A jestliže v jedné z posledních schůzí sociálně-politického výboru zde zástupce ministerstva sociální péče prohlásil, že se to přece tak neprovádí, že se stávají jen zcela ojedinělé případy, že dělník bývá ve svém zákonitém právu zkrácen, pak nevím, jak lze dospěti k takovémuto názoru. Mohl,bych vám z vlastní praxe, z průmyslového pohraničního území v Liberci a okolí uvésti tisíce případů, kde lidem byla odňata podpora v nezaměstnanosti, vdovám, které tu jsou se dvěmi, třemi dětmi, jen náhodou proto, poněvadž nemají vlastního bytu a bydlí u někoho známého, tedy takřka ve společné domácnosti; mnoho případů mohl bych uvésti, kde na příklad mladý muž, který jest 2 až 3 roky ženat a má jedno nebo dvě děti, se svojí ženou musí žíti u rodičů anebo u tchána nebo tchýně, poněvadž neobdrží bytu. A z toho důvodu, poněvadž žije ve společné domácnosti s rodiči anebo s tchánem anebo tchyní, odebere se mu podpora v nezaměstnanosti. Hochům a dívkám 18, 20, 24, 26, 30 let béře se podpora, poněvadž otec jest zaměstnán 3, 4, v nepříznivějším případě 6 dnů týdně v textilním průmyslu a při plném zaměstnání, má-li štěstí, vydělá 120 Kč týdně; tu má také ještě uživiti syna a dceru, neboť ti nesmějí činiti nároku na podporu. Takovýchto případů není po jednom, jest jich desetitisíce. Ovšem zmizejí z listiny nezaměstnaných, ze statistiky vlády. Mohl bych vám uvésti případ, že se takovým lidem ještě dávají zcela jiné rady; jest zde 17 až 18tiletý mladík, otec pracuje jen pro krátkou dobu, sestra jest zcela bez zaměstnání, jsou zde ještě malé dítky; 18 letý mladík nemůže obdržeti žádnou podporu v nezaměstnaností. Proč? Řeklo se mu: Jsou nyní borůvky a hříbky! Tomu však dnes již tak není, neboť do lesa se dnes beze svolení nesmí jíti, sice ho zavřou. Tito lidé a právě tito mladí lidé - rodiče již je nemohou živiti - vychováváni jsou přímo na zločince. Povalují se, berou výdělek, kde se naskytne. Zdali poctivým nebo nepoctivým způsobem, tu se již rozdílu nečiní, neboť hlad velice bolí!

Chtěl bych při této příležitostí ještě na něco poukázati. Ukazuje se vždy k tomu, že právě v pohraničním území v textilnictví jest nezaměstnanost největší. To souhlásí. Nezaměstnanost se však zvětšuje ještě tím, že dříve sta a tisíce německých dělníků z pohraničního území za obchodních krisí šlo do Německa anebo někam jinam za prací, kdežto dnes to již nejde.

Ne že by tam nedostali práci, ale těmto lidem ztěžuje se cesta za hranice, a to z toho důvodu, protože nezaplatili ještě daně z příjmu, ježto předpisy z let 1918 a 1919 nebyly včas vypracovány a nyní, když již přes rok jsou bez práce, nemohou zaplatiti a k překročení hranic neobdrží visa. A bylo by bývalo ještě hůře, kdybychom přes hlavy mnohých si nebyli vytvořili s říšsko-německými organisacemi své vlastní zákony, kdybychom s nimi nebyli ujednali, aby se českoslovenští dělníci, jak bylo zamýšleno, po stech a po tisících nepropouštěli z práce a tím armáda nezaměstnaných se ještě nezvětšovala.

Tak mají se věci všeobecně. Nechci se dnes dotýkati toho, v čem bylo hřešeno, chci jen všeobecně tlumočiti bídu, která venku v massách nezaměstnaných lidí panuje, poněvadž se naše vládnoucí kruhy starají méně o bídu našeho dělnictva jako spíše o zachování prestiže státu na venek, aby jen naše koruna stála co nejvýše, ať třeba při tom pracující obyvatelstvo zahyne. Místo aby se dělala rozumná hospodářská politika, pokoušíte se na venek ukazovati, že v tomto státě všechno jest v nejlepším pořádku, a uvnitř jsou statisíce lidí, kteří nevědí, odkud zítra vezmou kousek chleba, statisíce lidí zoufajících, desetitisíce lidí, kteří jsou blízcí toho, státi se z nouze zločinci, a stále hrůzně stoupající zločinnost měla by přece býti vládě pohnutkou, aby pokud jde o podporu v nezaměstnanosti, nestála na onom malicherném stanovisku, jak posud činila.

Naši soudruzi v poslanecké sněmovně naproti navrhli, aby v předloženém zákoně navržená částka 220 milionů zvýšena byla na 400 milionů. Tento návrh byl naproti zamítnut. Zamýšleli jsme tímto návrhem jen to, aby ministerstvo sociální péče nebylo tak velice odvislým od ministerstva financí. Když dále také zde navrhujeme, aby vláda byla vyzvána, by odvolala všechna opatření, kterými podpora v nezaměstnanosti byla omezena, neznamená to nic jiného, nežli aby zákon zase byl obnoven. Musíme zde vytýkati zvláštnost, která by sotva v jiném státě byla možna, že oposice podstatnou svoji práci musí spatřovati v tom, aby zachovávány byly zákony, které vy sami jste dělali. A při tomto resolučním návrhu, ve kterém

žádáme jen zachovávání zákona, dožili jsme se toho naproti a dožijeme se toho asi také zde, že byl zamítnut. Jestliže tedy žádáme zachovávání a provádění zákona, prohlašuje se nám, že to nyní nejde, že není času, že jest nejvyšší čas, aby zákon byl takto udělán, neboť poslanecká sněmovna že nezasedá atd., a zákon musíme spolknouti.

Slavný senáte! Věci venku nejsou tak jednoduché, jak si to někteří pánové představují. Jestliže dělnictvo dodnes tak klidně přihlíželo, dlužno to odůvodniti tím, to můžeme klidně tvrditi, že odborové organisace dělníků dodnes učinily co bylo v jejich moci, aby dělníky podporovaly, že také jinak působíme výchovně v ten smysl, že jsme vždy prohlašovali, že použijeme všech zákonitých prostředků, abychom přivodili zlepšení. Jestliže však bude zřejmo, že všechny tyto snahy nevedou k žádoucímu cíli, jestliže dělnictvo venku, uvidí, že všechna jeho trpělivost se vykládá jen tak, jakoby s tím bylo srozuměno a dalo si všechno klidně líbiti, pak může se lehce státi, že také zde nálada se úplně změní.

Chtěl bych ke konci ještě říci: Jestliže nyní následkem opětovných intervencí u vládních kruhů zkrácení podpory zmírněno bylo z 50 % na 25 %, to jest, nemá-li býti povoleno 50 % zákonité podpory, nýbrž 75 %, pak třeba to znamená oproti posledním dnům malý pokrok, pochybují však, že to bude provedeno. Jestliže ministerstvo financí udělilo takřka svolení, aby se místo 100 % vyplácelo 75 % - nevím, zdali jsem správně informován - myslím, že ačkoli tu stále ještě jest zkrácení o 25 %, že také to ještě nebude dodrženo a že se bude pak dále zkracovati. Chci proto upozorniti, že tento stav jest neudržitelný. Žádáme vás, abyste přijali náš resoluční návrh. Při tomto resolučním návrhu nemůžete se opírati o to, jak to bylo při předchozím bodu denního pořádku, že tím nastane bezzákonný stav v této otázce. Zde potřebuje se shromáždění jen usnésti, že zákon vstoupí v platnost. K tomu není potřebí nového zákona, a k tomu jest skutečně v tomto smyslu potřebí jen pokynu se strany zúčastněných vládních míst.

Prosíme tudíž, abyste náš návrh přijali, prosíme vás, abyste zavedli zákonitý stav, a prosíme, aby se při poukazování podpor v nezaměstnanosti postupovalo co nejliberálněji, poněvadž se domníváme, a také jsme přesvědčeni o tom, že to, čeho se tímto způsobem pro tyto nejnešťastnější lidi použije, mnohem produktivněji bude uloženo, nežli kdyby se toho použilo k tak mnohým neproduktivním účelům, jak to již často bylo uvedeno. Prosíme vás tudíž, abyste náš návrh přijali, i vybízíme vládu ještě jednou s tohoto místa, aby s nezaměstnanými zacházela tak, jak toho zasluhují, protože to přece jsou také lidé a mají právo na život v tomto státě. (Potlesk a souhlas na levici.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku p. sen. dr. HiIgenreinerovi.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Smutná rána nezaměstnanosti stále ještě hnisá na těle lidu tohoto státu. Jest něčím nesmírně smutným, když zdatní lidé, jakých národové tohoto státu mají hojnost ve svém středu, když pracovití lidé se zdravými údy a moudrou hlavou jsou nuceni přijímati almužnu, místo aby sobě vlastní prací zjednávali živobytí pro, sebe a pro své příslušníky. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Soukup.) Jak se má věc v tomto státě? Podle úředních číslic bylo v lednu 1923 podle výkazů zprostředkovatelen práce asi 440.000 nezaměstnaných, v únoru asi 414.000, v březnu asi 368.500, v dubnu asi 318.000, Podporováno bylo z nich přímo anebo nepřímo v lednu asi 278.000, v únoru asi 254.000, v březnu 216.000, v dubnu asi 172.000, v květnu něco přes 163.000. Ukazuje se, že z nezaměstnaných, kteří jsou ve výkaze - pří tom zajisté nejsou vykázání všichni - dostává podporu jen dobrá polovice, sotva větší část jich, kdežto ostatní a to stoupajícím počtem zůstávají bez podpory. Z čeho žijí, není ve výkaze, ale víme z vlastní zkušeností, kolik trpké bídy tam panuje a že chudoba (namnoze dělá zločince. Na podporách bylo poskytnuto: v lednu 47 milionů, v únoru 51 milionů, v březnu 45 milionů. V dubnu klesá s klesajícím počtem podpor pro 172.000 nezaměstnaných podpora na pouze 28 milionů. Avšak se čteme-li tyto číslice - a pan zpravodaj zde vypočetl ještě více, on vypočetl pouze za leden a únor 108 milionů, já počítám jen něco přes 98 milionů - když to tedy všechno sečteme, tu přicházíme podle těchto úředních číslic na 171 milionů, nejspíše bude to asi 200 milionů ve 4 měsících 1923. A co my povolujeme, obnáší i s rozpočtem pouze 295 milionů, takže nyní v červenci to, co dnes povolujeme, jíž dávno jest vyčerpáno a dávno jíž spotřebováno. Vláda by mohla klidně říci, nemáme již ničeho z peněz z rozpočtu per 75 milionů ani ze 220 milionů dnešních, musíte nám povoliti nové peníze a proto jest skutečně velmi skromným návrh, který byl podán s jisté strany, aby dnes bylo povoleno alespoň 400 milionů. Na rok 1923 musíme asi počítati s půl miliardou, chceme-li v tomto roce pomýšleti na všechny. To jsou smutné číslice, smutné číslice zejména, poněvadž tyto peníze jsou jen výpomocí v nouzi, chudinskou podporou a zlo trvale naprosto neodstraní. Malou útěchou při tom jest, že snad třetina těchto výdajů byla použita a bude použita pro nouzové práce. V tomto smyslu bylo by obzvláště třeba vznésti výzvu k vládě, aby nouzové práce pokud možno urychlila. Mně na příklad řekl německý kolega, že se ve Slezsku při stavbě údolní přehrady u Kreuzbergu již po půl roku konají samé komise a stejný postup lze pozorovati při stavbě okresní silnice z Vávrovic do Držkovic. V těchto případech, jako zajisté v mnohých jiných, se právě dělá příliš mnoho komisí. Bída jest zde, bídě má býti odpomoženo, peníze se však vyhazují za pouhé podpory v nezaměstnanosti. Zjednejte přece práci, to by těmto lidem bylo mnohem milejší. Bylo by to také mnohem mravnějším a posilujícím pro každý národ, než když nezaměstnaný musí jíti žebrotou. To jest jedna věc, která poněkud pomůže. A druhou věcí jest dobrá organisace a provádění zprostředkování práce. Jak poměry u nás jsou, zdá se, že se nevyhneme přeskupení vrstev obyvatelstva podle zaměstnání. Ukazuje se již dnes, že mnohé odvětví průmyslu nelze udržeti v rozsahu, jaký byl posud, a že alespoň pro několik let bude se musit počítati s tím, že je třeba je omeziti. Tu nezbývá, jiného prostředku nežli dotyčné zaměstnance přeskupiti. Jestliže se vystěhují, jest to jejich věcí, dnes jest to velice ztíženo. Bylo by nejlépe, kdyby všichni mohli zůstati ve své vlasti. Ale pak dlužno pečovati o to, aby přiměřeným zprostředkováním práce z jedné skupiny ke druhé, na příklad k zemědělství, mladým lidem poskytnuta byla možnost trvalé práce. Jedno chci zde zdůrazniti: právě nyní musí přirozeně býti počítáno na solidaritu mezi dělníky a podnikateli. Také pan sociálně-demokratický zpravodaj dnes zdůrazňoval, že podnikatelé musí hledati nová odbytiště, a nové příležitosti k výdělku. Víme také právě zde, jak důležitým jest obchodník, jak důležitým jest podnikatel, a jak se chybuje, když se stále poměr mezi dělníkem a podnikatelem líčí jako protiva místo jako existence vedle sebe a společná. Nejkrásnější továrna jest samozřejmě bez dělníků hromadou kamení a železa, jež každým dnem stárne. Ale zrovna tak jest pravdou, že sta a tisíce pilných rukou a zdatných hlav není ničím, nic nevydělává a žíti nemohou, není-li zde organisátora, podnikatele, jak toho právě nynější hospodářský řád vyžaduje. Opačný pokus učiněn byl v Rusku, kde se kapitál a podnikatel beze všeho odhodil stranou a kde se zavedla hospodářská forma, se které nejsou ti, kdož ji chtěli říditi. Před tímto zlem nechť nás Pán Bůh chrání! A proto musí, poněvadž dělník a podnikatel na sebe jsou odkázáni a jejich společný zájem to vyžaduje, každý podnikatel a dělník se přičiniti, co nejlépe může. Neboť neexistuje jen vykořisťování se strany podnikatele, platí-li za řádnou práci špatnou mzdu, nýbrž vykořisťování se strany dělníka, jestliže za dobrou mzdu koná špatnou práci anebo příliš málo práce.

Tážeme-li se nyní při nezaměstnanosti, kde hledati příčiny toho, uvedl bych pro náš stát zejména dva důvody. První důvod se jmenuje Francie, resp. blázni nebo zločinci pařížští jsou vinni, že Evropa ani hospodářsky nemůže dojíti klidu. (Výkřiky německy: Katolická Francie!) Ano, >katolická Francie< se svojí odlukou církve od státu! Francie obdržela reparace, Francie potřebuje peníze, Německo musí platiti, zajisté. Ale velevážení, jak se věci dnes mají, poznává svět více a více: Francie nechce reparací, nechce německých reparací, chce německou půdu. Francie nechce náhrady, Francie chce lup. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) To poznává svět víc a více. Francie jest dnes pro kulturní pokrok celé Evropy největší škodou, a každá mocnost, která Francii v tom podporuje, také náš stát, resp. Malá Dohoda, kdyby při tom Francii konala pomocné služby, krvavě by se prohřešila na politickém a hospodářském míru Evropy. Odtud přichází bída, odtud veliká nezaměstnanost v Anglii a v jiných zemích, jakož i u nás. To jest nejvnitřnější příčinou nezaměstnanosti: válka nezpůsobila tolik škod jako tato šílená politika Francie, kteráž ačkoli zvítězila, dnes ještě cvaká zuby strachem před vzmáhajícím se Německem.

Druhý důvod pro nezaměstnanost v tomto státě jmenuje se Československo, jest to pochybená hospodářská politika tohoto státu. Se všemi těmi, s nimiž jsme měli udržeti hospodářské styky, jsme se znepřátelili a za to jsme hledali přátelství s těmi, kteří nám hospodářsky nemohou poskytnouti ničeho anebo jen velmi málo. Co nám může Francie poskytnouti v hospodářském ohledu? Šampaňské a právě tak drahé důstojníky. A jak chová se Francie k nám v ohledu hospodářském? Malé Rakousko má již svojí obchodní smlouvu s Francií pod střechou. Naši vyjednávači však musili se z Paříže vrátiti s nepořízenou, poněvadž přes tuhé politické přátelství nemůžeme dostati žádnou obchodní smlouvu, neboť Francie klade nám podmínky, které by ještě několik odvětví průmyslu u nás, jako na příklad průmysl mlynářský, zničily. Taková jest právě naše politika, politika frází, která se řídí podle všech možných sympatií srdce, kterých pak tu není, když dojde k placení. Tato pochybená politika jest z valné části vinna, že jsme ztratili svá stará odbytiště a doposud nezískali nových. A pokud nebude otevřen Východ, ani zde nelze očekávati změny. Existují dnes ještě listy, obzvláště listy českých národních demokratů, které nemají větší radosti, nežli když se Německu vede hodně špatně, a nevidí při tom, že při tom zaniká nejsilnější kupec pro tuto republiku. To jest šílená zlomyslnost. Tím, že se navzájem ničíme, nedostáváme se výše. Také pro státy platí: nikoli proti sobě, nýbrž spolu a to obzvláště mezi sousedy!

Velevážení, na tyto oba důvody považoval jsem za nutno poukázati, mluví-li se dnes o nezaměstnaností. A nyní otázka: odkud pak vzíti těch 220 milionů na podpory? To se zde v předloze vyjadřuje skrytě: vláda obdrží svolení k > finanční operaci, to jest, vláda obdrží svolení dělati dluhy v tomto oboru. My v Československu netiskneme nových bankovek, ale kdybyste se u bank zeptali, jak hluboce vláda vězí v kontokorentu bank, pak měli byste dojem, že to neděláme mnohem lépe nežli druzí. Druzí tisknou dluhopisy ve formě bankovek a my dáváme bankám dluhopisy ve formě pokladničních poukázek. S děláním dluhů nemůže to takto jíti dále. Náš průmysl, živnosti a zemědělství, upadá stále hlouběji do dluhů, již válečnou půjčkou jsou jejich prostředky velice vázány. Kdyby se alespoň jejich prostředky uvolnily, že by se do podzimu spravedlivým způsobem vyplatila válečná půjčka, jak se před nějakým časem slibovalo, pak by tím zjednána byla malá pomoc v tomto směru pro podnikatele a pro dělníky. Ale také to zdá se býti jenom slibem, na kterém nelze budovati. Odkud tedy vzíti prostředky? Odbourali jste tak silně, ale tak smutně platy státních úředníků, ačkoli drahota nepoklesla. Začněte konečně jednou právě tak silně a chcete-li, ještě silněji, ale spravedlivěji odbourávati tam, kde odbourávati třeba, u francouzských důstojníků a u všech těch, kteří odtamtud jsou komandováni. Odbourávejte u vojska a budeme míti peníze netoliko pro nezaměstnané, nýbrž pro mnohou práci, kterou dáme našim nezaměstnaným, abychom je uchránili před almužnou.

Velevážení, jestliže dnes hlasujeme pro prodloužení úvěrů pro nezaměstnané, pak jest to zároveň protestem proti šílené politice Francie a proti nerozumné politice v tomto státě, která otřásá hospodářským řádem a sociálním mírem a která tímto způsobem vždy znovu dociluje toho, že nezaměstnanost zůstává trvalou, hnisavou ranou na těle celé Evropy. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Dále slovo má p. sen. Průša.

Sen. Průša: Ctění pánové! Pan kol. Ackermann při odůvodňování před námi ležícího zákona řekl a sám si stěžoval do veliké řady nedostatků v tomto zákoně. A snad nenajde se mezi těmi, kteří mají příležitost stopovati účinnost tohoto zákona jistě ani jediného, který by chtěl tvrditi opak. Ano, je příliš mnoho nedostatků v tomto zákoně, ale vedle těchto nedostatků je ještě mnoho velikého nepochopení v úřadech vůči účelu zákona, velikého nepochopení také pro těžký stav mezi nezaměstnaným dělnictvem. Já sám ze své praxe zrovna včera měl jsem příležitost to zjistiti, že i v centrálních úřadech našeho státu není dostatek porozumění pro podporování nezaměstnaných, pokud oni jsou v tak těžkém stavu. Jestli kol. Hecker mluvil, aby se pánové přišli podívati do rodin nezaměstnaných, že věci jsou docela jiné, než jak si je představují páni v městech, tedy to byla trpká pravda, a já bych se také nerozpakoval, kdybych mohl všem těm nezaměstnaným dáti na dráhu, aby se mohli představiti v tom svém zbídačelém stavu těm slavným centrálním úřadům v Praze. Než je to příliš drahé, zásluhou naší tarifní politiky, a to by stálo při tom počtu nezaměstnaných dělníků obrovskou sumu. A za tohoto stavu, když potom vidíme - jako včera se mi stal případ, že přijdu s deputací nezaměstnaných z vysoce průmyslového okresu, odkud okresní politická správa žádala na ministerstvu o prodloužení vyplácení podpor v nezaměstnanosti, poněvadž 391 kovodělníků bylo zbaveno již nároků na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, poněvadž u nich prošla šestiměsíční doba. A co bylo zjištěno? V březnu žádali, ale 26. června to bylo teprve vypraveno z jednoho resortu do druhého, totiž z ministerstva sociální péče na ministerstvo financí, aby pánové to tam vyřídili. Tedy tak dlouhé doby bylo potřebí k tomu, než pánové to prospekulovali. Teď přirozeně zase, nedej bůh, aby tak dlouho na tom spekulovali ve financích, aby to také trvalo tolik měsíců, tak rozhodně okres bude chudší o těch 391 nejen pilných pracovníků, ale také o příslušníky jejich rodin, děti, manželky atd., které nemají přirozeně možnosti býti z čeho živi.

Pánové, tak já té věci nerozumím. Řekl bych, že je také hodně příčin ke steskům. Nejen ty nedostatky, jak říkal kol. Ackermann, vedle toho se stávají i druhé případy. Na příklad právě teď předešlý týden dostal jsem zprávu z Postoloprt, že jeden nezaměstnaný dělník, beroucí podporu teprve asi 8 až 9 týdnů, byl vyzván policistou, aby odnesl veliký kufr, zavazadlo se vzorky jistému cestujícímu.Vedle stáli oprávnění nosiči, kteří mají proto předpis, v jaké výši má býti za to zaplacen poplatek. Ten policista řekl, že vyjednal s tím cestujícím, že dá onomu nezaměstnanému 5 korun za hodinu nesení zavazadla. Nezaměstnaný znal, že podle předpisů oprávněný nosič musí dostati 6 Kč až 6,50 Kč za hodinu, viděl, že je to poškozování těch druhých. Řekl: Já to neudělám. A důsledek? Zastavení podpory, poněvadž prý nechtěl pracovati. Nechápu, jak se to mohlo vykládati. Vždyť to není ani v zákoně. Kdyby se taková přechodná zaměstnání, která nemají vlivu na nezaměstnanost a vyplácení podpor v nezaměstnanosti měla tímto způsobem vykládati, k jakým absurdnostem bychom tu došli? Jak mohl k něčemu podobnému přijíti ten ouřada v Postoloprtech? V novinách se ovšem takový případ nafoukne, že lidé nechtějí dělati. V novinách z toho udělají, že ten nezaměstnaný přes to, že se mu nabízela práce na hodinu, nechtěl pracovati a že zde tedy je důvod proto, aby se mu odňala podpora.

Kol. Zimák řekl ve své zprávě jako zpravodaj něco, co asi nepůjde pod vousy některým pánům v koalici, že totiž leží ladem pracovní síla vinou společenského pořádku. To je pravda, ale všichni pánové to netvrdí, alespoň to nechtějí uznati. To je správný úsudek, to podepisuji. Ale pokud řekl, že již překročen byl onen kulminační bod krise, tomu bych nechtěl věřiti, poněvadž jsem toho pevného přesvědčení, že dr Hodáč je jiný machr a znalec národního hospodářství a těchto otázek a předešlý týden mluvil něco docela jiného, ten kritisoval tu naší úřední statistiku o nezaměstnaných, a říkal, že je jich mnohem větší počet, že krise není ještě absolutně překročena, že není na přelomu, nýbrž že jest očekávati další zhoršení. Právě včera mi sdělili zástupci závodního výboru Daňkovky, že tento závod, jeden z největších závodů strojírenských, hrozí zastaviti příštím měsícem výrobu, ač pracuje s polovinou zaměstnanců. Kdybychom tímto způsobem chtěli operovati, kdybychom si chtěli namlouvati, že je to lepší, pravdou to není. A v mnoha případech se ztotožňuji s výroky kol. Heckera, kde mluvil o příčinách krise. Je pravda, že krise má své velmi hluboko jdoucí kořeny a že dnešní krise může býti změněna a zlepšena u nás jen tehdy, nastane-li změna celé hospodářské politiky ve státě. Nebude-li toho, pochybuji, že sebe růžovější vyhlídky stanou se skutkem. Naopak, kol. Hecker žádal o zvýšení na 400 milionů toho požadovaného, preliminovaného obnosu 220 milionů.

Dr. Hilgenreiner říká, že podle jeho výpočtu bude k tomu potřebí asi l miliardy korun. (Sen. dr. Wiechowski: Půl miliardy!) Tedy půl miliardy. Ale já bych řekl, že bude zde podle předběžných výpočtů potřebí asi 600 milionů. Proč vlastně tu drobečkovou politiku, proč vlastně ve výborové zprávě máme říkati: ano, vládě se nechává na vůli, aby mohla přijíti zase, aby se něco povolovalo dále. Když za dva zimní měsíce, kdy nezaměstnanost byla jistě poměrně vysoká, bylo vyplaceno téměř 110 milionů korun, na jak dlouho myslíte, že vystačí těch 220 milionů? Měli jsme na rok 1923 v rozpočtu 75 milionů. Z toho, co bylo v zimě povoleno, jistě ministerstvo již nemá ničeho. Proč se neřekne hned, že je potřebí větší sumy, když se to všeobecně uznává a proč se nepovolí při nejmenším 400 až 500 milionů, aby se u nás nemusílo díti to, co se u nás dosud děje?

Vždyť dosti často slyším, pokud chodím intervenovat, ne v jednom úřadě, že úředník docela klidně řekne i na těch nejvyšších místech: >Jo, pane senátore, dále to nejde, poněvadž nemáme prachy<. Ale kdo to odnáší? Odnášejí to vlastně ti nejbědnější lidé, jichž postavení se soustavně zhoršuje. A čí vinou? V tomto případě bych řekl, že vinou zákonodárných sborů. Zákonodárci jsou povinni, aby respektovali postavení občanstva a jeho desolátní stav. A vy, pánové z koalice, vlastně jste vinni, že takovou drobečkovou hospodářskou politiku provádíte. Já si to nedovedu jinak představit. Když sami přiznáváte, že je to nepostačující, proč neřeknete: jest třeba tolik a tolik, budiž to povoleno. Když říkáte, že se to děje úvěrovou operací, máte se vypůjčiti 200 nebo 400 milionů? (Odpor.) Vždyť mluvíte o tom, že si vypůjčíte. Vypůjčíte si stejně za dva, tři měsíce, ale za ty tři měsíce, co vy myslíte, že získáte na úrocích, oč více bídy vytvoříte u pracujícího lidu. S tím nepočítáte! Správně bylo zde řečeno, že potřebují-li něco podnikatelé, vychází se jim se všech stran vstříc, ale potřebují-li něco proletáři, to i socialisté mají o tom příliš úvah a příliš dlouho uvažují. Pánové, já to nechápu. (Sen. Kouša: To soudíte podle sebe!) Ne podle sebe, ale podle vás a podle tohoto návrhu právě. (Sen. Kouša: V Rusku nemají ani haléře podpory!)Já ti říkám, nemusíš chodit do Ruska, vždyť jsi v Československu! (Sen. Kouša: Ty tam chodíš!) Já tam nechodím, já toho užil až dost. (Veselost.) Ovšem to bylo v době carismu.

To, že zejména, kolega Kouša neustále operuje s Ruskem, jest naivní. Již několikrát jsem vám řekl: Jestli vidíte něco špatného na Rusku, nedělejte to, udělejte to lépe. Ale vy neděláte ani to, co můžete dělat, co jest ve vaší možnosti, abyste zlepšili situaci dělnictva. To také neděláte a máte tisíc výmluv. Říkáte, že prý je jedno, povolí-li se 200 nebo 500 milionů. Ale nemá vám to být jedno, jde-li o odstranění bídy pracujícího lidu. Máte-li sta milionů a tisíce milionů na podporování výrobních kruhů, proč nemáte aspoň nějakou stovku milionů na odstranění bídy nezaměstnaných? Myslím, že tolik pochopení máte míti. My sice pro to budeme hlasovati, ač víme, že je to naprosto nedostatečné. Měli byste si už jednou uvědomiti, že to, co provádíte, není politika socialistická, nýbrž příštipkářská.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl resoluční návrh sen. Heckera, Linka a soudr.

Senátní tajemník dr. Šafařovíč (čte):

>Resoluční návrh sen. Heckera, B a soudr. k vládnímu návrhu č. t. 1699:

Vláda se vyzývá, aby odvolala všechna opatření, kterými státní podpora v nezaměstnanosti byla zkrácena nebo omezena.

Místopředseda dr. Soukup: Uděluji slovo k doslovu p. zpravodajovi sen. Ackermannovi.

Zpravodaj sen. Ackermann: Slavný senáte! Na některé vývody kolegů německých je mně těžko reagovati, poněvadž neovládám dostatečně jazyk německý. Ale jak jsem vystihl z referátu p. kol. dr. Hilgenreinera, svaluje se vina na krisi, kterou dneska proděláváme, na politiku, kterou provádí nyní Francie naproti Německu. S našeho stanoviska musíme říci, že Francie, jestliže toto opatření dělá, dělá je jenom z těch důvodů, že Německo neprojevilo té ochoty, jakou by mělo projeviti naproti Francii, aby vyrovnalo škody válkou povstalé a Francii přivedené. A kdyby tak byl opak toho, kdož ví, jak by si počínalo Německo, kdyby Francie byla státem poraženým.

Jenom když si vzpomeneme na historii z roku 1871, Bismarck nechtěl jíti z Francie dříve, dokud mu Francie nevyplatí 5 miliard zlatých franků. (Výkřiky.) Protože je Francie vyplatila Německu dříve, nežli se Německo nadálo, Bismarck opustil Francií. (Sen. K. Friedrich: Ale dnes jest přece republika v Německu!) Ano, dnes jest republika v Německu, ale bohužel, že tu republiku opustili naší soudruzi v té těžké politické době, místo aby pracovali k tomu, aby se s Francií náležitým způsobem vyrovnali. (Výkřiky.) Prosím, německé dělnictvo má jistě zájem na tom, aby se s Francií stalo vyrovnání, tak jako na tom má zájem francouzský proletariát. Ale nemá-li na tom zájem německá buržoasie, pak toho litujeme, zrovna tak, jako toho lituje německé dělnictvo, že za to musí trpěti dělnictvo.

Není možno dovozovati, že by krise mohla snad býti tím odstraněna, kdyby se urovnaly poměry mezi Francií a Německem.

Jinak je tomu ohledně případů, které uváděl kol. Průša. Ve své zprávě a referátě, já i kolega Zimák, uvedli jsme některé stesky. Jest jisto, že k steskům je vždycky a všude příležitost. I když je zákon sebe lepší, najdou se přece.

Pokud se týče návrhu kol. Heckera na 400 milionů korun, my jistě snad také to těžce neseme, že se nepřichází hned s větší cifrou. Odůvodňuje se to nadějí, o které jsem se ve své zprávě zmiňoval, že snad krise je přechodná, že se snad může státi za jeden nebo dva měsíce, že nebude krise v takovém rozměru a že snad nebude ani potřebí, aby částka, která se žádá, byla vyčerpána.

Vážení kolegové s německé strany, kteří tak poukazujete na tyto slabiny těch zákonů anebo samotného režimu, máte dosti příležitosti promluviti také trochu pro noviny, pro ulici, můžete si ulehčiti a máte příležitost nás kritisovat, k podobné kritice neměli byste nikde jinde více místa, nežli je máte v tomto případě.

Pokud se týče navržené resoluce sen. Heckera a Linka, jelikož nebyla předložena sociálně- politickému výboru, nemohl výbor o ní uvažovati a na základě toho nemohu také tuto resoluci doporučiti ke schválení plenu senátu. (Sen. dr. Heller (německy): Poněvadž to dr. Rosenkranz zakázal!) Byli jste zastoupeni v sociálně-politickém výboru a mohli jste tam tedy tento návrh podati. (Výborně!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je skončena. Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.