(Předsednictví převzal místopředseda dr Franta.)
A tím přicházím k třetímu hlavnímu bodu, kterýž na tomto zákone dlužno vytýkati, to jest ke změně kompetence. Dosud jsme měli porotní soudy. Nuže, jak řečeno, můžeme býti různého názoru o porotních soudech a o zrušení porotních soudů vůbec, můžeme dávati přednost soudům kmetským, to jsou otázky, které dosud theoreticky nejsou rozřešeny, dnes však poněkud zakaleny byly tím, že částečně na sebe vzaly povahu politickou; ale to vše jsou ukázky, o kterých lze mluviti, záleží jen na tom, kdy a jak se o tom mluví, A mimochodem řečeno, vláda se dopouští v předloze jisté nepoctivosti, tím že v důvodové zprávě dělá, jako by zrušení porotních soudů bylo vlastně věcí hlavní. Ve skutečnosti však se věc má jinak. Ve skutečností těžiště zákona i po zevnější stránce leží v prvé částí zákona, kde se jedná o všech těchto zhoubných a zavržitelných změnách, o kterých jsem posud mluvil. Přes tyto věcí důvodová zpráva více nebo méně přechází mlčením. To jsou takřka maličkosti, které mimochodem bereme s sebou, hlavní věcí jest zrušení porotních soudů. To jest, jak řečeno, malá nepoctivost. Ale takovým věcem jsme přece zvyklí.
V otázce, zdali na místo porotních soudů máme dosaditi soudce z povolání, anebo eventuelně znalecké soudce, jde osnova střední cestou, která namnoze, když u nás jdeme střední cestou, jest nejhorší. Nerozhodli jsme se ani pro soudce z povolání ani pro sbor znalců, nýbrž zvolili jsme soud kmetský, ve kterém kmeti, to jest laičtí soudcové, již předem jsou v menšině. Ale kmetský soud sám sebou jest zase trochu pochybné ceny, a jest pozoruhodné, že v oboru trestního práva zavádíme kmetské soudy v tom okamžiku, kdy vláda, pokud víme, se zabývá myšlenkou zrušiti kmetské soudy ve věcech civilních, poněvadž se neosvědčily. Laický soudce u obchodního soudu je staré zařízení a má býti odstraněn, poněvadž, jak se domníváme, se osvědčil býti nulou, která nikdy nerozhoduje a vlastně nemá žádného úsudku. Na jedné straně uznáváme zdánlivě nevhodnost kmetských soudů, na druhé straně je ve stejném okamžiku zavádíme. A když se to jíž činí, mělo se to učiniti takovým způsobem, aby kmetí měli nějaký vliv. Místo toho učinili jsme kmetem člověka, který je odsouzen k bezvýznamnosti. Jedná se zde, alespoň jest to můj dojem, opětně o případ, kde pláštík demokracie slouží k tomu, aby zastřel absolutistické a byrokratické slabiny systému. Mohl bych uvésti ještě mnohé vady. Kdybych jako pan zpravodaj chtěl procházeti paragraf za paragrafem a vytknouti všechny vady jednotlivých paragrafů, potřeboval bych ještě více času nežli pan zpravodaj ke své chvále, kterou tomuto návrhu uštědřil. Chci se toho zříci. Neboť k čemu to všechno? Nejostřejšího odsouzení se přece návrhu dostalo od vás samotných. Po celé týdny vedli jste hrdinný zápas o to, aby návrh zmizel, anebo aby byl změněn. Vyjímaje snad pana zpravodaje, kterému již v ústavně-právním výboru v úzkém kruhu a nyní také před veřejností neodpírám chválu, že má zvláštní schopnost býti advocatus diaboli, vyjímaje pana zpravodaje nenalezla osnova u vládních stran žádné zvláštní lásky. Ale hrdinný zápas skončil, jako posud všechny hrdinné zápasy koalice proti jejím krotitelům, proti >Pětce<: >latidabiliter se subjecerunt.< Poslední smrtelný zápas tohoto hrdinného boje mohli jsme pozorovati v ústavně-právním výboru samotném, kde většina členů náhle byla vystřídána novými adepty, kteří mají méně právnického porozumění a kterým bylo lze věc snadněji namluviti. Jak se říkalo ve staré rakouské armádě: >Držet hubu a sloužit dál. < To jest stanovisko, podle kterého v tomto případě jednala koalice. Vláda prohlašuje sice ústy svých zástupců, pro které v tomto případě pociťují obzvláště upřímný soucit, poněvadž vědí, co činí, poněvadž jsou právníky a mohou a musejí poznati zhoubu a zavržitelnost osnovy; již od podání návrhu ve sněmovně a zejména od osudného 12. dubna, o kterém nikdo neví, proč byl zvolen - snad nám vláda prozradí toto tajemství - od tohoto dne že se tisk podstatně polepšil." Musím říci, že považuji pány zástupce ministerstva spravedlnosti za příliš dobré právníky a příliš moudré muže, nežli aby sami tomu věřili, co říkají. Tomu přece sami nevěří, co zde říkají. Neboť tím dávají tomuto zákonu nejhorší vysvědčení, ukazují tím, že tento zákon ve skutečnosti jest s to, aby tisk umlčel. Tisk snad nabyl lepších způsobů; ale zdali také páni korupčníci se proto polepšili, to jest otázka, o které bych nechtěl rozhodovati. Slovo o zneužívání tisku, proti kterému se obrací celá osnova zákona, toto slovo jest, což je charakteristické, slovem, které nepochází z demokratické, nýbrž z absolutistické zásoby slov. Pánové se snad pamatují, že v roce 1848 nově utvořený tiskový zákon velmi brzo byl zatlačen reakcionářským tiskovým zákonem a že to již tehdy bylo odůvodněno zneužíváním tisku. A sledujeme-li dějiny tiskového zákonodárství, které ve všech zemích jsou více nebo méně cestou utrpení, tu vidíme, že vždy potlačování tisku se odůvodňuje zneužíváním tisku. Nuže, jsem poslední, který by chtěl popírati, že se tisku namnoze zneužívá, a jsem poslední, který by si nepřál, aby se zneužívání tisku zabránilo. Ale způsob, jakým se to zde děje, připomíná povídku o medvědu, který hlídal svého spícího pána, a aby zahnal mouchu, hodil po ní kamenem, a tím zabil nejen mouchu, nýbrž také svého pána. Zabíjíte se zneužíváním tisku také svobodu tisku. Proto měli by si odborníci z ministerstva spravedlnosti předložiti otázku, zda tu nemáme zákon, jenž mění ústavu, a zdali k tomu nepotřebujeme kvalifikované většiny, které ke změně ústavního zákona jest potřebí. Říká se nám ovšem, že osnova jest lepší nežli původní vládní návrh. Musím říci, že to není žádným uměním. Neboť špatnějšího zákona, nežli jest vládní osnova, svět vůbec sotva uviděl. Mám skoro podezření, jako by zde bylo tajné ujednání, jako by se bylo koalici řeklo: >Víte co, my uděláme zákon, který jest tak špatný, že vy sami provedete zlepšení, a vy budete míti slávu, že můžete říci: my jsme předlohu zlepšili!< Také tato takto zlepšená předloha jest stále ještě dosti špatná, tak špatná, že my ovšem musíme odmítnouti její přijetí. Všechno to, co děláte, tiskový zákon a všechny ty zákony, které jsme měli potěšení tyto dny projednávati, děje se ve znamení báje proti korupci. Jiná zem, jiné zvyky. Jinde potírají korupci tím, že dosadí parlamentní vyšetřovací komisi, aby viníci a podezřelí přivedeni byli před soud. U nás se však takovéto prostředky odmítají jakožto nebezpečné. Mohlo by býti příliš mnoho obžalovaných a příliš málo soudců. Proto zde zaveden byl způsob, že se nebojuje proti korupčníkům, nýbrž proti těm, kdož korupci potírají. Nejedná se v tomto zákoně o ochranu státu, nýbrž o ochranu koalice, V jakýchsi novinách byl tento zákon nikoli zcela nesprávně označován jakožto zákon na ochranu cti koalice. Nuže, pramenem těchto zjevů jako všech nemilých zjevů, které můžeme pozorovati v oboru zákonodárství, jest právě falešný směr, kterým se pohybuje koalice a vláda, Vy neustále ve velkém i v malém vycházíte od falešné představy národního státu a od falešné představy, že tento stát povznésti lze, jen když půda, průmysl, stav úřednický, zkrátka když vše bude znárodněno, a tím právě se sjednává tento nezdravý systém výhod, jenž každého má k tomu, aby druhému působil škodu, a tento systém výhod sjednává pak odpor, sjednává pak potíže a zápas mezi stranami koalice. A má-li tento zápas býti zmírněn, pak přicházíte s násilím. Ale vy máte v tomto státě: >Vincit veritas< a já mám za to, že pravda také zde jednou zvítězí a že systém koalice a korupce přiveden bude k pádu, a to k dobru národů tohoto státu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr Franta! Uděluji slovo panu sen. Lukschovi.
Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Jak nám všem známo, byly obě komory Národního shromáždění teprve po více než tří měsíční přestávce, kterou jsme nechali uplynouti zcela marně, před několika dny svolány k jarnímu zasedání. To jest zajisté hodno politování, a to z té příčiny, poněvadž velmi mnohým, kteří nejsou politiky z povolání, nýbrž rolníky, živnostníky atd., doba zimní zajisté by se byla mnohem lépe hodila nežli nyní, kde by velmi mnohých bylo potřebí u jejich hospodářství a kteří nyní zde, ne co do kvantity zákonů, nýbrž co do jejich kvality, vlastně zcela zbytečně musí tráviti svůj čas. Řekl jsem dříve, že jsme nechali uplynouti čas marně, z toho důvodu, poněvadž vláda vlastně nedosáhla toho, čeho zamýšlela, když parlament nesvolávala. My to víme, bylo úmyslem obě komory očistiti z velice dusivých lihových výparů. Věc se však nepodařila; naopak, když se parlament sešel, byly zbytky lihového zápachu ještě smíšeny s mnohem nepříjemněji zapáchajícími výpary benzinovými. Pak k tomu přistoupily ještě další korupční případy, vypukla přímo korupční nákaza. Ministerský předseda v poslanecké sněmovně mínil, že to je zjev, který konstatovali můžeme všude ve všech státech, a utěšoval se tudíž myšlenkou, že se krade také v jiných státech. Musil si však od presidenta republiky dát líbiti opravu. President totiž při přijetí českých a slovenských studentů, při kterém se mluvilo také o korupčních aférách, jednoduše mínil, že když jsou korupce v jiných státech, že to není pro nás žádnou útěchou, jestliže se krade také u nás. Nuže, president republiky smýšlí právě jinak a také zasáhl do věci. Nechci případ blíže vyšetřovati, snad jest dotyčný obětí, ale 2 pánové musili podati demisi. Víte, že jeden byl presidentem senátu a druhý byl ministrem. Nechci to zde zkoumati, ale nálada, jaká panuje venku, nikoli u nás Němců, nýbrž u Čechů - mám příležitost stýkati se mnoho s Čechy - učinila ho tím mluvčím, řekl bych vykonavatelem veřejného mínění. Objevili se také jiní lidé, kteří jsou viněni z korupce, kteří ve veřejném životě a ve státních úřadech nemají místa právě podřízená.
Pánové! Zde k tomu dojde jako všude, zde se mstí krátkozrakost, zde se mstí úzkoprsost panujících nyní stran, které se domnívají, že s vyloučením širokých a věru nikoli nejhorších vrstev lidu, snad nejlepších vrstev lidu, s vrstvou vnitřně zcela se rozcházející, jen snahou po udržení moci stmelených stran - patří k tomu takový Švehla, který je uměle drží pohromadě - tento stát mohou ovládati. Jsou to právě strany, které zapudily zásady demokracie, jež stanovily theoretikové v ústavě. Slovo demokracie! Jest zajisté málo které slovo, se kterým by se tropilo tolik neplechy. I ve znaku jest toto slovo uvedeno a není přece ničím jiným nežli vývěsním štítem, za kterým se skrývají nejtemnější úmysly. Demokracie! Kdybyste pánové skutečně dbali demokracie, musili byste první její zásady v prvé řadě dbáti, a ta jest: rovnoprávnost všech státních občanů! Potom dále: řekne-li se panství lidu, demokracie, pak musíte právě bezpodmínečně přibrati všechny národy a národnosti k práci ve státě. Další zásadou demokracie jest čistota a spravedlnost. Ano, vy nedbáte nejzákladnějších zásad demokracie, které jednoduše směřují k tomu, že jen ten stát je silnější, který má poměrně také největší počet spokojeně a šťastně žijících lidí jakožto státní občany. Jak vy zde uznáváte práva německého lidu a vůbec menšinových národností, to nám ukazuje celé zákonodárství již počínaje ústavní listinou, to nám ukazuje potlačování škol, praxe jazyková, hospodářský útisk, to nám ukazuje způsob, jakým přes noc jednoduše počešťujete německá místa a města; a pohlédnu-li na pozemkovou reformu, pak myslím, že touto reformou chcete vše korunovati. Volá do nebes, čeho se dožíváme v národnostním ohledu. Dále útisk všech našich zaměstnanců. Tímto způsobem naprosto nevychováte žádné loyální státní občany v tomto státě. Zakusíte a musíte zakusiti pravý opak toho. Jest to stará věc: k lásce nelze nikoho nutiti, k lásce musíme vychovávati. Ale o to jste se dodnes naprosto nepokoušeli. Vy také touto svoji politikou a tímto svým systémem nikoho nevychováte jako vlastence anebo loyálního státního občana. Ale tím také nedocílíte druhé věci: tímto způsobem nebudete moci rozřešiti problém jazykové otázky. Stavíte se vlastně tak, jako by takovéhoto problému vůbec nebylo, ačkoli na př. ministr věcí zahraničních svého času, podávaje naproti zprávu, řekl výslovně: Ano, ve Francii vědí, že zde bydlí 3 1/2 milionu Němců. Tím přiznal, že takovýto problém zde máme. Ano, tento problém jest snad nejdůležitější věcí ve státě, ale vy jednoduše strkáte hlavu do písku, děláte pštrosí politiku, a myslíte, že menšinové národy jednou zmoudřejí, zmizí anebo nevím co. Nehnete prstem, abyste nejdůležitější otázku rozřešili, kterou zde v tomto státě máme. Ale jednu věc přes to nesvedete, nechtě si to říci: oblomiti menšinové národy a Němce zvlášť vašim systémem anebo je snad dokonce odnárodniti, toho vy přes svůj systém a přes svoji politiku nedosáhnete. Nedosáhnete toho, poněvadž to ve dvacátém století již není tak lehké. Dnes, kdy skoro není vůbec analfabetů, jest tomu jinak, nežli tomu bylo dříve, a ani ve dřívějších stoletích nebylo lze národy odnárodniti. To nám dokazuje jasně a zřetelně: každá volba, každá volba do obcí vám ukazuje, že menšinové národy neslábnou, nýbrž že jim stále ještě přibývá na počtu. Jest to přece vysvětlitelné, tu nic nezpomůže. Jest staré pravidlo: tlak budí protitlak, a čím horší tlak vykonáváte, tím horším se stává protitlak. Nemůže také býti jinak, pane prof. Mareši, i když se smějete, jest tomu tak, to jest pravidlo, přes které se nepřenesete. S druhé strany nebylo to ani tak špatné, že dnes menšinové národy v tomto státě prodělávají těžkou školu a obzvláště nás Němců se to týká: z těžké školy vycházejí vždy nejlepší bojovníci. Snad toho budete jednou litovati, že jste na nás tuto těžkou zkoušku dopustili. Ale to jest jisto: kdo nedbá zásad, o kterých jsem dříve mluvil, kdo nedbá demokracie, rovnoprávnosti, toho dílo netrvá dlouho, toho dílo hnije uvnitř. Podívejte se zde na koalici, známky se již jeví jasně a zřetelně. Vytvoříte-li takovýto zákon jako tento zde, snad se jednou ostří obrátí, když totiž zde bude jiná většina, a vy budete velice litovati, že jste se usnesli a že jste vytvořili takovýto zákon. Vidíme, jakou námahu to stojí ubohého ministerského předsedu, aby udržel koalici pohromadě. Jest jisto, že koalice není žádným věčným útvarem. Tomu sami nevěříte. To nedávno řekl sám předseda sociálně-demokratické strany naproti, posl. Hampl: >Budeme v ní tak dlouho, pokud to vyžadují zájmy dělníků. Když ne, pro nás to není žádnou podmínkou, abychom v ní musili zůstati věčně.< Nedávno jsem také četl, jak se národně-sociální strana staví ke koalici. Tu byl zde v Praze rozšiřován leták, ve kterémž se o systému >Pětky< praví: >Demokracie se u nás vždy zjevněji zatlačuje do pozadí a vedení ve státu zmocňuje se oligarchie. Jinak nelze ve skutečnosti označiti systém >Pětky<, která jest rozhodujícím činitelem ve všech směrech a která vykonává skutečnou diktaturu nad koalovanými stranami. Pravíme zjevně, že jest >Pětka< zlem, které dlužno odstraniti." Prosím, to praví leták české národně-sociální strany! Dobudete dnes zase vítězství, ale jest to Pyrrhovo vítězství. Nebude to trvati příliš dlouho a vy ze svého vítězství budete míti jistě vlastní smrt. Jedno jest jisté: že v posledních měsících politická morálka u koalovaných stran velice zakolísala a že se dokonce v koaličních stranách volá dnes po očisťovacím zákoně, po ochranném zákoně, jak velice správně včera zde v Praze v jedné schůzi řekl bývalý posl. dr Stránský, po ochranném zákoně, který má poslance a členy parlamentu donutili, aby zůstali politicky poctivými. Mám za to, že tímto - jak to mám říci - idealismem tato velice chatrná koaliční budova se trvale neudrží pohromadě, když totiž obyvatelé její neupustí od své politiky násilí vůči menšinovým národům v tomto státě, která jest diktována fanatickým šovinismem, když neupustí od toho, čeho se řečník přede mnou krátce dotkl, od myšlenky, od bludné myšlenky, od fikce, ze které učiniti dogma, chtít z národnostního státu vytvořiti národní stát. Od tohoto pochází všechno zlo, které v tomto státě máme. Národní stát, národnostní stát, to přece nejsou žádné právní pojmy tato obě slova vyjadřují skutečný stav. Tento skutečný stav lze zjistiti pouze statistikou, ať volbami, ať sčítáním lidu. Toto sčítání lidu jasně a zřetelně a nezvratně dokázalo, že tento stát není žádným národním státem, nýbrž státem národnostním. Myslím, že obyvatelé tuto koaliční budovu trvale neudrží pohromadě, dokud obyvatelé jeho neupustí od snahy, imponovati vždy jen penězi. (Sen. Holý: Řekněte to ve Vídni, aby dali Slovincům autonomii!) Co to znamená, nemohu tomu rozuměti. (Sen. Holý: Naučte se česky, my jsme se ve Vídni také musili učit německy!) Tady to vidíte, naučte se česky! (Sen. Holý: Proč říkáte, že mně nerozumíte?) Nerozumím tomu také, nepotřebuji tomu rozuměti. To však jsou vaše názory, čemu vy rozumíte pod rovností a rovnoprávností, já vám musím rozuměti. Vy rozumíte sami zcela dobře německy, ale vy nechcete německy mluviti.
Nuže, říkám, že jednotliví držitelé mocí chtějí imponovati penězi. Podívejte se přece, co jsme v poslední době viděli. Nádherné vily, vybrané koňské stáje, skvostné domácí slavnosti, kde se dokonce stalo, že hostitel, který před tím s francouzskými diplomaty si podával ruce a u sebe viděl pražskou elitu, krátce na to musil býti vsazen za mříže. To jde na útraty poplatného obyvatelstva, to jest přímo zločin. To však nejsou žádné pomůcky pro ministry a vůdce stran anebo funkcionáře ve vysokém postavení ve státě, ještě k tomu demokratickém státě, ale nikoli jen v demokratickém státě, nýbrž v demokratické republice, která podíle výroku a slibu kolegy Klofáče, kdysi proneseného, pro nás měla býti vyšším Švýcarskem.
Nyní přistupuje vláda k tomu - máme osnovu zákona již zde - učiniti konec korupci a odstraniti tento zlořád, aby opět zjednána byla otřesená důvěra obyvatelstva, nikoli německého obyvatelstva, nýbrž českého obyvatelstva - nás Němce přece prozatím neberete vůbec k vědomosti, že jsme tu také. Zajisté chvalitebné počínání a my je vítáme obzvláště, poněvadž zastupujeme své poplatníky a myslíme, že toho jest také velmi nutně potřebí. Ale jak vlastně chce vláda potírati korupci? Řekl jsem to již: zákonem. Nu dobře. Dosáhneme-li tohoto cíle zákony, nemáme ničeho proti tomu, také my bychom to vítali. Ale máme zákon již zde a podíváme-li se naň dobře, tu v něm shledáváme, že jím nejsou postiženi korupčníci. Ministerský předseda mínil naproti v poslanecké sněmovně, že v boji proti korupci nám úplně postačí zákony, které již máme, že naprosto nepotřebuje pospíchati. Ministerský předseda nalezl pravý prostředek, aby obyvatelstvo nebylo vždy znovu znepokojováno korupcemi, velmi dobrý prostředek, aniž by však při tom páni korupčníci byli obtěžováni. Ministerský předseda Švehla již mnoho učinil a dosáhl. Rozumí tomu dokonce učiniti neškodnými jednotlivé členy většiny. Dovede dokonce skrotiti zdráhající se členy. Co učinili nyní, není žádným kouzelnictvím. Věci se vyvíjejí zcela přirozeně. Podívejte se na zákon, prostředek jest velmi jednoduchý: zavřou se jednoduše obžalobci a vše jest zachráněno. Pak zde nebude nikoho více, kdo by tyto případy korupce rozšlapával a kdo by s nimi, jak se ministerský předseda ve sněmovně naproti vyjádřil - zde jsme bohužel ještě neměli štěstí slyšeti hlas ministerského předsedy, vidíme jak vysoce si ministerský předseda váží senátu, a také dnes, kdy se projednává tak důležitý zákon, ho opět zde nevidíme - kdo by tedy, jak pan ministerský předsedá řekl, provozoval obchod s morálkou. Prostředek jest tedy dobrý a předpokládaje, že bude do nejzazších důsledků prováděn, dosáhne určitě svého cíle. Budou-li jednou všichni, kdož se odvážili podívati se křivě a úkosem na korupčníky, za mřížemi, pak určitě nastane klid, jehož stát v posledních týdnech a měsících tak velice musil postrádati, při čemž učiníme velmi dobře, když tam, kde ministerský předseda mluvil o státě, dáme vždy slovo >koalice<. Nikoli pro stát dalo se všechno to, co bylo učiněno; nesvolání parlamentu, nový zákon, vše to se nedělalo pro obyvatelstvo, nýbrž pouze pro koalici. Stát jest věcí vedlejší.
Ale poměry mají se poněkud jinak. Chcete-li skutečně, aby v tomto státě nastal klid a pořádek, abychom dospěli zase k normálním poměrům, pak především nesmíte přicházeti s takovýmito zákony. Také menšiny chtějí klid a pořádek. Nesmíte přicházeti se zákony, jako zákon na ochranu republiky atd. Musíte důkladně změniti celý vládní systém, vnitřní a vnější politiku. Pak snad, nikoli snad nýbrž skutečně dojde k lepším poměrům v tomto státě. Zavříti žalobce, to jest věru to nejnutnější, čeho jsme potřebovali, abychom se ozdravili od moru korupce. Co se ve skutečnosti stalo? Interpelace, kterou koalice podala hned při sestoupení parlamentu, která patrně byla objednána - byla asi sepsána již v Mariánských Lázních, kde se v zimě ministerský předseda radil s ministry - tato interpelace, která se netázala, jak se má vystoupiti proti korupcím a jak se mají sprovoditi se světa, nýbrž která se tázala, zdali pan ministr nepomýšlí na to, zrušiti příslušnost porot při urážkách na cti, spáchaných tiskem, tato interpelace byla ihned panem ministerským předsedou zodpověděna v nejprvnější schůzi, ve kteréž byla podána. Němci ovšem musí na zodpovědění svých interpelací čekati po celé měsíce, pakli se na interpelace odpoví vůbec. Vidíte, to všechno bylo hezké, režie byla dobrá, ministerský předseda vyskočí a praví, že se s horlivostí o věc zasadí, a skutečně splnil také slovo. Máme přece předlohu zde v senátě, právě jí projednáváme, můžeme-li to, co se zde děje, nazývati vůbec projednáváním, neboť o nějakém zlepšení nemůže býti vůbec řeči a zákon musíme spolknouti tak, jak nám byl předložen. Nuže, pan ministerský předseda řekl v poslanecké sněmovně - i když ne doslovně, tedy přece podle smyslu - >S korupcemi to nelze vydržeti, vážnost státu se tím podkopává, soudy musejí pracovati účinněji, škůdcové státu musejí býti více pozavíráni, a poněvadž se poroty v této věci neukázaly býti spolehlivými, musí právě tím býti pověřeni soudcové z povolání.< To vám věřím, že koalice má k soudcům z povolání více důvěry, nežli k soudcům lidovým, k soudům porotním. To dovedu chápati a cítím s koalicí, neboť jak dlouho to bude trvati, půjde-li to nynějším tempem dál a my nebudeme míti vůbec žádných německých úředníků, žádných německých soudců, a pak budou všechny ochotné nástroje v rukou koaličních stran. A ostatní obyvatelstvo - a pánové, nemylte se, ostatní obyvatelstvo bude asi ve většině, jen nechte dojíti k novým volbám - ostatní obyvatelstvo vám již ukáže, jak o věci smýšlí. Nuže, po tom se však nikdo neptá, ačkoli zde prý žijeme v demokratickém státě.
Můžeme, jak již řečník přede mnou mínil, býti v otázce porotních soudů také jiného názoru, již z toho důvodu, poněvadž sestavení porotních soudů dnes národnostnímu klíči obyvatelstva jednotlivých obvodů krajských soudů vůbec neodpovídá. Vidíme, že Němci jsou všude v menšině a proto jsou také rozsudky, které se tam pronášejí, podle toho utvářeny. Věříme však přece, že jednou zase dojdeme k normálním poměrům, jaké byly dříve, kde se mohlo říci: Máme ještě soudce! Myslím, že vaší úlohou by bylo pečovati o to, abychom k tomu skutečně došli.
Vyloučení porotních soudů pro tiskové delikty obsahuje však ještě další nebezpečí: jest to největším útokem na svobodu tisku. A ještě něco jiného v tom spatřujeme: čeho si naši předkové v monarchii - jest to přímo ironie, musili bychom se smáti, kdyby to nebylo tak vážné, tak smutné - v monarchii vydobyli na svobodě a právu, to se v republice zase béře! Kolo času se otáčí o 60 a 70 let zase nazpět. Nemůžeme se dosti diviti, že právě strana, jako česká sociální demokracie, která si vždy hrála na pachtýře svobodomyslných a demokratických myšlenek, k takovémuto reakcionářskému zákonu může dáti své svolení. Vidíme ještě něco jiného v tomto zákoně. Vidíme v něm, že si viníci, spoluviníci a obžalovaní sami, tímto zákonem zjednávají ještě ochranu.
Pánové! Tímto zákonem korupcím nezabráníme a nepotrestáme, zajisté však zabráníme jejímu odhalování. Zákon jest přece přímo pojišťovacím zákonem pro korupčníky. Přihlédněme přece trochu k tomu, co se v poslední době dalo. Prohlašuji ještě jednou, že nikoho, ani jednotlivce ani strany, neobviňuji jako takové. Víme jen, že jeden ministr a president senátu byli donucení k demisi. President senátu nebyl dne 1. ledna přijat presidentem republiky a musil resignovati. Prosím neobviňuji ho, mám dokonce za to, že se stal obětí jiných. Věc dodnes není vysvětlena. Venku se leccos šušká. Na vás by bylo věc vysvětliti. Byly prý rozdíleny peníze, státní peníze, lihové peníze. My, veškerá veřejnost rádi bychom věděli, kdo tyto peníze obdržel. To se musí vysvětliti. Nevíme, zdali se jedná o trestné věci a zdali to jest, abych tak řekl, smrtelný hřích anebo jen odpustitelný hřích. To také zde nelze vyšetřiti. Faktem jest, že president republiky neshledal presidenta senátu toho hodným, aby byl přijat. Strany však tohoto stanoviska nezaujaly, neboť Prášek jest stále ještě vaším členem. Tu se tážeme - a jsem tu také tlumočníkem českého obyvatelstva - co to znamená, co zde chcete ještě více ututlati a zakrývati. Mluvte přece! Jest to temná, velice záhadná věc, do které musí vniknouti světlo. Tím jste povinni svým vlastním zájmům, své vlastní cti. Musíte se snažiti, abyste svému bývalému předsedovi zachránili čest. To by bylo vaší povinností. Vy však nyní se chystáte vytvořiti zákon, aby svoboda kritiky, svoboda tisku byla omezena a podvázána. Mám za to, že toto počínání ze všech zatěžkacích zkoušek mravního cítění zajisté jest jednou z nejodvážnějších a nejsilnějších. Ale můžete býti ubezpečeni: ani tímto zákonem nepřivedete udavače korupcí k mlčení. Naopak. (Sen. Holý: Nikdo to nechce!) Zákon tomu chce zabrániti. Nesmí se udávati, předpisuje § 5, a nevěříte-li mi, pak se přece zeptejte bývalého posl. Stránského z národně-demokratické strany, jak o tomto zákoně smýšlí. Nás přece považujete při všem, co kritisujeme a potíráme, za neloyální. Pokud bude trvati korupce, potud budou také udání, a tato udání zmizí automaticky, zmizí-li korupce. Vystačili jsme dříve bez takovéhoto zákona, poněvadž právě nebylo takovéto korupce. Těm, kdož se chtí obohatiti ze státních peněz a kdož si vůči nám hrají na patentované vlastence a udržovatele státu, prohlašujeme, že jakožto zástupcové poplatníků takovéto věci přece trvale nesmíme připouštěti.