Jen mimochodem, uvádím pokud se týče umění hudebního a výtvarného, že přece zde je nějaká možnost pro umělce dostati místa profesorská a tím přece v případě potřeby aspoň nejnutnější rodiny jejich zaopatřiti.
Dále bych si dovolil upozorniti, že při sestavování rozpočtu >Osvěta< nebylo dosti pamatováno v jednotlivých kapitolách na specialisování položek, jak tomu bylo v minulých letech, a přál bych si, aby tyto položky byly blíže specialisovány, jak tomu bylo minulá léta, a to proto, že je to nejenom usnadnění práce referentům nýbrž že je to důležité i pro ty, kteří byli obmyšleni, neboť každý ví, co může žádat a nač by měl nárok. Konečně by, slavný senáte, mělo ministerstvo školství a národní osvěty přikročiti k vybudování vysokých škol v Praze.
Věřte mně, že.takové universitní budovy, jaké jsou v Praze, nejenom že nerepresentují československý národ a jeho kulturu, ale naopak, že jsou nám kulturní ostudou. Ti, kdož studovali na jiných vysokých školách a přijdou do Prahy, když uvidí universitní zdejší budovy, zejména právnické, mají dojem, že jsou v nějakém skladišti a musí se za to styděti. Zde odklad nesmí se vůbec trpěti.
Pokud se týče vybavení školství potřebnými budovami, jsem toho mínění, že by se v prvé řadě měly stavěti budovy tam, kde je jich nejvíce potřebí, tam, kde toho žádá zájem státu, a tam, kde dítky české dosud jsou nuceny se odnárodňovat, protože nemají svých škol. Myslím, že se při provádění těchto staveb a vůbec různých investiv vždycky nepostupuje úplně objektivně a že se mnohdy uplatňují příliš osobní vlivy. To týká se nejen položky školství, nýbrž i položky ostatních oborů státního rozpočtu, neboť není nezajímavo sledovat, jak některé obce a kraje, ačkoliv v rozpočtu na ně je pamatováno, vyjdou při provádění investic naprázdno, protože se zde právě uplatňují úplně jiné vlivy, než úřadů, které by jinak rozhodly, kdyby jim to bylo k volnému rozhodnutí ponecháno.
Přál bych si, aby rozhodujícím, úřadům byla ponechána při provádění investic pokud možno volná ruka, neboť nejlépe ví, co kde má se investovati a kde napřed začíti.
Musím se v tom směru dotknouti též Slezska, že sice každý rok v investicích rozpočtu na ně dosti je pamatováno, avšak málo z toho se provedlo. Je vidět, že ty peníze unikají jinam.
Zmíním se toliko o investicích na školní budovy: Na celém Opavsku se staví teprve první školní budova v Bílovci a na celém Těšínsku byly postaveny dosud budovy dvě, což nikterak nestačí a nevyhovuje, uvážíme-li, jaký význam má pro republiku Slezsko, a že tam zachraňujeme školami nejen dítky své národnosti, ale též i půdu. Bez školních budov, velevážení, vyučovat nelze. Rodiče dítek, které jsou nuceny navštěvovat nevyhovující a nezdravé školy, ztrácejí pomalu trpělivost dále je tam posílat a mohlo by se stát, jak se již stalo, že dítky, které s nadšením sice se daly zapsat do škol své národnosti, že zase pozvolna přejdou do německých škol.
Ve Slezsku jsme, pokud se týká středního školství, dosti zaopatřeni a přáli bychom si pouze, aby české reálné gymnasium v Těšíně, které je tak početně navštěvováno a má pro tento kraj zvláště veliký význam, bylo co nejdříve postátněno. Rovněž přáli bychom si, aby školy, které jsou ve Slezsku již zřízeny, byly náležitě vybaveny, zejména průmyslová škola v Karviné, která jest jednou z nejvýznamnějších obcí Těšínská rovněž aby byla náležitě vybavena mistrovská stavební škola v Opavě.
Národní státní školy československé jsou nazývány v rozpočtu menšinovými. Bylo zde již opětovně různými řečníky a též v minulých debatách uvedeno, že to je výraz nesprávný, a divím se ministerstvu školství a národní osvěty, že i nadále tohoto výrazu používá, neboť nemáme žádných škol menšinových, nýbrž státní národní školy. Pro příště mělo by býti tohoto správného označování užíváno.
Státní národní školy vyžadují dosud se strany ministerstva školství a národní osvěty větší pozornosti. Obnos na stavbu státních národních škol, v rozpočtě preliminovaný, není dostatečný. Je sice pravda, že té doby i za menší obnos více se dá postaviti, avšak přece vyžadovalo naše školství po převratě, abychom zejména tam, kde je to nutno, rychleji zasahovali a těm školám, kde existence jejich je plně odůvodněna, co nejdřív školní budovy postavili. Úřednictvo ministerstva školství a národní osvěty v tomto oddělení zasluhuje za svoji obětavou a neúnavnou práci plného uznání, musím však, bohužel, konstatovati, že mnohé věci vzhledem k přetížení úřednictva prací bývají tam s velikým zpožděním vyřizovány, ať se to týká staveb školních budov, nebo ať se to týká jiných školských záležitostí, na př. poukazování platů pro učitele státních národních škol a zabírání bytů pro ně. Jsou mi známy případy, že pouhé schválení zabrání bytu pro učitele státní národní školy trvalo půl roku. Následkem toho ovšem byt zatím obsadil jiný nájemce a učitel musil zůstati dále bez bytu. Toho nemůžeme trpěti a to již proto ne, že učitelé tito pracují za velice těžkých podmínek. Mělo by se jim aspoň, pokud se týká bytů, vycházeti všemožně vstříc. V tom směru je potřeba, aby u ministerstva školství a národní osvěty se stala náprava; ovšem možno bylo by to tehdy, když by se personál rozmnožil, nebo kdyby část agendy jeho byla přenesena na zemskou školní radu, ať administrativní, ať technická. Podotýkám, že zemské výbory samy se nabízely, pokud se týká staveb školních, že by byly nápomocny vypracováním plánů pro národní školy, avšak až dosud této nabídky nebylo užito. Je chyba, že se všechno, příliš koncentruje u ministerstva školství, na druhé straně způsobovány jsou průtahy ve vyřizování stavebních záležitostí také tím, že táž věc musí současně projíti ministerstvem veřejných prací a financí. Právě u těchto dvou ministerstev bývají záležitosti tyto velice pomalu vyřizovány. Dřívější léta bylo zapotřebí častěji překládati učitelstvo na jiná místa, a to i učitele definitivní. Vzhledem k tomu, že nyní již není nedostatek učitelů takový, žádal bych ministerstvo vyučování, aby při překládání učitelstva mělo na mysli, je-li ten učitel skutečně na svém školním místě postradatelným, a nebéře-li se právě z takového místa, má které se pravidelně nikdo nehlásí, takže když je přeložen, zůstane škola delší dobu neobsazena. Je mně známo, že škole, která má žáků pro trojtřídku, byl vzat druhý učitel, takže celou trojtřídku musí vyučovati jedna síla. Každý musí uznati, že by se to dalo napraviti, kdyby úřady školní při překládání učitelstva k těmto okolnostem více přihlížely.
Slavný senáte! Slyším stále, že je nutno státní rozpočet snížiti, že je příliš vysoký. Vysokým rozpočtem trpí všechno občanstvo, zejména poplatníci, v první řadě i náš venkov, naši zemědělci. Dovolil bych si upozorniti, že rozpočet přece jen ve mnohém dal by se snadno snížiti.V rozpočtu ministerstva školství dalo by se dosti ušetřiti, kdyby věcný náklad na státní národní školy tam, kde již není nutno, aby byly vedeny jako normální veřejné národní školy, nesla dotyčná obec. To se dosud neděje, ale naopak zdá se mi, že je tu snaha, aby ten počet státních národních škol co nejvíce se zvýšil.
Nechci, aby se státní národní školy normalisovaly tam, kde pro to ještě nejsou plné důvody, ale kde tyto důvody jsou, kde nejsou pilně zabezpečeny, nýbrž tam, kde není obavy, že bychom ztratili budovu nebo že by provedly změny učitelstva, které je tam ustanoveno, tedy, myslím, kde není dosti důvodů, aby ty školy byly dále vedeny jako státní národní školy. Tím by přešel celý věcný náklad na obec a stát a jeho rozpočet by byly ušetřeny. Rozpočet státní v tom směru už potud by se dal značně snížiti, kdyby aspoň stát neplatil obcím, ve kterých jsou národní školy plně odůvodněny, vysoké nájemné za prázdné budovy, jako jest tomu třebas v Opavě. A není to nic nespravedlivého, nýbrž samozřejmého, když prázdná budova se použije pro české, resp. slovenské školství. Dosud však stát platí obcím veliké nájemné. Tím se stává, že obce, které nám dříve bezdůvodně odpíraly naše školy, jsou odměňovány nyní ještě za to tím, že nemusí platiti věcné náklady na naše školy. Tu myslím, že by se dala učiniti náprava, a přece bychom dosti ušetřili.
Dále by se mohlo ušetřiti, když by se v obcích, kde je více škol jiné národnosti, když není ten počet odůvodněn rozlohou obcí, kdyby se tyto školy pokud možno slučovaly. Tím by se dosáhlo vyšší organisace u dotyčných škol a ušetřilo by se na věcných nákladech. Zejména mám tu na mysli Slovensko, kde často v jedné obci jsou 3 školy, státní, církevní katolická a církevní evangelická, a každá se zcela nepatrným počtem žactva. Tím se zbytečně zvyšují náklady osobní a náklady věcné a poněvadž má býti škola pro všechny vždycky stejná, nepokládám to dnes za dobré a úsporné, aby se takový stav nadále udržoval; naopak bylo by tu povinností státu zasáhnout, když na církevní školy platí dvakrát tolik, jako samy církve. (Sen. Babka: Ba, má k tomu zrovna povinnost!)
Tu bych byl téhož mínění, že by se měla státi náprava. Dále by bylo možno ušetřiti tam, kde ve třídách je příliš nízký počet žactva, kdyby byly třídy sloučeny aspoň po tu dobu, pokud ten přílišný nízký počet žactva trvá. Nechci, aby ten počet byl vysoký. Ve Slezsku se usnesla zemská správní komise, aby ten počet činil u obecných škol 45 a na občanských školách 40, kterýžto počet uznávají i padagogové za přiměřený, ale přes to tam máme na některých školách nižší počet žactva a školské úřady nejsou dosti ochotny zjednati tu nápravy, i když byly o to vydržovateli žádány.
Slavný senáte! Ušetřiti by se mohlo také i jinde. Stát stojí velmi mnoho peněz nařízení, že z rozpočtu povoleného pro určitý rok nesmí být nic reservováno pro příští rok. Toto vládní nařízení vztahuje se také na země. Snad se to zdá dobré účetnicky, ale praktickým, slavný senáte, to není. Mohu potvrditi, a je mi to z vlastní zkušenosti známo, že toto nařízení má za následek, aby koncem roku zbývající položky nepropadly, že se často zbytečně předem nakupovalo. Zejména u železnic nakoupili tolik pražců, že když je nemohli zavčas odvésti a upotřebiti, část jich shnila. Z toho je vidět, že toto nařízení není tak dobré, a bylo by přece jen o tom uvažovati, zda by se v takových případech, když se ví, že ta položka se bude později potřebovat, neměly tyto položky přece jen zvlášť reservovati, a tím nebyl nucen stát, resp. země, nakupovati při klesající tendenci cen dráže, než jak je to hospodářsky odůvodněno. Tu se dobře nepostupuje. Slyšel jsem též od odborníků, že pokud se týče výměny kolejnic, u nás postupujeme též příliš byrokraticky, šablonovitě, že je nevyměňujeme tehdy, nastává-li skutečná potřeba, nýbrž za určitý počet let. V jiných státech se to děje za dobu dvakrát a třikrát delší. Kdo ví, co to znamená vyměňovati kolejnice, viděl by, kolik set milionů může se takovým způsobem zbytečně prohospodařiti. I tu bylo by zapotřebí nápravy. Konečně myslím, že je rozpočet zbytečně vysoký proto, poněvadž stát si dal na uhlí a koks, jehož jest největším spotřebitelem, vysokou dávku, a tu dávku na druhé straně zase platí, resp. že musí spoluplatiti dávku těm, kterým poskytuje příděly. Tam jednak zbytečně se zvyšuje rozpočet státní i zemský a jednak vyžaduje manipulace, která je s tím spojena, mnoho práce a úřednictva.
Konečně, když se stále tvrdí, že je velký nadbytek státních zaměstnanců, myslím, že vláda má míti energii, aby tam, kde skutečně ten nadbytek je, vyvodila z toho důsledky a hleděla počet zaměstnanců zmenšiti. Když se to nestane a ty výtky budou stále opakovány, tedy se tím působí křivda tam, kde úředníků není nadbytek a kde se musí v úřadě pracovati dvakrát, třikrát tolik, jako před převratem, kde pracují plné úřední hodiny, ale i mimo to doma. Všeobecné výtky, že je zde nadbytek zaměstnanců, se těmto úředníkům činiti nemohou.
Přes to, že se mluví o velkém počtu státních zaměstnanců, počínají se zřizovati nové kategorie státních zaměstnanců při hřebčincích, kde asi 750 vojáků má býti nahrazeno civilními ošetřovateli.
Dotyčné orgány vládní měly by si dobře uvědomit, je-li skutečně zavedení této nové instituce plně odůvodněno a jestli by se z důvodů hospodářských nemělo raději zůstati při systému dřívějším, aby hřebčince byly i na dále jakousi školou pro ty, kteří mají doma koně, aby si mohl vojenskou službu po normálním výcviku odbýti a tím náklad státní podle možnosti zmenšiti.
Konečně též zbytečné zdržování jmenování státních zaměstnanců zvyšuje rozpočet proto, že v mnohých případech dotyčný již má plat hodnostní třídy, do které má býti jmenován a je-li přesazen na jiné místo a jmenování jeho není provedeno, je třeba mu platiti denně velké diety. Ministerstvo financí chce ušetřiti na interkalárech, zatím však diety stojí více.
Konečně bych si přál, aby byl novelisován zákon o osmihodinné době pracovní, aby tam, kde není plně odůvodněn, dále udržován nezůstal; víme, že se toho zneužívá zvyšováním počtu zaměstnanců a ku placení hodin přes čas. Samo dělnictvo a zřízenectvo namnoze si toho nepřeje.
Jak z uvedeného patrno, bylo by lze v našem státním rozpočtu na různých položkách ušetřiti, jen když by zde bylo dosti dobré vůle a energie.
Pokud se týká stížnosti se strany německé, předešlí páni řečníci naříkají stále na utiskování ve školství a pan kol. Polach uvedl tu celou řadu německých škol, které prý byly zrušeny, ačkoliv vykazovaly značný počet žactva. Nevím, jestli pan kolega Polach - není zde právě přítomen - nečte noviny nebo vůbec nečte projevy ministrů a statistická data, která byla uvedena, neboť pak by věděl, že se nejedná o zrušení škol s dítkami německými, nýbrž o zrušení škol a tříd německých s českými žáky. V tom právě jest ten háček a přirozeně, když žactvo po převratu dobrovolně německé školy opustilo, nezbylo, než aby dotyčná škola byla přeměněna z německé na českou, resp. třída zrušena. A tu nemůže se mluviti o rušení německých škol, nýbrž můžeme jen říci, že nastala náprava v tom směru, že se dál netrpí, aby dítky naší národnosti navštěvovaly v takovém počtu, jako až dosud, školy německé. Bohužel, že ještě dosud jsou nuceny naše dítky navštěvovat školy německé, protože nemáme dosti našich škol všude tam, kde bychom je míti měli.
Páni kolegové z německé strany mluví vždy o křivdách na německém školství, ale přál bych si, aby naše školství bylo tak vybaveno v Rakousku, ve Vídni a v Německu pokud se týče Ratibořska a Kladska, jako u nás zaopatřeno jest školství německé. Přál bych si, aby stejně zaopatřeno bylo školství slovenské v Maďarsku a školství Lužických Srbů v Německu. Ale velevážení, víme, jak se tam dosud se slovanskými dítkami zachází, na příklad že na českých školách ve Vídni dosud ustanovováni jsou učitelé, kteří ani českého jazyka neznají, tu ovšem těžko mluviti o nějaké křivdě s naší strany, nýbrž o křivdě německé na nás, kde mají Němci k tomu moc.
Víme, že dosud u nás je na německých národních školách nižší průměr žactva, než na českých školách, připadající na jednu třídu. Na českých školách připadá totiž na jednu třídu 50 žáků, na jednu německou třídu pouze 47 žáků. Tu vidíme, že redukcí německých škol a tříd nestalo se bezpráví, nýbrž pouze jakési vyrovnání a ten stesk stále zde opakovaný by měl přestati.
Když se vezmou třebas učitelské ústavy, připadá na jeden i český učitelský ústav ještě dnes 300 žáků a na jednu třídu 35 žáků, kdežto na jeden německý učitelský ústav 215 žáků a na jednu třídu 28 žáků. Vezměme na příklad Prahu. V Praze je teď asi 30.000 německých obyvatel, čili 3 %. Přes to je zde však 8 středních škol německých oproti 30 ústavům českým. Tedy je viděti, že není zde nějaký poměr nepříznivý Němcům, nýbrž naopak, že mají poměrně daleko více, než by statisticky měli míti.
Bylo zde též mluveno o zrušení některých středních škol německých, avšak zase si třeba připomenouti, že ty školy byly navštěvovány dítkami českými. Zamlčeno též bylo, že byl naproti tomu postátněn větší počet středních německých škol. Připomínám jen reálné gymnasium v Bohumíně a tuším asi 10 dívčích středních škol, na nichž postátněn byl náklad osobní. Vezměme obchodní akademie. Ještě dnes Němci mají 9 akademií oproti našim 19, obchodních škol mají 10 oproti našim 41, státních průmyslových škol mají 9 oproti našim 21, odborných průmyslových škol je u nich 22, oproti našim 72. Učitelských ústavů mají 9, oproti našim 20.
Snad, slavný senáte, nejlépe by se dalo kdybychom uvedli konkrétní některé země, jak je tam naše školství a německé školství zaopatřeno. Ve Slezsku tvoří Němci asi 40 % a Češi 47 % všeho obyvatelstva. Naproti tomu máme tam pouze 4 české střední školy, kdežto německých je 7.
Poněvadž byly vyslovovány různé kritiky, že též polské školství je na Těšínsku utiskováno, vyžádal jsem si úřední data a mohu s vámi sděliti, že připadají tohoto roku v okrese těšínském, kde jsou zastoupeny všechny tři národnosti, na 1.000 obyvatel české národnosti tři třídy, na 1.000 obyvatelstva polské národností čtyři třídy, a na 1.000 obyvatel německé národnosti pět tříd. Tedy i tu je viděti, že se zde neděje ani Polákům, ani Němcům křivda, naopak že jsou tam lépe školstvím zaopatřeni nežli my. V témže roce zmenšil se počet žactva na polských školách o 1,303 oproti roku 1920, kdy jsme vzali Těšínsko do své správy, ale přes to zmenšil se počet polských tříd pouze o 2, a pokud se týká německých škol, ubylo jim 183 žáků v okrese těšínském, avšak redukován byl počet jejich tříd pouze o jednu.
Druhým okresem, kde jsou též Poláci, který by snad se mohl pokládati za důležitý, je okres fryštátský, kde zase připadají na 1.000 obyvatel české národnosti tři třídy, na 1.000 obyvatel polské národnosti čtyři třídy a 1.000 obyvatel německé národnosti šest tříd. I tu je lépe postaráno o Poláky a Němce než o nás a bohužel musím k tomu podotknouti, že dosud skoro polovina žactva na německých školách na Těšínsku jsou dítky slovanské, české a polské.
Poněvadž se bez statistických dat nedá ničeho prokázati, dovolil jsem si vyžádat si úřední data o návštěvě německých soukromých mateřských škol a německých obecných škol ve Slezsku. Dle těchto dat je té doby ve Slezsku soukromých německých školek mateřských šest a obecných soukromých německých škol 7. Do těch zapsáno i je celkem 638 dítek, avšak při zjišťování národnosti se zjistilo, že z těchto 638 dítek je národnosti německé pouze 229 a 409 dítek je národnosti české, resp. polské.
Tedy tu zase vidíme, když už Němci stále kritisují školství, a chtějí mluviti o křivdách, že by si vždy měli vyžádat předem správná taková data. Tu by se vidělo, že ještě dnes je třeba nápravy v leckterém směru, a že nebudeme trvale moci trpět, aby německé školy měly ve svých školách většinu žactva jiné národnosti, než je vyučovací jazyk dotyčných škol.
Mě-li by si podle toho, co jsem uvedl, někdo stěžovat, byli bychom to spíše, pokud se týká otázek školských, my,než naši spoluobčané němečtí.
Já bych toho neuváděl, ale poněvadž často v novinách i v poslanecké sněmovně a též i zde bylo mluveno o rdousení opavského německého školství, tedy dovolím si konstatovati, že letos po školním zápise v Opavě připadá na jednu třídu 38 žáků, a bez cizích žáků pouze 33 žáků. Tu se přece nemůže mluvit o nějakém útisku a přece se o tom mluví. Třeba též se zmíniti, že jest dosud na těchto školách 508 dítek cizích, které nejsou z Opavy a jichž rodiče také nejsou zaměstnány v Opavě a z těch zase veliký počet je české národnosti, zejména z Hlučínska. Z uvedeného jest zřejmo, že stížnosti na útisk německých škol v Opavě nejsou odůvodněny a bylo by dobře, kdyby dotyční páni, než budou tím způsobem mluvit, předem se správně informovali.
Němci měli by v redukci jich škol a tříd spatřovati spíše jakési vyrovnání. Jest sice ideálem nás všech, míti ve třídách co nejmenší počet žactva, avšak když stát je v hospodářské krisi, i když zde pan kolega Polach řekl, že by se na tom nemělo šetřiti, přece myslím, že se šetřiti musí, poněvadž náklad na toto školství je přece jenom této doby značně vysoký a Němci nemohou chtíti pro sebe nadále privilegované postavení. (Sen. Polach [německy]: Každým způsobem však jsou jiná ještě širší pole, kde by se mohlo spořiti s větším úspěchem!) Mohu pana kol. Polacha ujistiti, že my v republice naší vycházíme všem národnostem úplně stenoprávně vstříc v otázkách školství. Jsou dosud i při 90 žácích povolovány německé trojtřídky. (Sen. Revzl [německy]: Ve Warnsdorfě bylo obci zakázáno vydržovati školu na vlastni útraty!) Ohledně Warnsdorfu nejsem informován, ale jestli by šlo o návštěvu českých dětí v této škole, pak by se to vysvětlilo tím, že české dítky mají navštěvovati školu českou. (Sen. Polach [německy]: Zřizováni soukromých škol se zabraňuje a oddaluje do nekonečna!) Slavný senáte! Myslím, že pokud se týče otázky školské, bylo by třeba úplného vyjasnění. Než bychom začali dělati výtky, musili bychom přesně dokázati, proč to nebo ono se stalo. Dokud se to nestalo, dotud je těžko o těchto věcech mluviti. Mně je známo, že minulý pan ministr školství dr Šrobár podal v tomto směru, pokud se týká rušení německých tříd, přesná data, (Sen. Polach {německy]: Všechna se ukázala nesprávnými!), data, která dosud, pokud jsem se informoval, nebyla nikým vyvrácena. Musíme se tu tedy domnívati, že páni kolegové němečtí nemají vždycky nejsprávnější informace. Slavný senáte! Nemáme a neměli jsme úmyslu svým spoluobčanům německým nějak křivditi, naopak, měli jsme a máme dobrou vůli žíti s nimi v dobré shodě a s námi skutečně pracovati ke blahu všeho občanstva tohoto státu. Myslím, když spoluobčané němečtí se postaví na stanovisko státu, že jistě nás najdou vždy ochotny k společné práci.
Pokud se týká ducha školy, dotkli se této věci zde též někteří řečníci. Řekl bych, že škola má býti ušetřena všech politických i náboženských sporů. Tyto do školy nepatří. Já bych naopak byl toho mínění, že ve školách, které přece slouží kultuře, kde se má duch žactva zušlechťovati, kde se mají dítky vychovávati, právě tyto otázky by měly zůstati vzdáleny a že i učitelstvo by si mělo ukládati jistou reservu, pokud se týče projevu svého přesvědčení, protože ve škole zastupuje přece učitel u dítek rodiče, je jejich vychovatelem, a tu je tedy též třeba respektovati cit rodičů. Škola musí poskytovat z tohoto důvodu nejenom nejnutnější vzdělání, ale též všeho zušlechtění a musí poskytnouti plnou výzbroj pro příští život. Proto klade naše strana veliký důraz na zařízení školy a je uspokojena tím, že se rozpočtem k tomu dává pevný základ, že též se hledí na vyučování praktické. Potěšitelným zjevem bylo, že bylo postátněno v poslední době 84 rodinných škol odborných, které mají jistě ve výchově národa veliký význam.
Vzhledem k uvedenému, že školy jsou základem nejenom osobního štěstí jednotlivců, avšak též všeobecného blaha občanstva, bude naše strana i nadále věnovati jim plnou pozornost. A poněvadž podle předloženého rozpočtu je zde dobrý úmysl vlády, úmysl, jakého naše strana vyžaduje, prohlašuji, že naše strana bude hlasovati pro schválení rozpočtu. (Potlesk a pochvala.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji dále slovo p. sen. dr Wiechowskimu.
Sen. dr Wiechowski (německy): Velevážené shromáždění! Školský rozpočet vykazuje letos obnos asi 859 milionů, kdežto loňského roku vykazoval obnos 974 milionů, a jak již řečník přede mnou vytkl, jest v tomto škrtnutí asi 100 milionů spatřovati významnou událost. Jest vlastně zahanbujícím, že v úsporném systému jsou to právě kulturní potřeby, na nichž se nejdříve má spořiti. Ale zkoumáme-li tento úsporný systém do jeho podrobností, shledáváme, prohlížejíce školský rozpočet, že se spoří dosti jednostranně.
Při této příležitostí poukázal bych na jeden bod: opakem k tomu, co pan generální zpravodaj a také jiní zástupcové většinových stran řekli, kteří líčili jako výhodu rozpočtu, že rozpočet jest mnohem méně detailován nežli roku loňského, označil bych to jako nevýhodu, jakožto přímý krok nazpět potud, ježto dle mého názoru nezdá se to souhlasiti se smyslem dřívějšího ustanovení zákona. Myslím, že loňského roku přijat byl zákon, kterýž jednotlivým správním orgánům přímo zakazuje používání obnosů v rozpočtu uvedených k jinému účelu, nežli ve státním rozpočtu jest výslovně uvedeno, a že tak zvané virementy, totiž použití určitého obnosu k jinému účelu, jsou vyloučeny. V rozpočtu však, kterýž tak málo jest detailován jako tento, jsou virementy přímo na denním pořádku a myslím, že tímto způsobem byla odňata půda tomuto velice odůvodněnému zákonitému opatření. Při veliké nedůvěře, kterouž přirozeně musíme míti vůči byrokracii, musí právě menšinoví národové v tomto státě spatřovati v tomto nedostatečném detailování ohrožení svých potřeb.
Chci se zabývati zejména titulem 3. rozpočtu, jenž se zabývá vysokými školami a vědeckými potřebami, a chci ostatní tituly kap. XIII. ponechati stranou. Nechci tedy tak jako řečníci přede mnou srovnávati to, co dostávají Němci s tím, co dostávají Češi. Považuji to za bezúčelné již proto, poněvadž takovéto podrobné srovnání ohledně vysokoškolského rozpočtu provedeno bylo již v poslanecké sněmovně, a sice učinil tak poslanec Medinger, ale chci se omeziti na to, abych vytkl jisté věci, abych zejména zmínil se zde o tom, co musíme žádati, co na školském rozpočtu není správné. Stojíme nadále na stanovisku: pečujte si dále o své školské potřeby jak chcete, nejvydatnějším, nejširším způsobem, to nás nebude rušiti; ale pro naše potřeby dlužno také pečovati, pro splnění těchto požadavků musíme bojovati všemi prostředky.
Vypadá to divně, když se spoří netoliko všeobecně v rozpočtu, nýbrž také v rozpočtu školském, což vidíme prohlížejíce rozpočet, jak se činí zdánlivě zcela přepychová vydání. Tak nalézáme číslice v investičním rozpočtu, a to v oné částí investic, ke kterým se má přikročiti pro vysoké školy a vědecké potřeby, obnos 400.000 K pro založení zoologické zahrady a za druhé vidíme, že tam jest zařaděn rozpočet 800.000 K na zřízení botanické zahrady, při čemž přece již máme dvě botanické zahrady v Praze, jednu při české a jednu pří německé universitě. Jest zcela nepochopitelno, k čemu zde jest tato nová botanická zahrada, také ve vysvětlivkách k rozpočtu není o tom ničeho řečeno. Rovněž dlužno říci, když ještě v tak mnohé příčině jisté části vysokých škol musí trpěti nedostatek, že jest zcela neoprávněným přepychem, když si zde zakládáme zoologickou zahradu. To věru může počkati, až bude po hospodářské krisi, až budeme míti zase peníze. Doposud nám nechyběla, a během války zašly četné botanické zahrady v jiných zemích, aniž by tím věda byla poškozena. Nemohu pochopiti, že se na jedné straně spoří na tom nejnutnějším a na druhé straně se zřizuje zoologická zahrada. To nezdá se býti věcným. Oproti tomuto spoření na jedné straně stojí velké nedostatky na straně druhé. Nám Němcům chybí, pokud jde o vysoké školství, v prvé řadě báňská vysoká škola. Víte přece, že Příbramská akademie byla úplně počeštěna; našim německým studujícím není možno, aby se jim dostalo podobného báňského vyučování, a jsou tudíž nuceni jíti zase do ciziny, do Freibergu v Sasku. To platí také o výchově zvěrolékařů, nedostává se také vysoké školy obchodní a lesnické.