Pánové! Zákon jest také v nejvyšší míře nemravný, neboť má celou řadu ustanovení, která směřují k tomu, aby odpovědný redaktor byl zřejmě sváděn k denunciaci. Na celém světě není podobného zákona, není ustanovení v zákonech veškerých států světa, které by bylo tak nemorální, tak nemravné, jako ustanovení tohoto zákona, které směřuje ke svádění redaktora k porušení redakčního tajemství, které mu slibuje beztrestnost, po př. zmírnění trestu, jmenuje-li původce dotyčného trestného článku. Jest zcela samozřejmo a neočekávám vůbec, že noviny koaliční budou jednati jinak. Nenaleznou se žádné noviny a redakce, které původce skutečně pojmenují. Tomu by přece mohlo tak býti jen tam, kde jest původce anebo informátor, který noviny oklamal vědomě, proti svému lepšímu vědomí, který noviny falešně informoval ve vědomí a v úmyslu - nikoli z nedbalosti - aby noviny poškodil, aby jim způsobil nepříjemnost. V jiném případě jest prozrazení původce zcela vyloučeno. Každé noviny učinily by se ve veřejnosti zcela nemožnými, jevily by se veřejnému cítění lidu jakožto nemorální, opovržení, hodné a nemravně, kdyby svoje informátory prozrazovaly. Četli jsme přece již v koaličních novinách, že nepomýšlejí na to, aby příště jmenovaly své informátory. Myslím také, že zákon v tomto směru nebude účinkovati. Odpovědný redaktor nadále bude trestán. Nikdy nebude jmenován původce. V praxi to tedy nebude míti žádného účinku. Ale již to, že zde jest tento úmysl, již to jest škodlivé a zhoubné v tomto zákoně, a mám za to, že není-li tu naděje dosáhnouti tohoto účelu, mělo zde býti tolik slušnosti, aby takovéto ustanovení vůbec do zákona nebylo teprve pojato. Na místě toho celý zákon byl prodchnut touto myšlenkou.
Ale, pánové, zákon jest také v nejvyšší míře škodlivým. Jest škodlivým proto, poněvadž rdousí tisk, ohrožuje ho, omezuje jeho volnost pohybu, poněvadž lidem, kteří píší pro noviny, kteří vydávají noviny, způsobuje nejistotu v jejích činnosti, poněvadž dále ohrožuje existenci novin a poněvadž brání onomu poslání, kteréž tisk v zájmu obyvatelstva a široké veřejnosti má dostáti. Dnes již opětovně se mluvilo o Damoklově meči, jenž viseti bude nad hlavami novin. Každé noviny, které nebudou hodné ve smyslu panujících tříd tohoto státu, každé noviny, které svou úlohu berou vážně, mají býti neustále ohrožovány těžkými hmotnými škodami, po př. zastavením a zničením jejich celé existence. To jest nemravné. Pánové, tvoříme-li zákon, který směřuje k tomu, že se noviny musí varovati rozvinouti nějakou věc, ačkoli cítí a jsou si toho vědomy, že zde zastupují dobrou věc, stanovíme-li takovéto zásady a vytvoříme-li z toho zákon, jestliže místo abychom veřejnou funkcí tisku podporovali, tuto funkci podvazujeme a ubíjíme, pak jest to nemorální a škodlivé. A tu pravím: tento zákon bude na škodu všem, na škodu veškerého obyvatelstva a zdejších poměrů ve státě. Táži se: které noviny, které strany ještě se neodvážily toho, aby se dotkly některého veřejného zlořádu, které noviny ještě se nedopustily deliktu urážky na cti v politickém boji? V budoucnosti bude mnohem nesnadnějším vyhověti této veřejné úloze, a tu dovolují si otázku: vy, pánové z koalice, chcete býti soudci mravů? Vy chcete vystupovati s reformami? Podívejte se přece na vlastní tisk! Stojí tento tisk skutečně na tak vysoké mravní úrovni? Vy přece máte vliv na své noviny. Tyto noviny jsou vaším soukromým vlastnictvím. Co tyto noviny píší, píší z vašeho rozkazu, a kolik z vás, pánové, psalo v novinách, i v tom smyslu, za který byste měli býti potrestáni, kdyby vás bylo možno uchopiti. Nuže, proti vám nebude zákona použito, ale jak často bylo by se mělo tak státi! Ano, což na straně koaličních stran a jejich tisku vše se děje tak mírně a způsobně? Což jsme se toho nedožili, že strana, která jest v koalici a která jest stranou nejvlastenečtější; nejnárodnější, strana národně-demokratická, že právě tito vlastenci od hlavy až k patě neustále vedou úkladný a zavilý boj proti nejvyššímu místu ve státě, úkladně, prolhaně a jedovatě, aby presidenta republiky poškodili a ranili?
Místopředseda dr Franta: Prosím, aby osoba pana presidenta nebyla zatahována do debaty.
Sen. Niessner (pokračuje): To jest faktum. Dostali jsme zvlášť přísného předsedu, zdá se, že nová košťata dobře metou. Myslím, že pan předseda má býti nestranným, a že se nemá stávati nervosní, když se právě jedná o jeho stranu. Nevidíme, že se to snáší s největším vlastenectvím, že i tito vlastenci mají své chyby? A na druhé straně - chci se zmíniti jen o jednom případě z poslední doby: včera vyvstal v poslanecké sněmovně zpravodaj, pan posl. Dyk, který odůvodňoval návrh na vydání jednoho poslance, a když naproti na lavicích oposice vypuklo rozhořčení, ztratil tento mravně vysoko stojící pan zpravodaj veškerou rozvahu a spílal oposici "divoká zvěř", v témže okamžiku, kdy pro jakýsi delikt navrhoval vydání. Dále, usnesli jsme se na ochranném zákoně, každý bude proto potrestán. Včera byl v poslanecké sněmovně vydán poslanec, poněvadž si dovolil po mém názoru nechutný žert, že do lahve s alkoholem zastrčil praporeček ve státních barvách. Jest to nechutné, ale není to zajisté tak hrozné, že by proto již musil býti vydán soudu. Ale co činí na př. list českých agrárníků? To přece prý jsou vlastenci! Tu jsme četli, že někde jakýsi Němec, zahraniční Němec - myslím, že to bude vymyšleno - nazval prý Československou republiku ostrovem hlupáků, poněvadž se zde stále ještě nezvyšují cla z obilí. A co píše k tomu vlastenecký "Venkov"? Dává tomuto Němci za pravdu. Pánové, takovéto věci rostou na zeleném stromě, a vy zaujmete postoj, vy chcete veřejný život očistiti, chcete kázati morálku a mravnost. Musíte začíti u sebe samých. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)
A nyní přicházím k otázce: k čemu pak potřebujete tohoto zákona? Jako všechny zákony, odůvodňujete také tento zákon ethicky a morálkou. O ethické důvody nejste nikdy v rozpacích. Máte vždy něco, co uvádíte, že prý jest toho nezbytně potřebí ve veřejném zájmu. V tomto případě ethickou úlohou jest mravní výchova tisku. Této mravní výchovy máme dosíci zavíráním redaktorů. Tedy policista, státní návladní a dozorce vězňů jakožto vychovatelé! To jsou mi velmi krásné, velice zvláštní výchovné prostředky. Jste si toho, pánové, vědomi, že tím, že neustále tvoříte nove policejní zákony, prohlašujete obyvatelstvo za nedospělé, oceňujete obyvatelstvo tak, jako by nedovedlo rozeznávati lež od pravdy? Musíte státi za každým, musíte za každého redaktora postaviti strážce. (Sen. dr Heller [německy]: To jest právě ten ostrov hlupáků!) Patrně jest to vedeno tímto hlediskem. Ale my máme konečně přece, my oposičníci a zástupcové lidu, o obyvatelstvu a o tomto státě lepší mínění nežli vy, a myslíme, že není potřebí hroziti státním návladním a vězením, nýbrž že nejlepší výchovou pro obyvatelstvo jest úplná svoboda.
Pánové, jsme si toho vědomi, že existují noviny, které hledí skandalisovati jisté smutné zjevy ve veřejném životě, jsme si toho vědomí, že tisk, jenž má býti orgánem pravdy, často slouží lži. (Sen. A. Friedrich (německy): To jest kapitalistický tisk!) Ale domníváte se, že obyvatelstvo vychováte tím, když je porobujete? Tu si dovolím vám říci, co francouzský dějepisec Thiers ve svých dějinách francouzské revoluce praví o této kapitole: >Musíme říci vše, lži netřeba se nikdy obávati, i když sebe více pronikne do veřejnosti. Otupí se vlastní svojí prudkostí. Vláda padá jen pravdou a především potlačovanou pravdou.< Pravda, pánové, není tedy nebezpečna, ale nebezpečí jest potlačovati pravdu. A pravíte-li, že obyvatelstvo ještě není zralé, že musí teprve býti vychováno, než bude moci užívati plné svobody, pak vám pravím: stav otroctví může vytvořiti zase jen otroky, a nikdy svobodné muže. Svobodné smýšlení a neodvislé myšlenky mohou se rozvíjeti jen v ovzduší svobody, nikdy však v bahnitém ovzduší otroctví. (Sen. dr Heller [německy]: Zákon jest darem k narozeninám pro ministra věci zahraničních! Svoboda, vždy jen svobodu potřebuje tisk, řekl!) To ovšem řekl pan ministr dr Beneš, ale nezapomínejte ovšem, že jest ministrem věcí zahraničních; ministr vnitra, ten mluví zcela jinak. Demokracie jest pro nás vývozním artiklem a patří do resortu pana ministra věcí zahraničních (Veselost.), ale není žádným dovozním artiklem, a proto se pracuje s takto rozdělenými úlohami: pan ministr věcí zahraničních mluví pro to: svoboda, více svobody a vždy více svobody pro tisk! ale pan ministr vnitra, ten praví: zavírat, více zavírat a vždy více zavírat! (Potlesk na levici.)
Pánové! Jen nám nic nenamlouvejte. Odpusťte, nechci urážeti, ale nehrajte s námi komedii! Vy nechcete vychovávati tisk. Co vy chcete, jest toto: chcete míti klid, a kdyby to byl i klid hřbitova. Měli jste velmi povážlivé zjevy ve státě. Korupce nabyla přece skutečně nezvyklých forem. (Sen. Petřík: Ale to je staré, to nemusíte teprve vynalézat!) Víte, pane kolego, zda je stará nebo mladá, korupce zůstane korupcí. Jsem posledním, který by z toho chtěl dělati nějakou národní věc. Jsem si plně vědom, že korupce, jakožto zjev poválečných poměrů, dnes nastala všude. Ale vím také, že se tato korupce v různých státech způsobem velmi různým potírá. U nás potírá se korupce tím, že ty, kdož ji potírají, kdo na ni žalují a ji odstraňují, necháváme zavírati, anebo že jím alespoň tuto práci a úlohu ztěžujeme. Nechceme tedy vychovávati, chceme míti klid a především klid pro koalicí. Tyto skandální aféry po nějaký čas velmi zle znepokojovaly koalicí. Tento stav nechcete více, přivoditi, chcete koalici uchrániti od takovýchto otřesů, a proto byl dělán tento zákon. Od mnoha let, jest tomu vlastně již několik desetiletí, bylo uznáváno, že naléhavě jest potřebí důkladné tiskové reformy. Všichni uznalí, politicky pokročilí lidé, kteří mají smysl pro poslání tisku, byli si vědomi, že jest potřebí takovéto reformy tisku ve smyslu svobody a demokracie. A po těchto tužbách, které nyní od let a desetiletí byly pronášeny, na tyto požadavky, které směřovaly k tomu, aby se dospělo k reformě tisku, dostáváme nyní tuto předlohu. Zmetka, monstrum, netvora, zrůdu nejhoršího druhu, škůdce, že si horšího nemůžeme pomysliti. Při tom byl v poslanecké sněmovně takový spěch, že ani ti, jichž se to nejvíce týká, totiž zástupcové tisku a zástupcové žurnalistiky, nebylí slyšeni. Jsme si sice vědomi důležitosti tisku a obracíme se, především koalice, vždy na tisk, máme-li nějaké přání, koalice vede svůj boj tiskem, ale že by tento tisk mohl pronésti jen slovo, jde-li o zákon, který se ho týká, to nikoho nenapadlo.
Pánové z koalice! Dnešní den, kdy tento zákon zde spolknete, jak jest celý, a kdy se o něm usnesete, tento den není žádným čestným dnem pro vás. To již ještě pocítíte. Pravíme, že tento zákon je škodlivý, my ovšem nemůžeme činiti více, nežli protestovati, ale to činíme s veškerou rozhodností před celou veřejností, před veřejným svědomím, a budeme také zde hlasovati proti zákonu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Průša.
Sen. Průša: Ctění pánové! Projednávaný vládní návrh o tisku rozvířil celou českou veřejnost. Zejména lidé, kteří dosud zachovali si alespoň špetku pokrokového smýšlení, nemohli a nemohou se nijak smířiti s tímto počinem vlády. Ač byli jsme již častokráte poučení o tom, že naši vládní činitelé neberou to příliš vážně s demokracií a sliby, přece jen tento nový husarský kousek mnohé překvapil, neboť nechtělo se každému věřiti, že by ti, kdož staví pomníky Karlu Havlíčkovi, měli odvahu cestou zákona oklešťovati tiskovou svobodu, které on byl ohnivým zastáncem.
Je příznačné, že ve státě, o kterém se od jeho vzniku mluvilo, že bude spravován v duchu největší demokracie, jsou vládou překládány zákony, které jsou pravým opakem toho, co demokratismem možno zváti, i máme-li na mysli ten měšťácký demokratism v jeho horší formě.
Jak máme si vysvětliti, že vláda přichází s návrhem, který podstatně zhoršuje i ten starý rakouský zákon, který stačil Habsburkům i jejich ministrům. Snad nic lépe neosvětlilo reakčnost celého vládního systému, jako tento návrh zákona, kterým vláda snaží se ještě více spoutati tisk. Dvojnásob zaráží, že vláda, která předkládá tento zpátečnický zákon, skládá se většinou z ministrů, kteří byli kdysi socialisty. Vědomě říkám >byli<, protože nevěřím, že opravdový socialista měl by odvahu podobný návrh spolupodepsati.
Tímto zákonem všechna lepší minulost v politickém životě českém je poskvrněna. Ti, kdož dříve mluvili pro svobodu tisku a jí se dožadovali, ti, kdož ukazovali na reakční rakouský zákon tiskový, ti dnes navrhují a obhajují zhoršení toho, co pro ně bylo kdysi výlupkem zpátečnictví. Co působilo na mysli těchto politiků? Co způsobilo, že socialisté, kteří mají ve svém programu úplnou svobodu tisku, najednou doporučují a schvalují spoutání tisku? Kolikráte slyšel český člověk mluviti dr Soukupa i pana Klofáče o významu svobodného tisku pro pracující lid, pro národ, jak mnoho krásných slov nalézali pro tento požadavek všech ujařmených, a nyní slyšíme právě z těchto stran, jejichž byli vůdci, bojovné volání o provedení tohoto náhubkového zákona.
Jak hluboko pokořujete stav novinářský ustanovením §u 5, žádajíce na něm, aby byl udavačem. Zdá se, že tímto ustanovením zákona chcete diskreditovati celý stav novinářský v očích těch, kdož dosud k němu s důvěrou jako na něco vyššího, čistšího hleděli.
Chudák napadený hospodářsky silným utíkal se ve své tísni k redaktoru, aby alespoň pomocí tisku jej chránil, dělník za pomoci tisku ukazoval na bezohledného vyssavače-kapitalistu a varoval druhé před jeho bezohledností, zřízenec a malý úředník utíkali se do novin, byli-li šikanováni zbytečně nějakým vysokým byrokratem. A celé řady druhých v různých případech hledali a nalézali oporu v tisku. Pomocí tisku dovolávali se lidé nápravy ve státní správě, pomocí tisku upozorňováno bylo na korupci a úplatkářství, které ohrožuje stát v jeho existencí. Proti bezohlednosti kapitalisty a zvůlí vysokého byrokrata, jakož i proti mstě mocných korupčníků chráněn byl každý stěžovatel tím, že tito nikdy nedověděli se jeho jména, - byl chráněn redakčním tajemstvím - a nyní má nastati opak, dnes pan fabrikant nebo mocný korupčník žaluje před senátem a redaktor bude donucován hrozbou vysokých trestů k porušení redakčního tajemství, a tím k vydání ubohého stěžovatele. Jaké budou v praksi toho výsledky, lze si snadno domysliti. Aby to lépe a jistě šlo, vsunut do zákona podařený § 17 - ustanovení o peněžitých náhradách. Bude to podívaná pro bohy, až uražený pletichář dá si zaplatiti desetitisícovou náhradu za ohroženou čest, ač celá veřejnost bude přesvědčena, že cti vůbec neměl. Myslím, že v krátké době vyskytnou se u nás i specialisté po způsobu sňatkových podvodníků, kteří takto lacino budou se obohacovati a k tomu za pomoci zákona, takže vůbec nebudou moci býti trestáni. Ostatně bude to moderní vymoženost, kterou jistě nemohou se jinde pochlubiti, to je, že čest u nás dá se také zaplatiti. Z toho ovšem plyne, že u nás bezectný může si čest sám koupiti. Důvodová zpráva sama doznává, že navržený zákon je jistým obmezením tiskové svobody, ale praví však, že dnes jeví se prý zvýšená svoboda tisku, následkem protiprávního vývoje. Pánové, od kdy lze mluviti v tomto státě o zvýšené svobodě tiskové, když oposiční tisk je soustavně konfiskován, když není téměř dne, aby nebyl některý list oposice, zejména komunistický, vybílen censorem. To nebylo ani za starého Rakouska; ani černožlutá censura takové prakse neznala. Či je zvýšenou svobodou tisku to, když necháte konfiskovati věci, které před padesáti i více léty, v době černé vlády reakce obstály před černožlutým c. k. habsburským censorem? V důvodové zprávě se mluví o tom, že nutno lépe chrániti čest. Věříte tomu vy, kteří jisté prošli školou politických pracovníků? Jistě ne. Nejlepší ochranou ctí je, jsem-li skutečně čestným. Pak mohou ho v tisku napadati, jak chtějí, přeci jen v očích těch, kdož znají jeho život, zůstane vždy čestným, a s jich pomocí jistě své ctí obhájí. Mluví-li se v důvodové zprávě o tom, že u části žurnalistiky jeví se úpadek dobrého mravu, a že nutno před touto chrániti čest jednotlivce, pak dobře, ale k tomu stačila dosavadní zákonná ustanovení. Tvrdí-li se, že poroty byly ne vždy s dostatek objektivními, pak prosím, jak chcete to tvrditi o soudci z povolání, který celým svým prostředím, celou svojí prací, třebaže beze zlé vůle, není také plně objektivní k příslušníkům pracující třídy, neboť mnoho-li bylo již odsouzeno dělníků nekomunistů soudci z povolání podle zákona o teroru, když naléhali na spoludělníky, aby byli odborově organisování, a aby s nimi byli organisováni v hospodářských bojích?! Celá argumentace kulhá a měli by to býti zejména sociální demokraté, kteří by se vší svojí mocí mohli se postaviti proti tomuto zákonu, který konec konců neznamená nic jiného, než další spoutání pracující třídy, nové upevnění politické, hospodářské a kulturní reakce. V důvodové zprávě široce se vykládá o hájení zájmů jednotlivých tříd atd. Doslovně se tam praví, že bude na soudech, aby užívaly ustanovení toho tak, jak je míněno: >jako závora proti obmezování kritiky dobře míněné v zájmu odkrytí nešvarů a proti zneužití moci kohokoliv a kýmkoliv.<
Jak to v praksi vypadá, známe až příliš dobře. Když >Rudé Právo< přineslo zprávy o případě >Moravsko-Slezské< a >Bohemie<, bylo konfiskováno, ač se ukázalo, že bylo všechno od "a" až do "z" pravda, tedy, že ukázalo v zájmu veřejném na nešvar, že odkrylo zase v zájmu veřejném toto svinstvo, proto byl list vybílen, učiněna mu velká škoda a přes důkaz pravdy nijak nebyla odčiněna. Proč, poněvadž se jednalo o pány příliš mocné. Totéž stalo se i v případech druhých, kdy opět v zájmu veřejném, v zájmu státu ukázáno bylo na různé ty korupční aféry, a proto hlas lidu správně nazval tiskovou předlohu zákonem na ochranu korupce. Že je tomu skutečně tak, o tom můžeme se přesvědčiti jednak z motivace domnělé nutnosti nového zákona, jednak z vyhýbavé odpovědi na otázku, proč vládnoucí třídy Československa potřebují větší ochrany cti, než jaké požívali vládcové Rakouska, jednak z doby, kdy zákon tento vzniká, jednak též ze srovnání se zákonem proti teroru a se zákonem na ochranu republiky. Tiskovým zákonem má býti znemožněno další odhalování korupcí, které se vládnoucí společnosti stává nebezpečným. O nic jiného nejde. Že čistění veřejného života od živlů korumpujících a korumpovaných může býti republice jen zdrávo - a že bez něho tento stát utopí se v bahně, to nikoho z těch, kdož vymyslili tuto předlohu, nezajímá, poněvadž jím nejde o zájem republiky, nýbrž o ochranu vlastního mocenského postavení. (Hlas: Jako v Rusku!) Budiž. Tímto zákonem bude znemožněno další odstraňování nečistých živlů z veřejného života. Odhalení nových korupčníků nebude v budoucnosti již možno, poněvadž při závislosti soudců z povolání na vládě bude míti vládnoucí korupčník vždy možnost poříditi si vynesení rozsudku tak, aby byl chráněn on a aby stíhání byli ti, jímž jde o očistu.
Případ páně Práškův jest vůbec příznačným pro naši demokracii a, kdyby nebylo onoho minima svobody tisku, která nám zůstala z absolutistického Rakouska a která nám má býti nyní odňata, předsedal by senátu ještě nyní a naši redaktoři seděli by za mřížemi. Dnes na místě předsednickém sedí pan předseda Donát, vlastní strůjce a zakladatel 11ti milionového disposičního fondu lihovarnického. On jej první vydobyl - ale nejen to - existují také stvrzenky panem Donátem vlastnoručně podepsané, že přijal 300.000 Kč od průmyslových lihovarů, které vůbec nebyly vyúčtovány. (Sen. Matuščák: Slyšte!) Co jest s tím? Pan Donát je přijal jako státní úředník, neboť byl státem ustanoveným předsedou státní lihové komise. Po našich informacích byl pan Donát upozorněn koalicí, že ani senát, ani koalice nesnesly by ještě jedné presidentské krise a co na celé věci jest, byla mu položena otázka. Pan Donát dal na to čestné slovo, že neměl s fondy nikdy nic společného. Pan president Masaryk v prvé aféře přesvědčil se o spolehlivosti našich informací a podle toho zařídil svůj postup, zdráhal se po naších odhaleních pana Donáta přijmouti. Avšak pan ministerský předseda Švehla přijetí u presidenta republiky vymohl. Jak toho dosáhl, nevíme, avšak Donát tazatelům po audienci řekl, že pan president vyslovil se k němu těmito slovy: >Informoval jsem se a přesvědčil jsem se, že jste čist.<
Pánové, proč toto říkám? Tento zákon umožňuje, aby podobní lidé dále seděli na svých místech a aby nemohlo býti jim dokázáno, že president republiky byl špatně informován. Nový zákon má chrániti lež a korupci, ať jsou z toho škody pro stát plynoucí jakékoliv.
Za tohoto stavu a zvláště po sjezdu ostravském jest překvapením, že sociální demokraté mají odvahu hájiti tento vládní návrh. Oni přece musí věděti, zejména po zkušenostech se zákonem o teroru, že i tento zákon postihne nejen komunisty, jak tvrdí Ulrich nebo Meissner, ale že postihne všechen tisk, pokud bude hájiti zájmy malých lidí a pokud bude pracovati proti mocným korupčníkům. Ovšem za dnešního stavu nelze jiného od nich očekávati, než schválení tohoto zákona, který tak nebezpečným jest pro pracující lid a pro veškeren pokrok politický i kulturní.
Všechna lepší minulost je zapomenuta, všechno to hlásání o osvobození člověka z hospodářského, politického a kulturního otroctví je dáno do starého železa jen proto, že mocní v tomto státě nemohou občanských svobod potřebovati proto, že ony jsou ohrožením jejich moci, a strana tato prostě před buržoasií, před kapitalisty ustupuje ve všech možných směrech.
Odhlasují-li socialisté tento zákon, tak alespoň nastane jasno v řadách pracujícího lidu, neboť podobným činem bude jasně prokázána závislost socialistických stran na buržoasii a jejich pomoc, pomáhání, soustavná práce, společná s buržoasií k upevnění panství buržoasie. Proto pryč s koalicí, pryč s tímto systémem reakce, pryč se zákonem, který ničí svobodu tiskovou a pomáhá státu do bahna korupce. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Mudroň.
Vzhledem k tomu však, že podle záznamů učiněných v tomto směru je přihlášen nejprve pan kolega sen. Prášek, uděluji mu slovo a po něm přijde na řadu kolega dr Mudroň.
Sen. Prášek: Slavný senáte! Neměl jsem v úmyslu v této debatě ujmouti se slova, avšak řečník se strany komunistické přímo mně nutí svým útokem na mne a na našeho předsedu Donáta, abych tyto útoky odrazil.
Když jsem byl předsedou slavného tohoto sboru, nebylo mně přirozeně možno, abych na útoky, které na mne byly podnikány, jak v novinách, tak i zde, reagoval.
Nyní však nemám žádné příčiny, abych se vyhnul této debatě v tomto slavném sboru a abych veřejně a jednou pro vždycky odmítl tyto insinuace, které nám jaksi vkládali, že bychom se byli jakýmkoliv způsobem prohřešili na své cti a jakýmkoli způsobem v našem postavení se bylí nekorektně zachovali. Kdo sledoval průběh celé uměle vyvolané lihové aféry, ví, že to byli jiní činitelé, že to bylo vlastně politikum, věcí politické, kteří pod záminkou hledati jiné cesty, chopili se t. zv. lihové aféry a vytěžují z ní docela, řekl bych, malé Pyrrhovo vítězství. Ačkoliv útoky na mne podnikané byly bezpříkladné, nekulturní a surové, dovedl jsem u vědomí korektního jednání, čistoty a poctivosti pět měsíců mlčeti, ale dnes, pánové, jednou pro vždy chci odmítnouti tato tvrzení, která byla nepravdivá, která byla přibarvena politicky, která jen dávala potravu massám chtivým sensace, aby mohly čísti v novinách sensační věcí, kterých vlastně nebylo.
Tehdy ke konci listopadu, když byla tato uměle vyvolaná aféra přetřásána v tisku, zpozoroval jsem, že i také v koalici jest to věc politická, a tu neváhal jsem sám, aniž bych byl k tomu povinen, dostaviti se do >Desítky< v poslanecké sněmovně a vysvětliti, co na celé t. zv. lihové aféře jest. Vy víte, že tehdy koaliční >Desítka< vzala s uspokojením na vědomí mé prohlášení, které bylo druhý den ve všech listech publikováno, a konstatovala, že zde žádné lihové aféry není. Když věc byla zatažena do senátu, tu jsem v koaliční >Pětce<, jakož i v senátu samém konstatoval, že zde nebylo žádné korupce, a učinil jsem potřebná vysvětlení, která byla s ohledem na obchodní tajnosti možná.
V čem spočívalo mé provinění? Byl jsem předsedou čistě hospodářské instituce, Družstva hospodářských lihovarů, sám jsa hospodářským lihovarníkem, a toto družstvo mělo a má své různé fondy. Veřejnosti bylo namluveno, že tyto fondy jsou ze státních peněz, že se zde mrhá státními penězi a že stát byl připraven tímto družstvem o miliony a miliony, poněvadž z těchto ohromných a závratných zisků se tvoří tyto řádné a mimořádné fondy. Budiž jednou s tohoto místa konstatováno, že se zde nemůže jednati o to, aby byly fondy tvořeny z čistého zisku, nýbrž tyto fondy jsou dány přímo z tržní ceny lihu. Na př. lihovarník obdrží za líh stanovenou cenu 500 Kč prostřednictvím Družstva hospodářských lihovarů. Z těchto 500 Kč se mu sráží na režii, na řádné fondy a reservní fondy i na mimořádné fondy, tedy bez ohledu na to, vydělal-li neb prodělal, dostane tedy hned ne 500 Kč, nýbrž jen 450 nebo 460 Kč. To se mu srazí ne ze samotného zisku, nýbrž z peněz, které mu náležejí.
Vážení pánové! Kdo má tedy právo volati k pořádku předsedu takového družstva? Předsedu družstva má právo volati k pořádku představenstvo, dozorčí rada a valná hromada. Pánové, v našem družstvu představenstvo jednomyslně, dozorčí rada jednomyslně, valná hromada jednomyslně povolily tyto fondy a i po útocích, které byly na mne podnikány v tisku soustavně a systematicky, odbývala se valná hromada, která se vzácnou jednomyslností mi projevila důvěru a žádala mne, aby i dále tímto způsobem zastával její zájmy.