Místopředseda Klofáč: K slovu jest dále přihlášen pan sen. Knesch.

Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! V poslední své řečí v tomto slavném senátě vyjádřil jsem stanovisko své strany k otázce pozemkové reformy a zmínil jsem se tehdy o tom, že v zemědělských kruzích již v dobách dřívějších 20 a 40 let před světovou válkou, bylo poukazováno na nevýhody latifundií a že se v nauce zemědělské teoreticky mluvilo o rozdělení příliš velikých majetků. Vždy panoval názor, že nikoli revolucí, nýbrž evolucí, plánovitým, nenáhlým vývojem, krok za krokem z latifundací možno zříditi statky velké a střední.

Nikdy však vážně myslícím mužům - a poukazuji na vůdčí muže v oboru zemědělské nauky, jako jsou Goltz, Pohl, Watertraat, Areböe, nenapadlo, alby brutálním násilím půdu trhali a rozdíleli. Potřebujeme tři formy našeho zemědělství, velkostatek, střední majetek a malý majetek zemědělský. Nejlépe se bude dařiti ve státě zemědělství, budou-li tu tyto tři formy, nebude-li však žádná převládati. Vyřaditi velké podniky znamenalo by vyřadili inteligenci. Veliké meliorace, pěstování cukrovky, pěstování okopanin vůbec a spojené s tím pěstování krmného dobytka jest možno fen při široce založeném hospodářství a může při racionelním provozu přinésti největší užitek. Střední majetek, majetek selský, tvoří tak jako střední stav ve státu nejpevnější oporu nejen pro právo a pořádek, nýbrž jest také se stanoviska hospodářského nesmírně důležitý, poněvadž rolník veškerou svojí činností test zaměstnán ve svém povolání. Velkostatkáři chovali se k otázce pozemkové reformy od samého počátku sympaticky, sami nabízeli tisíce hektarů, jíž z toho důvodu, aby obdrželi hotové peníze pro daň z majetku.

Předložený nám zákon jeví se býti dodatkem ke státnímu rozpočtu, jenž před vánočními svátky byl projednáván. Právě tak jako jsme odmítli tento rozpočet pro nedůvěru vůči státnímu hospodaření, musíme také zamítnouti dodatečný úvěr 100 milionů pro pozemkový úřad.

Důvody, které nás pohnuly k zamítnutí státního rozpočtu, trvalí zvýšenou měrou, pokud jde o předložený dodatečný úvěr. Jsou povahy jednak budgetérní, jednak právní, jednak hospodářské. V debatě o státním rozpočtu poukázali jsme na četné nejasnosti státního zákonodárství a ty ješte se zvětšují tím, že se dává 100 milionů korun k volnému a nekontrovanému použití pozemkového úřadu. Skutečnost, že pozemkový úřad nelze kontrolovati, byla v senátě opětovně vytčena a vedla k několika návrhům na zrušení pozemkového úřadu a jeho proměnu v ministerstvo. Přes to však trvá právní a hospodářský despotismus pozemkového úřadu dále a vykonává také ještě dnes dohlédací výbor, prozatímním Národním shromážděním zvolený, rozhodující vliv. Každá z moci státní prováděná pozemková reforma znamená jistý právní převrat. Takovýto převrat provésti lze pouze na právně-bezvadných základech.

K jakým přehmatům vede volné provádění pozemkové reformy, lze seznati z následujících příkladů: 1. Místopředsedovi pozemkového úřadu Antonínu Svozilovi bylo při jeho pensionování započteno o 22 služebních let více, 2. Velkostatkářský úředník, jenž defraudoval 70,000 korun a to doznal, byl jmenován odborovým rádcem pozemkového, úřadu, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) 3. Pozemková banka a různí soukromí agenti nabízejí se velkostatkářům jako kupci, poukazujíce na to, že mají styky s pozemkovým úřadem. 4. Není úřadu, jenž tak často překročil zákony, jako pozemkový úřad. Ve více nežli v 100 rozhodnutích prohlásil správní soud, že pozemkový úřad porušil zákon.

V právním směru jest skutečnost, že dávka z majetku se požaduje od velkostatkářů dle dnešní ceny a hotově, kdežto výkup vyvlastněného pozemku má se díti dle ceny předválečné a pouze zaplacením státního důchodu, rovnocennou s konfiskací jmění, které republice bére poslední zdání právního státu a vážnost její v západních státech musí poškoditi.

Také v ohledu státních financí jest způsob, jakým se pozemková reforma provádí, nicotou. Tuhé zabírání brání volnému prodeji pozemků, a právě tento volný prodej měl by dnes nesmírnou důležitost, poněvadž by jednak přivodil přirozené tříštění půdy, jednak také zvětšil možnost platiti daň z majetku, což rozhodně jest v zájmu státních financí.

Pozemková reforma provádí se s velikým počtem úřednictva a velikým nákladem způsobem nehospodárným. Již dnes zaměstnává pozemkový úřad více úředníků nežli kterékoli ministerstvo, a to 1400, mezi nimi však není ani jediný Němec, Tato nehospodárná a nevěcná práce má nyní býti urychlena novým ustanovením několika set úředníků. A pozemková reforma znamená, věcně přece práci rozmyslnou, každé urychlení musí se díti na vrub věcnosti. Kam vede tato ledabylá práce pozemkového úřadu, ukazuje případ v Netolicích, kde úředníci pozemkového úřadu ztěží ušli násilnostem dělnictva. Tam způsob, jakým páni od pozemkového úřadu pracovali, vzbudil rozhořčení zemědělského dělnictva. Aniž by opustili pohodlný kočár, odhadli pánové en passant letem jistý poplužní dvůr na jeden a půl milionu korun a prohlásili, že za to bude zaplaceno půl milionu. Pokud jde o zaměstnance prohlásili, že nechtí ničeho činiti. Na to se musili pánové co nejrychleji vzdáliti. Nikoli donucování a urychlení, nýbrž věcně dobře uvážená hospodářská práce se všemožnou podporou volného obchodu pozemkového uvede pozemkovou reformu do pravých kolejí.

Dnes musíme konstatovati velice závažnou a důležitou skutečnost, že se totiž zamýšlí zabrati také německý pohraniční les. To znamená ránu pěstí do obličeje německého obyvatelstva. Jest úmyslem zabrati celý pohraniční les, celé území Rudohoří, Lužického a Jizerského pohoří. To není nic jiného, nežli násilné počešťování! Vy pravíte, že to byla původně česká půda a my ji bereme pouze zpět. Nikdy a nikdy nebyla tato půda českou, a severní Čechy nebyly dříve české, nýbrž lužické. Čechové tam nikdy nepřišli. Tato půda má býti jednoduše vzata, má býti konfiskována, násilným způsobem má tato půda býti vy vlastněna. Poukazuji na plakát, který v Teplicích byl vyvěšen. Na vývěsných tabulích jsou nalepeny plakáty, jimiž družstvo legionářů svolává všeobecně přístupnou schůzi na 22. t. m. do >Sokolovny<. Program zní: >Pozemková reforma a vyvlastňování teplickéhovelkostatku! Řečníkem jest pražský legionář. Provolání zní (čte): >Občané,zveme vás k této veřejné schůzi, která má vyzníti v mohutný projevčeského lidu, že nestrpí déle průtahu pozemkové reformy a že nikdy nepřipustí,aby zdejší velkostatek obdrželi zase nepřátelé českého národa, kteří se již oto hlásí. Zdejší velkostatek dán byl předkům nynějšího majitele v odměnuza vraždění a loupení na českém lidu, spáchané na našich předcích. Nesmí zůstativ jejich držení, nesmí se však dostati opětně do rukou nepřátel našeho národaa našeho státu. (Německý výkřik: Slyšte!)

To tedy jsou hlediska, se kterých se provádí pozemková reforma. Jsou to jediněhlediska národnostní. Chce se použíti pozemkové reformy k tomu, aby německéúzemí bylo počeštěno, aby Češi byli dosazeni do německého území. To jest alfa aomega celé pozemkové reformy. (Souhlas něm. senátorů.) Nejedná se o to, abyse stanoviska hospodářského latifundia byla rozdělena v majetek střednívelikosti, aby tím. výtěžek půdy byl zvětšen. Jedná se o to, aby německé územíbylo počeštěno, aby opětně učiněn byl náskok, aby německý lid stále dál adále a více byl utiskován, nežli posud. Není to nic jiného, nežli zjevné anepokryté počešťování, nežli loupež německé půdy. To jest heslem celépozemkové reformy. (Souhlas a potlesk něm. senátorů.) Naše půda má námbýti uloupena a ukradena. Jiného důvodu pozemková reforma nemá. Není pro to žádnýchhospodářských důvodů, nýbrž pouze a jedině důvody národnostní, a ukáži vámtaké několik příkladů, které to dokazují.

Místopředseda Klofáč: Prosím, dovolte, abych pana kolegu Knesche zavýraz tak ostrý a nekorektní volal k pořádku. Pokud vím, reforma tato sloužík tomu, aby nespravedlnosti, které byly na našem lidu a naší národnostispáchány, byly napraveny. Dějiny svědčí o tom, že ten >Raub< byl, ale dějinysvědčí o tom, že ten um byl spáchán na českém lidu. (Živé výkřiky německýchsenátorů. - Sen. dr Vetter-Lilie [německy]: To praví předseda! To přece není věcípředsedovou! - Výkřiky něm.: Neslýcháno! Právo nápravy máme! - Výborně! -Potlesk.)

Sen. Knesch (pokračuje): Jest a zůstane skutečností a přiznává setaké z české strany, že pozemková reforma jiného účelu čem. Projevil jsemjen pravdu. Nemohu nic jiného připojiti k tomu, co jsem řekl, že tu není jinýchdůvodů prováděti tak násilnou pozemkovou reformu, nežli znásilňovati německý lidv Čechách. Jest úmyslem jej počeštiti, zničiti, zkaziti aby z nás Němců nicnebylo. (Sen Lisý: Vždyť němečtí domkáři dostali více půdy než Češi! Na základědlouhých pachtů dostali němečtí domkáři půdu, která jim nepatřila!) To nenípravda. Němci nedostávají žádné půdy! To naprosto nesouhlasí. Zde mám přípis (Čte):>Přídělový zákon nevylučuje vyjednávání o přidělování zemědělsko-živnostenskýchústavů, dovoluje dokonce výslovně jejich prodej společně se zbytkovým statkem,poskytuje tudíž příležitost, aby tyto živnostenské podniky se dostaly do rukourolníků a družstev, aby výrobce surovin, bez kterých takto, vyto podnik nemůžeexistovati, stal se účastníkem ve správě a na čistém zisku těchto podniků.Pozemková reforma bude v tomto směru posilovati také nacionalisací zemědělskéživností, jest přece ministerstvu obchodu dobře známo, že veliká část těchto zmíněnýchpodniků jest v rukou československé národnosti cizích. Cizích původem a smýšlením.Dnešním držitelům zemědělské živnosti jedná se o zabezpečení dalšíhovlastnictví podniků v jejich rukou. Státnímu pozemkovému úřadu však jedná seo živnost jako takovou, nikoli však o subjekt, jenž v ní dnes jest činným.< (Výkřikyněmecky; Slyšte! Slyšte!)

Pročpak chcete zabrati les. Les na hranicích, pohraniční pohoří bylo ode dávnaosazeno Němci, a jest dokonce výhodou pro stát, že máme takovýto souvisejícírozsáhlý majetek lesní. (Výkřiky.) Bohatství Čech záleží v lesích,a nyní je úmyslem, aby tak nezůstalo. Jest úmyslem, tento les zabrati. Bylo jížněkolik protestních schůzí, jako ve Frýdlandu, v Rokelnici, také na Šumavě,kde proti tomu energicky bylo protestováno, aby les nyní byl zabrali.

Nevidíme v pozemkové reformě ničeho jiného, nežli útok proti nám, Němcům,a musíme energicky protestovati proti tomu, že ve svobodné republice národ, jako my, Němci,tímto způsobem jest znásilňován a utlačován. (Souhlas a potlesk něm. senátora.)

Předseda: Konečné slovo má pan zpravodaj sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Nebylo mým úmyslem dnes mluvitik reformě půdy, poněvadž stanovisko své jsem řekl v jednéz minulých schůzí, ale poněvadž pan předřečník nazývá reformu půdyloupeží, nezbývá mi, jako zástupci malozemědělců, než odmítnouti tuto urážku. (Výkřikyna straně německé.)

Zákon o reforma půdy není loupeží, nýbrž nutností státní. Široký lidmalozemědělský nemá dostatek půdy, které potřebuje, naproti tomu veliké latifundiejsou v rukou jednotlivých velkostatkářů, bývalých šlechticů, ano i církve.Lid se hlásil již dlouhá léta o tuto půdu, není to otázka dnešní, je to otázkacelých století. Vidíme, v historii selského lidu, a to nejen českého, nýbrž iněmeckého, že vedl revolty proti tehdejším pánům, proti šlechtě, protidržitelům jednotlivých latifundií, ale také vedl velikou revoluci proti celkovýmmajetníkům těchto latifundií a žádal pudu. Víme z historie, že jejich boj bylbojem neúspěšným, poněvadž moc státní, zejména za Habsburků, stála vždycky nastraně velikých proti malým a slabým, vždy dovedla utlumiti každé hnutí za půdu avždy po utlumení tohoto boje odnesli to malí a byli trestáni přímo tím, že jim tapůda byla brána. Jestliže žádáme půdu pro tento malý lid, žádáme půdu, kterábyla urvána jednak po bitvě na Bílé Hoře, jednak v celé řadě století, kdeboj o půdu byl veden.

My jsme vytvořili v revolučním Národním shromáždění zákon spravedlivý,který ani v nejmenším se nedotýkal druhé národnosti v jejichnárodnostních právech, my nebereme práva malému domkáři německému, slovenskému,maďarskému nebo polskému, on jest úplně postaven na roven práva českého malodomkářea bezzemka. Vážení pánové, my jsme šli tak daleko, že ani zákon o dlouholetýchpachtech neublížil německým zemědělcům v jejích právech na půdu. My víme,že zákonem o dlouhých pachtech dostala se půda do ruletou německého malého zemědělcea že zde bylo spácháno něco, co by jiný národ nesnesl, on dostal více půdy, nežčeský náš malozemědělec. Němečtí soudcové tohoto zákona využili, aby německémumalozemědělci dali půdu, která mu ani nenáležela podle zákona - u nás zákon sevykládá, víme, puntičkářsky, a kdyby scházel jediný den do té doby, která podmiňujenárok na vlastnictví půdy, tak tu půdu nedostanou; ale němečtí soudcové tohotozákona užili tak, aby v německém a ve smíšeném území ta půda se dostalatrvale do rukou malých zemědělců německých tím, že jim dali půdu, která nebylav držení po léta zákonem stanovená. Slavný senáte, podívejte se na jinéstáty. (Sen. dr Hilgenreiner [německy] Majitelé to připustili? Tomu nevěřím!) Ano,dostali půdu, která jim nenáležela! Vážený senáte, podívejte se na jiné státy,jak se dovedly brániti těm zvláště, kteří jsou státu nebezpečni. Podívejte se naJihoslovanský stát, který v reformě půdy jako za prvý bod tohoto zákonaustanovil, že nárok na půdu má jen občan prokázané státu Jugoslávského, a žádnýcizinec a že nebezpeční živlové tomuto státu nemají vůbec žádného nároku. na půdu.Tito pánové zde stále se ukazují, jednotlivci i celé strany, jako nebezpečníživlové tohoto státu a my bez ohledu na toto jejich stálé projadřování se proti našemustátu nezaujali jsme stanoviska nepřátelského, nýbrž hleděli jsme opravdusvobodně, řekl bych republikánsky, a uznali jsme plné právo a já myslím, že jsmeudělali chybu, a kdybychom nový zákon dělali, že bychom si napříště rozmyslili dávatinudu do rukou těch, kteří jsou vyslovení velezrádci. Končím. (Potlesk. - Sen.dr Hilgenreiner: Velerrádců! [německy]: Ten není volán k pořádku!)

Předseda (zvoní): Ke slovu přichází pan sen. Hrejsa.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Tentýž důvod, který pohnul kol. Lisého,aby se ujal slova k této předloze, nabádá i mne, abych totéž učinil a k tétopředloze několik slov pronesl. Když sledujeme historii, velectění pánové, vidíme,že každá, velká revoluce se zabývala otázkou půdy, či její reformou. Vidíme přivelké francouzské revoluci, že tehdy také velkostatky, velké latifundie byly vyvlastněny.A tehdy se stalo, že tyto latifundie byly ponechány v celku a velkostatkům se prodávalypo 10 létech, že velkostatky je dostaly nazpátek. Vidíme, že revoluce francouzská působilataké na bývalé Rakousko-Uhersko, že tehda bylo zrušeno to poddanství, to tělesnépoddanství, otroctví lidu venkovského. Tehdejší sedlák byl otrokem těch velkostatkářů.Revoluce 1848 vykonal tentýž vliv a způsobila zase, že odstranila zbytky poddanství,otroctví selského lidu, robotu, a vrátila půdu do rukou lidu. Tentýž zjev vidíme ipři převratu v roce 1918, že všecky státy, jak staré, tak i nově vzniklé,zabývají se nutnou reformou půdy a proto i náš stát v revolučním shromážděnínašem, ujal se této otázky a přijal tu celou řadu zákonů, jež se týkají reformypůdy, čili převádění velkostatků do rukou malého lidu, který na té půdě budepracovati a z té půdy se bude živiti. Že se tak stalo, k tomu je celá řadadůvodů. Jestliže dostala se půda česká do rukou velkostatkářů, po většiněněmeckých a z celého světa sehnaných (Hlas: Dobrodruhů!) dobrodruhů z celéEvropy, Skotů, Flámů, Španělů, Italů, Němců, sebranky, můžeme říci,z celého světa, prosím to byla loupež na našem národě, neboť tři čtvrtinypůdy našeho státu bylo nám uloupeno a dáno do rukou cizinců. Prosím, zde vidíte,pánové, že jest vyšší spravedlnost, která řídí osudy světa a národů: když setím zákonem vrací půda lidu, kterému byla urvána, tedy se děje akt vyššíspravedlnosti. My jsme nuceni trvati na tom, aby reforma pozemková do posledních důsledkůbyla provedena, aby ta nespravedlnost a křivda byla odčiněna. (Sen. Chlumecký:Nemajetný lid nedostane tu půdu, jen boháči!) Dostal a dostane ji, ovšem takový,který na ní dovede pracovati. Spravedlnost žádá, alby křivda byla odčiněna aloupež, aby zase loupežníkům byla vyrvána a majetek vrácen bývalým majitelům. Vyvíte že národ každý tkví svými kořeny v půdě, a když ten strom z půdyse vytrhne, musí uschnouti. Také každý národ, který ztratil půdu zemi, ztratilvlast, je vydán zkáze, dříve či později. Právě náš lid selský to byl, kterýudržel půdu ve svém vlastnictví, a že ji udržel, tomu děkuje i náš národ za to,že ještě existuje a že nezhynul.

Nejen půdu udržel národ, ale kdo to byl, který udržel našemu národu naši řeč?To byl zase selský lid venkovský, neboť místa, jak víte, byla poněmčena. Šlechtavyhnána a přivedeni dobrodruzi z celé Evropy. A byl to lid selský, venkovský,který na půdě selské za strádaní, bídy a otročení zachoval nám naší řeč, anebýti tohoto lidu venkovského, náš národ by byl vymizel z řad živých. Prototyto důvody vedly nás k tomu, abychom vrátili půdu zase tomu lidu, který námzachoval vlast a také naší řeč. Ale i další důvody byly zde sociální a jiné.Jest to spravedlivé, aby ten, kdo na půdě pracuje, jí měl. Toho je také u nás zapotřebía jest toho zapotřebí také na Slovensku a zvláště v Podkarpatské Rusi, kde aždo dnes panuje moderní otroctví, kde 90% lidu ruského vlastní pouze 10% půdy, kdešlechta a židi lid vyssávají, jako kdysi ve středověku šlechta vykořisťovala lidvenkovský, jako otroky.

Jest také potřeba, aby tento lid tu půdu měl, aby se zbavil toho moderníhootroctví, aby se lid nestěhoval pryč do ciziny. Vidíte, že čím větší latifundie,jako v jižních Čechách, v západní Moravě, východní Moravě, tím většívystěhovalectví. Lid se nemohl uživiti, řemesla nemohl provozovat, průmyslu nebylo, atak se stěhoval do Němec, do Ameriky a do Argentiny a Bůh ví kam. (Hlas: Do Vídně!)Chce-li stát provozovati správnou politiku, musí lidu dáti tu půdu, aby zdezůstal. My, když ztrácíme své příslušníky, jest to ochuzování národa a státuo občanstvo pracující, proto ta snaha a nutnost, abychom si zabezpečili budoucnostnašeho státu, nás nutí kategoricky, že reforma musí býti provedena a dána půdalidu, který chce a umí na ní pracovat.

Ale i jiné důvody, soběstačnost našeho státu závisí od provedení tétoreformy. Mluví,o se často v městských vrstvách a také na jiných místech, ževelkostatek lépe zpracuje půdu, lépe obdělává a dosahuje vyšších výnosů a tímvíce přispívá k zachování státu a výživě obyvatelstva. To bylo do jistémíry pravdou, neboť velkostatky to byly a jsou to které mají nejlepší půdu na svýchpolích. Ale velkostatkáři také půdu ještě v bonitních třídách lepších,než je půda selská, která jest na kopcích, a sedlák platí tak poměrně vyššídaně, ač má špatnější půdu.

Je jisté, že velkostatky vyráběly více obilí, chlebovin, měly lepší půdu,měly peníze, aby moderně hospodařily, užívaly strojů moderních, střídaly osivo,měly úřednictvo odborně vzdělané a přirozeně mohly tedy více vyrobiti. Alevidíte, že ve válce a po válce se to změnilo, že velkostatek vyrábí méněchlebovin, než sedlák a pokud se týče masa, byl to vždycky rolník střední a zvláštěmalorolník, který vyráběl daleko více masa, než velkostatek. To se týká dobytkahovězího, zvláště vepřového, ale i drobného zvířectva, drůbeže, králíkůatd.

Chceme-li tedy zabezpečiti soběstačnost státu, jsme povinní, aby se tomu lidu,který živí stát, obyvatelstva, ta půda dostala. Tyto důvody, pánové, musí násnutili k tomu, abychom trvali na rychlém provedení reformy půdy, aby nebyla věcad calendas graecas protahována, nýbrž aspoň do 10 roků aby reforma byla projednána,a to jak uvnitř státu, tak i po hranicích. Lesy jsou tam v celých velkýchkomplexích, tyto, když budou vyvlastněny a převedeny v majetek státu, zůstanoutelí, jako jsou dnes, bude to znárodnění půdy.

Tyto důvody nutí stát i nás, abychom trvali na odčinění té loupeže, která sestala na národu československém. (Výborně!) Tím končím.

Předseda: K slovu jest přihlášen pan sen. dr Hilgenreiner.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Snaha, odůvodnitistanovisko německých občanských stran k této předloze, pohnula kolegu Kneschek tomu, aby nám sdělil několik přehmatů, které se dle jeho přesvědčeníobjevily \e správě pozemkového úřadu. To vedlo k zásadnímu rozboru pozemkovéreformy samotné, které naše strana nezamýšlel. Jen abych předešel nedorozumění,dovolím si zjistiti několik věcí. Nikdo z nás není proti rozumné aspravedlivé pozemkové reformě. Když tedy několik pánů se zde rozčilovalo, jakobymezi námi někdo bal, kdo by nechtěl, aby pracujícímu lidu bylo dáno půdy, pokud jenmožno, rozčilovali se zbytečně, dobývali se takřka do otevřených dveří. Želímetoho všichni, že ve znamení peněžního hospodářství odloučen byl dělník odpracovních prostředků. Hledáme všichni prostředek, abychom dělníku zjednali opětpracovních prostředků, abychom jej zase učinili vlastníkem. V oboru zemědělstvíjest to nyní z části možno tím. že se dělníku, malému rolníku, domkářipřidělí půda, aniž by při tom zemědělství utrpělo těžkých škod. Ovšem,pracuje-li se zde s hesly, mluví-li se o >dobrodruzích<, kteří sem přišli ovelkostatkářích a židech atd., kteří ničeho nekonají, pak pravím také přímo:bylo by neštěstím, kdybychom dnes přikročili jednoduše k rozdělení celéhovelkého majetku pozemkového na samý menší majetek. To znamenalo by stlačovati hospodářskýrozvoj nazpět; také socialistické strany stojí na stanovisku, že by to nebylopokrokem, nýbrž krokem nazpět. Proto hledá socialismus jinou cesiu, snaží se, aby půduvelkostatků výrobními družstvy dostal do rukou dělníků samotných, takže byvelkostatek zůstal zachován. Velkostatek má také dobré vlastnosti, obzvláště zvýšenouvýrobnost, což také pánové, kteří přede mnou mluvili, jen tak popříti nemohou.Kdyby takovéto věcné ohledy zde platily, pak nebyl by mezi námi právě žádný jinýrozdíl, nežli jaký bude vždy mezi agrárníky a socialisty. A to je rozdíl, jímž právěpozemkový úřad churaví. Pozemkový úřad sestává ze zástupců dvou zcela, různýchsměrů, Z těchto směrů chce jeden malým rolníkům, případně také ještěstředním rolníkům dáti, tedy rozděliti hodně mnoho půdy, kdežto socialistický směrmá za to, že to, co ve velkostatku vzrostlo v organický celek, má zůstatipohromadě a jest tudíž nedělitelné. Celkem tvoří přece poplužní dvůr. resp.velkostatek organický celek, jenž se časem vytvořil a jenž bez hospodářských škodroztržen býti nemůže. To musí zůstati, míní socialismus, to žádá technickýpokrok. Touto protivou dvou názorů o pozemkové reformě, která panujev pozemkovém úřadě, takže jeden tíhne do pravá a jeden do leva, že sice obamluví o pozemkové reformě, obě strany však tím chtějí něco zcela jiného, toutoprorvou churaví pozemkový úřad a proto pozemková reforma nepokračuje. Vezměte dorukou >Večerník< a >Večer<, pak máte oba směry, které se v tomto bodě navzájemskoro denně potírají, a přece sedí zde oba ve většině a oba chtějí provádětipozemkovou reformu. Ne na jiných činitelích jest vina, nýbrž na tomto vnitřnímrozporu. Pokud v tom nebudete za jedno, nedostanete se ku předu.

Na co však my Němci sobě stěžujeme, jest, že do pozemkové reformy, která jestotázkou čistě hospodářskou a na hospodářském podkladě musí býti řešena, vnášítevšechna možná hesla, která nejsou hospodářská a k těmto heslům leží takéheslo národnostní. Řečník přede mnou řekl, že cizí lidé sedí na této půdě.Nuže, pánové, vy přece sedíte jíž dosti dlouho na této půdě, a leckdo z vásnebyl líným. Tak zhola podceňovati nesmíte podnikatele ani v zemědělství, Ikdyž klidně přiznám, že z těchto velkostatkářů část jich své povinnostinekonala, musíte přece přiznati, že hospodaření na velkostatcích v Čechách,na Moravě a ve Slezsku valnou částí jest vzorné a že velkostatek předcházelmalému majetku agrárními reformami, že obhospodařování půdy u nás nebylo by takpokročilo, kdyby právě velkostatek nebyl v té příčině pracoval vzorně. Taktomu.bylo v Německu a právě tak také u nás. Této zásluhy nemůžetevelkostatku upírati a nemůže předem býti mluveno o dobrodruzích a darebácích.Budete-li věc prováděti v klidu, jest zde dosti půdy, aby ukojen byl hlad popůdě, kdekoli by se objevil. Podívejte se do Pardubic. Tam dělili a co máto nyní? Dřívějšímístopředseda pozemkového úřadu líčil před několika dny ve svém novém časopise>Vzájemnost<, co se tam stalo, a jak to vlastně u pozemkového úřadu vypadá.