ji plníme a konati musíme. Pakliže naši soudruzi němečtí činí výtky, tu ta jejich kritika neodpovídá pravdě a oni to velmi dobře vědí. Oni to přece o nás tvrdí a v tom směru je zde potřeba, aby němečtí soudruzi opravili svůj názor.

Pokud se týká toho, že my bychom chtěli snad prováděti nacionalismus, není to pravda, a já připomínám německým soudruhům to, když vzpomenou si na to pronásledování, co oni dělali českým dělníkům. Vždyť český dělník, když nechtěl přistoupiti do odborové organisace jejich, byl pronásledován, ba i zbit a honili českého dělníka. České sociální demokraty ve Vídni musila i policie chrániti, ne pro to, že to chtěla vláda, nýbrž, že to bylo zájmem stran, a pro jejich umíněnost, že se domnívali, že se jedná o jejich názor na vytvoření odborové organisace správní. V tom směru nechť nezapomínají němečtí soudruzi, že dopouštěli se chyb. Oni šli tak daleko tehda, že i naši českou stranu nám rozbili na centralisty a autonomisty a že právě z těchto centralistů nám utvořili se komunisté. Zajisté oni poukazují na to dnes, poněvadž nesou na tom vinu. Ale i jiní a ostatní soudruzi. Dále poukázal bych na maďarské soudruhy, na jejich časopis >Nepsava<, orgán ústřední, který byl vlastně, abych tak řekl, nástrojem maďarisace slovenských dělníků. (Tak jest!) V odborových organisacích o nějaké samostatnosti slovenského hnutí ani řeči. A proto ať se nediví němečtí soudruzi v tom směru, když stát, který snad vidí, že jest zde ještě celá řada národů nebo jednotlivců, kteří nedovedli si najíti cesty k republice, je konečně poněkud opatrný. Chci jen poukázat na to, že Slováci v Budapešti 20 let se domáhali toho, aby mohli založit slovenský spolek, a nedocílili toho a nikdo zde nebyl, aby je vzal v ochranu, i když soudruzi maďarští a němečtí byli při moci a měli tu možnost. Pan dr Heller naříká na versaillský a trianonský mír jako na něco znásilňujícího německý národ. A co jsme měli říkat my, když jsme byli postaveni v Amsterodame a vůbec přeď celou internacionálou jako šovinisti, v Hamburku, v Kodani, když vlastní naši soudruzi nechtěli uznat trochu práva na samostatné organisování. Tedy v tom směru chápu postavení soudruhů německých, ale oni musí také rozumět tomu, že žádný národ tak brzy nezapomněl na to, co se mu dělalo, jako český národ. Žádný národ tak brzy neodpustil a nestal se velkomyslný, jako český národ. Pánové, ani jedna tabulka 28. října nepraskla. Český národ dělal revoluci, ale dělal ji v nadšení a nemstil se. Opak by byl, kdyby byly zvítězily ústřední mocnosti. Ale, pánové, bylo potřebí být zde v době války. (Hlas: A jezdit v tramwayi!), když v tramvaji nesměli jste dutnout, když v kasárnách zjednala vojenská správa - byl to židovský vyznavač, ale to nic nemění - šikovatele, který vyhrožoval českým vojákům před českými důstojníky, že za 14 dní smetou ty české nápisy z tramwayí.

Když jste vstoupilí do tramwaye a byl tam příslušník toho nadšení vojenského, museli jste mlčet, poněvadž byste bylí bývali zatčeni. A co nám dělali po ulicích? Nosili Franz Josefa a císaře Viléma a kdo nesmekl čepici, běda mu! A kdo nevystrčil prapor černožlutý, běda mu! Nutí republika, abych tak řekl, někoho k loyalitě? Nebo naříká se na censům. Pánové, co se píše o hlavě tohoto státu! Kdybychom to bývali udělali za Rakouska, nevím, jak by to bývalo vypadalo. Však zde mezi námi každá špatnost, která se někde vyskytne a působí nepřátelství proti státu, proč zrovna němečtí soudruzi mají hned tu nešpatnost vytáhnout. Bylo zde mluveno panem dr Hellerem, že byli trestáni nespravedlivě ti komunisté, kteří se provinili proti státu. Se strany právníka nemá se mluvit tak generelně. Já vám řeknu jeden případ. Udal se na Slovensku. Byl to člověk dobrý, hodný a vážený, předseda určité organisace; stojí v popředí. Po převratu, když mu telegrafovali z Prahy, zbláznil se jako celá řada jiných, šel na telegrafní úřad, chytil úředníka za krk, přiškrtil ho, vyhodil ho z kanceláře, ale jiného tam nedal, poněvadž ho neměl. Nebylo to jen to nebezpečí revoluční, ale bylo v tom strašlivé nebezpečí! Jak to vypadá, slavný senáte, na takové křižovatce, když nikdo není u telefonu a telegrafu, jaké neštěstí se mohlo s těmi vlaky státi! Ten člověk dostal 5 let. A na naší žádost a různé intervence bylo mu to sleveno na rok, a dnes je ten člověk doma. Dnes se díváme na to jako na hračku, ale tehda to nebylo tak.

A usvědčím pana dr Hellera, že mluvil nepravdu, když to vyličoval všecko za nespravedlnost >Rudé Právo< píše zde toto (čte):

>Velké akce moravské se vlastně datují teprve od 12.prosince, neboť i Morava byla v mylném domnění, že stávkabyla vyhlášena na jeden den (pátek), takže moravské dělnictvošlo v sobotu opět db práce. Dne 12. byla také v Brně pořádánaschůze důvěrníků, na níž usneseno nazítří ve stávcepokračovati. Na 12. prosince připadají událostiv Oslavanech. Dělnictvo tamní elektrárny vypnulo proud, takžecelé Brno ocitlo se ve tmě. Z Brna tam poslán prapor vojska,s nímž přitáhlo i reakční studentstvo a inženýrstvo aelektrárnu po půtkách s dělnictvem obsadilo. Příštíhodne však byla elektrárna vzata mohutným dělnickým útokem zpěta část vojska odzbrojena. Události stejného dosahu se dalyv Hodoníně, Hodonín šel v konečných cílech generálnístávky nejdále a měl akci dokonale organisovanou. Obsazenohejtmanství, telefonní a telegrafní úřad, nádraží,odzbrojeno četnictvo a místní posádka. Také zde došlo 3. kesrážkám s vojskem, při čemž část vojska odzbrojena.Stejně bylo v Uherském Hradišti. Úplně stála Třebíč,Znojmo, Velké Meziříčí, Náměšť n. O., Mor. Budějovice,Jemnice, Jihlava, Telč a j. Stávka na Moravskoostravskuvzrostla do ohromných rozměrů. Brno stálo celé, ke stávce připojilose i dělnictvo nár.-soc. a indiferentní. Proletariátmoravský se chopil výzvy se skvělou proletářskou solidaritoua revoluční vervou.<

Tedy já snad, velevážení pánové, mohu jíti tak daleko ve svých názorech, až se dostaneme jednou s tou společností do křížku, kdy snad dojde k tomu konečnému zúčtování a kdy snad většina obyvatelstva tohoto státu přijde k tomu názoru, že si převezme osudy tohoto státu do ruky, pak nemusí dělati revoluci, pak se tato revoluce docílí cestou parlamentní a vláda toho proletariátu prostřednictvím jeho zástupců může se získati touto cestou. Bylo zde mluveno panem kol. Jarolimem o socialisaci. Já, který pracují v družstevním hnutí, kde máme dnes podniky zaměstnávající 500 lidí a tovární podniky, kde máme organisováno na 700 tisíc dělnického lidu našich organisací, kde máme na jednu miliardu tržby v naší ústřední jednotě, mohl bych snad jíti dále a říci, že ještě nestojíme na té výši, abychom mohli vzíti všecko to, jak se to domnívají někteří soudruzi, kteří nepracují hospodářsky a. kteří myslí, že slovo socialisace může býti heslem někde na schůzi. Ale kdybych se ho tázal, jak si socialisací představuje, tu nedovede ji provésti. Tedy v tom směru házeti heslem není správné a my musíme, když budeme chtíti ukončit část tohoto cíle, napnouti všecky své síly.

Chci připomenouti něco panu dr Hellerovi, který zde ronil slzy nad těmi, kteří jsou ve vězení. Já zajisté nejsem jeden z těch, ba naopak měl jsem možnost, abych několikráte vzdor tomu, že nejsme stoupenci těch, kteří jsou uvězněni a do jisté míry nesouhlasíme s tou taktikou, působil jsem k tomu, aby byli propuštěni. Ale na Rusku - měl jsem příležitost v pondělí slyšeti jednoho ruského sociálního demokrata - máme tisíce sociálních demokratů a sociálních revolucionářů, zavřených. A ti lidé prý pláči hladem a zimou, poněvadž nejsou ani oblečení, dostávají čtvrt funtu chleba (Hlas: To je asi 10 dekagramů!) a dostávají vodu a trochu kapusty nebo zelí. Nebyli souzeni a nebyli odsouzeni, nic jim nebylo dokázáno, jen to, že jsou sociálními demokraty a že mají jiný názor. Tedy prosím, když soucit, tak ten soucit musí býti na všech stranách. Když potíraní, utiskování, tak potírat jej všude. Ale když volá pan dr Heller po tom, že přijde okamžik - já ten okamžik budu vítat, až se jednou dostaneme na stejnou linii s německými soudruhy -, ale pak nesmějí nám střílet do zad, pak nesměji, kde mohou, vytahovat komunismus a naši stranu přímo snižovat pokud chtějí s námi vládnout. Zničí-li, seslabí-li němečtí sociální demokraté českou sociální demokracií svojí taktikou, tím také znemožní význam sociální demokracie německé v tomto státě. (Hlas: Velmi správně!)

Proto je mi to nepochopitelno od muže tak inteligentního, od muže, který má za sebou bohaté zkušenosti, když nám zde říká určité věci, které neodpovídají tomu pravém, stavu, a když sama jeho strana kde může, podlamuje, abych tak řekl, tu autoritu, kterou sociální demokracie česká má.

To není cesta k dorozumění, to je cesta, která spíše oddaluje. Co se vlastně stalo? Stalo se jenom tolik, že český sociálně-demokratický dělník nazírá, na mezinárodní souručenství, na mezinárodní solidaritu organisovaného proletariátu jako rovný s rovným a ne jako jsme hráli v mezinárodní internacionále podřízený úkol, že nás němečtí soudruzi, kde mohli, skoupali a pohlavkovali. Němečtí soudruzi měli vždy tolik vlivu v internacionále, sehnali Francouze, Belgičany a vždycky celá internacionála se postavila proti nám. (Hlas: Plechanov!) Ano, když se jednalo o tom, aby byl souzen nějaký Slovan, byl zavolán Plechanov, který nás v Amsterodamě popravoval.

Tedy ať němečtí soudruzi nezapomenou, čeho se dopouštěli a ať tak nenaříkají. Zajisté my máme snahu, abychom tam, kde se děje bezpráví, ať německým dělníkům či občanům, abychom se proti tomu postavili.

Dále je potřebí, abych se také zmínil o tom názoru, který zde projevil pan kolega profesor Kovalik. Pan profesor zde přednášel různé stížnosti, dožadoval se věcí v ohledu kulturním a jiném. Bylo zde důstojným pánem Kroiherem dostatečně odpověděno, ale chci říci, že pan kolega Kovalik se mýlí, když se domnívá, že boj proti klerikalismu je bojem proti náboženství. To je veliký omyl. (Hlas: Ohromný rozdíl!) Proč strana dříve křesťansko-sociální česká v Čechách a na Moravě změnila svůj název na stranu lidovou? Ona se chtěla přiblížiti k lidu, ona to chce a také do jisté míry dělá a sociální postavení jeho se snaží chápati. Ale domnívati se, že náboženství se může dáti do služeb politické strany, vystačiti s tím jako argument v politice, proti tomu se stavím. Dnes to otevřeně říkám a také na Slovensku tuto politiku praktikujeme a soudruzi slovenští tak jsou opatrní, aby se nedotýkali otázek náboženských, poněvadž podle našeho programu, a podle naší věci je náboženství otázkou soukromou. V tom směru ať pan sen. Kovalik se nedomnívá, že je to otázka náboženská, která nás interesuje, nýbrž je to otázka, do jaké míry máme se vraceti ke starým formám, které jsme již dávno překonali - a lidová strana se tomu přizpůsobila -, ne totiž, abychom náboženství strkali do popředí, nýbrž abychom pracovali, reelně posuzovali a řešili otázky v dnešní době.

Mluvilo se o učitelích. Rád bych věděl, jak by to vypadalo na Slovensku, kdybychom tam nebyli dali úředníků, učitelů, telefonistů, telegrafistů svých a byli tam nechali Maďary. Již pan sen. Kroiher se zmínil a já také chci říci, že není naprosto radostí pro českého učitele býti na Slovensku. Měl jsem možnost mluviti se třemi, v Čičmanech, v Gápelu a Zliechově. V Čičmanech je učitel 26letý, pochází z Olomouce, má devatenáctiletou ženu. Čičmany jsou, pravda, krásná obec, líčí ji tak aspoň naši spisovatelé a malíři, ale ať tam někdo jde v zimě! Není tam společnosti, je tam nanejvýš četník a snad konečně farář a obecní starosta, to je celá duševní společnost učitelova. Dráhu tam má několik kilometrů vzdálenu, ze Zliechova je 32 km na nádraží do Illavy. (Hlas. Tam četníka ani není!) A prosím, věříte, že tam ti četníci konají takovou kulturní službu, jaké za Rakouska četníci málokdy, snad nikdy nekonali? (Tak jest!) Tam jsou četníci, kteří pořádají pro slovenský lid divadelní představení, přednášky, a snaží se vůbec všemožně o kulturní povznesení slovenského lidu. Pánové, nepovažujte to snad za nějaké vtírání, nýbrž spíše se na ně dívejte jako na lidi, kteří mají dobrou vůli.

A když jsem se ptal učitele v Čičmanech: Jste zde rád? - odpověděl mi: Rád, neboť zde mám materiál, ze kterého mohu něco udělat. V Gápelu chodí do školy 45 dětí, je tam však 135 dětí školou povinných a z nich je 12 dětí hluchoněmých. Je to uzavřená obec, kde se žení lidé navzájem, je tam strašlivá degenerace a následek je 12 hluchoněmých dětí. Když tam přišel učitel - děti nechodily 5 let do školy, neměly ani smyslu pro vyučování - a učil je dělati rovnou čárku, musil jim to dvacet- až čtyřicetkrát opakovat. A co jest při tom zvláštního? Říkáme, že Slováci krásně zpívají, ale v tom kraji slovenském od Illavy až k maďarské hranici tam zpěvu neuslyšíte. Děti tam také zpívat neuměly. První to byl učitel, který je učil zpívati hymnu >Nad Tatrou sa blýská< a Dílničku Masarykovu. Byl jsem tam až 14 dnů a několikrát po sobě, ale zpěvu jsem tam neslyšel. Když jsem tam však přijel za půl roku na tom a učitel mi ukázal děti a když viděl jsem u nich obrovský pokrok, až jsem skoro zaslzel, co takový člověk dovede udělati.

Není proto správné, když beze všeho se hodí kritika generálně, a přes to, že pan sen. Kovalik je Slovák, musím přece jen říci, že líčí poměry hodně zkreslené (Hlas: Nespravedlivě!), hodně nespravedlivě vůči celé řadě těch, kteří tam přišli. Víme, že tam přišli lidé mnozí jako do kolonie, já je sám znám a vím, jak si tam počínali. Zejména my, strana sociálně demokratická jsme udržovali 25 let styky se Slovenskem, my jsme finančně podporovali slovenské soudruhy tajně, jejich delegáti pod tajnými jmény se zúčastnili našich sjezdů, poskytovali jsme jim, jak praven, i pomoci finanční a udržovali jsme jejich jediný časopis. V tom směru my jsme na Slovensko nešli, abychom vyzískali kapitál, nýbrž v tom směru, jak udávám, a také v tom směru působíme ještě dnes.

Není správno, když všecko ta i třeba co je dobré v tomto státě - a jest zde zajisté celá řada dobrých věcí - líčí se jako výlupek vší špatnosti. Podívejte se do těch okolních států i do těch vítězných, jak to tam vypadá a jaký má význam sociální demokracie ve Francii a v jiných státech. Spíše opak. Ztratila svůj význam, a vliv, kdy jsme všichni čekali, že socialismus vzroste a že lidstvo po takových strašných útrapách dojde v socialismu na vrchol své doby a že socialismus bude určovati směrnice nové lidské společnosti.

Pan dr Šmeral, který psal o parlamentarismu proti národním socialistům, když dělal obstrukci proti zákonu o válečných úkonech, napsal doslovně: >Strana, která do zmučenéhobídou lidstva vrhá slova nenávisti a místo, aby na rámu přiložilahojivý balsám, ránu drásá a vzbuzuje lid k výbuchůmzoufalství, když stát se nachází v tísni, nemůže býtibrána vážně. (Hlas: To byl krásný stát, který chtěli!)Ano, a co dělal dr Šmeral když přišel ke mně a tázalse mne, jak dlouho vystačíme se žněmi i s obilím? Na co sespekulovalo? Na hlad, na bídu. A to také vyznívá z řečípana kolegy Kovalika, který nám vyhrožoval novýmivolbami. (Hlas: Revoluci!) Stejnou cestou jdou bolševicina právo a bolševici na levo. Oni jdou. Pan Kovalik takévyhrožoval zoufalstvím a nespokojeností. Co jest povinnostípana kolegy Kovalika - jako naší, než pomáhati liduhospodářsky i sociálně? Myslím, když jsme tam založili 90konsumních spolků, jichž tržba obnáší 80 milionů aposkytujeme robotnictvu slovenskému i obyvatelstvu potraviny,kterých by nesehnal za cenu přiměřenou, že bylo tímvykonáno dost. A nejen to, my jsme vzali své prostředkyfinanční a úvěrujeme je, při 50-80 milionech úvěrujemeje 15 miliony. Stavíme tam budovy pro jejich účele, aby bylopopíleno jejich družstevní hnutí, ne z politických důvodů,nýbrž jen proto, že je to naší povinností, rozšiřovati zájmydružstevního hnutí a přicházíme k Slovákům.

Ať to dělá každá strana a nebude třeba těch stížnostípřednášeti tolik a v mnohém směru neoprávněně. Ale, pánové,bylo zde mluveno o Rusku, Politika, která je politikounenávisti a politikou msty, je politika nejnešťastnější anejšpatnější. Kdo v politice chce se mstíti, kdov politice rozsévá jen nenávist, myslím, že nestojí nasprávné cestě, a strana, která se na tuto cestu pustí, nemůžebýti zvána seriosní.

A bylo by třeba, aby u nás ve veřejností se poněkudzměnil celý názor na Rusko. Prosím, neviďte jen toho Leninaa Zinověva atd., ale viďte v Rusku 80 milionů lidí, z nichžpřes polovinu trpí hlad a bídu. My nemáme sympatie pro tensystém, ale musíme ho míti pro ten lid, který tam je, žije aumírá v hladu. A tu je přirozeně naší povinností, abychomtaké pochopili ty poměry. Měli bychom také pochopiti více.Ruský lid neprodělal konstituční život jako my, ruský lidneprodělal pátou kurii, ruský lid neprodělal parlamentárníživot privilegovaných parlamentů, on žil pod carismem apřirozeně, když byl odstraněn carismus, musilo přijíti něcotakového, co se mu rovnalo v té moci, a snad konečně v pozdějšídobě dojde k takovému pojímání v řízení státu, jak sijá jej představuji. (Sen. dr Kovalik:Dostane-li se však ruskému lidu pomoci, která se mu posílá?Sověty mu nedají nic!) Domnívám se, když tak veleváženýmuž, jako Nansen bdí nad tím a i více takových, kteří rozdělujíživotní potřeby, že snad konečně i ti mají tolik vlivu,aby se té pomoci ruskému lidu dostalo.

Budu mluviti o některých momentech, o kterých jest třebase zmíniti. Řekl bych, že my, jako socialisté máme nárok,aby veškeré záležitosti státní a také konečně, abych takřekl celé vedení státu bralo zřetel k potřebám a názorům,které zde jsou a které zůstává převážná část dělnictva.A tu zdá se mi, že zacházíme a zejména v názoru nasoukromé vlastnictví, do extrémů, že houževnatě lpíme natěch formách a domnívám se - a vědí to ve všech ostatníchstátech -, že spíše škodí nám toto houževnatétrvání, než aby prospívalo.

Jest zde pozemková reforma. Vážím si jeho představitelepana presidenta Pozemkového úřadu, ale zdá se mi, že snažíse, aby jednostranně byla řešena otázka pozemkové reformy, aže jsme mohli být dále, kdyby byla použita forma, kterou jsmenavrhovali, žádajíce, aby bylo přihlíženo více k zájmu těch.kteří na nudě pracují. Pánové tvrdí: >Půdu těm, kteříji obdělávají!< To jsou zemědělci a dělníci a podle tohotřeba pozemkovou reformu řešiti. Máme pro to možnost, a byloto také prokázáno v cizině, že bylo možno prostřednictvímdružstev prováděti pozemkovou reformu, V tom směru, zdá senám, že Pozemkový úřad se snaží, aby jednostranným způsobempozemkovou reformu luštil rozparcelováním velkostatků arozkouskováním půdy, ale nepřihlíží se ke skutečným poměrům,což znamená poškozování zemědělstva a státu, místo co byse prospělo. Jest to armáda dělníků, kteří jsou propouštěni,kteří pracovali 20-25 let, co se jím nabízí, jestnepatrné, fond 17 milionů nestačí, aby ztrátu existencehradil těmto prací na velkostatcích sedřeným dělníkům.Musíme nasaditi všechno, aby tato pozemková reforma nebylaprováděna s jednostranného hlediska, nýbrž aby bylo přihlíženok přáním a potřebám, také zejména zaměstnanectvo navelkostatcích má. Pánové, chci také připomenouti, jakým způsobemjinde se odpovídá dělnictva na jeho volání, abych tak řekl,na odbourávání soukromokapitalistického vlastnictví a umožněnídělnictva, aby samo na svojí zodpovědnost mohlo se účastnitihospodářského podnikání. V Itálii na př. dělníciobsadili továrny a domnívali se, když vyvěsí rudý prapor avyženou ředitele a inženýry, že budou továrnu samispravovat, že tím je socialisace rozřešena. Bohužel - nebosnad bohudík - italská vláda nešla na ně se zbraní ačetníky, nýbrž je tam nechala, Myslím, že to měla naše vládataké udělat. Italii se nic nestalo, jedině to, že dělníciz továrny vyšli, doběhli pro pana ředitele a řekli:>Prosím Vás, pojďte sem, my s tím nemůžeme hnout! Italskávláda se nemstila. A v tom vidím právě prozíravostpolitickou, vláda a Giolitti prohlásil v parlamentu: >DěkujíBohu, že jsem nepoužil násilí, poněvadž dělníci sami došlik tomu poznání, že není možno tímto způsobem provádětisocialisaci. Ale co udělala italská vláda? Ona založila fonddvou set milionů, ona pověřuje výrobní družstva, ona jimpředává práci, ba ona šla tak daleko, že předala dělnickýmdružstvům kovodělnickým 3 arsenály, které jsou proměněnyna továrny na hospodářské stroje, opravy vagónů atd. Dnesitalská vláda svěřuje dělnickým výrobním družstvům prováděnístaveb veřejných, provádění přístavních prací atd. Tímdělníkům umožňuje, aby na základě své zodpovědnosti a svéhofinančního interesování mohli dokázati, zda-li jsou schopnihospodářský život vésti, a zdali jsou schopni také státvésti. Výsledky toho, se objevují. V letošním rozpočtu napříští rok klesl deficit italského rozpočtu z 5 miliard na3 miliardy. K tomu ovšem jsme u nás ještě nepřišli a protoje třeba toho litovati, a někteří páni zde měli pravdu,zejména pan kolega Jelinek, když řekl, že v prohlášeníbývalého ministerského presidenta dr Kramáře, semluvilo o socialisaci dolů a velkých podniků, pak se to zmírňovaloa v posledním prohlášení pana ministerského předsedy dr Benešeo socialisaci dolů jsme neměli již ani slůvka. Tedy v tom směruvláda nestojí na výši doby a jestli chce zabrániti horšímu,musíme se starati, a vycházeti vstříc. Jak jsem řekl, anipolitika nenávisti anebo odmítání není zvláště politikounejšťastnější. Ale i jinak náš průmysl musí se snažitisám, aby měl pochopení a porozumění. Poslední hornickástávka nás nepřesvědčila, že pánové stojí na výši dobya dovedou míti pocit zodpovědnosti. Naopak, mohl bych to dokázatipánům z dokladů, že se snaží určití pánové, aby přivodilichaos. Důvěrníkům družstva, zejména jejím sekretářůmoři stávce hornické se nemohlo vyčísti toho nejmenšího,jak cítili povinnost svou vůči státu, republice, a jak se snažili,aby zabránili všem konfliktům, z nichž mohl vzejíti většípožár, než byl prosincový puč roku 1920. Jak to vypadá, kdyžÚstřední svaz českých průmyslníků vydá oběžník aštve tam proti představitelům odborové organisace, mezi nimižnachází se také bývalí ministři, podkládá jim úmysl, žesekretáři, aby se udrželi ve svém postavení, štvoudělnictvo, aby dělnictvo bylo nespokojeno. V tom směru, atakovým způsobem se nesmí postupovat, jest-li se chce, abyrepublika prosperovala a šla ku předu ve svém vývoji. Ale ijinak, my vidíme, že vzdor té posici, jakou máme tam, že mámezástupce ve vládě, nevidíme dobrou vůli a zejména se stranyrůzných ministerstev. Já se namáhám, a jíž několikrátejsem poslal připiš jménem Ústředního svazu československých,družstev, který, jak jsem již uvedl, zastupuje na 750 tisícorganisovaných spotřebitelů, aby ve všech otázkách, kde sejedná o zájem spotřebitelů anebo dělníků, aby byl volánÚstřední svaz, poněvadž předpokládám, že tolik schopnostíu vedoucích činitelů v těchto podnicích jest, aby todovedli pochopiti a dobrozdání vyložiti, Ale neděje se tak, azase nedávno se jednalo o jedné takové záležitostí o průmyslovýchpodnicích, o vyvlastňování půdy a zase byli opomenutispotřebitelé a dělníci vůbec. V tom smyslu bychom taképrosili, aby dělnictvo a jeho organisace byly přibírány, abydůležité návrhy a otázky byly společně řešeny arespektovány. Dále chci se ještě zmíniti o jedné otázce ato velmi choulostivé. Je to otázka naší administrativy. Jájsem nedávno šel do jednoho úřadu u zemské politickésprávy, a sice tam bylo mluveno o nějakém nevyřízenémspisu, který tam byl od roku 1913. Já jsem, pánové, úředníkemsvazu, mám 13 set družstev, která zastupují 750 tisícorganisovaných spotřebitelů, kde máme případy inejkomplikovanější a případy, které opravují omyly našichstátních úřadů, ministerstev, a vyřizují se denně. A jási nedovedu představit úředníka, a mně by to žádný úředníknesměl udělat, aby mi nechal půl roku nebo rok ležet akt. Vestátě je to všechno možné. Pánové, dovolte, jestli tentopoměr je nadále možno udržet, je otázka. Na způsobrozpočtování na př. na účetní závěrky si stěžoval sámpresident Nejvyššího kontrolního dvora. Od mizerného hokynářenebo od společenstva s ručením obmezeným žádáme, aby došesti měsíců předkládali účetní uzávěrku a 10 přípisůdostane od berní správy, ale stát, který má půl milionu úředníkůa zaměstnanců, nemůže ani za 18 měsíců dostát svoji účetnízávěrku dohromady. Tak to, pánové, nepůjde, takto dávátesami, abych tak řekl, příležitost a možnost těm, kteří třebanespravedlivě stát kritisují, že mají pravdu, když si sámpresident Nejvyššího kontrolního dvora stěžuje. Tedy v tomtosměru také pořádek musí nastali. Ale i jinak, pánové. Mytaké shledáváme, že často odcházejí páni úředníci a vyššíúředníci z ministerstva. Nu, to konečně by bylo vedlejší,přirozeně nemůžeme nikoho nutit, když nechce ve státní služběbýti. Ale jedno jen připomínám, já už loni jsem se o tom zmínil,a dnes to opakuji, poněvadž se dokázalo dnes, jak může býtrakový úředník nevítaný. Jedná se o pana dr Petrse, Pan drPeters byl v ministerstvu veřejných prací, z ministerstva veřejnýchprací vstoupil jako sekretář svazu majitelů dolů a jakotakový byl vyslán od tohoto svazu dolů do uhelné rady a bylministerstvem veřejných prací potvrzen, a nyní byl jednímz těch, kteří měli hlavní slovo v odboji uhlobaronů protihorníkům. Víte, takový případ, když se potom stává,také ztrácí kde který dělník smysl a nedovede pochopiti,že bývalý úředník státní, který má hájit zájemstátu, staví se proti státu. Anebo v poslední době jsemčetl malou zprávu, že sekční šéf dr František Müller, úředníkstátní, je členem správní rady Österreichischerverein fürCellulosefabrikation, nebo když přednosta stanice v Rokycanechvstoupí do společnosti pro vývoz dříví přirozeně jako státníúředník má zde všechny možnosti přistaviti vagóny atd.Když, pánové, nemají dostatečný plat, je snad potřebí,aby nějakým výhodnějším způsobeny docílili jeho zvýšení,ale v tomto směru mělo by být ustanovení aby se toto nemohlodíti.