Reparační komise má v seznamu 36 různých kategorií dluhu rakouského a 8 kategorií dluhu uherského. Které z těchto titrů a v jakém obnosu budou přiděleny státu našemu, nelze předvídati. Okolnost tuto při vyplácení úroků nutno tudíž míti na zřeteli. Jestliže vláda bez ohledu na tyto velmi závažné překážky chce nyní přikročiti k vyplácení úroků, děje se to z té příčiny, že nevyplácením úroků trpí hospodářsky nejslabší majitelé předválečných rent a také z té příčiny, že všeobecná neznalost skutečných překážek ve vyplácení úroků může míti za následek nesprávnou představu v kruzích věřitelů, jakoby stát náš neměl snad dosti ochoty plniti mírové závazky, čímž by trpěl i státní úvěr, V zákoně jsou obsaženy podmínky, za kterých se úroky mají vypláceti podle mírových smluv článků již uvedených, jakož i příslušných příloh o předválečném společném nezajištěném dluhu rakouském a uherském a jeho rozdělení mezi státy nástupnické dle poplatních schopností nabytých území. Provedení přiděleno komisi reparační. Za účelem zjištění jednotlivých titrů stanovena povinnost akce kolkovací pro všechny zúčastněné státy. Tato kolkovací akce byla provedena i v naší republice, a byly zjištěny tím způsobem titry, které se na území naší republiky nalézají. U ředitelství našeho státního dluhu, u kterého se okolkované titry soustřeďují, nachází se v úředním uschování titrů za 2.737,425.772,80 K nom. V příloze k zmíněným článkům mírových smluv se stanoví: Ukáže-li se, že na území určitého nástupnického státu nachází se méně titrů než by odpovídalo kvótě, kterou stát má převzíti, odevzdá dotyčný stát za diferenci náhradní titry komisí reparační.

Dále je ustanoveno, v jaké valutě musí náhradní titry zníti. Náhradní titry vydá reparační komise státům, u nichž zjištěno bylo více titrů, nežli odpovídá kvótě, kterou má převzíti, nebo majitelům titrů nalézajícím se v cizině, mimo bývalé území rakousko-uherské monarchie.

Kdyby tedy nebylo dostatečné opatrnosti, mohly by vzejíti našemu státu značné škody z plateb na dluhy nespadající do naší povinností. Stanoví-li se tudíž v zákoně vyplácení úroků s výhradou pozdějšího rozdělení společného dluhu ve smyslu mírových smluv, možno tento postup jenom schváliti, stejně jako všechna ustanovení zákona, chránící republiku před možným risikem, tím spíše, že právě do našeho státu s nejlepší valutou bylo dovezeno mnoho litrů nezajištěného dluhu z ciziny, aby získána byla splatnost ve valutě československé. Na tuto okolnost bylo také pamatováno vyhláškami o kolkování a nostrifikací tím, že bylo už předem vyhlášeno, že pouhým okolkováním a soupisem se předem nijak neprejudikuje, že takové dluhopisy budou také státem naším uznány.

Velké výhody přináší zákon majitelům titrů, pokud jsou státními příslušníky; přináší jim zúročení titrů za dobu od rozluky měnové do dne účinností mírových smluv. Další výhoda je v tom, že zákon zavádí vydávání prozatímních listů na majitele, aby jích mohlo býti použito k finančním operacím.

Zásada zákona, že vláda se splnomocňuje vypláceti úroky ze společných nezajištěných předválečných dluhů, obsažena je v § 1. V § 2 jsou naznačena dotyčná vládní nařízení, v nichž jsou vyjmenovány dluhopisy, na něž zúročení se bude vztahovati. § 3, 4 a 5 naznačuje modality, že takové titry musí býti v úschově, okolkovány a v naší republice nostrifikovány, a konečně že musí býti tyto titry součástkou plášťů, tedy nemohou se předkládati libovolně, když by plášť nebyl v soupisu a nebyl okolkován. Počátek zúročení vztahuje se na dobu, kdy vešly mírové smlouvy v platnost, a sice u titrů dluhu rakouského na dobu počínajíc dnem 16. července 1920, u dluhopisů uherského nezajištěného dluhu ode dne 26. července 1921.

§ 6 obsahuje výhodu pro majitele titrů tím, že zavádí náhradu úroků státním příslušníkům za mezidobí ode dne měnové rozluky, to jest od 28. února 1919 do dne účinnosti mírových smluv, t. j. do 16. července 1920, pokud se týče do 26. července 1921.

Byla by v tomto případě dána povinnost snad Rakousku a Uhersku, aby ony úroky uhradily, ale nároky, jak se uvádí v odůvodnění vládní předlohy, daly by se těžko uplatňovati a konečně i náhrada, která by se stala ve znehodnocené valutě uherské a zejména rakouské, nebyla by vůbec žádnou náhradou pro majitele titrů. Republika vychází tudíž sama dobrovolně vstříc svým občanům, což neudělal žádný z nástupnických států.

Úroky za tuto dobu budou vypláceny ve státních stavebních losech, které ministerstvo financí k tomu účelu zakoupí. Hotové peníze budou tak uchovány účelům stavební péče. Pokud budou úroky činiti méně nežli cena losu, budou výplaty konány v hotovosti, to znamená, že budou vypláceny v hotovosti nejen úroky, když by nedostupovaly ceny losu, ale také, když by přestupovaly cenu rovnající se jednomu nebo více losům, bude i přebytek vyplácen hotově.

Republika naše nemá podle mírových smluv žádných povinností vypláceti za toto období úroky z nezajištěného dluhu předválečného. Řekl jsem, že ostatní státy úroků těch nevyplácejí a co republika naše tímto opatřením koná, činí dobrovolně v zájmu svých občanů.

V §u 7 stanoví se, že výplata úroků bude se konati podle relace l koruna = l Kč při litrech znějících na měnu korunovou nebo některou cizí měnu. Pří výplatě úroků ze zlatých rent bude zachován nynější stav, t. j. podle nařízení z 20. března 1915, č. 69 ř. z. a nařízení bývalého ministra financí z 3. dubna 1915, č. 22113, tudíž při rentách zlatých budou se úroky vypláceti v poměru za 4 zlaté úroků 10 Kč 5 haléřů.

V rozpočtovém výboru činěna byla námitka, že míra tato je nízká a byla žádána příznivější míra pro majitele titrů. K lomu však náš stát není mírovými smlouvami nijak povinen a má jen povinnost hraditi buď zlatem nebo zase titry, které nahrazují zlaté peníze jen při náhradních litrech, o nichž jsem se již zmínil, kdyby snad takové náhradní titry republika naše musila odevzdávati reparační komisi.

§ 8 zmocňuje ministra vydati za titry prozatímní listy na majitele vzhledem k tomu, že dosavadních pouhých potvrzení nebylo možno nijak k převodům vlastnického práva ani k zástavám použíti. Vydáním prozatímních listů s původní nebo pozměněnou splatností kuponů budou takové operace umožněny. Vyhotovení prozatímních listů a potřebné přípravné práce budou vyžadovati ještě určité doby, a rozpočtový výbor chtěje vyjádřiti přání, aby tyto práce byly urychleny, přijal za svou resoluci navrženou sen. Friedrichem, která je obsažena v tisku zprávy rozpočtového výboru.

Výbor rozpočtový projednav tuto předlohu usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby předlohu schválil v tom znění, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.

Místopředseda Kadlčák: K slovu je přihlášen pan sen. K. Friedrich, Uděluji mu je.

Sen. Karel Friedrich (německy): Slavný senáte! Již od čtyř let čekají všechny národy - zdůrazňuji to výslovně - všechny národy republiky na výplatu úroků předválečných rent. Předloha, která má býti dnes projednávána, byla proto se všech stran vítána. Bohužel měla však předloha zase hořkou příchuť, tak že většině radost z toho zase je ztrpčována. Vím, vážené dámy a pánové, že zde dnes nebude na předloze nic změněno, ale cítím se přece povinna, abych nedostatky, které na ní vytýkáme, sněmovně, případně obyvatelstvu aspoň oznámil. Nedostatky ukazují znovu jistý druh nenávisti proti všemu, co se jednou jmenovalo rakouským, právě tak, jak tomu bylo pří válečných půjčkách. Všechno, co bylo rakouským, musí v nynější republice násilím býti zlomeno, nic zde nemůže býti jednoduše vyrovnáno.

Především rád bych vytkl § 4. Dle §u 4 budou vypláceny úroky jen od té chvíle, kdy vstoupily mírové smlouvy v platnost, a sice pokud se týče rakouských rent od 16. července 1920, pokud se týče uherských od 26. července 1921. To je poškozením majitelů rent, které není naprosto ničím ospravedlněno a které dle mého názoru v mírových smlouvách vůbec nebylo zamýšleno. Mírové smlouvy mluví o převzetí předválečného dluhu, a když přejímám dluh, musím právě zaplatiti celý dluh. Na tom by přece nyní státu pranic nezáleželo, aby tuto maličkost sehnal, poněvadž dle výborové zprávy celá převzatá summa obnáší jen 2,7 miliardy, kdežto dříve vždy byla řeč o 6 miliardách. Zdálo by se tedy jen přirozeným, kdyby se držitelé moci v tomto státě neukazovali špinavými, nýbrž kdyby byli převzali skutečný dluh, a dluh platí právě od toho okamžiku, kdy majiteli rent nebyly vyplaceny úroky, tedy od posledního splatného kuponu.

§ 6 ustanovuje pro mezidobí: >ministr financí se zmocňuje, aby československým státním příslušníkům poskytl v hotovosti nebo v československých státních papírech odškodnění za úroky, pokud dospěly po 28. únoru až do dne, kdy mírové smlouvy nabyly účinnosti<.

Velevážení! Vytýkám zde přede vším, že toto zmocnění může býti různě vykládáno. Lze ho vykládati takto: Ministr financí je zmocněn dotyčnému nedáti buď vůbec ničeho, nebo když ho považuje za hodná, dáti mu odškodnění; nebo lze to vykládati také takto: Ministr financí je zmocněn, dáti náhradu buď v hotovostí nebo ve státních papírech. V každém případě přece, když se dělá zákon, měly by býti stanoveny jasné a přesné předpisy. Zákon nemá vůbec nikdy dávati ministerstvu právo, aby rozhodovalo, co někdo má dostati nebo dostane-li vůbec něco či nic. Zákon má jen určovati: dotyčný občan - neboť před zákonem jsou si všichni rovni - má takový a takový nárok. Tento § 6, který má tvořiti jen náhradu za nedostatek §u 4, jest tedy právě tak nedostatečným jako § 4 sám.

Dále chci podotknouti k §u 7, že tam především schází ustanovení lhůty, kdy se má začíti s výplatou úroků předválečných rent. Již v rozpočtovém výboru podal jsem v této věci návrhy a žádal jsem, aby byla určena tříměsíční lhůta, aby ministerstvu bylo uloženo, aby během této lhůty začalo vypláceti úroky předválečných rent. Návrh ovšem padl, právě tak jako jiné návrhy stran nedostatků, již dříve uvedených. Došlo pak k usnesení o resoluci, o které se vážený pan řečník přede mnou jakožto zpravodaj prve zmínil, že s výplatou započíti dlužno v době pokud možno nejkratší. Velevážení pánové, mohu říci, to není vůbec nic, neboť každý ministr má tím právo prohlásiti: Nyní je mi to právě ještě nemožné. Může se státi, že také letošní rok uplyne, než se začne s výplatou úroků.

Těžce poškozuje tento zákon dále majitele zlatých rent, V této příčině mírové smlouvě naprosto nebylo vyhověno. Dle článku 3 mírové smlouvy st. germainské je Československá republika zavázána za titry předválečných dluhů, které se nalézají na jejím území, vydati náhradní litry, které co do měny musí se rovnati titrům starým. Místo aby nyní v duchu smlouvy chránil majitele dřívějších rakouských a maďarských zlatých rent a titry znějící na zlatou měnu nahradil novými titry, jejichž jmenovitá hodnota a kupon rovněž zní na zlatou měnu, odvolává se návrh na rakouské nařízení z roku 1915, které tehdy - možno říci - přímo prohlašovalo insolvencí Rakouska již za války, ježto majitelům rakouských zlatých rent byla nabízena výplata kuponů v poměru 4 zlatých ve zlatě k 10.05 papírovým korunám. To přece žádným způsobem nebylo vůlí mírové konference nebo smyslem usnesení mírové konference.

Rád bych jen mimochodem podotkl, že při odvádění dávky z majetku bylo vzato za základ již zcela, jiné ocenění. Kurs papírových rent byl tehdy stanoven na 100 korun = 75 Kč, za zlatou rentu proti tomu 50 zlatých = 150 Kč. Z tohoto poměru vysvítá, že zlatá renta byla tehdy dvakrát tak vysoko ceněna jako papírová renta. Dle toho musilo by přirozeně býti také zúročení dvojnásobné jako při papírové rentě. I kdyby tento poměr duchu mírové smlouvy plně neodpovídal - neboť dnes by přece zlatá měna znamenala obrovskou cenu - pak by přec majitelé zlatých rent nebyli tou měrou zkracováni, jako tomu je dle předloženého návrhu.

Při této příležitostí chtěl bych ještě uvésti, že si vláda již praejudikovala potud, že při nostrifikaci rent jednotlivých spořitelen udělila právo výměny v poměru jednoho zlatého ve zlatě k šesti korunám.

Postup, který vláda navrhla, poškozuje nejen majitele zlatých rent, nýbrž dle mého názoru škodí také úvěru státu, ježto přes znehodnocení peněz, jež nastalo od března, nesplňují se ani naděje, vzbuzené svého času pří dávce z majetku. Také v této věcí jsem svého času podal v rozpočtovém výboru vhodný návrh. Byl odmítnut a zříkám se podávati opětně návrhy, poněvadž vím, že budou dnes právě tak zamítnuty.

Vůbec, pánové, jsme dnes znovu pod dojmem událostí, které se odehrály v Litoměřicích a Louce, kde lupičské roty, dokonce železniční zřízenci a horníci přepadli o jedné hodině v noci ve vlaku spící turnéry a v Litoměřicích zbili dětí do krve. A tu se máme zde věcně raditi o návrzích a spolupracovati při rozhodování. Jsme v tísnivém postavení. Vlastně měli bychom zde dnes vystupovati v nejostřejší oposici. Ale můžeme nechat majitele rent seděti a můžeme dělati obstrukci pří této předloze, když již každý čeká na to, jen aby vůbec dostal krejcar náhrady za to, co je jeho dobrým právem? Nemůžeme hlasovati proti této předloze a musíme přes její nedostatky býti pro tuto předlohu. Mohu vysloviti jen jedno přání, aby vláda aspoň měla ohled a resoluce, která byla s německé strany mnou podána, a která byla přijata celým rozpočtovým výborem, jednou - neboť podnes si vláda nepovšimla a nesplnila ještě žádné resoluce - aspoň jednou si povšimla a ji splnila a neodkladně přistoupila k výplatě úroků předválečných rent. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Uděluji slovo p. zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Havlena: Chci podotknouti, slavný senáte, k předneseným slovům váženého pana řečníka přede mnou, že podle mírových smluv bére skutečně republika naše na sebe všechny povinnosti vyplývající z mírových smluv jako první z ostatních států nástupnických.

I tato předloha zákona je sama sebou zárukou, že mírové smlouvy bereme opravdu vážně.

My také převezmeme celý dluh, který podle mírových smluv bude potom podle rozpočítání reparační komisí nám určen, jako povinnost. Ovšem nemůže se tímto pojmem >celý dluh< rozuměti nějaká částka libovolná. Podřídíme se tomu, co podle článků mírových smluv a jich příloh (k či. 203 st. germainské a k čl. 186 trianonské smlouvy) a podle rozhodnutí reparační komise skutečně v naší povinnosti spadati bude. Konečně k otázce, že se dává ministru financí právo, kterého libovolně využitkovati může, ohledně zúročení titrů za mezidobí od rozchodu měnového až do dne splatnosti mírových smluv, konstatuji, že ministr financí v poslanecké sněmovně výslovně prohlásil, že tyto úroky vyplaceny budou. (Slyšte!) A jestli už konečně se to děje ve státních cenných papírech, ze kterých má jejich majitel ještě nárok po případě na výhru a jest-li se to částečně děje v hotovosti, jest to pořád nezměrně více oproti jiným nástupnickým státům, které nedávají za toto mezidobí ničeho. My jsme podle mírových smluv povinní platiti úroky ze společného předválečného dluhu jenom ode dne platnosti mírových smluv a jsme povinni platiti úroky z takového množství dluhopisů, nebo z těch určitých dluhopisů, které nám reparační komisí budou přikázány. Dosud ještě vlastně nejsme povinni platiti, poněvadž jsem-li povinen platiti úroky z určité částky, musí mi býti ta částka známa a musí mi býti známo, jaké jsou to dluhopisy. Tohoto předpokladu zde skutečně pro zúročení není a jestliže republika už nyní přikročí k tomu, platiti úroky ode dne platnosti mírových smluv, pak vychází vstříc majitelům titrů v tom ohledu, že nečeká, až reparační komise nám určitou část toho společného předválečného nezajištěného dluhu jako povinnost přikáže. Naše republika dnes na to rozhodnutí nečekala, nýbrž sama dobrovolně, dříve ještě, nežli nám společný nezajištěný předválečný dluh jako povinnost je přiřčen v určité hodnotě, koná tu povinnost sama a dobrovolně.

Pokud se týče stížností předešlého pana řečníka do toho, že málo jsou oceněny zlaté válečné renty a že smyslem mírových smluv jest, zlaté renty nahraditi v úměrné ceně, chci upozorniti, že přílohy ku dvěma citovaným článkům mírových smluv st. germainské a trianonské přímo stanoví, že vydány budou pouze náhradní titry, znějící na libry šterlinků a na zlaté dolary za původní titry znějící na zlaté renty rakouské nebo uherské a sice dle relace ze dne 1. ledna 1914. Tedy ne že by nás mírová smlouva a přílohy k dotyčným článkům zavazovaly k větší povinnosti oproti majitelům titrů zlaté renty, ale stát náš se zřetelem na valutový rozdíl jde sám dále nežli jiné státy nástupnické. Za titry původně znějící na cizí měnu budou vydávány náhradní titry na tuto cizí měnu znějící. A konečně za ostatní titry budou vydávány náhradou titry, znějící na měnu těch států, které je vydaly. Tedy z toho následuje, že republika naše koná vlastně momentálně více, než k čemu jí zavazují mírové smlouvy, protože podle těch povinnosť pro republiku nastala by fakticky teprve tehdy, až by reparační komise určitou část dluhů a určitý druh titru v určitém množství republice přidělila. Činí-li to republika ze své dobré vůle a nevyčkává-li, až kolik dluhů nám bude přiděleno - ovšem činí to zúročení s výhradou, poněvadž se neví, zda-li to budou potom vlastně naše dluhy nebo cizí - tím vychází ve značné míře majitelům titrů vstříc.

Konečné myslím, že budou na tom daleko hůře ti, kdož jsou ve druhých nástupnických státech a kteří budou bráti tam úroky, až dojde k tomu zúročení - v znehodnocených valutách, Tedy mám za to, že naši státní příslušníci, kteří v naší republice mají nostrifikovány své titry a u nás berou úroky v naší měně - třeba v tom poměru 4 bývalé zlaté k 10 korunám - velmi dobře pochodí oproti těm, kdož budou bráti úroky ve druhých nástupnických státech po Rakousko-Uhersku.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Přikročíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli - jde o 11 paragrafů - míním dáti hlasovati najednou.

Má někdo nějaké námitky proti tomu? (Námitek není.) Není.

Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je obsažena v usnesení poslanecké sněmovny, tisk č. 1357, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest skutečná většina, tím naznačená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla přijata ve čtení prvém.

Podle přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Havlena: Ne.

Místopředseda Klofáč: Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Jde ještě o resoluci, která jest tištěna. Kdo souhlasí s tou resoluci, jak ji pánové mají v tisku, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest přijata.

Na denním pořadu dále jest

Navrhuji, aby věc tato projednána byla ve lhůtě ¹/₄ hodiny. Kdo souhlasí, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Lhůta jest přijata.

Prosím p. zpravodaje sen. dr. Fáčka, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Jak známo, byly opatřením našeho zákonodárství již před nějakou dobou podrobeny společnosti s ručením obmezeným zvláštní výdělkové dani podle hlavy II. zákona, o osobních daních přímých. Stejný účel sleduje přítomná předloha zákona ohledné pravovárečných měšťanstev, když se dřívější pokusy výkladem zákona, je dostati do této poplatnosti, nesetkaly s úspěchem pro judikaturu správního soudu. Je přirozeně vždy choulostivá věc, když se zásadně mění zdanění nějaké skupiny podniků, které se amortisací daně již vtělilo do oceňování těchto podniků. Pro pravovárečná měšťanstva resp. majitele jejich podílů tato změna způsobu zdaňovacího bude značnou újmou. Přes to se pravovárečná měšťanstva nebránila této změně, ovšem hlavně z toho důvodu, že si od zákona slibovala na druhé straně jisté výhody pro sebe. Očekávala totiž, že touto změnou bude jim umožněna přeměna v akciové společnosti, aniž by při tom musila platiti likvidační daň a značné převodní poplatky.

Vláda měla totiž již připravenu předlohu o prominutí likvidační daně a poplatků pro takovéto přeměny právní formy, ale bohužel tato předloha nebyla v uplynulém zasedání poslanecké sněmovny vyřízena. To je důvodem, proč rozpočtový výbor navrhuje resoluci pří tomto zákoně, kterou má býti vládě tato povinnosti daného slibu jaksi naproti pravovárečným měšťanstvům znovu připomenuta, aby alespoň v podzimním zasedání byla splněna. Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby byl přijat návrh zákona tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, a při tom aby byla přijata tato resoluce, jejíž dosah jsem si dovolil vysvětliti.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Má pan zpravodaj nějaké změny?

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Nemám.

Místopředseda Klofáč: Pan zpravodaj nemá žádných změn. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Přistoupíme k hlasování. O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli - jedná se o 2 paragrafy - míním dáti hlasovati najednou. Je nějaká námitka? (Nebyla.) Není jí.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v usnesení poslanecké sněmovny tisk č. 1358, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?