Avšak korunu všemu nasazuje § 9, prohlašuje absolutismus vládní, jenž bije v tvář každému demokratickému zřízení. Pan kolega dr. Brabec je advokátem velmi dovedným, to dnešního dne dokázal potud, že se mu do jisté míry podařilo, ponořiti trochu do mýdla: tohoto mouřenína, tento černý § 9. Avšak mouřenín přece černým zůstal, a všemi resolucemi, na nichž se usnášíte, že se vláda nesmí odvážiti zákon změniti, ač k tomu v §u 9 dostala právo, všemi těmito resolucemi se nic neudělalo, pokud § 9 zůstává. Nedivil bych se, kdyby zítra ten neb onen právník z většiny plaval ve Vltavě, poněvadž nechtěl takový zákon přežíti. (Veselost.) Jsem přesvědčen, že právníci, kdyby jim zde v senáte byla dána možnost, aby zákon změnili, že by byli tento paragraf jistě změnili. Avšak, pánové, >Pětka<, koalice!
Nyní zde bylo řečeno: nejvyšším zákonem ve státě je blaho státu. Bylo mně to řečeno již včera, a tím jste se bránili proti tomu, co jsem vám jíž včera ve výboru vytýkal, totiž: kdybyste mohli jíti za svým srdcem, seděli byste dnes beze všeho na druhé straně sněmovny u nás. Tu předstíráte nyní bonům commune, obecné blaho, pravíte, že tímto zákonem nutno státu pomoci. Co žádá stát, co žádá republika? Republika, stát žádá, aby zákony, jež byly dány ve prospěch trpící vrstvy, jako paritní zákon pro stav učitelský, nebyly oklikami zase odstraňovány, jak to děláte V §u 2, Dobro státu vyžaduje, aby autonomní samosprávná tělesa byla pokud možno chráněna, nikoli aby jejich právní základ byl podrýván, jak to činíte v §u 3. Dobro státu vyžaduje, aby byla pokud možno ve vážnosti a podporována manželská rodina a nikoli stavěna za konkubinát, jak vy to činíte v §u 3, Státní dobro vyžaduje, aby zákonodárství bylo od exekutivy přísně odděleno (Sen. Spiegel: Výborně!) a aby se proto exekutivě, vládě nedávalo právo rušiti zákony, jak to činíte v §u 9. Pánové! Má-li býti republika, bonum commune, směrodatnou, pak byste museli vy všichni hlasovati proti těmto paragrafům. Nemohu očekávati, že budete dbáti mých důvodů, neboť vím, že jste se zapřísáhli >Pětce<, Schiller již pravil: >Proti Pětce< bojují i bozi marně.< (Veselost. - Sen. Kroiher: Kde to řekl Schiller?) V>Panně Orleánské< to asi tak stojí. (Opětná veselost.)
Zbývá nám ještě jedna naděje, president, zbývá naděje, že tam nahoře budeplatiti rozum a lidskost více, než ledové číslice ministra financí.
Pánové, většina je tentokráte na naší straně, většina srdcí kolemv zemi a většina vašich vlastních srdcí. Proti svému vlastnímu srdcí budetednes hlasovati pro tento ukrutný zákon, poněvadž myslíte, že vám tak diktuje rozum.My jsme učinili, co jsme učiniti mohli. Mluvili jsme proti, prosili jsme, zapřísahalijsme, hrozili jsme, nyní nám zbývá jen jedno: hlasovati proti. Přijmouti tento hladovýzákon? Ne, ne, ne! K takovým katanským službám se nepropůjčíme! Nikdy! (Potleskna levici.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo sen. Lukschovi.
Sen Luksch (německy): Slavný senáte! Bude-li zákon, na němž se právěusnášíme, přijat zde i dnes v plném svém znění tak, jak byl přijatvětšinou poslanecké sněmovny a zde ve výboru, a nabude-li skutečně zákonnéplatnosti, stane se 21. prosinec černým dnem pro úřednictvo a učitelstvo tohoto státu.Předstíráním, ba řekněme frází, že stát je v nebezpečenství, že musíbyli zachována rovnováha ve státním hospodářství, máme býti přivedeni k tomu,abychom schválili tuto předlohu, která neobyčejné zatěžuje všechny státní úředníkya také učitelstvo, které my na venkově vysoce ceníme, poněvadž má v ruce apodporuje duševní blaho naších dětí. Toto učitelstvo má býti zatíženo peněžnímiobětmi dokonce ještě více než úřednictvo. Zkoumáme-li tuto předlohu, musíme říci,že je přímo nehorázností, a vláda si velice troufá, myslí-li si o poslanecké sněmovněi o senátu, že.se tu máme usnésti na takovémto zatíženi úředníků a našehoučitelstva. A pánové, že si sami netroufáte hájiti své předlohy, dokazujete tím,že se nepřihlásil ani jediný řečník, který by chtěl pro ni mluviti. Namlouvá senám, jak jsem už dříve pravil, že jde o rovnováhu ve státním hospodářství. Nuže,také my Němci zastupujeme přece poplatníky, také my jsme pro rovnováhu ve státnímhospodářství. Ale prostředek, který dnes touto předlohou podáváte, jest opravdunejméně vhodný, aby se jím rovnováha v tomto státě udržela nebo docílila. Učinilijsme vám zde z tohoto místo, již zcela určité positivní návrhy, jak by bylo možnodocíliti rovnováhy ve státním hospodářství. Chcete-li skutečně dosáhnoutirovnováhy, musíte především jiným naprosto upustiti od dosavadní politiky. Jinakrovnováhy ve státě neudržíte. Chcete-li skutečně rovnováhu, musíte započít sešetřením taní; v prvé řadě nesmíte činiti neplodné výdaje v té míře,jak se to děje nyní. Zde chcete ušetřiti 200, 300 milionů korun, a na druhé straně,v ministerstvu zahraničním a v ministerstvu národní obrany vyhazujetemiliardy. Připomínám mobilisaci, která stáli třikrát nebo čtyřikrát tolik, nežkolik zde chcete ušetřiti. Kdybyste toho nebylí dělali byli byste ušetřili peníze,ale byli byste i s tím mobilisováním ušetřili také ostudu před celou Evropou.Uvedu jediný příklad: Stát, který kaprálovi francouzské misse platí tolik, kolikplatu dostane v tomto státě odborový přednosta, takový stát pozbyl právaubrati byť i jediný halíř učitelům a státním úředníkům. Jsme, pravda, v tomtostátě na leccos zvyklí. Ale zřídka kdy byla veřejnost a zvláště zúčastněnékruhy tak oklamány jako právě nyní touto předlohou, která se chystá. Český tisk apředevším >Národní Listy<, ačkoli jako vládní list mohly přesně sledovati, cose v >pětce< děje, přinesly články, v nichž bylo možno se dočísti, ževlastně celá ta srážka, kterou úřednictvo a učitelstvo má býti postiženo, nebudečiniti více než dvě a tři procenta. Ba, ještě téhož dne, kdy tento časopisuveřejnil vládní návrh, z jehož §u 2 už bylo patrno, že učitelstvu krom srážek,jimiž je obmyšleno úřednictvo, stihnou ještě zvláštní srážky, které mohoučiniti 20 až 30% nouzové výpomoci, podváděl - odpusťte tento tvrdý výraz - veřejnostdále. Zvláštní srážky učitelstva škol obecných a občanských dosahují ujednotlivých učitelů výše 2000 až 3000 Kč ročně, a po případě ještě více. Vždyťtakovýmto zkrácením, při němž jednotlivci vůbec nebudou moci žíti, učitele přímopřivádíte na mizinu.
Nyní ještě několik slov k paritnímu zákonu. Jak známo, bojovalo a zápasiloučitelstvo více než 40 let o to, aby bylo postaveno na roven státnímu úřednictvu.Byl to jistě boj, jejž tehdy ve starém Rakousku vedlo vlastní silou proti protivníkutéměř nepřemožitelnému, a jejž pak přece vítězně vybojovalo. Výsledkem bylzákon z 23. května 1919, tak zvaný zákon paritní, který tuto rovnost skutečně taképřivodil. Ta přisuzuje učiteli nejenom stejné služební požitky, jaké příslušístátním úředníkům se stejným předběžným vzděláním, nýbrž praví výslovněve článku 2: >Služebními příjmy rozumějí se tu veškeré platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a výhody, které příslušejí státním úředníkům podle platných zákonů a nařízení k nim se odnášejících, kteréžto zákony a nařízení jest na učitelstvo přizpůsobiti.< Skutečně takébyly nařízení a zákony, jež vyšly a byly vydány po 23. květnu 1919, rozšířenyna učitelstvo. Ukazuji jen na akci ošacovací, na výhody při přídělech chleba amouky, dále na osvobození od rozličných poplatků, krom toho pokoření svého stavu aznehodnocení své osvětové práce plným právem v tom, že jeho práce byla odměňovánamnohem skrovněji, než převážné administrativní a manipulační kancelářskápráce státních úředníků. Několik dní po převratu byl ministr Habrman - bez>e< - v Brně. Tenkrát ovšem měl ještě >e<. Tehdáž prohlásil vevelkorysí řeči učitelům, toť se ví, že českým učitelům, že stát nikdynezapomene zásluhy učitelstva o založení republiky. (Německé výkřiky: Slyšte!Slyšte!) A nyní tato vděčnost! Pozorujeme-li tuto předlohu zákona, vidíme, žetato vděčnost byla tuze krátká a tuze zvláštní. Ministerský předseda dr. Benešodmítl, abych uvedl jen jeden příklad, sdělený mi českým učitelem, přijmoutideputaci českého učitelstva, že prý zná poměry učitelské, poněvadž jeho bratrje také učitelem.
>Pětka< se uzavřela jako do konklave a nepřijala vůbec žádné učitelskédeputace. A tomu se říká demokracie! To přece je hotový výsměch demokracii a lidovládě!Právem píše - a cituji list vašich lidí, kteří k vám patří a je to jedenz největších stavů - orgán českého učitelstva na Moravě. >Nevěříme už
ničemu a to je právní stát.< Také já soudím, že je tento stát všechno možné,jen ne státem právním, a to proto, co jsme obzvláště na této straně zakusili.Nemyslím, že by se v právním státě mohl pod takový zákon náčelník státupodepsati. Usnesení poslanecké sněmovny je příznačné pro to, jak dnešní úředníkruhy chápou Význam školy. Před třemi roky se ovšem soudilo jinak. Tehdejší důvodovázpráva k paritnímu zákonu praví totiž o tom - a není to nezajímavé -toto: >Význam obecné školy a důležitost
poslání učitelstva pro národ uznává všeobecně
celý československý národ od dob našeho Komenského až do Karla Havlíčka Borovského
a až do dnešního dne. Dejme tedy učitelstvu hmotné zajištění a umožněme mu
pokojnou práci ve škole k blahu národa a ke zdaru republiky.
V rovnoprávnosti učitelstva se státními úředníky třeba viděti daleko větší
úspěch mravní než hmotný; učitelstvo musilo přece bojovati po celá desítiletí
rok od roku o zvýšení svých služebních požitků, jež se dalo vždy jen po drobečcích,
a když bylo dosaženo nové úpravy, přišla, jak již řečeno, tak pozdě, že zatím
dosažená výše požitků dávno byla předstižena drahotou. Učitelstvo cítí atd.
atd.< Odmítavé chování vůči učitelstvu bylo stělesněno již před rokem v osobětehdejšího finančního ministra dra Engliše. Ten se pokusil v prosinci m. r., kdyžse poskytovala nouzová výpomoc stál ním zaměstnancům, vyloučiti učitelstvo z tohotoplatového zlepšení. Poslanecká sněmovna odmítla tehdáž tento úmysl poukazem naparitní zákon. Teprve Benešově vládě zůstalo vyhrazeno, že nechala provésti >pětkou
Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Hartl. Prosím,aby se uchopil slova.
Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Bylo již mnohými pány předcházejícímiřečníky poukázáno na to, s jak nápadnou plachostí se dnes páni z většinyvyhýbají řečnickému stolu. Chápeme ovšem velíce tuto zdrženlivost, neboť ani prone nemůže to býti slavností, mají-li z tohoto místa obhajovati porušovánípráva a brutalitu těchto projednávaných návrhů zákona. Nebudete však moci stálemlčeti a nebudete se moci vyhýbati řečnické tribuně. Neboť z této síněpůjdete do své domoviny a v této domovině poženou vás úředníci a učitelék odpovědnosti za vaše chování. Pak budete museti mluviti a nepomůže vámmnoho, chcete-li slovy zastříti bezpráví, které dnes zde pášete a osvědčí se navás výrok našeho básníka: >Marně mnoho mluvíš, abys to zamluvil, druhý slyší ze všeho pouze >ne<.
Naše stanovisko k předloženému návrhu zákona určeno jest jednak zásadní obavou vycházející z úcty k právu a zákonu, jednak snahou, abychom chránili tím bezprostředně postižené úřednictvo a učitelstvo před těžkým, možnost existence zasahujícím poškozením, které není možno ani v nejmenším skutečnými poměry ospravedlniti. Pokud jde o naše zásadní obavy, dovoluji si nejprve poukázati na § 9 předlohy, který přímo je porušením základních zákonů každé ústavy. Neboť má zmocniti zúčastněné ministry, aby provedli cestou nařizovací změny zákona. To je ohromná troufalost vůči zástupcům národa, které se nikdo nikdy neodvážil ani V konstitučních monarchiích. Nic není příznačnějšího, než skutečnost, že pan dr. Brabec viděl se nucen ve své řeči navrhnouti resoluci, ve které se vláda vyzývá, aby nepoužila onoho porušení ústavu, ku kterému ji předložený zákon zmocňuje. Dali jste si ovšem, pánové z protistrany, již dříve líbiti takové zasahování vlády do zákonodárství, tak na příklad v případě drahotních přídavků pro válečné poškozence, když jste přes mé napomenutí připustili, aby vláda upravila nařízením tuto věc vyhrazenou zákonodárství, A nyní chcete opět mlčky přijmouti nové protiústavní zasahování vlády do praerogativy parlamentu, My však nemlčíme a vznášíme hlasitý protest proti tomuto porušení ústavního práva.
Druhý zásadní odpor vznáší naše strana proti §u 3 předlohy, který se snaží omeziti anebo zrušiti právo obcí a jiných takových samosprávných těles na samostatné vyměřování platů svým úředníkům. Vidíme v tom nový útok proti obecní samosprávě, již si vysoce ceníme, proti kterému se co nejdůrazněji ohrazujeme.
A třetí naše zásadní stanovisko směřuje proti §u 2 předlohy, jenž znamená prolomení nezrušeného, nýbrž ještě platného zákona, tak zvaného paritního zákona. Neboť tento § 2 není ničím jiným, než pokusem odníti opět našemu učitelstvu postaveni na roveň se státními úředníky zaručené zákonem ze dne 23. května 1919, pokusem to, který přímo jest způsobilým otřásti důvěrou v poctivost a slušnost zákonodárství.
A nyní dovolte mně, abych krátce pokud možno se zřetelem na dobu k řeči vyměřenou 15 minutami, prozkoumal také materielní účinky zákona, o němž se máme raditi, na kruhy tím postižené. §§ 5 a 7 předlohy stanoví, že všichni v tomto zákoně uvedení, činně sloužící zaměstnanci, také tedy úředníci samosprávných, těles učitelstvo, mají přispívati 8% pensijní základny k pensijnímu fondu a platiti 25 % daně z příjmů vypadající na jejich služební požitky. To znamená - a vy to víte zcela dobře - zkrácení příjmů naších úředníků a učitelů, jež možnost existence činí pochybnou, jichž obživa jíž nyní je tak skrovná a nuzná, že měli jsme plný důvod, abychom myslili na další zlepšení, ne však na zhoršení jejich materielního postavení.
Což vám to připadá opravdu tak lhostejným, jestliže úředníci, kteří mluví jménem státu k lidu, jestliže učitelé, k nimž lid má jako k vychovatelům jeho mládeže patřiti s úctou, chodí v obnošeném, odřeném obleku, a opět z donucení upadají do dluhů? A neuvažujete, že taková nouze je také ohniskem, ze kterého se může vyvinouti úplatnost úřednictva se všemi zkázonosnými důsledky na veřejný život, a při mravně ne dosti silných charakterech se vyvinouti musí? (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)
A učitelstvo, jehož vysokého úkolu míti rozhodný podíl na mravním obrození všech našich národů, často vzpomínáte krásnými slovy, obšťastnili jste ještě zvláštním zhoršením jeho materielního postavení. Má utrpěti 20-30% obnášející újmu na drahotních přídavcích a nouzových výpomocích. Že to znamená prolomení paritního zákona, tedy do jisté míry porušení slova v zákonodárství, jsem již řekl. Avšak přes to otřásám vaším svědomím, vaším citem lidskosti. Víte, co toto ustanovení znamená pro lidí tím postižené, kteří beztoho již stejně jako úředníci byli vyloučením z veřejného zásobování těžce postiženi?
Dovolte mi to ukázati pouze na jednom příkladě.
Učitel v IX. třídě hodnostní, jenž má manželku a 3 dítky ztrácí:
na výpomocích....... Kč 4032,-
na pens. příspěvku.. Kč 456,-
na daní z příjmů...... Kč 327,-
dohromady...............Kč 4815,-
částku, jež se u učitele 8. tř. hod. za stejných rodinných poměrů zvyšuje na 5871 Kč. To znamená okamžité zničení pětiny jeho dosavadních příjmů.
A to chce stát udělati v okamžiku, ve kterém drahota přes průhledné tendenční zprávy o domnělém 20% ním poklesu cen v Americe stále ještě stoupá. Na tom je také ostatně vinna zvýšená daň z obratu, která u mnohých předmětů spotřeby, jež podléhají několikanásobnému obratu než dojdou do rukou spotřebitele, činí často 10-12% zvýšení ceny.
Nechci teprve mluviti o nespravedlnosti, že právě malá horská městečka a místa, ve kterých drahota zvláště v poměru k jakosti zboží nejsilněji vystupuje, mají býti postižena 30% ní srážkou. A k čemu všechen ten výsměch spravedlnosti a lidskostí? Aby státu bylo ušetřeno podle výpočtu vlády 180,000.000 Kč, tedy ani 1% našeho miliardového rozpočtu. Zde tedy má začíti ta neúprosná šetrnost, kterou pan ministerský předseda ve své programové řeči hlásal. Ne v oněch položkách na militarismus, udržování dvora, zahraniční zastoupení a zahraniční propagandu, na kterých by se lehko a jak jsem přesvědčen, při zvýšení naší státní vážnosti, daly ušetřiti miliardy. Vždyť operetní náklad v těchto oborech dosud jistě vážnosti našeho státu více škodil než prospěl.
Avšak podívejme se přece na tuto věc i z jiné strany s úplnou vážností. Chcete ušetřiti 180,000.000. Avšak proti tomuto finančnímu úspěchu stojí ohromný mravní otřes státu, který musí nastati, budou-li statisíce nejpovolanějších spolupracovníků na blahu a zdaru tohoto státu rozhořčeni proti tomuto státu, jenž se provinil porušením slova na zákonech, které teprve před nedávném vydal.
Těžko lze uvěřiti, že byste si neuvědomili tento nepoměr mezi finančním prospěchem a těžkou mravní škodou pro stát. A právě proto nemůžeme se zbaviti obavy, že zde leží dalekosáhlé, ještě zahalené politické úmysly, ku kterým se stavíme s hlubokou nedůvěrou. Varujeme vás v poslední hodině, abyste nešli započatou cestou a nepřivodili poměrů, za které vy sami budete museti nésti odpovědnost. My však předlohu, o které se radíme, rozhodně odmítáme. Hlasujeme pro menšinový návrh sociálně-politického výboru, avšak proti vládní předloze. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Průšovi.
Sen. Průša: Ctění pánové! Přihlédneme-li k právě projednávanému zákonu, řekl bych, že již celý průběh projednávání této zákonné osnovy nese na sobě nějaké takové stigma kletby. Z řad těch, kteří mají opírati tuto zákonnou předlohu jako stát udržující strany nevychází žádný podnět a nepřichází žádný důvod ani protidůvod vůči důvodům vedeným se strany oposice.
Lidé, kteří věřili dosud, že je zde opravdu ona vychvalovaná demokratičnost, že je zde skutečně ten demokratický režim v pravém slova smyslu, když dostali předlohu zákona do ruky, nežli se obeznámili s vnitřkem, s obsahem zákona, do jisté míry zajisté byli překvapeni a snad i příjemně překvapeni, když se mluví zde o vládním návrhu zákona, kterým se upravují výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů. Každý věřící v demokratičnost řízení by byl předpokládal, že stoupla-li u nás od doby úpravy platů a mezd státních zaměstnanců a učitelstva drahota o více než 13%, že demokratická vláda, která zde předkládá pod tímto názvem úpravu těchto mimořádných poměrů, chce uskutečniti v první řadě onu paritu stavu učitelského a v druhé řadě úpravu slibované stabilisace mezd podle žádosti různých organisací stavovských s 10%ním zvýšením.
Ale kdo se podíval do vnitř zákona a začal studovati jednotlivé paragrafy této zákonné předlohy, rychle byl vyléčen z té důvěřivosti v dnešní demokratický režim. Pravý opak je pravdou. Ona demokracie tak vynášená, stavěna za vzor celé Evropě, ukazuje se ve velmi špatném světle. Je-li při stoupající drahotě bráno ještě z požitků těm, kteří tak jako tak těžce vedou a probíjejí svůj život v přítomné době a bere-li se vedle toho stavu učitelskému, který má vychovávati příští generace a tvořiti onu šťastnější a lepší společnost, onu novou generaci, která by opravdu potom provedla to, co v hlavách druhých víří, nelze ovšem mluviti o demokracii. Nevěřím, že zde potom skutečně pravá demokracie je. Vždyť i ten způsob projednávání tohoto zákona je již prazvláštní, jak vysvítá z důvodových zpráv pánů zpravodajů jednotlivých výborů, pokud jsou na tom zúčastněni. Oba dva páni zpravodajové zmínili se o předloze jenom stručně několika slovy. Zdá se, jak říkám, jakoby přímo kletba ležela, na této zákonné osnově a většina samotných pánů zná hrozné důsledky, jaké to bude míti pro stavy, jichž se tento zákon týká. Já použiji, poněvadž jsme neměli zde žádných zpráv z výborů, zprávy z Národního shromáždění, a to pana zpravodaje dr. Kubíčka, který přece jen trochu sdělil a tvrdil: >Při sdělání státníhorozpočtu nutno bylo také uvažovati o vysoké režii státu na jedné straně a o těžkémvymáhání úhrady pro potřeby státní na poplatnictvu na straně druhé. Vyhovětioběma těmto požadavkům jest možno jenom cestou rozumného kompromisu, který současněs jistými úlevami poplatnictvu ve směru daňovém stará se o souměrné sníženístátních nákladů, mezi nimiž na předním místě se nalézají platy státních ajiných veřejných zaměstnanců. Poněvadž hromadným pojištěním státního zaměstnanectvazpůsobila se tomuto stavu pohroma daleko těžší nežli jest všeobecná úsporapostihující všechny státní zaměstnance, vypracovala vláda návrh zákona, kterýmse dosavadní mimořádné a nouzové výpomoce zachovávají, při čemž se všakregulují i příjmy povinností, platiti pensijní příspěvek, jakož i částečnoudaň z příjmu. Na státním zaměstnanectvu nežádá se nic jiného než částečnáúhrada platů pro sebe a za sebe.
Na pohled tato zpráva jest velmi hezká, ale podívejme se do jejího nitra. Vidíme,že jest zde něco nezdravého. Předně se zde nemluví o stavu učitelském, nemluví seo tom, že se mu odebírají jeho mimořádné přídavky drahotní, to jest zde vůbecpominuto, jako by tento stav byl již předem určen k tomu, aby veškerou tíhunesl, přes to, že jest uznáván podle citátu p. kolegy Luksche za nejdůležitější,vynikajícími autoritami. Jest zde ještě něco jiného, co nutno vytknouti. Jestližejest zde vysoká režie státu a jestliže vláda a nynější premiér ve svém úvodnímresumé řekl, že bude v prvé řadě nutno šetřiti a šetřiti - já, topodepisuji a každý rozumný člověk to podepíše - šetřiti se však má tam, kdeje to možno a kde se to dá, ale nemá se to bráti těm, kteří jsou nejubožejšíz ubohých. Představte si rodiny státních zaměstnanců nebo učitelů, kterýmdáváte dnes toto nadělení, a současně v době největší krise a drahoty,berete otcům rodin - a těch máme převážnou část - to poslední. On měl s tížirozpočteno služné na to, aby mohl koupiti svým dětem nejnutnější potřeby, a vy jednes necháváte nahé, vy je ženete na pokraj zoufalství. Ten stav nemohu jinak označiti,než stav úžasné ignorance vůči těmto důležitým stavům. Já si představuji, žestát rozumně spravovaný v prvé řadě se musí řádně starati o své zaměstnance.Nestará-li se o ně, pak jest to pro něj sama velikým neštěstím, a každý takový,stát pozná brzo, jaké důsledky podobné zákonné osnovy mají.
Vážení pánové, má-li se šetřit, ano, šetřit, ale jak jsem řekl, tam, kde semůže šetřit. Jak jeden z pánů předřečníků řekl: berte to tam, kde jsouopravdu příjmy nad potřebu existenční, A vedle toho vám poradím ještě něco jiného.Rad konečně ode mne nepotřebujete, tolik rozumu máte též, ale řeknu vám: Je potřebavyplýtvat tolik peněz na militarismus, na vojáctví, armádu? Je toho potřebí? Uvažte:Jde tu o 180 milionů korun. Jak je to dlouho, co jste k Ježíšku jmenovali 26generálů? Dnes naše slavná Československá republika s tou poměrně malou armádoumá více generálů než bývalé Rakousko, a prosím, uvažte, jaké bylo ještě dalšíavancement v armádě a jak nesmyslné avancement! Je to něco zdravého? Myslím,že není a nanejméně by to mohlo mluvit pro onu demokracii, pro onen vychvalovanýdemokratický režim v tomto státě. Pánové, tak se stát demokratický nespravujea takový stát také nemůže býti za demokratický prohlašován, naopak jev tomto případě z důvodové zprávy p. dr. Kubíčka jasně vidět, žetento stát je spravován pravé tou starou formou, tím starým systémem soukroméhokapitálu, směřujícího k rozvoji velkého kapitálu a k jeho ochraně. Mluvíte-li,že zde není úhrady pro vysoké potřeby státní, pak upozorňuji na šetřenív armádě. A tu bychom mohli jíti ještě dále: jak možno šetřiti ve vysokýchúřadech, jak možno šetřiti v ministerstvu zahraničí na zvláště drahémzastoupení v cizích státech, jak zvláště také může býti změněn i celý daňovýsystém. Zde je potřeba, aby také o tom bylo vážné přemýšleno, ale já nevěřím,že s vaší strany se vážné o tom přemýšlí, poněvadž je jisto, že jak celávláda, tak i strany, které ji podporují, jsou pod vlivem starého systému a staréhosměru myšlenkového chrániti za každou cenu majetek, třeba i na úkor poctivépráce. Prosím vás, pánové, může se vytýkat stavu učitelskému, může se vytýkatstátním zaměstnancům, může se vytýkat veřejným zaměstnancům, že oni plně apoctivě nevykonávají svých povinností? Myslím, že ani jeden mezi vámi se nenajde,který by něco podobného mohl tvrdit. Kde se tedy nalézá důvod, že oni první majíbýti zasaženi tímto systémem šetření, že oni první mají býti postiženi. Taktostát nevyléčíte a nevěřím, že bude vyléčen v tomto směru. Já si představuji,že každá státní mašina potřebuje ke svému vyléčení nejen toho, aby zde byly určitéúspory, ale napřed potřebuje, aby ve svém nitru byla naprosto spořádána, aby tencelý aparát administrativní také dobře klapal. Jestliže těm, kteří tutoadministrativu, která udržuje vlastně ten celý aparát státní, která jej řídív jeho základech, upíráte právo na existenci, pak nežádejte a nemůžete žádationy povinností, které mají plniti jako státní občané a státní zaměstnanci.Roztrpčení v takovém případě odezve se jistě na státu. Když p. referent Jílekukončil svůj velmi stručný referát slovy: >méně peněz, ale též levnější potřeby<,tu se mi zdá, že snad je tím trochu bez jakéhokoliv odůvodnění řečeno, a že snadje zde vážně myšleno na zastavení stoupající drahoty. Já věřím a přiznávám,že bude-li zde ona pevná snaha, podaří-li se vám vůči přemoci velikého kapitálu,že zastavíte stoupající drahotu, pak ano. Ale do té doby, než to provedete A než tobudete moci provésti, přirozeně nemůžete a nemáte práva sahati na tak dosti těžkouexistenci státních zaměstnanců a učitelů. Myslím, že v takovém případě, pánové,postupujete hodně riskantně a já bych řekl, že celý ten dnešní systém nejlépeukázal asi před třemi dny článek v >Národních Listech<, kde výslovně se mluví,a je přímo průzračné z tohoto článku, že připravován je zde systematickýútok na sníženi požitků, platů všech druhů práce na úkor těch, kteří udržujísvojí prací společnost, tento stát. Na úkor práce mají býti hájeny přirozenézájmy kapitálu, poněvadž začíná-li se šetřiti u malých, tedy je viděti, žejsou zde chráněni velcí, kapitálové silní. Zde právě z tohoto článku tak přímočiší Ona snaha, postihnouti co nejširší okruh pracovníků a výrobních kruhů, abyuchráněny byly wertheimky velikého kapitálu. Proti tomuto útoku a proti každémupokusu ještě více zotročiti práci jak fysickou, tak duševní, povedeme my rozhodnýboj. Víme, že v řadách těch, o kterých se v tomto zákoně jedná, mělijsme a máme dosud celou řadu nepřátel. Pánové, nemyslete, že já mluvímv tomto případě tak, že bych se zvláště angažoval. Víme, že většinatěch, o které se dnes jedná, hledí na nás až příliš skrz prsty, poněvadž nemápochopení pro idee, které my hájíme a propagujeme. Ale naší mravní povinností,jako zástupců volených lidem, jako zástupců, jejichž povinností jest chránitiprávo na život každého drobného utiskovaného člověka, jako zástupců tohotopracujícího lidu stavětí se také proti jakémukoli snížení životní úrovněhospodářsky slabých. Vidíme v tomto zákoně krok k reakci, krokk hospodářskému pokusu o sanování dnešních neudržitelných řádů, o sanováníkapitalistického systému na účet práce, na účet pokroku. A z důvodů těch,poněvadž plně chápeme vážnost situace a poněvadž přímo ve vzduchu visí tenútok - vždyť pro ty myslící je přímo hmatatelný - proto, abychom hned prvýkrok zmařili, budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Výborně! Potlesk na levici.)