Tvrdí se, že jsme přebrali cirka 70% průmyslu ze starého Rakouska, z bývalé monarchie rakouské, že u nás politika by měla býti, prováděna ve zcela jiné formě a ve zcela jiném směru, že politika naše musí býti v prvé řadě vedena pro to, aby o stát jako přeprůmyslověný bylo řádně postaráno, aby bylo postaráno o možnost styků zahraničních a konkurence a zajištění tržišť. Nebude-li však toho, pak, myslím, jistě také bude docházeti k dalším, zápasům, a já se vás pak ptám, kteří vlastně trváte tak žárlivě na státu, konečně i já jsem své doby prohlásil, že trvám tak žárlivě na samostatnosti státu a národa. (Hlas: To je rozumné slovo!) Dobře, pak prosím vás o jedno: Co může zajistiti náš stát? Z čeho se skládá náš stát? Z více jak 80% pracujícího chudého lidu. Nebude-li o tento pracující lid postaráno, ne-bude-li mu dána možnost, aby mohl žíti životem člověka důstojným, pak, prosím vás, snad mu vrhnete někdo z vás, o kom tvrdíte, že je kulturně vyspělý, jestli bude volati po právu- a spravedlnosti, po větší skývě chleba, pak kydnete naň onu příhanu jako na Rusko, že je barbarský, kulturně zaostalý, ale vina bude na vaší straně. (Sen. Klečák: Tomu ruskému lidu nikdo přece nenadává!) Já myslím, že ano. Proč, jestliže se zde mluví soustavně o demokracii, se říká, že v Rusku demokracie není? (Sen. Havlena: Není, poněvadž tam není politického života, než ten násilný!) Dobře, já věřím v jedno. Systém rad není snad oním ideálem demokratického zřízení, ale pro území Ruska, obrovská území, jest něčím mnohem lepším, než systém náš, po případě o kterém tvrdíte, že je mnohem demokratičtější. (Sen. Havlena: Nenechá žíti ten sovětský stát!) Nenechá žíti!

Kdyby byl býval měl ruský menševismus a sociální revolucionismus více porozumění pro potřeby revoluce, než jak jich projevoval, nemusilo dojíti k těm konsekvencím, ku kterým tam došlo. (Hluk a odpor u českých senátorů.) Já nepopírám, já jich znám velkou část osobně a přiznávám, že vykonali mnoho pro ruskou revoluci, ale že také mnoho vykonali proti ruské revoluci. (Hluk a výkřiky sen. Kouši: Jako vy říkáte, že my jsme zrádci, tak oni jim tam říká jí, že jsou to zrádci!) Tam je to neštěstí, že jedni druhé titulují zrádci. (Sen. Kouša: To děláte vy!) Vy říkáte co chvíli nám, že jsme zrádci, ale já vám to nevyčítám. Já k vám nepřišel, abyste mně rehabilitovali, to mě ani nenapadlo. Ale já věřím v jedno, z toho druhého revolučního kvasu nic jiného býti nemohlo. Kdyby nebylo silné ruky ruské revoluce, byl nastolen opět carismus.

Co dělal Krasnov, který byl podporován i odtud? Co byl on: výslovný fedrovatel nejčernějšího absolutismu. Co byl Kalenin: carský ataman nejhrubšího zrna, který napáchal za krátkou dobu periody svého atamanství tolik zla, prolil tolik krve bratrského ruského národa, kolik ji neprolili ti vaši krvežízniví bolševici za celých 5 let trvání sovětů. (Odpor.) Vy to nevěříte, poněvadž nemáte o tom ani zdání. (Hlas: Tam není potřebí střílet, tam to obstará hlad!) Jestli u nás nebude pršeti příští měsíc, jak budete živi, když nebudete míti možnost transportu a budete blokováni. Proč hájíte ty, kteří tento nešťastný stav vytvořili. Nestrkejte ten kabát na jiného, když na něj nebyl ušit. (Sen. Kouša: Vy šijete ruský kabát na celý svět!) Náš systém komunistický tvrdí, že musí býti odstraněno nadpráví kapitálu a tím netvrdím nic jiného, než to, co mne učila sociální demokracie 32 let. (Sen. Kouša: To jsi špatně pochopil.) Snad ty jsi to nepochopil. Vy si také brzo budete reformovat svůj program, ale to si nechtě, to vám neberu.

My si můžeme říci jedno a sice, že dnes tento boj v prvé řadě vznikl z nešťastných, smluv mírových. I to, co před malou chvílí se zde odehrálo při řeči sen. dr. Brabce se strany německých kolegů, co je to? Účinky Versailleské smlouvy. Je přece jisto, že Versailleská smlouva sdělána byla pod oným mocným tlakem kapitálu. I Wilson s těmito svými idejemi musil ustoupiti trustařům americkým. Llyod George ustoupil v janovské konferenci zase konservativnímu kapitálu anglickému. A Barthou je výslovný expert a najité! zájmů velikého kapitálu a tito, jenom tito dnes, kteří vykonali nejvíce vlivu na vytváření mírových smluv, také nesou vinu na dnešním stavu. (Sen. Klečák: Ale když si od někoho něco vypůjčím, mám mu to také poctivě zaplatiti.) Této zásady já nejsem, pánové. (Veselost.) Při vší své poctivosti, jako soukromník ano - ale nedovedu pochopiti, že byste se mohli přimlouvati za to, jestli ten imperialismus a kapitalismus ve svém zájmu natropil obrovské dluhy, a miliardami zatížil výkonnost a životaschopnost svých národů, aby tito- národové měli platiti darebáctví svých vůdců. To nedovedu pochopiti. A myslím, že bylo chybou, když jsme jako národ měli platiti rakouské válečné dluhy, kterými jsme přece byli okradeni o léta svobody. (Senátor Kouša: A ruský národ bude platiti darebáctví Trockého a spol.!) Trocký nenadělal dluhů, ale ruský národ má platiti darebáctví carových pochopů a cara a potom snad to, co přidělal Kerenský. Sověty udělaly hrozně málo dluhů, vždyť kapitalisté Evropy jim nevěřili a ještě dnes jim nevěří. To je logické a vyznívá to jak z referátu pana ministra dr. Beneše, tak z řeči pana senátora dr. Brabce. Já to úplně chápu, poněvadž ty rozdíly systémů společenského zřízení přirozeně - a já to docela podepisuji - těžce mohou dodati soukromokapitalistickému systému důvěry v systém, který chce zásadu kolektivního hospodářství, nebo komunismu. (Výkřik.) Pánové, vy si to vůbec pletete o Rusku, to nebylo v tom smyslu, jak vy tvrdíte, vůbec ne, ani po druhém převratu. Malí živnostníci a drobní zemědělci existovali jako soukromí vlastníci a existují i dodnes.

Co bylo vyvlastněno a zabráno, byly obrovské kapitály, což se ovšem, dnes hodí velkokapitalistickým firmám, které s tím hausírují po světě, poněvadž získávají tím i toho posledního žebráka na svoji stranu, toho žebráka, který je sotva živ, získávají pro své idee a hájení soukromokapitalistického systému. Proto až dodnes se s tím hausíruje a celá řada našich... (Senátor Thoř: Proč je tam bída, když to vzali těm kapitalistům? ) Prosím vás, když my bychom byli blokováni 4 roky, co by u nás bylo, a kdyby ještě přišla katastrofální sucha, jako byla v Rusku - u nás by nebyla bída? Co bylo u nás r. 1918 po získání samostatnosti, co bylo u nás během roku 1919, při tom vzorném hospodářském pořádku vládním? (Sen.Thoř: Rusko si dříve postačilo.) Rusko si postačí jenom někdy. I za toho slavného carismu mělo Rusko periody hladových let. Kazaň, kde jsem byl 1¹/₂% roku, leží na vodní tepně a vedle toho na staré dráze ruské, Moskva-Kazaň-Perm a r. 1881 15.000 lidí tam umřelo hlady. (Hlas: Dnes by umřel milion.) Milion obyvatel Kazaň ani nemá. Já bych chtěl jen říci, že to, co se dnes děje, a co bylo řečeno také se strany pana ministerského předsedy o janovské konferenci, je přiznání, že naše vláda, náš representant státní, jsou opět representanty a výkonnými orgány soukromokapitalistického systému a my jako komunisté bezpodmínečně stavíme se proti. (Sen. Kouša: Čičerin se od toho systému dluží peníze!) Ale možná, že ty jsi se vydlužil peníze také od nějakého Rotschilda. Když nebylo druhého, který by ti byl půjčil, není to žádné neštěstí, hochu drahý. (Hlas: My ten systém nehájíme!) Pak máte také povinnost jej porážet. (Sen. Havlena: To je porušení nekompromisní taktiky!) Kolikrát vy jste ji porušili? Je-li to porušení nekompromisní taktiky v tomto případě, může to být porušením jen pro Evropu, ale ne pro Rusko. Zde bylo výslovně řečeno, že sovětská delegace stála a stojí na komunistickém zřízení. Ona dělá jenom ústupky pro cizí kapitál, pokud bude investován v Rusku, ale pro vnitřní stát ne, a pro nás jako pro dělnickou třídu znamená to mnoho, pro nás to znamená více a je to lepší, než jestli naše vláda v zájmu tohoto systému upírá možnost... (Sen. Thoř: Vy chcete soukromé vlastnictví odstranit!) My ho nechceme odstranit, pokud sám vyzískáte svojí prací pilnou určitý majetek, já jako komunista vám to plně podepíšu a potvrdím... (Sen. Thoř: To jste se už změnili!) Nic jsme se nezměnili, to jen ve vašich hlavách je změněno, to je naše stará pravda. (Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)

Soukromé vlastnictví, pokud ho mohu nabýti svoji vlastní prací, komunismus a kolektivní společnost v tomto případě nemá v úmyslu vyvlastnit, naprosto ne, pokud však je získán z cizí práce.... (Sen. Kouša: Komunismus je majetek společný, nic mého, nic tvého, všechno dohromady.) To je velmi pěkná fráze. To bude teprve tenkrát, až bude z kolektivistické společnosti vytvořena komunistická, a to se nedá provésti najednou... (Sen. Kouša: Ty tomu nerozumíš!) Ty mne budeš učit socialismu! Tedy napřed musí přijít kolektivistická společnost a z ní se bude tvořit druhá. Když ty jsi tvořil na př. svůj program, co bylo v tom programu? Ty jsi si vzal za základ komunistický manifest. Já tě slyšel často jako hocha i jako muže a dnes mluvíš proti tomu, co jsi tvrdil až do tohoto dne ve svém životě, to ti řeknu otevřeně. Ale já chci říci, že dnes je zapotřebí, aby náš stát, státní správa naše měla trochu smyslu pro zájmy tohoto státu a aby náš stát brzy následoval co nejrychleji státy, které už uznaly hospodářskou nutnost navázání styků a smluv s Ruskem. To musí býti provedeno co nejrychleji. (Hlas: Až se bude o to jednat, budeš ty s Němci mluvit proti tomu. - Sen. Jirásek Ferd.: Řekni největšímu komunistovi, aby tam půjčil jeden milion, zdali to udělá. - Sen. Průša k min. předsedovi dr. Benešovi: Jednal s vámi, pane ministerský předsedo, Čičerin, abyste půjčili Rusku? - Min. předs. dr. Beneš: Nejednal.)

Nejednal. Tedy tvůj dotaz padá sám sebou. Ale mě jde o něco jiného, o to, aby naše továrny a zejména naši dělníci dostali co nejrychleji zaměstnání. Já věřím, že je jedno, co dnes tomu brání. "Tribuna", onen representativní list kapitalistů, již několikráte psala pro navázání styků. A proč k tomu nedošlo? Na jedné straně je to onen antagonismus vůči komunistickému zřízení, obavy před možností přelití myšlenek sem, zesílení ideí komunistických zde. (Sen. Klečák: Toho se nebojíme.) - Ty se toho nebojíš, tomu věřím docela, ale oni se toho bojí, kapitalisté. (Hlas: Ti si z nás dělají všichni legraci.) - Ano, dělají si legraci, do té doby, dokud my malí mezi sebou se hádáme, dokud tvrdíte, že vás chci okrásti o výsledek vaši práce. Do té doby nás mohou oba tahat za nos, ale jakmile se shodneme a řekneme, že veliký kapitál jako takový nesmí rozhodovat ve státech, a v našem státě, pak věc je z poloviny vyhrána, pak věřím tomu, že dojde nejen k hospodářským smlouváni s Ruskem, ale že my také brzo uznáme je i na poli politickém, že budeme s nimi jednat jako rovný s rovnými.

Co bude s naším státem, nastane-li komunistické zřízení, je věcí druhou. Ale jedno je jisto a to plně chápu: ty veliké příboje, ty srážky, zde mezi stoupenci druhé národnosti a příslušníky naši národnosti, co to je? Cítíte z toho ten náraz vln 80milionového národa?... A já myslím, že by bylo také dobré v zájmu udržení národnostní samostatnosti hlouběji myslet.

Ku konci říkám jen jedno, co jsem řekl na začátku, že v celém exposé pana ministerského předsedy jako representanta vlády se nese duch kapitalismu. (Výborně!) Duch hájení soukromokapitalistických zájmů. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.) To počínalo onou groteskou a končilo možnostmi, jaké mohou vzejíti v Haagu. Veliký rozdíl - a já bych řekl veliký rozdíl - by byl býval, kdyby se bylo řeklo otevřeně: Stát náš na janovské konferenci jako malý stát, jako stát, který obklopen je, řekněme národy, kteří méně sympatisují a respektují jeho samostatnost - když to řeknu hodně hladce - otevřeně vyslovil se pro požadavek sovětové delegace, to jest pro odzbrojení, odzbrojení úplné, všude, nejen v Rusku. Nemyslete, že v Rusku to dělají snad z nějakého štěstí, že drží 1¹/₂ milionovou armádu při dnešním hladu. To nemůže býti štěstí. Kdyby se toto se strany naší delegace bylo stalo, myslím, že bychom byli již dále a že by i ve vašich řadách nemusely býti obavy o budoucnost státu. (Potlesk u komunistů.)

Místopředseda Klofáč: K slovu je dále přihlášen p. sen. Zimák.

Sen. Zimák: Slávny senát! Našu situáciu odobretiu zaujatého stanoviska československej delegácie v Janove uľahčuje nám tá okolnosť, že vodca tejto delegácie ministerský predseda a zahraničný minister dr. Beneš s istou dávkou pesimismu odchádzal na konferenciu do Janova. Táto okolnosť oprávňuje ma k mienke, že československá delegácia neišla do Janova pre voľaký zázračný elixír, ktorým by chcela mastičkársky liečiť chorobu republiky, lež že išla, aby československé kolečko európskeho mechanizmu nechýbalo, aby vtesnané bolo na jeho miesto - a vyzkúšalo sa, jestli správne zapadá do ostatného ústroja.

Pán ministersky predseda sa vrátil a sdelil nám, že v európskom ústroji to neklape a že je treba na rôznych koľečkách pilovať. Ja by som sa chcel zaoberať pilovaním na našom československém kolečku, ktoré, súc nové, zarazené do starého ústroja Európu a očkolvek je mu prispôsobené, je tiež jednou z príčin toho neklapania. A sú rozpory - či ho márne pripilovať k starým vyštrbeným kolečkám európskych štátov, či ho máme prispôsobovať novému ruskému, ktoré vyžaduje inú konštrukciu a je vyradené z terajšieho európskeho ústroja, čo práve zapríčiňuje poruchy celého behu.

Pánovia a dámy, mám za to, že vyštrbené kolečká európskeho hospodárskeho ústroja dľho nevydržia a že skôr neskôr musí dôjsť k rekonštrukcii celého ústroja. Nie síce podľa vzoru ruského, lebo by to znamenalo katastrofu pre európske národy, ale ako to vývin techniky v súlade s pokrokom ľudstva vyžaduje.

Veď pozreme sa, pánovia a dámy, kde kráčia spoločnosť ľudská a s akým osudom zápasí. Od francúzskej revolúcie až do ubitia parížskej kommuny, tedy temer storočie, medzi stálymi vojnami a revolúciami rodily sa národné štáty a v nich vyvíjal sa vliv nového kapitalistického výrobného systému, ktorý v tom stálom politickom vrení a odpútavaní pozornosti širokých ľudových máss mohol siliť a sa upevňovať a čo hlavné - hromadiť bohatstvo, ovšem že nič pre štát, lež pre jednotlivcov, lebo " pre" jednotlivé spoločnosti. Kľudný a tichý chod voľakých 20 až 25 rokov, za ktorú dobu nahromadil nový priemyslový výrobný systém obrovské zásoby výrobkov. Keď rapídne sa vyvíjajúci priemysel naplnil výrobami, skladišťa, keď narastly po celej Európe a Amerike továrne a rozvinula sa železničná sieť, tlačil sa kapitál v tuhe po hromadení majetku za hranice a do zámorských krajín. Od sklonku 19. storočia javia sa nové nepokoje a rozbroje na celom svete. Najsamprv kapitalistickým tlakom na východ. Tým tlakom srazily sa kapitalistické záujmy v čínsko-japonskej vojne, odtiaľ prevalil sa boj o zlaté bane v Južnej Afrike. Nasledovala rusko-japonská vojna, ktorá dala mimoeurópskemu svetu mohutný posun: Prišly revolúcie v Persii, Turecku, v Rusku, javilo sa stále vrenie ako aj v jednotlivých malých európskych štátoch, až došlo k predohre svetovej tragédie, k válke na Balkáne.

Ohnivý kruh okolo Európy sa stále zužoval, ale najmä revolučnému vreniu v cárskom Rusku bolo čo ďakovať, že skôr nedošlo k výbuchu nahromadených streľných látok a že nešťastie sa prevalilo až streľnou ranou v Sarajeve. Prežili sme najhroznejšie krvipreliatie v dejinách ľudstva a dúfali sme, že z tohoto krvavého kúpeľa ľudstvo zmúdri, že si ústroje spraví tak, aby sa také katastrofy neopakovaly. A čo vidíme? Rýchlejším tempom než skôr valíme sa do zkázy. Na ďalekom východe je nebezpečná tlačenica do otvorených dverí a z bližšieho východu hrozí sa, že petrolejom zapália nový požiar v Európe. A to všetko preto, že systém je taký, že odpovedá silným jedincom a společnostiam silných jedincov, nekladie sa váha na účelnosť výroby, na potreby ľudstva a nanajmenej na ľudskosti.

Záujmy silných jedincov lebo ich skupín, sa v tomto systému ztotožňujú so záujmami štátu, národa, čo je osudný omyl. Veď pozreme sa, ako sú na tom štáty. V poslaneckej snemovne naznačil ich štruktúry náš poslanec súdruh Nemec:

Francúzsko dľhuje cudzozemskú, t. j. skupinám kapitalistov v cudzozemskú 83.272 mil. frankov, z ktorých platí úrokov 4Š28 mil. a domácim kapitalistom platí z dvoch tisíc miliónov frankov úroky, štátny dlh Anglicka sa cez vojnu zdesateronásobnil. Vo Spojených štátoch Amerických vzrástol štátny dlh z 3 miliárd dolárov na 25 miliárd. A to sú tak zv. sporiadané štáty - o iných sa ani nevie, koľko majú dlžôb, tak ako my nevieme, koľko má československá republika dlžôb. Zkrátka tak sa vyvíja ľudská spoločnosť, ako to Marx predpovedal, že bohatstvo sa sústredí do málo rúk a národy sa stanú vasalmi silných jedincov. Či je možné rátať s tým, že voľaktorý štát zaplatí voľakedy svoje dlžoby? Ja som aspoň niečo takého ešte nepočul, nanajvýš, že sa zacpala menšia diera a urobila sa väčšia. Tedy fakt je ten, že dlžoby štátov porastu a že štát bude chceť vymáhať úroky na tieto dlžoby na poplatníctvu, ktoré tieto zas vymáha prostredníctvom životných potrieb, za ktoré sa plahočia o život pracovné, užitočnú prácu vykonávajúce, ľudové vrstvy.

Tento systém vyvolal svetovú vojnu a na tej vojne vyzískali matadori toho systému a štáty a národy privedené boly do nešťastia. Charakteristické je, že čo sa znivočilo vo vojne, za to sa žiada náhrada od štátu, ale čo sa vyzískalo, to ostalo súkromníkom.

Tak vidíme Nemecko. Cez celú vojnu išly naplnené vlaky s korisťou zo všetkých končín bojisk, od najjemnejších strojov až do handier, ba aj čiernu zem odvážali do Nemecka, kde za niekoľko mariek sa to všetko dostávalo do rúk jednotlivcov, ba aj vojakom sa dosbal, lebo akonáhle nemecký vojk nakoristil minimum 50 kg vecí, dostal dovolenú, aby to mohol odniesť, ale štát - ten ostal chudobný.

Vidíme to vo Francúzsku, kde kapitalisti boli nie mnoho menej vinní na svetovej vojne, zadlžili štát, sami vyzískali a štát s jeho národom by sa mal znovu biť o ich pôžičky v Rusku.

Ja som však hovoril, že sa budem zaoberať pripilovávaním československého kolečka do európskeho hospodárskeho ústroja. Z uvedeného dá sa poznať, že neverím vo večné trvanie tohoto ústroja, lež že skôr neskôr musí dôjsť k jeho rekonštrukcii.

Lež nepôsobením tohoto ústroja ohrožené sú životy miliónov ľudí, a čo nás naviac núti k spolupôsobeniu v tomto ústroji je náš národný život, československá republika je jediná forma štátna, ktorá, umožňuje samostatnosť československého národa, čili dvoch jeho vetví, českej a slovenskej. Tým uplatňuje sa prirodzený náš nárok na človeka dôstojný život, ktorý sa javí v samospráve svojich vlastných vecí a dáva možnosť ké kultúrnemu vývinu, v ktorom bol v monarchickej štátnej forme utlačovaný.

My známe príčiny, ktoré nás dnes v tom samostatnom štáte hatia v tom vývine, ale vidíme tiež značné pokroky, že ľud sa prebúdza, reklamuje si hlasitejšie a trúfalejšie svoj nárok na slušný život, a učí sa poznávať konštrukciu hospodárskeho ústroja, aby bol schopný na jeho rekonštrukciu. Pri tom budí sa v tom ľude povedomie, že útvary spoločnosti ľudskej sú dielo ľudské a sú podmienené vývinom, ktorý vývin je znázornený vo všetkom tvorstve v prírode.

-Vypučí kvet, opadne, prináša plod, ktorý, keď dozraje, dá semeno k novému životu rastliny. Aj v spoločnosti ľudskej musí dozriať terajší kapitalistický útvar, aby z jeho plodu mohol vyrásť nový život.

A my vieme, že československá republika nie je tým štátom, kde by kapitalismus už dozriaval. My vidíme len, že naši československí kapitalisti nerobia hanbu ich vrstevníkom iných národov, že sa ženu slepo a hlucho za zlatým telatom a že záujmy vlasti a národa sú im zrovna tak vedľajšou vecou, ako iným kapitalistom v iných veľkých, štátoch a iných veľkých národov, ktorých existencia a samostatnosť nie je tak ohrozovaná, ako naša. Zranie kapitalismu to potrebuje - ba tak to musí byť.

My by sme sa niako nehoršili, keby naši československí kapitalisti dostali výdatnú konkurrenciu cudzieho kapitálu. My nie sme neskromnejší než čičerin. Za prvé veríme, že kapitalistický svet zraje k rozvratu a za druhé, žeľali by sme si tiež, aby nám ten kapitalistický svet požičal. Veď nevykonal by ani milosrdný skutok, lež mal by zárobok na úrokoch. Veď sa kapitál hrdúsi v zlate, necháva milióny pracovních rúk zaháľať, skladišťa preplňovať tovarom a hľadá len zahraničný trh, bárs i za cenu vojny a krvi. Ja poukážem len stručno, nakoľko by bolo treba v československej republike najmä na Slovensku cudzieho kapitálu.

Utvorením nových hraníc bola roztrhaná železničná sieť. Na mape Slovenska vidíme na 100 chvostov železničných, ktoré nemajú spojenia smerom k hlave Slovenska. Doprava na slovenských železniciach sa koná ďalekými okľukami. K tomu prispieva ta sťažujúca okoľnosť, že polovina železničnej siete na Slovensku patrí súkromým spoločnostiam, v dôsledku toho pri každej neštátnej trati začína, nové pásmo, čo horentne zdražuje, ba priamo znemožňuje dopravu. Vláda majúc deficit nevedela si inej rady, leč zvýšiť tarify, ktoré tu dopravu ešte viac zatežujú. K tomu prispieva ešte daň z uhlia, a takto sa blíži zahrdúsenie priemyslu na Slovensku. Stáva sa, že surovina z cudziny dopravená až na hranicu Československa nestojí toľko, ako sama doprava cez územie čs. republiky na miesto pre spracovanie, lebo upotrebenie tohoto tovaru.

A predsa je životnou vecou československej republiky, aby Slovensko bolo pripútané nielen politicky, ale i hospodársky k ostatným zemiam republiky a aby Slovensko bolo zindustrializované, kde by ešte raz toľko obyvateľstva sa mohlo uživiť.

Tedy tu by bolo treba za prvé vykúpiť súkromé železnice, keď to nie je možné vyvlastniť z ohľadu nedotknuteľnosti súkromého majetku. Je treba železničné spojky spraviť, zkrátka vybudovať železničnú sieť k účelnosti nového štátneho útvaru československej republiky. Ale k tomu nepôsobí československý kapitál, poneváč sa na tom nedá zarábať.

To sú dlhoročné investície. Tu nie je možné snadno a rýchle vykazovať miliónové zisky. Ale československý kapitál nekoná ani elementárnych povinností. Tak na príklad žeľali by sme si, aby hlavné mesto Slovenska bolo v slovenských alebo československých rukách. Tá vec je tak jednoduchá. Máme viac než 40% československého obyvateľstva v Bratislave. Keby banky, ktoré vyrábaly ohromné milióny, hovorí sa o 80 miliónoch ročne, vystaväly toľko bytov v Bratislave, koľko miestností zabraly a keby požičaly štátu, aby všetci štátni úradníci mohli si pribrať svoje rodiny do Bratislavy, mohli by sme mať zaistenú väčšinu v Bratislave. To sa ovšem netýka len československého kapitálu na Slovensku. Tak je tomu i v iných zemiach republiky. Vezmete do rúk časopis a môžte denne čítať o miliónových ziskoch. Tak na príklad je tu z utorka zpráva československej tlač. kanc., že Poldina núť konala valné shromaždenie za prítomnosti 19 účastníkov atď. V obchodnej zpráve sa konštatuje medzi iným čistý zisk 10,796.320 60 Kč.

Valné shromaždenie českej eskomptnej banky úverného ústavu, konané 29. min. mesiaca, usnieslo sa, aby z čistého zisku 24,477.381 Ké atď. vyplatená bola dividenda atď. Severná dráha cisára Ferdinanda schválila v zasedaní 27. atď. zisk činil 8 miliónu 78 tisíc atď. To je tak často v novinách. Také miliónové zisky vykazujú banky a závody a náš národ pri tom hynie a je hrdúsený. Tak sa javí chaos v našej celej republike. Tak na príklad minister Habrman vykazuje v jednom článku v "Práve Lidu", koľko je nezamestnaných, koľko sa vyplácalo na podporách. Hovorí sa tu, že sa vyplatilo behom 3 mesiacov v Čechách 20,119.418 Kč, na Morave 6,501.000 Kč, v Sliezsku 1,598.000 Ké, na Slovensku 2,476.278 Kč, tedy za 3 mesiace 30,694.696 Kč. Štatistika za mesiac duben vykazuje, že vraj štát podporoval 32.500 ľudí nezamestnaných a súkromné podniky podporovaly 21.400 ľudí nezamestnaných. To je ovšem maličké číslo. Ja si trúfam hovoriť, že to neodpovedá ani polovici nezamestnanosti. Vedľa toho máme, pravda, polozamestnaných a takých, ktorí pracujú 2 a 1 deň v týždni atď. To sa zdá, že sú to ohromné miliónové škody. Tie sa nám vytýkajú od ľudí, ktorí sú krátkozrakí v politike, najmä z klerikálnej strany, že to robia socialisti, ktorí to podporujú a tie podpory užívajú. Tá vec je však mnohom kritickejšia, mnohom, strašnejšia. Keď vezmeme do úvahy, že márne aspoň 100 tisíc ľudí bez zamestnania, povážime, aké hodnoty nám utiekajú. Keď vezmeme na príklad priemer denne, že by mal robotník dostať 20 Kč, čo je veľmi maľučko, činilo by to za deň 2 milióny na mzdách. Teraz rátajme, veľavážený senáte, že táto mzda tvorí priemerne asi jednu pätinu hodnoty, ktorá sa vytvorí prácou. Keď znásobíme tú čiastku piatimi, dostaneme číslicu, že za jeden deň uniká nám za 10,000.000 hodnôt v práci, za týždeň 60,000.000 a za jeden mesiac 240,000.000, t. j. skoro jedna štvrtina miliardy. Prosím, také hospodárenie máme v dôsledku toho, že stojíme na tomto systéme. Neverím, že tomuto stavu pomohlo by nad právo Nemcov nad národami, ktoré stále reklamujú páni z nemeckého tábora, neverím, že by mohlo pomôcť nahradenie válečných pôžičiek a najmenej verím, že by mohla pomôcť taktika Trockého lebo

Lenina. Lebo budovať blahobyt a vybudovanie socialistického štátu za cenu ztraty 90% obyvateľstva, ako si to Lenin dovolil hlásať, nepokladám za správne. Viem, že v dnešných pomeroch a zlých časoch v československej republike má sa v našej republike viac než 10% obyvateľstva dobre. K tomu nie je treba vyhubiť 90% obyvateľstva, ako hovoril Lenin. A ti ľudia, ktorí pri brestlitevskom miere kričali, že ruský národ potrebuje mieru a chleba, dnes rinčia zbraňmi a hrozia nám kanónmi a bodákmi. V tom je videť nedôslednosť. V týchto ľudí nemôže klásť proletariát sveta dôvery.

Pán predseda ministerstva referoval o janovskej konferencii, a to takým diplomatickým spôsobom, že som vyrozumel len toľko, že na poli sympatií a diplomacie dosiahli sme veľkého úspechu, žiadal bych si tých úspechov i na hospodárskom poli a žiadal bych, si menovite, aby v za j ume Československej republiky sa splnilo skoro aj to, čoho pán predseda ministerstva nepovedal, aby sa splnilo to, čo pán predseda ministerstva viac cíti než hovorí. To bych si žeľal, aby prišlo k uplatneniu v záujme našej československej republiky, a s tým žeľaním prehlasujem, že naša strana bude hlasovať pre schválenie prehlásenia pána predsedu ministerstva. (Potlesk u stoupenců rečníkových.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. kol. Trčkovi.

Sen. Trčka: Vážení pánové a dámy! Neúspěch janovské konference nelze podle všeobecného názoru a podle mého soudu přičítati jenom na vrub nepřipravenosti a nepohotovosti jejího vedení a aranžérů, mezi něž nutno ovšem započísti i našeho premiéra pana dr. Beneše, jako spíše neuklidněným a dosud neurovnaným poměrům vnitřním v různých státech, vzájemné žárlivosti a plně neukojeným, ještě chtíčům jednotlivých velkých.imperií a různosti názorů o účelech a cílech konference samé.