Z tohoto přikladu seznáváme, že při mírové smlouvě nižádným způsobem nebylo přihlíženo na kulturní vývoj, nýbrž že jedině hájeny byly zájmy imperialistické. Ze všeho následuje, že vláda a většina nejlépe vyhoví očekávání věřitelů, opustí-li cestu, kterou posud kráčely a budou-li často zdůrazňovanou konsolidaci střední Evropy tak prováděti, jak předem označena jest přírodou, dějinami a kulturou, to jest nikoli proti německému národu, nýbrž s Němci ve střední Evropě. Jest dle mého názoru falešným pojetím věci, jestliže Masaryk v jistém článku v říjnu 1918 v kterémsi anglickém časopise mluvil o zdi latinských a slovanských národů, kteří mají obemknouti Německo, anebo mluví-li se o přepážce, která má sahati od východního moře k moři středozemnímu, V této poslední kombinaci, která jest označována jakožto zvětšení Malé Dohody, spoutávají se zájmy východního moře a zájmy balkánské v jedno, kdežto Československo nemá zájmu ani na tom ani na onom problému.

Nemáme, jak jsem již úvodem řekl, důvěry, že vláda použije této výpůjčky anglických liber v tom smyslu, jak nyní jej uvedla. Obáváme se naopak, že peněz těchto zase jen použito bude ve smyslu nacionalistické vnitřní politiky, kterou jsme již označili, ze klére, jak se domnívám posléze také pro český národ vznikne jen škoda, i budeme tudíž hlasovati proti této předloze. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen, dr Ledebur.

Sen. dr Ledebur (německy): Slavný senáte! Moji kolegové mně pověřili, abych jménem stran, sdružených v německém parlamentárním svazu promluvil ku vládní předloze o výpůjčce anglických liber. Vyhovuje tomuto vyzvání, chci předeslati, že na otázku anglického úvěru pohlížíme se stanoviska vnitropolitického, finančně politického, všeobecně hospodářského a konečně v jistém smyslu také se stanoviska světové politiky, a že se dle toho také v jistém smyslu odlišuje vnější stanovisko, jež zaujímáme k vládní předloze, od niterného posuzování účasti anglického a amerického kapitálu při této výpůjčce vůbec, jakož i od závěrů, jež k těmto skutečnostem pojíme.

Anglické finanční konsorcium žádalo parlamentární schválení tohoto úvěru. Věřitelově tudíž přihlíželi netoliko na formu v každé příčině korektní, nýbrž vyjádřili také své přísně ústavní smýšlení, přihlíželi dále také pochopitelným způsobem na pokud možno největší zabezpečení pro vlastní své upisovatele půjčky. Pan ministr financí a pan zpravodaj označili v poslanecké sněmovně skutečnost poskytnutí léto zahraniční výpůjčky jakožto známku obzvláštní důvěry v tento stát a v základy tohoto státu. Nemůžeme sdíleti tento názor. Máme spíše za to, že poskytnutí anglického úvěru není ničím jiným, nežli projevem víry v neocenitelné bohatství, jež příznivý osud Československému státu vložil do klína, a že naproti tomu velice tvrdé, řekl bych výminečně tvrdé podmínky, za kterých se úvěr poskytuje, jsou velmi jasným znamením nedůvěry, a to především nedůvěry proti způsobu, jakým toto přirozené bohatství pochybenou hospodářskou politikou jednak bylo špatně spravováno, jednak promrháváno. Úroková míra, která se započítává za půjčku v librách, obnáší, připočteme-li k tomu přepočítací kurs a všechny jinaké výdaje, skoro dvojnásob toho, co za normálních poměrů platiti měl středoevropský stát, jenž požívá důvěry mezinárodních finančních kruhů, a přesahuje podstatně úrokovou míru, jež i při dnešních poměrech v Anglií za bezpečné půjčky jest žádána. Anglická státní půjčka obchoduje se dnes v Londýně s úrokovou mírou 5 až 5¹/₂%, anglické městské půjčky mezi 6 až 6¹/₂%, průmyslové obligace s úrokovou mírou 7 až 7¹/₂%. Vidíte tudíž, že Československý stát má platiti ještě více, a to značně více, nežli kterýkoli anglický průmyslový podnik. Poskytnutí půjčky v librách anglickou finanční skupinou není však pouze odůvodněno vírou, dle mého názoru zcela oprávněnou, v bohatství táto země, zakládá se spíše také na tom, že dnes v Anglii a v Americe panující průmyslová krise, která vedla k zaražení odbytu, způsobila jisté uvolnění kapitálu, jež sebou přináší zvláštní poptávku po pevně zúročitelných papírech. Že pan ministr financí zvolil pravé tento příznivý okamžik v Anglii pro vyjednávání o úvěru, musí se jeviti do jisté míry jakožto úspěch všem, kdož úvěr tento sám o sobě schvalují, musí se jeviti jako úspěch, jehož bylo dosaženo ohebností, v tomto případě bych řekl velikou povolností pana ministra věcí zahraničních. Vláda oceňuje tuto smlouvu o úvěru jakožto úspěch pro sebe a již tato skutečnost sama sebou musela by nám, kteří patříme ke stranám oposičním, postačiti, abychom také při této příležitosti projevili vládě svoji nedůvěru a abychom hlasovali proti předloze.

To však není jediným důvodem, proč tento úvěr zamítáme. Také z jiných důvodů nemáme příčiny rozohňovati se pro tento úvěr, neboť tento úvěr má sloužiti v prvé řadě na úhradu investičního programu pro rok 1922 a my víme, že jen mizivé procento tohoto investičního programu určeno jest pro německé naše území a zájmy. Nemůžeme se rozohniti pro tento úvěr konečně také proto, poněvadž nelze nám nahlédnouti do státního hospodaření a poněvadž nemáme záruky, že obnosů tímto úvěrem uvolněných skutečně také bude použito pro investice. Konečně po nedávných teprve a smutných zkušenostech se obáváme, že vládou převzatý závazek, splatiti půjčku v librách, t. j. platiti úroky a amortisaci v anglické měně, mohl by vésti k pokušení, v daném případě opětně přivésti československou korunu umělým způsobem na výši kursu, který skutečným poměrům neodpovídá, a že pro několik milionů, které finanční ministerstvo snad pří splácení amortisační kvóty uspoří, domácí národní hospodářství utrpí opětně těžké škody.

Velevážené dámy a pánové! Tážeme-li se po důvodech, jež vedly anglické finanční konsorcium k tomu, aby žádalo tak vysokou, možno přímo říci balkánskou míru úrokovou, můžeme tyto důvody nalézti pouze ve vnitropolitických poměrech Československé republiky, jež bych, aniž bych se pouštěl do podrobností, shrnul takto: nejasnost a nepořádek ve státních financích, zbytečné výdaje pro správu a vojsko, různá státně-finanční opatření konfiskatorní povahy, posavadní zneuznávání právních a mravních závazků, převzatých jako dědictví po Rakousko-uherské monarchii, finanční nezdar a panamské poměry ve všech hospodářských podnicích státem Vedených anebo pod státním vlivem stojících při trvalé tendencí pro další postátňování a pro další socialisující pokusy, zásahy do pravá soukromého vlastnictví a konečně vnitropolitická nejistota. Vážní hospodářští odborníci jakož i zástupcové německých stran také zde na tomto místě opětovně poukazovali na tyto povážlivé skutečností a na jejich nutné následky. Události daly nám za pravdu. Tísnivé podmínky, za kterých nám anglické finanční konsorcium tuto výpůjčku povoluje, jsou následkem tohoto námi tak často vytýkaného stavu. Českoslovenští vyjednavači, kteří jsou tak hrdí na svůj úspěch, nalézali se přece v jakési tísni. Musili přijmouti všechny podmínky, jež jim byly kladeny, poněvadž vládě pravé se nedostávalo jiné možnosti opatřiti sobě peníze doma. Není to politika proti inflaci, o níž se pan ministr zmínil v poslanecké sněmovně, nýbrž jest to nedůvěra vlastních státních občanů ve finanční hospodářství státu, jež znemožňuje domácí úvěr, a to, dámy a pánové, jest hlavní věcí. Vláda byla by mohla během posledních tří let získati mnohem větších obnosů a za mnohem příznivějších podmínek doma, kdyby nebyla otřásla důvěrou vlastních občanů ve finanční spolehlivost státu. Nešťastní majitelé předválečných rent čekají do dnes marně na vyplacení kuponů a politování hodní majitelé rakouských a uherských válečných půjček jsou stále ještě v trapné nejistotě o osudu svého jmění, jež namnoze získali jako ovoce práce a smyslu pro šetrnost, kdežto mnozí strádají v kruté bídě a někteří dokonce podlehli zoufalství. Žádná zahraniční výpůjčka nebude nikdy mocí trvale zlepšiti finanční poměry státu, pokud nebude opětně získaná důvěra vlastních státních občanů ve finanční hospodářství státu. Neboť tato důvěra, důvěra vlastních státních občanů musí předcházeti důvěře ciziny, nikoli však za ní pokulhávati.

To jsou důvody, liteře nás vedou k tomu, abychom úvěr odmítli z úvah vnitropolitických a finančních. Otázka válečných půjček, které bych nyní věnoval také ještě několik slov, byla bohužel hned od začátku a to nikoli naší, nikoli vinou Němců, označována jako t. zv. >Německá otázka< a byla tím vtažena do chaosu nacionálního politického zápasu. Považovali jsme vždy, stojíce na půdě spravedlnosti a rozumu, otázku válečných půjček za otázku čistě hospodářskou a čistě finančně politickou a tou jest také do dnes. A tak chtěl bych také s tohoto místa vysloviti naději, že se nyní vláda, následujíc slibu pana presidenta republiky, vzchopí proti překážejícím snad ještě stranickým politickým vlivům a že pokud možno brzy podá osnovu zákona, dle níž rakouské a uherské válečné půjčky loyalně budou zaměněny za stejně cenné a stejně zúročitelné renty Československého státu, aniž by majitelé válečných půjček byli nuceni kráčeli kaudinským jhem příplatku, i jsem přesvědčen, že tím by utvořen byl nejlepší a nejspravedlnější základ pro obnovu ochoty poskytovati úvěr a pro schopnost úvěru doma. (Výkřiky německy: Velmi dobře!)

Podmínky anglické výpůjčky v librách jsou nesmírně tísnivé, tak tísnivé, že nelze jich přijmouti také se stanoviska čísle obchodního. Nechci tyto podmínky blíže rozváděti, neboť jsou nám přece známy jen ze sporých zpráv, jež páni zástupcové vlády podali v poslanecké sněmovně a v senátě. Smlouvy samotné neznáme, A přes to, že tyto podmínky jsou tak kruté, chtěl bych - a chtěl bych to učiniti nikoli jménem svých pánů kolegů, nýbrž jen jménem vlastním - uvítati skutečnost, že se anglický a americký kapitál zde vůbec zajímá, poněvadž očekávám, že s tímto zájmem ruku v ruce také půjde přesnější pozorování zdejších hospodářských a politických poměrů a že s tím také bude spojeno vždy jasnější poznávání zdejších poměrů. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Nám Němcům může takovéto vnikání anglického obchodního ducha jen prospěti. Neboť víme, že oproti nepravdivým propagačním zprávám, které vládní tisk rozšiřuje, nemusíme se obávati reálních skutečností, skutečností, jak se u nás ve skutečnosti mají. Já pro svoji osobu doufám, že zájem Angličanů, prokázaný anglickou půjčkou, bude míti v zápětí také osobní účast anglického podnikatelstva na zdejších závodech, a že s anglickými obchodníky také u nás najdou ohlasu jasné a neochvějné anglické právní pojmy, jakož i ušlechtilý reelní duch, jímž se vyznamenává anglický obchod, pojem toho, co označujeme slovy >fair trade<, jehož jsme zde posud bohužel postrádali. Jak velice zde potřebujeme tohoto ducha >fair trade<, to dokazují skutečnosti posledních tří let s dostatek. Potřebuji jen vysloviti jména Státní obilní ústav, Tuková ústředna, Bavlnářské družstvo, Společnost pro Východ, Voska, Košíčka státní tiskárna a mohl bych uvésti ještě nesčetná jiná jména. Bylo by ovšem naivním se domnívati, že jsme tyto zjevy nyní překonali. Bylo by právě tak naivním se domnívati, že hospodářsky-politický vliv Angličanů by mohl snad v dozírné době úplně zhojiti tuto hluboko zakořeněnou nemoc, aneb alespoň směrodatně na ni působiti. Ale bude-li anglický kapitál, přihlížejíc k nyní povolené půjčce anglických liber, interesován na hospodářské správě československého státního jmění, pak to snad v budoucnosti přece zabrání tomu, aby toto jmění nebylo mrhá-no podobným způsobem, jak to vláda zamýšlí učiniti na př. smlouvou, kterou uzavřela se Standard Oil Company. Snad také v pozdějších létech jednou stane se pravdou okřídlené slovo, jehož užil pan ministr věcí zahraničních asi před půldruhým rokem v zahraničním výboru, když, ovšem poněkud předčasně řekl, že v celém světě považován jest Československý stát za stát gentlemenů.

A nyní bych chtěl skončiti s tím, že se stanoviska světové politiky považují účast anglického kapitálu na výpůjčce anglických liber za další krok ve světovém hospodářském zájmu Anglie na středoevropských poměrech. Tento zájem na středoevropských poměrech osvědčila Anglie především v Horním Slezsku. Zúčastnila se dále různých rakouských podniků a nyní také různých podniků Československé republiky. Angličané jsou reální politikové. Potřebují trhu pro své zboží a tohoto trhu nelze nalézti bez hospodářského sesílení Německa na evropské pevnině. Čím více se Anglie sama zajímá hospodářsky o vnitroevropské poměry, tím dříve musí přijíti hodina anglicko-německého dorozumění, která skutečně znamená Alphu a Omegu znovuvybudování Evropy. My, Sudetští Němci, vyslovovali jsme se při každé příležitosti proti francouzské orientací a pro orientaci anglickou v zahraniční politice. Uvítáme tudíž každé uplatnění anglických zájmů v Československé republice nejen z důvodů hospodářské politiky a nejen proto, poněvadž v anglickém národě spatřujeme nejčistší a nejvyšší vývoj germánské rasy, nýbrž, poněvadž víme, že u ní také nalezneme porozumění pro naše vlastní utrpení a pro naše vlastní ohrožené postavem. Uvítáme je vždy a všude. Anglickou půjčku však odmítáme, ne snad pro osobu věřitelovu, nýbrž pro osobnost toho, jenž půjčky se domáhá a pro diktované mu podmínky. (Potlesk na levici.)

Předseda: Slovo má pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slavný senát! Práve prejednávaný zákon, ktorým zmocňuje sa minister financií, aby sjednal požičky tiež v cudzej valutě, ukazuje, ako hospodársky silné státy, tedy státy víťazné snažia sa pozvolna, ale iste, vytvoriť z malých štátov svojich vasalov; hlavne § 4 práve prejednávaného zákona toto naše tvrdenie plné opravňuje, lebo on ministra financií zmocňuje, aby zaručil zúročenie a splatenie pôžičiek, sjednaných dľa tohoto zákona, aby určité statné příjmy k tomuto účelu zastavil.

Už zpráva rozpočtového výboru ukazuje, že požiadavkom odevzdania v zástavu statných príjmov hlavne monopolu tabákového a cla, prejavuje sa akási nedôvera oproti nášmu štátu.

Pánovia, dľa nášho názoru nie je to len prejav nedovery, ale prejav chamtivosti veľkého kapitálu.

V poslaneckej snemovně padly slová, že uskutočnenie tejto pôžičky znamená velký úspech pre náš štát. Pánovia, pýtám sa, ako môže sa to nazvať úspechom, jestli dávajú sa takéto obrovské úroky a musíme to ešte doplniť zastavením dôležitých zdrojov statných príjmov, aby nekřesťanské zisky cudzozemského kapitálu boly plné zaistené.

Takáto politika je politikou, ktoru ľud tohoto státu nemôže na dlhú dobu snášať. Je to politika prevádzaná v zaujme veľkého kapitálu na škodu štátu, lebo tento stát skládá sa z obrovskej väčšiny z pracujúceho ľudu, robotníkov a drobných majetníkov.

Takýmito úvernými operáciami stává sa štát, ktorého příslušníci pozostávajú z obrovskej väčšiny z robotníkov, domkárov a maložívnostníkov, objektom pře vykorisťovacie chútky velkého medzinárodného kapitálu. Táto anglická pôžička ukazuje, akého stupňa svojej hospodárskej odvislosti na medzinárodne sdruženom kapitále sme dosiahli. Zastavujeme cla a tabák. A tu snad aj vy, pánovia, uznáte, že ztrácame na svojej hospodárskej i politickej samostatnosti.

Za týchto pomerov, kde vidíme náš štát ovládaný nie len vnútorným, ale aj cudzo-zemským kapitálom, budeme hlasovať proti tomuto zákonu, aby sme protestovali proti dnešnému režimu, ktorý, v honbe po úsluhách bohatým tohoto sveta dáva v sádzku hospodárskú i politickú samostatnost nášho ľudu.

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. dr Spiegel, uděluji mu slovo.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Předloha, která nás zaměstnává, byla již ctěnými řečníky přede mnou z německé strany dostatečně probrána se stanoviska hospodářského. Chtěl bych jen ještě připojiti několik poznámek se stanoviska právnického. Právníka zajímá především otázka, proč tento zákon vůbec byl podán? Bylo ho zapotřebí čili nic? Nebylo ho zapotřebí se stanoviska ústavního, a to z toho důvodu, poněvadž sobě vláda již ve finančním zákoně nechala dáti úplnou obsáhlou plnou moc. Podle finančního zákona jest vláda oprávněna, uzavříti miliardovou výpůjčku, i nebylo jí v něm dáno vůbec žádné omezení, pokud jde o valutu. Jestliže tedy nyní zákon má nadpis >Zákon, kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal výpůjčky také v cizí měně<, pak dlužno říci, že již na základě finančního zákona bylo lze tuto výpůjčku sjednati. Co tedy jest důvodem pro tuto předlohu? Snad okolnost, že se probudilo svědomí vlády? Ústavní a demokratické svědomí vlády, jež přece to nechce vzíti na sebe, aby sjednala miliardové úvěry, aniž by sobě opatřila podrobné zmocnění zákonodárných sborů? Víme, že tomu tak není; neboť ničeho nelze vládě méně vytýkati, nežli že by snad měla s demokratického stanoviska příliš jemnou mysl. Co tedy jest důvodem pro podání této předlohy? Nalézáme o tom s osvěžující jasností výklad ve zprávě výboru: >Předkládá-li vláda přes to, že toho nemá zapotřebí, tento návrh zákona, děje se tak na výslovné přání těch kruhů v cizině, které uskutečnění této výpůjčky sprostředkují.< Jinými slovy: cizina žádá, aby se zde stalo usnesení o tomto zákoně. A proč toho žádá cizina.? Jest snad Anglie interesována na tom, aby zde zachovávány byly paragrafy ústavy? Žádá-li si cizina tohoto zákona, vystupuje při tom jakožto zastánce obchodní solidností a svědomitosti. Pociťuje se v cizině jakožto nehoráznost, pra-ví-li zákon: Vláda se zmocňuje, aby deficit, tento miliardový deficit, uhradila dlouhodobými úvěrovými operacemi, aniž by připojeno bylo jen slůvko o tom, jakého druhu mají býti tyto úvěrní operace. To jest něco, co je cizině nesrozumitelno, a s tohoto stanoviska trvá cizina na tom, aby tento zákon byl vydán, a nám byl tento zákon cizinou vnucen, abychom v těchto věcech nejednali tak lehkomyslně.

Domnívali bychom se nyní, že vláda po tomto poučení, jehož se jí dostalo z ciziny, vypracuje osnovu zákona, jenž něco obsahuje, jenž něco praví, v němž stojí něco psáno. Na místě toho však vláda chápe svojí úlohu čistě formálně, předkládá opětně takovýto nicotný, prázdný návrh zmocňovací, jaký byl již obsažen ve finančním zákoně, a jest o tom přesvědčena, a jak vidíme, právem přesvědčena, že české Národní shromáždění jednoduše spolkne to, co mu vláda předkládá, aniž by se v nejmenším dále po něčem dotazovalo. Také pro to, že jest správné, co jsem řekl, mohu jako svědectví uvésti výborovou zprávu. Praví se zde ve výborové zprávě, kterou podepsal pan zpravodaj pan prof. Horáček: >Co do podmínek výpůjčky, jsou jak zákon, tak i důvody vládní velmi skoupé,< To znamená: vysvětlení nepodává ani zákon, ani důvodová zpráva. Co však bylo by následkem takovéhoto zjištění? Měli bychom se domnívati, že po takovémto zjištění návrh zákona bude zamítnut. Na místě toho stojí výbor oproti vládě, abych tak řekl, jako oproti živelné události. Vláda ničeho nemluví, a my ničeho nevíme. Nevíme-li ničeho, usnášíme se na zákoně, aniž bychom něco_ věděli. Jest vlastně zahanbujícím, že při tak veliké výpůjčce, jaká zde jest zamýšlena, anebo spíše, jak bych chtěl dodati, která již v cizině v tak veliké sumě byla uzavřena, že o tak mimořádně dalekosáhlém úvěru v zákoně takřka ničeho řečeno není. A nyní se tážeme: proč pak šla vláda vůbec do ciziny, aby tento úvěr sjednala? Myslím, že zde v zemi každý ví, proč. Poněvadž právě doma úvěru dostati nelze, Ale vláda poučuje nás v důvodové zprávě k osnově zákona o něčem zcela jiném. Tam se praví: Z objedu na zájmy československé valuty byly v cizině podniknuty kroky na opatření peněžních prostředků v první řadě pro účely investiční. Byl tedy požadován zahraniční úvěr, aby se dostalo podpory československé valutě. Nikoli snad proto, poněvadž by se doma peníze byly nedostaly. Byli bychom je dostali, pak ale byla by asi koruna v Curychu padla, ale koruna má stoupati. Ale jest přece samozřejmé a jasné, že nemůžeme cizině dáti lepší vysvědčení pro naši valutu, nežli kdyby nám bylo možno sjednati tuto miliardovou výpůjčku doma. Poněvadž ji však doma sjednati nemůžeme a jdeme proto do ciziny, není to žádným důvodem pro stabilisací valuty, nýbrž naopak důvodem pro oslabení valuty. Pan ministr financí ovšem řekl v poslanecké sněmovně: Znamená to již mnoho, že jsme získali tento anglický trh, jest to dobrým znamením pro naši valutu. Bylo by ovšem ještě hůře, kdybychom ani v cizině nebyli dosáhlí úvěru. Že však se stanoviska státních financí jest dáti přednost úvěru domácímu, o tom přece nemůže býti pochybností.

Pohlížíme-li na znění návrhu, přichází při tom v úvahu dvojí práce, jednak práce vlády samotné, a pak práce poslanecké sněmovny, která návrh změnila. Vládní návrh počíná v paragrafu l slovy: >Ministr financí jest zmocněn...<. Ministr financí dostává zmocnění sjednati výpůjčku, kdežto článek XI. finančního zákona, na který se důvodová zpráva na prvém místě odvolává, praví; > Vláda se zmocňuje....<. Finanční zákon činí rozdíl mezi vládou a ministrem financí. Paragraf 11 zmocňuje vládu, aby sjednala miliardový úvěr, paragraf 6 zmocňuje ministra financí, aby sjednal menší úvěry. Zde se rozlišovalo. Pro větší úvěry uděluje se svolení vládě, pro menší ministrovi financí. Vláda vypracovala návrh, který máme dnes před sebou - prosím, aby mně nebylo vytýkáno, nenalézám jiného slova, lepšího výrazu - vypracovala návrh ledabyle, nepodívala se ani, komu zmocnění uděluje. Tak mimořádné zmocnění nelze přece samozřejmě uděliti nikomu jinému, nežli vládě a nikoli ministru financí. Tak se dnes zde pracuje, nejen dnes, nýbrž také na celé řadě jiných zákonů.

Poslanecká sněmovna předsevzala na návrhu různé změny, i musím doznati, že tyto změny nikterak nepovažuji za zlepšení. Upozornil bych zejména na jednu věc. Není všeobecnou vlastností vlád, býti ostýchavými a skromnými vůči parlamentům, a zdejší vláda nečiní výjimky, ba žádá od parlamentu dosti mnoho, i není nikterak zapotřebí, aby parlament vládě dával také dary, o které nežádala. To však se děje v tomto návrhu. Dle usnesení poslanecké sněmovny se praví, že se těmto dlužním úpisům přiznává sirotčí jistota, aniž by vláda byla o tuto sirotčí jistotu žádala. Paragraf 2 zní: >Kapitál a úroky výpůjček sjednaných placeny budou až do úplného splacení beze srážky atd. Dlužním úpisům těmto přiznává se sirotčí bezpečí.< Ale žádným slovem před tím není zmínky o dlužních úpisech. Forma dlužních úpisů se předpokládá a pak se rozhoduje o jistotě těchto dlužních úpisů, aniž by toho byla vláda žádala.. Sirotčí jistota papírů jest přece vážnou věcí. Také válečná půjčka měla sirotčí jistotu a má ji dodnes, všechny renty mají sirotčí jistotu, ale sirotci nemají ničeho z této jistoty, neboť vláda jich neuznává. Po zkušenostech v tomto oboru měli bychom se přece střežiti toho, abychom mluvili o sirotčí jistotě. Kdyby vláda byla tento dodatek navrhovala, pak bylo by bývalo její věcí tento návrh odůvodniti, na místě toho však vláda zcela ničeho nežádala a poslanecká sněmovna jí jednoduše tuto sirotčí jistotu hodila jako dar. Jestli si to jednou sirotci a ti, kdo tomu věří, nevypijou, nevím.

Ostatně chci ještě poukázati na okolnost čistě technickou. Paragraf l vládního návrhu byl poslaneckou sněmovnou zdánlivé zlepšen; ve skutečnosti však jest to zhoršení. Ve vládním návrhu se praví: >Ministr financí jest oprávněn, uzavříti výpůjčky<. Poslanecká sněmovna stanovila znění: >Ministr financí jest oprávněn sjednati výpůjčky<, a pak se praví odchylně od vládního návrhu dále, že rozhodným jest kurs československé koruny v den sjednání výpůjčky. Jestliže to, co předchází, dlužno bráti vážně, že totiž ministr financí musí vyjednávati, pak musel by býti na místě, tam v cizině, kde se vyjednává. Paragraf l vládní předlohy není nikterak zlepšen, i musím říci, že bych jako finanční ministr nerad měl co činiti s tímto paragrafem l, poněvadž bych nevěděl, jaký kurs mám položití za základ.

My Němci nehlasujeme beztoho pro tuto předlohu, myjeme si ruce, zamítáme tuto předlohu. Chtěl jsem poukázati jen na to, s jak nepatrnou péčí se takovéto věci zde projednávají. Zpozoroval jsem již dříve častěji, že na takovéto námitky se nereaguje vůbec, aneb alespoň nikoli dostatečně. To ukazuje hlubokou úroveň našeho parlamentarismu. Parlament neklade žádné váhy na svá práva, považuje sebe jen za výkonný orgán vlády, vláda může přijíti s čím chce, může žádati miliony a miliardy, všechno jí parlament povolí. Jen tehdy se vezme něco pod zvětšovací sklo, jedná-li se totiž o koncese Němcům, snad proto, zda-li uloupené divadlo také zase smí býti vráceno. To jsou věcí, které veřejnost rozčilují, pak se o tom konají schůze. Ale jedná-li se o státní úvěr, o miliardy, pak se nikdo o to nestará, pak se s největší důvěrou přijme každá předloha, ať jest technicky sebe horší, ať jest sebe horší věcně. Vypravovalo se kdysi o jistém politikovi - ještě v dobré době předválečné - jenž nebyl právě charakteru zcela pevného, že prý se kdysi vyjádřil: Tu vládu bych rád viděl, se kterou bych nemohl jíti. A to asi jest stanoviskem zdejšího parlamentu: Tu vládu bych rád viděl, se kterou bych nemohl jíti. (Živý souhlas a veselost.)

Předseda (zvoní): Ke slovu přichází poslední řečník, pan sen, dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slavný senát! Len ceľkom krátké prehlášenie dovolím si učinit menom nasej strany, senátorov slovenskej ludové strany, celkom krátké preto, že dôvody proti tejto pôžičke už skoro celkom sú vyčerpané.

Len to chceme poznamenat, že naše strana nemôže schvaliť pokračovanie vlády, ktorá najprv robí dlhy bez toho, že by sa opýtala patřičných faktorov a poradila sa s nimi, zdali takéto dlhy robit môže, a len potom žiada od sněmovně a senátu, aby schválily požičku, ktorá sa teprve nedovolené dlhy májů zaokrývať. To je jedna příčina, pře ktorú my to schvaliť nemôžeme. Druhá příčina je ta, že ta pôžička ták řečeno už je celkom vyčerpaná, leboť touto pôžíčkou sú tie nepovolené dlhy zaokryté a ta pôžička nebude k tým cieľom upotřebená, ku ktorým by jej málo byť upotřebené, totiž k investíciam. Tretia, příčina je ta, že naša strana nevidí z tejto pôžičky žiadny prospěch, žiadnou výhodu pre Slovensko. Z týchto dôvodov nemožeme pře tuto pôžičku hlasoyať.

Tolko som si držal na krátko za povinnost vyslovit k tejto otázke.

Předseda (zvoní): Slovo vyžádal si pan ministr financí.

Ministr financí A. Novák: Slavný senáte! Chci býti hodně stručným, ale považuji za svou povinnost reagovat aspoň na hlavní z výtek, které byly se strany oposice činěny vůči předloze zákona, který ráčíte projednávat.