Vedle těchto všeobecných důvodů světového hospodářství jest však také ještě celá řada důvodů, jež jsou povahy vnitropolitické, povahy vnitřního hospodářství a jež vedly k tomu, že jsme se mohli dostali do této strašlivé situace, ve kteréž se dnes nalézáme. Jest to hospodářská politika, kterouž tento stát od prvního dne pěstoval, za neblahého režimu finančního ministra Rašína, politika uzávěry vůči jiným státům. Nebudu to vše opakovati, aby pan zpravodaj nemluvil zase o kolovrátku. Mohl jsem mu to vrátiti větším právem, ale chci jen na to poukázati, že by bylo bývalo požadavkem tohoto státu, zabezpečiti sobě zahraniční trh, jejž průmysl tohoto státu měl dříve, když ještě Rakousko-Uhersko trvalo, že dalekozraká průmyslová politika nesmí se chápati uzávěry, nýbrž musí otevříti hraníce, abychom neztratili trhů, jež dříve byly domovem a nyní se staly cizinou. Vy však svojí uzavírací politikou jste způsobilí, že jsme těchto trhů pozbyli a že dnes v těchto zemích vůči německé a rakouské soutěži stali jsme se neschopnými soutěžiti. Různými dávkami, jako uhelnou dávkou a dávkou z koksu, dopravní politikou atd., působili jste k tomu, abyste náš průmysl potlačili, abyste jej poškodili v zájmu státních financí, ale mám za to, že jste tím finanční zájmy tohoto státu á la longue, na delší dobu, naopak poškodili, neboť jste průmyslu uložili břemena, jichž nemůže snésti a jež jej činí neschopným konkurence.

Máme 3¹/₂ léta po válce, od 3¹/₂ let panuje zde jako v jiných státech nesmírná bytová nouze. Co učinili jste proti této bytové nouzi? Zákony, jiného nic. Stavěno na základě těchto zákonů nebylo, lidé v tomto státě žijí dnes ještě právě tak bídně, v bytech právě tak bídných, bytová nouze se nezměnila, dík vaší neschopností a vašemu nedostatku dobré vůle, zjednati v této otázce nápravu. Stojíme dnes ještě lam, kde jsme stáli před 3 lety, také dnes jesle neděje se toho nejmenšího na odstranění bytové nouze a na zvelebení činnosti stavební, a právě dnes bylo by nutně zapotřebí, zvelebiti stavební ruch, poněvadž bychom um mohli poněkud čeliti hospodářské krisi.

Jest přece zcela jasno, že podnikatelé tohoto státu používají této příležitosti, aby přikročili k velíce velebenému snížení mzdy. Toto snížení mzdy má nás učiniti schopnými konkurovali. Žádný svědomitý podnikatel neřekne, že snížení mzdy o 10, 15 a 25% učiní náš průmysl schopným konkurovati se zahraničním průmyslem; to není pravda, snížení mzdy nemá jiného následku, než-li zvýšení zisku podnikatelova, těch 15 a 20% plyne do kapes podnikatelů. Schopnějšími konkurovati se tím nestanete, poněvadž rozdíl mezí cenami domácího průmyslu a průmyslu zahraničního, obzvláště německého, jest často větší, nežli celá mzda a i kdyby dělníci pracovali zcela zadarmo, mnohá odvětví našeho průmyslu stále ještě by nemohla konkurovati. Hnutí po snížení mzdy jest jen hnutím našich podnikatelů po rozmnožení zisku, A jestliže toto hnutí, jak tomu nyní jest ve stávce sklářů, jde tak daleko, že hrozí ochromiti důležitý vývozní průmysl našeho státu na celé týdny a měsíce, pak bylo by bývalo věcí vlády, aby zde zakročila. V tomto případě však osvědčily, se šila zástupců českých občanských stran ve vládě a ministr obchodu Novák triumfoval nade všemi; tento exponent podnikatelstva ve vládě dovedl zde zakročiti a vládě zabrániti. Ovšem, když vláda a tato většina při projednávání zákona úřednického a učitelského šly dobrým příkladem napřed, když začly se snižováním platů, jest nyní těžko říci podnikatelům: my smíme mzdy snižovati, vy nikoliv. Chápeme úplně tuto potíž. Ale hospodářskou škodu, která tímto hnutím byla obzvláště sklářského průmyslu způsobena zabráněním vývozu na celé měsíce, tuto vláda spoluzavinila a má spolu za ní zodpovídati. V této situaci - prosím, pánové, hrozí přece stávky a výluky na celé čáře, poněvadž boj podnikatelstva proti dělnictvu vzplanul na celé čáře - v této situací měl by stát hledati prostředky a cesty, aby tuto křísí alespoň zmírnil. To by se mohlo státi vydatnou podporou činnosti stavební. Netoliko živnost stavební, také nesčetná jiná odvětví průmyslu, jež se stavební živností souvisí, doznala by tím podpory, nezaměstnanost a zaměstnávání dělnictva po krátkou doba by se tím omezilo, A my bychom přečkali tyto trudné měsíce, které na nás čekají. V tomto směru selhali jste úplně.

Jste nyní nuceni uzavříti výpůjčku v cizině. Pan zpravodaj mínil, že by přece bylo bývalo lépe, kdybychom byli výpůjčku obdrželi doma, neboť byla by lacinější a úroky by neputovaly do ciziny a nezhoršovaly by stav naší valuty. Jako důvod pro to uváděl nedostatek důvěry, pak-li jsem dobře rozuměl, jež panuje mezí průmyslem, mezi kapitálem tohoto státu a mezi vládou tohoto státu. To, pánové, se rozumí samo sebou. Rád bych věděl, kdo v tomto státě může míti důvěru k této vládě a k tomuto hospodářství, jak se zde provozuje. Pan zpravodaj - včera to učinil jiný pán - přijde zase s tou písničkou. Ale stát, jenž nevyhoví svým nejprimitivnějším závazkům, nemůže požívati důvěry. Prosím, vezmu jen předválečné renty; dle mírové smlouvy jest československý stát povinen převzíti předválečné renty svých státních občanů. Od mírové smlouvy uplynuly skoro 3 roky a přes to český stát do dnes nezaplatil ani haléře úroků za předválečné renty. S klidným srdcem a chladnokrevně přihlížíte k tomu, jak venku tisíce a tisíce vdov a sirotků hladoví, poněvadž československý stál neplní svých závazků. A pak chcete, mluviti o důvěře! Totéž platí o válečných půjčkách. Nelze míti důvěru ke státu, jenž sice přejímá aktíva dřívějšího státu, nikoliv však pasíva, jenž se vyhýbá placení svých pasiv a vy nedojdete klidu, pokud nerozřešíte otázku válečných půjček takovým způsobem, jenž právě uspokojí věřitele bývalého rakouského a nyní československého státu.

Dříve nebudete míti klidu a všechny vaše půjčky, tato ubohá nepodařená losová půjčka a všechny ostatní až k nucené půjčce, jakou byla investiční půjčka, neměly žádného výsledku ani u Němců, ani u Čechů, poněvadž také české obyvatelstvo tohoto státu nemá důvěry k této vládě a k tomuto státu, jenž svým závazkům nedostojí. Pan zpravodaj zcela správně mluvil o nedostatku důvěry. Pan ministr financí sdělil včera ve výboru, že nyní přece v nejbližší době bude opětně podána osnova zákona, jejíž předmětem jest zaplacení předválečných rent. Slyšíme toto poselství, slyšeli jsme je již často, ale víry se nám naprosto nedostává. Ostatně nebylo by k tomu bývalo zapotřebí žádného zákona, neboť ku placem úroků z předválečných rent jste zavázáni jíž dle mírových smluv, S placením jste mohli a měli již dávno začíti, kdybyste chtěli dostáti závazkům smlouvy. O placení válečných půjček nepromluvil pan ministr financí ani slova, tato otázka se mu nezdá dosti důležitou. Myslím, že tato otázka není ještě ujasněna mezi stranami většiny, a proto také nesmí pan ministr financí míti žádný úsudek o tom.

Ale v poslední době, byť by to bylo jen malým opatřením, učinili jste zase něco, co důvěru k tomuto státu musí znovu podkopati a to jest konfiskace 20tihaléřů, Ne ní-li to nehorázností, že lidé a právě nejchudší lidé jednoho dne jednoduše jsou připravení o polovici částí svého jmění, jen aby stát ušetřil mizerných 20 až 30 milionů korun. Odvoláváte se na,to, že z ciziny a zejména z Rakouska bylo sem dopraveno veliké množství těchto mincí; nuže, to jest správné, podloudníci sem dopravili podloudně mnoho 20tihaléřů a proměnili je zde za 20tihaléře české měny, a vydělali při tom nesmírné zisky. Ale těchto lidí přece netrestáte, ti jíž dávno se zbavili svých mincí. Potrestali jste za přestupek jedněch lidí lidi jiné, logika to, která mně není zcela běžnou. Všemi těmito opatřeními podkopali jste důvěru netoliko tříd kapitalistických, nýbrž důvěru veškerého obyvatelstva k tomuto státu, a proto, pro vaší politiku, jsme dnes nuceni jíti do ciziny a peníze, cizozemské peníze, jež závisí od kolísání valuty, vypůjčovati sobě na 9%, místo abychom doma dostali peníze za 6%, To jsou příčiny tohoto poškození, jež zde vzniklo státu a jeho obyvatelstvu.

Co se nyní týče podmínek výpůjčky, zmínil se pan zpravodaj, že výpůjčka má býlí zúročena 8%. Jestliže se panu ministru financí zlíbí na základě tohoto zakopá sjednati příště v Americe výpůjčku a zúrokovati jí 10%, nebude nám rovněž možno něčeho proti lomu namítati. Skutečné zúročení obnáší skoro 9%, mimo to musíme zastaviti tabákový monopol a cla. V § 4 se praví, že se finanční ministr zmocňuje, aby zaručil zúročení a umořování výpůjček sjednaných dle §u l tohoto zákona určitými státními příjmy, pokud se týče je k tomu účeli zastavil, pokud jest to zapotřebí, O tom, že se k tomu má použíti tabáku a cla, nestojí v zákoně ani slova a my, abych tak řekl, jsme poukázáni na loyalitu pana ministra financí, věřiti, že tomu skutečně tak jest, jak to říká. Proč to nestojí v zákoně? Zákonu, jenž omezuje úvěr na těchto 10 milionů liber a jenž by byl obsahoval všechny tyto podmínky, zákonu, jenž by byl býval poctivý, úhrnný a otevřený a nikoli skrytý, nepoctivý jako tento zákon, zákonu, jen aby dále byl vyřkl, k čemu se této výpůjčky použije, totiž k investicím, prosím, takovémuto zákonu bychom bylí snad dali své svolení přes kruté podmínky, přihlížejíce k hospodářským poměrům. Nepřáli jsme si ničeho jiného, nežli aby nám byl předložen zákon, jenž skutečně poměrům odpovídá, nikoliv však zákon, jenž uděluje obrovské zmocnění panu ministru financí a každému příštímu ministru financí.

Nechci se pouštěti do podrobností, ale přes to jest mi nápadným, že se v §u l, v dodatku, jenž přijat byl v poslanecké sněmovně, praví, že až do částky 2¹/₂ miliard ze zápůjčky, jež byla sjednána na základě zákona z 19. prosince 1921 s Velkou Britanií a se Spojenými státy, platí kurs 250 za anglickou libru a 50 za americký dolar. Nevím, zdali to bude možné. Pokud vím, bude přece půjčka vyplácena teprve po částech. Jak nám pan ministr financí řekl včera ve výboru, má býti celá výpůjčka vyplacena asi během 100 dní. Pak obdržíme výpůjčku v anglických librách. Jak ji toho dne můžeme realisovati, závisí přece od toho, jaký kurs dotyčného dne bude míti československá koruna, zdali bude možno, realisovati ji za 250 za anglickou libru a 50 za americký dolar, a to jest přece hlavní věcí při této výpůjčce, ne jak jí můžeme v librách, nýbrž jak jí můžeme realisovati v československých korunách. To přece dneska můžeme sotva říci, poněvadž to závisí od denního kursu v den realisace, dle toho, kdy a kterak se použije celého bloku anebo jednotlivých položek k nákupu korun v cizině anebo liber v tuzemsku. Od toho přece závisí kurs, za který půjčku prodáme. Není mí tudíž srozumitelným, a snad nám to může vyložiti pan ministr financí, kterak jest možným takovéto stanovení kursu v zákoně.

Pan ministr financí slibuje si od výpůjčky stabilisaci kursu koruny. Nuže, to asi také bude záviseti od toho, zdali budeme nucení realisovati výpůjčku rychle čili nic. Pří rychlém realisování výpůjčky jest přirozeným následkem, rekurs koruny půjde do výše, a pak by hospodářská krise v tomto státě se ještě více přiostřila a my bychom byli od stabilisace koruny ještě dále vzdáleni než kdy jindy. Nemohu sdíleti optimismus pana ministra financí, jenž na základě této výpůjčky očekává stabilisaci koruny, resp. považuji to za možné, jen když se při realisování výpůjčky bude postupovati opatrně a znenáhla. Také my si přejeme stabilisaci kursu koruny, při čemž naprosto nechceme říci, že dnešní vysoký kurs má býti stabilisovaným kursem, jenž nám přece tak nesmírně ztěžuje soutěž s cizinou.

Ze všech těchto důvodů, pánové, jež jsem vám zde uvedl, z ústavně-právních důvodů, pro dalekosáhlé zmocnění, jež se dává panu ministru financí, z té příčiny, že v zákoně samotném není obsaženo použití výpůjčky pro účely investiční, musíme hlasovati proti tomuto zákonu. Nečiníme tak rádi; byli bychom rádi viděli, kdybyste byli našim požadavkům vyhověli. A vy byste jím bylí mohli vyhověti, kdybyste právě nebyli panu ministru financí a všem příštím ministrům financí, kteří v roce 1922 ještě budou ministry financí - nevíme, kolik jich bude - kdybyste všem těmto finančním ministrům nebyli dali tak dalekosáhlého zmocnění a kdybyste nebylí úplně vyloučili vliv parlamentu při sjednávaní nových výpůjček.

Hájíce vážnost a vliv parlamentu podali jsme svůj resoluční návrh. Odmítli jste jej včera ve výboru s chatrným odůvodněním, že by za okolností se nedostávalo Času, a přijali na jeho místě resolucí, která ničeho nepraví, resolucí, ve které stojí: Ministru financí se ukládá, aby pří uzavírání nových výpůjček podmínky jejích sdělil Národnímu shromáždění. Ale, pánové, nežli nám to pan ministr sdělí, pak se o tom mnohem dříve dočtete v >Národních Listech< a v >Prager Tagblattu< a v jiných novinách a sdělení pana ministra financí přišlo by příliš pozdě. Z toho, z nějakého sdělení podmínek, nemáme naprosto ničeho. To jest jen jakési zdání, co zde konáte; právě tak jako vaše demokracie jest jen demokracií na oko, právě tak se o to zde pokoušíte v této jednotlivé otázce. Ano, tento zákon jest nejlepším důkazem pro zdánlivou demokracii, pro nadvládu státní správy a vlády nad parlamentem. V čem spočívá skutečná demokracie? Přece jen v tom, že směrodatným činitelem ve státě test sbor zákonodárný a nikoli vláda. Tomu tak není ve státě, ve kterém se vládě uděluje takovéto zmocnění a kde i toto zmocnění se dává pod nátlakem anglického bankovního domu. Musíme jen míti na zřeteli celý dosah této okolnosti, musíme si jen říci, jak daleko to došlo, že československá vláda a československé Národní shromáždění musí býti anglickým bankovním domem donucováno k tomu, aby sobě uhájily svá vlastní práva, bychom poznali, jak hluboce jíž stojí takováto demokracie.

Proto, pánové, poněvadž tento zákon bije do tváře všem požadavkům demokracie, poněvadž tento zákon vydává parlament na pospas vládní zvůli a poněvadž v tomto zákoně není jasně vyjádřen účel, to jest poněvadž není vyjádřeno, že této výpůjčky použito bude zcela, anebo alespoň z valné částí k investicím, z těchto důvodů nemůžeme hlasovati pro tento zákon. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen. Svěcený.

Sen. Svěcený: Vážený senáte! Jménem sdružených stran v senáte jsem zmocněn učiniti toto prohlášení:

Budeme hlasovati pro zákon, jímž se ministr financí zmocňuje k uzavření výpůjček v číži měně, v tomto případě pro úvěr, jaký byl vládou sjednán s bankovními kruhy anglickými. Jsme všichni za jedno v lom, že stát náš tohoto zahraničního úvěru k dalšímu vybudování našeho státního a hospodářského života nezbytně potřebuje. Přes to pak, že podmínky, za nichž má býti tento úvěr uzavřen, jeví se býti těžkými, přece pokládáme tento anglický úvěr za přijatelný, ježto odpovídá obdobným podmínkám zápůjček poskytovaných státům jiným, a ježto v povolení tohoto úvěru můžeme spatřovati také upevněné přesvědčení zahraniční veřejnosti o zdatnosti naší republiky stejně na poli hospodářském jako i politickém.

Svého souhlasu k této zahraniční půjčce anglické udělujeme v plném přesvědčení, že úvěru tohoto bude použito k plánovitému provádění rozsáhlého investičního programu v celé naší republice a že z úvěru toho získá nejenom stát, nýbrž že z něho vzejdou také nové hojné prameny práce našeho průmyslu zemědělství a četných odvětví živnostenských, že se nám zdaří čeliti jím úspěšně nezaměstnanosti našeho dělnictva a že proto také všechny výrobní síly v našem státě budou podníceny k dalšímu podnikání na prospěch obnovy všeho ekonomického života u nás.

Bude ovšem povinností naší bdíti se vší pečlivostí nad tím, aby tento úvěr zůstal zachován svému účelu, a jsme přesvědčeni, že součinností s vládou se zajisté plnou měrou podaří dojíti takto stanoveného cíle, jenž jest všem nám společným, hospodářského upevnění, vnitřní politické konsolidace a povznesení významu celé naší republiky ve všem mezinárodním světě.

Hlasujíce proto pro tuto předlohu zákona, očekáváme, že bude provedena se vším urychlením, aby vliv její na všechno naše národní hospodářství mohl být co nejdříve patrným.

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen. Jesser. Prosím, aby se uchopil slova.

Sen. Jesser (německy): Slavný senáte! Znamenitá kritika zákona panem sen. dr Hellerem zbavuje mne povinnosti opakovati ještě jednou kritiku tohoto zákona. Osnova zákona, kterou máme před sebou, jest zajisté prvním zahraničním dluhem státu, jenž nevyplývá jako diktát z titulu vítězství a účastenství na koncernu vítězů, nýbrž na základě vyjednávání tohoto státu s anglickým bankovním koncernem. Vláda ovšem jakožto odůvodnění pro tento úvěr udávala záležitosti hospodářské a použije také, jak tvrdí, tohoto obnosu hlavně pro investice. Ve skutečností není to ovšem ničím jiným, nežli zaměňováním číslic ve výkazech státu; neboť ve skutečnosti vzato jest úplně lhostejno, činím-li výpůjčku na zaplacení investic nebo jiných dluhů.

Při této příležitostí chci poukázati na to, že není přesné vědomosti o výši zahraničních dluhů tohoto státu. V jistém oficiosním propagačním článku v kterémsi americkém obchodním listě z prosince 1921 bylo udáváno, že tyto dluhy obnášejí 6.6 miliard papírových korun a 5 miliard korun ve zlatě. To by dle dnešního stavu valuty bylo asi 57 miliard papírových korun. Těchto 6.6 miliard papírových korun má představovati sumu, kterouž reparační fond předepsal republice zaplatiti. Ale nedávno seznali jsme z oficiosního orgánu zahraničního úřadu, ze >Zahraniční Politiky<, že zde na základě článku 208 smlouvy St. Germainské a článku 91 smlouvy Trianonské máme před sebou zakuklenou reparační povinnost československé vlády. Za bývalý rakouský a uherský státní majetek, jenž leží na půdě republiky, dlužno dáti náhradu reparační komisi za účelem úhrady její nároků vůči Rakousku. Pisatel tohoto článku dr Otakar Zika jmenuje závratně vysokou číslici, která obnáší více nežli desateronásobnou sumu úředně uváděných reparačních předpisů per 6.6 miliard papírových korun. Kontrolovati tyto údaje jest mi nemožno, zajisté čekají na nás mnohem větší platy reparační komisí, nežli se úředně přiznává. Československý stál má tedy všechnu příčinu, aby vůči reparačnímu šílenství Dohody se choval opatrně a aby horlivě tomu napomáhal, by reparace byly důkladně zrevidovány. Není pravděpodobným, že by se v Anglii vědělo o projevech ministra Hotowetze a ministra obchodu Nováka, jenž nedávno mluvil o nutnosti zaraziti část našeho velikého průmyslu textilního a o nutnosti toho, aby veliká část dělnictva se učila něčemu jinému. Rovněž tak nebude v Anglii známo všeobecné stanovisko české k hospodářským problémům, jež u nás panuje. Ministr věcí zahraničních před několika dny tuto náladu velmi případně označil v interviewu, jejž poskytl jisté Angličance. Pravil: Český národnostní názor o státu není ani tak hospodářský, jako spíše národní. Tím ministr připouští, že dnešní směrodatné české strany, které přece vyslaly své zástupce do vlády, posuzují také hospodářské problémy s hlediska národnostního, A jen s tohoto hlediska lze rozuměti oněm projevům obou ministrů obchodu. Panu ministru obchodu jakož i značné části českého národa vůbec působí zlé rozpaky především tito dělníci se svými velikými sídly výrobními. Pří každém kroku jim brání provésti rychle jejich ideál, utvořiti národní stát, jenž, má co nejméně společného hospodářsky a tudíž také politicky se svým německým okolím.

Pan dr Beneš tuto základní myšlenku české politiky případně vyjádřil vůči francouzskému dotazovateli: Více nežli dvě pětiny českého obchodu uzavírá se s Německem. To jest příliš, dokonce nebezpečno, obzvláště vůči Německu, které tak se zdá bére v úvahu státní bankrot jakožto vyřešení svých nynějších potíží. Nehledě k nikoli právě obvyklému způsobu charakterisovati politiku spřáteleného státu způsobem tak nepříznivým, nehledě také k tomu, že dnes pan ministr jest jiného názoru o platební neschopnosti Německa, ježto v interviewu právě zmíněném praví, že se Německu musí posečkati, obsahuje tato věta také přiznání, že jemu, zodpovědnému správci vlády, velmi vítaným by bylo zmenšení hospodářských vztahů k Německu. Poukazuje v onom interviewu na účastenství Československa při znovuvybudování Ruska, rovněž na možnost zotaviti se hospodářsky v Polsku spoluprací v Polsku. Ale mám za to, že tato rada, orientovati se totiž na Východ, jest právě tak falešnou jako rada, kterou svého času dal pan ministr obchodu dr Stránský, totiž orientovati se na Západ. Tak jednoduše nelze přizpůsobiti veliký průmysl novým trhům, ještě méně však může Polsko a Rusko nahraditi nám to. co nám dodávati může Německo navzájem ze svého intensivního a specialisovaného průmyslu, Jest to stará zkušenost, že nejčilejší výměna zboží se děje mezi velkými průmyslovými státy. O tom by nám lecos mohla vypravovati Anglie, pokud jde o Německo. Jen o jedné skutečností stůjž, zde zmínka: Ze 300 vysokých pecí v Anglií bylo v prosinci 1921 v činnosti jíž jen 90.

Se zmenšením průmyslové výroby počítají také >Národní Listy< v článku ze dne 7. srpna 1921. Praví se tam: >Nikdo nám nezaručí, že budeme moci na příští časy ve stejném rozměru udržeti veškerý průmysl, který jsme po Rakousku převzali. Může dojíti k neobvyklým křísím v jednotlivých odvětvích, při nichž se udrží jen takové podniky, které jsou přiměřeny nynější struktuře státu.<

Svého času tedy stalo se přivtělení německého jazykového území k Československu s tím výslovným odůvodněním, že těchto území s jejich vyvinutým promyslem a s vysokou poplatností, v něm se zakládající, postrádati nelze, chceme-li státu zde zjednati zabezpečenou existencí. Tehdy jste pro tento průmysl, který jste považovali za nutný, převzali závazek, že jej v tomto státě také skutečně udržíte. Tehdy bohužel nebyla provedena myšlenka, jež před několika dny vešla ve známost, že totiž Loyd George hájil myšlenku, že tato území se musí vrátiti ke své mateřské zemí. Řeklo se, že tomuto státu jakožto spojenci Francie a nepříteli Německé říše musí býti dáno co největší 'území jakož i obyvatelstvo, jež lze daněmi silně zatížiti. Nuže, pohybujete se v bludném kruhu. Pěstujete militaristickou, imperialistickou politiku, která pohlcuje nesmírné sumy. Potřebujete peněz a zase peněz, tudíž daní a zase daní. Zároveň však zmenšujete poplatní sílu státu následkem léto Němcům nepřátelské politiky, která jde za efemérním papírovým spojenectvím. Dnes ocitáme se v hospodářské krisi, která bohužel snad může uskutečniti to, co kdysi pan ministr obchodu v návalu zlostí prozradil jako své srdečné přání: uzavření četných závodů. Ale nelze uskutečniti druhého prostředku, totiž učiti dělnictvo jinému zaměstnání. Kdyby jen ti pánové, kteří s chladnokrevností mluví o zmenšení průmyslu, nám také řekli, jak potom mohou vyživiti masy dělnictva, jež zůstalo bez zaměstnání, jestliže skutečně zmenší průmysl. I o jediné teoretické možnosti umístiti část tohoto dělnictva, totiž v zemědělství osazením na půdě velkostatku, uvažuje se ve skutečnosti pouze pro příslušníky národa českého. Ale poněvadž dělníci o výdělek připravení budou z valné části Němci, musíme si přece jen položiti otázku, zdali vláda, která vážně počítá se zmenšením výroby, přemýšlela o budoucností těchto nesčetných dělníků, neboť nejedná se zde o sta, nýbrž o mnohé desetitisíce dělníků. Nechci míti za to, že vláda chce chladnokrevně a vědomě uvrhnouti tisíce a tisíce lidí do bídy, aby jen stvořila to, co vy nazýváte českým národním státem; opakuji, že to nepovažuji za její úmysl, ačkoliv četná opatření na to poukazují; připomínám jen to, o čem se také zmínil kolega dr Heller, připomínám na válečnou půjčku, na předválečné renty, na pozemkovou reformu, připomínám na boj proti jabloneckému průmyslu, na tajné výměry, jeř prý byly vydány proti agitaci pro německé peněžní ústavy atd.

Jest zde v malém měřítku zamýšlena tatáž politika zničení, kterou Francie tak důsledně provádí proti Německu ve velkém. Přes všechny tyto skutečnosti chci míti za to, že vláda jedná pouze z přinucení, a to z obavy o přednost svého státu na troskách bývalé dunajské monarchie. Pan ministerský předseda v posledním interview u, otevřeně doznal, že nechce ani s Rakouskem ani s Uherskem uzavříti politickou federaci ani celní unii, neboť pak by jednoduše hospodářské a politické těžiště octlo se zase taní, kde bylo kdysi; u národů podunajských, u Němců a u Maďaru, Pan ministr má pravdu. Domnívá se ale skutečně, že může přírodu trvale znásilňovati? Neboť čeho se obává, jest něco geograficky podmíněného, čeho sice okamžitě se může nedbáti, co však na konec vždy opětně se uplatní. Zpravodaj ve francouzské komoře řekl při projednávání úvěru pro německé Rakousko dne 22. března toto: >Vídeň jest nutným hlavním městem střední Evropy, osou celého dunajského území, předurčeným střediskem všech sousedních národů, latinských, slovanských a maďarských.< Zpravodaj si přál dále, aby Malá Dohoda tvořila s Vídni jakýsi celní spolek. Jest sice od řeči k činu právě u Francouzů velmi daleko, ale pro nás, kteří jsme se bránili a z rozumových důvodů brániti budeme proti pokusu prestiže, postaviti Prahu na místo Vídně, jsou tato slova Francouzova velikým zadostiučiněním. Lze ovšem Vídeň velmi silně poškoditi. Připomínám na to, že prý pan ministerský předseda řekl, že by si přál, aby jeden milion Němců se vystěhoval, neboť jen tím prý se může Vídeň udržeti. Dnes však sám přiznává, že Československo nemá zájmu na zničeném Německu, ba mluví dokonce o bohatství pomocných pramenu, jež německé Rakousko má. Těšíme se z této změny smyšlení, tážeme se však: což my Němci jsme nekázali denně, že pěstujete politiku sebevražednou? Spílalo se nám za to, že sabotujeme tento stát, ačkoli dnes zdá se, že jdete cestou, kterou jsme tehdy naznačovali. Že již také v českých kruzích panuje jisté smýšlení, nežli posud směrodatné, vyplývá ze článku jistého českého hospodářského časopisu v prosinci 1921. Československý Národní Hospodář< praví: >Území státní nemůže nikdy zůstati samostatným celním územím, stát nebude moci nikdy pěstovati samostatnou a suverénní celní politiku. Buďto přejde náš stát úplně ke svobodnému obchodu, anebo uzavře celní unii s jinými státy. Poněvadž však nemůžeme uzavříti celní unii s Čínou nebo Bolivií, máme pouze dvě možností: buďto s Německem nebo s Rakousko-Uherskem. Tertium non datur.<

Ba ještě více. V témže měsíci 1921 píše dr Borský, tedy někdo kdo smýšlí zajisté veskrz národnostně, řekl bych šovinisticky, v >Čechoslováku< o příštím postavení Československa vůči německé říši. Zcela správně tvrdí, že Německo po několika letech bude zase významnou mocností. Mluví-li o německé expansivní snaze, pak nutno postaviti na jisto, že mírové smlouvy přiznaly obrovská území Francií, která kráčí vstříc dobrovolné smrti národa, že však Německu, jež hemží se lidmi, zmenšilo jeho životní prostoru. Také tento hřích proti přírodě, proti biologickému zákonu o vývoji se pomstí. Pan Borský počítá s touto pomstou přírody. Rozebírá možnosti příští české politiky a míní, že první cestou byl by přirozený a bezpodmínečný společný postup s Francií a nátlak na Německo, druhým bylo by semknutí všech slovanských států ve veliký federalistický útvar, až Rusko opět bude vybudováno, a třetí možnost, kterou ovšem zamítá - jest však příznačno, že se o ní vůbec zmiňuje - zní: Nemáme čekati, až Německo Čechy podmaní, nýbrž máme dobrovolnou smlouvou vstoupiti do Německé říše jako spolkový stál. Předkové Čechů tak učinili a proto nevidí v tom Borský vlastizrady. Ale dle jeho názoru bylo by velikou hloupostí připojiti se k poraženému státu, jenž zbaven byl veškeré možnosti kolonisační. To ale znamená: jest nemožno, aby Německo na nynější své prostoře uživilo obyvatelstvo stále vzrůstající, a jestliže jednou tento přetopený parní kotel vybuchne, pak se křičí: To jest expansivnost, imperialismus a pod. Byla však také ještě veliká německá území s vysokou kulturou přiznána národům, kteří nevědí jak si s tímto darem počíti. Připomínám veliká území východního Německa. Jak hospodaří tam Poláci? Cituji >Danziger Zeitung< ze dne 17. února: >Od té doby, kdy správa většiny vodních cest, jež pro Gdaňsko přicházejí v úvahu, byla odevzdána Polsku, poklesl význam vnitrozemské vodní dopravy v poměru k odpovídající námořní dopravě z 52% doby předválečné na 5%. Jako celkový výsledek tříleté polské správy Visly a vodních cest s Vislou souvisejících dlužno zaznamenali, že zdivočení Visly, které již dříve za ruských dob bylo přímo báječné, dnes označiti nutno za přímo fantastické a sotva uvěřitelné následkem nově vzniklého zpustošení břehů a následkem písčitých mělčin, pro které i vory teprve po několika měsících, ba dokonce létech se dostávají ke svému konečnému cíli, do Gdaňska.<