Místopředseda dr Soukup: K slovu je přihlášen dále pan sen. Hrejsa. Uděluji mu slovo.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Církevní jeden reformátor řekl, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Tím chtěl naznačiti, že lidé mají často dobré úmysly, dobrou vůli, dobré plány, ale že jim schází často nutná síla a způsobilost, aby své dobré plány a úmysly provedli. Podobně také bylo řečeno o našem rozpočtu, že jest snůškou dobrých předsevzetí, proti nimž se však často, ba pravidelně hřeší. Tato charakteristika našeho rozpočtu je, bohužel, hodně správná. Rozpočet na rok běžný, jak byl předložen a schválen, končil přebytkem 288 mil. Kč. Byl to sice malý přebytek, ale přece jenom přebytek. Než do poháru radosti nad přebytkem v našem rozpočtu padla nám veliká kapka zármutku, když vláda nám předložila nové dodatky k rozpočtu na tento rok, které ve svých řádných i mimořádných výdajích vyžadují nákladů 2,627 mil. Kč. Bylo zde dobré předsevzetí, dosáhnouti rovnováhy a udržeti ji, ale nyní se proti tomu hřeší. Rozpočet je snůškou dobrých předsevzetí, proti kterým se pravidelně hřeší. A hřích tento je zaviněn ovšem cenovými poměry, hospodářskými a valutními poměry, jak zdůraznil pan generální zpravodaj zcela, správně. Ale také i obě sněmovny i vlády, zvláště minulá vláda úřednická, nejsou bez veliké viny na tom. Musí býti snahou všech povolaných činitelů, aby tento nezdravý zjev dodatečných rozpočtů zamezili, aby se již neopakoval.

Když se probíráme, velectění pánové, rozpočtem na rok budoucí, vidíme, že pokud se týká rozpočtu ministerstva zemědělství, tento resort absorbuje jen nepatrnou část státních příjmů a nemá víny na schodku 787 milionů, kterýmiž rozpočet na rok 1922 končí.

Potřeby ministerstva zemědělství v obnosu 590 milionů Jsou kryty, až na obnos 64 milionů, vlastními příjmy tohoto ministerstva, kdežto příjmy činí 526 mil. korun. Zdálo by se to předností tohoto ministerstva, že nepřispívá ke zvýšení schodku našeho rozpočtu. Ale tato přednost je pouze zdánlivá a je to vlastně vadou a nedostatkem našeho rozpočtu, že takovým malým obnosem pamatuje na ministerstvo zemědělství. Je jenom důkazem, bohužel, že nazírání na zemědělství je až posud ještě falešné.

Nechápe se pořád ta jednoduchá stará pravda, že zemědělství, jež opatřuje po traviny pro všechno obyvatelstvo státu, jež opatřuje suroviny pro průmysl, je nutno povznésti na nejvyšší možný stupeň dokonalosti, a nejenom v zájmu zemědělců samých, jak se snad pořád vytýká, nýbrž i v zájmu konsumentů celého státu. Nechápe se pořád, velectění pánové, že je v zájmu průmyslu a průmyslového dělnictva. Tak to tvrdil správně sociální demokrat Gerhardt Hildebrand, tehdy již v roce 1911, ve svém spise o úpadku průmyslového dělnictva, že je nutno a v zájmu i průmyslu i dělnictva průmyslového, aby zemědělci, kteří representují největší kontingent konsumentů průmyslových výrobků, byli finančně silni, aby mohli konsumovati právě výrobky průmyslu, aby byl zde zdravý koloběh, aby bylo dělnictvo silné a mohlo konzumovati výrobky zemědělské, a zemědělci finančně silni, aby mohli konsumovati zase výrobky průmyslové.

To by bylo třeba zvláště. V nynější době, jak víte, vývoz průmyslových výrobků za hranice je nemožný, nechci rozbírati vinu a příčinu, vždyť právě náš průmysl odkázán je na odbyt uvnitř hranic našeho státu. S takovým nesprávným nazíráním na význam zemědělství setkáváme se také i jinde. I v jiných státech byl favorisován a jest favorisován průmysl na úkor zemědělství. Tak na příklad v Německu vidíme, že teprve od devadesáti let minulého století počíná se věnovati zemědělství vyšší pozornost. Tehdejší říšský kancléř Bülow zdůraznil, že v případě války bylo by Německo vyhladověno a docílil toho, že říšský sněm povolil veliký obnos na meliorace a jiné úpravy půdy. Tato vydání přinesla také i bohaté užitky i úroky neboť produkce zemědělská v Německu od té doby se neobyčejně zvýšila, takže daleko předčí produkcí naší.

Podobně také francouzský ministr zemědělství Lefebore du Prey nedávno v rozpočtové debatě ve francouzské sněmovně pověděl: >Ochraňujme zemědělství, pokud je to nutno, poučujmeje co nejvíce, braňme je, hleďme přivoditi snížení censurovin, které mu jsou potřebny a tehdy sněmovna a vládabudou míti zadostiučinění, v několika měsících uzříonen blahobyt, na kterém s takovou horlivostí pracujeobdivuhodný sedlák francouzský<.

Po této stránce, velectění pánové, vykazuje náš rozpočet ministerstva zemědělství veliké vady a nedostatky. Neboť, co ku příkladu znamená obnos 1,950.000 korun na lidové školství zemědělské v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a obnos 970.000 korun na toto školství na Slovensku. V našem venkovském lidu zemědělském pozorujeme velikou touhu po vzdělání, vidíme, jak všechny odborné školy zemědělské vyšší i nižší pro chlapce i děvčata silně jsou navštěvovány, vidíme, jak kursy všelijaké, speciální, silně jsou frekventovány, ale většina dorostu zemědělského musí se spokojiti s obecnou školou a to zvláště v krajinách chudších a horských. Jest proto naprostou nutností, aby v obvodu každých 5ti km, jak v zákoně o zřizování zemědělských škol se předpisuje, byla zřízena taková zemědělská škola, která musí býti opatřena kvalifikovanými sílami učitelskými a také potřebnými pomůckami, jakož i dále v každém okresu, aby byla zřízena aspoň jedna zimní speciální škola hospodářská, aby byla dána možnost dorostu zemědělskému, aby takto dosáhl vyšší úrovně a vyššího stupně vzdělání všeobecného a zvláště vzdělání odborného.

Anebo co říci, velectění pánové, o nákladu na zvýšení produkce živočišné v celkovém obnosu 12,009.000 korun, z něhož připadá na pastvinářství a salašnictví 3,600.000 korun, o 400.000 méně, než bylo v roce tomto. Pastvin máme v hektarech v Čechách 260.000 ha, na Moravě 126.000, ve Slezsku 32.000, a na Slovensku 594.000, úhrnem 1,013.078 ha.

Tyto pastviny jsou až na ojedinělé výjimky obhospodařovány extensivně, to že provozovací kapitál je velice nepatrný, vkládá se velmi málo do těchto pastvin, takže výnos těchto je úplně nepatrný, téměř nic neznamenající. Kdyby tyto pastviny naší širé vlasti byly proměněny v pastviny žírné a řádně ošetřovány, stoupne počet dobytka, jak hovězího, vepřového i skopového. Podle sčítání posledního z 30. prosince 1920 jest v našem státě okrouhle 4¹/₂ milionů kusů dobytka hovězího, 2,700.000 kusů dobytka vepřového a 800.000 kusů dobytka skopového.

Tento počet dobytka bylo by možná zvelebením pastvin zvýšiti téměř o 2 miliony. Jaký význam by mělo toto stoupnutí počtu dobytka, jak pro konsumenty, kteří by získati daleko lacinější maso, neboť náklady výrobní by se zmenšily a odchov na pastvinách vyžadoval by daleko menšího nakladla, tak i pro stát, který by získal vývozem dobytka za hranice.

Přeměna pastvin, extensivně obhospodařovaných v pastviny žírné, má zvláště velký význam pro horské kraje republiky a zvláště pro Slovensko. Tyto kraje jsou přírodou předurčeny k tomu, aby se staly dobytkářskými komorami, které budou dodávati zdravý dobytek ušlechtilých ras do krajů úrodnějších, kde následkem stájového odchovu dobytek se degeneruje; nyní na tyto kraje horské nemůže se počítati, avšak povznesením pastvinářství a lukařství bude možno exportovati dobytek ušlechtilejší a dražší do těch krajin, kde poválečnými poměry, jakož i nakažlivými nemocemi byl zdecimován. Jest povinností státu, učiniti tyto kraje také aktivními a ten kapitál nebude ztracen, nýbrž vrátí se státu zpět s velikými úroky. Totéž platí, slavný senáte, o melioracích půdy, na něž jest preliminován celkem směšný obnos 22 milionů korun. Československá republika vykazuje veškeré půdy 15,125.300 hektarů a to s Vitorazskem, Valčickem a Hlučínskem dohromady. Z této územní plochy jest okrouhle plodné půdy 9 milionů, ze které vyžaduje meliorace po odečtení již meliorované pozemní plochy, plochy 1,757.000 ha. Z této plochy, která potřebuje a žádá melioraci, připadá na Čechy 660 tisíc ha, na Moravu 380 tisíc, na Slezsko 60.000, na Slovensko 480.000 a na Podkarpatskou Rus 160.000 ha, a na ostatní připojená území 17.000 ha. Snahy po melioraci půdy čilí po zlepšování půdy nacházíme již za dob krále Karla IV. a v pozdějších stoletích a zvláště ve století 18. Pokrok věd technických na počátku století 19, přivodil také i rozvoj zemědělství a zejména po zrušení roboty probudil snahy po úpravě půdy a to napřed velkostatků a pak také i na statcích selských. Za Rakouska nebyla úprava půdy a vodstva podporována a prováděna tak, jak toho důležitost a potřeba zemědělství vyžadovala, zvláště maďarská vláda zanedbávala Slovensko a ještě více Podkarpatskou Rus. Do převratu bylo zmeliorováno v Čechách 79.403 ha půdy, na Moravě 41,278.000 ha půdy, ve Slezsku 5.557 ha, na Slovensku 14,400 ha a v Podkarpatské Rusi docela nic. Celkem bylo zmeliorováno 140.638 ha, za vlády Rakousko-Uherska. Tak zv. agrárních operací (zcelování pozemků) bylo provedeno na 54.473 ha, dělení pozemků na 12.196 ha a úprava užívacích práv na 845 ha. Hrazení bystřin horských se zalesňováním bylo v Čechách provedeno 54 podniků, na Moravě 17, ve Slezsku 53, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provedeno bylo hrazení bystřin v župě Šáryšské a v Povodí nebo oblasti Boršové, v rozsahu dosud neznámém. K pracím zemědělsko-technickým náležejí také, podle zákona melioračního a vedle práva vodního, které bylo provedeno zemskými regulačními komisemi na základě zvláštního zákona. Náklad na veškeré zemědělsko-technické práce činil do 28. října 1918 celkem 373,480.000 korun. Tyto práce byly podporovány z melioračních fondů a z prostředků zemských a značnou měrou také i z příspěvků interesentů, to jest zemědělců samotných. Od převratu bylo provedeno melioraci v Čechách 3.142 ha, na Moravě 9.168 ha, ve Slezsku 68, na Slovensku 128, v Podkarpatské Rusi 19 ha, celkem tedy 12,525 ha. Vedle toho byly prováděny na Moravě a ve Slezsku úpravy po té známé povodni z roku 1919. Hrazení bystřin a zalesňování bylo provedeno v Čechách u 25, na Moravě u 11 a ve Slezsku u 10 podniků. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se potřeba hrazení bystřin a zalesňování ještě vyšetřuje. Zcelování pozemků provádí se na Moravě na 27.592 ha, ve Slezsku na 1.108 ha. Úprava užívacích práv provádí se na Moravě na 2.993 ha, ve Slezsku na 38 ha. V Čechách, jak viděli, jsme na tom pozadu za Moravou a Slezskem, Úpravy řek a potoků provedeny nákladem 19,898.000 Kč. Náklad na tyto veškeré práce činil v létech 1919 až V létech 1921 125,625.000 Kč.

Z celkové půdní plochy republiky bylo doposud meliorisováno 154.000 ha a meliorace potřebuje ještě plocha 1,757.000 ha. Mimo to vyžaduje se ochrana před záplavami velkými vodami pro 720.000 ha půdy v údolích. Potřebu agrárních operací nutno odhadnout 3kráte větší plochou, než jakou potřebují meliorace. Provedením meliorací zvýšil se výnos obilnin o 35.000 q. Počítáme-li 1 metrický cent jen za 200 K, zvýšil se melioracemi výnos půdy o 7.000 milionů korun.

Uvedl jsem, že v létech 1919/21 bylo meliorisováno celkem 12.525 ha půdy, tedy průměrně ročně 4.175 ha, to je stejné, kolik bylo v Rakousku, počínajíc rokem 1884 meliorisováno. Kdybychom tímto hlemýždím krokem pokračovali dále, trvalo by meliorisování l milionu 757 tisíc ha půdy plných 418 roků. Má-li býti tato doba zkrácena na 50-70 roků, bude nutno meliorisovati ročně 25 až 35 tisíc ha půdy. Jak umožniti provedení těchto na výsost nutných meliorací a jiných úprav půdy? Je na bíledni, že dosavadními methodami a prostředky nemožno dospěti k cíli. Poskytnutím obnosu 22 milionů Kč na meliorace v celé republice je politikou příštipkářskou. Chceme-li zajistiti soběstačnost státu, pak musíme prováděti velkorysou politiku národohospodářskou. Je nutno napřed si uvědomiti, co chceme a čeho potřebujeme a potom připraviti zákony. A to za prvé zákon o zemědělsko-technických úřadech s přičleněním melioračních ústavů pro výchovu a výcvik melioračních mistrů a kursů pro dozorce a odborné dělnictvo. Za druhé zákon o zcelování a dělení pozemků o úpravě správních práv společných pozemků o ohraničování lesů, který se již připravuje.

Za třetí zákon o zřizování, udržování a podporování zemědělských silnic a cest. Za čtvrté, zákon o úpravě půdy, vodotoků, vodních nádrží, hrazení bystřin, o vodních sílách, zásobování vodou, kanalisací a o hospodářské správě vod. Za páté, zákon o vodním právu, který by prohlásil zájmy vodní za veřejné zájmy státní, za zájmy veřejné, za zájmy státní, a který by reguloval pouze otázky správní, ale nikoliv technicko-hospodářské.

Pak je třeba zákona o podporování zemědělsko-technických prací z prostředků státních, s umožňováním finančních operací a zápůjček k provedení tohoto podniku.

Vedle toho je nutno, aby ministerstvo veřejných prací vypracovalo organisační program vodocestný a zejména, aby předložilo osnovu zákona o vodních cestách a osnovu zákona o výstavbě vodních sil k elektrisaci naší země. K provedení těchto prací, v zájmu státu nutných, bude třeba opatřiti potřebné finanční prostředky. Dosavadní přijatá zásada šetřiti, to je zajisté správné a potřebné, ale je rozdíl mezi šetřením. Musíme šetřiti na pravém místě. Opatření laciné mouky pro rok 1922 stojí náš stát na 2¹/₂ miliardy korun. Tyto miliardy se nikdy nevrátí, to jsou peníze opravdu vyhozené. Ale náklady na upravil půdy a vodstva nebudou vyhozeny, nýbrž jsou to produktivní investice, které vrátí vynaložený kapitál i s budoucími úroky.

Takto šetřiti se nesmí. Takto šetřiti, to je právě to největší marnotratnictví.

50 roků byly žerné Čechy, Morava Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus zanedbávány, 50 roků nebyly prováděny práce, které by půdu zvelebily a její rentabilitu a výnosnost zvýšily. 50 roků vodstvo naší vlasti působilo nám nezměrné škody, 50 roků českoslovenští zemědělci za těžkých krisí zemědělských vznášeli prosby o ochranu a úpravu půdy, a ač prosby jejich byly vyslyšeny, skutek utek. Nyní volají českoslovenští zemědělci znovu k zákonodárnému sboru a k vládě a očekávají, že tito činitelé vykonají, pokud se týká úpravy půdy a vodstva, svoji povinnost. To je v zájmu nejen zemědělců, ale i konsumentů a celého státu, abychom byli soběstační, a aby poplatní síla zemědělců byla udržena a stoupla, aby tak tito byli způsobilými nésti tato veliká břemena daňová, jež se jim stále ukládají.

I této věci je nutno věnovati několik slov. Naši zemědělci vidí, že stát potřebuje nutných prostředků ke svému vybudování a udržení a jsou také ochotni dávati státu to, což jeho je a přinášeti co největší oběti, jako dosaváde činili od převratu do dnešního dne. Musí však žádati a na tom trvati, aby břemena daňová byla stejnoměrně a spravedlivě rozdělována. To se dosaváde bohužel nedělo. Hlavní břímě daní bylo dosaváde uvalováno na střední stavy, zemědělce a živnostníky a daně nebyly a nejsou stejnoměrně a spravedlivě předpisovány. Veliká část berních, správ našich, zdá se, že trpí ještě pořáde poválečnou psychosou a myslí, že systém daňový má za účel expropriaci, vyvlastnění středních stavů. Na důkaz uvádím některé doklady z prakse našich berních správ: Osobní daň z příjmů nepředpisuje se podle skutečných příjmů, příjmy poplatníkovi neposuzují se individuelně, nýbrž mnohé berní správy stanoví si libovolně čistý výnos půdy a tak vypočítávají mechanicky čistý příjem osobní, dani z příjmu podléhající. Daň z obratu předpisují někde, kde zemědělci přistoupili na paušalování, bez ohledu na paušál, jinde zase, kde zemědělci na paušál nepřistoupili a učinili zvláštní přiznání, předpisují daň podle paušálu. Z lesů předpisují daň paušálně, ač zákon a nařízení ministerstva financí z 21. prosince 1920 jasně a striktně to zakazuje. Toto nařízení zákon předpisuje, že tržba z lesů se musí specielně přiznávat a z té tržby se předpisuje daň z obratu. Některé berní správy si neberou tolik práce, aby si přečetli příslušné nařízení, bez ohledu na ministerstvo financí, na zákon, předepíší daň z lesů paušálně, ač to zákon jasně a striktně zakazuje. Daň z obratu předepisují živnostníkům a ze živností, i když je živnost v klidu. Na Slovensku v některých župách vybírají daň z obratu hned z každého prodaného kusu dobytka finančními strážemi a četníky, ač se to má přiznávati a platiti čtvrtletně. Advokáti v Brně jsou zdaněni méně, nežli naši domkáři a sice zdaněni obnosem 22 000 Kč, kdežto takový maličký hodinář v Morkovicích obnosem 9.000 Kč. Cukrbaron Robert paraduje obnosem 600.000 Kč jako zdanitelnou částkou pro daň z příjmů. Takových dokladů bych mohl uvésti celou řadu. Ministerstvo financí může namítnouti, že poplatníci se mohou odvolati, také tak činí, ale co to pomůže? Odvolací zemská komise v Brně, plenum i subkomise vyřídila během dvou dnů 3364 odvolání, z toho plenum 985. Celá činnost zemské odvolací komise v Brně záleží v tom, že vyslechne pouze jména odvolavších se a návrh referentův na zamítnutí odvolání. V několika vteřinách každý případ je vyřízen. To je všechno na prospěch vlastní. Poplatník je vydán za těchto poměrů na milost a nemilost berní správy. Tak to dále nejde a nepůjde. Chci říci o dani z majetku a přírůstku na majetku. Při sepisování přiznání měli býti berní úředníci nápomocni poplatníkům, avšak oni to chápali tak, že jsou k tomu oprávnění a povoláni sami odhadovati majetek zemědělců, a jak odhadovali ho? Dobytek, majetek pozemkový i domovní, inventář mrtvý i živý, podle stavu z 1. března 1919. Přirozeno, že veškerý dobytek, který měl býti odhadován podle cen, které platil rakouský stát, případně stát náš, to jsou 2 až 4 Kč za kilogram živé váhy a to bez ohledu na to, co stát platí. Někteří odhadli však dobytek hovězí v ceně 5, 10 i 15 Kč, dvakráte, třikráte, než skutečná cena byla. My pořád ještě nevíme, byly-li již vydány směrnice ministerstvem financí pro komise pro správné oceňování majetku zemědělského, platné pro celou republiku, které by zaručovaly spravedlivé oceňování. Panuje v tom ohromná pestrost. V každém okresu bylo jinak ceněno, a v každém okresu a v každé obci také jinak. Nechať finanční správa na to nezapomene, že v roce 1919 anebo 1920 by zemědělci a živnostníci snadněji zaplatili daň z majetku a přírůstku, než je tomu roku letošního nebo bude v roce budoucím, kdy Montesqueiu pověděl o daních: >Daně jsou částí příjmu, kterou poplatník odvádí státuproto, aby zbytku příjemněji nebo bezpečněji mohl užíti.< A Saye k tomu dodává: >Nezaručuje-li však stát poplatníkuani jednoho, ani druhého, pak dopouští se loupeže.< Již brahmanský zákonník Mannův z roku 1000 před Kristem radí králi: >Se zemí, s obyvatelstvem jest to tak, jako se zrnemsezamovým. Nedá ničeho, dokud je nevytlačíme, nepokrájíme,nevypražíme, nepodrtíme.< - Vidíme, že není nic nového pod sluncem. Všecko zde již dávno bylo. Finanční správy musí si dnes počínati, jak radí zákonník Mannův před tisíci roky. I s naší finanční správou, s naší zemí je tomu, tak, jako se zrnem sezamovým. Nedá ničeho, dokud je nevytlačíme, nepokrájíme, nepopražíme, nepodrtíme. Ale tentýž zákonník Mannův radí králi, aby >jako pijavice, ne značnými úpitky,nýbrž znenáhla mnoho vyssával.< Toutéž radu dáváme my naší finanční správě, aby ne se značnými úpitky, nýbrž znenáhla mnoho vyssávala, aby mohl stát žíti, a to také poplatníci.

V naději, že stát přijde k poznání svých povinností vůči svému základu, to jest zemědělství, a že také splní své povinnosti vůči nám, v naději, že finanční správa, která prohlásila, že nechce zaváděti nových daní, nýbrž šetřiti, bude více dbáti poplatní síly zemědělců, než dosaváde, budeme hlasovati pro rozpočet na rok 1922, jako pro státní nezbytnost. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Durčanský. Uděluji mu slovo.

Sen. Durčanský: Slávny senát! Ja ako člen slovenskej strany ľudovej, mám tu mluviľ k rozpočtu. Každý možná tu z veľactených pánov rozmýšľa asi o tom, čo budem hovoriť. Veľavážení pánovia, môžem vám riecť toľko, že nebudem tu napadať žiadne strany, ako ostatné strany napadaly nás, nebudem napadať ani Nemcov, ani Maďarov, ani Čechov, ani agrárnikov a demokratov. Chcem mluviť, slávny senát, len o tom, čo je našou povinnosťou a to hlavne pri tak vážnej veci, ako je štátny rozpočet. Myslím, že našou povinnosťou je to, abysme my také zákony, také ťarchy ľudu prinášali, ako sú ľudu k uspokojeniu a keď budú k uspokojeniu nášmu ľudu, budú k uspokojeniu i našej Československej republike a jej blahobytu.

Slávny senát! Pri posudzovaní štátneho rozpočtu povinnosťou každej politickej strany je, zkúmať to, na koľko rozpočet odpovedá mnohým potrebám celého štátu a v akej miere môže slúžiť k uskutočneniu tých cieľov, ktorých sa domáha dotyčná politická strana vo svojom programu. Ja, ako člen slovenskej strany ľudovej čo sa týka štátneho rozpočtu, dovoľujem si v krátkosti poznamenať asi toľko:

Mimoriadnymi okolnosťmi, ba mnohdy ľahostajnostmi zapríčinený ťažký stav nášho štátu uvaľuje na nás veľké, nesnesiteľné dane, pod ktorými počínajú naši maloroľníci, zemedelci a obchodníci skoro klesať. Áno, pod tými daniami, ktoré sa na ľud uvaľujú, alebo sotva uplynú tehdá, že by nové a nové dane neprišly, ktoré sotva menovať bych doviedol.

Slávny senát! Pri odhlasovaní štátneho rozpočtu nielen o poskytnutí potrebných hmotných prostriedkov pre štát sa jedná, ale ide tu i o dôveru voči tej vláde, ktorej šafárenie štátu je sverené.

A tu žiaľ Bohu v minulosti mnohými trpkosťmi zkúšaní ohľadne dôvery voči tehdajšemu vladareniu máme mnohé a mnohé pochybnosti, ktoré nás už do rozpakov uviedly. Táto okolnosť nás, slovenských ľudákov, hneď pri nastúpení terajšej vlády k istému podmienečnému reservovanému stanovisku voči terajšiemu vládnemu systému prinútila, ktoré stanovisko máme i teraz, že totižto trpkými zkušenosťmi minulosti poučení, viac neveríme, ani veriť nebudeme sľubom, ale čakáme skutky a dľa týchto sa chovať budeme. (Sen. dr Kovalik: Faktá!) Áno, verejne si dovoľujem ohlásiť, že túto vládu len tehdy budeme podporovať, budeme-li mať faktá, že na Slovensku dosavádny centralistický systém zastaviť, zdravú decentralisáciu previesť a mnohé krivdy a neriady na národu slovenském páchané, odstrániť sa bude usilovať.

Táto nami uložená podmienka za povinnosť mi ukladá, aspoň vo všeobecností poukázať na tie rany Slovenska, ktoré bezodkladné liečenie vyžadujú, z ktorých niektoré krivdy aj tu vypočítať chcem.

Keď mám hovoriť o krivdách, budem hovoriť o krivdách, budem hovoriť o kultúrnych pracovníkoch a administratívnych pracovníkoch. Nech mi je dovolené preisť na otázku našich slovenských kultúrnych pracovníkov a slovenských úradníkov. Bohužiaľ, staré krivdy znova opakovať musím. Zaznávanie, odstrkovanie je ešte vždy smutným podielom slovenského profesora, učiteľa, úradníka, definitívne vymenovanie ešte stále a stále mešká. Platy s českými úradníky nemajú rovnaké, lebo diéty sa ešte stále hojne udelujú, kdežto za tým vládou donútení a do pensie daní slovenskí úradníci hladom zomierajú.

Môžem vám povedať, tiež pánu kolegovi, neviem, ktorý, Ján Kubica, učiteľ vo Frývaldu, za 13 mesiacov nedostal platu. Valérie Karpíšková v Čechách pri Starej Dale nedostala za 17 mesiacov platu. Ten, tak významný a vychvaľovaný školský referát, kedy táto učiteľka úbohá sa ku mne obrátila, abych sa za ňu primluvil, viete, čo sa mne dostalo v likvidatúre? Čo vraj mňa je do toho!

Pánovia moji, to sú faktá. Slávny senát! Otázka slovenských pensistov je tak biedna, že sa ani vypovedať nedá, lebo s 130 až 140 korunami do pensie hnatá 7-10 členná rodina, nemôže žiť. A takí ľudia sú, prosím, do pensie hnaní, ktorí ešte chceli a chcejú pracovať a sú práce schopní. Poviem vám, slávny senát, krátky dôkaz.

Ladislav Migazy, bývalý prečínský notár - a Štefan Lúčky, ktorý bol na území Oravy, ktoré sa dostalo Polákom, byv vyzvaní, aby Poľákom zostal slúžiť, riekol: Slovák som, pôjdem do vlasti. Poláci ho vyrabovali a konečne ho vyhnali zo stanice. Dnes bolo rečené, že komu je prez 60 rokov, má isť do pensie. Pýtam sa, koľko je nás zde prez 60 rokov? Či je to iné zákony robiť a notárom byť? Čujte, zdá je to správne, zdá je to gazdovanie, posielať ľudí práce schopných, ktorí by mohli ešte 10-15 rokov pracovať, do pensie a aby na to miesto druhí boli posadení? To je gazdovanie v republike!

Sociálna demokracia síce hlása pravdu a spravedlnosť, ale kde že je? (Hlas: Po 60 letech jíti do pense!) Aj, pán kolega má viac, a sedí v senáte. Takto, vážení pánovia, není možno očakávať potom spokojnosť na Slovensku.

Ďalej, slávny senát, otázka invalidov na Slovensku je tak mizerná, tak biedna, že každý by zaplakal, kto bude cestovať po našom Slovensku. Dostane sa vám videť v železniciach a všade po cestách žebrákov a každý vám riekne, že nemôže dostať od prevratu ani krajcara pensie. Rad radom sa ozývajú hlasy, a keď mi neveríte, môžete sa odvolať na každého čestne smýšlajúceho, ktorý medzi ľud chodí, na pr. treba niektorých pánov senátorov. Pánovia, mohol bych vám stá a stá takých príkladov predviesť, ale myslím, že mnou nakreslený obraz je dostatočný. Môžem vám riecť, že som pyšný na to, čo bolo vyslovené pánom ministerským predsedom, že Slovensko konalo svoju povinnosť voči svojej drahej vlasti v čas mobilisácie, že to boli v prvom rade naši ľudia na Slovensku, ktorí konali svoju povinnosť, že Slovák, keď išiel vlasť brániť, vzal svojho koňa, svoje hovädo a šiel s ním. Som pyšný na toto kavalierstvo slovenské, že vzali kone svoje so sebou, aby štát nebol zaťažený, aby nemusel platiť, V tom ohľade zachovali sa Slováci lepšie, než ich bratia v Čechách a na Morave.

Slávny senát, preto nie sme naklonení tomuto rozpočtu s celým uspokojením. So slovenského stanoviska hľadiac na tento rozpočet musím ustáliť, že on pri všom svojom zreteľu na úžasne veľké potreby Slovenska požadavkom slovenských roľníkov, remeslníkov a úradníkov ani z daľeka nevyhovuje a to hlavne nám, roľníkom za naše obete, ktoré naši roľníci svojou ťažkou a krvopotnou prácou priniesli na oltár vlasti. My, ako zákonodárci mali bysme vedieť, čo je to roľník. Od roľníkov závisí nielen bohatstvo jednotlivcov, ale i každého štátu, keď roľníctvo je ožobračené, beda tomu štátu. Od roľníkov závisí sebestačnosť štátu a nech nikto nerieka, že od industrie, lebo keď ešte industrie nebolo, vynikaly štáty a vynikaly roľníctvom, a keby všetka industria zanikla, roľníctvo musí vyniknúť.

My tedy slovenskí roľníci plným právom sme očakávali nejakú nápravu, ale bohužiaľ, nadarmo, že štát pri potrebách zvelebenia slovenskej orby snáď bude štedrejší. Dľa môjho súkromého mienenia štát mal by to vedieť, a o to dbať, aby hospodárstvo v prvom rade sa vyvinulo a bolo podporované, vláda by mala na to dbať, aby nielen na Slovensku, ale vo všetkých biednejších krajoch Československej republiky, kde bola zničená suchotou úroda zemedelcov, bola poskytnutá nejaká pomoc. Môžem riecť, že v národnehospodárskom výboru bola o tom reč, ale bohužiaľ, neprišlo nič a my môžeme dať dôkazy, že naši gazdovia prijdú zatým v niveč. Lebo kravu, ktorá stála 5000 K, dnes je roľník rád, keď predá za 1400 K.

O to, vážený senáte, mal by štát dbať a mal by to mať na zreteľu, kde suchom zničená je úroda, aby roľníci z nej žijúci vyšli.

Vláda by sa mala o to postarať, aby sa v tejto biede predošlo a aby bolo postarané o tých malých zemedelcov, ďalej, aby do úrodnejších krajov mohlo byť dovážané potrebné krmivo tak, že by železničný dovoz bol lacnejší. Ja som vedom toho, čo stála doprava z Nitry do Rajca a to dovoz l metráku 30-35 Kč po železnici. Tak sa vedie malému hospodárovi. A pýtam sa, jak je postarané o malého hospodára, aby mal dosť hnojiva. Tiež okoľkovanie peňazí spôsobilo mnoho horkostí. Hociktorý malý obchodník mal nepatrný obnos 1000-2000 K a na koniec bolo mu úradom dokázané, že bankovky sú okolkované falošnými kolky a bankovky boly mu zadržané.

Nie menej trpkým pocitom sme videli, že v rozpočtoch priemyslu a obchodu pre Slovensko jak na remeselníkov, tak na obchodníkov myslelo sa dosť úzkoprsne. Hrozná obava nás naplňuje, slávny senát, že v celom štátnom rozpočte Slovensku venované obnosy, nijak nebudú môcť napraviť tie hrozné a biedne pomery v dostatočnej miere na Slovensku, pre ktoré náš, veľmi skromný, svojej rodnej zeme sa húževnaté pridržujúci ľud slovenský deň po deň vo veľkých húfoch s oslobodenej vlasti sa probierá za more. Tu vám chcem len v krátkosti poukázať, ako sa pokračuje na Slovensku s remeselníkom. Nechcem vám tu predostrieť celú hrbu dôkazov a sťažností našich remeselníkov, myslím, že dostačí aj tento dôkaz, ktorý vám tu aj z novín citovať budem.

Na ľud zo dňa na, deň sa uvaľujú väčšie dane, takže už ľud pod tíhou dane počína klesať a peňažná krísa u roľníkov, remeselníkov už dosiahla takej miery, že už ani nebudú môcť na nich uvalené dane platiť. Jak som už vzpomenul, dane sa na ne stále uvaľujú, práce nemajú a práve preto není ľahkou vecou, také dane a rozpočet odhlasovať, ktoréžto dane búdou vôbec nesnesiteľné.