Místopředseda dr Soukup: Slovo si vyžádal pan ministr spravedlnosti dr Dolanský. Uděluji mu je.

Ministr dr Dolanský: Slavný senáte! Vážený pan senátor dr Stránský uvedl ve své úterní řeči dvě trestní věci, jimiž se obíralo ministerstvo spravedlnosti, a vytýkal úřadu, že si nesprávně počínal a potlačil věci, které měly býti žalovány, ba tvrdil dokonce, když se něco takového stalo, že nejsme právním státem. Nemohu označiti všeobecně informace pana senátora za správné, ale rozhodně za čerstvé a tím potřebné zevrubného vyvrácení, neboť záležitost bankovní byla skončena 4. listopadu a již 6. listopadu byla v parlamentě projednávána.

Obě věci byly mi známy a, odpovídám-li teprve dnes, činím tik proto, aby odpověď má byla zevrubnou, přesnou a podle spisů. Co do případu úředníků jedné německé pražské banky, obviněných z podplacení revisora bankovního úřadu, bylo ministerstvo spravedlnosti na případ ten upozorněno v únoru letošního roku jedním panem senátorem, příslušejícím k německým stranám. Tvrdil, že obvinění je bezdůvodné a žádal, aby ministerstvo spravedlností dalo si jako instance dozorčí nad státními zastupitelstvy o věci podati zprávu. Takových upozornění dostává se ministerstvu spravedlnosti do roka veleni mnoha a, je-li věc sama o sobě tak významná, jako byla tato, dává si ministerstvo spravedlnosti o podobných stížnostech a upozorněních podávati zprávu od vrchního státního zastupitelství. Vyžádalo si ji i zde, a obdrželo ji 25. únor 1922, Byla toho obsahu, že 25. listopadu 1921 zjistil revisor ministerstva financi v bance, oním panem senátorem jmenované, účty o spekulačních valutových obchodech zaměstnanců ústavu a žádal za jejich předložení k revisi. Úředník L., jenž mu účty měl vydati, ptal se revisora, nedala-li by se věc nějak urovnati. Revisor mu řekl, že by to bylo možno abolicí, t. j. dobrovolným složením přiměřené pokuty před zahájením trestního řízení, ovšem až po zjištění jednotlivých položek a za souhlasu ministerstva financí a spravedlnosti. Na to nabídl úředník L. revisorovi jako pokutu částku 25.000 K, a když revisor ji odmítl s poukazem, že účty ještě nezrevidoval a že výši pokuty musí určiti ministerstvo financí; vydal L. účty a revisor zjistil značné výdělky spekulační. Na to se L. tázal, jak by bylo s pokutou naloženo, a revisor řekl, že by část pokuty propadla ve prospěch pražských chudých. Na to L. nabídl revisoru opět 25.000 K a když revisor řekl, že by ta ministerstvo - patrně financí - neschválilo, prohlásil L., jak revisor tvrdil, že mu dává onu částku k volné disposici. Revisor ji odmítl, a úředník na to nabízenou částku zdvojnásobil. Revisor nabídku přijal, jak udává, s úmyslem, že peníze, jež pokládal za úplatek, odvede svému úřadu. To skutečně učinil a bylo zavedeno proti úředníku L. trestní řízení. Poněvadž L. jednal po úmluvě s jinými třemi úředníky, řiditeli banky, a státní zástupce nevěřil hájení se všech čtyř obviněných, že se jim nejednalo o úplatek, nýbrž jenom o pokutu, hodlalo státní zastupitelství podati na všechny čtyři úředníky obžalobu pro zločin svádění veřejného úředníka darem ke zneužití moci úřední.

Ke skutkové povaze tohoto zločinu patří, aby úředník, jemuž úplatek nabízen, rozhodoval ve veřejných záležitostech. Náležitost ta tu podle názoru státního zástupce byla, protože - cituji tu doslovně ze zprávy státního zástupce - pátrání po spekulacích s cizími valutami je rozhodováním o veřejných záležitostech z té příčiny, že takové spekulace valutu peněžní značně poškozují, a má tedy stát zájem na tom, aby se neděly.

(Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví.)

Vrchní státní zástupce prohlásil však proti tomu, že hodlá trestní řízení zastaviti, postrádaje ohledně spoluobviněných úředníka L. důkazů pro spoluvinu, ohledně úředníka L. poukázal vrchní státní zástupce na odpory ve výpovědích 21letého revisora a na to, že ani doplněním neúplného vyšetřování by se nedošlo ku dostatečnému důkazu toho, že úředníku L. šlo o úplatek, a ne o složení pokuty.

Ministerstvo spravedlnosti nepřistoupilo beze všeho na zastavení trestního řízení, nýbrž sdělilo celé spisy přípisem z 9. března vypraveným však až 23. března, revisníma odboru ministerstva financí, se žádostí o některá vysvětlení a vyšetření. Na to obdrželo, a to po urgenci z 5. července 1922 odpověď dne 14. září 1922 a vyřídilo nyní zprávu vrchního státního zastupitelství tak, že sice projevilo souhlas se zastavením trestního řízení proti spoluobviněným úředníka L., nařídilo však, aby ohledně tohoto úředníka řízení nebylo zastaveno, nýbrž navrženo jeho potrestání pro přestupek podplácení úředníka podle § 311 tr. z., k jehož skutkové povaze není potřebí, aby úředník rozhodoval o veřejných záležitostech. Názor, že revisor tu skutečně o veřejných záležitostech nerozhodoval, opřelo ministerstvo spravedlnosti o sdělení revisního odboru ministerstva financí, že instrukce dané revidujícím úředníkům se obmezují v podstatě na generelní rozkaz, aby zjistili účetnickou prohlídkou obchodních knih a specielních zápisů o obchodech devisami a valutami, zda jsou zachovávány platné předpisy, vyšetřili případná porušování zákona a o výsledku revise podali písemnou zprávu a že revisní komise k rozhodování o meritu, uzavírání kompromisů a projednávání vyrovnacích nabídek neb dokonce k stanovení aboličních podmínek není oprávněna.

Než ministerstvo spravedlnosti dalo souhlas k návrhu, aby bylo zastaveno řízení jen ohledně spoluobviněných, úředník L. aby však byl dále stíhán pro přestupek, sdělilo ministerstvo spravedlnosti spisy nanovo s revisním odborem ministerstva financí, který úmysl ministerstva spravedlnosti vzal dne 25. října bez poznámky na vědomí. Teprve nyní byl poukaz na vrchní státní zastupitelství vypraven.

Podle toho postoupilo ministerstvo spravedlnosti ve věci podle zákona a dokonce přísněji, než navrhovalo vrchní státní zastupitelství. Stanovisko p. sen. dr Stránského, že ministerstvo spravedlnosti má nejsouc názoru, že určitý skutek jeví se zločinem, nýbrž jen přestupkem, dáti přec, žalovati pro zločin a nechati rozhodnutí soudu, nemám za správné. Bylo by jím velice ublíženo obviněným, neboť není to pro nikoho lhostejno býti žalovánu pro zločin na místě pro pouhý přestupek a podle mého soudu musí si úřady veřejné obžaloby vždy ujasniti, než podají obžalobu, zda jest žaloba pro zločin důvodná a je-li státní zástupce přesvědčen, že jde o pouhý přestupek, nesmí podati obžalobu pro zločin, ministerstvo spravedlnosti, které po zákonu dohlíží na činnost státních zastupitelstev, nesmělo by také takový postup trpěti.

V druhé věci, o níž p. sen. dr Stránský mluvil, intervenovala kancelář obhájce a advokáta pražského, jenž podle § 22 úst. listiny intervenci tu, spadající v obor jako povolání, směl podniknouti, ač je členem poslanecké sněmovny. Tvrdil v ministerstvu spravedlnosti, že jeho klient byl bezdůvodně obžalován ze zločinu podvodu, ač jde jen o sporný soukromoprávní poměr, totiž o otázku, zda jeho klient, špediter, byl oprávněn na bance, které se zavázal ku pojištění jí převzatých vojenských transportů, žádati plnou vymíněnou sazbu pojištění i tehdy, když ve skutečnosti tak vysoké prémie nezaplatil. Nešlo o 17 milionů korun, nýbrž o částku 1,363.229 K, Taky tvrdil řečený obhájce, že znalecký důkaz, provedený před podáním obžaloby, nevyhovuje, protože znalec měl dostatečných znalostí usancí mezinárodního spedičního obchodu, které dokládal obhájce prohlášením svazu zasílatelského, jenž ostatně v ministerstvu spravedlnosti také ze před tím intervenoval. Odkázán byl a řečena mu, že ministerstvo spravedlnosti, když je podána jíž obžaloba, musí ponechati jemu, obhájci, aby podal proti obžalobě námitky a kdyby neměl úspěchu, domáhal se u předsedy porotního líčení toho, aby připustil ještě před tímto přelíčením nabízené důkazy. Na tuto cestu odkázalo obhájce také rozhodnutí vrchního zemského soudu o námitkách, při čemž vrchní zemský soud výslovně uvedl, že jeho námitky zamítajícím rozhodnutím nemá býti upřen význam důkazu, jejž obviněný v námitkách žádal.

Se zřetelem k tomu a z té příčiny, že ministerstvu spravedlnosti bylo známo, že trestní řízení pro jiné dva podobné případy, týkající se jiných transportů, nevojenských, vedené rovněž u pražského trestního soudu, má býti státním zastupitelstvím, jinými referenty, zastaveno, protože referenti podvodu tu neshledali, obávalo se ministerstvo spravedlnosti právem, aby nedošlo k vzájemně si odporujícím rozhodnutím a po případě ku provedení namáhavého, nákladného a na konec neúspěšného porotního líčení proti majiteli velké firmy, dosud zachovalému. Proto státní zástupce nestavěl se proti provedení obžalovaným žádaného znaleckého důkaz, když obhájce jej navrhl u předsedy porotního líčení. Předseda soudu důkaz připustil. Zatím došel skutečně v jedné z obou paralelních věcí návrh státního zastupitelství na zastavení trestního řízení. Ministerstvo spravedlností ho neschválilo, nýbrž nařídilo, aby spisy této věci i on toho třetího případu byly mu předloženy, až dojde k rozhodnutí o věcí v níž předseda připustil dodatečný důkaz znalecký.

Znalecký důkaz odpadl, jak p. senátor dr Stránský řekl, pro obžalovaného špatně, naopak znalci dospěli k přesvědčení, že jedná se o pojišťovací obchod za pevnou přejímací sazbu a že obžalovaný podle obchodních zvyků, když se mu naskytla příležitost, poříditi pojištění levněji, než smluvil, mohl si užitek tím dosažený jako zisk sobě ponechati. Podle znalců zůstává lhostejným, jakou prémii smluvil s pojišťovací společností, neboť vymínil sobě pevnou premiovou sazbu a odpovídá tedy úplně obchodním zvykům, že musel-li by nésti risiko, event. ztrátu, má také páral na vzniklý zisk. Obžalovaný předložil v mezitímním řízení také mimosoudní notářsky ověřené prohlášení onoho ředitele banky, s nímž pojištění smluvil. V tomto prohlášení ředitel, na rozdíl od své dřívější soudní výpovědi, ospravedlnění obžalovaného potvrzuje a rozpory s původní výpovědí vysvětluje nesprávnými dedukcemi z ní prý činěnými.

Přes tyto nové okolnosti zamýšlelo státní zastupitelství - týž referent jako ve věci německé banky - na obžalobě setrvati. Naproti tomu vrchní státní zastupitelství se vyjádřilo, že sice podezření proti obžalovanému trvá, že však nelze vzhledem ku předloženému dobrozdání znaleckému a k dodatečnému prohlášení ředitele banky na vznesené obžalobě setrvati.

Teprve nyní upozorněno na slabiny obžaloby a na názor vrchního státního zastupitelství státní zastupitelství mělo možnost stále ještě, aby buď žalobu odvolalo, neb oznámilo - jak bylo výslovně nařízeno okolnosti, na něž podle jeho soudu jest ještě hleděti a pro něž zdála by se mu žaloba udržitelnou a dalo by se počítati, že aby při správném posouzení porotou slibovala výsledek zákonu odpovídající. Vrchní státní zastupitelství bylo pak ministerstvem spravedlnosti vyzváno, aby do týdne podalo o tom zprávu, a to, kdyby státní zastupitelství pochybovalo o nutnosti odvolání obžaloby, před vydáním vlastního vyřízení.

Státní zastupitelství podalo na to prostě vrchnímu státnímu zastupitelství zpráv, že, hledíc k posudku znalců a notářsky ověřenému prohlášení ředitele banky, stanovisko a základy podané obžaloby byly tou měrou otřeseny, že setrvati na obžalobě nejeví se více vhodným a obžaloba není více udržitelno, a že nelze proto míti za to, že by při setrvání na obžalobě mohlo dojiti k uspokojujícímu posouzení případu porotou. Státní zastupitelství prohlásilo proto úmysl, od obžaloby upustiti. Vrchní státní zastupitelství tento postup schválilo a zpravilo o hotové události ministerstvo spravedlnosti. V obou dříve uvedených paralelních věcech, v nichž intervence obhájce, tenkráte ne poslance, šla také až do ministerstva spravedlnosti, došlo pak rovněž k zastavení řízení.

Ministerstvo spravedlnosti jednalo tedy i v této věci zcela po zákonu, zejména podle § 3 tr. ř., který všem úřadům, jimž je se obírati trestním řízením, ukládá; aby i na všechny okolnosti sloužící k obhájení se obviněného se stejnou pečlivostí braly zřetel, jako na okolnosti obviněné usvědčující: Jakmile ministerstvo spravedlnosti nemohlo očekávati porotní přelíčení s přesvědčením, že, bude-li obžalovaný při něm odsouzen, nestane se mu křivda, nesmělo dáti dojíti k porotnímu přelíčení a nesmělo se opříti úmyslu veřejného žalobce, žalobu odvolati. Bylo by se vydalo výtce, že vydává obžalovaného bezdůvodně porotnímu studu, že dělá aféry, k nimž není dostatečného podkladu a jež v právním státě dělati se nesmějí.

Jak známo, není prohlášením státního zástupce, že netrvá na obžalobě, věc ještě skončena, může poškozená strana prohlásiti, že trvá na obžalobě. Podle zprávy státního zastupitelství ze 27. července prohlásila také finanční prokuratura jménem státu, že činí podpůrný návrh a na obžalobě trvá, dne 31. srpna podalo však státní zastupitelství zprávu, že finanční prokuratura od tohoto návrhu upustila, patrně také proto, že od trestní obžaloby úspěchu si neslibovala. Cesta domáhati se náhrady udánlivě způsobené škody zůstává pro erár otevřena, ovšem; že ve sporu civilním.

To je v obou věcech spisový materiál, jejž musím jen doplniti ještě s poukazem na to, že k věci oné německé banky onen pian senátor, jenž na záležitost v únoru upozornil, více se v ministerstvu spravedlnosti nevrátil, a ani jinak o ni rájem a ministerstva neprojevil. Poslanec pak, jenž byl obhájcem v druhé věci; se o ni staral v mezích a podle povinností svého úřadu obhájcovského.

Lituji, že p. senátor dr Stránský nepožádal mne o vysvětlení o interních aktech, jež udály se v těchto věcech mezi úřady veřejné obžaloby a ministerstvem spravedlnosti a z části i ministerstvem financí a které jeho informátora, jenž znal podle své práce - jak se zdá - jen soudní a vlastní spisy, byly jen z části známy; a že zavdal tím příčinu k tomu, že, než jsem mohl s této tribuny odpověděti, tvrzení jeho vyskytla se ve veřejném tisku, jako by byla provinění ministerstva spravedlnosti skutečnostmi doložena. Tím bylo ublíženo nejen úřadu, v jehož čele stojím, ale i dvěma členům Národního shromáždění, kteří se nekorektností nedopustili. Dobré vysvědčení, jež mně osobně p. senátor ve své řeči dal a jež s díkem stvrzuji, mohlo mu býti zárukou, že i kdyby věc nebyl hned v plném zasedání senátu přednesl, nýbrž na mne dříve se obrátil, nebyl bych ničeho ututlal, nýbrž dokonale vyšetřil a přezkoumal a panu senátorovi vděčně vyřídil, jako každému z vás, pánové, komu záleží na čistotě naší administrativy i neodvislosti soudů republiky. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Koperniczký. Uděluji mu slovo.

Sen. Koperniczky (německy): Slavný senáte! Asi před 2 nedělemi představila se nová vláda senátu a oznámila svůj program. I když bylo velmi žádoucno, aby bývalá vláda podala svou demisi a jiná zaujala její místo, právě tak rozladilo prohlášení nového pana ministerského předsedy, že jeho vláda zamýšlí rozvinouti svou činnosti na základě bývalé vlády a v ní pokračovati. Toto prohlášení je pro menšinové národnosti tohoto státu přes jisté sliby velmi bezútěšné a skličující, poněvadž jest nám tím vzata skoro všechna naděje na zlepšení situace, na změnu velmi politování hodných zlořádů a nejšpatnějších zkušeností uplynulých 4 let v nově povstalém československém státě. V uplynulých 4 letech musely přec národní menšiny zakusiti a vytrpěli tolik nepřístojností a nespravedlností, že jíž beztak podrážděné mysli nejen že nebyly uklidněny, nýbrž jejich trpělivost byla podrobena nejsilnější zkoušce, takže jak obyvatelstvo v pohraničních územích, tak také zástupcově v Národním shromáždění a zde v senátě museli vznášeti nejbolestnější žaloby. Musíme hluboce litovati, že tyto žaloby, třeba že jsou tak odůvodněny a oprávněny, se strany pánů ministrů byly sice vyslechnuty, dokonce tu a tam uznány, ale bohužel není na ně přece nikdy brán zřetel Následkem toho jest zkušenost a skutečnost zajisté nikoli uklidňující, že o pravé konsolidaci státní, třeba že je tolikrát zdůrazňována, ve skutečnosti ještě stále nemůže býti řeči. Nespokojenost národe jest všeobecná a vzrůstá den ze dne. Základ k tomu byl již položen sestavením voleb do parlamentu, neboť revolučním Národním shromážděním usnesené rozdělení na okresy odňala národům počet mandátů, který jím dle zákona patří. V čase voleb znemožnila vláda vojenskou diktaturou politický rozvoj stran, což na konečný výsledek voleb mělo vliv co nejnepříznivější, hlavně četným internováním, jež prováděno byla bezprostředně před volbami a hlasováním českých oddílů, komandovaných do maďarských okresů. A tyto skutečností na vždy bulou znešvařovati představu a spravedlnosti dotyčné vlády a jejích vnějších orgánů. Parlament stal se tudíž fiktivním a skutečnosti naprosto neodpovídajícím representantem lidových mass. Vůle parlamentu naprosto nevyhovuje následkem toho vůli národu. A tento rozpor stal se od doby voleb den ze dne zřejmějším a ostřejším. To vše lze přičísti oné pochybené nebo vadně pracující vládní method, která způsobila všeobecné rozhořčení národů proti útočné a násilné methodě. Proti tomuto jednání byla každá námaha, jež byla vynaložena jak v poslanecké sněmovně, tak zde v senátě, zbytečnou a bezvýslednou, rovněž bezvýslednými byly naše žaloby a prosby, které náš lid v přísně ústavních formách předkládal. Na přirozená práva všeobecné svobody se vůči nám zřetele nebéře. Na příklad nemůže býti náhodným, konstatuji-li, že se zdá, jakoby politika minulé vlády učinila svým cílem vyhlazeni našeho národa. Tento tajný úmysl prozrazuje tu a tam některý neprozřetelný orgán vnitřní politiky, ježto jsme již slyšeli Masy, že po 50 letech na československém území nebude smět existovati ani jeden Maďar. A takovéto hlasy musíme trpělivé snášeti, přes paragrafy různých smluv, které národním menšinám zajistily kulturní a jazykovou svobodu. Rád připouštím, že podobné projevy jsou prudkými výbuchy vysoké šovinistické horečky, přece však nemůžeme se vyhnouti tomu, abychom nepokládali násilné potlačování maďarských škol za znamení stejnojmenné snahy. Také v maďarských školách, které zůstaly ušetřeny, ale naprosto nepostačují, usiluje se o to, aby děti pokud možno zůstaly v nevědomosti a aby se v nich vzbudila nálada k pohrdám a nenávisti vůči vlastnímu národu. Tisíce dětí proti vůli rodičů a proti každému přirozenému lidskému právu jsou donucovány k návštěvě cizojazyčných škol všemi možnými lákavými prostředky a hrozbami (Sen. Roháček: Vy jste vyhazovali theology ze školy, Jáno Petroviče! Máme dokumenty!) Proč, to nevíte! (Sen. Roháček: Protože byli Slováci!) a k tomu postačí, když příjmení zní trochu slovansky, i když ostatně celá rodina vůbec není mocna slovenského jazyka. U soudů a úřadů jazyková právo není respektováno, proti násilnostem jednotlivců a úřadů nenalézáme žádná ochrany. Spolky jsou bez jakýchkoli spravedlivého důvodu rozpouštěny a jejich jmění zabavován. Politickým, společenským, kulturním a hospodářským sdružením a organisacím se kladou různé překážky. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se nerespektují a když na základě takovéhoto rozhodnutí některý spolek znovu začne působiti, pak se na základě těchže důvodů, které soud prohlásil za protizákonné, opětně rozpustí a jeho jmění zabaví. Obecní volby na Slovensku a v Podkarpatské Rusí od doby počátku republiky nebyly ještě vůbec nikdy provedeny k velké slávě demokracie. Samospráva a činnost církevních obcí nejsou ve vážnosti a to jejich vnitřních záležitostí neoprávněným způsobem se zasahuje. Nesčíslnému počtu duchovních se nevyplácejí zákonem přislíbené státní příspěvky prostě z toho důvodu, že patří ke státem uznané křesťansko-sociální straně, nebo protože se jejich smýšlení dotyčnému exekutivnímu orgánu zdá podezřelým, aniž by se kdo cítil povinným také odůvodníte toto podezření. Svoboda je v tomto státě tak vysoko, že není ani dovoleno svobodná mysleti.

Zemědělská politika je také hlavně proti našemu národu namířena. Také pozemkovou reformou chce se dosáhnouti pozvolného vymírání maďarství. Vždyť se přece jistý vážený politik v jedné řeči otevřeně vyslovil, že nelze strpěti, aby nejúrodnější část jižního Slovenska, také nadále zůstala v rukou nepřítele, maďarského lidu. (Sen. Križko: Ne lidu, ale magnátům! Dostali za to zaplaceno! To jest též zákon! - Sen. Hartl [německy]: Vždyť je to ale jejich vlastnictví! Odejmuti vlastnictví je krádeží! - Nepokoj, výkřiky.) Pánové, táži se, je to hlas dohody a dorozumění? Chcete mírumilovného Maďara získati pro ne příliš oblíbený československý stát takovýmto roztrpčujícím prohlášením? Nikoliv, chcete je vyhnati z jejich vlastnictví, z jejich hrudy, mnohonásobně svlažené potem a krví, a přetěžujete je tak hroznými daněmi všeho druhu, že nebude-li zemědělství velmi brzy náležitým způsobem zbaveno břemen, bude v krátké době zle ohroženo nebo dokonce přijde vstříc své zkáze. Rovněž také živnosti na Slovensku hledí vstříc nejsmutnější budoucnosti, jelikož živnostnici větším dílem museli již zastaviti práci a nuzně živoří, nebo jsou nuceni svůj osud v blízké i daleké cizině lépe si utvářeti. Tím živnosti na Slovensku váznou nebo dokonce jsou vydány zkáze, živnostenské podniky a spořitelny jsou postupně zavírány a počet nezaměstnaných následkem toho den ze dne hrozivá vzrůstá. K tomu ještě přistupuje, že následkem válečných půjček život tisíců a tisíců bídně upadá a do rukou se jim tiskne žebrácká hůl. Přes konciliantní projev pana presidenta republiky, který jsem na vlastní uši slyšel a který byl všeobecně přijat s velkým uspokojením, zdá se, že nový pan ministr financi chce řešiti otázku válečných půjček způsobem naprosto neuspokojivým to znamená, že ji chce nechati nerozřešenu. S touto otázkou nesmí se však nakládati tak macešsky, protože tím je ohrožena existence nesmírně velkého počtu starších občanů a institucí, což přece nemůže býti úkolem státu.

Že tyto uvedené příznaky nedovolují žádnou příznivou diagnosu pro stát, je zajisté na bíledni. Jsou to samé symptomy nemocné vládní methody, která velmi lehce a v logickém důsledku těchto skutečností hrozí uvésti státní vůz do propasti a k těžké katastrofě. Jak naši členové vlády míní se vyhnouti tomuto nebezpečí, není ještě známo. Protože však ani vývody nového ministerského předsedy, jelikož přece zamýšlí obouti boty dřívější vlády a v nich dále kráčeti, neobsahují nic uklidňujícího, jsme nuceni všechnu zodpovědnost uvaliti na vládu a strany, které ji podporují. (Sen. Roháček: Vy jste vyhazoval theology slovenské, Petroviče a Kohutoviče jste vyhodil, protože byli Slováci. Když chcete, my vám to povíme. Vy jste renegát slovenský. Hluk, různé výkřiky, potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Walló.

Sen. Walló: Slávny senát! Tu na stene v tejto významnej miestnosti vidíme vyvesený, krásnymi barvami ozdobený a umele vypracovaný štít Československej republiky s tým nápisom, ťže pravda zvítězíŤ, To mne tak padne, ako keby tu tento nápis bol pred naše očí z toho dôvodu vyvesený; aby nám slúžil za pokyn vo všetkých našich prácach a výbavách a záležitostiach ku prospechu a blahobytu celého obyvateľstva Československej republiky sa týkajúceho, a to bez rozdielu náboženstva kresťanského, bez rozdielu národnosti a stavu. Áno, ona táto pravda zvíťazí a i zvíťaziť musí. Avšak víťazstvo opravdu požaduje nielen práce, ale i trpezlivosť a obetavosť. Beda tým vládam, ktoré tieto tri prostriedky k víťazstvu pravdy znehonestujú, znevažujú oproti šľachetným snahám národa ba celého obyvateľstva. Bohužiaľ, keď pozorujeme do minulosti ten pohyb celej štátnej administrácie vedenej od začiatočnej až do dosavádnej vlády, vidíme, že tento šľachetný nápis tohoto štítu nielen že nebude uskutočnený, ale práve naopak tomu sprovádzaniu, ako čo hlása. Všetky dosavádne existujúce vlády v stopách ich účinkov dokazujú zármutok a obavu v budúcnosť, že ich účinkovanie nenesie na sebe žiadneho požehnania ani toho očakávaného výsledku, o tom najlepšie poučujú nás a dokazujú nám to dosavádne pomery a skúseností a nespokojnosť nielen slovenského národa, ale snáď väčšej časti obyvateľstva republiky. Ohrožovanie, útoky a prenásledovanie ľudovej strany a jej prívržencov neprestaly ešte, ale čo chvíľu prijde ten čas, keď budeme môcť ukázať tu moc pravdy, ktorej víťazstvo dokazuje i nápis tohoto štítu a ktorou prehlásením pred oči stavia i tá nespravodlivosť; ktorá sa jedonkráť bude vŕšiť na tých; ktorí ju oproti nám upotrebovali i tehdy; keď naše účinkovanie uplynulo v tom najšľachetnejšom smere k prospechu a blahobytu nielen národa, ale i celého obyvateľstva Československej republiky. Všetky dosavádne vlády dokazujú to, že hlásanie ich pravdy nebolo inakšie; než prázdne frázové reči a sľuby. Toto dnes už každý nepredpojatý človek vidí a vidieť musí. Myslím, že nielen naše, ale celého slovenského národa, ba z väčšej časti celého obyvateľstva Československej republiky stanovisko je to, že nie prázdne frázové reči a sľuby chceme počuť, ale živé skutky chceme vidieť, ktoré majú byť prostriedkom tej pravdy, ktorá má doniesť všetky tie poriadky, ktoré každý človek v celej Československej republike očakáva, ktoré ale strádame v hlbokom klesnutí nášho štátneho života. Keď celé účinkovanie dosavádnych vlád pozorujeme, tak čo vidíme? Že zákony nie sú rešpektované a prevádzané. To sa dokazovalo i v Bratislave pri lúpeži a rabovaní našej redakcii ťSlovákaŤ, ktoré sa previedlo na očividnom štátneho aparátu, ktorý je priamo povolaný súkromný majetok chrániť a udržovať verejný poriadok, to sa dokázalo i pri konfiškácii našej tlače ťSlovákŤ; to sa dokázalo pri vydávaní definitívy. (Hlas: Čo je to?) pri ustavovaní a vyplácaní platov a pensií, pri umiestnení našich slovenských štátnych úradníkov a zamestnancov. Pri celom pohybe štátnej administrácie vedenej od sameho začiatku nášho štátu. Je to spravodlivosť vlády?

Vláda pomahá tisknúť taký tisk, ako je ku pr. ťSlovenský DeníkŤ a ťSlovenská PolitikaŤ a tie časopisy za ich duchotravné články dostávajú miliony štátnej subvencie. (Hlas: To je lež!) Je to skutočná pravda a náš tisk, ktorý prináša živé udalostí podľa pravdy, má byť zničený. Tu nám na Slovensku nič iného nepomôže, než tá očakávaná autonómia, čili samospráva Slovenska. (Hlas: Ta vás spasí!) Áno, tá nás spasí. Autonomia Slovenska bude ten prostriedok spravedlnosti, ktorý jedine môže a má uviesť na Slovensko blahobyt a za terajších skúseností blahobyt nášho štátu vôbec. Ináč sa blahobyt ani myslieť nedá a tým menej sa uskutočniť môže. Len tak môže byť vyvolaná rovnoprávnosť a tým svornosť a svedomitosť a ostatné k tomu všetko sa pripojí. Nám je týchto vlastností viac treba, než vyšší stav valuty. Pri tom reagujem na slová dra Stránského, keď sa zmienil o potrebnom opatrení na ochranu republiky a jej prestiže. Na to odpovedám: To by všetko marné bolo. Iného opatrenia netreba, než nasledovať pravdu tých, ktorí pre ňu trpia v žalároch. (Hlas: To je pravda keď sa falošne podepisuje presenční listina?) Ja z toho nič nemám, ja to v dobrom úmysle podpísal a riekol som, že to viackráte neurobím. (Veselost. Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. Walló (pokračuje): Taký zákon by v skutočnosti nevypadal ako zákon ale najradikálnejší teror proti tým, ktorí majú rádi svetlo či pravdu všade a vždy. (Hlas: Má to zle popsané! Jiný hlas: Jen čti!) Náš štát následkom nezdravej politiky, spôsobenej udalosťami, nachádza sa vo vysokostupňovej horúčke a mohol, by sa k jednému peknému, ale, vnutri shnilému jablku prirovnať a preto tí, ktorí sa odvolávajú na to, že sa zahraničia na nás ako na konsolidovaný štát dívajú, vidia i oni zo zahraničia práve len také vzpomínané jablko. Nič iného. Alebo je to taká suchá sebechvála ktorá nemá starosti. (Hlas: V Lučenci pravil, že škoda bolo Magyarország roztrhať!) To vy ste tak vymysleli, nikdá ste to vy nepočuli.

Nuž, pánovia, je smutno, že jak sa na Slovensku pravda vybavuje. Užívam príkladu nasledujúceho. (Hlas: To už jste četl! Sen. Klimko: Nečítal! Nedaj sa! Veselost. Výkřiky sen. Klimka.)

Místopředseda Kadlčák: Pane senátore KIimko, upozorňuji vás, že jste v senátě, volám vás k pořádku.

Sen. Walló (pokračuje): Jistý Karel Virág (Hlas: To je Slovák!) jeden staničný prednosta po prevrate hlásil sa k Československej republike, spravil ten žiadaný sľub a zachránil Československej republike šesťkrát sto tisíc korún, lebo vtedy sa kontroly od štátnej pokladnice nevieďly a on to zahájil. Nič by mu nebolo ľahšie ako tie peniaze schovať a ísť za hranice. Ale on to neurobil. Potom hlásil sa o príslušnosť a za to k udeleniu príslušnosti žiadali na ňom 3.000 korún zaplatiť. On ako chudobný úradník neboľ v stave to zaplatiť (Hlas: Virágů nepotřebujem!). Teraz ten človek je zbavený celého úradu a mal by byť vyšupovaný. (Hlas: To je správné!) Ja som sa uchádzal v jeho záležitosti a tázal som sa - pánovia, to patrí Košicko-Bohumínskej dráhe - prečo vlastne sa to stalo.

Len pre tú príslušnosť. Je to spravedlnosť? Potom o tú príslušnosť sa uchádzal u ministerstva vnútra a toto ho odmietlo. Ja sa pýtam, koľko takých spoľahlivých a spravodlivých úradníkov máme, ako tento, ktorí by v takom veľkom pokušení dokázali takú veľkou charakternosť a spoľahlivosť? Zasluhujú, aby boli vyšupovaní zo svojej služby? To je pekné. (Hlas: Cizinců nepotřebujeme!) Nie to nenie cudzinec, ktorý je 22 rokov na jednej stanici. (Hlas: Virág je Slovák!)

Ja vám dám za živý príklad jedného Slováka, a to profesora Walló. Tu predčítam jeho originálny súkromný list, čo mne píše, ťVtedy ešte som nič netušil o mojom preložení do Levic. 5. septembra som dostal výnos od Folprechta, bol som prekvapený, musel som hneď odcestovať. Miesto definitívy mňa preložili. Táto vec súvisí s intrikou niektorých mojich českých kollegov, ako som to v ťSlovákuŤ napísal. (Sen. Roháček: On byl přeložen, poněvadž jest úplně neschopný na direktorské místo!) Ja vám hneď poviem, prečo bol preložený. Abyste jasne videli a posúdiť mohli túto vec, popíšeme ju bez pribarvenia, nech súdi každý človek nepredpojatý. ťKeď som prišiel do Bystrice, rozprával som o svojich krivdách a krivdách slovenských vôbec. Porozprával som to i v Bratislave. Tam sa nikto nepohoršoval, ale v Bystrici niektorí českí kolegovia profesorovia mi to zazlievali a začali mňa upozorňovať, že som maďarón. O vánociach odkázal mne istý neznámy mne poľný kurát, že cestoval v jednom voze s českými profesory, ktorí si medzi sebou povedali o profesorovi Walló, ktorý píše do novín a isoluje sa od českých profesorov. Jedon z tých profesorov hovoril: Máte svých priateľov pri ministerstve, dajte ho odstrániť. To nejde vraj tak ľahko, lebo má za chrbtom tiež istých známych a preto sa to nemôže tak ľahko previesť. Aby sa moji kolegovia, nepriatelia do mňa zadrápať mohli, dali napísať jedon článok do ťČeského SlovaŤ pod titulom: Zrada na Slovensku. V tomto článku sa mluví, že v Ružomberku chcejú vyštvať českých profesorov i z Bystrice. Nenie vraj tomu divno, keď na gymnásiach sú mnohí profesori Maďari a maďaróni. Taký článok dali si napísať úmyselne, aby mohli naň opravu poslať a do mňa sa zadrápať. Napísali tú opravu v takom smere, že profesori v Baňskej Bystrici žijú v priateľstve s výnimkou povestného Walló. Na túto opravu som napísal odpoveď, kde som ukázal na podkopnú prácu, ako mi to ten poľný kurát odkázal. K mojím kolegom profesorom som ztratil dôveru a od tých čias som sa len úradne s nimi stýkal, krivdy som nič nepomínal, bol medzi námi pokoj bezvadný, len čo sme sa pozdravili. Začiatkom júna prišiel na matúru z Prahy prof. dr Menší. Každý predpokladal, že túto vec vyšetrí, ako som to úradne žiadal. Ani slova som o tom s nim nepohovoril. Jestli sa informoval, tedy sa to stalo za mojimi zády.

Jedon kolega mi v tom čase zpomenúl, že Česi sa rozprávali medzi sebou, že v Bratislave nedostanem definitívu vzdor mojim zásluhám a inde že môžem byť i ťřiditelemŤ. Ja som tomuto rozhovoru nepripisoval vážnosti. A tak prišla moje preloženie sem. Pamätuješ sa, že v loni mňa chceli poslať do Ip. Šiah, že tam zostanem definitívne. Proti tomu som sa ohražoval a to tým viac, lebo bych bol musel svoju dcéru zo slovenskej školy posielať do maďarskej školy; tam v Šiahách je totiž maďarské gymnasium. Poneváč som ani v Bratislave ani v Bystrici rodinného bytu nedostal, žiadal som za príčinou dvojitej domácnosti diety. Odmietol mi ich jak referát, tak i ministerstvo školstva. Proti tanuto rozsudku obrátil som sa na najvyšší administratívny súd v Prahe. Proces je v behu a má byť prejednávaný v prosinci. Právo vyhľadávať si má každý občan republiky, tiež i do novín má právo každý občan písať a keď píše nepravdu, tak na to je štátne zastupiteľstvo a súd. Soznal som, že pre tento proces sa na mňa hnevajú v referáte a v ministerstve. Práve preto Kovalik má už definitívu a ja nie. Ja mám tedy byť mučeníkom pre pravdu a spravedlnosť. Diety som medzi časom dostal, len som zvedavý, zda mi ich z pomsty nezastavia. V červenci som ich dostál, v srpnu a v zárí nič. V lete mne ich nedávajú. Budem vidieť, zdali diety od ríjna znovu budú likvidovať. Každý Čech má diety, či dvojité domácnosti, ešte že moja bývalá profesorka v Košiciach diety mala a ba čo viac tiež učiteľka telocviku ich mala a jej muž učiteľ na ústave v Košiciach ich tiež mal, vedú spoločnú domácnosť. Toto som oznámil ministerstvu a administratívnemu súdu.

Teraz uvádzam druhý prípad. Istého pána Hrmo, to je mlynár, obchodník, otec deviatičlenej rodiny a válečný poškodenec, a prosím, tomuto človeku kremnické veliteľstvo r. 1920 konfiškovalo elektrický drôt, ktorý si kúpil zo svých vlastných peňazí a spôsobilo mu tak škodu 50 až 60 tisíc korún. Drôt mu konfiškovali prez to, že mlynár četnictvu sa mohol preukázať, že má na tento drôt osvedčenie, že ho poctivým spôsobom zakúpil. Ja som ukázal na túto vec, aby zvlášte vynikla. On ako invalida, ktorý doteraz ťažko nemocný už prez jedon rok a upútaný na lôžko, musí teraz čakať na svoje vlastné peniaze. Ďalej ešte iný prípad. Istý Michal Galla zo Ždáne píše mi k vôli konfiškácii kukurice, je to tak zvaný gazda, maloroľník, a šiel s týmto vagónom kukurice do Žirovnice, aby ho rozdelil s tými, s ktorými sa dohovoril, že ho roztáľuje. To sa samo sebou rozumie, že prišli četníci a tázali sa ho, má-li obchodný list, ale on ako poľný gazda obchodníkom nebol nemal obchodový list, túto kukuricu mu zobrali. Štátne zastupiteľstvo v Baňskej Bystrici dalo rozkaz, aby táto kukurica bola odpredaná a obnos z tejto kukurice aby bol deponovaný pri súde, ale jak sa to odpredalo v Hronskom sv. Kríži, slúžny, miesto, čo by dal vypísať verejnú dražbu, tak tú kukuricu odpredal pod rukou.

Vtedy bola cena kukurice 300 korún a on ju odpredal za 170 konín pod rukou, len preto, poneváč si sám z nej 1500 kgr. pre sebe nechal po 170 Kč. Ja som to hovoril t. j. ohlásil štátnemu zastupiteľstvu, ale to neurobilo nič, a tento človek je chudobný, ešte dnes nemá žiadne peniaze. Ešte dnes táto záležitosť nenie skončená. (Hlas: To jsou všeobecné bědy!) To jsou všeobecné biedy, ale najlepšie sa ukazuje, aká je u nás spravedlnosť. (Hlas: To je všade!) To nenie pravda, že je to všade, to by nemalo byť. Poneváč i dneskajšia vláda pozostáva z členov minulej gardy, t. j. z hniezda v pohotovosti sa udržujúcej korporácie, držiac sa toho slovenského porekadla, že: Zo psa slanina nikdy nebude, ale ani z vlka baranina. A preto dľa zkušených udalostí s účinkovaní dosavádnych vlád vyplývajúcich a odhratých na úbohom Slovensku v mene ľudovej strany ani tejto vláde nedôverujeme. Nedôverujeme a dôverovať nebudeme žiadnej vláde, ktorá len zo zmeny osôb z istého korporatívneho skladišťa a z osôb do jedného vreca dúchajúcich a nie z obnovenia systému spravedlivého, rovnoprávneho účinkovania sostavená. Nešťastie republiky a jej oslabovanie treba hľadať v účinkoch dosavádnych vlád a jej orgánoch, ale nie v ľudovej strane slovenskej, alebo v celej oposícii; kto toto ani dnes ešte vidí, ten je slepým politikom. Kritika ľudovej strany, ba celej oposície je dnes nadovšetko zlato a prospech pre celú našu republiku. Táto kritika je nielen správna, ale živými událosťmi vyvolaná potreba, ktorá má slúžiť za pokyny, ktoré majú byť od vlády nadovšetko uvážené k náprave spravodlivej a ku blahu celej republiky vedúcej činnosti. (Různé výkřiky sen. Babky a výkřik sen. Klimko.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, pane kolego, nevyrušujte. Pane kolego Babko; račte zachovati klid. Pane kolego Klimko nemáte slova.

Sen. Walló (pokračuje): Ono sa hovorí, že v ohni sa zlato čistí a v kritike sa má pravda čistiť. Ale ten materiál musí byť velice tvrde špinavý, keď nenie dostatočný oheň na očistenie tej pravdy, doterajšie prevádzanej a potrebnej kritiky, ktorá pravda iná byť podstatom života republiky Československej. Len ľutujeme, že musíme sotrvávať i ďalej v nedôvere ku vláde a zostať ďalej na stráži republiky.

(Místopředseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Bol jedon bohabojný muž, ktorý bol napadnutý vo spánku a prebudil sa s výkrikom: ťPán Boh so mnou, kto proti mne!Ť A tu vrah ľakol sa nad swoji činom, ustúpil, kľakol na kolená a odprosil a on mu odpustil. Vy ste však horší, než bol tento vražedník, lebo vy neustupujete, znehodnocujete všetko, len svoje nároky by ste chceli uplatňovať. Pán kollega Klofáč mluvil o fascismu v Italii, ktorý zavrhoval. V tam s ním súhlasím, lebo i my máme u nás fascismus a viete aký je ten fascismus. Česi a chvála nech je tomu; ktorý nepatrí pod túto kritiku! To je ten luteránsky oproti katolíckemu, v osobách Roháčkových, Babkových a ich spoločníkov vedení a týmto skončím. (Veselost.)

Místopředseda dr Soukup: Slovo má dále pan. kolega Průša, prosím, aby se ho ujal.

Sen. Průša: Ctění pánové! K vládnímu prohlášení nám oposici hodně ulehčila práci i koalice sama. Její strany, alespoň jejich referáty ve většině případů se nesly v duchu silného kriticismu vůči počínání vlády, jednotlivé počiny vlády jsou od stran vládních kritisovány, takže naše posice stává se zdánlivě lehkou. Ale myslím; že přece jen na jedno bylo zapomenuto i se strany skutečné oposice. Když vláda prohlásila ústy svého předsedy, že bude hájiti právo a spravedlnost, když prohlásila, že bude trvati na tom, aby dnešní hospodářská krise, nezaměstnanost, byla co nejúčinnějšími prostředky vyléčena, na to bylo zapomenuto, čeho se v předvčerejším dnu právě vláda a její orgány dopustily na nezaměstnaných, kteří volali po skývě chleba, kteří volali po opatření své rodiny. (Sen. Matuščák: Pan Klofáč řekl, že to byli zloději!) To snad byl kol. Klofáč mylně informován, ale myslím, že resoluce sama, která byla usnesena na tomto táboru nezaměstnaných, nemluví nic chuligánského, jak se říká po rusky, nebo roháčského, jak se říká po česku. Resoluce výslovně usnesená a na patřičných místech předložená, mluví toto:

Vládě republiky Československé!

Nezaměstnaní Velké Prahy a okolí, poradivše se o dnešní kritické situaci nezaměstnaných, usnesli se jménem tisíců nezaměstnaných podati vládě republiky Československé následující požadavky, které by byly s to dnešní hrozivý stav pracujících tříd alespoň částečně zmírniti.

1. Kontrolovati, zda je nutno, aby bylo dělnictvo propouštěné z práce; za tím účelem nahlížeti do knih a bilancí; kde již nezbytně někteří dělníci propuštěni býti musí, nechť dělníci rozhodnou sami, kdo má býti propuštěn, nebo nestane-li se tak, pak jsme přesvědčeni, že kapitalisté v ČSR. hodlají si za souhlasu všech vládních činitelů postaviti co největší armádu nezaměstnaných dělníků, aby takto na trhu práce byl co největší výběr a proletariát byl pak nucen prodati své schopnosti jak duševní tak fysické za cenu, jakou mu kapitalisté nadiktují.

2. Žádáme, aby podpora v nezaměstnanosti byla vyplácena všemu nezaměstnanému dělnictvu po celou dobit nezaměstnanosti. Podpora budiž vyplácena i za státní svátky, aby se to nestalo podobně, jako 28. října, když slavila jsme výročí naši samostatnosti. (Výkřiky.)... Přirozeně, že jsme je rovněž oslavili. Jsem příslušníkem tohoto státu a již jsem s několika míst prohlásil, že jsem vykonal pro jeho samostatnost více, než ti, kteří o ní hodně mnoho mluví. Podpory, které byly některými politickým správami bezdůvodně a protizákonně zastaveny, buďtež dodatečně vyplaceny. Podpora v nezaměstnanosti budiž zvýšena o 100 proc. a vyplacena i dělnictvu pouze částečně zaměstnanému, za ony dny, kdy nepracuje. Žádáme vládu, aby sprostředkovatelny práce obsadila kvalifikovaným úřednictvem v takovém počtu, aby záležitosti podpor byly co nejrychleji vyřizovány.

3. Žádáme, aby vláda nesnížila ani o haléř platy státních zaměstnanců, neboť snižováním jejich platů jsou snižovány i platy ostatního pracujícího lidu.

4. Žádáme vládu, aby, byla odstraněna všechna cla, která jsou rovněž příčinou drahoty.

Konečně zde zástupci jedné strany, svého času strany vládní, podobné usnesení učinili.

5. Žádáme, aby ve všech průmyslových střediscích byly zřízeny veřejné stravovny státem a obcemi vydržované, jež by poskytovaly zdarma stravu nezaměstnaným a jejich dětem, neboť dorost jest jádrem národa. Žádáme, aby vláda resp. obce podnikly ošacovací akci pro děti nezaměstnaných a pro dětí školou povinné.

Tedy to není žádný hřích.

6. Žádáme, aby vláda okamžitě navázala styky s organisacemi majitelů domů, aby po dobu nezaměstnanosti nájemníka odpadlo, resp. bylo posečkáno nájemné aby se předešlo eventuelním úředním exekucím.

7. Aby byla odstraněna bytová krise, žádáme vládu o poskytnutí dostatečné subvence k podpoře stavebního ruchu.

8. Vláďa nechť převede všechny úředníky a zřízence, jimž služební doba vypršela, do pense a těmto upraví výslužné tak, aby mohli býti živi. Takto uvolněná místa nechť obsadí úředníky nezaměstnanými.

9. Buďtež propuštěni všichni úředníci a zřízenci, kteří nevyhovují služebním podmínkám, jakož i ti, kteří mají jiné stálé vedlejší příjmy (obchody, výpomoci po jednoduché frekvenci, majitele činžovních domů atd.). (Sen. Kouša: Tedy se má propouštěti?) To jest samozřejmé, co pak myslíte, že máte jen vy privilegium na to?

10. Vláda nechť propustí ty ženské kancelářské síly, které nejsou na vlastní výdělek odkázány (protekční děti) a obsadí jejich místa nezaměstnanými úředníky a zřízenci.

11. Budiž ihned pracováno k tomu, aby bylo započato s pracemi, jež jsou v projektu jak státu, tak hlavního města Prahy. Nežádáme od státu almužnu, nýbrž práci! (Hlas: Budeš hlasovati pro rozpočet?) To si povíme. (Veselost.)

12. Žádáme vládu, aby byly splněny veškeré sliby, obsažené ve washingtonské deklaraci a podepsané presidentem Masarykem, generálem Štefánikem a drem Benešem. A konečně žádáme poslance a ministry všech socialistických stran, aby se za tyto oprávněné požadavky postavili a zakročili rázně a rychle proti všem, kdož by se stavěli proti. (Hlas: A my, abychom na to schválili peníze!) Přirozeně, budete míti zásluhu. V případě, že by nebylo možno společným postupem všech socialistických stran tyto požadavky prosaditi, trváme na tom, aby socialistické strany vyvodily z toho důsledky. Nepostaví-li se zástupci jednotlivých socialistických stran za naše požadavky, a nebudou-li podle nich pracovati, pak (Hlas: Pak šibenici!) pracující lid všech stran a národnosti bude nucen svou vlastní silou podniknouti rázné kroky na záchranu svých zbídačelých existencí!

(Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

Po té byla zvolena 12členná deputace nezaměstnaných, a sice po 3 zástupcích z každé dělnické strany a 3 zástupci politicky neorganisovaných dělníků. Předsedající pak tábor ukončil a vyzval účastníky ke klidnému rozchodu. (Sen. Klofáč: A nadávali tam poslankyni Zeminové! - Sen. Ecksteinová: Vždyť je to krvavě vážné a vy se smějete!) Já to říkám, jak to jest a směju se vaším poznámkám, které nemají s tím co dělat!

Odpověď vlády na tyto požadavku dělnictva nezaměstnaného byla tato: Nechala bušit do dělnictva policajtskými pendreky a prosím, to se může díti v našem státě. To se může díti ve státě, o němž se soustavně tvrdí, že je nejdemokratičtějším státem ve světě. (Sen. Klofáč: Ne, Rusko je nejdemokratičtějším státem na světě!) Ale, prosím vás, to je... (Sen. Klofáč: ťNic nechceme od parlamentu, budeme krást a mordovatŤ - to se tam křičelo!) To se tam mohlo křičeti, ale mluvil jsem s jedním důstojníkem, legionářem, který prohlásil, že šel Jindřišskou ulicí a hnusem musil si odplivnouti nad tím, jak s lidmi, ničím se neprovinivšími, bylo se strany policajtů jednáno. (Hlas: Tedy hanba provokatérům!) Provokatéři, budiž, byli zde, ale jen, prosím, pamatujte se, jak jsme tu v Praze byli biti, a byli to provokatéři vyslaní přímo z řad orgánů. (Hlas: Vy to vyvoláváte zúmyslně!) My jsme také udělali tu nezaměstnanost zúmyslně, my jsme vyvolali nezaměstnanost, to se povedlo! (Hlas: Ale zneužíváte toho!) My jsme to všechno vyvolali, to se vám podařilo! Pan kolega Klofáč včera volal, že mají odvahu bráti podíl na vládě. Ano, pro socialisty a zástupce dělného lidu musí to býti notná dávka odvahy, aby přímo ve vládě seděl a schvaloval bíti dělníky. (Sen. Klofáč: Kdo pak to schvaluje?) Schvalujete celý režim! Pánové, myslíte, co řeknou dělníci druhých států o tomto vašem způsobu léčení nezaměstnaností? (Sen. Klofáč: A když se v Rusku střílí do dělníků, to se neříká nic!) Já jsem byl v Rusku dosti dlouho, tam se nestřílelo do dělníků.

Zkušenost je jiná, než co napíšou noviny. Prosím, ministerský předseda a druzí řečníci koalovaných stran prohlásili že vzestupem naší valuty není vinna jen spekulace, nýbrž i vzrůst pořádku ve státě. Proto asi byli dělníci a dělnice na ulicích hlavního města tohoto státu biti, aby angličtí, francouzští a američtí bursiáni nabyli jasného a pevného přesvědčení, že v tomto státě je božský kapitalistický řád řádně upevněn, a jakékoliv, třebas i nevinné porušení tohoto řádu jest ihned náležitě ztrestáno. A znovu půjde kurs koruny nahoru. Předvčerejší bití dokazuje odpověď na interpelaci, co vláda hodlá učiniti pro zmírnění hospodářské krise. Pan dr Stránský ve své předvčerejší řeči řekl, že nejsou to dělnické mzdy, které by snad brzdily konkurenční schopnost našeho průmyslu, že jsou zde jiné příčiny, které znemožňují rozvoj jeho. Jestli zde řekl, že u nás jsou potraviny o 20% a textilie o 50% dražší než v západních státech, pak nutno dodati, že naproti tomu jsou mzdy dělníků nižší, nežli v západních státech. A tu naskýtá se otázka, proč útočeno je na dělnické mzdy, proč jsou snižovány, nemají-li opravdu býti skutečnou výslednicí pro možnost konkurence našeho průmyslu a našeho obchodu za hranicemi. Já mám dojem, že vláda sama podporuje tento systém snižováni mezd, neboť ve svém prohlášení výslovně praví; ťJe však nutno, aby i obyvatelstvo samo přispělo k tomu, aby výroba a obchod byly opět oživeny, vedeno jsouc vědomím, že všecky vrstvy musí přinésti oběti na výtěžku své práce a svého podnikáníŤ, Tedy, řekl bych, pasus, který by se dal podepsati docela dobře, kdyby opravdu zde plně by dodržována zásada naprosté rovnoprávností a zejména v otázkách hospodářských. Pánové, přes to, že pan kol. Klofáč přímo zde hrozil, že bude případně prováděna přísná kontrola nad provozem a hospodařením těch, kteří by se chtěli z této povinností přispění vymknouti - a tu rozuměl hospodářsky silné jednotlivce - přes to myslím, že veliká většina hospodářsky silných se této povinnosti vymkne a dosavadní praxe můj názor jen potvrzuje. A potvrzují to také případy, kterých zde mluvil pan dr Stránský, kde mnohdy ani soudce nemá moci, aby mohl takové kreatury k odpovědnosti volati, jak pan ministr spravedlnosti byl donucen na to odpověděti panu dr Stránskému. Tedy povinnost sanovati dnešní neutěšené poměry sveze se na ty, kdož nemají toho vlivu, a těch prostředků na pracující lid vůbec, na dělníky, malé úředníky, na živnostníky - a drobné zemědělce, domkáře. Je však otázkou, mohou-li tito další oběti přinésti. Může dělník průmyslový přinést něco na oživení výroby a obchodu jako konsument jestli byl dosavadní politikou bud vůbec zbaven výdělku nebo snížena jemu mzda na minimum? Co může přinésti dělník zemědělský pro konsum, když má dnes žebráckou mzdu 4-450 Kč měsíčně a s naturaliemi, tedy na hotovosti 120, v nejlepší případě 190 Kč měsíčně? (Hlas: Ale v Rusku není více!) Ale, prosím tě, to se pro tebe nehodí, když takhle mluvíš. Jak přispěje za tohoto stavu malý živnostník neb domkář, to myslím, že zůstane hádankou pro každého. Stát zde stojí před temnou budoucností, nenalezne-li jeho vláda východiska z dnešní krise. Vláda musila by nalézti odvahu ke zlomení sabotáže velkého kapitálu a k zbavení se zhoubné moci bankokracie. Avšak vláda nastupuje cestu druhou, cestu, která vede k zbídačení širokých mas.

Pánové, co znamená onen pasus prohlášení vlády, že nutno se postarati o to, aby podstatně zmenšeno bylo zatížení vyplývající z hospodářství samosprávy. Mají to býti slova nedůvěry k dnešní samosprávě vůbec? Anebo proto, že tam vládnou ve výši samosprávných svazků malí lidé? Myslím, že spíše to druhé. Pravdu má pan kolega Klofáč, který zde trefně poznamenal, že není tolik nepěkných případů v oboru samosprávy nyní, jako bylo za dřívějších správ, odpovídaje na útok pana dr Stránského. A v tom je pravda. Pánové, za jakého stavu jsme přebírali v mnoha obcích hospodářství a na co se ještě později přišlo, je hanba mluviti. A byly to ty pořádkumilovné strany, které tehda vládly, a dělnici musili potom jejich šlendrián napravovati.

Ve vládním prohlášení mluví se o tom že i komuny jsou povinny přispěti k zažehnání dnešní krise. Čím a jak mohou přispěti? Jedině, tím, že budou prováděti nutné práce. Ale jak je mají provésti, když jim béřete prostředky a nabádáte je k šetření? To je protiva, nesoulad. Či rozumíte pod tímto šetřením osobní náklady?

Pan kolega dr Stránský na to útočil aspoň ve formě kladenské obecní správy. Snad někde ano, ale ve většině případů nelze o tom mluviti, neboť nová úprava uvaluje nyní na pracovníka ve samosprávě tolik prací, že tyto jen s největší námahou a sebezapřením může vykonávati. Pan dr Stránský mluvil zde o poměrech jedné průmyslové společnosti a podle jeho W počtů jsem poznal, že je to pražská železářská společnost, že právě ona by si mohla naříkati na útisk, to nechápu, neboť jí snížena byla poslední dobu výdělková daň 879.951 Kč na 336.472 Kč, tedy více jak o půl milionu korun. Jak při tom pochodily obce, v jejichž katastru nalézají se tyto podniky, to dovede pochopiti každý; když obce podle výměrů daňových sdělávaly rozpočty, a tak dnes nalézají se malé poměrně obce ve hrozné hospodářské tísni, majíce statisícové dluhy. Tak Rozdělov, poměrně malá, hornická obec, tuším 4000 obyvatel, většinou samí hornici a dělníci, má přes 1,200.000 Kč dluhů, Kamenné Žehrovice přes 820.000 Kč, Motyčín přes 700.000 korun, Pchery-Hamry, malá zemědělská a hornická obec, 600.000 korun a tak to jde dál a dále a dnes nabízí se jiná v likvidačním řízení po několika tisícovkách, via př. ve Vinařicích se nabízí na 600.00 korun pouze 128.000 korun. Kde tylo obce vezmou peníze na odstranění nezaměstnanosti, nebo na nějakou práci, to nedovedu chápati. Takovýmto obcím hrozí katastrofa hospodářská, i když nebudou naprosto nic podnikati. Poplundrováni a znehodnocení pozemků i budov a po zbídačení jejich obyvatelů, horníků a hutníků, přichází ještě toto, aby občanstvo bylo poučeno drasticky o tom, že skutečné ochrany požívají zde jenom milionáři, akcionáři, ne však poctivou, těžkou prací se živící dělnici, zemědělci drobní živnostníci. Jak blahodárně působí a jak se odměňuje právě tato společnost je nejlépe viděti na obci Vinařicích, kde mnoho domků hrozí sesutím, následkem poddolování. To jsou domky provisionistů, starých to horníků, kuří 25, 30 až 40letou těžbou nastřádali si na baráčky, postavili je poslední doby, r. 1914 nebo r. 1919 až 1920: Teď se jím ty domky hroutí, trhají a dělníci přirozeně dnes stojí před zkázou majetku; k němuž došli za 40tiletou práci. Tito lidé žádali nyní v ministerstvu veřejných prací, aby je vzalo do ochrany proti této společnosti; poněvadž, když byli u společnosti, společnost řekla, že dodržela zákonité podmínky a že není ničeho více potřebí. Je zde otázka, jsou-li zachovány tak zvané ochranné pilíře; hornici, přirozeně tedy odborníci, nyní tvrdí, že nestalo se tak, a že pilíř byl soustavně odbírán. Teď je potřebí, aby bylo provedeno řádné., nestranné komisionelní šetření; jestli se zde stalo vše se strany správy, nebo zdali se stal zde přehmat se strany správy, anebo, lépe to můžeme nazvati zločin se strany správy pražské železářské společnosti, horníci přišli na ministerstvo veřejných prací, žádali o komisionelní šetření a bylo jim řečeno, že jest jich povinností v této věci, poněvadž se má konati komisionelní šetření, aby slovili zálohu 5000 korun. Prosím, horní. Který má 67 Kč na rok provise, má dští 5000 zálohy. Může si to někdo představiti? Od čeho jsou zde naše orgány. Já jsem intervenoval v té věci v ministerstvu veřejných prací. Náhodou pan ministr sám nebyl přítomen, mluvil jsem s jedním z pánů radů, který mi řekl: my provedeme šetření, když nám to líčíte takto, aniž by ti lidé musili dáti zálohu. Byl jsem plně ubezpečen, mohu ukázati přípis dodatečný, písemný, který mně byl zaslán. Byl jsem plně přesvědčen, že stane se spravedlnosti zadost, ale co se stalo? Předešlý měsíc poslalo mně tamní obecní zastupitelstvo přípis, kde znovu bylo vyzváno, aby těch 5000 korun složilo, že se jinak nedá nic dělati. Kdyby se jednalo o 5000, ale jedná se o 5 baráků, snad ti lidé by zněli tolik, že by se vydlužili a získali těch prostředků, ale odborník od revírního inspektorátu řekl, že šetření samo bude státi od 30 do 45.000 Kč. To je zkáza těch lidí, to oni nemohou provésti a já, poněvadž nechci intervenovati tímto způsobem, používám tohoto fora, abych na to ukázal.

Pánové, pan dr Stránský měl ve své obhajobě průmyslu raději říci slavné vládě, že ona je povinna k jeho ochraně užíti silné ruky a sáhnouti na bankovní kapitál, který je svou bezohlednou ziskulačností jednou z hlavních příčin, že dnešní krise se stává katastrofální. To je nepopiratelno, o tom se zmínil kol. Klofáč. Řekl trpká slova a je nutno, aby byla-vláda takto nucena a aby toto hazardování majetkem a životy občanů přestalo. Ovšem, nevěřím, že by v tom bylo jemu vyhověno, neboť kde, se provádí konsolidace kapitalistického systému hospodářsky tam bankokracie musí hráti prim a ostatně mu pan doktor i druzí páni z koalice statečně sekundují.

Že u nás veliký kapitál je ve všech směrech chráněn, to dokazuje i poslední žaloba sboru česko-socialistických důvěrníků hornických ze severočeské pánve uhelné, kteří poukazují na to, že nejdemokratičtější stát světa, v jejich boji s uhlobarony Weimanem, Petschkem, Baldaufem et consortes, československá vláda republikánská, zaplavila celý revír četníky pro větší čest a slávu kdysi slibované socialisace dolů, pro vyrvání národního majetku z rukou nám nepřátelských. A oni pevně věří, a s nimi i myj že opravdu podle vládního prohlášení bude se u nás otázka socialisace dolů a těžkého průmyslu jen a jen studovati a že pracující lid bude dále názorně pomocí policejních opatření poučován o krásném zřízení kapitalistickém dotud, dokud sám neuspořádá svoje věci zlomením moci kapitálu.

Bylo zde řečeno, že prvním statním úkolem je dáti dělníkům najísti, obléci se, a aby měli kde bydleti. Dobře, avšak nesnil to zůstati opět slíbeni, lesklým slovem, musí se státi to též skutkem. (Výborně! Potlesk.)