Pánové, já vám zde řeknu něco. Bylo zde mluveno o různých věcech, jak bychom měli šetřiti, (Sen. Jelínek [německy]: To říká kněz!) Ano, pánové, kdyby váš německý kněz v Německu kázal, aby Němci z Reichu utíkali přes hranice, když je tam mobilisace, tak byste ho ukřižovali bez ohledu na to, je-li to katolík, nebo evangelík nebo žid. Prosím, jen co je pravda! (Hlas [německy]: Vy jste pro ukřižování! - Sen. Jelínek [německy]: Duchovní lhář!) Tak, s jakými jsem se setkal lidmi, takový jsem sám. Vedle tepla nemůže zůstati člověk studený!

Ale na jednu věc jsem nucen také upozorniti. My máme šetřiti na tom a onom, a to se nám káže se strany, která chtěla, abychom bez rozpaku splatili všechny ty lehkomyslně upsané válečné půjčky nejen chuďasů, nýbrž hlavně těch válečných zbohatlíků, těch velkých komun německých o těch lidí, kteří upisovali, ač upisovati nemusili. (Výkřik sen. Matuščáka.) Dobře, vždyť já také řeknu někomu jinému něco. (Veselost.)

Bylo nám zde vytýkáno od jednoho kolegy, že prý naše republika dělá všelijaké zbytečnosti, dokonce prý máme v Adriatickém moři nějakou loď a ta se má starati o výzkum v Adriatickém moři. Pánové, měla by ta loď spíše jetí okupovati Franz-Josefs - Land, který ještě zůstal zbylým. (Hlas [německy]: Velice duchaplné!)

Ale, pánové, na druhé straně musím říci, býti profesorem, zástupcem vědy, styděl bych se říci něco takového, vždyť přece naše republika i v těch dobách dosti tísnivých má míti na paměti, že je povinna vědu podporovati, a já jakožto katolický kněz bych hlasoval pro každé sebe větší vydáni, které by mělo za účel podporovati vědecké výzkumy, poněvadž jsem toho názoru, že sebe podrobnější poznání velikosti světa ^ tajů jeho, pokud jsou ve světě poznatelné, nevedou od pána Boha, nýbrž k většímu obdivování jeho moudrosti a všemohoucnosti. Myslím, že by to bylo správné stanovisko také pro toho kolegu, který o této věci mluvil.

Pánové, bylo zde také řečeno, proč prý se musí zrovna začíti u těchto. Ano, to jest otázka. Proč se musí zrovna začíti u těchto stavů? Vy jste měli možnost, tuším, desíti nebo jedenácti řečníky naznačiti, u koho by se mělo začíti, ale vy jste nejmenovali nikoho, poněvadž jest to nebezpečné, v každém stavu může býti volič! Ale, pánové, fa bych tu řekl: To už není jinak možno, než udělejme o tom plebiscit, aby se přihlásil ten stav, který chce, aby se jím začalo. (Sen. Jarolim [německy]: Církev má velký žaludek! Sen. Niessner [německy]: Vracíme prostě předlohu!) Ukažte na něho a my už to nějak potom přezkoumáme.

Vykládalo se nám tu z vašich stran, že prý se při těch oslavách naší samostatnosti rozhazovalo. Pánové, proč nám to vyčítáte! Naše republika jest 3 léta stará a vy chcete, abychom se dívali na oslavu její samostatnosti s takovým klidem, jako kdyby jí bylo 100 let? Což nevíte, jak dlouho jste oslavovali Sedan a podobné věci? (Hlas [německy]: Ale ne jako sociální demokrati!)

Ne jako sociální demokraté, nýbrž jako Němci! Nedivte se nám, jestliže také my bez rozdílu stran, bez rozdílu stavů a povolání se radujeme v ty dny, kdy zasvitlo nám slunce svobody, které tak dlouho bylo za mrakem. (Výkřiky. - Sen. Jarolim [německy]: Skandál, mluviti zde s jezovitskými zásadami! Sen. Niessner [německy]: To je nedůstojným, mluvte vážně, vždyť jde o existenci desititisíců!) Já si nejsem vědom, že bych byl v tomto okamžiku užil nějakého vtipu, ale pamatuji se, kterak zrovna přede mnou byla zde taková bouře pro nepodařený vtip. (Hluk. - Sen. Pollach [německy]: To je přece skutečné překrucováni! On mluví o Sedanu, když mají učitelé hladověti! - Sen Niessner [německy]: To je přece vyšší lehkovážností)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje): Já odpovídám na to, co vy jste přinesli do debaty. (Hluk. - Sen. Niessner [německy]: To byl nejlepší jezovita, jakého koalice má! Sen. Jarolim [německy]: Ten byl vylosován!) Hned přijdu na něco lepšího. Vy jste nám tu řekli, že rozhazujeme. Ano, my se při znáváme, my jsme byli v mnohých věcech příliš štědří a s veselou myslí jsme všelicos povolovali. Ano, to jest svatá pravda. A nyní, když se poznává, že jsme byli štědří, nebo že jsme při těch oslavách málo šetřili, mohli jsme očekávati, že přijde jediný návrh, v čem by se mohlo šetřiti. Musím říci, že jediný kol. dr. Wiechowski přinesl konkrétní návrh, v čem by se šetřiti mohlo. Ostatní kolegové se spokojili s pouhým poukázáním >tamhle to ministerstvo atohle ministerstvo<, ačkoliv ve všech ministerstvech státní zaměstnanci budou postiženi tímto zákonem, a ministerstvo národní obrany zrovna tak, jako ministerstvo zahraniční není vyjmuto z platnosti tohoto zákona. Já vám vůbec řeknu: Jestliže vytýkáte, že by ta debata nebyla dosti vážná, vždyť sem přicházejí věci, které jsou mimoděk komické, takže člověk nemůže konečně zachovati tu náležitou míru a nemůže věřiti všemu, co se tu říká. Co si mám pomyslit, a sluchu svému nemohl jsem věřiti, když jsem slyšel, kterak kolega Luksch vyslovil starosti o budoucnost tohoto státu, on, který byl poslancem rakouské republiky, on, který má řadu kolegů zde i dole, kteří dělali odboj proti tomuto státu. (Sen. Matuščák pokřikuje.) Vy komunisté, kteří ho chcete bourat, nemůžete, jste na to slabí a neumíte to, tito chtějí nám vykládat, že mají strach o existenci tohoto státu, a jestliže se tato předloha stane skutkem, kdo ví, co s naším prý státem bude. Já zde musím říci, že tento strach je marný. My vám nevěříme, že by ten strach byl upřímným. Vy nám zde každou chvíli vykládáte, že naše republika se viklá, ale skutkem svým neukazujete, že byste měli strach, že by spadla, neboť nejdete do těch sousedních států, nýbrž zůstáváte v této republice. (Sen. dr. Heller [německy]: To je smělost! Máme právo zde býti jako vy! To je bezmezné klukovství! To přestává vše! Takový podlý, drzý chlap! My jsme se vám vnucovali? Sen. Jarolim [německy]: Vy jste na nás přišli s bajonety! Sen. Link [německy]: Z vás bude jezuitský generál v tomto státě! - Veselost. - Sen. dr. Heller [německy]: Vy se smějete nejblbějším řečem. Čím blběji někdo mluví, tím více se smějete. Sen. Löw [německy]: Ten chlap nás vyžene, ten štváčský kněz. - Hluk. - Místo předseda dr. Soukup [zvoní]: Pánové, prosím, aby se zachoval klid.)

Pane kolego, udejte mne, já ještě z této hodností neplatil taxu. Pánové, my zde slyšíme každou chvíli, že bychom měli dávat a plnou měrou dávat, ale my současně čteme v novinách, kterak stoupenci jednoho z mluvčích téže strany, kterého jsem zde citoval, na Stříbrsku... (Sen. Löw [německy]: Přijde čas, kdy nás pustíte, pak vám ukážeme!)

Místopředseda dr. Soukup: Pane kolego Löwe, prosím, nevyhrožujte. Prosím, aby pan kolega Kroiher pokračoval.

Sen. Kroiher (pokračuje). Já, pánové, zde konstatuji, že v témž čase, kdy Němci jsou pro to, aby se ponechaly všechny státní výdaje, ve staré věci odpírají daně. (Hluk. Sen. dr. Heller [německy]: Ven, ven! Dolů s ním! Sen. dr. Wiechowski [německy]: Proč stále štvete? To je skandál! My jsme nic neříkali. Vy sem vždy přinesete národnostní véd! Sen. dr. Spiegel [německy]: Proč štvete? To má být kněz, který mluví pro mír! - Hluk. Různé výkřiky a odporu Němců.) Já povídám pravdu... (Sen. dr. Spiegel: Nemusíte štvát, toho není potřebí.) Ano, ale také není potřebí, abyste nás k tomu provokovali. (Sen. dr. Spiegel: Co z toho máte, když tak mluvíte?)

Prosím, aby bylo konstatováno, že jsem nic nepravdivého neřekl, nic, co by uráželo člověka dobře smýšlejícího. (Hluk neustává.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, já mám také čas. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Když se vám to libí, tak to je jiná věc. - Hluk. Výkřik: Nechtě je vyrvat!) Ale o co se jedná? Já nevím, proč se rozčilujete. (Hluk neustává.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pane kolego Kroihere, nemáte právo rozmlouvati. Pánové, prosím, opusťte lavici ministerskou. (Hluk.) Prosím, aby pan kol. Kroiher pokračoval ve svých vývodech.

Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, k tomu, aby se platily platy a drahotní přídavky, k tomu je třeba v prvé řadě, aby tu byly peníze, a my jsme toho svědky, kterak na Stříbrsku se odpírá placení daní a kterak se pořádají pravidelné útoky, ano výpravy do města proti berním úředníkům. To dohromady já si nedovedu spočítati.

Pánové, já jsem také přesvědčen, že na spořádaném hospodářství státním musí záležeti všemu občanstvu, nejen nám Čechům a Slovákům, nýbrž také Němcům a Maďarům. (Hluk. - Sen. dr. Klouda ukazuje na senátora dr. Mayr-Hartinga: Cizinci to jsou. cizinci, a ten tady bude poroučet? Odkud přišel, ať řekne odkud přišel tady ten pán, ať poví, odkud přišel? On sem přijde dělat rámus!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, slovo má pan sen. Kroiher. Prosím, aby pokračoval v debatě.

Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, bylo zde řečeno, že nesmíme se dáti vésti pouze chladem cifer ministerstva financí, nýbrž že je třeba míti také srdce. Já upozorňuji na státy, kde nedbali na chladné cifry ministerstva financí. Jest to Rakousko, jest to Polsko, je to Maďarsko a všechny ostatní státy, jichž valuta stojí hluboko pod naší, a je to konečně také i sousední Německo, jehož marka vždycky uplatňovala se nad naší korunu, ale jen následkem toho, že poslouchají hlasu srdce a ne hlasu rozumu, se děje, že jejich marka byla za 25 hal.

Já se táži, je to rozumná politika, chtíti hnáti republiku do toho, aby vůbec dělala v cizině dluhy nebo aby tiskla papíry? (Výborně: Hlučný potlesk.) Já se táži, jestli by bylo pomoženo státnímu zaměstnanci anebo učitelovi, kdyby dostával pětkrát tolik peněz, co se týká čísla, kdyby měly hodnotu rakouskou? (Výborně: Hlučný potlesk.) A upozorňuji na to, že jakmile vytiskneme 100 milionů korun přes počet, že rázem naše koruna klesne. Ale nemám strach, třebas, jak jsem dříve řekl, nadšen touto předloho i nejsem, že by po přijetí této předlohy naše koruna v Curychu klesla, ale domnívám se, že podrží svou stoupající tendenci. Pánové, já si dovolím říci zde vůbec, že v této debatě nejde ani o státní zaměstnance, ani o učitele, nýbrž že jde tu o velikou zásadu, zda-li může republika pokračovati na dosavadní cestě vydávání, bez velikých starostí o krytí, anebo, zda-li je v tomto ohledu potřeba učiniti již jednou krok nazpět. Jestliže, pánové, v této věci byli vybráni náhodou příslušníci stavů inteligentních, zaměstnanců státních a učitelů, tedy prosím, abyste vzali jednoduše na vědomí, že jistě to bylo naším stranám za těžko, poněvadž to jsou z valné části stoupenci našich stran, a niv jsme předpokládali, že v této věcí, kde se jedná o udržení a stabilisování republiky, musíme se v prvé řadě obrátiti na ty, kteří mají dostatek inteligence, kteří mají pochopení, oč se jedná, a kteří jsou nejvíce k tomu založení, aby nějakou oběť přinesli, a kteří také pochopí, že dojde sice na všecky i na ty, kteří vyrábějí a nejen na ty, kteří dostávají plat, ale že to vše nemůže býti uděláno najednou. Pánové se přesvědčí sami, že my nemáme úmyslu žádný stav vynechati, ani ne sebe senátory a poslance, ale pánové, já jsem přesvědčen, že s tím, co dnes my ještě projednáváme, nutně musí býti spojena starost vlády, ale nejeti vlády, nýbrž i všech stran a všech živlů v celé naší republice, aby toto snižování platů bylo umožněno tím, že, se budeme společně starat o zlevnění všech potřeb životních, a to nejen chleba, nýbrž i také výrobků průmyslových. Pánové, tadyhle je místo, abychom se spojili všichni občané této republiky bez rozdílu národnosti, bez rozdílu politické příslušností a bez rozdílu stavu vůbec. V této věci, pánové, dovoluji si jménem stran, kteréžto jsou sdruženy jako vládní většina, přednésti resoluční návrh:

Resoluční návrh sen. dr. Soukupa, dr. Krouského, Donáta, dr. Zavorala, dr. Franty, Trčky a soudr.:

>Starost o vybudování a finanční rovnováhu státu ukládá všem českýmstranám státotvorným mimořádnou odpovědnost a mimořádné povinností. (Místopředsedadr. Soukup: Kolegu Zimáka prosím o klid.) Svému mladému státu jsme všichni zavázánipřinášeti oběti, ale oběti ty musí býti úměrné dle prostředků a daných možnostíjednoho každého příslušníka státu. (Místopředseda dr. Soukup: Pana kolegu dr.Wiechowskiho prosím o klid.) Na těžkém přechodu z mimořádných dob poválečnýchdo poměru normálnějších musí spolupomáhati všechny stavy a také břemena tohotopřechodu musí býti všemi úměrně nesena. Jen v tom je záruka, že tentopřechod bude proveden bez vážných otřesů, že povede k trvalému všeobecnémuzlepšení hospodářských poměrů. Nezáleží na cifře platu, jako na kupní síle našichpeněz. Záleží na tom, aby za plat, jenž se zaměstnancům poskytuje, mohli si titotaké opatřiti prostředky, jichž k lidskému životu nezbytné potřebují.S poslední úpravou výhod poskytnutých státním a jiným veřejným zaměstnancůmz důvodů mimořádných poměrů musí proto býti spojena nejrozhodnější a všestrannáakce proti drahotě. (Hluk a lomoz na německých lavicích.)

Očekáváme proto, že vláda všemi prostředky, jež má po ruce, bude co nejpřísnějipokračovati ve svém, úsilí o zlevnění všech životních potřeb, že bude provádětisoustavné šetření ve všech oborech státní správy, že bude se vším důrazemdokročovati na všechny živly rušivé, že věnuje svou mimořádnou pozornoststabilisaci naší měny, řádnému rozvoji veškeré naší výroby a všem opatřenímjiným, jimiž by kupní síla našich peněz a tím také životní úroveň všehonašeho lidu byla zvýšena. Je to zájem státu a všeho jeho obyvatelstva, jenžopatření tato v míře svrchované neodkladně vyžaduje.<

Budeme hlasovati pro předlohu a pro přijetí této resoluce. (Hlučný, demonstrativní potlesk českých koalovaných stran, prudký odpor a hlučné volání: >Fuj, fuj< u senátorů německých a komunistických.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan ministr financí.

Žádám, aby se ho ujal.

Ministr Novák: Slavný senáte! (Hluk, odpor a různé výkřiky německých senátorů.) Při řečech, které většinou směřovaly proti předloze, byla jednohlasně uznávána nutnost, aby se šetřilo v naší státní správě. Námitky byly jenom proti tomu, kde začneme šetřit, že se to nemá díti právě na tom místě, kde se to tentokráte stalo. Dovolil jsem si již.... (Hluk, odpor a různé výkřiky senátorů německých. Čeští senátoři volají do lavic německých: Ticho. Sen. dr. Wiechowski [německy]: Chceme škrty na účet vojenského rozpočtu! Sen. Klofáč: Navrhuji, aby se šetřilo trochu hlasem!) To ještě nepůjde. (Hluk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím, nevyrušujte řečníka! (Velká vřava, z které pronikají výkřiky německých senátorů.)

Ministr Novák (pokračuje):... Dovolil jsem si již v rozpočtové debatě uvésti, že k ozdravění našeho finančního hospodářství bude nám třeba šetřiti na všech stranách a že dojde na všechny tyto podněty, které zde pánové dnes přednesli, že tedy nezůstaneme při tom jednom. A to proč? Z rozpočtu, který byl nedávno přijat, vyplývá schodek 900 mil, Kč a, velectění pánové, musíme říci, že za projednávání rozpočtu se strany oposičních stran těch úsporných návrhů bylo mnohem méně, než návrhů na zvětšení výdajů a kdybychom byli všecky ty oposiční návrhy přijali, byl by ten schodek několikráte větší než je dnes. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Šetřte jen na výlohách vojenského rozpočtu! Sen. Klofáč: Pánové, to jste měli říkat ve Vídni, tam jste drželi hubu! My jsme byli proti tomu ve Vídni a tam jste drželi hubu a komandovali jste při každé vojenské předloze jenom absenci! - Hluk a odpor u německých senátorů. - Sen. Löw [německy]: Vy nám nezakážete, abychom zde mluvili! Sen. Polach [německy]: Vy se učíte svým řečem před zrcadlem!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím, pánové, abyste se zdrželi slova. Slovo má pan ministr financí.

(Hluk trvá. Výkřiky u německých senátorů. - Sen. Klofáč [obrácen k německým sociálním demokratům]: Tam při každé vojenské předloze jste komandovali absenci! Jste komedianti! Jste komedianti! Jste komedianti! Jste komedianti! Jste komedianti Jste komedianti! - Německý výkřik: Jděte spát! - Sen. Klofáč [obrácen k německým sociál. demokratům]: Tam jste komandovali absenci! Jste komedianti a Luksch první. To byl militarista ve Vídni! - Hluk a nepokoj trvá.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím, nechtě mluviti pana ministra financí! (Hluk a výkřiky trvají z obou stran.)

Ministr Novák: Pánové, prosím, račte dopřáti slova zástupci vlády. (Hluk a odpor, výkřiky u německých senátorů. Místopředseda dr. Soukup zvoní.) Tedy faktem jest, že z rozpočtu vyplývá nám schodek 900 mil. Kč, ale v tomto rozpočtu nebylo pamatováno na nouzové výpomoci státních zaměstnanců, jak jsem již zde konstatoval, a vláda chtěla vyhověti tomuto požadavku, chtěla ty nouzové výpomoci ve stejné míře jako loni i letos povoliti, ale bylo její povinností hledati alespoň částečnou úhradu, a tu hledá, velectění pánové (Sen. Wiechowski [německy]: U učitelů!)... v těch příspěvcích, které jsou sice snad citelné, ale které jsou po našem soudu snesitelnými. A, prosím, pro správné posouzení předlohy této musíme se vmysliti ve své postavení, musíme se vmysliti v postavení vlády a většiny, která má snahu požitky státním zaměstnancům vypláceti v poctivých penězích.

Kdybychom se dali na tu dráhu, býti falšovateli peněz, pánové, (Hlas: Jako Vídeň!) kdybyste jednoho krásného dne to odhlasovali, a druhého dne by to bankovní úřad natiskl, a třetí den by se to vyplatilo, je to sice velíce pohodlné, ale pro naši valutu to není proto schůdné, poněvadž víme, že naše valuta a ochrana naší valuty znamená pro nás existenci našeho státu! (Tak jest! Výborně! Sen. Luksch [německy]: Ale ne-produktivní výdaje!) Také na ně přijde, velectění pánové. (Hlas: Těch 180 milionů jste mohli ušetřiti jinde! Výkřiky sen. Matuščáka. Sen. Klofáč: Navrhuji daň z blbosti, poněvadž by Matuščák na to stačil, aby zaplatil celý deficit!) Pánové, sedí zde pan ministr národní obrany, račte se ho zeptati, v první ministerské radě po nastoupení nové vlády, jaký jsme vedli tuhý boj o vojenská vydání, jak jsme se namáhali, abychom ten rozpočet redukovali - a on byl redukován, než přišel na stůl sněmovní. Velectění pánové, jestliže tedy máme toto před očima, jestliže se nechceme dáti na tu zhoubnou cestu, kterou vidíme v sousedství, nezbývá nám tedy nic jiného, nežli tato nepopulární předloha, ale já jsem přesvědčen, že schválením této předlohy prokážete službu všem v tomto státě, kdo jsou odkázáni na pevné platy, poněvadž, co je jim to plátno, když jim vyplatíte hodně platidel, když kupní síla taje jako sníh na slunci. Co si za to koupí? Jeďte za hranice do Cmuntu, jaký tam mají blahobyt ti zaměstnanci pří těch statisícových příjmech? Toho se musíme uvarovati, a toho nejde jinak se uvarovati nežli touto cestou úspornou.

A, velectění pánové, já vím, že tento rozdíl mezi korunou českou a korunou rakouskou oceňují dnes docela dobře gážisté všech národností, kteří tento stát obývají (Tak jest!) a že jejich zdravý instinkt jíní řekne - a když toho nepřiznají dnes, přiznají to za několik měsíců - že senát, když povolil, co mu bylo předloženo, jednal také v jejich zájmu. Proto prosím o schválení této předlohy, a tím končím.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Slovo má pan sen. dr. Brabec.

Sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Jest možno dvojí stanovisko v této debatě a to stanovisko koalovaných stran; buď nemluviti, a trpké sousto spolknouti, anebo říci upřímně, jaký je stav věcí, a také otevřeným slovem za věc, třeba nepříjemnou a nesympatickou, se postaviti. Já se hlásím k této druhé methodě, nemlčeti, neboť by se nám to mohlo vykládati jako slabost, tedy mluviti a jednati, neboť máme svědomí čisté, třeba nám to bylo těžké, nám jde o zájmy státu.

Páni kolegové, kteří se postavili na stanovisko oposiční, mají ovšem velmi lehkou hru. Jsou tu po ruce různá blýskavá hesla, jako jsme je slyšeli: >komandovaná většina proti vlastnímu přesvědčení a programu spolkne všechno<, nebo: >kapitalismus proti pracujícím vrstvám<, >počátek odbourávání mezd, necen<, >svobodní zástupci a přátelé úřednictva a učitelstva<, >svobodná mužnost<. To ovšem se taková hesla, když se hájí věc, na které zúčastněny jsou velice četné vrstvy státních zaměstnanců, rychle chápou, jednak že lidské povahy přirozeně si přejí - a neváhám říci: nelze se diviti ani, že si to přejí - neboť není pro nás pro všechny téměř žádné pochybností, že všechny ty platy resp. aspoň řádné požitky ve svém celku nejsou nadbytečně vysoké, (Sen. dr. Spiegel [německy]: To je to pravé!) a všichni zase naopak uznávají, že ty platy musí býti v určité výší vyměřeny, upraveny, neboť není důležitějšího zájmu státního, než míti spokojené zaměstnance, kteří mají důchody, které by stačily na potřeby jejich a jejich rodin, aby tak byli zbaveni těch všech starostí a mohli se svým těžkým úkolům věnovati.

Když někdo hájí takovou věc, přirozené lehce získává souhlas všech vrstev a těžko jest mluviti těm, kteří hájí pouze a čistě beze všeho ohledu jen zájem státní, který ani není tak docela jasný a samozřejmý, aby mohl býti hned pochopen. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Vy jste ten zákon nedělal!)

Velectění pánové, já nevím, co bych byl činil, kdybych byl v tomto postavení, a jistě by mně bylo těžko to udělati, jako dnes o tom mluviti a za to se přimlouvati. Ale pánové, odpusťte, nepovažujte to za žádnou urážlivou výtku, ale z vaší řeči nevyzíralo pouze, že hájíte spravedlnost. To by vám stačilo méně řečí, než jste jich pronesli. Vy máte při tom také jisté - promiňte - vedlejší úmysly a sice agitační. (Odpor u Němců. Souhlas na českých lavicích.) To z tendence vašich řečí bylo znát. Ale tím více - já to neříkám proto, abych se vás osobně dotýkal, já to říkám pro něco jiného - tím více musíme my býti na stráží instinktivně, neboť dosud ti, kteří nejevili žádnou značnou péčí ani o dotyčné vrstvy ani o stát sám, nyní najednou se staví do pósy ochránců státu a našeho státního zaměstnanectva. Promiňte, pánové, to musí v nás vyvolat přirozeně určitý pocit, že se tu jedná o nějaké nebezpečenství, a že bychom, špatně jednali, kdybychom se s vámi tak bez výhrady postavili na jednu linii. My s vámi můžeme souhlasiti, pokud litujete zaměstnanectvo, ale my s vámi nemůžeme souhlasiti v tom, abychom tu předlohu prostě odmítli a abychom státu tuto možnost úspory odepřeli. Pánové, já bych si přál, abyste na té linii upřímně a bez veškerých jiných úmyslů setrvali. Pak, myslím, že i naši zaměstnanci tento zákon budou považovati za prospěch státu. Jestliže se nám dnes vyčítá, že my jsme komandováni proti našemu právnímu přesvědčení a programu předlohu spolknouti, ačkoliv se prohlašujeme za přátele úřednictva a učitelstva a za svobodné zástupce lidu, pak, pánové, výraz >komandování< odmítám a zdůrazňují znovu, že důvody státní, politické a finanční to jsou, které nás nutí činiti něco, co neradí činíme. A v tom se jeví více povaha svobodného zástupce lidu, než v čemkoliv jiném. Jestliže stát a jeho zájem v tomto okamžiku toho žádá, aby státním zaměstnancům byly uloženy takové značné oběti za dnešních poměrů, pak pravím, že přítelem státních zaměstnanců jest spíše ten, který má odvahu rozhodnouti se pro zájmy státu a tím pojistiti do budoucností onu základnu, na které závisíme my i státní zaměstnanci, a který má odvahu to také mužně říci i těm státním spoluobčanům, které to postihuje, A tu jest ta svobodná mužnost, které se zde bylo dovoláváno, a já jsem přesvědčen, že bude pochopena našimi státními zaměstnanci, kteří dovedli daleko více snášeti za starého režimu v bývalém státu, ačkoliv se jich tehdy nikdo neujímal z těch pánů, kteří se jich dnes tak vřele ujímali.

V důvěře, že opatření bude i časově omezeno jen na nejnutnější míru, kdyby se nám drahotní poměry nepodařilo sraziti dolů, doporučuji tuto předlohu ku přijetí.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Dále má slovo pan zpravodaj sen. Sehnal.

Zpravodaj sen. Sehnal: Slavný senáte! Poněvadž poměry hospodářské jsou tak tísnivé, že není jinak možno, než abychom na cestu tuto nastoupili, prosím, aby návrh, tak jak byl poslaneckou sněmovnou přijat, byl schválen.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím paní a pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Vážený senáte! Během poslední scény použila celá řada pp. senátorů neparlamentárních výrazů. Já jsem povinen ex presidio tyto pány, kteří pronesli tyto neparlamentární výrazy, volati k pořádku.

Menšina členů výboru sociálně-politického podala ve smyslu § 33 jedn. ř. zvláštní minoritní votum k odst, I. denního pořadu a pan sen. dr. Hilgenreiner a soudr. resoluci a pozměňovací návrh k § 5.

Dále byla podána resoluce sen. dr. Soukupa a soudr. a dr. Hilgenreinera na oddělené hlasování o minoritním votu a dr. Hellera o sčítání hlasů.

Návrhu ohledně sčítání hlasů a odděleném hlasování vyhovím.

Žádám, aby byly podané resoluce přečteny.

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

Zpráva menšiny členů sociálně-polítické-ho výboru o zprávě poslanecké sněmovny č. t. 1138, jíž se upravují výhody, přiznané státním a jiným veřejným zaměstnancům za příčinou mimořádných poměrů.

Ve smyslu § 33 jedn. řádu navrhujeme ke zprávě tisk 1 toto:

§ 1. Státním zaměstnancům a dělníkům civilním a vojenským, pokud jejich požitky nejsou upraveny kolektivními smlouvami, čítaje v to zaměstnance a dělníky podniků a fondů státem spravovaných, ve službě činné, na odpočinku, a jejích pozůstalým, jakož i vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jímž dle posud platných předpisů příslušely do konce roku 1921 mimořádné (dříve čtvrtletní) nouzové výpomoci a měsíční nouzové výpomoci, budou tyto výpomoci vypláceny za dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 obnosem dle dosud platných norem.

Totéž platí o učitelích škol obecných a občanských.

§ 2. Ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jejichž manželka je v nějaké činné službě veřejné aneb jí na roven postavené, a kteráž sama požívá drahotních přídavků mimořádných, nouzových aneb jiných výpomocí, vypláceny budou drahotní přídavky a výpomocí měrou, stanovenou pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi drahotním přídavkem a výpomocemi, jež manželi příslušejí, a mezi obnosem, jejž by obdržel, kdyby byl pokládán za ženatého, větší, nežli přídavek a výpomoci manželčiny, poukáže se k výplatě obnos převyšující.

§ 3. Nenajde-li se úhrady pro náklad s prováděním tohoto zákona spojený ve veřejných příjmech státních, zmocňuje se finanční ministr, aby prostředků, pro tento účel potřebných, získal úvěrovými operacemi.

§ 4. Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1922, pověřují se všichni ministři.

Odůvodnění: Poněvadž drahota od poskytnutí výpomocí nepolevila, nýbrž podle indexových čísel, státním statistickým úřadem uveřejněných pro nejdůležitější předměty spotřební, spíše stoupla, jeví se zmenšení výpomocí, jakož i jinaké zatížení, pro veřejné zaměstnance a učitele neodůvodněné.

Proto, navrhujeme, aby všichni v § l zákona uvedení zaměstnanci a, učitelé obdrželi výpomoci měrou nezkrácenou a tím aby byla vynechána všechna ustanovení, která obsahují ztenčení výpomocí.