To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Mareš: Dovolil bych, si poznamenati k textovým změnám, že všude tam, kde máme slovo >neb< a >aneb dala nám poslanecká sněmovna samé >nebo<. Já jsem si to netroufal tedy opravovat, ačkoliv podle mého citu >neb< a >nebo< není jedno.

Tedy prosím, poněvadž nemůžeme nic změniti na textu, nemám žádných textových změn.

Místopředseda Kadlčák: Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Budeme hlasovati o resolucích. Poslanecká sněmovna nepřijala resoluci, kterou při projednávání této věci senát přijal v 65. schůzi dne 5. srpna 1921. Kulturní výbor doporučuje, aby se od této resoluce upustilo s výhradou právního přesvědčení.

Kdo s tímto návrhem kulturního výboru souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Od resoluce se upouští s výhradou právního přesvědčení.

Přistoupíme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž jest

7. Návrh, aby byla zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána zpráva výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, týkajícím se zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr. Tisk 1177.

Záležitost tuto nutno projednati jednáním zkráceným, neboť lhůta šestinedělní senátu ústavní listinou daná končí se dnešním dnem.

Kdo souhlasí, aby byla této záležitosti přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě jedné hodiny a aby lhůta řečnická stanovena byla na 15 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat. Dalším bodem, denního pořadu jest

8. Zpráva výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, týkajícím se zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze zakoupené na státem zaručený úvěr. Tisk 1177.

Zpravodajem je pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Původní návrh zákona o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr, předložen bývalým ministrem dr. Hotowtzem nejdříve senátu, který jej v podstatě změnil v prospěch spotřebitelů příze, a to především finančně slabých, a vyloučil veškeren drobný a střední průmysl textilní z povinnosti přispěti na ztrátu, zakoupením drahé bavlny vzniklou a špatným hospodařením Nákupního a prodejního družstva československých prádelen a zejména různými manipulacemi a nepřístojnostmi členů Družstva ve prospěch vlastní zaviněnou. Senát ustanovil, aby kromě likvidátora byl zřízen poradní sbor, v němž řádně zastoupeni býti mají všichni zúčastnění na eventuelní ztrátě, která prodejem nynějších zbylých zásob bavlny a bavlněné příze vznikne, a zařídil, aby i dělnictvo textilních závodů bylo v tomto sboru zastoupeno a v něm svůj zájem mohlo hájiti. Senát ustanovil, aby likvidátor všecky dosavadní likvidační kroky Družstva, Družstvem podniknuté, zastavil, a to dle nynějšího souhlasu sněmovny, aby zastavil i soudní spory proti spotřebitelům příze zahájené a aby tyto záležitosti vyřídil sám bez útrat a pomoci soudní, a to se zřetelem na hospodářské poměry jednotlivců a zákonem tím ochranu jim poskytovala. Likvidátoru dle usnesení senátu bylo uloženo, aby provedena byla revise dosavadního hospodářského družstva a jeho členů, a to v souhlasu a za účasti poradního sboru a aby podle výsledku této revise rozvrhl neuhrazený zbytek po slyšení a zajisté tedy i ve srozumění poradního sboru v první řadě na družstvo, jež bavlnu koupilo a jemuž vládou vyhrazen byl monopol obchodu bavlnou a bavlněnou přízí v tuzemsku, v druhé řadě na držitele prádelen, jakož i na tkalcovny a zušlechťovny s těmito prádelnami spojené, jakožto členy družstva, ve třetí řadě na ručitelské banky, pokud z ručení měly zisk, a v poslední řadě na větší samostatné tkalcovny.

Senát rozhodl, aby tyto větší samostatné tkalcovny teprve v poslední řadě na ztrátu přispěly, poněvadž na obchodování družstva neměly vlivu a senát tím také rozhodl, že střední a menší výrobci byli z účasti na ztrátě vyloučeni. Dále bylo stanoveno, že likvidátor nesmí povinnosti uložiti těm držitelům průmyslových podniků textilních, kteří by bez hospodářské "krise na ztrátu přispěti nemohli. Vládní návrh zákona takto změněný a usnesený senátem pozměnila poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna rozhodla, právě tak jako senát, že v prvé řadě ztrátu má hraditi družstvo a členové družstva, poněvadž tito poměrně nejvíce vyzískali využitím monopolů obchodu bavlnou a bavlněnou přízí, který vláda družstvu vyhradila, dále banky, jakož i finančně a hospodářsky silné jednotky, pokud z obchodu bavlnou měly zisk a poněvadž všichni tito činitelé směnečně se na zaplacení zaručili, vzala v ochranu spotřebitele příze. Poslanecká sněmovna neučinila však to tak jasně a rozhodně jako to učinil senát v prvním znění zákona. Senát ustanovil, aby v případě, že by družstvo, členové družstva a banky ztrátu uhraditi nemohly, byla ztráta rozvržena na větší samostatné tkalcovny, kdežto poslanecká sněmovna rozhodla, aby v tomto případě ztráta rozvržena byla na finančně k tomu způsobilé podniky přízi zpracující. Tím rozšířila okruh případně postižených spotřebitelů příze a zejména dala likvidátoru mnohem větší možnost v uvážení finanční způsobilosti a tím i rozvrhu ztráty na zúčastněné. Na druhé straně poslanecká sněmovna jasným ustanovením zákona v nově přidaném §u 6 vyloučila z účasti na zíráte všecky ty spotřebitele příze, kteří dobrovolně t. zv. nucený příděl odebrali a zaplatili. Této výhody docela právem nedopřála členům družstva, i když jsou také majiteli tkalcoven, a to hlavně proto, poněvadž by pak vlastně rozvrh ztráty byl znemožněn a nebylo by na koho ztrátu rozvrhnouti, poněvadž zbytek spotřebitelů příze, který dobrovolně nucený příděl nepřevzal, by ztrátu bez hospodářského zničení neuhradil. Tato výhoda jim nemohla býti dopřána ani proto, poněvadž by hlavní vinníci ztráty poměrně nejmenší ztrátu nesli a byl by zmařen účel rozvrhu a stanoveného pořadí v §u 5 zákona, dle něhož tito mají pokud možno ztrátu ze svého nésti. Poslanecká sněmovna omezila také pravomoc poradního sboru, za jehož přímé spoluúčasti dle usnesení senátu měla býti provedena revise hospodaření družstva a jeho členů a s nímž měly býti řešeny i jiné sporné otázky. Nyní tak učiní likvidátor sám dle zásad poradním sborem navržených.

Konečně provedla poslanecká sněmovna některé změny formálního rázu s ohledem na to, že Úřad pro zahraniční obchod byl zrušen a jeho funkci převzalo ministerstvo obchodu. Úmysl senátu a poslanecké sněmovny směřoval k tomu, aby se všecko dělo ve srozumění s tímto poradním sborem, a na to kladu velký důraz, poněvadž vím, že velký kapitál má velký vliv na určité ministerské kruhy a že by tento zákon byl vyložen tak, jak ani senát ani poslanecká sněmovna nechce, aby byl vykládán.

Tedy poradní sbor musí býti slyšen a všechno musí býti děláno ve srozumění s tímto sborem, ve kterém, musí býti zastoupení spotřebitelé příze, také ti, kteří byli z úhrady eventuelní ztráty tím sborem vyloučeni, jakož í zaměstnanci textilních závodů. Dále má provésti revisi dosavadního hospodaření Družstva a jeho členů a podle výsledku této revise rozvrhnouti neuhrazený zbytek prodejem do nynější doby zbylých zásob bavlny vzniklý, a sice, opakuji to úmyslně, v prvé řadě na družstva, v druhé řadě na majitele prádelen, tkalcoven a ušlechťoven s tím spojených, a v třetí řadě na banky, pokud z bankovních spojení měly zisky, poněvadž jsou to podniky hospodářsky a finančně silnější, poněvadž tito činitelé z obchodu toho nejvíce vyzískali a také na zaplacení bavlny směnečně se zaručili a dle dosavadních zákonů jsou tedy povinni ztráty hraditi.

V poslední řadě, kdyby Družstvo a jeho členové, to jest držitelé prádelen s jejich dalšími podniky a banky, pokud jsou k tomu povinny, ztrátu bez hospodářské krise uhraditi nemohly, rozvrhne zbytek ztráty likvidátor na spotřebitele příze, na obchodním vedení Družstva nezúčastněné, a to jen na finančně k tomu způsobilé.

Z těchto důvodů a také proto, aby otázka likvidace nynějších zásob drahé bavlny byla konečně skoncována, poněvadž tísní průmysl textilní a ztráta placením vysokých úroků spíše vzrůstá, schválil živnostensko-obchodní výbor změny návrhu zákona usnesené poslaneckou sněmovnou a jednomyslně se usnesl na tom, aby vláda a likvidátor provedli likvidaci v intencích obou sněmoven, jak v důvodových zprávách jsou vysvětleny, čímž i palčivá otázka nákupu drahé bavlny, zakoupené na státem zaručený úvěr bude bez dalších hospodářských otřesů rozřešena.

Sen. Ackermann žádá v resoluci, aby vládě bylo uloženo, aby likvidátoru bavlny ministerstva obchodu nařídila, aby tak jako u ručitelských bank, měl i vinařský průmysl tu výhodu, že ručí jen pokud z přídělů měl zisk při provádění likvidace podle §u 5 a řídil se zásadou, že firmy vlnařského průmyslu, pokud k odběru bavlněné příze vzhledem k současným cenám na větovém trhu měly dokázané výhody, že mohu býti k uhrazení zbytku schodku přidrženy v mezích zákona, žádá. dále, aby do poradního sboru likvidačního byl též přibrán zástupce bavlnářského průmyslu. Požadavek jest správný, proto navrhují vysokému senátu, aby schválil osnova zákona dle znění usnesení poslanecké sněmovny a také přijal resoluci kol. Ackermanna. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Ackermannovi.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Jestliže jsem navrhl resoluci k ochraně průmyslu bavlnářského, chci ji do jisté míry také odůvodniti a přivésti na pravou míru. Po převratu se vidělo, v jakém stavu se nalézá u nás průmysl textilní, najmě bavlnářský a bylo viděti, že po dlouhou řadu měsíců nejevila se žádná ochota u průmyslu, aby nějakým způsobem dostal se do chodu. Situace na světovém trhu se začínala dostavovati poptávkou po zboží a bylo nutno také se zřetelem na to, že stát nesl velké náklady podporování textilního dělnictva, aby tomuto dostalo se nějakého zaměstnání. Na základě toho byla vydána nařízení o syndikátech, ze kterých bylo vybudováno v bavlnářském průmyslu Družstvo, které mělo za účel opatřovati bavlněné suroviny. Při tomto jednání dohodli se pouze jedině majitelé prádelen, že oni samí budou míti tolik prostředků a že chtějí míti tolik, abych tak řekl, vlivu a moci ve své vlastnosti jako majitelé prádelen na opatřování surové bavlny, a že také chtějí dávat jen direktivu o cenách hotové příze. Když se začínalo o těchto věcech jednati a měly býti prvé nákupy bavlny provedeny, dostavovala se situace, že věřitelé v Americe nechtěli jen Družstvu bavlnu prodat, viděli malé záruky, když stát jako subsidiární ručitel musil se zavázati a tím závazkem také stát byl povinen opatřiti prvou valutu na zaplacení bavlny. Prvá valuta na 28.000 balíků byla opatřena ve výši 5,300.000 dolarů. Tím byl dán začátek práce v bavlnářském průmyslu. Poněvadž později vláda již viděla, že dala do vínku tím svým subsidiárním ručením bavlnářskému průmyslu dosti možnosti, aby sám se již staral o další nákup a aby sám už také skutečně přikročil k nějaké samostatné práci, bylo tedy dáno bavlnářskému družstvu jaksi více sankce k tomu, takže ono potom začalo s bavlnou, manipulovat, jak samo chtělo.

Stalo se také třeba za toho prvého přídělu, který byl rozdělen na dvakrát, že první příděl hotové příze č. 20 byl prodáván, tuším asi za 45 Kč. Musil se zastaviti, a přikročilo se k druhému, který byl účtován už za 91,50 Kč.

Ale mezi tím si přádelníci bavlny vymohli, aby vedle toho státního zaopatřování bavlny měli možnost ještě nějakého volného dovozu bavlny s výmluvou, že výrobky vyrobené z bavlny volně opatřený, budou pak vyváženy. V tom se vidělo něco prospěchu a Družstvu dalo se k tomu určitá volnost, ale bohužel Družstvo tohoto volného opatřování bavlny zneužilo, zneužilo ho naproti svým vlastním, abych tak řekl, příbuzným, průmyslníkům, třeba tkalcům, kteří nemají prádelen, a provozovalo při tom obchody, které hraničily někdy s lichvou.

V této době, kdy prodávala se příze č. 20 za 91,50 Kč, oni z bavlny, kterou si nakoupili pro vývoz, prodávali zde v tuzemsku jeden kilogram za 121 Kč. Tedy je viděti, že na tom kilogramu už vydělali 30 Kč. Nejen to, ale oni potom přímo provozovali s bavlnou prohibicí, oni nedovolili žádnému jinému odvětví textilnímu, aby dováželo bavlnu. Valuty nesměly býti jinému přiděleny, než Družstvu, a jestliže přicházel vlnařský průmysl se žádosti, aby mu bylo povoleno dovézti sirovou bavlnu, které pro své výrobky potřebuje, ne ty druhy, které mělo Družstvo, ale jiné druhy surové bavlny, nebylo to vlnařskému odboru dovoleno přes to, že by byl vlnařský průmysl výhodněji nakoupil a že bychom byli v těch dobách lépe se uchytili se svými výrobky na světovém trhu, než se mohl uchytit, když musil kupovat drahou bavlnu nebo přízi od Družstva bavlnářského.

Tu se děla skutečně křivda a skutečně vlnařský průmysl by tu byl obětí - nechráním snad při tom vlnařský průmysl, ten. velký, poněvadž mně jde o to, že zde tak jako v bavlnářském průmyslu jsou malí výrobci. Tak právě včera jsem dostal dopis, kde mne prosí z Červeného Kostelce výrobci-spotřebovatelé příze, kteří pracují se třemi až čtyřmi tkalci, kde Družstvo na nich provozuje exekuci, kde jíní hrozí hospodářská katastrofa, V takových poměrech nacházíme také malé, velmi mnohé tkalce na Humpolecku a v celém moravském pohoří, zejména na moravské straně, i tam jde o malé lidi, které je potřebí chránit. Z toho důvodu navrhuji resoluci, aby v těch případech, kde skutečně se objeví ten případ, že firma, ať ta či kterákoliv, ve vlnařském průmyslu zúčastněná na odběru příze od Družstva skutečně nějaký zisk by měla, aby také nějakou kvótou k úhradě té ztráty, která se dostaví, přispěla. Je tu viděti, jak již pan referent se zmínil, že změny, které se staly v poslanecké sněmovně v některých případech, staly se do jisté míry ve prospěch družstva. Kdybychom snad měli zase probírati ten zákon v našem obchodně-politickém výboru, znamenalo by to protahování a přímo katastrofu pro spoustu malých textilních živnostníků. Proto jsme to nedělali a zákon, jak byl schválen a zpracován poslaneckou sněmovnou, se doporučuje. Žádáme jen, když ho dnes schválíme, aby byl co nejdříve předložen k sankci, aby co nejdříve a co nejrychleji mohlo se přikročiti k provádění likvidace, neboť čím déle to bude trvati, tím více bude vzrůstati dluh a tím více bude ohrožena spousta malých lidí, na které Družstvo nebere žádného zřetele a žene to až k exekuci. Lidé jsou v nejistotě, co se s nimi bude díti.

Jako referent doporučuji a přimlouvám se, by zákon s navrhovanou resoluci byl přijat.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Slavný senáte! K zákonu, který právě projednáváme, jsem nucen promluviti několik slov.

Nebudu se zabývati ani meritorní ani obsahovou stránkou tohoto zákona, ale chci objasniti způsob jednání nákupního Družstva bavlny, které chtíc zachrániti samo sebe, nutilo nedovolenými prostředky malé, bavlnu zpracující živnostníky k odběru likvidační bavlny a přivedlo je do velkých škod. Celá řada těchto malých lidí je postupem Družstva připravena o poslední groš a uvržena do nezměrné bídy. Družstvo vedlo si v tomto případě způsobem protizákonným a oklamalo tím věci neznalé živnostnictvo. Je již téměř všeobecně známo, že bavlnu nakoupilo se všemi případnými výhodami a tím i se vším risikem Družstvo, v němž byli zastoupeni výhradně majitelé prádelen. Majitelé tkalcoven, ač se přihlásili, přibráni nebyli, tím méně pak malí bavlnu zpracující živnostníci. V důvodové zprávě je již z části uvedeno, jak Družstvo s bavlnou hospodařilo. Prostě bavlnu podnikům bavlnu zpracujícím včas nechtělo prodati, poněvadž přadlácké závody mají též většinou tkalcovny a proto si členové Družstva bavlnu šetřili pro své závody. Jiným závodům a živnostníkům přidělovalo jen docela nepatrné množství, které stačilo na 10-20% zaměstnání. Když však nastal na světovém trhu velký pokles cen bavlny a mohli si ji tkalci opatřiti za nepoměrně levnější cenu, zůstala Družstvu draze nakoupená bavlna nezpracovaná a potom ji nechtěl nikdo, ani ti, kdož ji koupili, tím méně pak ti, kteří s nákupem neměli ničeho společného a kterým dříve na jejich žádost nebylo nic prodáno, A poněvadž vláda, vzala za nákup bavlny záruku, donutila tkalcovny k určitému odběrnému klíči, dle něhož měli přádláci odebrati 60%, tkalcovny pak 40%, Kdo v tomto případě za tkalce jednal, oni sami nevědí a také nechtěli býti spokojeni, poněvadž klíč pro ně byl oproti Družstvu, jehož členové vydělávali nejprve na přízí, kterou bavlnu zpracujícím podnikům prodávali, a potom také na výrobcích, které ve svých tkalcovnách zhotovovali a v nichž pracovali víc jak 100% zaměstnaností - jelikož se pracovalo přes čas - byl hodně nespravedlivý. Ale za malé, bavlnu zpracující podniky nikdo nejednal, pro ty nebyl stanoven žádný klíč, těm se prostě diktovalo, že musí jako velké podniky odebrati také 40%. Tím byly vydány na pospas Družstvu, které všemi prostředky protizákonnými nutilo malé tkalce a stávkáře k odběru bavlny. Posílalo pak všem těmto živnostníkům dopisy, že jsou zákonem povinni, ačkoliv takový zákon nestává, odebrati takové množství bavlny, jaké Družstvo určí, a hrozilo současné v případě neuposlechnutí soudním zakročením, ba začasté psalo a hrozilo prostřednictvím advokáta.

A tito živnostníci z neznalosti věci takto násilně donuceni, podepsali odběrné listiny a tím. zavázali se k odběru nadiktovaného množství. Živnostníci, kteří měli dříve vyžebraný celkový příděl 25-30 kg bavlny, byli tímto způsobem donuceni k odběru 100-130-150 kg po 150-156 Kč za 1 kg. Ve velmi četných případech se dokázalo, že dotyčný živnostník nemá ani tolik celého majetku, a že úvěr velmi těžce si opatří, ale to vše nic nepomohlo. Vem, kde vem, musil odebrat.

Tak byla celá řada těchto drobných a pracovitých živnostníků uvržena do bídy, poněvadž více jak polovinu vzhledem k vysoké ceně bavlny na vyrobeném zboží ztratili.

Je tedy na nás, abychom tyto malé lidi, kteří nežádají žádnou podporu, ale záchranu, vzali do ochrany a umožnili jim alespoň snesitelnou další existenci. Věřte, že jí plně zasluhují.

Vzhledem k tomu navrhuji tuto resolucí:

>Vládě se ukládá, aby ministerstvem obchodu dosazený likvidátor spolu s poradním sborem oněm živnostníkům, kteří nátlakem Družstva byli donuceni k takovému odběru, který přesahoval jejich platební schopnost, a tak byli na své existenci ohroženi, hradil diferenci mezi světovou a svéstojnou cenou z likvidačního obnosu.<

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava jest skončena. Byly předloženy dvě resoluce sen. Ledebura. Prosím, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Ledebura-Wichelna k §u l zákona o likvidátoru pro bavlnu:

>Vláda se vybízí, aby prováděcím nařízením k tomuto zákonu stanovila, by vnucený likvidátor především zavázal všechen průmysl, který zpracovává bavlnu, k tomu, aby převzal takové množství bavlny, která naň připadá ve smyslu vnuceného rozdělovače, stanoveného v nařízeních Hotowtzových tak, aby podnikům, které se posud dovedly vyhnouti tomuto převzetí, nevzešly větší výhody než těm, kdož poslechly nařízení vládní.<

Návrh sen. Ledebura-Wichelna a soudr. k §u 5 zákona o ustanovení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny:

>Vláda se vybízí, aby v prováděcím nařízení k tomuto zákonu se postarala o to, aby při rozdílení nekrytého zbytku likvidačního zůstal nedotčen zušlechťovací průmysl, pokud neměl užitku z výhodného přidělení bavlny anebo v případě, kdy týž podnik již byl zatížen, jakožto prádelník anebo tkadlec.<

Místopředseda Kadlčák: K doslovu má slovo pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Lisý: K vývodům kolegy Thoře jako zpravodaj dokládám, že plně a oprávněně žádá, aby resolucí byli také ti chránění, kteří byli přímo strachem donuceni odebrati přízi. Doporučuji to, poněvadž sám jsem viděl připiš z ministerstva zahraničního obchodu, podepsaný ministrem dr. Hotowtzem, kde se přímo rozkazuje jednotlivcům, přízi odebrati a kde byli strašeni soudními spory. Leckterý takový malý zaměstnavatel-tkadlec byl ustrašen, odebral přízi a měl škodu. Pokud se resolucí kolegy Ledebura týče, nedoporučuji jejich přijetí, protože resoluce k prvnímu bodu zase zanáší nejasnost do zákona tím, že tam říká >všechen průmysl<, kdežto my chceme chrániti malý průmysl, který ztrátou byl poškozen. Tato resoluce jest vklíní nejasná a mohla by býti příčinou, že by zákon v poradním sboru likvidátorem nebyl tak vykládán, jak senát a poslanecká sněmovna chtějí. Zákon sám jest dosti jasný a nepotřebuje takových doplňků.

Ani druhou resoluci k §u 5 nedoporučuji, poněvadž je zde mnoho nejasného a mohlo by se státi, že na základě této resoluce chránili bychom někoho, který toho nezaslouží.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Nebude-li námitek, dám o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tak postupovati. Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké návrhy na změny textové?

Zpravodaj sen. Lisý: Navrhuji, aby v §u 11 bylo doplněno a to >č. 220< na zkratku >čís.<, poněvadž ve všech paragrafech se této zkratky užívá.

V §u 4, 5, 8 užívá se slova >nehraženého<, >nehražený<. V jiných paragrafech užívá, se slova >nehrazeného<.

Navrhuji, aby všude bylo uvedeno >nehrazený<, >nehrazeného<.

V §u 5 odst. 2. řádka 7. za slovem >zisk> má býti čárka.

V §u 5 odst. 3. řádka 6. za slovem >průkazů< má býti čárka.

Žádám, aby resoluce, která je v tisku, byla stylisticky změněna tak, jak byla zde mnou a kolegou Ackermannem právě přednesena.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přistupujeme k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho. nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou též ve čtení druhém.

Přistoupíme k hlasování o resolucích a to o první resoluci, ve znění podaném panem zpravodajem, jež zní:

>Vládě se ukládá, aby likvidací bavlny pověřené ministerstvo obchodu ustanovenému likvidátoru nařídilo, by, tak jako u ručitelských bank měl i vlnařský průmysl tu výhodu, že ručí jenom potud, pokud z přídělu bavlny měl zisk, při provádění likvidace podle §u 5, odst. 2. řídil se zásadou, že firmy vlnařského průmyslu, pokud z odběru bavlněné příze vzhledem k současným cenám na světovém trhu dokázané měly hmotnou výhodu, mohou býti k uhrazeni zbytku schodku po slyšení poradního sboru přidrženy v mezích zákona.

Do poradního sboru likvidačního budiž přibrán také zástupce vlnařského průmyslu.<

Kdo souhlasí s touto resolucí, ať zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Resoluce je schválena. Dále jest zde resoluce sen. Thoře. Kdo souhlasí s touto resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

I tato resoluce jest přijata.

Dále jest zde resoluce pana sen. dr. Ledebura k §u 1.

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Resoluce jest zamítnuta.

Přikročíme k další resoluci pana sen. dr. Ledebura k §u 5.

Kdo souhlasí s touto resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Resoluce tato jest zamítnuta a tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen. Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž jest

9. Zpráva výboru živnostensko-obchodního a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušuje úřad pro zahraniční obchod. Tisk 1179.

Zpravodajem jest pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Každý stát a zejména stát tak průmyslový jako jest náš, jest odkázán na mezinárodní výrobu zboží. Není možno vyráběti v určitém okruhu území všecky předměty nutné k ukojení potřeb obyvatelstva území tohoto. Státy navzájem jsou v živém hospodářském styku, vyměňujíce zboží přebytečné jeden druhému za zboží, které samy potřebují. Zahraniční obchod jest nejdůležitější složkou bilance platební a podstatnou složkou i bilance obchodní. Náš stát, jako stát průmyslový musí dovážeti zejména velmi mnoho surovin a polotovarů, aby udržel v chodu celou svou rozsáhlou výrobu průmyslovou. Jest sice pravda, že máme velmi pokročilou, prvotní zemědělskou výrobu, která vytěží nám mnoho surovin, ale právě pokročilost zemědělská vede k tomu, že vyrábí se raději dražší produkty, které se vyvážejí, buď surové, nebo zpracované, aby se docílilo větších výnosů, než jest potřebí k dovozu potravin a surovin levnějších. Následek toho je, že nejsme soběstačnými ani v nejjednodušším produktu zemědělském, to jest v polotovarech a průmysl musí rovněž většinu své produkce umístiti do ciziny a krýti takto vyváženými produkty nejen všecky své potřeby importní, nýbrž i docíliti aktiv ve prospěch obchodní bilance státní. Z toho je patrno, jak důležitou roli v celém hospodářském životě naší republiky hraje mezinárodní obchod. Úloha tato stává se důležitější ještě chaotickými poměry poválečnými, kdy hospodářský život ze svých pravidelných kolejí byl vyšinut, kdy rovnováha hospodářství světového jest porušena a zůstane porušena pravděpodobně ještě změnou dobu. Po válce projevil se v celé Evropě, zejména ve Střední Evropě, daleko více než kde jinde naprostý nedostatek surovin, polotovarů a hotových výrobků. To mělo za následek, že dovoz byl značně větší než vývoz a tím celá obchodní bilance velmi pasivní. Nebylo dostatečného vědomí o skutečných poměrech hospodářských našeho státu, poměry valutové byly naprosto rozhárané, koruna československá neustále klesala, takže jevila se nejvyšší výhoda konjunktura exportní, kde exportér za vyvezené zboží získával dobrou valutu cizí, za kterou se mu dostane v tuzemsku nepoměrně vyšší hodnoty v československých korunách, takže byl sváděn opět k nákupům za ceny nepoměrně vysoké a tím přispíval ke zvyšování cenové hladiny všeho zboží doma, ztěžuje si do budoucna svou exportní schopnost a v mnohých případech schopnost tuto i na dlouhou dobu znemožňuje. Kdo nakoupil tedy zboží za ceny poměrně ještě nízké, vyzískal, ovšem v československých korunách, kdo přišel později, toho zisky se stále zmenšovaly, a kdo, domnívaje se, že československá koruna bude dále klesati, nakoupil své zásoby za ceny poměrně již vysoké, utrpěl často ohromné ztráty, neboť zboží to do ciziny již prodati za nákupní ceny nemohl. Tím nabyl exportní obchod rázu veskrze spekulačního. K rozháranosti poměrů přispívala i obchodní morálka poválečná, kde někteří dodavatelé - a bylo jich nemálo i u nás - ve své lačností zisku stornováním obchodu, jakmile hrozila jim částečná ztráta neb naskytla se jim možnost lepšího prodeje, jakož i dodáváním zboží špatné kvality neodpovídajícího smluveným podmínkám obětovali dobré jméno našeho obchodu, našeho státu, okamžitému svému prospěchu, neohlížejíce se nikterak na zájem celku a podkopávajíce mnohdy vlastní svou hospodářskou budoucnost.