Místopředseda Kadlčák (zvoní): Slovo má dále pán sen. Bárinka.

Sen. Bárinka: Heslo šetrenia doviedlo koalované strany a samú vládu tam, že šetriť umienili si na biednych úradníkoch a učiteloch, a hlavne učiteľské pôžitky citeľne snižujú sa na tento čas najvýš nevhodne. Velká drahota nepremenila sa od tých čias a pomery zostaly dnes tak, ako všetky drievejšie v roku 1919 a 1920. Dnes majú sa redukovať platy učiteľom, úradníkom a sriadencom. Tento návrh citeľne snižuje pôžitky učiteľstva a je na tento čas, jak som riekol nanajvýš nevhodný a nemiestny, poneváč potraviny, odev a vôbec všetky veci k životu potrebné nielen nezlacinely, ale stúply v cene a to zvlášte na Slovensku. Týmto zákonom existencia úradníctva, sriadencov obzvlášte potom učiteľstva bude jedným slovom nanajvýš ohrožená. Na Slovensku, kde je pomerne väčšia drahota nežli v Čechách a na Morave, bude úradníctvo do veľkej biedy a nedostatku uvalené. Z tej príčiny, ako člen slovenskej ľudovej strany menom kolegov senátorov tejto strany protestujeme proti tomu, aby totiž učiteľstvo medzi všemi kategóriami úradníckymi bolo najviac zdanené, a tým v jeho vážnom povolaní ochromené a nebude nemiestne, keď poviem, že tiež znemožnené. Bude nútené na inom poli nedostatok výživy svojej vyhľadávať a samo sebou sa rozumie, že sa to pomstí a to nielen vo smere zvelebenia kultúry, ale i výchovy. Zase bude náš učiteľ agentom, kupcom, bude pokútnym písárom atd. a bude zanedbávať svoje povolanie. To sa zase pomstí samo, že to bude mať vliv na školy, vymstí sa to na našej verejnosti a tým bude porušená vážnosť a váha štátu. Čo vydelá štát na mýte, to prehraje zase na prievoze. Týmto návrhom bude naše učiteľstvo vržené zase do otroctva. Týmto návrhom sa docieli v širokých vrstvách hrozná nespokojnosť, učiteľstvu a veškerému úradníctvu klesne chuť ku práci, zvlášte v radoch učiteľstva, ktoré je najviac odanené, klesne chuť do práce a škodu ponesie len verejnosť a sám štát. Tento návrh zákona bol by prijateľným iba tehdy, keby potraviny a iné k výžive potrebné články klesly v cenách, ale my zkusíme toho pravý opak. Sme pre sporenie, ale pre sporenie s iného stanoviska. Sú tu podávané interpellácie, taká interpellácia musí sa dvakrát tisknúť, to stojí 700 Kč. Odpoveď ministrova na interpelláciu stojí tiež 700 Kč. To je už 1400 Kč, a koľko takýchto štrnásť sto korún behom roku by sa dalo ušetriť, keby pán minister odpovedal na dotaz hneď, v určitý deň na rôzne interpellácie. Koľko tisíc by sa takto dalo usporiť a bolo by to chytrejšie. Sme pre sporenie, Poneváč ale paritu učiteľstva uznávame v platoch, sme proti jej porušovaniu. S našej strany návrh tento je neprijateľný. Platy nech sa všade rovnou mierou redukujú a nie len u učiteľstva, a to nech sa redukujú platy od shora až dolu. Učiteľstvo týmto zákonom, ako by malo byť trestané, čoho si nezasluhuje.

Senátori slovenskej ľudovej strany vládny návrh vzhľadom na jeho krivdy voči úradníctvu a sriadenectvu, zvlášte ale učiteľstvu, ktorému sa pôžitky väčšou mierou snížujú, ako iným úradníckym kategóriám a vzhľadom na spôsob krytia úhrady prehlasujeme, že tento návrh prijať nemôžem, že pre tento návrh hlasovať nebudem, ale budem hlasovať proti nemu. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Slovo má dále paní sen. Herzigová.

Sen. dr. Herzigová (německy): Slavný senáte! První francouzské národní shromáždění z r. 1789 vynasnažilo se při prvé poradě své o základních právech národa úzkostlivě, aby oddělilo zákonodárnou a výkonnou moc. Po celé měsíce se uvažovalo a konány porady, nejvýznačnější duchové a nejskvělejší řečníci tehdejší Evropy zasazovali se všemožně o to, aby přesně ohraničili oddělení zákonodárné a výkonné moci. Demokracie je vybudována na těchto základních pilířích.

V § 9 předloženého návrhu zákona přiznává se nyní vládě samostatné měnění zákonů v případě, uzná-li to za správné. Tím jste demokracií, kterou se tak pyšně vychloubáte, otřásli. Přenášíte zákonodárnou moc příslušící pouze parlamentu na vládu a tvoříte tak přechod od demokracie k autokracií. To je jeden z nejzávažnějších a nejnebezpečnějších paragrafů předloženého návrhu zákona a varuji vás před jeho přijetím, neboť mohl by se velmi brzy obrátiti proti vám samým.

Dlužno litovati, že § 3 obsahuje zasažení do samosprávy obecní, avšak taková všeobecná nebezpečí jsou přes příliš obvyklá, než aby ještě zvláště byla nápadná. 23. května 1919 stalo se usnesení o paritním zákonu a tím stanovena základní práva jedné třídy občanů. Paritní zákon byl uznáním politické a národní práce českých učitelů.

Že se nyní přítomnou předlohou zákona činí do něho průlom a že je s ním v rozporu, je smutným důkazem spolehlivosti vašich zákonů. Zákon není nařízením a nabytých práv dlužno dle možnosti stále šetřiti. Uvádíte však předloženým návrhem zákona právní bezpečnost zákonů do nebezpečí, zákony samy v nedůvěru, a to se musí dříve neb později těžce vymstíti. Při důležitosti učitelstva pro výchovu mladých státních občanů bylo by bývalo třeba dvojnásobného, ohledu. Schválí-li slavný senát tento zákon, v samém chvatu poslaneckou sněmovnou s ochotnými vládními stranami zhotovený, pak zbývá zástupcům učitelů jen ještě správní soud a cesta s prosbou k presidentu republiky, jenž má poslední slovo.

§ 4 předloženého návrhu zákona stanoví, že ženy, ve státní službě nebo v činné službě této na roven postavené, obdrží jen drahotní přídavky, mimořádné nouzové nebo podobné výpomocí, avšak je.n ve výši stanovené pro ovdovělé zaměstnance, pokud jsou provdány za státního zaměstnance. Tento passus je hrubým poškozením práv státních ženských zaměstnanců, jež jinak mají v tomto státě úplně stejná práva s mužskými kolegy. Zdá se samozřejmým, aby osobní nouzové, drahotní výpomoci atd. byly ponechány a bylo by třeba jen stanoviti, že dítky pocházející z tohoto společenství dostanou určitou, stanovenou výměru požitků. Tak však je tento paragraf přímo trestem za uzavírání manželství mezi státními úředníky. Přes domněle tak příznivé poměry nedocházelo k nim přes příliš zhusta. Sociální směr dne usiluje o stanovení práv nemanželských dětí. A děje se to z citu pro spravedlnost a odpovědnost. Tento paragraf poskytuje však výhody volnému poměru, jehož odnože tímto zákonem zůstávají nedotčeny. Zde jde o poškození manželských dětí a právě tak, jako není možno bráti v pochybnost práva nemanželských dětí, nesmí se ani práva manželských dětí zkracovati a utlačovati.

Tento paragraf bylo by třeba co nejnaléhavěji změniti nebo škrtnouti.

Ze všech těchto úvah ukazuje se zákon nedostatečným, odporujícím všem ústavním zásadám, ba ohrožujícím je. Prosím slavný senát, aby jej odmítl. Senát se připravuje o svou vážnost, podporuje-li a schvaluje-li takový zákon. Zákonodárství vyžaduje velkou míru citu pro odpovědnost a povinnost. Jeví se nedůstojným proti lepšímu vědomí a lepší možnosti usnášeti se na takových zákonech, i když to žádají usnesení většiny. Tancovati podle disharmonie usnesení většiny poslanecké sněmovny zdá se býti při důležitosti této předlohy pro senát nevhodným a nemožným. Radila bych důtklivě, aby tato slavná předloha zákona byla poslanecké sněmovně poslána zpět jako vánoční dar. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu sen. dr. Wiechowskimu.

Sen. dr. Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Jako poslední řečník v této debatě mám poněkud těžké postavení. Neboť nelze zde, tak jako v jiných debatách, vůbec polemisovati s tím, co zde bylo v debatě předneseno. Vždyť mluvili k věci samí oposiční řečníci, což je už velmi příznačné pro povahu vládní předlohy, o které zde jednáme, ježto žádná z většinových stran nemá odvahy a jistě asi ani vnitřního přesvědčení v srdci, aby předlohy poctivě hájila.

Přehlédnu-li krátce, z jakých důvodů se tato předloha odsuzuje a označuje za neoprávněnou, nemohu k tomu, co bylo již řečeno, připojiti ničeho nového, mohu jen položiti obzvláštní váhu na jednotlivé, již přednesené body a shledávati nové doklady pro oprávněnost těchto výtek.

Bylo poukázáno na to - a právem - že snížení platů státních úředníků a učitelů spadá do doby drahoty a že toto snížení platů postihuje hospodářsky slabé, pravý opak toho, na čem se kdysi vláda usnesla. Pamatujete-li se, asi před rokem bylo zde řečeno, že je nemožno, aby stát snesl všechno to zatížení, které má v zápětí návrh Brodeckého a byl nám zde předložen projev loyality státních úředníků? státní úředníci postavili se takřka do první řady a prohlásili, že se zříkají dalšího zlepšení svých platů. Dnes je stav zcela jiný. Místo projevu loyality byla včera opravdu velkolepá schůze na Žofíně, a je to zcela pochopitelné. Neboť na jednu okolnost zde ještě nebylo poukázáno: Nejen že tato předloha spadá do doby, kdy drahota nepřestává, naopak u jednotlivých důležitých životních potřeb ještě stoupá, nýbrž přistupuje k tomu ještě jedna další věc: Zákon o ochraně nájemníků byl sice prodloužen, ale je nepochybné, že dojde ke zvýšení činží. Tedy nejen že životní potřeby nejsou lacinější, nýbrž dříve či později lze očekávati, že ve svých příjmech zkrácení státní úředníci a učitelé mají se nadíti také ještě zvýšených činží. To se dostavuje místo slavnostně slíbené stabilisace platů. Obzvláště těžce jsou postiženi učitelé. Učitelé jsou tímto úsporným systémem postiženi mnohem více, než státní úředníci a nutno zde poukázati na to, že mezi učitelstvem obzvláště jedna třída je těžce poškozena, myslím poměrně poškozena, a to jsou státem ustanovení učitelé. Kdežto státní zřízenci neztrácejí nic jiného, než pensijní příspěvek, který mají nyní platiti, a část daní, kterou platil dosud stát, strhuje se učitelům na drahotních výpomocech ještě 20 až 30% a v § 2 je výslovně ustanoveno, že státem ustanovení učitelé jsou postavení na roven ostatním učitelům. Tito státem ustanovení učitelé jsou zároveň státními úředníky i učiteli. Avšak tento zákon s nimi nakládá nikoli jako se státními úředníky, nýbrž jako s učiteli a proto se jim strhuje více. Nevím, jak to lze odůvodniti. V pochybnosti platí: >In dubiomitius,< v tomto případě však byli státem ustanovení učitelé posuzování podle nepříznivější zásady, které zde lze užíti.

Jaké budou nyní následky tohoto zkrácení? Říká se všeobecně, že prý nebudou tak zlé, U učitelů je to zkrácení velmi závažné a bylo vám to zde už od několika řečníků vyloženo. Já bych však rád upozornil na něco, co sice bylo už také řečeno, ale nikoli s dostatečným důrazem. Státní úředníci, jimž byly nyní sníženy platy, budou nuceni nějakým způsobem je doplňovati. Budou se muset chopiti vedlejšího zaměstnání, abych to vyjádřil zcela mírně. I když to budou zcela čestná vedlejší zaměstnání, nemohou přirozeně býti ku prospěchu vykonávání úředních povinností, nýbrž budou plnění úředních povinností na závadu a budou je ztěžovati. O jiných věcech nechci vůbec mluviti, nechci mluviti o tom, že mravně slabě založení lidé mohou obzvláště v tomto případě upadnouti v pokušení, a pojednávalo se o tom často při přelíčeních před porotou a býval to polehčující důvod, nebo důvod omlouvající vinu, který často byl porotcům podnětem, aby dotyčného osvobodili, takže se i při proviněních proti majetku, jichž se dopustili státní úředníci pro své bídné životní poměry, tento polehčující důvod vyskytoval a následovalo osvobození. Příhlédneme-li k odůvodnění tohoto pronikavého opatření, uvádí se jako důvod šetrnost, nezbytně nutná šetrnost. Jednotliví řečníci a řečnice poukázali na to, že lze mnohem účinněji šetřiti na jiných místech. Mluvilo se už o nedávném jmenování vysokých důstojníků, 25 generálů a četných štábních důstojníků; zmínil se o tom už kolega Průša a nemám k tomu co dodati, leč že bylo úplné zbytečno, dávati bývalého ministra Husáka do výslužby, což také naprosto odporuje zákonům. Ptal jsem se nedávno, abych to ještě doplnil, kteréhosi z pánů ministrů, zda je možno, aby zdravý muž vystoupil z nižšího státního úřadu a vstoupil do soukromé služby a dostával při tom pensi, třebas jen docela malou. Dostalo se mi odpovědi, že je to podle platných zákonů naprosto nemožno. Jenom pro nemoc může býti někdo dán do výslužby. V tomto případě tomu tak není. Když už se o tom mluvilo, že by se mělo šetřiti u nás na zahraničních zastupitelstvích a obzvláště bylo poukázáno na vyslanectví ve Washingtone, jež vyžaduje obrovských nákladů, chci upozorniti na jiný bod, uvedený v rozpočtu také u zahraničního úřadu, na velmi značné vybavovací příspěvky, určené našim zástupcům v cizině, jim samým, jich ženám a rodinám. Vydává se příliš mnoho na šat, úbory do plesů pro ženy atd. Dále je zde dlužno říci, že co se ušetří na úřednících, je velmi nepatrná částka z úhrnných výdajů, nutných pro státní úředníky a učitele.

Nevím, zda o tom některý z pánů hovořil, ale rozhodně nebylo učiněno srovnání. Čísla, která zde byla jmenována, ukáží se nám ve zcela jiné podobě, než jak dosud vysvitlo z debaty. Děkuji svému příteli Jarolímovi za sdělení, že veškeré výdaje na drahotní výpomoci a na měsíční přídavky, jakož i na to, co jest vynaložiti pro učitele, činí asi 3,4 miliardy. Z toho jsme povolili nyní část. Část musíme povoliti ještě později, neboť tyto položky nejsou ještě v rozpočtu, Z těchto 3,4 miliardy se ušetří ve skutečnosti 180 milionů. Musíme se opravdu tázati: Je to vůbec skutečné šetření, účinné šetření? Je to opravdu, nemožno říci kapka do moře, nýbrž kapka z moře čerpaná. Požadavek, aby státním úředníkům byly sníženy platy, a to jednak strhováním příspěvků k pensijnímu fondu, jednak tím, že budou platiti čtvrtinu osobní daně z příjmu, odůvodňuje se také tím, že je to úplně spravedlivé opatření a namítá se nám, sociálním demokratům: Ano, vždyť i dělník musí platit na svoji nemocenskou pokladnu, i on musí.platit své daně. Avšak není tomu tak! Zde běží o něco zcela jiného. Tím, že stát převzal část osobní daně z příjmu a také pensijní příspěvky hradil ze svého, tím zlepšil kdysi platy, to nutno pojímati jako část platu a nesmí se ta věc sofisticky překrucovati a říkati: Také státní úředníci musí učiniti zadost svým občanským povinnostem, jako všichni ostatní.

Obzvláště trpce se mně dotkla námitka týkající se učitelů. Bylo řečeno, že prý se učitelům vedlo velmi dobře, učitelé prý na tom byli mnohem lépe než ostatní státní zaměstnanci. Mají prý mnohem méně služby denně, mají prý službu jen pět dní v týdnu a mimo to nesmírně mnoho prázdna. Poukazovalo se na to, že mají netoliko v letních měsících dva měsíce prázdno, nýbrž také o Vánocích a Velikonocích dosti dlouhé prázdniny, kdežto státní zaměstnanci nižších tříd, nejsou-li ještě dlouho ve službě, mají prázdno 14 dní, později 3 neděle a konečně nejvýš 5 neděl, Z toho se usuzovalo, že se dostalo učitelům paritním zákonem lepšího postavení, že se jim dostalo výsad, že mají více, než jim patří. Toto usuzování je od základů nesprávné. Nesmíte zaměňovati povolání učitele s povoláním obyčejného podřízeného úředníka.

Lidé, kteří vychovávají naše příští pokolení, musí na tom býti jednak, také co se prázdnin týče, lépe, a na druhé straně nelze jejich prácí vůbec srovnávati s mrtvým písařením a počítáním a pod. Ale nehledíc k tomu, učitelé se nevyhýbají práci, nemohou jinak, prázdniny přece nejsou k vůli učitelům, nýbrž k vůlí dětem a z všeobecných hospodářských důvodů. Považuji tudíž za svrchovaně zavržitelné, nakládá-li se s učiteli hůře, poněvadž mají, abych tak řekl, nucené prázdniny, a uvádí-li se to jako důvod. Vidíme tedy, že celá tato předloha nevede vůbec k žádnému výsledku, a na druhé straně může vyvolati největší rozhořčení a způsobuje nouzi u širokých, nemajetných a hospodářsky slabých vrstev. Je otázka, jak k tomu většinové strany přijdou, obzvláště české strany socialistické, aby přinesly tyto těžké oběti svému vlastnímu přesvědčení? Pánové a dámy! Zde je jistě zcela oprávněno, hledati hlubší důvod. Bylo by možno mysliti, že >pětka< pobloudila, že se ovšem pokusila šetřiti, avšak později, když seznala, že celý tento úsporný systém, který zde začíná, je naprosto bezvýsledný, ze vzdoru a z důvodů prestyže neustoupila, případně že vláda nechtěla odstoupiti, že lpí na svém úřadě. To tane člověku na mysli, uváží-li, jak chvatně a bez rozvahy byl zákon nejen předložen, nýbrž i v poslanecké sněmovna projednán. Tato možnost obstojí zcela, dobře, že můžeme i dnes pozorovati, že se pobloudilo, avšak z umíněnosti, z důvodů prestyže a poněvadž lpí na úřadě, nechtějí zpět. Avšak je zde i jiná možnost, která je pro nás opravdovou příšerou. Není pochybností, nebo lépe řečeno, je velmi pravděpodobné, že ve vládě, nebo v tomto státě, ačkoli jsou zde socialistické strany, nabyly vrchu kapitalistické směry, panující ve vládní většině, a že se pomýšlí, jak už bylo vyloženo, přímo na nápor kapitalismu za účelem snížení mezd. (Sen. dr. Heller [německy]: Při dnešní drahotě!) Ano, při dnešní drahotě. To, co dnes dělá vláda, udělá brzy po ní soukromý průmysl. Věřte mi, je to patrno už z toho, že se nikdo z vládních stran nepřihlásil k slovu >pro<. Kdyby v tom nebyl § l, nejdůležitější z celého zákona, paragraf, který zaručuje další povolení nouzových výpomocí, kdyby se tedy senát neocitl v úzkých, buď aby vůbec nepovolil nouzových výpomocí, nebo spolkl tento zákon, kdyby tomu tak nebylo, kdyby byly předloženy dva zákony, jak by bývalo čestné, kdyby byla vláda udělala dva zákony, jeden, jímž se dále povolují drahotní výpomoci, druhý s těmito změnami, pak by tyto změny v této sněmovně, bez ohledu na politické poměry, pravděpodobně nebyly přijaty.

Po všem tom, co zde bylo v debatě předneseno a co jsem také já sám řekl, není zapotřebí dalšího odůvodňování, že s tímto zákonem nesouhlasíme a že tudíž podáváme řadu pozměňovacích návrhů, jichž podstatný smysl je ten, aby ony body zákona, které jsou spravedlivé, které zaručují i nadále nouzové výpomoci, byly přijaty, avšak všechny ostatní paragrafy zákona, které znamenají poškození státních zaměstnanců a učitelů v jich dosavadních platech, aby byly škrtnuty. Mimo to také ještě § 9 o němž byla už několikrát učiněna zmínka a jenž podle našeho názoru odporuje ústavní listině.

Chci se také ještě stručně zmíniti o § 4, a to vzhledem k tomu, co řekl kolega Hilgenreiner a kolegyně Herzigová, aby v této debatě nebyla tak zcela naprostá jednomyslnost a aby bylo do ní vneseno trochu polemiky. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Přirozeně proti nám, co?) Zajisté. Pan kolega Hilgenreiner si stěžoval, že se zde uděluje takřka odměna za konkubinát. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Volná láska!) Na jedné straně se praví >manželka<, na druhé straně se praví >družka<. Odpovídám panu kolegovi Hilgenreinerovi: Podle dosud platného zvyku ve všech zákonech - dovolávám se svědectví nepřítomné kolegyně Ecksteinové, která vždycky na to s velkou přesností poukazovala, aby to bylo ve všech zákonech stanoveno - posuzuje se družka, co do výhod, stejně jako manželka. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Je to sociální škoda, stavěti konkubinu na roveň manželce. - Sen. Mayr-Harting [německy]: To platí jen, pokud běží o výhody!) Říkám, že požívají-li výhod, pak také musí míti nevýhody. Tak usuzuji já. Musíme zde přesně rozlišovati. Nebudeme žádati, učiní-li si nějaký >bobeček< ve státní službě na krátkou dobu přátelský poměr, í když je to třeba >liaison dangereuse<, aby zde byl činěn nějaký rozdíl. Něco jiného však je to, co vy nazýváte konkubinátem. Proti tomu se musím ohraditi. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Družka není žádný právní pojem!) Pro nás ano. Jestliže dva lidé spolu žijí, mají děti, založí domácnost, pak mají totéž právo jako ti, kdož jsou v manželství. To je moje mínění a proto s vámi polemisuji. (Sen. Karel Friedrich [německy]: Takové věci nepatři do této vážné debaty!) Jde o vážnou věc, kolego Friedrichu. Jednáme vážné.

Druhá věc je, co řekla kol. Herzigová. Domnívala se, že ženy státních zaměstnanců jsou zde poškozeny. Nejsou. Myslím, že toto nedorozumnění pochází od městského radního dr. Leona Epsteina, který článkem v >Prager Tagblattu< přímo vybídl senátorky, aby mluvily proti tomuto bodu. Na rozdíl od pana dra Hilgenreinera a paní dr. Herzigové jsme pro tento § 4 a shledáváme úplně spravedlivým, že ženatým se nemají vypláceti drahotní výpomocí dvojnásobné. To shledáváme úplně spravedlivým v manželském společenství. Neboť oč běží? Smysl zákona je, aby děti zcela určitě stanovenou měrou byly chráněny a aby ženatým byl povolen určitý přídavek na vydržování společné domácnosti. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: A žijí-li spolu volně, dostanou všechno!) Prohlašuji, že je velmi podstatný rozdíl mezi tím, co kolega Hilgenreiner nazývá konkubinátem. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Vstoupí-li u manželství, ztratí to!) Podle mého názoru tomu tak není. Proto jsme ve zvláštní zprávě menšiny podali návrh, aby § l s výjimkou posledních slov byl přijat a mimo to ještě §§ 4, 10 a formálně i § 11; všechny ostatní paragrafy, které znamenají podstatné snížení dosavadních platů státních zaměstnanců a učitelů, mají býti škrtnuty. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Kroiher.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Bylo zde na počátku debaty řečeno, že my, strany, které tvoříme vládní většinu, stojíme zde jaksi zaraženy a nevědouce si rady, a že snad následkem toho ani se neujímáme slova. Přisvědčil bych panu kol. Niessnerovi, který první řekl, že my dnes, majíce přijmouti tuto vládní předlohu, nejsme zrovna nejvíce nadšeni a že naše city jsou odlišné od citů německých. My necítíme radosti, kterou oni mají, že se jim podařila nová záminka (Hluk.) a příležitost ukázati se jako zastanci jednotlivých stavů, které jim tolik leží na srdci, ač jindy jsme toho svědky nebyli. (Hluk a odpor u německých senátorů). Přijdu na to, pánové, nejsem zvyklý zůstati někomu něco dlužen. (Opětovný hluk u německých senátorů.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje): Chtěli jste, aby se někdo z našich řad ujal slova, a když tak činím na vyzvání pana kolegy Luksche, nechcete mne slyšeti. (Opětovný hluk u německých senátorů a různé výkřiky.) Přijdu na všechno hned. Bylo nám tedy vytýkáno, že musíme zde hlasovati pro tuto předlohu a já pravím: Ano, my pro předlohu hlasovati musíme, a to proto, že jsme přišli k přesvědčení, že toho žádá zájem republiky. (Hluk. Výkřiky.) To, co vy potíráte, to je právě republika. Ale kdybychom i na krásně hlasovali pouze k vůli tomu, ze je to vládní předloha, pak si dovoluji upozorniti na to, že ve všech parlamentech světa je zvykem, že strany, které posílají své důvěrníky do vlády, hlasují také pro to, co vláda ve sněmu jim předloží, a když pro to nehlasují, pak že vláda z toho musí odvoditi důsledky. A já se docela nerozpakuji přiznati se i k tomu, co pánové s jistou ironií řekli, totiž, že nás vede >Pětka<.

Pánové, nezapírám, že veliký vliv. na vedení státních záležitostí a na vedení naší většinové politiky má t. zv. >Pětka<. (Sen. Pollach [německy]: To je smutný důkaz pro hájení tohoto zákona! - Sen. Matuščák: Neurážejte tu naši >Pětku<, kamarillu, tu většinu, lebo vás zbaví mandátu!) Pane kolego, nemám z >Pětky< žádného strachu a neměl jsem, poněvadž jsem se učil, já jsem měl vždycky lepší známku. (Veselost.) Ale, pánové, domnívám se, že když nejpřednější předáci našich stran o něco se dohodnou, že by to bylo smutnou věcí, kdybychom my je desavuovali, a kdybychom se.za tu >Pětku< styděli. Za tuto >Pětku< se pánové, nestydíme. (Výborně!) Pánové, něco vám řeknu. Vám se zde snadno mluví, jako se nám to snadno mluvívalo ve Vídni, a to proto, poněvadž máme dnes odpovědnost a vy máte právo a chuť kritiky. To jsme také dělávali ve Vídni, že jsme přicházeli s nejrůznějšími návrhy a nic jsme se nestarali, co to bude stát, to bylo věci většiny. A teď je tomu zrovna tak. Vy zase přicházíte s tím, co jsme dělávali my, vy to dnes opisujete a my se musíme starati o tu republiku a staráme se ochotně, poněvadž my jsme ti, kterým ta republika nejvíce na srdci leží. My to nezapíráme, (Sen. Matuščák: Dominus uobiscum!) že se chceme starati s velikými obětmi, poněvadž ta republika je jednoduše naše. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Smutný chléb!)

Bylo nám tu řečeno, že člověk musí po válce jísti dobrý chléb a my jsme si z těch starých časů zvykli na neobyčejně hořký chléb. (Hlas: A hlavně za války!) Ano, hlavně za války. Tentýž pan řečník kol. Niessner řekl, že stát je ve velkých finančních nesnázích, že mu schází 900 mil. korun. Ale to, že by nebylo ještě tolik, aby to opravňovalo k takovému šetření, jako dnes projednáváme. Musím vám, pánové, říci: Nám neschází jen 900 mil. K, nám schází vedle těch 900 mil. K ještě půl třetí miliardy nepočítaje drahotní přídavky. Prosím, aby byl vzat také na to zřetel.

Pan první řečník a po něm se vzácnou svorností také ostatní řečníci ukazovali na to, že by se mělo prý šetřiti na vojenských výdajích. S velikou svorností jsme slyšeli z úst německých a z úst komunistických ten odpor proti militarismu, (Hlasy: Ano!) Ano, pane kolego, něco vám řeknu: Který pak je národ na světě, který by byl militarističtějším než Němci, Když byla Němcům ustanovena výše armády, tedy oni výslovně prohlásili, že na ně to neplatí, že dovedou kopírovat to, co dělali po Jeně a Auerstädtu, že si dovedou mimo uniformu udržet kádry mužstva, které jsou zdánlivě v civilu. My víme, že v Německu jsou udržovány Orgesche a jiné věci. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Ale nestojí to nic!) A to je mi novinkou, že to nic nestojí, jsou snad živi, jako ti ptáci nebeští, kteří nesejí a nesklízí a snad Pán Bůh živí ty Orgesche? (Hlas: A to my můžeme také dělat!) Víme, že ne, ale když člen toho národa, který je tak militaristickým, dnes v republice nám vytýká militarismus, toho nemohu pochopiti, ale tím méně toho mohu pochopiti, když nám to vytýkají obdivovatelé Ruska, toho nejvojáčtějšího státu na světě, který je žoldnéřským, kde lid neslouží dobrovolně z povinnosti své, nýbrž za plat, kde jsou vlastní lidé posíláni jako >Kanonenfutter do předu. A ti nám budou vyčítat nějakýmilitarismus? (Hlas: Republika má taká vojáky!)

Bohužel, že musí míti, poněvadž by jinak podlehla.

Bylo nám zde také vytýkáno, že prý my provozujeme a mnoho dáváme peněz nazahraniční propagandu. (Tak jest!) Ano, ale pánové, vy nevydáváte za zahraničnípropagandu nic? (Výkřik.) Vy sami nás ostouzíte za své privátní peníze, onaši republice tam po světě roznášíte všelijaké tiskoviny a staráte se o to, abyv cizině (Sen. Friedrich: Ne, ne!) Vy ne, pane kolego Friedrichu, alevy Němci, staráte se o to, aby naše republika byla co nejvíce pošpiněna a my si to mámedát líbit?

Já myslím, že je povinností každého jednotlivce, aby dbal na svou čest, a tímvíce je to povinností státu. A jestli se vám zdá, že tyto výlohy na zahraniční,propagandu jsou příliš veliké, pak vám nemohu nic na to říci, nežli: Přestaňtevy a po vás bude moci potom přijíti také republika, ona nebude si musiti hledatichválu. (Hluk. - Sen. dr. Spiegel [německy]: To vše není pravda!) To jsemsám rád, že to není pravda, že byste vy v cizině proti nám agitovali, žebyste rozšiřovali zprávy po světě a bohužel, že nacházíte takové hejly, kteřívám to věří. (Smích!)

Vám také věřili na příklad při poslední mobilisaci, že u nás se ta mobilisacenepodařila, že u nás vypukne povstání a Pán Bůh ví, co. Není-liž pravda, že seto roznáší o nás? A vy jste se při této příležitostí zachovali dobře k republice,poněvadž jste se starali - vy ne, co tu stojíte, ale někteří příslušníci německéhonároda - aby výlohy mobilisační byly co možná malé, proto jste utíkali přeshranice, a nyní přispíváte těmi pokutami, aby se část těch výloh mobilisačníchnahradila, (Smích. - Sen. Pollach [německy]: To je jezuitské překrucováni! -Jiný výkřik: Všechno je nepravda!)