Konečně, pánové, nač tolik přetvářky. To je zvláštní, že o lihovarech průmyslových, o rafineriích, o železárnách a jiných a jiných věcech, o cukrovarnických fondech není ani zmínky, nebo jen tak krotce, aby se jim neublížilo. A což nemá vláda své fondy? Vláda má své disposiční fondy, ministerstvo zahraničí má své fondy a jsou i fondy, já to jednou a snad v brzku dokáži, na zostouzení českých vlastenců v zahraničí tiskem. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera a sen. dr Hellera.) Pánové, vy vidíte, že když tu lihovou aféru vezmu, že se to rozplývá jako dým... (Sen. dr Heller [německy]: Ale kdepak? Vyšetřiti, objektivně vyšetřiti!), že z ní nic nezbývá, tak se bude jednati o to, jak bylo přece možno, když na té lihové aféře nic nebylo, aby byly příčiny tak kombinovaného útoku. Pánové, povím to. To musí býti zde řečeno, jsem to povinen své cti a své straně. Byla to moje řeč ze dne 28. října v jubilejní den u pana presidenta republiky. Když jsem tuto řeč předložil 27. října v kabinetní kanceláří, byl učiněn pokus censury této řeči, a když jsem se tázal, co má býti na této řeči censurováno, bylo mi odpověděno: >My ji přediktujeme celou<, ovšem podle chuti jistých osobností. Proti tomu jsem se opřel a nenechal jsem si censurovati ani řádek. Pánové, zde byl kámen úrazu. Co jiného měl jsem dělati? Chodil jsem s kolegou Tomáškem k panu presidentovi, dva roky jsem asistoval k jeho projevům a prologům, jejichž obsahem byly marxistické theorie o socialisaci soukromého majetku. Odpusťte, když to tak říká se svého stanoviska a se svého politického přesvědčení, ale já nebudu jako předseda senátu, jako člověk, který patří napravo, jako člověk poněkud konservativní, ani o tom jubileu moci říci, že se připojuji k těm marxistickým věcem. To jsem nemohl. Odpusťte, že jsem musil říci, jak my pravičáci díváme se na poměry v republice. (Výborně! Potlesk.) Dostalo se mí také souhlasu. Mimo socialistické strany se všech stran se mi gratulovalo, se všech stran se mi projevovalo uznání. Můj klub zde v senátě vyslovil mně oficielně uznání a dík za mou řeč, kterou jsem na hradě proslovil. Pánové, nemohu opomenouti, že i někteří zástupcové cizích mocností vyslovili souhlas s mojí řečí a přání, aby to znamenalo obrat v republice od jistého suchého a skrytého bolševismu. Panu presidentovi a socialistům se přirozeně má řeč nelíbila. Pan president mi odpověděl, že věci jdou nalevo. Pánové, uplynulo sotva půl roku....

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím pana řečníka, aby takovým způsobem soustavně a permanentně osobu pana presidenta do debaty nevtahoval. (Sen. Ferd. Jirásek: To je od něho bezohlednost!)

Sen. Prášek (pokračuje): První president republiky dal nám heslo: >Demokracie je diskuse<. (Potlesk.) Já jako demokrat mám právo k diskusi, řídě se slovy našeho prvého presidenta.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid. Vzhledem k tomu, že pan řečník se již několikráte odchýlil od věci, volám pana řečníka tímto způsobem po prvé k věci.

Sen. Prášek (pokračuje): Pánové, vy se neobyčejně matete a pan předsedající s sebou, když myslí, že mám úmysl útočiti na pana presidenta. Já jsem člověk, který ctí a je pro autority. Já jsem sám autoritář a jsem pro to: autority síliti a pěstovati. Je mi líto, když docela nezávazně o našem panu presidentovi, muži takových kvalit, takových hodnot, takového postavení musím se zmiňovati, ale pravím opětně: Odvolávám se na to, co nás učí náš první president: >Demokracie je diskuse<. On nás učí mluviti pravdu, nekrásti a nebáti se. (Veselost.) Pánové, nechtějte tedy umlčeti mne, když jdu za tím heslem našeho velkého presidenta, velikého filosofa a státníka, když chci použíti té příležitosti k diskusi a k vyrovnání nějakých snad nedorozumění a nesrovnalostí. (Sen. dr Heller [německy]: Co byste ním byl udělal, kdybychom byli proti volání k pořádku tak polemisovali, jako to činíte teď proti předsedovi! Zákony platí jen pro nás, pro vás ne! Bývalý předseda polemisuje proti předsedovi! To je už to nejnovější!) Pánové, přijdu k věcí. Snad by se zdálo, že ze mne mluví nějaká uražená ješitnost, že snad jsem opustil křeslo předsedy senátu. Nevěřte tomu. Já jsem zastával před převratem i po převratě všechny nejvyšší funkce, které obyčejný smrtelník může zastávati, tedy mně nemůže tak přirůsti k srdci, jestli mám ještě nějakou funkci nebo nemám. Dnes nemám jiné touhy, než své zkušenosti uplatniti ve prospěch voličstva, které více než čtvrt století mí dává důvěru a volí mně svým poslancem. Nejsem nijak dotčen, že nejsem tím předsedou senátu, a netajím se tím, pánové, a mám na to mnoho svědků, že jsem řekl, že tato funkce je vlastně pro mně jistou obtíží, poněvadž neodpovídá mé povaze a tím méně mému temperamentu. Předseda senátu v našem státě není takovou osobností, jako předseda senátu v jiném státě. Zde je předseda senátu považován spíše za takového placeného režiséra, který musí hověti svým chlebodárcům, který je povinen vyjíti vstříc jejich slabostem a omeziti se pouze na vedení dobré režie tohoto sboru.

Pánové, co ví ten president? Já jsem to povinen zde říci, poněvadž byste mohli říci, že jsem nehájil dostatečně zájmy jeho jako bývalý president senátu. Pánové, vím jeden případ. Když jsem se sešel s jedním z nejstarších a nejzkušenějších politiků, který patří k jiné straně, řekl mi - bylo to v době mobilisace: Víte, že já jako nejstarší politik jsem nevěděl o tom, že je mobilizace? Na to jsem mu řekl: >Z toho si nic nedělejte pane kolego, já jsem předsedou zákonodárného sboru a dočetl jsem se toho teprve z novin.<

Tím chci dáti jen příklad, že to místo není tak záviděníhodné a že není třeba tolik ho želeti. Jen jsem se chtěl dotknouti toho, že nesouhlasím s tím nekulturním způsobem, kterým jsem byl donucen s tohoto místa odstoupiti. (Sen. Chlumecký: Ale povezte nám, pane kolego, komu dal pán Donát 6 milionov, abychom viděli, kto je dostal!) Pánové, ten je právě tak jako já, dal na uspořádání vnitřních záležitostí.

Ale chci říci jen jedno. Když mluvíme zde o tisku, je to jistě k věci, když v tom případě o tisku mluvím. Když na mne útočili a útočí komunisté ve svém tisku, prosím, to je oposiční strana, která na to udržení má kartu, ale když na nás útočí i koaliční strany, jako se to stalo v mém případě, pak je věc velmi zlá. (Sen. dr Heller [německy]: Ale nežaloval jste ani jedny ani druhé! Vyšetřovací komisi jste nepřijal, to je to hlavní!)

Pánové, věc je ta: dnes zde stojíme před zákonem o tisku. Věc se má následovně: Byli vyvoláni duchové a zapomněla se zaklínací formule. Tento zákon má býti tou zaklínací formulí, aby se ti duchové mohli odvolati. Nechť se nikdo nemýlí, jsou to zajisté zákony výjimečné, jsou snad nutné, ale jsou výjimečné, i ta neslučitelnost i zákon proti úplatkářství. Vezměte zákon o neslučitelnosti. Prosím, jak chcete tu neslučitelnost roztříditi? Přejete si míti poslance a funkcionáře, kteří by nebyli ze života, kteří by nebyli dělali život s sebou, kteří by nebyli zkušení v různých oborech práce? To by bylo pramalou kvalifikací pro poslance, kterým by mohl býti jen ten, kdo před tím nic nedělal, nic nebyl a nic neměl. My chceme míti poslance, kteří něco dělali, kteří někde byli, kteří byli v průmyslu, obchodu a zemědělství (Výkřik: Kteří něco mají! - Veselost.), poněvadž by jistě potom se mohlo každému říci, že má za sebou nějakou špatnou minulost, poněvadž byl zaměstnavatelem, poněvadž měl někde akcie atd. (Sen. dr Heller [německy]: Budete hlasovati proti zákonu?)

Zrovna tak máte zákon proti korupci úředníků. Pánové, podle mého názoru tento zákon neměl býti podán, než současně s úpravou hospodářských poměrů akademicky vzdělaného úřednictva, důstojnictva atd. Nestěžujme si na to úřednictvo - já k tomu ještě přijdu. Snad se udělaly chyby při výběru po převratu tohoto úřednictva. Jaký byl systém v přijímání úředníků? Nerozhodovala vždy kvalita, kvalifikace, znalost osoby, seriosnost atd., nýbrž namnoze politická příslušnost. Za heslem >proti Rakušákům< bylo dáváno úřednictvo.

Pánové, já mám odvahu dělati politického kacíře. Já se těch Rakušáků chci zastati. Co to jsou Rakušáci? Podívejte se na náš soudcovský sbor. My se musíme skloniti před naším soudcovským sborem od nejnižšího soudu I. instance až do nejvyššího, a pravou parádou je náš nejvyšší správní soud a jsou to většinou lidé, kteří jsou z Rakouska. My máme radost a jsme hrdi a my se chlubíme s těmito soudci a s tímto celým stavem. (Sen. dr Heller [německy]: Tedy, my jsme hrdi, že jsme Rakušani!)

Podobně se to má i s jinými úředníky. Podívejme se na naše první úředníky v republice. Odkud se rekrutovali tito lidé? Z našich a vídeňských úřadů. Ve Vídni kdo chtěl to dokázati jen k sekčnímu radovi, musil býti výborným úředníkem, musil se propracovati a velmi těžce probojovati, než se na to místo dostal a když obstál zkoušku, tak je také dobrým pro naši republiku.

Podívejme se dále na naše důstojníky branné mocí, četnictva, policie. Také ti důstojníci jsou dobří. Snad se chybilo, že té mnohosti se udělalo mnohdy na úkor jakosti, že se dalo těch důstojníků víc, než bylo třeba, že snad nebyli řádně umístěni, ale pravým výběrem, revidováním celého tohoto stavu, dá se mnoho získati. Ale nejdříve musíme zaplatiti ty lidi, aby věděli, že mají důležité místo, aby měli jisté postavení a mohli skutečně svým povinnostem vůči sobě, rodině a jiným dostáti.

Pánové, snad mi někdo řekne: >Kde máš prostředky k tomu?< Najdu příležitost - dnes bych se vydal nebezpečí, že bych mohl býti volán zase k věci - abych ukázal, kde se najdou prostředky, abychom těmto spravedlivým požadavkům tohoto úřednictva a důstojnictva mohli vyhověti. A musíme jim vyhověti. Pro státní úředníky, zvláště pro kvalifikované, kteří mají odpovědná místa, pro armádu, četnictvo a policii musíme míti vždycky peníze. (Sen. Matuščák: Pro četníky? Fuj!) Pánové, to by stálo desítky milionů. Počkejte, páni socialisté, já vám to povím, na socialistické věci se vydávaly a vydávají, a jak slyším, budou vydávati miliardy neproduktivně. Ušetřte tam a dejte produktivně nějakou desítku milionu těm, o kterých jsem mluvil, a máte zabezpečený kádr úřednictva, vojska, policie a četnictva. Mám za to, když uvážíte všechny ty okolnosti, když uvážíte, že to, co jsem řekl, říkám zde na veřejné schůzi našeho zákonodárného sboru, když jsem to dokázal jistě markantně, že za všech těch okolností je jasno, že nikdy nebylo upotřebeno nějakým záhadným způsobem ani s mé strany, ani se strany kolegy Donáta těch peněz. Mám za to, že jsem tu aféru uvedl na pravou míru, že jsem ukázal, že šlo o to, že se pro mou řeč 28. října, která se nemohla stíhati, musila hledati nějaká příčina, aby se na toho Práška mohlo. Přeji si, aby takových konservativních Prášků a pravičáků bylo více, aby také pan president takových výborných poddaných státu měl více. Ale nemůže míti mi za zlé, když řeknu, že když 5 let státní loď se kymácí na levo, aby také po pěti letech šla na pravo.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Vážený senáte! Předcházející dva řečníci, a to pan sen. Průša a pan sen. Prášek uznali za nutné, aby ve svých projevech se také dotkli osoby pana presidenta republiky.

Pan sen. Prášek poukázal k tomu, že prý pan president republiky se zdráhal přijmouti nového předsedu senátu pana sen. Donáta a že ho přijal teprve potom, když se přesvědčil, že je čist. Pan sen. Prášek uznal za vhodné a za taktní, mluviti o novoročním gestu pana presidenta a poznamenati, že věděl, že vyzvání kanceláře pana presidenta republiky o tom, že mají býti tentokráte k novoročnímu blahopřání povoláni místopředsedové, není aktem ústavním, že si však přesto řekl: >Ustoupíš<. Poznamenal hned na to, že druhý den byl pozván k obědu k panu presidentovi předseda poslanecké sněmovny kolega Tomášek. Výslovně uvedl, že toto pozvání pana presidenta předsedy Tomáška k obědu znamenalo ostří proti němu, bývalému předsedovi senátu a proti senátu, že tímto novoročním gestem pan president posílil oposiční tisk a nakonec mluvil také o jisté devotnosti k panu presidentovi republiky. Na konec poznamenal, že předseda poslanecké sněmovny Tomášek, kdykoliv mluvil doposud jako zástupce sněmovny vůči panu presidentovi, mluvil řeči marxistické a že se proto bývalý předseda senátu domníval, že on tenkráte 28. října roku loňského je povinen panu presidentovi říci - jak zde řekl doslovně - >jak my pravičáci díváme se na věci<. Za tento svůj projev obdržel mnoho díků, dokonce i delegáti zahraniční projevili mu svůj souhlas a charakterisoval poznámku páně presidentovu, že vývoj u nás jde na levo. Lituji toho, že jsem ex praesidio nucen, abych na tyto obě dvě řeči reagoval. Cítím jako svojí povinnost ex praesidio konstatovati, že pozvání pana presidenta k novoročnímu blahopřání, resp. přistoupení k panu presidentovi za tím účelem, aby jemu na Nový rok byla přednesena blahopřání, není, jak zde bylo konstatováno, žádným aktem ústavy, nýbrž aktem společenského taktu. (Výborně! Tak jest!) Musím proto znovu zdůrazniti ex praesidio, že otázka novoročních nebo jakýchkoliv jiných blahopřání nespadá mezi akty, které by byly obsaženy v naší ústavě. Naproti tomu však jsem nucen ex praesidio zdůrazniti, že mluví-li předseda sněmovny, ať poslanecké nebo senátu, v tomto případě 28. října loňského roku, před presidentem republiky, jako předseda senátu, že je to akt ústavní, a že při takovémto ústavním aktu není žádný předseda sněmovny legitimován, aby svoje stanovisko osobní vydával za stanovisko celého sboru, (Výborně! Hlučný potlesk.), a že proto můžeme jenom těžce litovati toho, jestli pan kolega Prášek zde doznává, že on tenkráte 28. října pronášel jenom svoje stanovisko osobní a že k jeho projevu si nevyžádal souhlasu celého presidia senátu. (Výborně!) Tohoto postupu, myslím, lze jenom těžce litovati a tento postup není v žádné sněmovně v této analogii vůbec možný. Vzhledem k tomu pak, že oba dva páni řečníci, jak pan sen. Průša, tak zejména i pan sen. Prášek způsobem v této sněmovně doposud neobvyklým do debaty o této vládní osnově zatáhli také osobu pana presidenta, mám za to, že proti tomuto způsobu, jakým se to stalo, jsem jako úřadující místopředseda senátu povinen a povolán, abych oba pány řečníky volal pro tento způsob polemiky a debaty k pořádku. (Výborně! - Sen. dr Heller [německy]: Co je s pány ministry? Ti dají pana presidenta jen tak beze všeho urážeti? Páni ministři se nehýbají a vysoká vláda?) Další slovo uděluji panu kolegovi sen. dr Mudroňovi. (Sen. Niessner [německy]: Nyní jsme poznali to vlastenectví, nyní víme, co to je! - Sen. dr Heller [německy]: Pan ministr spravedlnosti a ministr vnitra sedí tady a nechají presidenta urážeti! Pozoruhodné věci je zde viděti!) Prosím, aby se ho ujal.