Místopředseda dr Franta: Uděluji slovo panu sen. Thořovi.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Nezdravé poměry v našem státě vyvinuly se již do té míry, že je třeba proti nim dělati výjimečná opatření, aby byly uvedeny do patřičných kolejí. Jistě je velmi smutné, musí-li se mravní zásady téměř násilně napravovati pomocí zákonů. To svědčí, že u nás není všechno v náležitém pořádku. A nad tím je potřebí se zamysliti a ptáti se po příčinách, proč jsou ty mravní zásady v takovém úpadku. Staré přísloví praví: ťJaký pán, takový krám!Ť. I když svedeme část těchto příčin na dědictví války, pak zůstane velká část viny na vedoucích tohoto státu. Přijímalo se zaměstnanectvo, ne, že by ho bylo nutně třeba, jako více pro to, že kde kdo, bez ohledu na schopnost, chtěl míti zabezpečenou existenci od státu, a strany doporučovaly a dosazovaly své příslušníky na místa, pro něž uchazeči kvalifikováni nebyli.

Dalším bezprávím pro kvalifikované úřednictvo bylo propočítání let. Nižší zaměstnanec měl poté mnohdy více platu než starý schopný vyšší úředník, a to jistě nemohlo pozvednouti morálku svědomitých státních zaměstnanců.

Byla to také nepevnost vedení vlády. Vláda podlehla zcela drobrovolně různým výstřelkům a také v rozhodné chvíli se ukázala slabou a neschopnou. Mám na mysli případ v Nymburce, kde si svého času zaměstnanci dovolili, mezi sebe rozděliti několik vagonů uhlí, a poněvadž měli býti potrestáni, vyhlásili stávku. Tehdy železniční úředníci konali i ty nejhrubší práce, aby právo zvítězilo, ale výsledek byl, že vláda provinilcům vše odpustila, a úřednictvo bylo zde jako stávkokaz. To jsou okolnosti, které nejen že nemohly morálku pozvednouti, nýbrž naopak, ta, co zde ještě byla, byla zničena.

A dnes vláda přichází s opatřeními, kterých by nebylo třeba, kdyby vlády od prvopočátku až dodnes samy se nedopouštěly těch největších chyb.

Tato vláda přišla s velmi pěkným programem, podle něhož mimo jiné chtěla provésti zjednodušení administrativy. Dosud se však ve věci té nic nestalo, a jistě, pokud bude tento režim, také se nic nestane. Musila by býti propuštěna celá řada zbytečných a neschopných sil, zmenšila by se snad massa voličů některých stran, a to by bylo pro ně bolestné. Ale po zjednodušení volá z několika příčin již každý rozumný občan, poněvadž mimo velikou zbytečnou část zaměstnanectva zdržuje se tím vyřizování záležitostí ve státní administrativě. To přímo křičí po nápravě. Vždyť vyřízení účtu musí prodělati křížovou cestu. Téměř 40 krát se jím zabývá řada úředníků a zřízenců, než je vyřízen. Co je zde ztráty času a jakého nákladu vyžaduje vyřízení pouze jedné věci! Proto je třeba zjednodušení.

My žádáme, aby naše úřednictvo bylo svědomité, nestranné, poctivé a pracovité, ale musí míti také jistou volnost a svobodu a musí míti právo rozhodující, a tím ovšem i odpovědnost. Dnes není téměř poslední instance, každý se odkazuje na druhého a proto je tolik zbytečné práce.

Ale při konání povinnosti musí státnímu zaměstnanectvu býti vzorem vláda. Dnes se schvaluje zákon, aby byly dány mravní směrnice zaměstnanectvu, ale bylo by zde třeba zákona, aby sama vláda byla donucena konati své povinnosti nestranně a spravedlivě. Bohužel, mravní zákon nám nestačí. Jak máme posuzovati čin vlády, když odepře konání povinnosti oproti 210.000 organisovaných živnostníků, a odepře jim veškerou mravní a finanční podporu? Jak může takový čin vlády působiti mezi úřednictvem, když vidí tuto stranickost? Může pozvednouti u nich mravní morálku? Jistě že ne.

V tomto případě jde o Zemskou jednotu živnostenských společenstev pro Čechy. Tato odborová a nepolitická organisace usnesla se v r. 1922 uspořádati v letošním roce Všeživnostenskou Výstavu. Název ťVšeživnostensk፠měla právo osvojiti si z toho důvodu, že v Zemské jednotě je soustředěno téměř veškeré živnostnictvo z Čech. Zemská jednota chtěla míti výstavu velkolepou a důstojnou nejen svého stavu, ale i našeho mladého státu a proto učinila včas veškeré přípravy, pozvala vládu k součinnosti a žádala ji o mravní i finanční podporu. Měla na tyto podpory nejen nárok, ale i právo, poněvadž až dosud všechny výstavy, i když byly výhradně stranické, byly vládou podpořeny. V tomto případě dalo se to tím více očekávati, poněvadž tato nepolitická organisace zahrnuje v sobě, jak jsem řekl, téměř všechno živnostnictvo z Čech. Stalo se však něco neočekávaného. Vláda na návrh ministerstva obchodu rozhodla, že výstavu ani mravně, ani hmotně nepodpoří. Jako důvod uváděla nedostatek času k přípravám a pak že je to podnik stranický.

Vážení přátelé! Každá výstava je kulturním podnikem a přinese něco, co duch lidský nejlepšího může vymysliti. Tedy my jsme pro to, aby každá výstava byla podporována, bez ohledu na to, jestli ji pořádá ta neb ona strana, nebo je-li snad pořádána nějakou organisací, která je nepolitická, krátce všechny výstavy ať jsou podporovány. Nevytýkáme vládě, že podporovala dělnickou výstavu, nevytýkáme, že podporuje gentskou družstevní výstavu ve Francii, poněvadž v tom vidíme podporu kulturního podniku. Ale právě jako podporuje vláda druhé podniky, měla také povinnost podporovati podnik náš.

Přes to, že jsme ministerstvu vysvětlovali, že strana živnostenská, o kterou v tomto případě šlo, nemá nic společného s výstavou, že tudíž není stranická, nýbrž že je pořádána Zemskou odborovou organisací, tedy že je to podnik nepolitický, a že přípravy jsou již tak daleko, že nelze od pořádání výstavy upustiti, vláda na svém usnesení setrvala. V důsledku toho odvolala také některá ministerstva svoji účast, kterou již přislíbila. A aby toto ignorování živnostnictva náležitě korunovala, tedy nám vláda na naši interpelaci zde v senátě začátkem února podanou vůbec neodpověděla. To je čin neslýchaný a v každém demokratickém státě nemyslitelný, aby vláda nejpoplatnější stav tak nešetrně odstrčila.

Kdo navštívil tuto výstavu, musí bez nadsázky doznati, že uspořádání výstavy je velmi pěkné, vypravení do nejmenších detailů vkusné, důkaz to, že byla dlouho a pečlivě připravována, čímž vyvrací se vládní výmluva o nedostatku času pro vkusné uspořádání výstavy. Co je tam viděti - to je nepřízeň vlády, která i pomocí svého tisku výstavu ignoruje, a proto, jestliže se výstava nedopracuje úplně dokonalého výsledku, padá vina na vládu, která jí mimo odřeknutí veškeré podpory ještě svým ignorováním škodí a staví se proti ní.

Tak nemají jednati nejvyšší úředníci tohoto státu se svým nejspolehlivějším stavem - stavem živnostenským! Tak nebude pozvednuta morálka státního zaměstnanectva! Živnostníci musí si tento kopanec vládní dobře pamatovati a také se podle toho zaříditi. Proto v prvé řadě musí býti vláda vzorem, aby státní zaměstnanci mohli se podle něho říditi, a pak takových výjimečných zákonů nebude třeba.

Místopředseda dr Franta: Debata je skončena. Prosím pana senátního tajemníka, aby přečetl pozměňovací návrh sen. Polacha a soudr.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

ťNávrh sen. Polacha a soudr.:

§ 5 budiž škrtnut.Ť

Místopředseda dr Franta: Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Z řečí všech pánů řečníků vyznívá, že tendence zákona je dobrá, že zákon je nutný. Snad jenom pan sen. Chlumecký je jiného názoru. Já také konstatuji, že podle tenoru přednesených řečí je všeobecné přesvědčení, že nutno odstraniti příčiny úplatků u státního zaměstnanectva zvýšením jeho životní míry, vyhověním jeho požadavkům, zejména požadavkům o upravení příjmů, a morálním povznesením celého stavu. Pak zajisté nebude nutno, aby zákona se používalo. Ale podotýkám, že nestačí jenom morální povznášení stavu, nýbrž že nutno také stanoviti sankci na porušení povinnosti, a to se může státi jen trestním zákonem. Tedy tato nutnost je zde.

K řečem jednotlivých pánů senátorů dovoluji si podotknouti toto: Pan kol. Friedrich je toho názoru, že předloha je jen takovým odvrácením pozornosti od afér, které se přiběhly, a tvrdí, že podplácení stalo se teprve od převratu a že občané německé národnosti nejsou v počtu těch, kteří se dopustili přečinů a přestupků, pokud se týká úplatkářství. Dovoluji si panu kolegovi podotknouti to, že již dříve, za Rakouska, bylo nesčetně mnoho těch případů podplácení a plný důkaz o tom dodává sbírka Manzova o trestním zákonu a četná rozhodnutí, která jsou uveřejněna u § 104 trestního zákona, jednající právě o podplácení veřejných úředníků.

Připomínám také panu kolegovi Friedrichovi, že i dříve byly takové aféry, pokud se týká podplácení, a to v dřívější době aféra bývalého ministra obchodu, tuším, že se jmenoval Pino, a připomínám také, co rozruchu způsobila úplatková aféra plukovníka Rédla. Též vzpomínám panu kolegovi Friedrichovi, že to byl jeden za války slavný generál, generál Auffenberg, který měl také něco takového. Tedy těch případů je mnoho. Chci jen dokázati, že se nemůže říci, že před převratem byli samí poctiví a nevinní lidé a že my jsme snad na tom hůře než jiní. (Sen. dr Witt: Ministr Giskra řekl: [německy]: Dráhy nestaví se morálním říkáním!) Všude, ve všech státech se děly a dějí úplatky. Už to bylo v Řecku, kde král Filip Macedonský, předchůdce krále Alexandra, pravil, že osel se zlatem přestoupí každou zeď. To jsou věci staré, a dlouho se proto o tom nebudu rozšiřovati. Podplácení bylo, je a bude, ale my musíme pracovati k tomu, aby úplatkářství bylo omezeno na míru co nejmenší, a v tom vítám prohlášení skoro všech stran, že s tendencí tohoto zákona souhlasí.

Pokud se to týká věcných vývodů pana kolegy Friedricha, uvádím, že nevystačujeme již se starým trestním zákonem a disciplinárními předpisy, což vysvětluji tím, že vyskytly se formy přijímání darů, které přes těžkost případů nedaly se trestati podle trestního zákona nyní platného a pro něž disciplinární řízení je nedostatečné. Ale i tam, kde bylo podezření, že obviněný dopustil se zločinu podle starého práva, bylo vždy třeba velmi dlouhého vyšetřování a přelíčení, které se odbývalo až za dlouhou dobu, aby ony příliš skryté známky těmto zločinům byly prokázány. Dnes ovšem podle nynějšího zákona důkaz úplatkářství je snazší a to i při velmi citelně stíhaných činech a líčení, které trvalo dříve týdny, bude lze skončiti v krátké době.

Pan prof. Polach způsobem skutečně umírněným poukázal na nynější stav úplatkářství. Podotkl však také, že právě v naší mladé republice jsou stálé případy korupce. Myslím, že tím nechtěl nikterak vytýkati, že se to právě jenom v naší mladé republice stalo, poněvadž panu prof. Polachovi musily zajisté tanouti na mysli také případy, které se staly v Německu, na př. v Sasku - ministerský předseda dr Zeigner - a v Rakousku, kde jsou na pořádku krachy bank. Takže nejsou to, jak jsem již dříve uvedl, případy jenom u nás, nýbrž stane se to všude, ať je toho příčina ta neb ona. Úplatkářství bylo všude, kde bída válečná i poválečná panovala, jak jsme to viděli zejména v německé říši. Našemu zákonodárství přísluší však na rozdíl od jiných zákonodárství zásluha, že se snaží ucpati v trestním zákonodárství mezery, kterými provinilci unikali. O nějakém teroru zde nemůže býti vůbec žádné řeči, neboť jinak by musil každý trestní zákon také býti nazván terorem, a to přece nelze tvrditi. Výchova úředníka a zlepšení jeho existence má právě omezovati počet těch, proti nimž zákona bylo by nutno užíti.

Že mezi těmi, kteří úplaty berou, byli a budou vždy takoví, kteří neměli nouze a kteří brali mnohem více, než potřebovali k zažehnání nouze, je stará zkušenost. Ovšem ta nouze sama o sobě by byla jen polehčující okolností při spáchání trestního činu. To je nepochybno, že proti úplatkářství se musí nastoupiti zákonem trestním.

Pan prof. Polach a druhové navrhují škrtnutí §u 5 proto, že prý je možno disciplinární řízení a že se proto tento paragraf nedoporučuje. Avšak § 5 týká se i osob, které nepodléhají pragmatikálnímu řízení. Nutno tedy ustanovení tohoto paragrafu zachovati. Dále vybírá tento § 5 takové těžké případy porušení úředního tajemství, že nelze se spokojiti s řízením kárným.

Navrhuji proto slavnému senátu, aby tento návrh na škrtnutí §u 5 za svoje usnesení nepřijal, a návrh ten zamítl, jakož aby přijal osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.

Pan prof. dr Spiegel, jak se mi zdá, nerozuměl mé řeči o nepřátelském tisku. Já jsem pravil ťo tisku státu nepřátelskémŤ. Že tento tisk nachází se také specielně na české straně u určité skupiny, u určité strany, to všem pánům je známo.

Pan prof. dr Spiegel také uvedl, že k §u 11 nebylo podáno ve výboru uspokojivé vysvětlení. Já jsem již ve výboru samém poukazoval na ustanovení §u 9 osnovy, a tím jsou tyto pochybnosti ohledně fondu, ohledně zrušení posledních vět dotčených paragrafů vyvráceny. Také jsem to uvedl ve zprávě ústavně-právního výboru.

Pokud se týká námitek pana prof. dr Spiegela ohledně 2. odstavce §u 11, poukazuji také na to, že ve zprávě uvádím, že je to doslov uherského trestního zákona, který činil obtížným odstavec 2. §u 11 stylisovati jinak. Abych tento odstavec vysvětlil plenu a smysl toho odstavce §u 11, uvedl jsem to také v důvodové zprávě výborové.

Jestliže pan sen. prof. dr Spiegel žádá, aby byly postiženy nejen hmotné úplatky, ale i jiné protekce, upozorňuji, že k tomu se přihlíží, a poslanecká sněmovna snažila se tomu požadavku vyhověti tím, že stíhá se poskytnutí každého jiného prospěchu, nejen prospěchu hmotného, tedy i t. zv. protekce.

Jestliže pan prof. dr Spiegel myslí, že na některé případy zneužívání úředního tajemství nestačí § 5, tu poukazuji na § 102 tr. z., který takové porušení úředního tajemství za určitých podmínek stíhá jako zločin.

Pan prof. dr Spiegel chválil úřednictvo dřívějšího státu. Nutno však uvážiti, jaké poměry byly dříve a jaké poměry jsou nyní, a také nutno uvážiti, že poměry jsou všude, bych řekl, následkem války tytéž, a také podle toho nelze tak přísnou měrou hleděti na nynější úředníky, jako bylo hleděno na dřívější úředníky, a tohoto měřítka nelze vždy také při nynějších poměrech použíti. Máme zde náramně těžké a zcela jiné poměry. Ti páni, kteří nejsou státními zaměstnanci, ti kolikráte se ani nedovedou vžíti v situaci, v jaké se nacházejí státní zaměstnanci. Přes to při těchto těžkých poměrech konají státní zaměstnanci úplně svoji povinnost, snaží se vyhověti všem požadavkům na ně kladeným, takže nutno za nynějších poměrů státní zaměstnance naše tak za dobré prohlásiti, jako to bylo dříve před válkou.

Pan prof. dr Spiegel také mluvil o nějakém klíči Švehlově. Tu si dovoluji upozorniti, že klíče bylo obzvláště proti nám Čechům a také i proti Židům za Rakouska používáno měrou nejhojnější. Ať si páni vzpomenou, kolik Čechů, a i Židů, se dostalo do ministerstev, jak se vždy hledělo na př. v justičním oboru, že teprve tolikátý a tolikátý může býti přijat do státní služby jako Čech a specielně jako Žid, neboť na to se velice hledělo, aby Žid nebyl přijat do státní služby. Prosím, zde to není žádný klíč Švehlův. My jsme spravedliví, nechť se páni podívají, kolik soudců je přijato do justiční služby, že se přijímá poměrně více Němců, než Čechů.

Pan sen. Chlumecký líčil bídu státních zaměstnanců přece jen příliš černě. Musil by jmenovat ty úředníky, kterým se na prvního sráží tolik, že nepřinesou ženě více, než 10 nebo 20 korun. Domněnka. že vyšší úřednictvo má bohaté platy, z nichž by se dalo ubírat, je falešná. Na př. uvádím, že president jistého krajského soudu v Čechách je co do platu na místě 19. u svého sborového soudu, že jsou před ním i úředníci kancelářští bez středoškolského vzdělání. Při tom má tento soudce, jenž slouží více než 40 let, nejvyšší stupeň platový své třídy. A takové případy jsou pravidlem. A to se opakuje také na Moravě. Pan sen. Chlumecký také řekl, že § 5 má působiti terorem na úředníky, již vyzradí něco z úřadu. Ale nemůže býti žádné řeči o teroru, což dokazují přísné podmínky stanovené v § 5 pro trestnost vyzrazení úředního tajemství.

Pan sen. Chlumecký poukázal na to, že korupce bude dotud, dokud bude nynější soustava, a pravil, že zákon ohledně změny příslušnosti trestních soudů v tiskových věcech pravděpodobně podepíše pan president. Nechci poukazovat zrovna vždycky na to sovětské Rusko, ale tam je korupce tak rozlezlá, že musili na trest korupce pohroziti olovem. A co se týká komunistických činitelů, starostů, sekretářů atd., máme již mnoho případů, že také byli stíháni pro úplatky. Co se týče toho zákona, ohledně změny příslušnosti trestních soudů o tiskových věcech, tu pan sen. Chlumecký patrně přehlédl, že tento zákon již je vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení a že také vyhlášeno k němu prováděcí nařízení. Pan sen. Chlumecký ujímá se malých úředníků a mluví proti úředníkům vyšších platů vešobecně. Ovšem, jaké jsou poměry v sovětském Rusku, to neuvádí. Ale my do Ruska nechceme, nechceme ruské poměry, my chceme žíti v naší Československé republice a jsme až na to, že bychom si přáli úpravy poměrů, zvýšení platů atd. v celku spokojeni. Ale jak by to vypadalo, kdybychom žili za ruských poměrů, to ať spravedlivě uváží pan sen. Chlumecký.

Pan sen. Thoř mluvil o zjednodušení administrativy, že se dosud nic nestalo a že by měly býti propuštěny zbytečné a přebytečné síly. Pane kolego, taková věc zjednodušení administrativy a správní reformy jest však náramně těžkou věcí. Abychom udělali řádný zákon, o reformě správy, nutno tuto věc důkladně propracovat. Dějí se již ankety, přípravy a zajisté brzo k tomu uzákonění přistoupíme. Mnohá reforma dá se také provésti pouhým vládním nařízením.

Mám za to, že tím jsem vyčerpal všechny námitky a prosím proto slavný senát, aby zákon přijal tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Pochvala.)

Místopředseda dr Franta (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Poněvadž je podán pozměňovací návrh, hodlám dáti hlasovati o osnově zákona takto:

Nejdříve bychom hlasovali o §§ 1 až 4 podle zprávy výborové,

potom o návrhu sen. Polacha a soudr., aby byl škrtnut § 5;

kdyby byl tento návrh zamítnut, tedy bychom hlasovali o §u 5 podle zprávy výborové;

potom o §§ 6 až 12, o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí, aby §§ 1 až 4 osnovy zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Kdo souhlasí s návrhem pana sen. Polacha, aby byl § 5 škrtnut, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí s §§ 5 až 12 osnovy, jeho nadpisem a úvodní formulí, aby zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se.

Tím je věc vyřízena ve čtení prvém.

A nyní navrhuji, aby projednání bodu 8. až 11. bylo přesunuto na pozdější místo a abychom začali bodem 12.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitky nejsou. Návrh je přijat.

Přikročíme tedy k bodu dalšímu, jímž je:

12. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1925) k vládnímu návrhu zákona o zrušení svěřenství.Tisk 1946.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Witt, za výbor národohospodářský pan sen. Petřík.

Prosím pana zpravodaje sen. dr Witta, aby ujal se slova.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Ústav rodinných svěřenství jeví se v našem právním řádě posledním významným zbytkem privilegií šlechtického stavu.

(Předseda Donát ujímá se předsednictví.)

Sloužilať svěřenství fakticky - byť ne právně - jedině bývalým šlechtickým rodům k tomu, aby veliké komplexy majetkové trvale zůstaly zajištěny pro členy rodiny jako opora jejich vrchnostenského postavení. Svěřenství spočívá na myšlence, že nikoli jednotlivec, nýbrž celý rod má býti účasten výhod plynoucích z majetku nashromážděného zakladatelem fideikomisu a že zájmy jednotlivce musí ustoupiti proto vyšším zájmům rodové pospolitosti. Myšlenka tato není v plném rozsahu dnes opuštěna.

Moderní právní řád zasahuje často dosti důrazně do volné sféry jednotlivcovy a uložil mu mnohá omezení i v disposici majetkem, kterážto omezení leckdy také dána jsou v zájmu potomstva nebo rodiny (srv. na př. ústav rodinných nedílů podle zák. přídělového). Každý takový zásah diktován jest však v moderním právním řádě veřejným zájmem, jenž jedině může býti v demokracii podnětem a důvodem určitého zákonodárného opatření. V demokratické republice jistě však není veřejným zájmem udržovati pomocí rozsáhlého aparátu svěřenských soudů majetek značného rozsahu v rukou několika rodů, které zrušením šlechtictví pozbyly odlišného postavení, jemuž se těšily v monarchistickém státě. Ustanovení podobného rázu, jako na př. že majetku smí nabýti jen ten, kdo pochází z rovnorodého sňatku, nebo kdo může se vykázati určitým počtem šlechtických předků, jeví se právnímu řádu, jenž odstranil výsady rodu a pohlaví (§ 106 úst. listiny), zastaralým přežitkem. A bylo-li poukazováno k tomu, že svěřenství i s čistě národohospodářského hlediska jsou zařízením nevhodným (udržovala latifundie, bránila pokrokovému hospodaření, neboť dočasný držitel nemohl si opatřiti kapitálu k nákladným investicím potřebného, ani neměl k takovým investicím chuti, věda, že prospěch z nich nepřipadne jemu nebo jeho potomstvu, nýbrž čekateli, jenž mu byl třeba zcela cizí): mluví národohospodářské důvody tím spíše proti udržování svěřenství ve státě, jenž nové uspořádání pozemkové držby učinil jedním ze svých nejvýznačnějších úkolů. Po právní stránce pak není důvodu, proč právě ve prospěch určitých kruhů měly by se ustanoviti výjimky ze všeobecných zásad občanského práva o posloupnosti dědické.

Z těchto důvodů i jiné státy musily se otázkou zrušení svěřenství zabývati a příklad sousedních států, Německa a Polska, (v Rakousku prozatím věc nevyšla ze stadia příprav), ukazuje jasné, že nevhodnost fideikomisů pociťuje se všeobecně.

Zrušení svěřenství v Československé republice bylo proto od převratu jen otázkou času. Dochází-li k němu teprve nyní, lze fakt ten vysvětliti jednak poukazem na ostatní naléhavější úkoly zákonodárné, jež nestrpěly odkladu, jednak poukazem na obtíže, jež spojeny jsou nutně s úpravou poměrů tak spletitých, jako jsou právě poměry svěřenské. Snaha nalézti řešení co nejspravedlivější vedla dokonce k tomu, že původní vládní návrh čís. 2349 poslanecké sněmovny z roku 1921 nebyl obnoven, ježto mu byla vytýkána přílišná příkrost, s jakou přiznával všecko právo dočasnému držiteli na úkor ostatních čekatelů, a že nový vládní návrh, poslaneckou sněmovnou s nepatrnými změnami přijatý, snaží se vlastní úpravu ponechati dohodě zúčastněných osob, dávaje pouze subsidiární předpisy pro případ, že by k dohodě nedošlo.

Hlavní zásady osnovy jsou stručně tyto:

Osnova vyslovuje především, že svěřenství se zrušují a nová nemohou býti zakládána. Dočasný držitel a čekatelé zřizovací listinou povolaní mohou dohodou urpaviti poměry svěřenského majetku; nedojde-li k dohodě, nabývá svěřenství dočasný držitel, avšak s omezením fideikomisární substituce ve prospěch nejbližšího čekatele. Nároky čekatelů, jimž se podle dohody nebo podle zákona ničeho nedostane, zanikají bez náhrady. Pokud však měly některé osoby podle zřizovacích listin právo na určitá plnění od držitele svěřenství, zachovávají se jim takové nároky, jedině že je možno je přiměřeně snížiti, sníží-li se bez viny držitelovy výnos bývalého svěřenského statku. Zvlášť upravuje osnova likvidaci svěřenské agendy u dosavadních svěřenských soudů a činí opatření, aby sbírky, předměty umělecké nebo dějinné ceny a pod. byly veřejnosti zachovány a zcizováním, nevhodným umístěním nebo jinak neutrpěly.

Zajištění sbírek, archivů, registratur a pod., které jsou příslušenstvím svěřenství (§ 17), jest jen provisorním opatřením, jímž nemá býti prejudikováno budoucí úpravě otázky ochrany památek a používání těchto předmětů k účelům veřejným, pokud jsou odůvodněny kulturními, pokud se týče administrativními zájmy státu. Jde prozatím jen, aby získán byl přehled o těchto předmětech a čeleno jich ztrátě, nebo odstranění a poškození. Pokud jde ostatně o archivy a registratury statků zabraných, poukázati sluší k § 33 zak. náhradového, podle něhož stát přejímá tyto předměty bez úplaty.

Po právní stránce dlužno uznati, že osnova snaží se v duchu našeho právního řádu chrániti skutečně nabytá práva a že, podle možnosti vychází vstříc všem oprávněným nárokům a zájmům. Odstraňujíc právní instituci odporující duchu ústavy a celého našeho právního řádu, upravuje přechod ke všeobecným předpisům právním tak, aby snad náhlou změnou nebyly ohroženy zájmy ochrany zasluhující.

Význam osnovy tkví v tom, že odstraňuje materielní podklad šlechtictví, které by jako zvláštní hmotnými výsadami nadaná kasta trvalo dále, i když zákon ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 Sb. z. a n., zakázal používání šlechtických titulů, tedy označení čistě vnějšího. Osnova staví i v oboru hmotného života příslušníky bývalé šlechty na roveň ostatním vrstvám obyvatelstva, nutíc tuto bývalou šlechtu, aby se sama starala o svůj majetek a jeho udržení a vstupovala do života hospodářského, zejména k účelu zachování majetku a nabytí životních prostředků, v rovný zápas s ostatními obyvateli.

Proto považuje ústavně-právní výbor osnovu ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou za vhodný způsob řešení a navrhuje, aby senát usnesení poslanecké sněmovny tak, jak jest obsaženo v tisku čís. 1925, beze změny schválil. (Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan referent za výbor národohospodářský sen. Petřík.

Zpravodaj sen. Petřík: Slavný senáte! Výbor národohospodářský projednával předloženou osnovu zákona o zrušení svěřenství a usnesl se požádati slavný senát, aby osnovu zákona přijal tak, jak byla usnesena v poslanecké sněmovně.

Ctěný senáte! Národohospodářský výbor projednával to, co mu přísluší, totiž otázku národohospodářskou v této osnově. Tu přihlížel k tomu, že vlastně fideikomisy bylo potřebí zrušiti, protože jsou na závadu, a kdyby déle trvaly, byly by na závadu řádnému provádění pozemkové reformy, a protože jsou také na závadu řádnému obhospodařování statků samých. Pozemková reforma potřebuje rychlého provádění. Je potřeba, aby pozemky, které se přidělují jednotlivým nabyvatelům půdy, byly rychle odepsány z knih, do kterých byly zapsány, tedy v deskách zemských a aby to připsání do vlastnictví nabyvatelů bylo provedeno způsobem rychlým. Pociťovali jsme hlavně těžkosti provedení těch převodů u zákona o výkupu dlouhodobých pachtů, dále u výkupu stavební půdy podle akce S a půdy rozptýlené podle akce R. Zavedením řádu podle návrhu, který osnova nám zde předkládá, bude těžkost tohoto projednávání na příště odstraněna.

Pokud jde o obhospodařování samé, je potřebí vzíti zřetel k tomu, že fideikomisy jsou zařízením feudálním, že byly založeny na výsadě, na moci, kterou tehdy šlechta měla a na moci, kterou tehdy panující rodiny měly. A právě v tom tkví ta zásada svěřenství. A bylo samozřejmě nutností v naší republice, hned takovéto přežitky staré doby, nehodící se do poměrů demokratických, odstraniti.

Slavný senáte! I tam, kde šlechtictví nebylo zrušeno, jako na př. v Německu a Polsku, fideikomisy zrušeny byly již dříve než u nás, tedy v zemích, kde se pozemková reforma tak intensivně jako u nás neprovádí. Když tedy tam byly fideikomisy zrušeny a shledalo se to nutným, jest zajisté třeba, aby se to stalo také u nás. Návrh na zrušení fideikomisů byl učiněn hned po převratě. Tento návrh iniciativní, ne vládní, proveden nebyl, protože to řešení opravdu by bylo bývalo revoluční, kusé, něco by se stalo, ale na důsledky, jak by se zrušením urovnaly poměry právní, se tehdy v převratovém elánu nemyslilo. Není tedy snad potřebí vytýkati, že osnova tato přichází opožděně. I když přichází trochu opožděně, přece jen přichází včas a dá se ještě mnoho zaříditi.

Pokud jde o obhospodařování fideikomisu, jest třeba podotknouti, že fideikomis nepatřil nikdy určitým osobám, přecházel s majorátního pána, totiž toho, kdo fideikomis měl, po jeho úmrtí na držitele jiného, který nemusil třeba býti ani jeho synem, poněvadž žádný syn tu třeba nebyl. Mohl tudíž přejíti do rukou větve docela jiné. A tu nezáleželo tomu dočasnému majorátnímu pánovi na tom, aby předal svěřenský statek v dobrém stavu, zvelebený. A protože neměl jeho vlastnictví, neměl zájmu na tom, aby prováděl řádné investice, aby opravoval řádně budovy. Proto myslím, a myslil tak i národohospodářský výbor a také do důvodové zprávy dal, že instituce svěřenství byla na závadu řádnému obhospodařování svěřenských statků, že bylo potřebí zrušení opravdu provésti a že také tímto zákonem se provádí.

Že fideikomisy mají ještě vliv další, je samozřejmé, neboť jen v Čechách jest 55 fideikomisů s výměrou asi 579.000 ha půdy, z čehož je viděti, že je to ohromná rozloha pozemků.

Jest potřebí ke konci připomenouti, že při provádění pozemkové reformy přichází se také k anomaliím právním. Ten, kdo má fideikomis, majorátní pán, může býti vlastníkem vlastních statků ve značné výměře: má nárok na kmenový statek o 150 ha půdy zemědělské a 100 ha lesů, po případě 500 ha obojí půdy dohromady. To jest jeho vlastnictví. Ale teď tu je fideikomis, který není jeho, a proto u každého fideikomisu musí zůstati 150 ha půdy zemědělské, 100 ha lesa, po případě 500 ha obojího dohromady. Stane-li se fideikomis po půl roku vlastnictvím určité osoby, odpadne potíž, že se musejí nechati pro jednoho majitele nebo držitele nebo pro jednu osobu dočasně dva kmenové statky.

Slavný senáte! Prosil bych jménem výboru národospodářského, aby osnova zákona přijata byla v nezměněném znění, jak byla přijata v poslanecké sněmovně. (Pochvala:)

Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni pan sen. Polach a dr Hilgenreiner.

Řečnická lhůta stanovena je na 15 minut.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Uděluji slovo panu sen. Polachovi.