Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o klid! Prosím, pokračujte, pane řečníku. (Různé výkřiky.) Slovo má pan referent, prosím, aby pokračoval. Prosím, pánové, račte zachovati klid, tak není možno jednati. (Sen. Polach (německy): Oposici vydati! To jest vaše morálka. Styďte se!) Pane kol. Polachu, račte zachovati klid!

Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Pánové nerozeznávají dobře dvě věci. Porušení povinnosti, která mně je vnucena, to nemusí býti nečestné, ale porušiti povinnost, kterou jsem na sebe převzal dobrovolně, tím, že jsem vstoupil do jisté strany, přijal její podmínky, uznal za svůj její program, podržeti mandát a jednati proti té straně, to je porušení povinnosti mravní a porušení povinnosti mravní... (Sen. Chlumecký: A program zraditi, to je čestné?) Když dokážete někomu, že zradil svůj program, je to nečestné. (Sen. Chlumecký: Vrbenský ho nezradil!) O tom bychom se dlouho mohli hádati. Vy budete tvrditi ano a já ne a nedohádáme se. Když dokážete, že ho nezradil, jste v právu. Ale já chci poukázati jenom na to, že zde není u poslance totéž jako u vojáka. Voják je odveden na vojnu, musí sloužiti, a jestliže poruší povinnosti, nemusí ještě proto býti nečestný. Je to jen porušení discipliny. Každé porušení discipliny, není ještě nečestné, ale takové porušení discipliny, kterou dobrovolně beru na sebe, to je porušení mravní povinnosti a v každé civilisované společnosti bylo porušení mravní povinnosti vždycky pokládáno za věc nečestnou. (Souhlas u stran většiny: - Odpor na levici. Místopředseda dr. Soukup zvoní.)

Jestliže tu, velectění, poukazují ti pánové, kteří tak jednali, na to, že oni jenom jednali podle svého svědomí, že se nalézali tedy v konfliktu se svým svědomím, pak já rozhodně tvrdím, že z takového konfliktu se nevyjde, když se poruší jedna povinnost ve prospěch druhé, nýbrž v takovém případě se musí dotyčný muž vyhnouti každému porušení povinností tím, že skládá mandát (Výborně!), čehož pánové neučinili, nýbrž jednali proti svému klubu a při tom mandáty si ponechali. (Sen. Matuščák: Ale těch mandátů nedal jim klub, nýbrž voliči!) To jste právě na velikém omylu, pane kolego, k této věci právě chci přijíti. Podle našeho volebního řádu.... (Opětovné výkřiky sen. Matuščáka. Hluk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím znovu o zachování klidu, takto není možno jednati. Pane senátore Matuščáku, prosím, abyste se zdržel dalších projevů!

Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Pane kol. Matuščáku, buďte tak laskav a z těch perel, které tu rozhazujete, udělejte laskavě šňůru a potom příjďte sem na řečnickou tribunu a mluvte, ale prozatím Vás musím prositi o klid. (Sen. Polach (německy): Vy mluvíte také perly!) Inu, každý tak, jak umí a může. (Veselost.)

Velectění přátelé, musím však na to poukázati,poněvadž kol. Matuščák řekl, že poslanec má mandát od voličů. Náš volební řád, o jehož správnosti a užitečnosti nechci se ostatně vyslovovati - možná, že jsem jiného názoru, že bychom měli míti jiný volební řád - ale náš volební řád, jaký máme, je takový, že každý poslanec a senátor je kandidován a může býti volen jenom za určitou stranu, která ho kandiduje. Proto strana je také majitelem mandátu a on je jen jeho držitelem. Ona, to jest strana, volbu řídí, ona svým klubem zde vykonává mnoho práv, za něj samého. Na příklad zde dochází k volbám... (Opětovný hluk. Místopředseda dr. Soukup zvoní.).... a předseda klubu volí za poslance, poslanec tu nevolí sám, nýbrž předseda klubu odevzdá prostě tolik hlasů, kolik má klub členů. Zkrátka a dobře, strana je majitelem mandátu, což vychází také z toho, že když někdo složí mandát, nebo když zemře, musí podle příslušnosti ke straně nastoupiti za něho ten, který na kandidátce následuje.

Co z toho vychází? Že poslanec, i když nehlasuje podle svého přesvědčení, nýbrž hlasuje podle usnesení klubu, nemusí přicházeti do konfliktu se svým svědomím, poněvadž nejedná vlastním jménem, nýbrž jménem své strany. On jedná jménem svého klubu, on může hlasovati jinak, než jak by hlasoval, kdyby nebyl členem toho klubu. Nemůže však říci, i když hlasuje proti svému přesvědčení, že by hlasoval také proti svému svědomí, protože hlasuje a jedná za svědomí svého klubu a strany. O nějakém konfliktu vnitřním nemůže tu býti však řeči. (Sen. Polach [německy]: To je nejhorší věc, kterou jako advokát jste kdy musil zastupovati!) Ano, prosím, poslanec není ničím jiným někdy nežli advokátem své strany. Strana je jeho mandantem a on jako její zástupce musí ve smyslu své strany jednati. (Tak jest!) Ostatně o svém vlastním klubu má každý totéž mínění jako v tomto případě já. Pánové (ukazuje na levici), kdyby se jim to stalo, jednali by docela stejně a hlásili by se stejně o své právo. Jenom že se jedná o nové čtyři členy, kteří nyní drží s nimi a podporují jejich politiku, jenom proto se jim nelíbí tento návrh imunitního výboru. (Sen. dr. Heller [německy]: My jsme to dokázali, když Warmbrunn, Kreibich a Hahn vystoupili! - Sen. Polach [německy]: Řekněte jen prostě: ceterum censeo oppositionem esse delendam. - Sen. dr. Wiechowski (německy): My jsme to tak nedělali, my jsme tak nepostupovali, nýbrž dle zásad, které nyní zastáváme! - Hluk mezi německými senátory.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím znovu o ticho, pánové.

Zpravodaj sen. dr.Stránský (pokračuje): Já nevím, jestliže se stal takový případ také mezi vaším klubem... (Delší dobu trvající hluk mezi německými senátory.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pane kolego Wiechowski, prosím, nemáte slova. Promiňte, ale nemůžete mluvit. Prosím, pane referente!

Zpravodaj sen. dr.Stránský (pokračuje): Já vím, že se to stalo již i v jiném případě, že mnoho členů Národního shromáždění si založilo novou stranu, ale dnes je všeobecné přesvědčení, že tehdy obrana proti tomu byla zmeškána a zaspána. Dnes, kdyby se to stalo, stalo by se totéž, co udělal klub československých socialistů.

Konečně ještě na jeden důvod musím poukázati a sice na ten... (Hluk a výkřiky.)

Místopředseda dr. Soukup: Pane senátore Ferd. Jirásku, prosím znovu o klid!

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Konečně musím ještě k tomu poukázati, že imunitní výbor také proto nebyl pro vydání těchto členů, poněvadž vycházel z názoru, že oni při kvalifikování tohoto skutku nejednali vlastním jménem, nýbrž jménem své strany. Nemají tudíž osobní odpovědnosti za to, a jestliže, ti druzí pánové myslí, že jen podle svého svědomí jednali, musí jim připustit, aby podle svého nejlepšího vědomí a svědomí kvalifikovali jejich počínání.

Poslední důvod, ze kterého imunitní výbor nemůže navrhnouti vydání, je ten, že ve smyslu §u 93 zákona o našem volebním soudě je tento soud povolán k tomu, aby rozhodoval v takovýchto vyloučeních následkem jednání z nečestného důvodu, jestli je to správné nebo ne. Tam, před tím soudem, mohou oni dostat svou satisfakci, tam před tím soudem bude rozhodnuto o té věci. Trestní soudce nemůže o tom rozhodovati, zda senátor, nebo poslanec, když jednal tak, jako tito pánové, se dopustil trestního skutku, nebo ne. To právo se jim musí ponechat a proto navrhuje imunitní výbor, aby řečení tři senátoři Klofáč, dr. Klouda a Šťastný vydáni nebyli. (Hlučná pochvala na pravici.).

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Niessner, jemuž uděluji tímto slovo.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Zpráva imunitního výboru o žádosti za vydání senátorů Klofáče, dra Kloudy a Šťastného pro přestupek proti bezpečnosti cti tento případ, jest prvním v řadě imunitních případů, kterými se senát bude zabývati dnes a v nejbližší schůzi. Podle předloh, které nám byly podány, stalo se projednávání imunitních případů přímo hromadným. Nepamatuji se, že by kdy takové množství imunitních záležitostí bylo dáno najednou na denní pořad. Imunitní výbor vyvíjí v posledním čase pod váženým vedením pana zpravodaje činnost, která, kdyby činnost parlamentu také jinak byla tak čilou, velice by mohla uspokojiti. Ale bohužel shledáváme tuto činnost jen ve věcech imunitních, a sice jdou útraty této horlivosti - a to bych chtěl zdůrazniti - převahou, ba výhradně na útraty příslušníků oposičních stran. (Německy: Velmi dobře!)

Dámy a pánové! Jednáme-li o této předložené zprávě, nemůžeme tak učiniti, aniž bychom vzali v úvahu a na zřetel praxi imunitního výboru, která nyní se jeví, můžeme-li vůbec mluviti o jednotné praxi. Činíme-li tak, musíme dojíti k přesvědčení, že to tak nepůjde jako posud, aby imunitní výbor skutečně věci měřil dvojím loktem, aby měl jiné měřítko pro příslušníky oposičních stran a jiné měřítko pro příslušníky vládních stran.

Neměl jsem v úmyslu mluviti o této imunitmí věci. Ale vývody páně zpravodajovy nutí mne přece k několika poznámkám o tom. Podává se žádost za vydání senátorů Klofáče, dra Kloudy a Šťastného, poněvadž jako členové výkonného výboru národně-sociální strany pojali usnesení, ve kterém se žádá vyloučení skupiny dra Vrbenského ze strany pro její hlasování při zákoně na ochranu republiky a ve kterém se tito členové národně-sociální strany obviňují, že jednali nečestně a že při tom sledovali nízké motivy. Pan zpravodaj mínil, že jest nečestno, jestliže člen některé strany jedná proti učiněnému usnesení a proti úmluvě, ke které došlo ve straně, a tvrdil, že tímto způsobem se poslanec anebo dotyčný člen strany prohřešil proti programu strany. Nevím, zda-li zákon na ochranu republiky náleží k programu strany národně-sociální, zda-li tedy tím skutečně bylo spácháno porušení národně - socialistických zásad, mám spíše za to, že se jedná o různost názorů v taktických a politických otázkách, a takovéto různosti taktického a politického dosahu shledáváme v každé straně, také ve straně pana zpravodaje. Existuje věru sotva která otázka, ve které by se neprojevovaly takovéto různé názory. Víme, že pan zpravodaj sám jest v rozporu s oficielním vedením své vlastní strany, a že se velmi často v této straně odehrávají boje, které také hraničí blízko na porušení discipliny a které opětovně také obsahují kriterium porušení discipliny, že takováto různost názorů se jeví vůbec v každé straně, že tedy naprosto nesmíme mluviti o nečestných pohnutkách, tím méně zajisté o pohnutkách nízkých. Kde pak zde jest nízká pohnutka, ze které prý dotyčný jednal, že vedení strany národně-sociální se nyní domnívá, že to vyloučenému poslanci právem může vytýkati? Nízkost prý spočívá vtom, jestliže se postavíme proti oficielnímu směru strany, nízkost v tom, jestliže bez ohledu na svůj mandát, na svoje postavení, bez ohledu na to, budeme-li příště opět zvoleni, se přeneseme přes to všechno a jednáme podle svého přesvědčení? To jest nečestné, to jest nízké? S tím chcete jíti před státní soud a z toho důvodu se domníváte, že smíte dotyčné poslance urážeti?

Pravíte, že není rozdílu mezi soukromou a politickou ctí. Chtěli bychom, aby tomu tak bylo. Nejedná se bohužel podle toho. Ale, je-li tomu tak, domníváte se, že politická čest dotyčného, kdo byl vyloučen, jest vydána na milost a nemilost a jest bez ochrany, že se proti ní můžeme prohřešiti, poněvadž dotyčný šel za svým přesvědčením? Také v naší straně existuje různost názorů a byla různost názorů, která vedla k vystoupení poslanců ze strany. My však jsme tyto případy nepředali státnímu soudu pro nízké a nečestné jednání. Vyloučili jsme poslance, a nejen je, nýbrž celé organisace, které za nimi stály. To mohla učiniti také strana, ke které dotyční náležejí, aniž bylo potřebí viniti je z nečestných a nízkých pohnutek. (Sen. Havlena: To je také čestné, zraditi klubovní kolegy?) (Česky): Čestné? (Německy): Jest něco vyššího nežli klubovní disciplina, to jest čisté svědomí, jehož následujeme, a může nastati případ.... (Hluk.) jest něco vyššího nežli klubovní disciplina, a to jest odpovědnost před voliči, před vlastním svědomím. (Potlesk německých senátorů.)

Dámy a pánové! Chtěl bych poznamenati, že samozřejmě stojíme na stanovisku nejdalekosáhlejší imunity, na kterou se pokouší činiti nárok také předložená zpráva, na stanovisku nejdalekosáhlejší možnosti využíti imunitního práva. Nestojíme však naprosto na stanovisku, že proto každému senátorovi a každému poslanci smí býti dána možnost, aby v soukromých případech urážeti směl soukromou čest jiných lidí. Bráti zřetel na tyto obě zásady a míti je na očích, to dle našeho názoru opomíjí imunitní výbor. Jedná nestejně, netoliko pokud jde o nerovné jednání se členy vládních stran a oposičních stran, jedná nerovně také v jednotlivých případech; nemá žádné jednotné, žádné správné praxe. To jest nedostatek, který se neustále zhoršuje. Dlužno držeti se směrnic, kterých by se imunitní výbor držel, zásad, dle nichž by se řídil, ale nikoli tak, aby se s jistou povrchností a s jistou stranickostí v různých případech jednalo různě.

Dámy a pánové! To nechci jen tvrditi, nýbrž chci pro to také hledati důvody. Včera byl zde projednáván imunitní případ pana senátora Lažo. V tomto případě jednalo se o urážku na cti, o žalobu a protižalobu, pamatujte dobře, zdůrazňuji to, poněvadž v případech, kterými se senát v nejbližší době bude zabývati, právě okolnost, že podána byla protižaloba, byla vzata za důvody že se imunitní výbor cítil pohnuta navrhnouti vydáni dotyčného senátora. Ve případě Lažo jednalo se tedy rovněž o žalobu a protižalobu. Přece však se stalo toto: imunitní výbor se usnesl nejprve na vyhovění žádosti za vydání. Později toto usnesení zvrátil (Sen. dr. Krouský: Na základě usnesení, pro které vy jste hlasovali!). Zajisté, my jsme úplně tohoto názoru. Chci jen říci, že si přejeme, aby se podle těchto zásad jednalo všeobecně, netoliko v jednotlivých případech, ve kterých se jedná o poslance vládních stran. Chtěl bych, aby tato zásada byla zachována v každém případě (Sen. dr. Krouský: Není každý případ stejný. Zde byl napaden Lažo pro konání své senátorské povinnosti!), zajisté, ale já vám prokáži, že také v jiných případech, na př. v případě pana senátora Matuščáka, zde byla souvislost mezi politickou a parlamentární činností pana senátora a že se přes to navrhuje vydání senátora Matuščáka. To přece jest nestejné jednání. (Sen. Konečný: Každý musí nésti odpovědnost za to, co provede. To jest morální!) Prosím, proč se to neřeklo v případě Lažo? Zajisté má každý nésti odpovědnost, jest to politická odpovědnost, kterou každý má nésti. (Sen. dr. Konečný: Tolik důvěry máme, že zde bylo postupováno správně v každém případě!) Spravedlivě a stejně se má postupovati, a to se neděje. (Sen. dr. Němec: To neznamená, že by musili všichni býti nevydáni nebo vydáni. Račte uvésti konkrétní případy z minulosti, z dosavadní praxe, prosím!) Pan kolega mně patrně nerozumí. Nejsem naprosto pro to, aby někdo byl chráněn imunitou, dopustí-lí se soukromé urážky na cti. Také v minulosti stávala tato souvislost s mým názorem, neboť nebylo případu, že by rakouská poslanecká sněmovna byla vydala poslance, jestliže jeho delikt byl v souvislosti s jeho politickou a parlamentní činností. (Sen: dr. Krouský: A co pak Rakousko! Ale zde celou řadu senátorů z většiny jsme vydali!) Z politických důvodů nikoli. Nechci přece také tvrditi, že rakouská poslanecká sněmovna ve všech případech jednala bezvadně, ale jednala zajisté správněji, důsledněji a spravedlivěji, poněvadž tam panovala dávno zavedená praxe, kdežto zde se dějí pokusy ve všech směrech a k jednotné praxi dospěti nemůžeme. V případě Lažo přistoupil imunitní výbor na to, zkoumati, nejen zdali to jest souvislost s jeho politickou činností a jeho vlastností jako senátora, nýbrž také zkoumati, zdali vůbec se dopustil urážky čili nic. To jest ta zvláštnost při tom, že imunitní výbor v jednom případě zkoumá obsah žaloby, že se do jisté míry zařídí jako soud, že předbíhá usnesením soudu, že zde jedná jako poslední instance a že již provádí konečně řízení tím, že se zabývá obsahem žaloby, kdežto v jiných případech tak nečiní. To jsou přece nemožné poměry, proti kterým se musíme obrátiti. V případě Lažo se tedy stalo, že se přistoupilo k obsahu žaloby a že se zkoumalo, zdali tu jest urážka či nic. Imunitní výbor podivným způsobem došel k názoru, že tu není urážky, že se senátor nedopustil žádných nadávek a proto došel imunitní výbor k názoru a k unesení, že se žádosti za vydání nemůže vyhověti.

To jest jeden případ. Projednávali jsme ještě druhý případ v imunitním výboru, kterého právě nyní bohužel nejsem členem. Abych vám ukázal, jak nejasnými představami jednotliví pánové, ba dokonce většina imunitního výboru jest ovládána, musím se zde o tomto případě zmíniti. Týká se pana senátora Měchury, jemuž se - zda neprávem či právem, nevím a nemohu zkoumati - klade za vinu přečin řetězového obchodu. Zajisté soukromý delikt, delikt, který s politickou činností dotyčného kolegy senátora nemá nic společného. Soud žádá vydání pro tento přečin nebo zločin - nevím, jak to je v zákoně kvalifikováno. Imunitní výbor neví dobře, co s tím má počíti. Zpravodaj přenechá to nejprve uvážení imunitnímu výboru, zdali se má dotyčný vydati čili nic, navrhne však potom, aby nebyl vydán, poněvadž dle jeho soukromého názoru zde není přečinu řetězového obchodu a imunitní výbor se usnese přes protest oposičních zástupců zavésti dlouhé řízení o tom, zdali tento přečin řetězového obchodu zde skutečně jest čili nic. Jest to, pánové, úlohou imunitního výboru? Imunitní výbor si vyžádá spisy okresního soudu, zkoumá tuto věc. Nuže, co pak se stane v jiném případě, když dotyčný není senátorem? Tu se dotyčný klidně a samozřejmě předvede před soud a musí se tam zodpovídati. Soud jest příslušné místo a forum, kde se dotyčný má, zodpovídati, kde má dokázati, zdali se dotyčného přečinu dopustil čili nic. Ale není věcí imunitního výboru, aby takovéto věci sám zkoumal. A při takovéto praxi imunitního výboru se nám káže o morálce a počestnosti, žádá se, ze někdo musí býti vydán pro urážku, která padla v zápalu politického zápasu, při čemž stále ještě zůstává podezřelá okolnost, že se ve všech těchto případech jedná o oposiční senátory. To přece nejde! Takováto praxe jest přece zcela neslýchaná! Na jedné straně se se členy vládních stran i v případě řetězového obchodu jedná tak, že se nejdříve zkoumá, zda-li se dotyčný tohoto deliktu, dopustil čili nic, ve druhém případě, kde se zřejmě jedná o politickou věc, imunitní výbor tuto věc nezkoumá a navrhne vydání. Pánové! Tu se nesmíme ptáti, zda-li dotyčný senátor patří k té či oné straně, také nikoli, zda-li jest vinen čili nic. To jest věcí soudu a nesmí nás zde zaměstnávati. To jest zásadní věc a nic nemůže důstojnost a vážnost nás všech tak těžce poškoditi, nežli když se dějí věci, které obsahují tak nestejnou a nespravedlivou praxi, když se skutečně s jedněmi jedná něžně a šetrně, kdežto s druhými se jedná takovýmto způsobem. (Sen. Časný: Pane kolego, vy jste si dovolil říci, že senátor Měchura prováděl soukromý řetězový obchod. On si s vámi o tom promluví, on neudělal žádný soukromý řetězový obchod.) Přičítám panu kolegovi k dobru, že neovládá německého jazyka. (Sen: Polach (německy): Utrhá na cti vědomě!) (Česky:) Co jsem řekl? Když nerozumíte německy, tak si to nechte přeložiti a netvrďte takové věci. Já jsem řekl, že on jest obžalován z tohoto činu, ale nikoli, že se ho dopustil. (Sen. Časný: On neudělal >Privatkettenhandel Pánové, máte všichni tak červené hlavy, že patrně již jasně nevíte, co říkáte. Tento nestejný způsob jednání můžeme pozorovati ve všech imunitních případech. Ve případě Lažo bylo zahájeno obšírné jednání. (Sen. dr. Němec: Kolik bylo těch oposičních Němců vydáno zde v senátě?) Ale prosím, pane kolego, rozumějte mi přece. Netvrdím, že již byli vydáni, řekl jsem na počátku své řeči, že v poslední době zavládla nesmírná horlivost v imunitních věcech a že v příští době budeme projednávati celou řadu případů. Skutečně bylo v celé řadě případů navrženo vydání, a vždy se při tom jedná o oposiční poslance, kdežto krátce před tím, včera, se stal zcela podobný případ, kde navrženo bylo nevydati dotyčného a kde se tak také stalo. Myslím, že přece mluvím zcela jasně. (Hlas: Vždyť jsme o tom ještě nejednali. -- Sen. Pánek: Protože jste imunity zneužívali, proto musíme nastoupiti tuto cestu. - Sen. dr. Němec: Vy mluvíte do budoucnosti. Nemluvíte o tom, co se děje a nechcete říci, co se dálo.)