V poslední době byla naše veřejnost poněkud rozvířena jednou záležitostí, která vrhá zvláštní světlo na naše peněžní ústavy, na naše vedoucí činitely v těchto ústavech. Případ, o který šlo, je zkrátka takový. Úředník v bankovním úřadě, který měl limitovat na curyšské burse, zapomněl ten den, když byla prohlášena mobilisace, zrovna v ten den mobilisace na to zapomněl, a měl vedle sebe kamarády a mezi nimi je také ten dobrák, který radí našim finančním ministrům, ten pověstný Fuchs. Nebudu podrobnosti sdělovati, ale doporučoval bych ministerstvu financí, aby se podívalo na Berlín, aby se podívalo na tu filiálku, co je zřízena v Berlíně a pro kterou se vyřizují příkazy. Já bych doporučoval, aby i v Curychu byl šikovnější úředník od ministerstva financí, který by dával pozor. A ať o tom mluvíme pak tak nebo onak, tam je horda lupičů a nejsou to jen Angličané, nejsou to jen Švýcaráci, ale i naši bratři Češi, kteří lam zastupují naše peněžní ústavy, kteří se poctivě o to starají, když vyváží nebo dováží a podle toho s tou korunou manipulují. V tomto směru by bylo radno, aby ministerstvo financí učinilo všechna možná opatření, aby znemožnilo rejdy těmto pánům - snad to není pravda, nejsem finančníkem, ale od té doby co pan dr Altmann z toho oddělení odešel, kde limitoval na té curyšské burse, naše koruna stoupá, a dokonce je možno, že to byl právě on, který tu korunu držel nízko. O tom nemůžeme tvrditi, ale zase se o to starají noviny, a od té doby co odešel pan dr Altmann z bankovního úřadu, naše koruna stoupla z 5,10 na 6,-.

Ještě bych se chtěl zmíniti o tom, ale mámí na to vyměřeno málo času, ale chtěl bych ještě poukázati na to, že naše banky a peněžní ústavy velmi mnoho hřeší, když stát potřebuje finančních prostředků. Zakládá se spousta nových společností a kde by banky a peněžní ústavy měly zasáhnouti, že tam nezasáhnou. Zejména v otázce bytové. Co jsme si slibovali od zákona o stavebním ruchu. Naše stavební družstva byla jediná, která postavila přes 700 rodinných domků, pro 10 tisíc rodin, což činilo přes 100 milionů korun nákladu a přímo za obrovských potíží isme sehnali prostředky. Ale soukromí podnikatelé nepostavili za celý rok ani 80 domů. Tedy v tom směru by bylo lépe, kdyby se dalo dělníkům a úředníkům trochu možnosti, aby oni prostřednictvím družstev stavěli a daleko lépe by to vypadalo, nežli když isme strkali pánům podnikatelům strašné miliony a oni toho nepoužili. Já poukazují na to, jak to vypadalo na Plzeňsku, kde je starostou města Plzně posl. Pick, který postavil v 6 letech na 20 domů, celkem s 550 byty. Tedy v tomto směru bytová družstva konala svoji povinnost, ale nevidíme, že by jí konaly také peněžní ústavy.

Naopak máme Bratislavu, tam se nahrnulo asi 10 bank, nahrabaly si tam miliony a neplatí tam daní, ale vyhnaly na 800 nájemníků z bytů. To udělaly banky pražské, to násilí těm Slovákům, a pak se nedivme, když si pražské banky myslí, že Slovensko je nějakou kolonií, kolonií ze které možno jenom hrabat a nemíti povinnosti, aby se stavěly byty pro ty zřízence. Prosím, to je zřejmé, vyhnati na 800 rodin z bytu a usaditi se tam jen proto, aby se z toho hrabaly čisté zisky, to, pánové, není zrovna prospěšné pro republiku. A pak když takové hlasy přijdou, jako pan kolega Kovalik, pak si sami přiznáte, že na tom pohříchu pravdy jest. (Sen. Walló: Každá banka by si měla stavěti byty pro své úředníky!)

Chtěl bych se ještě zmíniti a je mi také umožněno, abych se málo zmínil o tom, pokud se týče naší vojenské správy. Já se o to velice interesuji, do Jaké míry je u našeho ministerstva války postaráno o tak zvané revisní oddělení, aby to konečně jednou došlo v celém hospodářství v naší vojenské správě k pořádku. Ale poslední doby, jak vidíme, nejedná se pánům o to, aby se konečně jednou určité uspořilo, aby se zavedl určitý systém miliční, co zákon slibuje, k tomu systému miličnímu, ale spíše jdeme tady zpět. V novinách stálo, že naši důstojnici mají zase nositi důstojnické šavle, že prý to vypadá jaksi nehezky, když prý důstojník má ozbrojený oddíl a sám je bez šavle, je to možné a snad by to vyžadovaly vojenské důvody, ale neradi bychom se vrátili k tomu systému, aby důstojníci nosili šavle do hostinců atd., nemohu si upříti, abych to vyslovil, že když má někdo v ruce, nůž, revolver anebo šavličku, že se cítí silnějším, nežli ten druhý, ale toho není potřebí, když je ten druhý bez obrany, vytáhnouti na něho šavličku a posekati ho. Už to tak jaksi něco menšího začíná, a bude potřebí, aby naši senátoři a poslanci byli bedlivými na to, aby to ihned v zárodku udusili. Několik takových zpráv jsem četl, že se vojíni bijí, že se už zase vojínům nadává, sprostými slovy se jim nadává. To bychom, pánové, brzy zašli s republikou tam, kde ji nechceme mít a tomu musíme zakroutiti krk a zlámati vaz hned v začátku, aby nenastaly nějaké další důsledky, když se taková věc neprojedná hned v začátku, a dá se věděti vojenským pánům, že nesměji myslit, že vojín, který tam jde, jako jsme to tvrdili za Rakouska, že nesmí býti bit, nesmí mu býti spíláno. Vím, že snad jsou jednotlivci, jako vojín jsem seznal, že jsou jednotlivci, kteří se nedají napraviti, ale pak máme, prosím, morální potrestání také. Vím, a znám případ v Kotoru, kde byl propuštěn vojín jako nečestný z vojny. Máme zajisté tedy možnost, když víme, že je nenapravitelným, a propustíme ho z armády a vezmeme mu občanské anebo volební právo. To jsou prostředky možné, ale myslím, že to bití anebo nadávání a zavádění tyranie v naší armádě by nám neprospělo. My vidíme v armádě, bohudík, něco jiného, také veřejnost se dostala k tomu stanovisku a nebylo by správné, aby se tyto vojenské zvyky zaváděly.

Chci ještě říci, nevím, ale je prý to přání pánů generálů, ti velice těžce nesou, že v naší armádě byly odstraněny červené lampasy. Nevím, konečně je jedno, když je těm pánům dáme, ať třeba modré nebo nějaké pentličky, ale že by to bylo tak nutné, vyhovovati tomuto přání, aby musili míti červené lampasy na těch kalhotách, to bychom, pánové, vytvořili z té armády krok za krokem zase takovou zvláštní kastu. Bylo by naléhavo, jako v Anglii, aby důstojníci, když jdou na procházku, - právě materielní poměry důstojníků k tomu vedou, aby chodili v civilu, to by bylo nejlepší a nejprospěšnější pro ně také. I dnešní uniforma, jak říkají důstojníci, není tak prospěšná, když jdou na plesy, kde jsou všichni ve fracích a oni mají hnědou uniformu, není jim to příjemno, neboť není to >Salonfähig<. Jsou to takové maličkosti, které jsou způsobilé, aby krok za krokem nám v naší armádě porušily ráz a řády a je přirozeno, že my jako socialisté, musíme co nejrozhodněji toto odmítnouti.

Dnes správa vojenská a také firma Baťa to rozšiřovala v novinách, a všechny noviny toho byly plny, že dodala při poslední mobilisaci boty za 175 Kč, kdežto živnostníci dávali boty za 220 Kč. Nejsem konečně z těch, kteří by upírali vojenské správě právo, aby ona neobjednávala tam, kde dostane levněji. Ale nesmí zapomínati, že je to velkokapitalistická firma a že i živnostníci také chtějí žíti, a že se může najíti cesta a ministerstvo vojenství to má v moci, vím, že žádáme na něm, ať šetří, ale ať šetří někde jinde, na parádě, ať se nedělají takové zbytečné parády a inšpicírunky, k vůli jednomu člověku, kde se vytahují celé kompagnie jako v Brně, s muzikou atd. To se nemusí dělat. Šetří se penězi, ale zbytečným způsobem se rozhazují zase peníze, ať se šetří někde jinde. Když poskytne vláda chudému živnostníku existenci, musíme to vítat, ale ne podporovati velkokapitalistické firmy, jako je Baťova. Pánové se na to vymlouvají. Chci říci, že my také, jako zástupci stran socialistických musíme přijíti k tomu, aby armáda neobjednávala tam, kde se nešetří zákony republiky, ale u firmy Baťa se pracuje 12-14 hodin. Tam dnes dělník nesmí býti organisován, tam se potírá, že přísluší k organisaci, a pracuje se 12-14 hodin, ale živnostník musí dodržovat 8hodinovou dobu pracovní, a pak se může prodávat za 175 Kč snadno. V tom směru musíme trvat na tom, aby dával stát jen těm živnostníkům a těm továrníkům (Sen. dr Kovalik: Maloprůmyslníkům!), kteří šetří zákony, které republika si stanovila v tomto případě zajisté náš požadavek je správný.

Chtěl bych ještě o některých záležitostech mluvit a to o tomto: Často můžeme čísti v novinách o stabilisaci mzdy. Trvá se na tom, aby se mzda stabilisovala, trvá se na tom, aby se mzdy snižovaly. Ústředna svaz průmyslníků, v každém svém listě činí nátlak, aby se snižovaly mzdy. To je denní požadavek průmyslu, který se domnívá, že bez snížení mezd průmysl neobstojí, ale na druhé straně mohl bych ciferně dokázati, jakým způsobem se tvoří ceny. Místo, aby ceny životních potřeb klesaly, ještě spíše stoupají.

A v té době, kdy vidíme, že stát sám, ať je to v poště, ať při dani z obratu, přichází se zvýšením poštovného, se zvýšením daně z obratu, a se zvyšováním daní vůbec, v té době, kdy se zdražují všechny životní potřeby, není jiného argumentu, než aby byly snižovány mzdy dělníkům. To, pánové, přece nejde, a musíme si přece říci, do jaké míry Je to možno. Mohl bych uvésti některé případy, kde se potraviny a různé životní potřeby zdražily 26-35 krát. A v té době, pánové, přicházíte, aby dělníku byla snížena mzda, ale nepřicházíte s tím, aby byly stanoveny v tom směru určité hranice. Jsou zde pánové, kteří jsou členy několika správních rad, kteří mají ¹/₂ miliónu, milion a ještě více příjmů, a není zde hranice, až pokavad to smí jíti.

Ale že sám stát dovede chudákům takovou hranicí udělati, hranici, pokud má a smí jíti jejich příjem, toho důkazem jsou naši invalidé. Naši invalidé mají určitou rentu. Invalida, který dostane trafiku, vedle daně z příjmů a výdělku musí zaplatiti ještě zvláštní poplatek finanční správě, a s tímto poplatkem je to následující: V Plzni jsou dva invalidé, jeden slepec a jeden amputovaný. Dostali trafiku, která vynesla tam hrubého příjmu 400,000 Kč. Jim to znamená 10%, t. j. 40,000 Kč čistého a z toho musí platiti daň výdělkovou, nájem, úklid a podobné věci. Bylo jim vyměřeno na místo 2600 Kč 24.000 Kč daně. To se jim strhne nebo odepíše. V tom směru bylo by třeba, aby když stát dovede v těchto maličkostech tak jednati, aby tak také činil tam, kde jde o pány, jichž příjmy přesahují miliony.

To jsou asi výtky, které bylo potřeba učiniti, poněvadž nejsme názoru, že bychom tam, kde stát nebo jeho orgány, zejména naše administrativa, jednak neřídí se zákonem, kde jednak také administrativa naše nekoná svoji povinnost, nebo úřady nestojí na výši doby, abychom k tomu mlčeli, abychom k tomu nezaujali stanoviska, A když již o tom mluvím, pak mám přání, aby podobné vady byly odstraněny, aby tím také živlům, kterým republika dosud nepřirostla k srdci, nebyl dodáván zbytečný materiál a nebylo popouzeno k nepřátelství vůči republice. Našim zájmem - a tím se nevzdáváme svého socialistického nazíráni - je, aby naše republika zkvétala, poněvadž dobře víme, že jen ve spořádaném státě na podkladě pořádku zřízeném, je také možno, aby se provedl socialismus. Pamatuji se ještě na památná slova předsedy Národního shromáždění Tomáška v r. 1915 na jedné konferencí strany sociálně-demokratické: >Soudruzi, přátelé!< - prohlásil tehdy Tomášek - >je válka světová anevíme jejího konce. Nám nic jiného nezbývá, nežlipostaviti se na platformu českého národa. Třídní boj nutnoodstaviti v této kruté době a postaviti se na platformu českéhonároda, poněvadž víme, že z platformy českého národa vyrůstásocialismus<. To byla slova velice krásná a my se jich také držíme. Víme, že nejsou splněna všechna naše přání, víme, že poměry se nevyvíjejí, jak by bylo potřeba, ale víme také, že není vyhnutí, že stát musíme podporovati do té doby, než přijde ke svému rozvoji, že jej musíme svými silami posilovati. Jako sociální demokraté isme věnovali tomuto státu všechno, my jsme šlí tak daleko - a já jsem svého času napsal článek: >Oběti republiky<, - že došlo až k roztržce v naší straně. Přes to prese všechno nezměnili jsme svého názoru. My jsme republice přinesli tu největší obět, jaká se leví v jednotě strany. A v tom směru také, vážení přátelé, očekáváme a jsme o tom přesvědčeni, že tato oběť nebude marná a že přijde den, kdy socialismus i v tomto státě zvítězí. (Výborně! Potlesk!)

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen. Karel Friedrich.

Sen. Karel Friedrich (německy): Slavný senáte! Už po druhé máme rozpočtovou debatu a jako senátor německé strany národní mohu jen prohlásili, že nemůžeme povoliti nikdy žádného rozpočtu, poněvadž máme všechny příčiny býti v nejostřejší oposici. Své stanovisko a svoje požadavky jsme vyložili v programovém prohlášení. Bylo by zbytečno je opakovati, my na těch prohlášeních a požadavcích věrně trváme. Páni na české straně dosud také nehnuli ani prstem, aby těmto požadavkům, obsaženým v programovém prohlášení, aspoň poněkud vyšli vstříc. Naopak musím zjistiti, že včerejší řeči, ano i řeči umírněných zástupců českých stran dávají jasně na jevo, že není ani stopy úmyslu vyjíti nějakým způsobem vstříc požadavkům Němců, nebo jim vyhověti. Pozoroval jsem včera, že na české straně působí dvě síly, myšlenka odvety a bázeň. Myslím-li na včerejší řeč pana probošta Valouška, je z ní zřejmě patrno, že si tento pan kolega stěžuje, jak se vedlo Čechům za vlády Vídně; z toho vyvozuje důsledek, že teď nadešla doba, kdy to má být obráceně. Táži se nyní: Komu se vedlo pod vídeňskou vládou hůře? Němcům v Čechách, či Čechům v Čechách? Myslím, že nikdo nebude moci tvrditi, že Němcům v Čechách se vedlo lépe než Čechům - od 70tých let, od kdy sám sleduji veřejné události. Myslí-li páni na české straně, že byli Habsburky zanedbáváni a nespravedlivě s nimi nakládáno, tážeme se: Co je nám do toho? My přece nejsme Habsburkové, nám uškodili Habsburkové ještě více než Čechům, nás přivedli do postavení, v němž dnes jsme. A co udělali Habsburkové, to nemůžete klásti za vinu Němcům, kteří jsou nyní v cechách. Pozoroval jsem, že bázeň hraje jistou úlohu na české straně. To je patrno ze slov pana probošta, která pronesl včera: Podáme Němcům ruku tehdy, až budeme míti všechno, čeho potřebujeme a co chceme. Ctěné dámy a pánové! Myslí někdo, že přijde jednou doba, kdy některý pán na české straně prohlásí: Máme všechno, máme až dost, teď podáváme ruku vám? Nikdy nemůže přijíti ta doba, to je nemožné. Je v tom právě totéž, co ve Francii: Strach před budoucností, že v budoucnosti bude jinak, že se poměry mohou změnit. Neboť dnes se nedělá ve vnitřní ani ve vnější politice nic jiného, než to, co směřuje k úplnému vyhlazení Němců v tomto státě. To se nedá nikým a ničím už popříti. Nepracují už jen jednotlivci, nýbrž pracuje zde již zařízený stroj, který má bez citu provésti počeštění a odnárodnění Němců. Považte případ, že dítě bylo vzato z německé školy a toto dítě vzalo si to tak k srdci, že z toho zemřelo. To předpokládá, že ti, kdož něco takového činí, nemají už vůbec citu, ale že jako chladný stroj pracují na zásadě, že všechno, co jest německé, musí zmizeti. Československo není přece velmocí, a z vměšování se do otázky Horního Slezska můžeme jasně poznati, že cílem při tom bylo, všechno Němectvo, netoliko ve vlastní zemi, nýbrž také v celé střední Evropě zprovoditi se světa, 'nebo přispěti, aby Němci byli potlačeni. To je bláznovství, to je šílenství, které se musí v budoucnosti rozhodně trpce vymstíti. Zde v tomto státě jsou naprosto nepřirozené poměry. Jsou zde proti 6¹/₂ milionů Čechů 3,8 milionů Němců - podle posledního sčítání lidu - proti 2 milionům Slováků 1¹/₂ milionů Maďarů a j. národů. Ačkoli 6¹/₂ milionů Čechů netvoří ani naprosté většiny obyvatelstva, ovládají přece na základe ústavního zákona svémocně a proti vůli všech ostatních národů vydaného všechny ostatní národy. To jest naprosto nepřirozený a zcela nemožný stav. Přihlédněme blíže k jednotlivým národům. Podkarpatská Rus má býti samostatným státem a má míti úplně vlastní ústavu. Nemá jí však, ústava nebyla dodržena. Slovensko má míti zvláštní práva - a jak to na Slovensku vypadá! Se všech stran, pokud to nejsou české úřední osobnosti, slyšíte, že o zvláštních právech není už ani řeči a proti vládnoucí soustavě se jeví všeobecná nelibost. 3,8 milionů Němců má prostě zmizeti, s těmi se už vůbec nepočítá! To je přece nadevší pochybnost šílenství, to jsou poměry neudržitelné. Nyní uvažte, že k tomu přistoupí ještě Poláci. Kdyby byly v Podkarpatské Rusí provedeny volby, zkrátka, kdyby se národové, nespokojení s nynějším hospodářstvím spojily, ihned od základů by se změnily parlamentní poměry. Vůbec myslím, že všechen nynější stav byl možný jen proto, poněvadž německý lid, který je z největší části jedním z nespokojených národů, ještě z doby válečné a poválečné vězí v jakési malátnosti a hypnose, a poněvadž tato hypnosa pochází z nešťastných, lživých článků Wilsonových. Probudí-li se německý lid náhle z tohoto spánku, a vzchopí-li se, dojde k rozhodnutím, o nichž se českým šovinistům ani nesnilo.

Rozpočet sám jest nesporně vadný. Už položka výdajů 20 miliard jest vzhledem k velikosti našeho státu neslýchaná. Jest nepochopitelné a jest naprosto nemožné, aby to naše hospodářství sneslo. Způsobí to naopak nezbytně poškození hospodářství, tedy pravý opak toho, co má býti cílem spořádaného finančního hospodářství. Jediná položka v tomto rozpočtu jest menší než loni a to jest příznačné pro rozpočet; jest to kapitola sociální péče. Je to příznačné, že tato kapitola jest jediná, kde byly výdaje sníženy. Nechci se zabývati podrobnostmi. Chci jen říci, že příjmy v rozpočtu nejsou příjmy, jsou to doměnky. Neboř není objektivní účetní kontroly, zda jsou tato čísla vůbec oprávněná. Mluvilo se mnoho o tom, že účetní kontrola Nejvyššího účetního kontrolního úřadu naprosto selhává a nechci pátrati po důvodech, každý si může snadno domysliti, proč ministerstva až dosud nepředložila podklad pro prozkoumání svého hospodařeni za poslední léta. Výdaje jsou podle mého názoru v rozpočtu velmi málo specialisovaný. Vládě je vymezena příliš veliká volnost. Článek 3. dává jí přímo právo prováděti změny, jediným účelem toho tudíž jest, aby peněz bylo použito podle vůle ministerstva, snad vůbec ani k tomu účelu, který byl v rozpočtu zamýšlen. Všechno to dělá dojem, že jest úmyslem zahaliti upotřebení peněz jakýmsi závojem a to není při spořádaném rozpočtovém hospodaření možným. Zásadu, kterou je nutno rozhodně potírati, obsahuje článek 9. finančního zákona, že se ministr financi zmocňuje, volně, beze všeho svolení parlamentu, prodati nemovité statky, jichž se dostane státu jakožto dávky z majetku. Myslím, že by se na celém světě nenašel parlament, který by ministra financí osobně zmocnil k prodeji nemovitého statku, který připadne státu. Vlastně jest zcela jasno, a Němci z toho nemohou nic jiného vycítiti, než že chcete dáti ten statek, komu se vám zlíbí, bez kontroly a že je při tom také možno úplně popustiti uzdu národnímu šovinismu a dáti německou državu do rukou českých straníků. Velmi nejasná je kapitola >státní dluh<. Státní dluhy jsou v rozpočtu vypočítány na 40 miliard. Já sám mohu vám vypočítati státní dluh ve výši 52 miliard. Jsou však lidé - a četli jsme to v novinách - i na české straně, kteří vypočítali státní dluh mnohem vyšší. Není určitého podkladu, které státní dluhy byly nadělány. Celý státní dluh byl udělán proto, aby byly uhrazeny díry dřívějších rozpočtů a čas od času vyplňována prázdnota pokladen. Všechny tyto půjčky nejsou v žádném výkazu dluhů. Celá věc, pozoruji-li ji dobře, připažila mi tak, že bylo povoleno dosti půjček, kde by stát dostal peníze, kdyby lid měl k němu důvěru. Pak by mohl dostat hojnost peněz, mohl by volně hospodařiti a hospodářství podporovati; ale peněz nedostává, o tom se zmínil již jeden řečník, nikdo neupisuje, a tak chodí stát od banky k bance, jako zbankrotělý dlužník a chce-li zakrýti jednu díru, musí udělati druhou. Takové hospodářství je státu nedůstojné, je nutno nalézti prostředky a cesty, aby toto finanční hospodářství bylo přivedeno do zcela jiného postavení důvěry. A ptáte-li se, co je příčinou té tísně, že státu nikdo nepůjčí, jsme zas u té staré kapitoly: Stát svým vlastním státním občanům popřel válečné půjčky a tím ztratil přirozeně u každého státního občana všechnu důvěru a nemluvím zde pouze o Němcích, mluvím i o českých státních občanech. Něco takového se musí za každých okolností vymstít. Říkám vám, tyhle válečné půjčky jsou vředem, hlízou, která hlodá na těle státu. Ovšem - považte, přece 8 miliard národního jmění! Co by byly vynesly, kdyby byly bývaly ihned zaplaceny! Byly by ve státě hospodařily, byly by občany hospodářsky podpořily a stát hospodářsky povznesly, neboť 8 miliard vynese tolik, že by měl stát později dobré zisky, kdyby byl ihned přikročil k zaplacení. Takhle však leží miliardy ladem a zahálejí a otravují hospodářský život a já už vůbec nevěřím, že otázka válečných půjček bude řádně rozřešena. Probůh, my, Němci, vidíme, že se pracuje o naši záhubě; dobrá, pracujte si, jak chcete, když nechcete míti spořádané hospodářství. Uvažuji-li a slyším-li, jak se mluví o řešení otázky válečných půjček, ztrácím vůbec důvěru, že může dojíti k nějakému rozřešení této otázky. Nedávno vyjádřil se vyšší ministerský úředník, s nímž jsem o této věcí hovořil, takto: >Proč bychomměli my v Československém státě honorovati spekulaci z dobrakouských?< Prosím, názor tohoto muže jest, že každý, kdo upisoval válečnou půjčku, spekuloval a rozhodně >spekuloval na vítězství německé věci<, jak se onen úředník vyjádřil. V době, kdy se upisovalo, byli jen Rakušané, nebylo ještě Českého státu. Jak je možno zažrati se do takové myšlenky, ne-li přímo ze zloby. Kdo upsal, ať Čech nebo Němec, upsal buď z donucení - víte to, ve většině případů - nebo z obětavosti pro stát a učinil-li tak, pak byl tehdy řádným občanem.

Největší břemeno ukládá rozpočtu vojenské panství. A tu se musím tázati: K čemu je toto vojenské panství? My, Němci, nemůžeme nalézti pro to důvodu. A nedávno naň ministerský předseda s pýchou zdůraznil, že mobilisace byla mobilisací na zkoušku, že se zdařila že podala důkaz, jakou cenu má vojsko pro stát. Já tvrdím pravý opak. Tato mobilisace se nezdařila. Kdo viděl, jak to vypadalo venku, musí mi dáti za pravdu. Byla opakem úspěchu, byla důkazem, že vojsko v nynějším svém složení a podobě nemůže vůbec nikdy dostáti svému úkolu. Říkám vám, to nebylo v mých očích vojsko, znám vojenské pojmy, to byla hromada narukovaných lidí. Ať Čech, Maďar, Slovák nebo Němec, všichni se shodovali v tom: >Nafrontu nebo do války nejdeme!< Jeden zástup zpíval >Slávasvětové revoluci!<, druhý >Die Wacht am Rhein<, třetí >Sláva revoluci, pryč s reakcí!< - zkrátka dělilo se to podle skupin; vím, že v českých krajích, to bylo právě tak; co se tam zpívalo, nevím, ale to není vojsko v tom smyslu, jak si vojsko představujeme, s nímž možno něco počít. Naopak, zde musí být každý rád, každý ministr, že k tomu nedošlo, aby tyta prapory táhly do boje, neboť myslím, že by vám nešel ani jeden, poněvadž byla tatáž nálada, jako na konci světové války. Ten duch není ještě odstraněn, ten duch z konce světové války ještě žije, ten duch je velmi nebezpečný a kdybyste byli dopravili vojsko na frontu, ručím vám za to, že byste byli měli hned zas vojenské rady, jako na konci světové války. Tak vypadá věc ve skutečnosti, ono hospodaření, jež ukládá státu tak ohromná břemena. A poroto jsem toho názoru, že se musí s touto zásadou za všech okolností přestat. Známe jen milicí a to milici podle národního katastru, která slouží obraně země. (Sen. Hartl [německy]: A to všechno i přes ta cvičeni se zbraní v Ústí n. L., Kraslicích atd.) Zajisté!

Podobně je tomu v civilní státní službě. Na vedoucích místech nemáte vůbec žádných německých úředníků více a kde 'je některý, je odsouzen k bezvýznamnosti. V pozemkovém úřadě a v zemské správní komisi není vůbec žádného německého úředníka. Starých německých úředníků se používá jen k tomu, aby zapracovali dorost a jakmile se to stalo, dostanou kopanec podle starého přísloví: >Nevděksvětem vládne<. Hodí-li se někde ono přísloví, hodí se zvláště zde. U činně sloužících, i u pensistů. Kolikrát jsem už mluvil o bídě pensistů a dnes opět označuji onu kapitolu >o pensích< jako kapitolu >o hladu<. Neboť už aktivnímu úředníku je zle. Má-li na př. rodinu, řekněte mi, jak pak si má koupiti ze svého platu zimník, když přijde zima? To přiznáte, že si člověk někdy musí koupit zimník. To nemůže učinit ani ten, kdo je v činné službě. Musí-li jití úředník do pense, ztrácí 50% svého platu. Řekněte mi, prosím, protože onen člověk sestárnul, má vystačiti s 50% svého platu? Kdežto dříve bylo stáří u vážnosti a úctě, dnes se mu odnímá polovina příjmů. A má žíti! To je nemravné, často jsem to ve schůzích výboru zdůrazňoval a opakuji to zde ještě jednou. Žádáme důtklivě, aby byl učiněn konec tomuto nemorálnímu stavu, aby platy úředníků byly konečně stabilisovány a aby platy všech pensistů byly postaveny na roveň platům úředníků aktivních. O jedné zvláštní věci chtěl bych se ještě zmýniti, tyká se soudnictví. Jak můžeme míti důvěru k ministru spravedlnosti, který celou svou osobou plně a zcela se nezasazuje o nejdůležitější záhadu moderního konání spravedlnosti, totiž o neodvislost a nepřesaditelnost soudců? Neodvislost a nepřesaditelnost soudců stala se dávno společným statkem kulturním všech civilisovaných zemí, možno-li soudce každého dne sesaditi, každou hodinu přeložiti, pak už není, pánové, služebníkem zákonů, nýbrž otrokem svých představených, stává se sluhou, drábem justiční správy. Jak nevítaným by byl české správě neodvislý soudce, vidíte z toho, že Národní výbor vydal už 2. listopadu 1918 zákon, který na dvě léta zrušoval nepřesaditelnost a nesesaditelnost soudců. Hned bylo znáti působení tohoto zákona, na celý soudcovský stav. Neboť přesazování a pensionování zrovna prší, přece však se utěšujeme tím, že to potrvá dvě léta a pak bude konec. Ale vizte, zákon byl už loni prodloužen o rok a nyní přichází ministr spravedlností s novou předlohou na prodloužení této suspense základních soudcovských práv na 3 léta. A. odůvodňuje se tato předloha tím, že jest to v zájmu organisace soudů první a druhé instance nutno, aby tato základní práva byla zrušena. Ano, pánové, což pak se v těchto třech uplynulých letech málo organisovati? Co pak má býti ještě organisováno? Po převratu v roce 1919 to bylo pochopitelné. Tehdy se tvořil Nejvyšší soud. Nejvyšší státní soud atd. Nyní se předstírá ještě Slovensko. Říkám vám, na Slovensku nechce nikdo ani slyšet o soudcích cizí národnosti, a. český lid nechce ani slyšet o německých soudcích, ale právě tak ani Němci nechtějí ani slyšet o českých soudcích. Každý národ chce míti svého vlastního soudce, to je základní podmínkou každé rozumné a spravedlivé soudní správy. Ale zde právě jsou směrodatný zcela jiné důvody. Chcete vnutiti národům tohoto státu cizonárodní správní ústrojí a takové správní ústrojí, proti němuž se staví všichni národové vyjímaje národ český, který je panující. To je zcela ve smyslu imperialistického jednání, jaké vládne na Slovensku. Avšak aby bylo možno to provésti a takové správní zařízení udržeti, k tomu je potřebí míti také vlastní soudnictví, řekněme vlastní kabinetní justici, kde soudci tančí tak, jak si přejí ministři a ne právě tak, jak předpisují zákony. Soudcové od roku 1919 zaujali ve svých organisacích rozhodné stanovisko proti tomuto omezování svých nejvlastnějších, nejpřirozenějších práv. Avšak není ani stopy po odpomoci. Naopak, tento stav má býti nyní na tři roky prodloužen. (Výkřik: Ale to se týká jenom Slovenska a Podkarpatské Rusi, ostatních zemí ne!) Nerozumím, bohužel, co pan kolega praví a nemohu tudíž na to ničeho odpověděti, (Sen dr Hilgenreiner (německy}: To se týká jen Slovenska, praví kolega!) To je rozhodně nesprávné, zde jsou soudcové přesaditelní, neboť zde jsou přece vzděláváni a odtud je chcete posílati tam. (Výkřik: Jenom přidělovati, pane kolego! Sen. Hilgenreiner [německy]: Jenom pro nynějšek přidělovati, míní pan kolega!) Snad pro nynějšek přidělovali, ale soudějí tam!

Řekl bych jen, že toto jednání justiční správy jest mnohem horší, - nechválím rakouského státu - než justiční správy dřívější dynastické soustavy, neboť tam bylo aspoň svědomí, a pud sebezachováni dynastie, který se staral o to, aby byla zachována míra a slušnost. Zde však, u soudců, kteří jsou tam přesazováni s určitými úmysly, není nikoho, kdo by se staral o onu míru a slušnost. Považte na př. jak to vypadá s jazykovém zákonem. S pohrůžkou potrestání předpisuje se teď německému soudci, řekněme v chebském, chomutovském nebo libereckém okrese, že má úřadovati česky, že má podpisovati, čemu nerozumí, spisy nadřízeným úřadům musí vyhotovovati v cizí řeči. Uvažuji-li o tom, žádají se věci neslýchané. Vždyť u soudů běží o nejdůležitější věc v životě, o vykonávání spravedlnosti, týkající se cti a majetku člověka, A zde žádáte na soudci, aby podepsal něco, aniž ví, co v tom je, a je nucen ta učiniti, nechce-li se zbaviti svého úřadu a dáti se za to potrestati. Chcete si touto cestou opatřiti jednak kaučukové soudce, jakých potřebujete, jak jsem se už zmínil a na druhé straně, podle zásady, čas ospravedlní všechno, chcete utvořiti jistý stav via facti. Chcete potom říci, nyní sedí zde soudci už dva roky v úřadech, úřadují česky a věc se vyvinula sama sebou, soudci to samí chtěli, jest to výsledek přirozeného vývoje. A to je naprostá nepravda, to je stav neudržitelný. Shrnu-li to ještě jednou, pak mohu říci: Základní právo soudců bylo zastaveno, a má ještě po léta zůstati zastaveno, ne za účelem nové úpravy soudů, nýbrž proto, aby utvořen byl soudcovský stav justiční správě poddajný a aby osazeno bylo Slovensko a vůdčí místa soudcovská v německých územích soudci českými. Za tím účelem byl ten zákon zamýšlen, a jest to něco nemravného, je to něco, co nenajdete v žádném konsolidovaném státě střední Evropy. A právě ministr spravedlnosti, který byl přece advokátem, neměl by bráti podílu na něčem takovém, co je podle mého názoru kulturní hanbou, totiž zrušení základních práv soudcovských. Chtěl bych promluviti ještě 3 mnohých věcech, ale řečnická lhůta je vyměřena a chci tudíž ukončiti. Zabýváte se v této republice velikými otázkami, mluví se o obklopení Německa, všechno pracuje o získání koridoru k Jihoslovanům. Pracujete ve všech věcech, jež hýbají Evropou, avšak stát by měl věru příčinu, aby se raději zabýval vnitřní výstavbou, neboť prohlašuji: Stát je zbudován na písku a běda, začne-li se tento písek hýbati! (Souhlas a potlesk něm. senátorů.)