Toto na odpověď, veľactení, pánu kollegovi Klečákovi, ktorý v reči držanej 12. t. m. poukázal, aké hrozné summy boly preliminované na Slovensko. To vidíme a kvitujeme, ale žiadame, aby z týchto hrozných súmm účastné bolo tiež úradníctvo a učiteľstvo slovenské. Pán kollega Klečák totiž poukázal, koľko milionov bude na Slovensku na rôzné stavby investované. Zvedaví sme, či tam budú slovenskí inženieri, stavitelia, podujímatelia, slovenský remeselníci a robotníci upotřebovaní. Dám si na tom záležať a budem to v evidencii držať, lebo žiadam, aby práce na Slovensku od slovenských robotníkov boly prevádzané. Nemôžem ešte pominút' ani slov povedaných v Kvetnici pánom kollegou Babkou, ked' zdravotné výbory parlamentárne po Slovensku cestovaly. Tam povedal slová, na ktoré som riekol, toto ja podepíšem. On sa na to môže pamätovať, on riekol: >Ozval sa vo mne Slovák<. Preto, poneváč tam videl, nie so zlým úmyslom to hovorím, že tam v detskom dome v Smokovci medzi dvoma sty deťmi boly asi 4, ktoré boly slovenské, medzi ošetřovateľkami nenašli sme ani jednu, ktorá by bola Slovenka. Nezávidím to, ale dobre viem, že tie miliony, o ktorých včera pán predrečník kol. Klečák tu mluvil, sa nedostanú len Slovákom, ale aspoň polovička bude aj pre Čechy. Nezávidím im to, ale abysme mali istotu, že tieto miliony nedostanú sami Slováci. Ďalej prosím pána sen. Babku, aby vzhľadom na snášanlivosť nerozširoval tú prepasť medzi katolíkmi a evangelíkmi. Bolo to kedysi, podarilo sa to našim kňazom toto sbratrenie už minule, učili nás, že Lutheráni i Židi, katolíci i evangelíci všetcia sú tvoji bližní, to bola zásluha našich kňazov. Ja nikdy som sa nepýtal, akého je kto vyznania, zda si evangelík či katolík.
To zatracujem so svojho stanoviska a prosím ho tu, aby pre shodu a pre to, aby sa ta prepasť nerozširovala medzi námi, aby sme nenásledovali to nešťastné: divide et impera. Chráňme sa takýchto vecí.
Pod ťažkú kritiku padá ustavičné obstrihovanie učiteľských a úradníckych platov v tom čase, keď z iných položiek by sa mohlo srážať. Ministerstvo pre zbytočné záležitosti neidete zrušit'. Už raz zrušené ministerstvo zásobovaniía bolo bez súhlasu zákonodárstva v nove reštaurované.
Na napomáhanie roľníctva není v rozpočte ani haliera. Kde sú hospodárske školy na Slovensku? Štiavnická akademia je zrušená.
Na napomáhanie konzumov pre sociál. demokratov, ktorí žiadajú len maličkosť 100 milionov subvencie, sa iste naide. O tom snáď viac vie pán senátor Ján Kotrba.
Vydržovanie vojska stojí ročně republiku 2.777 milionov. Jeden voják stojí 7.200 korún. Máme 150.000 vojska. Koľko stojí francúzská nepotrebná missia? Vláda má disposičný fond na nepredvídané výdaje. Z toho sa honorujú detektivovia a čítal som, že noviny >Slovenský Východ< na agitačné ciele dostávájú 7,000.000. Na to by stačilo 2 až 3 miliony, poneváč môžem riecť, že ta agitácia tam viac škodí, nežli prospieva. Na podporu nezaměstnaných je preliminované 100 milionov, minulého roku 75 milionov, z toho pre Slovensko len malá omrvinka 6 milionov. Z týchto 100 milionov by pomerne patrilo na Slovensko asi 30 milionov. Lebo na Slovensku sa nezamestnaní delníci ešte ani neprihlásili a keď sa hlásia, co sa im riekne? Iďte do Francie, do Ruska, my platit nebudeme. Máme plné uši žalôb, kdekto si nám sťažuje. Všade nám ľudia žalujú, úradníci, sriadenci, železničiari. Práce schopné posielajú do penzie. V Žilině Karol Pindur, 60 rokov starý, nesmie pracovať. Je práce schopný, zdravý a pracovat by chcel. V Bardiove Špaldoň je 60 rokov starý, práce schopný, posiela sa do penzie a miesta týchto dvoch sú inak nahradené. Za Pindura sú tam dvaja noví a za Špaldoňa tiež dvaja a miesto dvojích výdajov budeme platiť 6 výdajov. Tu je treba šetrit. Uvediem ďalšiu nesrovnalosť. 65 rokov starý otec poslanca Vrabca bol tiež vyzvaný, aby šiel do penzie; zostal. O tomto sa všeličo praví. Absolventi vyšších obchodných škôl v štátnej službe boli vždy tak hodnotení vo štátnej službe, ako absolventi iných škôl, mali nároky na povýšenie dľa skupiny C. Teraz prehlásili, že matúra z vyššej obchodnéj školy nenie uznaná a tak pozbavujú slovenských úradníkov požitkov a miest, aby ich miesta zaplnili bratmi i bez mešťanky. Neschopnost platenia daní na Slovensku je už tu. Na Slovensku rolníci zvykli platiť dane, keď mali příjmy zo zužitkovania ovocia. Tohoto roka z velkej čiastky nechali ovocie pohniť, lebo vláda tak ohromnou daňou obtížila vypálenie slivák, že by boli museli majitelia doplácať na svoju úrodu. Radšie ho nechali pohníť na stromoch. Maďarská vláda na konzervovanie ovocia sprostredkovala stroje, lisy na vylisovanie ovocného vína. Keď tu na niečo takého vzpomeniem, môžem očakávať, akých titulov sa mi dostane: Hortyovci, Maďaróni, velezradci. Já mám svedkov, ktorí to dokážú, že som nikdy maďarónom nebol, ale práve si to dovolujem vzpomenúť nie preto, že bych maďarskú vládu chválil.
Odporučujem, aby sa ovocia upotrebilo na ovocné víno a nie, aby sa skynožilo. To je ztrata nielen pre jednotlivcov, ale i pre republiku. Proti nadávkám, ako >Hortyovec, Maďarón<, protestujeme. Boj, ktorí vedieme za národ slovenský, vedieme dľa nášho vedomia a svedomia a nie je to vlastizrada. Bojovať za práva národa a jeho blahobyt je našou povinnosťou, ktorú nikdy nebudeme za vlastizradu považovať a nebudeme sa učiť vlastenectvu od istých pánov, ktorých minulosť známe.
O nezamestnanosti nebudeme hovorit, lebo sa už mnoho o tejto veci hovorilo.
Končím tým, abych ešte na daň z majetku moje poznámky učinil. Daň z majetku je nespravedlive vyrúbená. Istý pán postavil dôm za 25.000, od ktorého má dnes zaplatiť 75.000 a daň z prírastku na majetku. Chodím vedľa toho domu, ale som nezbadal, aby bol len 1 centimetr prirastol. Mnohí majú majetok v cudzozemských cenných bezcenných papieroch, z ktorých dodnes ani úroky nedostávajú. Sú to válečné pôžičky deponované u poštovej sporiteľně v Budapešti. Tieto vzali za čitý majetok a ho, bárs dnes je 100% znehodnotený, aj riadne odanili. Keď by všetky tie cenné papiere obrátili na daň, ešte by táto vyplatená nebola.
Opakujem: 1. Protestujem proti srážaniu platov úradníkov v tom čase, keď možno najsť úhradu z iných položiek. 2. Žiadame spravedlivé oceňovanie majetku. 3. Žiadame obstarávánie zamestnania pre nezamestnaných. 4. Pri obsadzovaní miest na Slovensku Slovákom prednosť.
Rozpočet neprijímame a musíme hlasovať proti nemu z toho stanoviska, z ktorého som rečnil. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Časný.
Sen. Časný: Slavný senáte! Považuji za svoji povinnost, abych v debatě, oddělení kulturní, promluvil o menšinovém školství a o lidové výchově.
O menšinovém školství proto, poněvadž jak známo, za Rakouska byl to český národ a čeští lidé, kteří si své školy ze svých prostředků musili vydržovat sami. Co se týče lidové výchovy, neposkytlo se pro tuto práci nic přes to, že výchovy těch, kteří vyšli ze škol, potřebovali jsme co nejvíce. Dle článku 134 ústavy republiky Československé je jakýkoli způsob násilného odnárodňování nedovolený. Ve smíšených obcích a ve smíšených okresech, kde živel německý je hospodářsky a početně silnější, nedbá se této idee a německé úsilí směřuje různými způsoby a cestami k tomu, aby české odvislé živly drželi ve svém područí a získali i české děti do škol německých. Germanisace v našem státě není dosud znemožněna a zabržděna, protože dle zákona ze 3. dubna 1919 bylo zřízeno v našem státě dosud 714 menšinových škol, z nichž 175 připadá na Moravu.
Snahy ministerstva školství jsou v tom ohledu opravdu úctyhodny, ježto zakládáním těchto škol maří se německá podloudnost a český živel za Rakouska ponechaný úplně těmto nástrahám germanisace se osvobozuje a vrací svému původu a své krví. Při celém tomto očistném postupu je třeba vytknouti příliš zdlouhavé jednání jednotlivých súčastněných ministerstev a celé průpravné manipulace, která přichází pří uskutečňování jednotlivých těchto škol. (Hlas [německy]: Tak mluví sociální demokrat!)
Já slyším slovo, že tak pravil sociální demokrat. Soudruzi němečtí ať slyší, když jim říkám, že němečtí sociální demokraté nesmí sobě myslit, že český sociální demokrat nemá práva mluvit do menšinového školství, a když tak činí, říci, že je to šovinismus. (Hlas: V koalici nemáte!).
Ne, ne, to není práce spojená s koalicí, nýbrž je to čistě velký náš zájem, abychom chránili a hájili naše menšiny, kterých Rakousko naprosto neznalo. (Sen. Matuščák: Každá národnost má právo na své školy!)
Tento častý projev musím jednou energicky odraziti. Zájem výchovy našeho národa jest nám nade všecko. My jsme těchto práv národu německému neupírali, nikdy jsme Němců ve školství nezkracovali a také v budoucnu tak bude.
A při této příležitostí vedené polemiky dovolím si říci panu kol. Polachovi, co se Olomouce týče, pravím to z tohoto místa, že tam připadá větší počet dětí německých na jednu třídu než dětí českých. Pří příští příležitosti, když toho bude potřeba, prokáží to úředními číslicemi. My se nepřipravujeme každé chvíle při každé příležitosti, abychom chytali své zásuvky a vytahovali číslice o statistice škol, jak to dnes vypadá.
Jsa členem okresního školního výboru, mám možnost do úředních záznamů nahlédnouti a je zkoumati. Tuto statistiku napříště donesu. Při celém tomto očistném postupu... (Výkřiky sen. Matuščáka, Hluk.)
Místopředseda Kadlčák: Pánové, prosím o zachování dalšího vzorného klidu senátu.
Sen. Časný (pokračuje): Při celém tomto očistném postupu je však třeba vytknouti příliš zdlouhavé jednání jednotlivých súčastněných ministerstev a celé přípravné manipulace, které předchází při uskutečňování jednotlivých těchto škol. V zájmu věci jest nezbytno a nutno, aby tento postup byl zjednodušen a celá agenda v ministerstvu školství, v ministerstvu veřejných prací a v ministerstvu financí byla účelně a úsporně zjednodušena. Toho se dá docíliti účelnou decentralisací tím, že by v jednotlivých hlavních městech buď u zemské správy politické aneb u zemských školních rad byly zřízeny zvláštní referáty pro menšinové školy. Referátu tomu by příslušela správa menšinového školství po stránce administrativní s určitou pravomocí, takže by mnohé důležité věci, které dosud na své vyřízení musí čekati i celý rok, byly urychleně vyřizovány buď hned, anebo v době poměrně krátké. Zvláště těžce pociťuje se tato zdlouhavá manipulace pří opatřování školních místností, pří vyvlastňovacím řízení a pří svolení ke stavbám nových školních budov.
Umístění značné části těchto škol je naprosto nedůstojné a zdraví dětí i učitele škodlivé. Známe případy velmi křiklavé, kde menšinová škola byla umístěna v nejubožejších budovách a místnostech, jako na příklad v Horní Olešné u Šumperka, kde je učebnou malá světnička nedostatečných rozměrů vedle sálů v německém hostinci, v Újezdě u Unčova, kde za Učebnu české školy slouží přepažená nálevna u hostinského sálu, ve Svinově u Mohelnice, kde česká jednotřídní škola je umístěna v malé neobílené chaloupce. Učebna má 3 okna, jsouc sama jen 20 m2 veliká. V Ženklave u Nov. Jičína, kde školní učírna má nanejvýš 24 m2, sousedíc s chlévem, kde vlhkost prosakuje společnou zeď. (Slyšte! - Sen. Ecksteinová: V Žabovřeskách u Brna v učebně, do které chodí 22 dětí, jsou 3 postele a celá rodina tam celou noc spí. - Slyšte!) To je ten náš šovinismus, podle slov německých soudruhů. Byl jsem na Konicku na jedné škole, kde učitel spí ve škole a má tam i svůj nábytek. Mohl bych udati celou řadu podobných ubohých umístění českých škol v ochranném území. Poukazujíce na tento nedostatek žádáme se vší rozhodností, aby byly urychleně provedeny přípravy k stavbám nejpotřebnějším, které považujeme za nutny na místě nejpřednějším, a to: Horní Olešnou, Svinov, Újezd, Šilperk, Ženklavu, Nedvězí u Olomouce, Lužici u Šternberka, Úsov, Hanušovice, Šumperk, Nový Jičín, Brodek u Konice, Životice u Nov. Jičína, Butovice u Příbora, Uznáváme plně, že za obnos 39,000.000 Kč, který je zařazen do rozpočtu na rok 1923, nelze postaviti nové školní budovy všude tam, kde se o ně volá, nýbrž jen v menším počtu míst, ale námi požadované novostavby na severní a východní Moravě jsou tak nutné, že je třeba postaviti je za každou cenu, aby netrpělo vyučování v těchto místech, tak že by později nebylo možno nahraditi škod vzniklých následkem špatného umístění těchto škol. (Výborně!) Žádáme za stavby jen skutečně nezbytně potřebné a vzhledem na nedostatek finančních prostředků státní správy upouštíme zatím od žádostí o povolení staveb škol, které jsou též potřebnými, které však je možno aspoň částečně ještě jeden rok ponechati v méně vhodných dosavadních místnostech. Spoléháme proto pevně, že v zájmu státním a v zájmu prospěchu vyučování na menšinových školách budou stavby námi žádané zcela určitě zařazeny do stavebního programu na r. 1923 a skutečně také postaveny. Při tom klademe důraz, aby bylo při těchto stavbách a při všech povolovaných školách pamatováno na ubytování učitele a učitelského sboru, kterým ve smíšených obcích německé občanstvo nikde nedá dobrovolně bytu. Při té příležitosti zdůrazňujeme opětně požadavek zvláštních příplatků pro menšinové učitele, jakož i naprosté záruky ochrany menšinových učitelů a českých rodičů před pronásledováním a terorem německým. (Německé výkřiky.)
Tyto naše požadavky jsou jistě mírné a domnívám se, že ministerstvo školství za spoluúčasti s ostatními ministerstvy se vynasnaží, aby jim vyhovělo. Nyní dovolte, abych přikročil ke kapitole, která jest neméně důležitou jako menšinové školy, jest to titul 12., lidová výchova a kinematografy.
Úhrnné číslice rozpočtu pro lidovou výchovu vzrostly proti loňskému roku o půl milionu Kč. Přáli bychom si, aby péče o lidové vzdělání byla mnohem šíře rozvinuta než dosud a aby si také soustavně všimla potřeb dělnických. Nově se vyskytuje v rozpočtu položka 4. osvětová organisace a lidové kursy vzdělávací, která je patrně určena na podporu osvětových sborů a hlavních spolků vzdělávacích. Jest známo, že spolky spolu s osvětovými organisacemi stran vykonávají hlavní práci lidovýchovnou a zasluhují, aby stát jím všemožně pomáhal. Pěkný pokrok dělají naše obecní knihovny, kterých bylo před rokem podle novinářských zpráv napočteno již skoro 6 tisíc a které mají přes 2 miliony svazků. Položka na subvence k těmto knihovnám byla letošního roku zvýšena o půl milionu korun. Vyslovuji naději, že značná část těchto peněz bude věnována na zlepšení osvětových pomůcek našich menšin dosud tak zanedbaných a kulturně nedostatečně opatřených.
Očekávám také, že ministerstvo školství si povšimne poměru v knihovnách větších měst, kde nebývá postaráno dostatečně o místnosti ani o manipulaci, ani o potřeby čtenářů. Výjimku tvoří ovšem několik velikých knihoven městských, moderně vedených.
V tomto rozpočtu vyskytují se také zajímavé položky na opatření názorných pomůcek lidovýchovných. Především opakuje se 150 tisíc Kč na diapositivy, jichž státní ústředna diapositivů s pěknými lidovými texty přednáškovými dala do oběhu značné množství. Nově se objevuje 100 tisíc Kč na poučné a školní filmy, 100 tisíc Kč na pořízení školních kinematografů, 100 tisíc Kč na pořízení putovních kinematografů a dalších 100 tisíc Kč na provoz těchto osvětových kinematografů. Bylo by záhodno, aby těchto moderních prostředků bylo hojně používáno na povznesení širokých vrstev lidových, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde obyvatelstvo dvojnásob potřebuje názorných pomůcek. Dobrou myšlenkou jest zaříditi filmový archiv, v němž by byly budoucím pokolením zachovány obrazy důležitějších událostí a vynikajících osobností o Československou republiku zasloužilých.
Na rekreační zařízení a uměleckou výchovu věnuje se 100 tisíc korun.Není to mnoho, ale aspoň jest dán základ k soustavné práci, aby i lid měl přístupu k lepším zábavám, aby se povznášel uměleckými prostředky jemu vlastními.
Podle malého školského zákona jest rozšířena povinná návštěva školní do 16. roku, takže po 14. roce má mládež, pokud nenavštěvuje již pravidelných škol, nabývati dalšího vzdělání v pokračovacích školách nebo zvláštních kursech.
Co se týče pokračovacích škol, všimněme si, že dosud navštěvuje pokračovací školy sotva 1/4 hochů a sotva 1/10 děvčat toho věku, že mistři neradi posílají učně do pokračovacích škol, že venkov zejména tam, kde lidové hospodářské školy jsou zřízeny, neposílá své čeledi, a tak že tento zákon stává se ilusorním. Nám musí záležeti na tom, aby všichni ti, kteří dle zákona jsou povinni pokračovací školy, lidové hospodářské školy navštěvovati, plně respektovali tento zákon. Pro tovární dělníky a pro výpomocné dělníky není povinných pokračovacích škol. Pro tyto ve smyslu zákona měly by se co nejdříve zříditi pokračovací školy a kursy. Tedy to je právě ten velký počet těch mladých, kteří jdou do továren a těch, kteří nevěnují se řemeslu, pro ty není zde povinností a tak oni zůstávají zaostalými a nemohou kráčet s duchem doby, pokroku, a budoucí doba, až oni dospějí, ukáže, že se stala velká chyba a že nebylo správné, že jsme jím v této době nedali pokračovací školy a povinnost je navštěvovati. Málo se dosud pečuje o výchovu našeho dorostu a žen pro jich naléhavé úkoly v rodině. Pro ženy měly by býti zařizovány co nejhojnější kursy o zdravotnictví v domácnosti, ošetřování a výchově dětí. Myslím, že proto není žádného rozboru, ta stručná věta že mluví sama o sobě. - Ministerstvo školství a národní osvěty mělo by se starati také o časové potřeby. Četli jsme např. v novinách, co ve Švýcarsku dělají, pro vzdělání nezaměstnaných dělníků. Když vypukne hromadná nezaměstnanost, mělo by ministerstvo ihned podporovat v okresním městě vzdělávací odborné kursy, jimiž by se nezaměstnaní ve svém oboru mohli zdokonaliti a jichž návštěva by uklidňovala rozčilené mysli. Je třeba, aby od ministerstva pro sociální péči těm, kteří nezaviněně přišli o zaměstnání, dostalo se státní podpory. Této věty musil jsem použíti proto, že ministerstvo školství a národní osvěty nemá možnosti, aby těm, kteří nezaviněně přišli o práci a jsou nadanými lidmi, umožnilo, by ten čas neubíjeli; má býti jim dáno odborné vzdělání, a tak by se prospělo velice mnoho a stát by to, co jim dá na podporách a na tom vzdělání, v budoucí době dostal v hojné míře zpět. Dále jsou nutný také kursy pro časovou potřebu občanstva. Tak kurs pro členy závodních výborů. Máme zákon o závodních výborech. Je pravda, že někde, kde je silná organisace, si takový kurs zařídí, ale těch míst není mnoho. Byl-li vydán zákon o závodních výborech, tedy je třeba, aby pro členy těchto výborů byly zřizovány kursy, poněvadž ti, kteří dnes jsou v továrnách, nenabyli schopnosti ve školách za Rakouska, aby tam byli platnými činiteli; aby nebyl tento zákon ilusorní, je třeba, aby stát o tyto kursy se postaral. Rozbor toho zákona je sám o sobě veliké důležitosti: práva a povinnosti členů závodního výboru, potom účetnictví, kalkulace a jiné jest třeba, aby se tam vyučovalo.
Ještě se chci zmíniti o tom, že je třeba zříditi kurs pro sociální pojišťování. Máme pojišťování nemocenské, pojišťování úrazové. Často se pokladna dostává do konfliktu se členy pro neznalost zákona. Ale my budeme projednávati v nejbližší době, alespoň se domnívám, zákon o starobním pojištění, o invalidním pojištění, o pojištění vdov a sirotků, a tu by mělo býti přihlíženo k tomu, aby byly zřízeny kursy, aby ti, jichž tento zákon se bude týkat, měli o něm plnou znalost. Mnozí se domnívají, že tím okamžikem, jak vejde tento zákon v život, budou dostávat rentu. Aby nedošlo k nedorozuměním, je třeba, aby takovéto kursy byly nařízeny. Zařízení těchto bude k prospěchu nejen těch, kteří budou povinni je navštěvovati, ale také k prospěchu státu. Stát ať dá občanstvu, co ono potřebuje. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Další slovo uděluji panu sen. Hnátkovi.
Sen. Hnátek: Slavný senáte! Pan kolega Barinka odůvodňoval hlasování svoje proti rozpočtu, ale kdyby se byl podíval na položku národního školství a kdyby byl posuzoval důležitost národního školství tak, jak zasluhuje, pochybuji, že by byl býval proti rozpočtu, a myslím, že by byl pro něj. Osobní a věcné náklady na národní školství činí 223,700.000 Kč a z toho pro Slovensko 141 milionů. Připočítáme-li ještě 24 milionů na církevní školy, pak jest to bezmála dvakráte tolik jako na ostatní veškeré země. Na veškeré ostatní země počítá se 82 1/2 milionu, tedy Slovensko má téměř dvakrát tolik, co mají všechny ostatní země. Nevyčítám to, ba, kdyby byla taková poplatnost, že by se dalo kde vzít, řekl bych, že to, co Slovensko dostává, jest příliš málo, že má dostati na školství ještě několikrát víc, než co v rozpočtu jest obsaženo. (Sen. Ackermonn: Aby se dohonilo, co se tam zanedbalo!) Ano, aby se dohonilo, co se tam zanedbalo. Slova má nejsou namířena proti položce, ale chci upozorniti ty pány, kteří žalují, že se Slovensko zanedbává, že není pravdivé vždy a všude jejich udání.
Na církevní školy se připlácí 24 milionů. Církevní školy jsou vydržovány církvemi a církve si učitele dotyčné platí. Ale církevní učitelé jsou placeni tak mizerně, že nemohou za ten plat náležitě žít. Proto stát doplácí na ně tolik, aby mohli náležitě žít. (Sen. Babka: Dali učiteli 100 K na rok!) Za tento doplatek, za těch 24 milionů vychovává si stát velikou většinou lidi proti sobě, lidi protistátní, neboť je zjištěno, že sotva asi tak 13 % římsko-katolických učitelů církevních jsou pro republiku, ostatní jsou maďaroni již za dřívější vlády, staví se proti republice, a u evangelíků jest to procento dvojnásobné, takže asi 28 % by se mohlo počítati věrných. Pochopitelně, že nejsou to číslice určité, ale pravdě velice podobné.
Na Slovensko jest posíláno učitelstvo ž Čech a Moravy do té doby, dokud nebude tam na Slovensku tolik učitelů domácích, aby zaplnili všechna místa. Ale měla by se vláda, když je tam posílá, postarati alespoň o to, aby tito lidé mohli žíti. Prosím, o místnostech pro školy bylo zde již pověděno. Já jen chci říci, že tam svobodný učitel vůbec nedostal ani žádné stravy, ba ani mu vyprat nechtějí. Učitelka, která byla do Košic vyslána, prosila, aby tam byla ještě jedna poslána, aby sobě mohly společně uvařit a vyprat. To je v Košicích! To jsou jistě poměry nezdravé a tady by mělo ne, jen po stránce peněžní, ale i po této stránce býti poskytnuto učitelům aspoň tolik, aby mohli náležitým způsobem žíti. Nic více, žádné zvláštní výsady.
Půl roku již uplynulo od přijetí malého školského zákona a zákona platového a doposud nemáme prováděcího nařízení a právě tato nevydaná prováděcí nařízení způsobila ty mnohé zmatky a také mnohé škody. Občanská nauka, která je povinným předmětem, není dosud a ve velké části učitelstva nemůže býti náležitě vybudována, poněvadž zde není žádných základů a podkladů, o které by se učitelstvo mohlo opříti.
Pan sen. Valoušek ve své řečí v jedné z předcházejících schůzí pravil, že strana jeho přinesla veliké a těžké oběti malému školskému zákonu. Zapomněl však tyto veliké a těžké oběti vypočítati. Jestli někdo přinesl velké a těžké oběti, byly to strany, jeho politickému přesvědčení protivné. Strany naše, které ty oběti přinesly, (Sen. Ackermann: Musili jsme slevovati!) poněvadž my jsme chtěli občanskou mravouku a z toho zůstala občanská nauka, která ovšem k mravouce má daleko. Tím ovšem vyučování náboženství v tom směru a způsobu, jaké bylo doposud, zůstává i dále. Těm pak, kteří vystoupili, totiž své dětí odhlásili z vyučování náboženství, následkem neprováděné občanské nauky nebylo možno nahraditi tento předmět náležitě a tak stalo se namnoze, že ti, kteří náboženství odřekli, vrátili se zase do náboženství, což ovšem není žádná škoda. Za žádné neštěstí to nepovažuji, jen chci dokumentovati na tom případě, jakým způsobem potom poškozuje nevydání prováděcích nařízení různé zákony, v tomto případě zákon tento.
Zákony školské daly tedy možnost, aby rodiče odhlásili své děti z vyučování náboženství. Tím v jednotlivých třídách klesl počet dětí náboženskému vyučování podléhajících až na 10 a prováděcí nařízení měla již také jistě pamatovat na to - pamatovalo-li ovšem - nevíme - aby počtem zredukovaných žáků byly zredukovány také i třídy tak, aby ti, kteří náboženství vyučují, nebyli placeni, když vyučují jen 10 žáků, za celou třídu, poněvadž učitel světský musí vyučovat 60, 70-80 dětí a je teprve placen za tuto práci. Tedy stejná práva a stejné povinnosti. Jestli snad někdo pochybuje o tom, že by se 10 žáků vyučovalo jedním učitelem náboženství, prosím, aby se obrátil zrovna zde v Praze a okolních místech a tam dojde potvrzení o pravdivosti těchto slov. Byla zde také z tohoto místa učiněna zmínka panem sen. Valouškem o tom, jak si počínala jihlavská učitelská jednota při agitaci při začátku školního roku. Velectění pánové, na mne aspoň působila tato slova náramně nepěkně, nechci se ani vyjádřiti, nechci ani užíti slova přiléhavého na takové jednání, když z tohoto místa se volá: >Slavná vládo, slyšíš? Tam učitelé dělají to a to! Vem si je!< Takovým způsobem, myslím, že by se jednati nemělo. Jestliže jsou kde přehmaty, jako že já jich nehájím - a přisvědčuji, že se stanou a staly, tož ať se způsobem jiným, cestou zákonnou, uvedou do náležitých mezí.
Konkursy na učitelská místa se nevypisují, velká města se uzavírají učitelstvu venkovskému, vyskytuje se zjev, že snad jsou města přeplněna potom učiteli starými, ale jestli ten učitel starý má náležitou kvalifikaci, jestliže je ve své službě vlastně mladíkem, ducha mladistvého, pružného, je směru, který novodobá pedagogika a podobné směry vychovatelské vyžadují, nevím, proč by nemohl sebe starší učitel učiti na škole městské, když mohl s dobrým prospěchem učiti na škole venkovské. A jestliže někomu ještě by to vadilo, vždyť, podívejme se, celá řada lidí těch, kteří jdou do veřejných úřadů a jsou staří, mají mladistvého ducha a ukazují, že by dlouho mohli působiti ještě, kdyby zákon nekladl meze jejich stáří.