Útoky pana kol. Chlumeckého na dr Kramáře se zabývati vůbec nemíním. Nevím, odkud to vzal, že dr Kramář by byl vyslovil někdy myšlenku pro monarchii v Rusku. To je věc sama pro sebe, jak se věci v Rusku vyvíjejí, ale pochybuji velmi, že to jak to v Rusku dnes vypadá, by někoho nadchlo pro jakoukoliv diktaturu a nejméně pro diktaturu proletariátu, která tam vlastně neexistuje, poněvadž je to oligarchie několika lidí, kteří ani nejsou rasově docela ruští. Neřeknu více. Kdyby se tak německý národ měl postaviti na nohy podobně, jak se postavil ruský, myslím, že by to bylo velmi smutné a že bychom pociťovali z toho ještě horší důsledky.
Konečně budiž mi ještě dovolena malá poznámka, týkající se pronesení poselství pana presidenta republiky po přijetí representantů vlády, representantů zákonodárných sborů poslanecké sněmovny a senátu, diplomatického sboru, vojska atd. a po projevech pana presidenta, ministerstva a pánů presidentů obou sněmoven.
Mne totiž napadá tato věc, a jest to vlastně myšlénka, která povstala, při uvažování v senátním klubu našem, že toto poselství tak důležitého obsahu a po událostech na cestě pana presidenta republiky v cizině tak významných a pro nás lichotivých, snad by bylo mohlo býti projeveno lépe v jiné formě, a sice myslím v Národním shromáždění, tak, aby ta forma projevu byla vyšší, odpovídala důležitosti obsahu i předcházejících všech událostí a aby tak sněmovnám byla dána přímo příležitost ku projevení vlastního názoru. Mám pocit, že je to jakási újma pro náš parlamentarism a že poselství v parlamentu pronesené by bylo více odpovídalo konstitučním zvyklostem a významu, jaký má míti pro zahraniční svět. Je to ovšem věc vlády, aby navrhla panu presidentu republiky formu příslušnou. Proto vládě dáváme na uváženou, zda by se nedoporučovalo pro příště jednati více v těchto konstitučních formách. To je ovšem jen pouhé přátelské upozornění našeho klubu vládě, kterou jinak podporujeme ze všech sil, jejíž program i základnu plně uznáváme a jejíž politiku zahraniční v celku přijímáme. Zejména mohu říci, že působení naší delegace ve svazu národů jistě musíme uznat a říci, že bylo velmi úspěšné a že s ním plně můžeme býti spokojeni, ano býti i na ně hrdi.
Já jménem klubu našeho prohlašuji, že budeme hlasovati pro schválení exposé p. ministra zahraničí. (Sen. Matuščák: Deo gratias!)
Místopředseda dr Soukup: Váženy senáte! Byl mně předložen protokol o řeči pana sen. Hartla, z něhož vychází najevo, že pan senátor užil jednak o smlouvě mírové, jednak o politice republiky francouzské a jednak o poslední cestě pana presidenta výrazů parlamentárně nepřípustných. Já pro tyto výroky jsem nucen volat pana sen. Hartla k pořádku.
Další slovo uděluji panu sen. Dúrčanskému. Prosím, aby se ho ujal.
San. Dúrčanský: Slávny senáte! Ku exposé nášho pána zahraničného ministra a prehľad jeho činnosti a smerníc našej zahraničnej politiky od počiatku našej štátnej samostatnosti a zvlášte v poslednom roku. Tam kde očakávali sme viacej jasnosti a určitostí, bol pán minister zdržanlivý a tichý.
Ďalej čo sa týka výsledku cesty pána presidenta do Francie a Anglie: zatým čo sme čakali určíte sdelenie o spojeneckých podmienkách s Franciou a najmä presné vyjadrenie o eventuálnej vojenskej konvencii a jej úkoloch, boly nám mnohé veci nejadrné a namnoho len označené a zahalené. Stále bol pán minister neurčitý v sdelení, čo bolo ujednané v Malej Dohode a v Synai a aký pomer bal zjedaný k Maďarsku a aký k Rusku. Eventuelne len to najlepšie vieme, že máme dať pôžičku Maďarom, tak ako sme dali Rakúsku a na taký istý úspech nášho štátu ako Rakúsku, takže my platíme Anglii 16 % vo zlate a Rakúsko nám platí 8 % vo blate.
Myslím, že to není dobrá politika pre našu vlasť a môže to škodiť našu vlasť, lebo vidíme, že naša republika a naši poplatníci v našom štáte už dosť trpia na tak zvanú suchotinu finančnú.
A tak ku exposé pána zahraničného ministra môžeme toľko povedať, že pán minister zahraničných vecí má dar jazyka jedine na to, aby nám povedal veľmi málo, alebo skoro nič. Ľutujeme, že v exposé pán zahraničný minister nezmienil sa o pobyte a návšteve pána prezidenta republiky vykonanej v lete na Slovensku, ačkolvek široko pojednáva o jeho cestovaní do západných zemí európskych. Považujem za nutné zdôrazniť, že úspech našej zahraničnej politiky závisí na úspechu našej politiky vnútornej, v čom má aj pán minister úplnú pravdu, len pri čom ja prejavujem trpké poľutovanie, že pán prezident ani do dnes neodpovedal na memorandum, ktoré mu strana ľudová predložila, a už skoro rok bude, ako sme mu memorandum dali a posúd nám nič neodpovedal. Tiež nezmienil sa pán prezident o memorandu amerických Slovákov, ktorí majú tiež veľké zásluhy o vybudovanie našej československej republiky. O návšteve a pobyte pána prezidenta Masaryka a dra Beneša v Paríži, Bruselu a Londýne myslím, že táto návšteva nebola vo vhodnej dobe. Keby nebolo tejto návštevy, nebolo by muselo dôjsť k tomu, aby Francia poznala, že oficielné stanovisko našej vlády a zahraničnej politiky nekryje sa s oficielným stanoviskom zahraničnej politiky francúzskej vlády.
Z prejavenia pána prezidenta vysvitá, že nádeje Francie do Československa kladené sú naprosto nemožné a neslpniteľné, nemožno to považovať za faktické a štátnicky priaznivé, keď náš doživotne zvolený prezident otvorene pred celou Európou stotožňuje sa so svojím nedoživotním zahraničným ministrom.
Slávny senát! Jestliže naša zahraničná politika pri dnešnej krisi v Nemecku snaží sa hrať si na notu nemeckú a anglickú, tým pripravovali by sme porážku francúzsko-belgickej politiky a tu sa potom ľahko môže stať, že sklamaná Francia zapomenie na slávnostné uvítanie pána prezidenta Masaryka v Paríži. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.).
Slávny senát! Čo sa týka otázky Javoriny, ešte je vždy nám nejasná. Pán minister zahraničný vo svojom exposé s akousi naivnou radosťou ohlásil, že sa mu podarilo otázku Javoriny odpolitizovať. Myslím, že pán zahraničný minister týmto tvrdením chce zakryť svoju odpovednosť, ktorá na neho čaká ako na ministra zahraničia a ktorú my Slováci od neho tiež čakáme. Obávam sa, že pochodíme tak s Javorinou ako so Spišou a Oravou a ako Morava s Tešínskom.
Slávny senát! Náš pán zahraničný minister mnoho cestuje po celej Európe, ako by bol ministrom nejakej veľkej svetovej veľmocí. On zabúda na to, že sme malý štát a že cesty nás moc stoja. To by bolo lepšie, keby pán minister pozoroval situáciu vnútornú v našom štáte.
Musím podotknúť, že není to v našej republike všetko tak, ako si to myslíme. Dovoľujem si podotknúť, že neďaleko Hlohovca leží obec Bučany, o ktorej som sa v krátkom čase dôzvedel, že vloni, t. j. roku 1922, 30. augusta po čas manévrov bola našimi letci zapálená, a obec úplne zničená, takže škoda bola odhadnutá na l mil. Kč, a tým úbohým zemedelcom, keď všetko mali doma, všetko shorelo, poneváč je tedy tam už po žatve, čož dokázané nielen 16 svedky, ale aj četníctvom samým. Príčinou toho boly u nás aeroplány a že obec Bučany bola zničená, ohňom následkom manévrov tam konaných. Zákon z r. 1885, ktorý naša Československá republika prevzala, § 13 odst. 38 praví, že také vecí pri manévroch, ohne, alebo vojenské poškodenia, majú byť vyplatené na skutku a nahradené. Slávny senáte, títo ubožáci si spravili pôžičku a oni nie sú v stave ju vyplácať i z mestskej rady ich sekvestrujú a títo ľudia príjdú o všetko, čo ešte majú. Nestala sa žiadna náprava. Ja neviem, čo je príčinou toho, ale len myslím, že príčina toho je, že nikdo sa o nich nestará a myslím, že najväčšou chybou je, že sú to Slováci, o tých starať sa není potreba. (Hlas: Za to nemôže minister zahraničí!) Ja nehovorím, že minister zahraničia za to môže, ale že pán minister to veľmi pekne zdôraznil, že zahraničná politika je v súvislosti s politikou vnúternou. Koho sa týka vnútorná politika, nech vám to povie. Nepravím, že by to mal byť zahraničný minister, (Hlas: U nás také vyhořela chalupa!) Tu je škoda odhadnutá. Kolego, nadarmo by ste to okrašľoval, vy ste nevyhorel, vy ste len zbohatnúl.
Slávny senát! Tu musím zdôrazniť to, že sa budem pridržovať toho, že prečítam deklaráciu nami senátory ľudovej strany uzavrenú s ľudovou stranou. (Hlas: To je otázka!) To je jedno, sme jedno, preto sme ju spoločne ohlásili. Vždycky sme boli společní a preto musím predniesť ten názor a dokázat to, že my Slováci sme všade kopaní a že bysme boli najradši z Československej republiky vyhodení. (Sen. Bábka: Kto vás vyhadzuje?) Pane kolego Babko, počujte ma, to zdôrazňujem a sice peniazmi. Pravý je ten, ktorý koluje a ukazuje sa na celom svete. Vezmite si korunu, čí je to Kč. (Hlas: Československá!) To není československá, to je česká koruna, Slovák jej nemá. Prosím pekne, nám to patrí, nám to musí byť dané. (Hlas: Desetikoruna má text slovenský.) To není pravda, tú korunu, si podržte, nám to nestojí za to.
Sbor slovenský ľudových, senátorov, ako jediný predstaviteľ osobitného slovenského národa, slávnostne sa ohraďuje proti tomu svetoklamu terajších vládnucích strán v Československéj republike, dľa ktorého sa tvrdí, že v Československej republike osobitného slovenského národa so svojou osobitnou rečou a krajinou niet a že Československo tvorí jedon národ. Slovenský národ s českým národom nikdy jedon národ netvoril, netvorí a nechce tvoriť, ale chce žiť ako osobitný národ so svojou rečou, vo svojej krajine, dľa svojho národného sebaurčujúcého práva, dľa svojej autonomie.
Obecné voľby dňa 16. septembra a zvlášť župné voľby dňa 30. septembra 1923 prevedené pred celým svetom jasne, plebiscitne dokázaly, že osobitný slovenský národ je a chce žiť a na život a na smrť žiada si svoju autonomiu.
Za toto právo svojho osobitného života, osobitnej reči a krajiny osvedčil sa tým, že vo svojej veľkej väčšine hlasoval na Slovenskú ľudovú stranu, ktorá je predstavitelkyňou tohoto osobitného práva slovenského národa. Tak zavrhnúl sám národ verejnú lož, že osobitného slovenského národa niet.
Sbor slovenských ľudových poslancov, ak snemovný povereník slovenského národa žiada uznanie a uzákonenie osobitného práva svojho národa. Zvlášť pripomína svätosť daného slova a podpisu pána predsedu Československej republiky.
Vyhlašujeme tuhú opozíciu, boj všetkým odporcom a zapierateľom práva osobitného života slovenského národa a chceme ho viesť dotiaľ, dokiaľ jeho právo na osobitný život, na svoju autonomiu, na svoju krajinu v rámci Československej republiky uznané a uzákonené a prevádzané nebude.
Sbor poslancov slovenskej ľudovej strany s tohoto miesta ďakuje a oslavuje slovenský národ za jeho húževnatosť, že sa nedal darom sviesť a hrozbou zlomiť vo vernosti k svojej krajine, k svojej reči, k svojej osobitnosti, ale vytrval cez všetky útrapy a krivdy verný sebe v tej istej nádejí, že ak dá trpieť - zhynúť nedá Boh slovenskej rodine.
Sbor slovenských ľudových poslancov na základe výsledku obecných a župných volieb neuznáva terajšiu vládu a vládnu väčšinu za mravne oprávnenú k tomu, aby vládla nad slovenským, národom tiež v mene väčšiny slovenského národa. Žiada, aby bol čím skôr snem rozpustený a voľby do Národného shromaždenia nariadené, aby sa vôla národa dľa skutočnej pravdy uplatnila, aby nad slovenským národom, slovenskej krajine nevládla menšina českou pražskou, vládou umele udržovaná, lež aby sa stalo slovenskému národu po práve do miesta uznania jeho osobitných práv v autonomii slovenského národa v rámci Československej republiky. Varujeme českopánsku vládu i naďalej kráčať po terajšej ceste utláčania a vykorisťovania slovenského národa a prosíme všetkých Čechov dobrej vôle premeniť dosavádne spôsoby panovania, aby nebolo neskoro, aby republika pre to krutosrdenstvo terajšieho vladarenia škody neutrpela, dušu slovenského národa úplne neztratila. (Hlas: Jste hrdinove!)
Ano, sme hrdinovia a ukážeme vám, že ľudová strana na Slovensku i na Morave a v Čechách dostane väčšinu a že tá bude rozkazovať a nie vy, pánovia moji. Potom bude náš stát kvitnúť, potom bude spokojnosť a blahobyt v republike, ja vám to povedám, ale nie za takého režimu, aký ste vy počali. Pane kolego Blaho, hovorím, že vám patrí socialistům podle procenta polodruhého senátora a tri poslanci. Nič viac. Tým končím. Menes, tekel, fares. Rozmyslil som, rozvážil som, rozdelím a ráz navždy. A odsúdení ste, páni socialisti!
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Slovo uděluji panu sen. Jelinkovi.
Sen. Jelínek (německy): Slavný senáte! Musí se pánům z většiny a českému národu vůbec přiznati, že tomu rozumí, uplatniti se přiměřeným způsobem ve chvíli, která se mu zdá vhodnou. Příležitost k takovéto póse poskytla nedávno oslava pětiletého trvání republiky, jež český národ slavil svým způsobem, střelbou z děl a za zvuku polnic, projevy radosti všeho druhu, slavnostními schůzemi - režie se mimořádně zdařila - mimo to poselstvím presidenta a pak výkladem ministra věcí zahraničních, kterýžto výklad obzvláště v četných kruzích se zájmem byl očekáván.
V poselství pana presidenta se hned na počátku poukazuje na cestu, kterou podnikl, a hned na začátku se praví, že účele této cesty bylo dosaženo. Jakého účele bylo dosaženo, není ovšem z dalších vývodů patrno. Ale pan ministr věcí zahraničních dává k tomu ve svém výkladu patřičnou odpověď. Praví, že společná práce Československa a Francie utváří se intimněji a systematičnějí a že snad již v nejbližší době nabude pevnějších forem. Jakého druhu má býti toto semknutí, jakého druhu má býti v nejbližší době očekávaná pevnější forma, o tom mlčí také pan ministr. Můžeme ovšem čísti mezi řádky jeho výkladu jako také mezi řádky poselství, jaký smysl mají tato slova; proč má dojíti k pevnějšímu semknutí s Francií, zůstává nám však tajemstvím. Také o tom pan ministr ničeho nepraví. Působí však zvláštním dojmem, praví-li se jedním dechem, jak to činí pan president ve svém poselství, že rozvrácené Německo může býti nebezpečným. Spatřuji v tom rozpor, jenž není vyjasněn ani v dalším průběhu poselství ani v exposé. Nelze dle mého názoru chtít býti současně intimním přítelem Francie a pomocníkem Německa. Nelze na jedné straně schvalovati francouzskou politiku zničení a na druhé straně si přáti znovuvybudování Německa, to jest přáti si toho poctivě. Z výkladu pana ministra vychází jasně na jevo, že Československo každou žilkou lpí na Francii, jejíž representant s přímo sadistickou rozkoší pracuje k úplné zkáze Německa a neleká se žádného sebe více zavržitelného prostředku, aby prosadil svůj ďábelský plán, aby Německo hospodářsky zničil na všechny věky. Pro tyto snahy, dnes již celým světem odsuzované, nemá Poincaré žádné jiné pomoci více, nežli pomoc Československa, kde jinak se z povolané strany káže o humanitě a lidské důstojnosti oficielního Československa, což obzvláště zdůrazňuji. My Němci v této republice sledujeme s krvácejícím srdcem události v Německu. Posíláme svým bratřím hluboce procítěný pozdrav a přejeme jim, aby Německo z této bídy a útrap povstalo očištěné, a aby, jak nás dějiny zřetelně poučují, opět se vzchopilo k nové síle. (Bravo! bravo! na levici.)
Událost cesty pana presidenta do Paříže jest dle mého názoru úplné zotročení Československa vůči Francii. Vasalem byla tato republika od svého počátku. Neboť z Paříže kynula svoboda, tam bylo správné porozumění pro jednání Čechů ve válce, neboť i zde i tam byla stejná tendence, která výhradně směřovala proti Němcům. Od samého začátku pomýšlelo se na to, úplně všech práv zbaviti Německo, což zřetelně poznati lze z toho, že k mírovému jednání zástupcové Německa připuštěni nebyli. Za jejich nepřítomnosti pojata byla do mírové smlouvy nemožná ustanovení, jichž za žádných okolností národ nemůže splniti. Chci tu poukázati na to, jak vítězné státy jednaly v době vídeňského kongresu. Tehdy byla Francie povalena, tehdy byla Francie v stejném postavení jako Německo dnes po válce, a přes to vítězové pozvali Francii ke konferencím, a my všichni víme, jakou úlohu tam hrál Talleyrand, jak velice činným byl v zájmu Francie na vídeňském kongrese.
Shodu s jednáním Francie při mírovém vyjednávání vidíme jasně - a tím chci opětně říci, že již tehdy poměr mezi Francií a Československem byl nejintimnější - v jednání Čechů v jejich revolučním Národním shromáždění. Také k tomuto shromáždění nebyli připuštění zástupcové 31/2 milionu lidí, byly vytvořeny zákony, které co nejrozhodněji odsuzujeme a které dle mého názoru nebudou míti dlouhého trvání. (Souhlas na levici.)
V poselství čteme novou definici demokracie. Dříve se pravilo, že demokracie jest diskusse. Tento výklad široké kruhy přijaly s velikým uspokojením. Sotva však počal lid tuto větu uváděti ve skutečnost, vydán byl, aby se příliš nediskutovalo, zákon na ochranu republiky, kterýž jakoukoli diskussi, tedy základní pojem demokracie, vylučuje a tuto krásnou větu proměňuje v bezobsažnou prázdnou frázi. Dnes čteme v poselství presidentově, že demokracie jest autonomií. Také jeden výklad, zejména nám, menšinovým národům sympatický, kterýž menšinoví národové státu co nejradostněji vítají a který jejich politickým názorům zúplna odpovídá. My Němci bojujeme od té doby, od které jsme v této sněmovně, o autonomii, o samosprávu svého lidu, shrnuli jsme svá přání ve státoprávním ohražení a budeme bezohledně za ně bojovati. Že také vaši hodní bratři Slováci v poslední době zcela energicky se zasazovali o autonomii, jest vám, velevážení pánové, všem známo. Tam zuří boj o autonomii měrou ještě mnohem vyšší nežli u nás, ale vy můžete býti přesvědčeni, že my Němci v této otázce se nedáme předstihnouti od Slováků. Obávám se jen, jestliže tato věta >demokracie jest autonomie< bude známením ke koncentrované akci ve prospěch autonomie, že pak nalezne se nový výklad a že se snad řekne: >demokracie jest vládou pěti mužů< (Veselost. Souhlas na levici.)
Mnoho jiných věcí bylo by lze uvítati v poselství a jejich splnění bylo by zajisté v zájmu státu a jeho obyvatel, ale po zkušenostech, které jsme posud učinili s poselstvími a se sliby, i s nejvyššího místa, musíme bohužel - a jest to zarmucující - po přečtení enunciace presidentovy říci: Poselství sice slyším, ale nedostává se mně víry! Výklad pana ministra věcí zahraničních byl již ve druhé sněmovně, a myslím také zde řečníkem oposice kritisován v tom směru, že jest poněkud interesantnější a že se příjemně liší od posavadních výkladů pana ministra věcí zahraničních a sice pro otevřenost, se kterou mluví, pokud to dovoluje tajná diplomacie, kterou také on provádí. Promluvím, poněvadž jsme si ve spoluručenství rozdělili úlohy, jen zcela krátce o výkladu a výjmu z něho některé věty. Mně osobně nesmírně těšilo, že pan ministr věcí zahraničních ve svém výkladu tentokráte vůbec si nevzpomíná na Dohodu; on, jenž před rokem ještě vřele a s veškerým zápalem se zasazoval o Dohodu. Před rokem ještě její nejhorlivější zastance - dnes neslyšíme o ní ani slova, a učinil tak dobře, poněvadž Dohoda ve skutečnosti již neexistuje. I Belgie, věrný panoš Francie, věrný spojenec se odtrhuje, poněvadž nechce více s sebou prodělávati francouzskou politiku šílenství. Nebyl bych si myslel, že tak brzo zaniknou vřelá slova, která pan ministr věcí zahraničních roku loňského pronesl ve prospěch Dohody. Vzpomínám si velmi dobře na scénu, kdy při jakémsi vládním prohlášení řekl: Dohoda jest něco, což určeno jest pro věčné časy, jest tak spjata a stmelena, že na odtržení jednotlivých částí Dohody pomýšleti nelze. (Ministr zahraničních věci dr Beneš: Na to se nepamatuji!)
Ale já dobře, pane ministře. Jest snad možno, že pan ministr neužil těchže slov, která jsem zde pronesl, ale myslím, že by stálo za to, pročísti protokoly senátu, že bychom tam nalezli nějakou jinou apotheosu Dohody, která jest snad pro Dohodu ještě lichotivější nežli těch několik málo slov, kterých jsem užil.
Ještě něco mne nevšedně potěšilo v řeči pana ministra věcí zahraničních; on totiž také - to jsme dle mého mínění od něho slyšeli poprvé - on totiž prohlásil, že mírové smlouvy nejsou ničím dokonalým. Prosím, volám za svědka celý senát, také poslaneckou sněmovnu, celou, veřejnost volám za svědka, zdali pan ministr někdy označil mírové smlouvy za nedokonalé, zdali naopak nevyličoval mírové smlouvy jako nedotknutelné, jako >noli me tangere<, že bezpodmínečně zachováno býti musí každé slovo, každá čárka, poněvadž se na tom usnesla Velká Dohoda a poněvadž proti této vůli absolutně ničeho nelze podnikati. Myslím, že tato poznámka, že >mírové smlouvy nejsou dokonalé<, nebude snad dobře přijata v Paříži, kde v určitých kruzích, zejména v kruzích časopisů >Matin< sagesse diplomatique et politique dra Beneše vždy jest vychvalována. Ale jest to pravda, a snad pan dr Beneš ještě v době nepříliš daleké bude našeho mínění, že mírové smlouvy nejen nejsou ničím dokonalým, nýbrž že mírové smlouvy jsou špatné, že jsou bídnou slátaninou, kterou dělali lidé, kteří neznali poměrů ve střední Evropě a snad dojde také k přesvědčení, že mírové smlouvy nesou vinu na tomto chaosu a strašlivém rozkladu Evropy, jenž má ještě mnohem horší účinky, nežli válka samotná.
Ještě o třetím bodu chci promluviti. Pan dr Beneš mluví také o obchodní politice, a jest zajímavo, že také poselství páně presidentovo se dotklo obchodní politiky. A jest dále velice zajímavo, že pan president republiky musí doznati, že slyšel v cizině, že Československo nemá ještě pravé linie, pokud jde o jeho obchodní politiku. Nuže, velevážení pánové, tu by pan president nebyl musel jeti až do Paříže a do Londýna, to říkáme my již od tří let; od prvého okamžiku, kdy jsme vstoupili do tohoto domu; prohlašujeme za špatnou obchodní politiku, která se zde pěstuje. Dovedli jste to, že touto čínskou zdí, kterou jste tento stát obehnali, náš průmysl dnes úplně jest zničen, že vývoz našeho průmyslu úplně se zastavil, dovedli jste to, že se drahocenná odvětví průmyslu, která byla jakýmsi druhem speciality našeho státu, stěhují do cizích zemí, způsobili jste velikou nezaměstnanost, vystěhovalectví a také stěhování t. zv. kvalitních dělníků, kteří nám velice budou scházeti, jestliže se poměry dnes nebo zítra změní.
Chci se omeziti na těchto několik málo poznámek k poselství páně presidentovu a k výkladu pana ministra věcí zahraničních, aby hlavnímu řečníku našeho pracovního spoluručenství zůstala zachována plná doba řečnická. Chci ukončiti a říci: chcete-li, jak pan dr Beneš řekl, pěstovati dobrou zahraniční politiku, pak musíte pěstovati nejdříve dobrou politiku vnitřní, to jest, vy musíte opustiti jednostranný národnostní šovinismus, pěstovati politiku celostátní a uznati všechny občany tohoto státu za rovnoprávné. A právě pana dra Beneše považují za povolána, že by se svého vyššího stanoviska jakožto člen Rady Svazu Národů byl nejvhodnější osobou, která by své kolegy v tomto smyslu přesvědčila. Končím, pánové, s přáním, aby slavná vláda a většina vždy měla na paměti staré přísloví: Justicia regnorum fundamentum est. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Pan sen. Jelinek užil ve své řeči, kritisuje exposé ministra, parlamentárně nepřípustného výroku. Řekl, že representant republiky francouzské s přímo sadistickou rozkoší pracuje na zničení Německa atd. Pro tento výrok volám pana sen. Jelinka k pořádku.
Uděluji dále slovo panu sen. Trčkovi.
Sen. Trčka: Slavný senáte! Jsou příčiny a okolnosti, které donutí sebe přísnějšího kritika, je-li člověkem poměrně seriosním, říci poctivou pravdu, třeba o svém politickém odpůrci, i když to znamená s ním souhlasiti a vysloviti mu plné uznání.
Jsem mluvčí strany, jejíž povinností jest býti velmi opatrnou, nevěřiti všemu a přísně zkoumati akce a směry vládní politiky ať vnitřní, či zahraniční, protože zkušenosti nás učí, že se vždy hrálo a hraje o nás a na naše útraty. Čestnou výjimku tvoří dnes ministerstvo zahraničí, které, bude-li nadále vedeno dosavadním směrem a snahou mírumilovné a konsolidační politiky, získá si opravdových sympatií a zasloužené podpory každého českého člověka.
Jsem odpůrcem devotního podkuřování komukoliv, ale v tomto případě, schváliti dosavadní postup ministerstva zahraničí znamená konstatovati jen pravdu.
Nutno podškrtnouti usilovnou snahu našeho ministra zahraničí, jenž kromě obratných akcí diplomatických v politice mezinárodní hledí co nejrychleji dosáhnouti výhodných smluv obchodních se všemi státy, což znamená v dnešní mizerii a nejistotě obrat a položení solidních základů pro vývoj naší hospodářské politiky a povzbuditi tak podvázaný hospodářský život v republice. Bohužel, že nemá stejně obratného partnera, anebo alespoň pomocníka v obchodní politice, který dnes svým jednostranným nazíráním jeho plány dosti často kříží a neobratně zatěžuje.
V tomto případu bych se nerozpakoval ani minutu složiti tento veledůležitý obor do zkušenějších rukou, aspoň v této nervosní a přecitlivělé době. Kdybychom to byli učinili dříve, mohli jsme býti ušetřeni blamáže, kde ministr zahraničí musí desavouovat jednání svého kolegy, tahat pak zaň horké kaštany a perně hledati nitku v jeho zamotaném klubku, jako to bylo s Belgií, Francií a teď zase naposledy s Itálií pro náš pojišťovací experiment, kde lítají již ostré noty z Říma do Prahy a ohrožují naše slibné obchodně-politické začátky.