Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Průša.

Sen. Průša: Ctění pánové! Myslím, že po vývodech kolegy Jarolima hodně upadla také sebedůvěra pana zpravodaje, když řekl, že se domnívá, že tento zákon nebude potřebí v dohledné době měniti. Naopak, právě vývody kolegy Jarolima byla dokázána celá řada slabin tohoto zákona. A že již zákon sám byl měněn poslaneckou sněmovnou oproti původnímu vládnímu znění, to je všeobecně známo. Chci ukázati ještě na některé případy, které opravdu ukazují na zvláštní způsob provádění sociálně-politického zákonodárství u nás. Již v onom ustanovení §u 2, totiž v odst. 1., kde se mluví o tom, že vylučují se určité případy z pravomoci rozhodčích soudů, je viděti do jisté míry takovou tendenci. Jestli rozhodčí soudy hornické, jak správně kolega Jarolim ukázal, mají býti stejně placeny horníky, proč nemají míti plnou pravomoc ve všech sporech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, proč nemají býti v těchto sporech rozhodčí instancí? Proč je jim tato možnost upírána? To se ukazuje zejména v odst. b) který mluví:

b) o stížnostech závodní rady (rady zřízenců při revírní radě) do propuštění zaměstnance z práce z trestu bez výpovědi mimo případy propuštění podle § 202 obecného horního zákona, stalo-li se bez souhlasu závodní rady (rady zřízenců při revírní radě);

atd. Toto však se vyjímá. Proč se to vyjímá? Myslím, že to automaticky vyplývá z poměru zaměstnance k zaměstnavateli, že neměla zde býti nějaká zvláštní výjimka, poněvadž zůstane zde přece jen jedno, že vždycky v těchto soudech, kde přirozeně jsou zároveň také spolurozhodující zástupci zaměstnavatelů i zaměstnanců, spíše může se dojíti ke správnému rozhodování. Ovšem - a to je velkou vadou - v §u 3, odst. 1. byl snížen počet přísedících dozorčího soudu. Jestli snad pánové se domnívali, že je to do jisté míry zjednodušení, tedy podle mého soudu a podle soudu většiny těch, kteří známe různé druhy rozhodčích instancí, jako je rozhodčí soud úrazové pojišťovny atd.. velice mnoho záleží na tom, jak velký počet jednotlivých skupin zaměstnaneckých nebo zaměstnavatelských je v těchto rozhodčích soudech zúčastněn. Zvláště chci ukázati na § 14, odst. 2., který zní:

(2) Držitel závodu nebo jeho zmocněnec nesmí dělníky a zřízence omezovati, ani poškozovati v jejich činnosti jako přísedících rozhodčího soudu nebo vrchního rozhodčího soudu.

Tedy je to analogické se všemi ustanoveními zákonnými v oboru samosprávy. Je to zcela správné, ale na druhé straně odst. 3. přímo mluví tendenčně a třídně. Tam se přímo hájí nepřímým způsobem zájem majitelů závodů. Ustanovení to zní:

(3) Přísedící rozhodčího soudu nebo vrchního rozhodčího soudu mohou po dobu této své funkce býti zaměstnavatelem propuštěni ze služby jen za souhlasu rozhodčího, případně vrchního rozhodčího soudu. Tohoto souhlasu není však třeba v těchto případech: byl-li přísedící rozhodčího nebo vrchního rozhodčího soudu pravoplatně odsouzen pro zločin, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravopočestnosti, dále nakládal-li zle se svým zaměstnavatelem, jeho zástupcem anebo členem jeho rodiny nebo se svým spoluzaměstnancem, zejména ohrožoval-li svobodu jeho přesvědčení, konečně urazil-li hrubě osoby posléz uvedené.

Ta první část jest docela správná a odůvodnitelná. O té druhé části, kde bývá urážen pan zaměstnavatel, je mezi dělnictvem mnoho sporů a různících se názorů. V celku řečeno: Proč zde není v témž zákoně ustanovení, že totéž platí pro přísedící z řad zaměstnavatelů? Pánové, z praxe znám majitele dolů, správce dolů, závodní dolů, kteří chodili s holeni a revolvery, rvali dělníky a bili je. Přísedící rozhodčího soudu může nařezati svému zaměstnanci v té jeho otrocké práci, na něho se ten zákon již nevztahuje. To je vyloženě třídní, na to se má pamatovati! Já vím, že, bohužel, naše praxe zákonodárná je velmi dobře namířena proti těm, kteří jsou hospodářsky slabí, ale silně ústupčivá proti hospodářsky silným. A ani jinak býti nemůže, poněvadž naposled facit všeho je a zůstane, že tento stát je založen na vládě kapitalistů, kapitalisté ovládají stát a proto také celou tresť zákonů diktují.

Připojuji se k výtkám, které podrobně uvedl kolega Jarolim, ale přes to prohlašuji, že budeme pro tento zákon hlasovati, poněvadž vidíme v něm určité vymoženosti pro hornictvo vůbec.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena. Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Ackermann: Velectění pánové! Jest jisto, že žádný zákon, ať byl zpracován v jakémkoli státním režimu anebo za jakéhokoliv složení politického, nenajde ve všem obyvatelstvu úplného pochopení a uznání, žádný jednomu každému příslušníku státnímu nevyhoví. Proto také nevyhovuje přirozeně potom zákon, když se o něm uvažuje podle politického přesvědčení, poněvadž při projednávání zákonů chce každá strana, která je v oposici, dokázati stranám, které tvoří vládu a stojí za vládou, že kdyby oni byli u vlády anebo kdyby oni byli iniciátory zákona, že by jej vypracovali jinak. Když zde bylo řečeno, že prakse, která se u nás provozuje, vždy je namířena krajně třídně proti dělnictvu, musil bych říci, že v krajně třídním státě, kde zákony nejsou schvalovány zákonodárnými sbory, kde zákony jsou přímo diktátorsky vnucovány zaměstnancům, nejsou rovněž zaměstnanci chráněni před těmi vyššími. (Sen. Průša: Jak jste k tomu najednou přišel?) Prosím vás, pane kolego, nechtějte ode mne výklad, jak jsem k tomu přišel, když toho máme denně doklady, jak se nakládá s dělnictvem, které je podřízeno ruské ústavě. A vedou je přece státní orgány, státní orgány vedou i závody a proto by měly býti vzorem orgánům soukromokapitalistickým a lépe zacházeti s dělnictvem a lépe říditi závody, než orgány soukromokapitalistické. (Sen Průša: To říká sociální demokrat!) Prosím, to říkám jako sociální demokrat, ale s vědomím toho, že to říkám podle svého sociálního přesvědčení a zkušeností, jak jsem jich nabyl.

Jestliže uváděl kolega Průša, že snad již to, co řekl pan kolega Jarolim proti zákonu, je jakési zklamání mé sebedůvěry, lituji, že v některých případech kolega JaroIim neměl námitek v sociálně-politickém výboru, když se zákon projednával, a že s těmito náměty nebo námitkami přišel do pléna. Jistě jen proto, aby se v plenu mohl ukázati. Tedy já nejsem zklamán a zklamán nebudu, poněvadž po slyšení organisace hornické mám ten dojem, že důvěra v tento zákon je velká a že bude zachována i nadále. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Věcnou poznámku má pan sen. Jarolim.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Zpravodaji se zlíbilo prohlásiti, že jsem námitky, které jsem učinil zde v senátě, ve výboru nepřednesl, a že se nám jedná jen o to, abychom v senátě mohli přednésti nějaké námitky. Konstatuji podle skutečnosti - a zde přede mnou sedí jeden kolega a snad také ještě jiní, kteří to budou věděti - že jsem námitky, které jsem přednesl zde v senátě, přednesl také ve výboru, a že jsem ke konci prohlásil, že přes výhrady, které musíme činiti, hlasovati budeme pro zákon. Chci to zde konstatovati, aby nevznikla nějaká legenda, že jsme v nějaké věci v sociálně-politickém výboru ničeho neřekli a že pak zde v plenu senátu naděláme mnoho hluku pro věc, o které jsme prý dříve ničeho nevěděli.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, budeme hlasovati.

osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku čís. 1916, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.

Slovo si vyžádal pan ministr sociální péče. Uděluji mu je.

Ministr sociální péče Habrman: Slavný senáte, vážení pánové! Byla zde ve slavném senátě panem sen. Chlumeckým učiněna zmínka o vládním nařízení, upravujícím podpory v nezaměstnanosti. Aby bylo vyvarováno neúplnosti a veřejnost byla informována, doplním v této otázce v dnešním tisku uveřejněnou podstatu řešení otázky nezaměstnanosti ve smyslu prohlášení vlády, učiněného mnou včera v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny.

Výše podpor v nezaměstnanosti státem poskytovaných měnila se vzestupně i sestupně, tedy nahoru i dolů, podle hodnoty peněz, výše mzdy a cen životních potřeb, již několikráte. Zákonem ze dne 12. srpna 1921, kdy hodnota koruny byla nejnižší a cena životních potřeb nejvyšší, byla zvýšena podpora v nezaměstnanosti okrouhle o 100%. V r. 1923 upravena byla podpora v nezaměstnanosti dvakráte. Rozhodnutím ministerstva financí snížena byla podpora v nezaměstnanosti po 6 měsících v jednotlivých případech na 50%. Dohodou mezi zúčastněnými ministry upravena byla potom podpora vydaným výnosem podruhé tím způsobem, že výše podpor v nezaměstnanosti po 6 měsících stanovena na 75% základních sazeb, po 9 měsících na. 50%. V poslední době, když stále vzmáhající se výroba a stálý pokles nezaměstnanosti opravňuje k naději, že výroba, práce a zaměstnanost blíží se u nás k normálním poměrům, a nadešel okamžik, kdy přikročeno může býti k uvedení v činnost zákona o gentském systému, nařídila vláda svým usnesením ze dne 22. května 1924 zúčastněným ministerstvům úpravu podpory v nezaměstnanosti. Toto rozhodnutí vlády stalo se ve smyslu §u 18 zákona o podporách v nezaměstnanosti.

Pánové, já podrobný výklad, protože v dnešním ranním tisku je podrobně uveřejněn, pominu a jen jaksi souhrnně se zmíním o podstatě.

Základní sazba podpor v nezaměstnanosti snížena tímto nařízením vlády z 8 na 6, z 10 Kč na 7.50 Kč, čili o 25%, mladistvým dělníkům, žijícím ve společné domácnosti, jejíž přednosta taktéž je bez zaměstnání a požívá podpory v nezaměstnanosti, z 5 Kč na 3.75 Kč, tedy také o 25%. Výše rodinného příplatku pro ostatní členy rodiny, manželku a dítky, zůstala a zůstane nedotčena. Včera totiž byla již vyslovena obava. že se chystá další snížení a sice pokud jde o členy rodin. Tomu tak není a nebude.

Nyní abychom si ujasnili celkové snížení, které neznamená 25%, nýbrž de facto polovici této výše. Celková podpora v nezaměstnanosti činila doposud v obcích do 7000 obyvatelů nejvýše 16 Kč denně, v obcích s obyvatelstvem nad 7000 18 Kč. Výše uvedenou úpravu celkovou, jelikož úprava příplatků členů rodin, dítek, manželky atd. je nedotčena, snižuje se v obcích do 7000 obyvatelů podpora na 14 Kč, v obcích s obyvatelstvem nad 7000 na 15.50 Kč, čili v prvém případě o 12.5%, v druhém případě o 13.8%. Celková úprava tedy snižuje o 13.1%, nikoli o 25%.

Pánové, a to je vlastně, proč jsem se přihlásil ke slovu, pokud jde o řešení otázky nezaměstnanosti v našem státě: bylo zde tvrzeno a líčen tento stav takovým způsobem, jako bychom byli ti nejhorší v celém světě. Tomu tak, pánové, není. Já vás o tom přesvědčím číslicemi, materiálem, který je sebrán z úředních spisů a z úředních pramenů.

Stav podpor i po této úpravě řešení otázky nezaměstnanosti v Československé republice prokazuje větší blahovůli a liberálnost vlády republiky Československé, nežli v kterémkoli jiném státě. Jak jsem pravil, uvádím několik dokladů o tom: (Sen. dr Heller [německy]: Anglie! Také v Anglii!) Také v Anglii. Tam je tato otázka řešena pojištěním, kdežto u nás podporou státu. To je, pánové, také rozdíl. Pánové, cokoliv zde dnes ještě prohlásím, neznamená že bych měl za to, že by se kdykoliv činilo příliš mnoho, nýbrž naopak mým přáním a všech nás by bylo, abychom tuto otázku mohli řešiti ještě blahovolněji a liberálněji nežli doposud.

Průměrná podpora v nezaměstnanosti obnášela dosud v Československu, - základní sazba 8 - 10 Kč, rodinný příplatek na manželku 2 Kč, na dítko 1 Kč, podpora nezaměstnaných mladistvých dělníků 5 Kč, pokud bydlili a žili v společné domácnosti.) . (Výkřiky sen. Průši.)

Místopředseda dr Soukup: Pane kolego Průšo, račte poslouchati pana ministra, abyste byl informován o jeho vývodech.

Ministr Habrman (pokračuje): V Rakousku denní podpora obnášela 7560 až 16.000 K rakouských, nejvýše však 18.770 Kr. To je celková podpora, nikoliv snad částečná. V československé měně tudíž nejvyšší podpora obnáší asi 9.25 Kč. U nás obnášela 16 až 18, nyní 14 až 15.50 Kč, což znamená, že i při té nynější úpravě podpora v nezaměstnanosti u nás bude o třetinu nadále vyšší. V Německu: v rentových markách bylo vypláceno denně 35 až 90 feniků. Nejvyšší podpora činila 1.275 rentových marek, čili v československé měně 2.64 až 6.80 denně, nejvýše však 9.43 Kč, kdežto dnes u nás nejvýše 15.50 Kč.V Rusku podle kodexu práce z roku 1922... (Hluk. Výkřiky sen. Průši.)

Místopředseda dr Soukup: Pane kolego Průšo, račte zachovati klid, mluví se o Rusku, abyste o tom byl také informován. (Tak jest!)

Ministr Habrman (pokračuje):... dosud platného, ustanovuje čl. 185 a 186 - já tento kodex práce mám zde, páni mohou do něho nahlédnouti - podporu v nezaměstnanosti podle délky zaměstnání, - u nás jakmile je nezaměstnán, ať pracoval 4 neděle, rok nebo 10 let, dostane stejnou normu vyplacenou - dále kolik asi vydělal, podle mzdové sazby toho kterého oboru v místě, činí se dále rozdíl mezi učněm a dělníkem, t. zv. kvalifikovaným a nekvalifikovaným, jak my říkáme, pomocným dělníkem. Pro pomocného dělníka jsou sazby nižší. Kodex práce ustanovuje dále, že podpora v nezaměstnanosti nemá klesnouti pod šestinu průměrné mzdy, což znamená, že podpora v nezaměstnanosti v Rusku je daleko chuději vyměřena, než snad kdekoliv jinde, zejména však u nás. To nemá býti výtkou, já to loyálně přiznávám, v Rusku činí tolik, kolik mohou, a tolik také činíme my. (Zcela správně!)

V Československu nárok na podporu v nezaměstnanosti trvá 6 měsíců a mohl dosud býti prodloužen na 9, 12 až 18 měsíců. V Rakousku trvá nárok na podporu v nezaměstnanosti od 12ti nejdéle do 30ti týdnů, v Německu od 13ti do 39 týdnů. V Rusku, jak jsem již uvedl, podle článku 186. kodexu práce sovětské republiky nejdelší nárok na podporu v nezaměstnanosti nemůže přesahovati 6 měsíců. Hodnota poskytovaných podpor nalézá výrazu v tom, mnoho-li životních potřeb si podporovaný může za ni opatřiti. Teď, pánové, několik číslic: Z průměrné denní podpory opatří si rodina nezaměstnaného se třemi dětmi: V Československu: buď 6.4 kg chleba, nebo 0.93 kg hovězího masa, nebo 2.07 kg cukru, nebo 6.6 litrů mléka, nebo 0.55 kg másla; v Rakousku obdrží nezaměstnaný buď 3.31 kg chleba, nebo 0.64 kg hovězího masa, nebo 1.56 kg cukru, nebo 3.75 litru mléka, nebo 0.29 kg másla; v Německu nezaměstnaný obdrží za průměrnou podporu v nezaměstnanosti: buď 4.55 kg chleba, nebo 0.79 kg hovězího masa, nebo 1 kg 68 dkg cukru, nebo 4 litry 11/10 mléka, nebo 32 dkg másla. V Rusku obnáší mzda nynější průměrně 50%, nejvýše však 60% bývalé mzdy před válkou. Jelikož však drahota je tam mnohonásobně větší, znamená to, že podpory v nezaměstnanosti jsou tam na mnohem nižší úrovni, pokud jde o pořízení životních potřeb, nežli svědčí uvedené číslice v Rakousku, v Německu, zejména však u nás.

Jak jsem pravil, to nemá býti zlehčování a snižování řešení této tak velice důležité otázky kteréhokoliv jiného státu. To, co zde bylo uvedeno, má býti pouze vysvětlením, a myslím, že máme míti také odvahu jednou si říci, že nejsme ti nejhorší, nýbrž, že podle daných poměrů konáme svoji povinnost, jak nám poměry stačí, a jak jsem přesvědčen, tato povinnost vůči nezaměstnanému dělnictvu snese srovnání s každým jiným státem, ba toto srovnání vyzní v náš prospěch. (Souhlas.)

Pánové, tolik jsem chtěl uvésti. Ještě chci poukázati na to, že zástupci odborových organisací byli opětovně slyšeni o této otázce. Také jsem neváhal, když jsem byl o to požádán již před rokem a před 1 1/2 rokem, jelikož otázka úpravy táhne se skoro 2 roky, sděliti Mezinárodnímu svazu práce, že vláda se touto úpravou zabývá. S odborovými organisacemi bylo jednáno o možnosti a včasnosti v účinnost zavedení zákona o gentském systému, a tedy i tato otázka prodebatována byla. Tolik, pánové, po včerejším prohlášení jsem pokládal za svou povinnost uvésti, aby slavný senát a také naše veřejnost byla správně informována. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, aby pánové zaujali svá místa. (Děje se.)

Oznamuji, že pan sen. Hecker, dr Heller a soudr. podali návrh, aby o prohlášení pana ministra sociální péče byla zahájena debata. O tomto návrhu dám hlasovati bez debaty.

Prosím, kdo s tímto návrhem pana sen. Heckera, dr Hellera a soudr. souhlasí, aby debata byla zahájena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Návrh je zamítnut. (Výkřiky německých senátorů.)

Navrhuji, aby projednávání odst. 6. denního pořadu smlouvy s Královstvím Nizozemským bylo přesunuto na místo pozdější. Námitek není? (Nebyly.)

Tento návrh můj se přijímá.

Přikročíme tedy k projednávání bodu

Zpráva ústavně - právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1926) o vládním návrhu zákona o stíhání úplatkářství. Tisk 1945.

Zpravodajem je pan sen. dr Procházka, jemuž uděluji tímto slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! V poslední době projednal senát dva důležité nové zákony, jejichž účelem bylo, aby upraven byl náš veřejný život, jak toho vyžadovala nynější doba v naší republice. Byl to zákon o inkompatibilitě, který se týkal členů Národního shromáždění, a byl to zákon o změně příslušnosti trestních soudů, o odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech urážek na cti spáchaných tiskem.

Nyní zabýváme se třetím důležitým zákonem, jehož účelem je rovněž úprava veřejného života podle nynějších poměrů. Je to předložený zákon o úplatkářství a proti porušení úředního tajemství. Vám všem dobře známy jsou události poslední doby, ty různé aféry úplatkové, ty sensační procesy: benzinový, telefonní atd.

Všechny tyto zajisté odsuzováníhodné události jsou jen výsledkem válečné a poválečné doby, důsledkem nedostatku zboží a povstalé bídy mezi státním a jiným veřejným, případně i soukromým zaměstnanectvem. Nastal, jak vám známo, již v době válečné a specielně pak i v době poválečné veliký hmotný úpadek státního zaměstnanectva všeho druhu. Nedostatek příjmů, nedostatek zboží na jedné straně, na druhé straně znemravnělost, která nastala v jiných třídách společnosti a kteráž špatným příkladem ukazovala, že lze nabýti způsobem ne právě poctivým prostředků ke blahobytu, to vše mělo za následek, že přelila se vlna tohoto morálního úpadku z kruhů soukromých zaměstnanců i do různých oboru života zaměstnanců veřejných.

Nenastala ovšem taková korupce, jak je to zveličováno ve veřejném tisku, specielně v tisku nepřátelském naší republice. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ne, ne, v listech koalice také!) Můžeme konstatovati, že jsou to ojedinělé případy, jak jsem již pravil, politováníhodné, ale vždycky ještě ojedinělé, a že ta veliká massa ostatního státního zaměstnanectva zůstala intaktní a že koná své povinnosti bez ohledu na nedostatek a případnou bídu, že koná povinnosti poctivě a s ohledy na veřejné zájmy státu.

Já také nemám za to, že by ty zjevy, které se staly, daly se odstraniti jen nějakým trestním zákonem, nýbrž myslím, že nutno léčiti tyto choroby způsobem jiným, způsobem mravním, způsobem povznášejícím stav státních zaměstnanců, způsobem, kterýmž se vrátí státním zaměstnancům spokojenost, kterýmž vrátí se jim chuť k práci a snaha opět vésti veřejné záležitosti tak, jak se to může požadovati od státních zaměstnanců. Nutno ovšem, aby také přáním státního zaměstnanectva bylo vyhověno, přáním zajisté oprávněným, jež všeobecně se uznávají, aby příjmy jejich byly tak zvýšeny, by mohli bez starosti o svou rodinu slušným a svému stavu odpovídajícím způsobem rodiny své vyživovati a vším opatřovati, čeho potřebují. Jedná se o všechny státní zaměstnance bez rozdílu. Především ovšem josu nejvíce postiženi tím nešťastným zákonem nivelisačním ti, po nichž se vyžaduje nejvyšší vzdělání, nejvíce zkoušek, to jsou vysokoškoláci, z nichž soudcové především mají již sympatie veřejnosti pro své požadavky. Avšak nejen vysokoškoláci, také t. zv. středoškoláci a všechny ostatní kategorie státních zaměstnanců vyžadují, aby příjmy jejich byly upraveny, aby takovým způsobem nebyli vydáváni pokušení, když někdy přiblíží se k nim někdo, kdo by jim nabízel úplatek. Jedná se při tom také o staropensisty, kteří zákonem předloženým jsou také podrobeni jeho přesným ustanovením a jichž bída dostoupila té míry, že mluví se o nich jako o těch nejubožejších. Vraťte spokojenost státním zaměstnancům a nebude potřebí, aby se vykonával tento zákon, o který jde. My máme dosud velmi přísná ustanovení zákona, a to jak v zemích historických, tak i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a tam v zemích bývalé koruny uherské jsou ještě další ustanovení, která jdou přes rámec trestných ustanovení zákonů v historických zemích. Poválečná doba a různé formy úplatkářství ukázaly nutnost rozšířiti okruh ochrany státní před úplatkářstvím i na různé jiné skutkové podstaty a na různé jiné trestní činy, které nutno trestati, a též i na různé jiné činitele. V tom směru máme předloženou osnovu, která. rozšiřuje ten okruh činitelů, na něž se vztahuje úplatkářství, na široké vrstvy a to hlavně tam, kde převládá zájem veřejný a kde je nutno, aby byla chráněna důvěra veřejnosti, a aby pod trestní sankci byly postaveny také činy osob, které dosud byly prosty tohoto trestního stíhání.

Poukazuji na to, že zákonodárství jiných států jde o mnoho dále. A zejména poukazuji na to, že Francie má nejnovějším zákonem ze dne 16. července r. 1919 zákonná ustanovení o trestání úplatkářství zaměstnanců soukromých, obchodních a průmyslových podniků. Je to náramně důležité, aby u nás pomýšlelo se, by stíháno bylo úplatkářství i u soukromých obchodních a průmyslových podniků; neb, jak jsem již v předu uvedl, vlna úplatkářství, které se bohužel objevilo u soukromých obchodních a průmyslových podniků za války i po válce, přesunula se též na veřejné zaměstnance a je také příčinou posud stávající drahoty. Taková nepoctivost u obchodních a průmyslových soukromých podniků je tak trestuhodna, jako u veřejných činitelů. Ovšem u veřejných činitelů je zde ještě zájem další, veřejný, kdežto u soukromých podniků týká se to především toho kterého soukromého podnikatele. Ale důsledky svými také toto úplatkářství zasahuje do široké veřejnosti tím, že působí znemravňujícím vlivem a že působí také hospodářsky zvednutím vlny drahoty. Zajisté, že vládě bude možno, aby zejména při úpravě zákona o obchodních příručích - a co s tím všecko souvisí, také v živnostenském řádu atd. - na tuto otázku pamatovala a dotyčnou novelu k zákonodárnému projednání předložila.

Vláda předložila osnovu velmi dalekosáhlého zákona, jehož dobrá tendence jest snad uznávána všemi stranami, tedy i stranami, které stojí mimo většinu. Ovšem tak, jak vládní osnova byla předložena, narazila mnohá ustanovení její na odpor již v poslanecké sněmovně a poslanecká sněmovna také podstatně původní vládní osnovu změnila. Podotýkám, že původní vládní osnova obsahovala též ustanovení v §u 4 osnovy, ohledně udavačství. Totiž bylo stanoveno, když na státního zaměstnance někdo přikročil s úplatkem, nebo na druhé straně zase, když státní zaměstnanec sám žádal od někoho úplatek, že je povinností dotyčného státního zaměstnance, resp. druhé osoby, aby udala tento čin, jinak, kdyby toho neučinil, že by byl sám potrestán. To by ovšem vedlo k důsledkům, kterých nelze dosti se varovati. Bylo by neustálé udavačství, byla by možnost, že by se zneužívalo tohoto ustanovení, nastalo by ztížení státní správy tím, že by se obával státní zaměstnanec beze svědků s někým jednati. Proto vším právem poslanecká sněmovna toto ustanovení ohledně povinného oznámení vůbec vypustila. Původní osnova obsahovala také ustanovení ohledně tak zvané zákonné abolice všech trestných úplatkářských činů, spáchaných před účinností tohoto zákona, resp. před 1. červnem letošního roku. Tato zákonná abolice měla by podle této vládní osnovy za následek, že kdo by se chtěl státi beztrestným, musil by udati nejpozději 1. června letošního roku, tedy doby dnes již uplynulé, že byl podplacen nebo že se nějaký úplatkářský čin u něho stal. To by ovšem bylo dobře, že by všechno vyšlo na jevo, ale na druhé straně bylo nutno uvážiti, že by přece nebyly postihnuty všechny případy úplatkářství, že by to dokazovalo slabost vlády, že si nedovede zjednati vědomosti o úplatkářství, a že by to zejména působilo na cizinu, zvláště tím,že by se řeklo, že v naší republice je tolik úplatkářství, že vláda musila přijíti s takovým zákonem, a že takový zákon byl usnesen aby všecky dřívější činy vyšly na jevo a mohly prohlášeny býti eventuelně za beztrestné. To se rozumí samo sebou, že tato beztrestnost by se vztahovala na osoby, které by nezasluhovaly beztrestnosti, a tím by ta veřejná morálka byla porušována. Proto poslanecká sněmovna ustanovení ohledné abolice všech dosavadních úplatkářských činů vynechala ze svého usnesení, takže v tom směru také nemáme s tím co dělati.

(Místopředseda dr Franta přejímá předsednictví.)

Osnova vládní také stanovila, že se má trestati vyjevování úředního tajemství. V tom směru šla vládní osnova příliš daleko a byla dotyčná ustanovení poslaneckou sněmovnou upravena. Jak jsem již řekl, poslanecká sněmovna upravila podstatně vládní osnovu a předložila nám ji tak upravenou, že s klidným svědomím může se senátu doporučovati k nezměněnému přijetí této osnovy zákona.

Pokud zákona samého se týká, byla především vyslovena zásada, že se zachovávají dosavadní zákonné předpisy, pokud čin dotyčný je přísněji trestán podle dosavadního zákonného ustanovení. Je tedy osnova zákona jen takovým, abych řekl, doplněním podpůrným těch dosud platných zákonných ustanovení. Tohoto doplnění bylo potřebí, protože různé skutkové znaky dosavadních zákonů trestných nedostačují, aby veškeré nové formy úplatkářství, které se během války a po válce objevily, byly postiženy a potrestány. Zákon dále stanoví skutkové podstaty jednotlivých přečinů a přestupků. Osnova zákona jedná především o tak zvaném aktivním podplácení se strany úplatce, t. j. toho, kdo dává úplatek, v různých jeho formách. O tom jedná § 2, který ve třech odstavcích stanoví toto aktivní podplácení, totiž když někdo veřejnému činiteli nebo s jeho vědomím jiné osobě za to, že se určitým způsobem v zákoně uvedeným jedná, nabídne, slíbí, nebo poskytne prospěch, na nějž nemá práva tento veřejný činitel.

Dále stanoví se ve 2. odstavci, že když jde jen o nepatrný prospěch, že je toto v odst. 1. uvedené jednání beztrestné, takže na nějaké maličkosti, nepatrnosti, malé zpropitné, nevztahuje se trestnost zákona, ovšem jen tenkráte, nebyl-li dotčen veřejný zájem. Nebo i když je tu jen nepatrný prospěch, tedy i tentokráte se tresce dotyčné jednání jako přestupek, když činem nebo opomenutím byl dotčen důležitý veřejný zájem. Dále se jedná v dotyčném paragrafu ještě i o aktivní podplácení třetích osob v případech, když zneužívají svého vlivu na veřejného činitele. Tedy dotyčný veřejný činitel, není podroben tomuto trestnímu ustanovení zákona, jestliže ovšem nedopustil se jinak úplatkářství. Ale trestným se stává, kdo nabídne, slíbí nebo poskytne některé osobě, která na to práva nemá, nikoliv nepatrný prospěch za to, že osoba ta užije u veřejného činitele svého vlivu.

V dalším §u 3 v týchž formách, jak jsem již dříve uvedl, stíhá se pasivní podplácení se strany veřejného činitele, který za to, co uvedeno v § 2, odst. 1., přímo nebo nepřímo žádá, nebo sobě nebo jiné osobě dá poskytnouti nebo slíbiti prospěch. Zde tedy veřejný činitel se dopouští tohoto trestného činu tím, že žádá, nebo dá slíbiti, nebo poskytnouti nějaký prospěch. Zde ovšem jedná se také o tom, že, když jde jen o nepatrný prospěch, není to trestné, leč by tím byl dotčen důležitý veřejný zájem. Také se zde jedná o pasivní podplácení tím způsobem, že třetí osoba zneužije svého vlivu na veřejného činitele.

Osnova dále stanoví časový i vnitřní vztah úplatku k úřednímu výkonu tím způsobem, že i činy úplatkové spáchané dodatečně po dotyčném úředním výkonu jsou trestné. Děje se to proto, aby tím způsobem nebyl obcházen zákon, že by dotyční činitelé tvrdili: my jsme spolu nemluvili, nejednali, teprve po výkonu úředním dal jsem dotyčnému dotyčnou věc. (Výkřik: Cigaretu!) To by byl už nepatrný prospěch, pane kolego, a pak nutno též dokázati zlý úmysl, jako u každého trestního činu. Vnitřní vztah úplatku k úřednímu výkonu je tím vyznačen, že tento dodatečný úplatkový čin musí se státi proto, že byla taková oprávnění nebo povolení udělena, výhoda nebo úleva poskytnuty, smlouva uzavřena a určitý úkon vykonán nebo opomenut.

Vládní osnova stanoví pak okruh osob podplácených. V tom směru stalo se důležité rozšíření okruhu osob. Veřejní činitelé, kteří mohou býti podpláceni, jsou především orgány a zaměstnanci státu, země, župy, okresů, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace, veřejných podniků, ústavů a fondů. Těmto staví se na roveň orgánové a zaměstnanci bank, spořitelen, záložen a jiných peněžních ústavů, hospodářských a výdělečných společenstev a ústavů povinného pojištění. To je důležité, poněvadž tyto ústavy, korporace atd. požívají jakési vyšší veřejné důvěry, a tuto důvěru nutno chrániti. Avšak zákon jde dále a praví, že též u jiných soukromých podniků, pokud jsou pod státním dozorem, také dotyčné orgány a zaměstnanci postaveni jsou na roveň veřejným činitelům.

U těchto jiných soukromých a veřejných podniků a ústavů musí přijíti ještě dodatečně k tomu ta náležitost, že jsou postaveni pod státní dozor, aby se na ně vztahovalo ustanovení zákona, že jsou na roveň postaveni veřejným činitelům.

Bylo také stanoveno, že při orgánech složených z několika fysických osob je činitelem každá osoba, která je členem tohoto orgánu, což má důležitost u řiditelství společenstev, záložen, správních rad atd. Jak jsem již z počátku pravil, trestá se také vyjevování obsahu spisů nebo jednání, a to zákonodárných sborů, výborů nebo komisí, dále sborů nebo úřadů jež vykonávají veřejnou správu, nebo soudů.

Vyjevování to trestá se tenkráte - jinak jest to jen disciplinární poklesek - když o obsahu tajného nebo důvěrného spisu nebo jednání nabyl veřejný činitel vědomosti a byl jeho činem ohrožen veřejný nebo oprávněný a vážný zájem soukromý. Též jest trestno vyjevování spisů nebo jednání soudu nebo úřadů. které vykonávají veřejnou správu, bylo-li zřejmo, že tyto spisy a jednání podle povahy své měly zůstati utajeny.

Zajisté nutno chrániti úřední tajemství, a nebude to žádná sekatura a persekuce, když se bude požadovati od veřejných činitelů, aby v případech zákonem uvedených zachovávali tajnost a mlčelivost. Nepotřebujeme žvanění, vykládání v různých místnostech, kam to nepatří. Musíme státi na tom, aby to, co má zůstati tajno, nebo co je důvěrné, od veřejných činitelů jako takové bylo zachováno.

Vzhledem k zákonodárství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byl také pokus trestného činu podle tohoto zákona prohlášen za trestný. Osnova stanoví dále dobu náhradního trestu na svobodě, obsahuje unifikaci ohledně propadnutí prospěchu majetkového ve prospěch státu, rozšiřuje ustanovení zákona též na osoby podrobené pravomoci soudů vojenských a obsahuje zrušovací ustanovení, o kterých jsem se zmínil také ve zprávě ústavně-právního výboru.

Tuto zprávu výborovou chci opraviti, pokud se týká odst. 6., v němž nedopatřením přehozeny věty. Má tam státi, že ustanovení vládní osnovy proti porušování úředního tajemství, byla poslaneckou sněmovnou zúžena a uvedena v soulad s §em 23 služební pragmatiky. Dále, že zejména vypuštěna problematická ustanovení ohledně zákonné abolice trestních činů úplatkářských, spáchaných před účinností nového zákona. V tom směru zprávu tu opravuji. Jinak osnova zákona tak, jak nám byla předložena podle usnesení poslanecké sněmovny, jeví se býti, jak jsem již uvedl, úplně vyhovující nynějším poměrům, takže ústavně-právní výbor navrhuje senátu, aby přijal tuto osnovu zákona v tom znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Pochvala.)

Místopředseda dr Franta: Zahajuji debatu a sděluji, že k slovu jsou přihlášeni: pan sen. K. Friedrich, Polach, dr Spiegel, Meissner, Chlumecký, Thoř a Kroiher.

Uděluji slovo prvému řečníku sen. K. Friedrichovi.

Sen. K. Friedrich (německy): Ctěné dámy a pánové! Proti zákonu v příčině úplatkářství nemůže zajisté žádný slušný člověk něco namítati. O tom není pochybnosti. Pohlédneme-li na předloženou osnovu, musíme se však ptáti na jedno: máme přece všeobecný trestní zákon, jenž stíhá úplatky jako zločin. jako přestupek, máme vedle toho disciplinární předpisy, kdyby trestní zákon sám nevystačoval ke stíhání dotyčného úředníka, který něco provedl. Zkušenosti, které jsme učinili po celou dobu rakouské správy, ukázaly, že tento všeobecný trestní zákon ve spojení s disciplinárními předpisy úplně postačil, aby se v této příčině všude učinilo zadost. Případy úplatkářství se téměř vůbec nepřiházely. Dlužno tedy nadhoditi otázku: což pak se úplatkářství v Československé republice zmohlo tak, nabylo takového rozsahu, že obojí zákonná ustanovení již nepostačují, aby se úplatkářství učinil konec? Ctěné dámy a pánové! Již nadhození této otázky obsahuje v sobě obrovské paušální obviňování veškerého úřednictva v Československé republice, a je v tom také obsažena těžká urážka těch státních zaměstnanců, kteří s úplatkovými a korupčními případy nemají nic společného. Když tedy vláda své vlastní úřednictvo takto kompromituje, předkládajíc takovouto osnovu, pak zajisté přece musí pro to míti vážné důvody. V důvodové zprávě však nemohu nalézti tyto důvody. Tam se jako důvod udává, že známky skutkové podstaty zločinu a přečinu úplatků jsou takové, že je nelze ve všech případech tak přesně zjistiti, aby bylo lze zavésti stíhání. Že by to mělo býti pravou příčinou pro předloženou osnovu zákona, nemohu uvěřiti. Slyšel jsem před chvílí mluviti mnoho o stíhání maličkostí, jako přijímání cigaret a pod. To přece jsou skutečně maličkosti, věci bezvýznamné; není pochybnosti o tom, že osnova zákona vznikla za příčinou korupčních afér, aby od nich byla odvrácena pozornost. Proto hledána byla tato cesta a přišlo se na myšlenku, poroditi takovouto, abych mluvil s Horacem, malou myš - ridiculus mus. O korupčních aférách však zpráva mlčí. Co má také osnova zákona společného s korupčními aférami. To jsou těžké zločiny, které možno trestati pouze podle trestního zákona a nemají s takovouto osnovou zde naprosto nic společného. Ale nebylo dovoleno, aby zasáhnul trestní zákon, a předložená osnova nemůže přece v této příčině ničeho změniti, anebo zde zjednati nápravu. Byl-li zde ostatně úmysl trestati úplatkářství přísněji nebo citelněji nežli dříve, pak shledávám podivným, že před krátkou dobou bylo stíhání úplatkářství novelou k tiskovému zákonu přímo ztíženo. Neboť není pochybnosti o tom, že novelou k tiskovému zákonu odhalení úplatkářství přímo bylo stíženo. V benzinovém procesu slyšeli jsme při svědeckém výslechu dne 13. června od generála ing. Nosála, že již před lety zpozoroval, že se kapitán Veselý vždy zasazoval pro oferty firmy Stratulat. Hlásil to ordonančnímu důstojníku ministra národní obrany a žádal ho, aby ministrovi o této věci referoval. Kapitán Veselý byl prý po této příhodě přeložen do jiného oddělení. Kdyby toto udání byl učinil méně význačný úředník ministerstva, byl by snad udávající býval přeložen a kdyby se byl pak pokusil, aby podle své vlastenecké povinnosti své pozorování uvedl tiskem ve známost, aby tento korupční případ byl odhalen, pak byl by asi podle nového tiskového zákona býval zjištěn jakožto původce dotyčné novinářské zprávy a byl by býval disciplinárně stíhán. Nelze právě současně úplatkářství potírati a jeho odhalení stavěti pod trestní sankci. To budiž poznamenáno jen mimochodem.

Ze všeho vysvítá, že vlastním účelem této předlohy není další stíhání, nýbrž že předloha je pouze prostředkem, jenž má odvrátiti pozornost od projednávaných korupčních afér. Neboť místo aby se korupční aféry vyšetřovaly a stíhaly, stanoví se jakési reservní ustanovení k trestnímu zákonníku, i nemohu pochopiti, že vláda užívá takovéhoto prostředku, kterýmž veškeré své vlastní úřednictvo přímo ve vší formě ve veřejnosti obviňuje z pokročilého úplatkářství. Tážeme se: což jest úřednictvo státu skutečně tak úplatné? Jen tak zhola nemohu na tuto otázku odpověděti; to musí ovšem vládní orgánové v prvé řadě věděti, jak daleko tato korupce pokročila. Podle svých zkušeností z dřívější doby musil bych na tuto otázku odpověděti záporně, takového něco dříve nebylo, to všechno přišlo od převratu. Tu mohu říci: z německých úředníků zcela určitě na úplatcích nikdo není zúčastněn, neboť kdyby byl býval zúčastněn. byl by již rozsápán a netoliko pouze zavřen. (Veselost.) Ale také Jednota státního úřednictva dokazuje, že z organisovaných českých úředníků starého spolku státních úředníků, ani jediný organisovaný člen na žádné úplatkářské aféře zúčastněn nebyl a není, aniž kdy svoje ruce takovýmto způsobem pošpiní. Dotyční orgánové nalézají se tedy na jiné straně; kde jsou, nevím, ale zajisté datuje se to vše od převratu. Ale i když tu jest úplatnost, co na tom může změniti osnova zákona? Domnívá se někdo, že touto osnovou zákona bude odstraněna úplatnost, jestliže trestní zákon a disciplinární moc toho nesvedly? Nikoli, zde bylo by třeba jíti mnohem hlouběji a zkoumati zcela jiné důvody. Hlavním důvodem korupce jest, že úřednictvo od převratu jest mnohem hůře postaveno, nežli tomu vůbec kdy bylo. Nejprve bylo od převratu postavení úředníků obrovsky sníženo a vzata mu tím morální opora. Ve starém Rakousku úředník něčím byl, stál nad stranami, nad národností, byl si toho vědom, že něčím je, a poněvadž si toho byl vědom, dbal morálky a cti a přizpůsobil se i při svých skromných tehdejších požitcích daným poměrům. Proč? Poněvadž nalézal jisté uspokojení ve svém postavení, které mu dovolilo zapomenouti také na různá jiná přání. To vše se změnilo, této opory se nynějším úředníkům naprosto nedostává, nynější úředník jest jednoduše placeným sluhou jako každý jiný v některém obchodě. Měřítkem pro jeho postup však není kvalifikace, nýbrž jeho stranická příslušnost a stupeň jeho šovinistického smýšlení. (Výkřiky na levici.) To začalo hned po převratu a mohu vás ubezpečiti: také v kruzích českého úřednictva vzbudilo to nesmírné roztrpčení. Jest velice nebezpečno jestliže pro kvalifikaci úředníka jako měřítko platí takovéto důvody, jako příslušnost ke stranám a národnostní šovinismus. Kde zůstává vůbec výkonnost, kde zůstává pak přirozeně také výkon dotyčného úředníka! K tomu jest úředník hnotně mnohem špatněji postaven, nežli před válkou, a že nouze kazí charakter, jest stará věc. Nebylo by divu, kdyby se tu úředníci dostali na scestí. Toto zlo však se neodstraní takovouto předlohou, jako tato zde, že se totiž budeme snažiti postihnouti malé chyby až do nejmenší podrobnosti. Naopak, předložená osnova zákona vytvořuje jistou reservu pro trestní zákon, a to považuji v jistých případech přímo za nebezpečno. Neboť úplatkářství je něčím, co za všech okolností nutno trestati; kdo podplácí a kdo se dává podpláceti, musí podle zákona přísně býti potrestán, zde nesmí býti žádného východiska a žádného odpuštění. Předložená osnova poskytuje se svými reservními ustanoveními možnost přivésti věc podle libosti na vedlejší kolej a tím ji znemožniti. Kdo tomu rozumí, může se vyprostiti ze zločinu a bude podle předloženého zákona s ním jednáno pro přečin anebo pro přestupek. Také pojem úplatku netřeba definovati, to jest v předloze zbytečno. Kde máme před sebou úplatek, cítí přesně ten, kdo uplácí a ten, kdo se dává upláceti; to však vycítí také soudce, a vycítil to po staletí každý soudce a také každý disciplinární žalobce to vycítil, neboť disciplinární předpisy ponechávají nejširší pole volnému přesvědčení. Toho takováto předloha naprosto nezmění. Nejvýše se touto předlohou poskytne několika velikým darebákům příležitost, kteří znají všechny pomocné prostředky a kteří si dovedou pomoci, aby se ze zločinu vymanili a aby se dostali na vedlejší cestu přečinu anebo přestupku, kdežto naopak tato druhá část předlohy, která mluví o porušování úředního tajemství, uvésti může slušné úředníky v nebezpečí, když z ochoty některé straně něco řeknou o spisu, jak se to dříve také dálo z důvodů mravních a citových, že úředník někoho upozornil: zapomněl jste učiniti to neb ono atd. Podle nynějšího stavu může býti pro nejmenší poznámku o spisu stíhán pro porušení úředního tajemství.

Opakuji: tato předloha nemůže v této příčině uspokojit, i když také proti ní nelze vystupovati, poněvadž se přece staví proti úplatkářství. Osnova jest východiskem pro něco jiného, než co by se v tom mělo hledati, a má odvrátiti pozornost od korupčních afér. Nemohu však při této příležitosti opomenouti, abych se zase nevrátil ke stížnostem, které v parlamentě nyní již po léta se ozývají; učiňte přece konečně postavení úředníka do té míry lidským, aby mohl žíti neodvisle a slušně. To jest základní podmínkou, abychom si udrželi slušné úřednictvo. Zbavte je nouze, zbavte je však také národnostního šovinismu. Učiňte konec vlivu Jednoty Severočeské, která do všeho zasahuje a která určuje, kteří úředníci mají býti přeloženi, kteří mají býti jmenováni a kam mají úředníci přijíti. Přestaňte především s honbou na německé úředníky, s vypuzováním a přesazováním německých úředníků. (Souhlas na levici.) Volá to přece přímo do nebe, jak se v jednotlivých oborech zachází s německými úředníky. Nejnápadnější jest to nyní u drah. Sta rodin žije zde způsobem že to - nemohu to jinak říci - volá do nebe. Muž musí žíti zvlášť, žena musí žíti zvlášť, muž denně odjíždí ve 4 hodiny ráno a vrací se teprve večer zase domů a ráno ve 4 hodiny zase musí odjeti. Nemůže si dopřáti procházky, zhola ničeho. Když v neděli prší, stává se, že takový člověk po celý půl roku neuvidí slunečného světla a žije hůře nežli trestanec v žaláři. Kamkoliv přijde, tam je od prvního okamžiku uvázán; při tom ovšem trpí zdraví dotyčného a trpí také zdraví rodiny, poněvadž příjmy nestačí k vydržování dvou domácností, muž se stane roztrpčeným a v trpkosti a ve zlobě tráví svoji služební dobu. Jest to zločinem na státním služebníkovi, na mužích, kteří by chtěli pracovati kdybychom je jen nechali nerušeně a slušně pracovati. Proč jest celé toto hospodářství u drah, u pošty a u finančních úřadů, a k čemu je toto přesazování? Aby se naplňovaly menšinové školy. V západních a severních Čechách jsou založeny menšinové školy pro 3 děti. Není to hanebné? Jiné, totiž německé děti, se kupují, slibují se jim vánoční dárky platí se jim obuv, šatstvo a jiné. Co lidem venku na tom záleží? To jsou prostředky, aby se menšinové školy naplnily. Jsou státní úředníci zde k tomu, aby musili napomáhat, by jejich přeložením do německého území české menšinové školy byly učiněny skutečně schopnými života? Může to býti smyslem státu a spořádané státní správy? Ostatně se slušní čeští úředníci proti tomu brání, nechtějí se k tomu propůjčiti, aby byli takovýmto prostředkem, aby v německém území hráli takovouto úlohu. A se špicly a podobnými orgány nedožijete se žádných radostí Ty přece také lze míti jen tak dlouho, pokud slunce svítí na jednu stranu, a svítí-li na druhou stranu, dostaví se špiclové zase tam, kde slunce svítí. Jak ostatně toto špiclovství a jak podobní lidé pracují, ukazuje článek v dnešní ťBohemiiŤ, o výpovědi svědka Nejedlého v benzinovém procese. Tento Nejedlý vypravuje: Soukup žádal, abych ho informoval o Adamovi a Boubelovi. Snad by bylo dobře, řekl mi, kdyby se Adamovi napsal dopis. Při prvním vyzvání jsem to odmítl. Když však Soukup svoji prosbu opětoval, řekl jsem mu: Pane podplukovníku, takovýto dopis by neměl žádného účelu. Předně se plukovník Adam žádného trestného činu nedopustil, za druhé jest právníkem a soudcem a nedá se chytiti nějakým psaním. Soukup odpověděl, abych to přenechal jemu, a připojil: Jsem přesvědčen že se mně to u Adama podaří, dostal jsem poslance Baerana do žaláře pomocí provokačního psaní, tímže způsobem dostanu také Adama do vězení. (Výkřiky německých senátorů: Slyšte! Slyšte!) Řekněte přece, není to hrozné? To praví svědek v benzinovém procesu, to vrhá zvláštní nové světlo na celý proces Baeranův, mluví-li plukovník takovéto věci a postará-li se o to, aby se někomu poslal provokační dopis, nastrojí-li špicly, aby mu tento provokační dopis vytáhli s kapsy. Pfuj! Nenalézám jiného výrazu, je to hrozné, že se něco takového může státi u státních orgánů. (Výkřiky.) Myslím, že jsem tedy tím tyto lidi dostatečně vylíčil.

Jestliže tedy pokračuji ve výpočtu požadavků, které dlužno klásti, pravím: Dejte také obzvláště akademickým úředníkům, čeho již dlouho požadují a co jim již dávno patří.

Jest nedůstojno žádati od někoho kvalifikované výkony a těmto lidem za to neplatiti. Dejte staropensistům, co jim patří. Jsem zde jako poslanec Roser ve vídeňském parlamentě, který každoročně podával návrh na zrušení loterie. Od několika let v každé rozpočtové debatě, při každé příležitosti, v každé schůzi rozpočtového výboru podávám vždy návrh: Dejte staropensistům, co jim patří, což nevidíte, že tito starci, kteří věrně a poctivě sloužili, pomalu vymírají, což chcete skutečně čekati, až všichni vymřou a potom přijíti a s politováním říci: Nyní jsou mrtví, nyní jim nemůžeme ničeho více dáti? Nelze prostě zodpověděti že tato předloha zase nebyla dána na denní pořad. Zasedání jest skončeno a pensisté zase propadli. Co tito ubožáci tomu mají říci? Kdo nectí stáří, chtěl bych ještě připojiti, uráží tím celý stav státních zaměstnanců a zřízenců. Tímto způsobem nevnesete morálku do řad státního úřednictva. Přestaňte našim učitelům a našim profesorům bráti jejich místa neustálým zrušováním školních tříd, nezodpovědným zrušováním středních škol, které, jak možno říci, během desetiletí s takovou námahou byly zřizovány a které se nyní pouhým škrtnutím pera zrušují.

Bylo by lze říci ještě mnoho, chci se zmíniti jen ještě o jedné věci. Učiňte konečně již přítrž skandálu s cestami pensistů za hranice. Budí to přímo výsměch a úsměv u každého, když v Mariánských Lázních, Karlových Varech, ve Františkových Lázních slyšíme vypravovati, že zde žije stará vdova po řídícím učiteli, má svoji dceru provdanou někde za hranicemi, očekávají tam nyní přírůstek v rodině, ona psala, aby matka hned přijela, že to je nebezpečné, stará paní nyní přijede na hranice, ale nepustí ji ven. Řeklo se této paní, že může sice odjeti, ale že se jí zastaví pense a jiné požitky, taková stará paní si netroufá, obrátí se a jede domů. Pomysleme si nyní, že dcera zemře, anebo že se stane něco jiného. Není to nezodpověditelné, vydávati takovéto předpisy? (Výkřik [německy]: Němečtí hoteliéři to žádali, ti si stěžovali!) Pak máme učiniti je za to odpovědnými a vzíti k odpovědnosti vinníky. Pravíte-li, že to byli němečtí hoteliéři, pak mají býti veřejně postaveni na pranýř, že něco takového způsobili. Když se mně zase na druhé straně řeklo, že to byly obchodní komory, které žádaly tuto zápověď cestování v zájmu různých výdělečných odvětví, poněvadž tito chudáci pensisté svých několik set korun spotřebují za hranicemi, což přece nemůže padati na váhu, pak máme vzíti je a postaviti je na pranýř, že k něčemu takovému zavdaly podnět. Shledávám to hanebným, omezovati starého člověka, který si svoje požitky zasloužil, za kteréž po celý život poctivě pracoval. Pense není žádnou milostí, nýbrž spravedlivě získaným a zaplaceným právem. Když konečně obdrží pensi a chce podniknouti cestu několika dní, jest zločinem nedovolovati mu, aby svůj plat spotřeboval tam, kde chce. Bráti takovému úředníku právo volného stěhování, jest více než směšné, jest zločinem. (Výkřik [německy]: To žádali němečtí hoteliéři!) Pak máte je za to vzíti k odpovědnosti. Já tomu však nevěřím. Tedy pomozte v těchto věcech, jest to důležitější nežli projednávaná předloha. Proti předložené osnově zákona se nemůžeme stavěti, poněvadž má dobrou snahu pronásledovati darebáctví, a úplatkářství má a musí býti potíráno nejpřísnějšími prostředky, ale uspokojiti nás zákon v této formě nemůže.