Také hornický rozhodčí soud v Mostě v nejnovější době připravil dělníky svým rozhodnutím o část dovolené. To všechno jsou věci, které způsobeny byly soudním výrokem jedině za tím účelem, aby jednoduše byly učiněny bezúčinnými nepatrné sociální pokroky, které máme. Proti všem těmto věcem musíme co nejostřeji protestovati. Podnikatelům přichází toto všechno velice vhod, neboť podnikatelé domnívají se nejen, že klid v sociálním zákonodárství jím všeobecně prospívá, nýbrž že se jim také podaří, to málo, co zde máme, rabulistickými soudními výroky nejvyššího správního soudu a konečně také podřízených soudů jednoduše odbourati. Vzniká tudíž slavnému senátu úloha pečovati o to, aby zákony, které jsou určeny pro sociální pojištění a sociální péči o dělníky, dělány byly pokud možno srozumitelné, tak aby byly chráněny před rabulistickým překrucováním.

Takovéto návrhy podali jsme tedy k §§ 4 a 7 tohoto zákona, i prosíme, abyste je přijali. Zejména žádáme také za přijetí návrhu, jenž směřuje k tomu, aby volby do jednotlivých nemocenských pokladen provedeny byly do konce tohoto roku. Devět roků uplynulo, od které doby jsme neměli vůbec žádných voleb do nemocenských pokladen. Mně se nyní zdá, že to má ještě jiné pozadí. Zákonem z roku 1921 změněno bylo také zastupitelské právo dělníků v nemocenských pokladnách. Jest nyní pro dělníky poněkud příznivější, a aby k tomu nedošlo, by dělníci toto právo mohli vykonávati, odkládají se jednoduše volby do nemocenských pokladen a čeká se, až do té doby dojde k novému zákonu, podle kterého se dělníkům dá podstatně horší zastoupení. Žádáme tudíž, aby také tento náš návrh byl přijat. Námitka pana zpravodaje, že není možno v této krátké lhůtě provésti volby do nemocenských pokladen nemůže platiti, rovněž nikoli ta okolnost, že do té doby bude hotovo sociální pojištění. Očekáváme, že bude hotovo a zajisté určitě má býti hotovo, ale přes to musí se přece přiznati, že přece existuje také přechodní doba a že v této přechodní době by mohli již působiti noví funkcionáři v jednotlivých nemocenských pokladnách, kteří vyšli z nových voleb. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dále p. sen. Průšovi.

Sen. Průša: Ctění pánové a dámy! Přejímáme plnou měrou zejména důvody, které zde byly vedeny se strany kolegy Jarolima. To, co uvádí a žádá se své strany ohledně změn v zákoně, je plně oprávněno. Ovšem, pokud jsou zde činěny námitky, že snad by to znamenalo oddálení zákona, tedy to je podle dosavadní praxe u nás bohužel skutečně pravda, poněvadž

pánové si to již tak zařídili. Zvláště z publikování výroku nejvyššího správního dvora je patrno, že snad to už bylo uměle připraveno, aby nemohlo býti na tom dále pracováno. Přes to, že o tom jednáno bylo již v květnu, přichází výrok teprve na začátku července ve známost, aby snad zákonodárné sbory, resp. zástupci sociálně hodně slabých vrstev nemohli v tom případě zasáhnouti v zákonodárných sborech. Jisto je, že to, co na příklad mluví se v resoluci, je až přespříliš neviňoučké, a nedovedu pochopiti, že pánové nemohli zde říci něco otevřenějšího, ač vím, že podle dosavadní praxe, jestliže u nejvyššího správního soudního dvora se nerespektuje ani zákon tak, jak jasně zní, ani resoluce nepomůže, ani návrh, poněvadž praví totéž, co je v prvním paragrafu, a tudíž pánové si to budou vykládali zase po svém,budou-li chtíti.

Co tedy chcete vsunout do toho zákona, to nemohu pochopiti, poněvadž § l jasně mluví: >Pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Je-li služka, posluhovačka zaměstnána celý svůj život, je to nějaký příležitostný výdělek? Není. Jak k tomuto rozsudku mohli páni právníci přijíti u nejvyššího správního dvora, i proč to učinili, plně chápu. Nejsem naprosto v nějakých pochybnostech, proč se tak stalo, poněvadž páni mají příliš zájem na tom, aby kapitálově silné vrstvy co možná i ty dosti malé vymoženosti v oboru sociálního pojištění ještě oklestily.

Pokud snad kolega referent mluvil o čeledním řádu, myslím, že u nejvyššího správního soudu měli se pánové podívat trochu dále, když chtěli vynášet rozsudek, co stojí v tom zákoně, měli se podívat zejména na konec, na § 77, který praví: >Tímto dnem, kterého vstoupí v platnost pojištění naznačené v § l, pozbudou platnosti všechny předpisy, vztahující se k předmětům tohoto zákona, pokud se nedají uvésti v soulad s obsahem jeho.< Tedy čelední řád automaticky padl zněním § 77, a nemají pánové v tom ohledu nijakého práva se ho dovolávat.

Když jsme již zde, máme snad také právo žádat, aby naši páni právníci, zejména, pokud rozhodují v soudech, měli trochu smyslu pro sociální potřeby občanstva a zejména takových hospodářsky slabých a utištěných, jako jsou právě domácí zaměstnanci a zejména služky.

Pánové měli přece i jiné východisko, a to v § 36. Toho snad mohli pánové také použíti. Když si to nemohl soudce srovnati ve svém mozku, proč alespoň neučinil výjimku ve svém výroku, totiž že snad zaměstnavatel, když by se mu to zdálo sporným, může příspěvky dodatečně si strhnout. To bych spíše chápal, kdyby to byl vsunul do zákona. Když se podíváme na celou dnešní praxi - je to již třetí takové rozhodnutí v nejvyšší instanci soudní - pak musím opakovati to, co jsem jíž byl nucen zde často uvésti, že v tomto státě přes to, že je tak vysoce demokratický, všechno se schyluje k tomu, aby buržoasie, těžký kapitál stal se rozhodujícím činitelem. (Sen. Šťastný: To jsou přehmaty!) To vy chcete nazývat přehmaty, kde se vlastně anuluje zákon, usnesení dvou zákonodárných sborů rozhodnutím nejvyššího soudu? Nemohu pochopiti, od čeho jste zde, jestliže může právník v některé instanci soudní to, co vy jste v zákoně jasně a striktně stanovili, změniti. To nemůžete chtíti vysvětliti nějakým omylem, to je tendence vládnoucí oklestiti to, co se vám podařilo na sociálně-politickém poli učiniti, to je umělá tendence a já jsem zvědav, jak se při hlasování zachováte. Resolucí nebo návrhem nic nezměníte, ale řekněte otevřeně těm pánům, že už je toho dost. Postavte se jako skuteční socialisté na třídní stanovisko a řekněte pánům, že stát má také povinnost hospodářsky slabým vycházeti vstříc. Vyšší instance nesmí se nikdy zneužívati k tomu, aby sociálně slabé vrstvy byly přímo okrádány takovým umělým způsobem o práva, která jim byla přiřčena zákonem.

Místopředseda Kadlčák: Poněvadž návrhy p. sen. dr. Hellera, Jarolima a soudr. byly panem zpravodajem přečteny, mám za to, že není jích potřebí znovu čísti. Doufám, že slavný senát s tím bude souhlasiti. (Souhlas.)

Uděluji slovo p. zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Jaroš: Kolega sen. Jarolim nás apostrofoval, abychom působili k svolání sněmovny. Nevím, zdali sociální demokraté němečtí ve sněmovně učinili, podobné návrhy, jako byly učiněny zde vámi, ale jestli je učinili a byly zamítnuty, tedy nemělo by žádného účelu domáhati se svolání dolní sněmovny, když před několika dny ona pronesla svůj názor o této otázce. (Odpor a výkřiky něm. soc. demokratů.)

Pokud kol. Průša se táže, jak my se v té věci zachováme, mohu mu jen odpověděti, že nesouhlasíme s tím rozhodnutím, že trváme na tom, že zákonodárce tehdy měl na mysli služebné, poněvadž se o služebných mluvilo, a proto žádáme, poněvadž se správnímu soudu nezdá dosti jasné znění § 4, aby ihned vláda připravila novelu zákona a předložila ji zákonodárným sborům, aby nade vší pochybnost bylo dokázáno, že služebné podle zákona pojištění podléhají. Jiných prostředků v našem právním a ústavním státě nemáme. Vidíme-li, že se stal nějaký přehmat, musíme se snažiti, aby se napravil. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti o navržené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hlasovati takto:

O pozměňovacím návrhu sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. k §u l zákona z 15. květná 1919, č. 268, pak

o pozměňovacím návrhu sen. Jarolima, dr.Hellera a soudr. k §u 7 zákona z 22. prosince 1920, č. 689, pak

o článku I. a článku II. osnovy zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli buď ve smyslu uvedených návrhů neb podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme podle toho postupovati.

Kdo souhlasí, aby § l zákona z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., doplněn byl podle návrhu sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 7 zákona z 22. prosince 1920, č.689 Sb. z. a n., zněl podle návrhu sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. se zamítá.

Kdo souhlasí s článkem I. a II. osnovy zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se p. zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Jaroš: Nikoli.

Místopředseda Kadlčák: Nemá. Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Přistupujeme k hlasování o resolučním návrhu sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr.

Kdo s tímto resolučním návrhem sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr. souhlasí, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je menšina. Resoluční návrh je zamítnut.

Tištěná resoluce byla odvolána, budeme hlasovat o resolučním návrhu sen. dr. Krouského a soudr.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluční návrh je schválena tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen.

Přistupujeme k dalšímu odstavci, jímž je

Navrhují, aby věc tato projednána byla v celkové lhůtě 3/4 hodiny se stanovením řečnické doby na 1/4 hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Ackermann, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

Udělují slovo p. zpravodaji sen. Ackermannovi.

Zpravodaj sen. Ackermann: Sociálně-politický výbor projednal ve schůzi dne 3. července 1923 usnesení poslanecké sněmovny a došel k jednomyslnému názoru, že požadavek za dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných ve výši 220 mil. Kč vyplývá z plnění zákona ze dne 12. srpna 1921. K provádění zákona o podporách v nezaměstnanosti zařaděna je ve státním rozpočtu pro rok 1923, kap. 21., tit. 5, § 4., částka 75 mil. Kč. Náklad vyplacených podpor v nezaměstnanosti jak přímo, tak prostřednictvím podniků a ve způsobu příspěvků na nouzové práce činil podle výkazů zemských správ politických v měsíci lednu a únoru celkem 108,470.735.99 Kč.

Z uvedených cifer vyplývá, že náklady na nezaměstnanost stouply, a je tedy na snadě, že částka 75 mil. Kč, povolená v rozpočtu na rok 1923 na provádění zákona nestačí, a je proto potřebí, aby nemá-li nastati porucha v provádění zákona o podpoře v nezaměstnaností, povolen byl dodatečný úvěr ve výši 220 mil. Kč.

Podle zpráv, které nás docházejí do sekretariátu odborových dělnických organisací, uvádím příklad z oboru textilního. Tou dobou je na 30.000 úplně nezaměstnaných textilních dělníků, a pokud je textilní dělnictvo zaměstnáno, jest zaměstnáno 30 % 4 dny v týdnu, 30 % 3 dny v týdnu a 30 % 2 dny v týdnu a ještě jen přechodně, neb ze všech zpráv vyplývá, že zahájila-li někde továrna provoz, bude udržen jen po dobu 2-3 měsíců. (Předsednictví převzal předseda.)

Aby slavný senát byl blíže obeznámen se stavem nezaměstnanosti, dovolím si z důvodové zprávy sděliti některá data. V roce 1922 vzrostla nezaměstnanost tak, že osob přímo státem podporovaných bylo v říjnu 73.261, v listopadu 113.514, v prosinci 152.550, v lednu 1923 počet osob podporovaných přímo státem vzrostl na 202.625 a klesl v únoru na 195.944, v březnu na 123.356.

Prostřednictvím podniků bylo podporováno v říjnu 86.093, v listopadu 92.907, v prosinci 91.154, v lednu 1923 počet osob podporovaných prostřednictvím podniků zůstal přibližně stejný, totiž 88.601, klesl pak v únoru na 65.260, v březnu na 52.899 a v dubnu na 48.537. Náklad vyplývající na podporu nezaměstnanosti ať prostřednictvím podniku anebo ve způsobu příspěvku na nouzové práce činil podle výkazu zemských správ politických v lednu a února 1923: v Čechách 74,103.685,02 Kč, na Moravě asi 21 mil. Kč, ve Slezsku 5,466.367,90 Kč na Slovensku 7,900.676 Kč, celkem 108,470.735,99 Kč. Náklad vyplývající na podporu za měsíc březen lze odhadnouti na 45 mil. Kč takže náklad na prvé čtvrtletí 1923 obnáší 150 mil. Kč. Dodatečný úvěr 220 mil. pro úhradu nákladů spojených s prováděním zákona o podpoře nezaměstnaných lze považovati, za dostatečný. Z této částky vyhraditi jest 2 mil. Kč pro rozpočtovou položku Podkarpatské Rusi a hraditi je z ní též náklad spojený s výlohami za bezplatnou jízdu nezaměstnaných po železnicích podle §u 12, odst. 4. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., který jest hraditi ministerstvu železnic z prostředků ministerstva sociální péče, a pak náklad spojený s placením výpomocných sil zjednaných na provádění zákona o podpoře nezaměstnaných.

Chci se v krátkosti dotknouti některých posledních zjevů, které vyplynuly ze samého zákona, V prvé řadě chci se zmíniti o tom, jak obchází se zákon podle novely zákona ze dne 21. prosince 1922. V §u 5, odst. 2. je zákonem stanoveno: > Všichni zaměstnavatelé jsou povinni hlásiti uprázdněná místa u místně příslušné veřejné sprostředkovatelny práce nebo odborové sprostředkovatelny práce, pokud kolektivní smlouvou jsou k tomu vázáni.< Toto ustanovení dodržuje se snad jen v těch případech a u těch odborů, které kolektivní smlouvou jsou k tomu vázány. V odborech, kde kolektivní smlouvou průmyslníci k tomu vázáni nejsou, ustanovení zákona se pomíjí nejen zaměstnavateli, ale i představenými okresních politických správ, že nestíhají zaměstnavatele, kteří ustanovení zákona přecházejí tím, že přijímají do práce hospodářsky zajištěné zaměstnance a zaměstnance závislé na příjmu z práce s dobrou kvalifikací ponechávají na starost státu. Ať děje se tak vědomě nebo nevědomě, je to sabotování státu průmyslníky, a kde znalost zákona vědomě se přehlíží, je to sabotování státu pomocí úředníků. Zákon sice v §u 20 praví: >Opomene-li zaměstnavatel hlásiti uprázdněné místo, dopustí se přestupku a má býti trestán peněžitou pokutou 200 Kč, v případě ne-dobytnosti vězením v trvání jednoho týdne<, ale že by již některého zaměstnavatele tento trest stihl, při spoustě případů přecházení ustanovení zákona, není nám známo, jako nám není známo, že by úředníci přehlížející toto ustanovení byli aspoň napomenuti.

Je mi znám případ ve Kdyni, že akciová společnost přádelny na hlazenou přízi zařídila si dokonce sprostředkovatelnu práce na faře, kde vystavovány byly dělnictvu lístky pro přijetí do práce a dělnictvo s vydanými lístky u úřední sprostředkovatelny do práce přijato nebylo. Přes to, že jsem o případu tom příslušné úřady upozornil, nebylo proti firmě z moci úřední zakročeno.

Nejinak máme nyní nové nesnáze vyplývající nám z výkladu §ů 3 a 18 zákona. V poslední době děje se, že nezaměstnanému dělnictvu, beroucímu podporu v nezaměstnanosti po dobu šesti neb devíti měsíců, podpora se zastavuje, aneb že na žádost o její prodloužení výplata další podpory se snižuje o 50 % s výhradou, že podpora se povoluje jen živitelům rodin. Toto opatření úřední se děje, aniž by vyslechnuty byly podle §u 18 zúčastněme organisace. Opatření toto jest opatřením úsporným, aniž by bylo uvažováno, zdali čtyř- nebo pětičlenná rodina může býti živa, když přizná se hlavě čtyř- až pětičlenné rodiny 4,50 Kč denní podpory, rodiny, v níž jsou členové výdělečně schopni, ale svobodni, žijí ve společné domácnosti, ale práci nemají a nemohou si ji za žádných okolností opatřiti. Nebéře se ani v mnohém případě ohled, že tímto zákonitým opatřením jsou postiženi v mnohém případě svobodní dělníci, kteří přesídlením za prací ze svých domovů, kde práce nemají tuto si opatřili, ale ta práce jest jenom přechodné zaměstnání. Zůstanou na místě v domnění, že v krátké době budou zaměstnáni. Co budou dělati, když se podpora těmto nešťastným lidem odnímá, o tom úřady neuvažují, když žádného náhradního zaměstnání se jim nemůže poskytnouti. Neuvažuje se, co budou dělati mladí dělníci a dělnice, kteří jsou postiženi ztrátou rodičů, sirotci, když se jim podpora v nezaměstnání zastaví.

Co se na nich uspoří po této stránce, bude se musiti na druhé straně vydat v nákladech na ústavy, poněvadž tato opuštěná mládež bez prostředků na výživu rychle podléhá zkáze. Je proto nutné, aby § 18 zákona o podporách v nezaměstnanosti byl vykládán liberálněji, a má-li se podle něho postupovati, aby vyžádána byla dobrá zdání zúčastněných odborových organisací.

Pokud se týká nezaměstnanosti na Slovensku, a v Podkarpatské Rusi, podle názorů průmyslníků je příčina nezaměstnanosti ve vysokých dopravních tarifech. Podle posledních zpráv je naděje, že v krátké době těmto příčinám bude odpomoženo, že tarify budou na tamních drahách přizpůsobeny tarifům drah státních podle platných sazeb v zemích českých a že při dopravě po Dunaji při úpravě tarifů připadne úloha, aby levnými tarify umožněna byla náhrada dopravy v sousedních státech. Jsme jistě, všichni s krokem tímto spokojeni, ale pochybujeme, že se dostaví žádoucí výsledek, aby uveden byl celý průmysl do chodu, poněvadž máme trpké zkušenosti. U nás bylo si také stále stěžováno, že průmysl je zatěžován vysokými mzdami, dopravními tarify a uhelnou dávkou. Mzdy dělnické sníženy o 20-50 %, s odbouráním rodinných přídavků v mnoha případech, sníženy tarify na dovoz surovin, snížena uhelná dávka, což všecko podle názoru průmyslníků průmysl zatěžuje a nečiní konkurence schopným, a vidíme, že provoz v továrnách se nezvětšuje. Jestli snad podle výkazů nezaměstnanost klesla, je to jen přechodný pokles nezaměstnanosti, a je proto nutným opatření povolení dodatečného úvěru k podporám nezaměstnaných ve výši 220 milionů Kč, jak vládní návrh požaduje. Vládní návrh vyhovuje pouze největší tísni rodinám nezaměstnaností postiženým. Vytýká se s mnoha stran dělnictvu, že hospodářskou tíseň samo, zavinilo, a slyšíme s mnoha stran, kdyby byla dobrá vůle u dělnictva, že by si práci opatřilo. Tomu tak není. Přání a projevy dělnické vyznívají v každém případě ve volání po práci, ale toto volání po práci nenachází sluchu u těch, kteří by práci mohli dáti a kteří by se mohli o práci postarati.

Teprve při poslední schůzi Svazu průmyslníků se objevila jedna bílá vrána z celého toho Svazu průmyslníků, která také nepokrytě řekla, že není vždycky třeba, aby snad jen průmysl se spoléhal a žádal, aby vláda nebo stát se staraly o zaměstnání jejích závodů, ale že je potřebí, aby také sami průmyslníci snažili se své závody dostati do náležitého chodu.

Pokud je mi známa ona firma, jejíž mluvčí toto na poslední schůzí Svazu průmyslníků prohlásil, mohu konstatovati, že skutečně svou vlastní osobní pílí a přičiněním plně provoz závodu udržuje nejen přechodně, ale skoro celoročně. A bylo by potřebí, aby pokynu onoho průmyslníka chopili se všichni průmyslníci, aby nečekali, až snad odběratelé přijdou do jejich vlastních továren, ale aby si hledali místa, kde by své výrobky mohli prodati, aby tím poskytnuto bylo dělnictvu zaměstnání.

Sociálně-politický výbor proto doporučuje vládní, návrh k přijetí ve znění, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, poněvadž měniti na tom zákoně něco nemůžeme v tom předpokladu, že jistě na podzim, až se budeme scházeti, bude vláda nucena předložiti nám nový svůj návrh, když ne celou novelisaci zákona, že přijde s požadavkem nového státního úvěru pro podporu v nezaměstnání. (Potlesk.)

Předseda: Dále má slovo zpravodaj za výbor rozpočtový p. sen. Zimák. Uděluji mu je.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Rozpočtový výbor pozoruje istú úzkostlivosť v predloženom vládnom návrhu, ktorým sa na podporu nezamestnaných k preliminovaným 75 milionov korún má povoliť ešte nový obnos 220 milionov korún; úzkostlivosť preto, že tento obnos temer určite nepostačí na tento rok pre podporu nezamestnaných. Pre štátnu pokladnicu znamená tento obnos síce značné nové zaťaženie, a síce dlžobou, ale povinnosť diktuje správcom štátu, aby za každých okolností zmierňovali biedu ľudí, ktorých produktívna, pracovná sila leží ladom vinou spoločenského poriadku. Z dôvodovej zprávy vládneho návrhu nevysvitá celý obraz nezamestnanosti, lebo pokles počtu štátom podporovaných neznamená pokles nezamestnanosti, lež pravdepodobne vypršanie podpory bez toho, že by sa nadobudlo práce.

Z tohoto neutešeného stavu sa vybrodiť musí byť najprednejšou usilovnosťou štátu i s jeho verejnoprávnými činiteľmi, ako obcami, okresami a župami. Sú predsa známe faktá, že máme rozbité silnice, neni sme chráneni pred vyliatím riek, máme nedostatočne vybudovanú železničnů sieť, máme tisíce rodín, ktoré nemajú človeka dôstojného obydlia, potrebujeme budovy pre školy i pre úrady a pri všetkých týchto potrebách, ktoré vyžiadujú ľudskej práce a pri všetkej prácechtivosti ludí ostavajú nám státisíce pracovných rúk odsúdených k nečinnosti a k nadstavovaniu dlane o almužnu. Ja uznávam, že môžu byť a sú jednotlivci, ktorí sa priživujú na sociálnych opatreniach štátu, menovite na podporách v nezamestnanosti, ale v celku a veľku nezamestnanosťou postihnutí odmítajú almužnu a chcú poctivou užitočnou pracou vydobývať si svôj vezdajší chlieb.

Že na tomto neutešenom hospodárskom stave je z najväčšej čiasti výrobný systém na vine, vyplýva jednoducho z tej skutočnosti, že sa nevykonáva práca, ktoré ľudstvo najnutnejšie potrebuje a že vykonanú prácu nemôže využiť. Máme predsa továrne a skladišťá plné vyrobeného tovaru a ľud nemá kupnej schopnosti, aby sa tým tovarom opatril. Za stávajúcich okoľností, pri tomto súkromokapitalistickom poriadku výrobnom, so stanoviska našej hospodárskej a finančnej politiky súdíme však, že sme kráčali a ideme ďalej na správnej ceste, lebo vidíme, že vyhrávame hospodársku vojnu so susednými štátmi, lebo pozorujeme, že v Rakúsku prestávajú už s bankrotárskou politikou, že v Maďarsku sa vzdávajú hospodárskeho boja zbraňou inflacie - a že Nemecko nevytrvá samo na svojom >durchhalten<, o tom nechceme tiež pochybovať.

Je tedy našou nádejou, že prežívame najkritickejšiu dobu, ba že sme prekročili kulminačny bod hospodárskej krize; a sme tiéž presvedčeni, že poskytnutie podpory v nezamestnanosti je minimum povinnosti, čo na zmiernenie biedy štát vykonať musí.

Rozpočtový výbor dáva súhlas k tomuto vládnemu návrhu v presvedčení, že keby sa obnos ukázal za nedostatočný a hospodárska kriza trvala, znovu sa bude vláda uchádzať o súhlas zákonodarných sborov za ďalšie nutné obnosy ku zmierneniu biedy nezamestnanosťou postihnutých. (Pochvala. )

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášení: p. sen. Hecker, dr. Hilgenreiner a Průša. Uděluji slovo p. sen. Heckerovi.

Sen. Hecker (německy): Slavný senáte! Když roku loňského při projednávání rozpočtu pro účely sociálního pojištění zejména pro podporu nezaměstnaných preliminována byla částka 75 milionů, prohlásili jsme s tohoto místa, stejně jako naši soudruzi v poslanecké sněmovně, že tato částka jest tak nepatrná, že vzhledem k panující hospodářské krisi vystačiti může jen pro část roku. Tehdy nám zástupcové vlády prohlašovali, že, jestliže tato částka bude spotřebována, samozřejmě bude nutno opatřiti nové prostředky. To nyní nastalo. My však jsme již tehdy projevili pochybnosti a prohlásili, že ministerstvo sociální péče, poněvadž pro účely podpory nezaměstnaných má tak nepatrné prostředky, dostává se do odvislosti od ministerstva financí. Co jsme tehdy řekli, nastalo. Povolená částka byla brzo spotřebována a my dnes se musíme zabývati podruhé s touto otázkou, podruhé v tomto roce musíme povoliti dodatečný úvěr, jak to zákon obsahuje.

Pochybnosti, které jsme projevili, ukázaly se také býti správnými. Tím, že ministerstvo sociální péče má podle rozpočtu tak málo prostředků k disposici, dostalo se skutečně do poměrů odvislosti od ministerstva financí, a to takovým způsobem, že škodu z toho nésti musí nezaměstnaní. Tato škoda spočívá v podstatě v tom, že ministerstvo sociální péče nemá těch prostředků, aby podporu v nezaměstnanosti vyplácelo ve smyslu zákona, nýbrž vždy jen podle dočasně pohotových prostředků. Tak došlo ovšem k zmenšení podpor v nezaměstnanosti. Při této příležitosti chtěli bychom se otázati: Co pak vlastně ze zákona ještě zbylo? Zákon praví, že každý, kdo bez viny zůstal bez zaměstnání, obdržeti má ve městech přes 7000 obyvatel 10 Kč, ve městech pod 7000 obyvatel 8 Kč výdělečně činní členové rodiny 5 Kč, děti a ženy, které bydlí ve společné domácnosti, 2 Kč denně. Co z toho zůstalo? Víme, že podpora v nezaměstnání prodloužena byla na 1 1/2 roku. Ale vidíme, že se nedodržuje ani výše podpory ani doba podpory. Jak všichni víme, byly dokonce v poslední době vydány určité směrnice, aby podpora v nezaměstnanosti byla snížena na 50 %. Kdežto jsme ještě před krátkou dobou mohli říci, že teprve při těch, kdož brali podpory přes 9 měsíců, nastalo zmenšení podpory, došlo to v poslední době již tak daleko, že se podpora snižuje již po mnohem kratší lhůtě, na příklad po 3 měsících. Ale i tito dělníci nebyli na tom ještě nejhůře. Hůře bylo s těmi, kteří vůbec byli vyloučeni.

Číslice, se kterými vláda zde pracuje a dokazuje, že nezaměstnanosti ubylo, jsou falešné, falešné od začátku až do konce. Podle toho, jak se podpora vyplácí, jak se restringuje pro nezaměstnané, třeba se to shoduje; jestliže však k tomu připočtete tisíce a desetitisíce nezaměstnaných, kteří již žádné podpory nedostávají, shledáte, že tyto číslice jsou naprosto falešné. Tak lze nezaměstnanost odstraniti na papíře a kdyby to bylo možno, mohla by se podpora zastaviti vůbec a mohlo by se pak cizině říci: v Československu jsme také hospodářsky tak konsolidováni, že již nemáme ani jediného nezaměstnaného! Tak by to již šlo udělati, neboť na všechny věci musíme pohlížeti přece jen tak, že jsou určeny, aby vytíraly zrak cizině. Když čteme mezinárodní zprávy: >Zde v Československu platí se na podporách v nezaměstnanosti tolik a tolik a tak a tak dlouho<, tož ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Ve skutečnosti jest ministerstvo sociální péče vydáno na milost a nemilost ministerstvu financí, zdali mu vůbec příslušné prostředky povolí. Nechci se při tom pouštěti do toho, zdali ministerstvo financí v tomto smyslu škrtá také požadavky, které klade ministerstvo národní obrany; všechny zkušenosti však dokazují, že tomu tak není.

Jestliže zemědělské kruhy jsou snad těžce poškozeny krupobitím a jinakými živelními pohromami, pak jsme posledními, kteří by této části obyvatelstva, která nějakým neštěstím byla postižena, nepřáli a nepřiznali největší a nejdalekosáhlejší podpory, ale mám za to, že by přece našim směrodatným kruhům mělo býti jasno, že nejchudšími, nejbídnějšími a nejnešťastnějšími lidmi mohou býti jen nezaměstnaní dělníci; to jsou ti, kteří již ničeho nemají, když opustí pracovní místo, kteří již nemají žádné naděje, kteří nemají sebe bídnější chaloupky, kteří tu se svojí rodinou jsou přímo v nouzi a bídě. A na těchto lidech kteří k tomu přicházejí právě tak nevině jako ti, kdo poškozeni byli živelní pohromou anebo jinak, právě na těchto nejchudších, na těchto nejbídněji postavených, právě zde se nejvíce spoří. Podali jsme následkem toho příslušné návrhy, svazy odborových organisací podaly loni včas návrhy ohledně krise. V tomto roce konaly se porady, konference a ankety se zástupci vlády. Podali jsme určité návrhy k možnému anebo částečnému odstranění hospodářské krise, podali jsme návrhy, jak bylo by lze hospodářskou politiku, která přece z valné části vedla k této nezaměstnanosti, změniti, byť také nikoli ze dneška na zítřek, tož přece postupně. Nestalo se však zcela ničeho, jen několik prázdných slibů! Ale jest zvláštní - můj kolega před chvílí již o tom mluvil v jiné souvislosti - jestliže kruhy podnikatelské, jestliže obchodní komory něco chtějí od vlády, tu vláda jeví velikou ochotu, ale když dělnictvo něčeho žádá, tu se přes to přejde k dennímu pořádku.