V jednání s Polskem nastává ponenáhlu definitivní vyjasnění a doufám, že dojde brzo k úplnému dorozumění ve všech dosud nevyřízených otázkách. Měli jsme příležitost v Ženevě probrati s min. Skrzynskim všechny naše nerozřešené otázky a dohodnouti se o postupu, jak bude třeba je řešiti. Půjde zejména o vyřešení řady otázek hospodářských, finančních a vylikvidování všeho toho, co zůstalo ještě po konfliktu těšínském a po rozdělení Slezska. O přípravách se pracuje a věc vstoupí brzo do stadia řešení nejdříve cestou diplomatickou, eventuálně zvláštními, delegáty. Mohu říci, že jak min. Skrzynski, tak naše delegace snažila se jednati věcně, přátelsky, s pochopením společných zájmů obou států a s pochopením nutnosti vytvořiti co nejlepší a nejpřátelštější styky obou států v budoucnosti.
Jednání s Rakouskem a Maďarskem týkalo se především našich styků obchodních. Jednání o smlouvu s Rakouskem bude brzy skončeno a k jejímu podepsání odeberu se v nejbližších dnech do Vídně, aby zároveň tím naše vláda splatila panu kancléři rakouskému jeho poslední návštěvu v Praze. Bude to novým dokladem nejlepších styků obou států, jak politických, tak i hospodářských. Po skončení tohoto jednání dojde k vyřešení smlouvy obchodní s Maďarskem, takže i zde nastanou konečně poměry zcela normální. To jsou dnes pro naše styky s oběma našimi sousedy otázky nejdůležitější.
Tím dostáváme se k naší obchodní politice, o níž dovoluji si říci také několik slov.
Před rokem, mluvě ve svém výkladu o zahraniční situaci, řekl jsem, že naše zahraniční politika nikdy nepustila s očí, že musí býti politikou hospodářskou a že dnes po válce vůbec každá zahraniční politika jest přeplněna problémy hospodářsko-finančními. Dotkl jsem se tehdy také stručně hlavních zásad, na nichž buduje se náš smluvní systém obchodně-politický v poměru k zahraničí, a charakterisoval jsem několika daty, co a jak bylo vykonáno v tomto oboru.
Mohu dnes konstatovati, že v této práci v posledním roce bylo systematicky a cílevědomě pokračováno, Celně-tarifní smlouva s Itálií, o níž jsem tehdy prohlásil, že k jejímu projednání dojde v krátké době, byla mezitím uzavřena, a dne 27. října byla provedena výměna ratifikačních listin. Jednání o tarifní smlouvu s Rakouskem, jak jsem již naznačil, je bezprostředně před ukončením a podpisem. Tyto dvě tarifní smlouvy jsou svým obsahem i rozsahem podstatným krokem v realisaci našeho obchodně-politického programu.
V této souvislosti třeba uvésti také uzavření dodatkové tarifní úmluvy s Francií z letošního srpna. Tento dodatek jest realisaci článku XXIX naší obchodní smlouvy s Francií z loňského roku. Jak známo, účelem článku XXIX jest překlenouti rozdíl mezi obchodně-politickou základnou u nás a ve Francii. Vzhledem k důležitosti a rozsahu uzavřených těchto a jiných smluv a vzhledem k doložce o nejvyšších výhodách, náš smluvní tarif je fakticky tarifem běžným. Také s Německem byla vedena dvě jednání o úpravě různých hospodářských otázek, zejména v oboru povolovacím.
Síť našich obchodních smluv byla dále doplněna uzavřením obchodních smluv s Dánskem a Islandem. Jak jsem již uvedl, za mého pobytu v Ženevě bylo smluveno, že k jednáním obchodně-politickým s Polskem dojde v nejbližší době. S Maďarskem budou zahájena jednání celně-tarifní ihned po skončení smlouvy s Rakouskem. K tomu nutno dále dodati, že velmi pokročilo naše obchodně-politické jednání s Japonskem a bude skončeno v době nejbližší. S Belgií pokračuje naše jednání už před delší dobou započaté; po dohodě docílené v té věci s ministrem Hymansem v Ženevě a po výměně not mezi oběma vládami byla stanoviska do té míry precisována, že se mohlo přistoupiti ke konkrétním přípravám s hlediska tarifního u našich příslušných hospodářských orgánů. Se Španělskem máme diplomatické jednání zvláště o odstranění depreciační přirážky. S Tureckem podepsali jsme v posledním měsíci přátelskou úmluvu, která je nutným předpokladem jednání o smlouvy obchodní. Vyslanectví v Turecku je právě zřizováno a nový vyslanec přistoupí okamžitě k jednání obchodnímu. Všecky nutné přípravy byly rovněž učiněny k tarifnímu jednání se Švýcarskem a Řeckem.
Nebudu vypočítávati další státy, s nimiž obchodně-politická jednání jsou buď již v proudu cestou diplomatickou, buď ve stadiu příprav. Omezím se v této příčině na konstatování, že ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými resorty, zvláště obchodem, zemědělstvím a financemi, a v souhlase s programem vlády činí vše, aby síť našich obchodních smluv byla co nejrychleji doplněna a našemu hospodářství zjednány všude řádné obchodně-politické předpoklady, zejména tam, kde z jakéhokoliv titulu je tovar československý diferencován. (Výborně!)
Na našem poměru k Francii a Anglii se podstatně nic nezměnilo. Posledními pracemi v Ženevě a úzkou spoluprací s oběma delegacemi, v nichž naše cíle do takové míry se sjednotily s mírovými cíly obou těchto států, dosavadní úzké přátelství bylo ještě sesíleno.. Nikdy snad nebyla naše politika s politikou obou těchto velmocí v tak dokonalé harmonii a tak úzce spjata, jako při těchto jednáních. Jsem přesvědčen, že i další práce o uplatnění ženevského Protokolu v budoucnosti povede, nás k stále užší spolupráci s oběma západními velmocemi a ke společné obraně mírových snah v Evropě.
Stejnou spolupráci možno konstatovati s delegací italskou. Od podepsání poslední, naší smlouvy o srdečné spolupráci obou států mohli jsme po prvé prakticky zásady její uplatniti v Ženevě. Obé delegace pracovaly opravdu v plné harmonii. Uvedením v platnost naší obchodní smlouvy zdokonalí se ještě více hospodářské vztahy obou zemí. Smlouvy tyto nám ostatně na dlouho do budoucnosti ukazují politicky i hospodářsky, že naše dobré vztahy k Itálii zaručují nám i s této strany klid, pomoc a spolupráci v zajišťování rekonstrukčního díla ve střední Evropě.
Dnešní stav Německa je v celku výrazem značně změněné situace mezinárodní, jak jsem to naznačil již v posledním svém exposé v únoru. Upozorňoval jsem tehdy, že v tomto roce se vyřeší v hlavních rysech problém reparační, že nastanou změny ve Francii, Anglii a Německu. Jak je známo, k vyřešení problému reparačního došlo, plán Dawesův začíná se prováděti, okupace Poruří se likviduje, volby a další vnitřní události ve Francii daly v jistém smyslu nový směr francouzské zahraniční politice a vše to pozměnilo poněkud politiku anglickou, která se znovu značně sblížila s Francií.
Vývoj ten má přirozeně značný význam také pro Německo. Nynější volby německé jsou dalším symptomem tohoto všeobecného vývoje ke klidu a konsolidaci a soudím, že tato změna v mezinárodní situaci vyvolá patrně také příslušné změny vnitřní v Německu po volbách. Snaha Německa přiblížit se Svazu Národů a spolupracovat s ním je symptomem změněných poměrů právě tak, jako je boj o ženevský Protokol výrazem změněných všeobecných poměrů evropských. Vždyť ještě před jedním nebo dvěma roky sotva by bylo bývalo možno pustiti se tak závazně a rozhodně do diskuse o principy, přijaté nyní v Ženevě. To nejlépe ukazuje na vývoj událostí, jež všecky mají týž politický charakter.
Zdůrazňoval jsem v únoru, že vstupujeme v jistém smyslu do nové fase politiky evropské; dnes můžeme podle události posouditi, do jaké míry v ní již jsme, co znamená a jak dále půjde vývoj. Nelze pochybovati, že je to změna dosti podstatná a že na této cestě půjde se jistě dále. Musíme býti sice jako vždy i nyní připraveni na eventuality různé, ale pro nás všecky tyto změny jsou jen příznakem postupující konsolidace poměrů evropských, vyrovnání vnitřních krisí v jednotlivých státech, vzniklých z války, a povlovný návrat k předválečným normálním poměrům změněným jen tím, co trvalého zůstalo nám z války. Tímto vývojem se také projevuje, že svět jest syt neklidu, nepořádku, rozvášnění a soustavného rozčilování poválečného. Národové a zejména lidové massy konec konců chtějí míti již také klid a pokoj a žádají především řešení sociálních problémů.
Po této stránce vyvíjejí se v celku poměry lépe také v Německu. Německo se vyřešením reparačního problému na konferenci londýnské přiblížilo značně západním spojencům a jeho poměr k Francii se stále lepší. Bude-li loyálně uplatněn plán Dawesův, lze čekati, že se úplně vyjde z pravidelných poválečných sporů a krisí francouzsko-německých. Vstoupí-li konečně Německo do Svazu Národů - je to ostatně nejvíce zájem jeho vlastní - bude úplně upravena cesta normálním jeho vztahům se všemi spojenci. A tím ještě více sesílí tendence po rekonstrukci a míru v Evropě.
Mezi námi a Německem není dnes sporných otázek; naše vztahy jsou politicky a hospodářsky velmi dobré a je přirozeno, že úpravou vztahů Německa k ostatním spojencům, zejména k Francii, stávají se i vztahy naše stále pevnějšími a přátelštějšími; to plyne prostě z podstaty věci a z vnitřní souvislosti mezinárodních styků vůbec. Souhlasíme plně s tím, aby i Německo vstoupilo do Svazu Národů a tím vývoj k normálním poměrům byl ukončen.
Ostatně to, co právě se děje v mezinárodní politice, je vývoj tak silný, že žádný ze států evropských mu neodolá, ani Anglie, ani Francie, ani Německo. Připravované nebo právě provedené volby v některých státech nezmění nic na tomto vývoji - naopak myslím, že v celku jej hodně urychlí.
S tohoto hlediska zaujímáme své stanovisko také k událostem v Rusku. Uznání Ruska de jure od Anglie a Francie je velmi významnou politickou událostí evropskou a je nutno správně ji oceniti. (Výborně!) Ukazuje také zejména na to, že neobávají se už vlivu bolševického Ruska na vnitřní poměry v ostatní Evropě, a je to zároveň dalším symptomem vývoje mezinárodních poměrů v uvedeném již smyslu. Ve Francii uvažovalo se ostatně o věci již velmi dlouho. Také vláda naše oznámila už z jara, že je připravena uznati ve vhodném okamžiku Sovětské Rusko de jure, předpokládajíc ovšem, že sovětská vláda bude šetřiti vzhledem k našemu státu všech uznaných a přijatých principů mezinárodního práva.
V poslední době učiněny byly ve vládě přípravy k tomu, aby otázka byla prozkoumána jednotlivými interesovanými činiteli a aby bylo definitivně rozhodnuto, za jakých okolností bude možno se sovětským Ruskem pravidelné styky diplomatické navázati. V té věci však vláda naše jako v době dřívější odmítá i dnes jakýkoliv nátlak ať vnitřní, ať vnější s té i oné strany, jsouc vedena výlučně všeobecnými zájmy státu jako celku. (Výborně!)
Ostatně vztahy naše po stránce politické i hospodářské jsou celkem dobré; naše smlouva uzavřená před 2 léty poskytla nám v celku vše, co nám mohla poskytnouti za nynějších hospodářských poměrů v Rusku.
Dlužno však podotknouti, že zmíněný vývoj v Evropě působí i na situaci v Rusku. Vnitropoliticky také tam vstupují do nové fase vývojové. Lze podle vnějších znaků očekávati, že podniknou nové pokusy sblížit se hospodářsky znovu s Evropou, neboť dnešní těžké poměry silně Rusko k tomu ženou a hrozí mu novými silnými hospodářskými otřesy a krisemi. Vztah komunistické internacionály k vládě sovětské působí přirozeně obtíže, jak jsme viděli v poslední době, pravidelným stykům sovětského Ruska se státy ostatními. Nenastane-li v tom změna, budou se podobné konflikty s jednotlivými státy opakovat stále a pravidelné normální vztahy se tím budou stále jen oddalovat.
Politicky konsolidační vývoj Evropy zvyšuje ovšem obtíže sovětského Ruska. Ostatně stačí přehlédnouti situaci v Evropě, abychom mohli konstatovat, že komunismus v celé ostatní Evropě prožívá silnou krisi a že je čím dále tím více na ústupu. Není třeba citovat příklady. Volby v jednotlivých státech v poslední době provedené nebo právě prováděné a připravované nejlépe to ukazují. O přicházející komunistické revoluci se také už vážně nemluví. I to je vývoj nezadržitelný, a čím více Evropa bude postupovat naznačenou cestou, tím ústup bolševismu vnitropoliticky i mezinárodně k normálním metodám demokratické politiky bude patrnější. Přirozeným závěrem tohoto vývoje je definitivní právní uznání sovětského Ruska všemi státy a tudíž i námi a normálními vztahy evropských států se sovětským Ruskem, jakož i postupná likvidace všeho toho, co ještě zůstalo jinde i u nás z napětí mezi Evropou a sovětským Ruskem.
Jak jsem řekl, i to je symptomem postupující všeobecné politické i hospodářské konsolidace poválečné Evropy. My sami si upřímně přejeme, aby sovětské Rusko při této konsolidaci se spolupráce zúčastnilo efektivně. Záleží to přirozeně na vývoji poměrů a postupu především Ruska samého.
Tak se jeví v celku naše politika zahraniční v posledních měsících a po jednání ženevském. Nechci opakovati, co již mnohokráte jsem řekl, a podávati znovu její charakteristiku. Výklad prostých faktů mluví sám. A nejvýmluvnější je ovšem naše opětná volba - ještě úspěšnější nežli roku loňského - do Rady Svazu Národů, který v posledním roce nabývá stále více autority, neboť, jak již uvedeno, Svaz je dnes velikým mravním i politickým činitelem v mezinárodní politice. Je to uznání našemu státu a naší politice od celé mezinárodní veřejnosti. Předkládám tudíž senátu výsledky práce této politiky u vědomí i naději, že bude uznáno, že se snažila plně vykonati svou povinnost pro všeobecný mír a pro blaho státu a národa. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr financí inž. Bečka. Uděluji mu je.
Ministr financí inž. Bečka: Slavný senáte! Velikou pravdu obsahují slova: čísla mluví! Kdo chápe jejich řeč, dovede si vytvořiti jasný obraz zdánlivě i nejsložitějších problémů dění lidského. Dobrá správa a řádné vedení každého lidského podnikání zrcadlí se nám v několika řádcích konečných cifer účetní zprávy. V rozpočtech i velikých říší konečná cifra přebytku nebo schodku mluví řečí velmi srozumitelnou. Ovšem dospěti k této cifře není věcí snadnou, a abychom jí náležitě porozuměli, je potřebí znát mnohé podklady, na nichž byla stanovena. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)
Náš státní rozpočet na r. 1925 končí bohužel schodkem, poměrně k číslům celkového rozpočtu sice nevelikým, t. j. obnosem 272,251.382, přece však jen schodkem. Neodvolatelnou povinností, které ústavní činitelé nemohou býti ze žádných důvodů zbaveni, jest, aby tento schodek z našeho rozpočtu vymizel nadobro (Výborně!), neboť musíme si býti vědomi, že nemůžeme býti závislí na dočasné situaci trhu peněžního, možno-li opatřiti nedostávající se prostředky pro hospodaření státu. Proto musíme své hospodářství zaříditi tak, abychom byli soběstačnými. Proto jest nám nezbytným příkazem, abychom vydání upravovali podle příjmů. Proto bylo nutným příkazem přiblížiti vydání rozpočtu řádného a vydání státních podniků úhrnné cifře šestnácti miliardám, když bylo zřejmo, že nad tuto cifru státní příjmy stoupnouti nemohou. Snad bude se mně namítati, že je to zásada úzkoprsé hospodářské politiky, že jest to politika malorysá, že, má-li býti získán větší příjem, musí býti odvaha dříve investovati, podporovati a usnadňovati vše, co podporu žádá a chce jí dosíci, ať je to korporace veřejná či soukromá nebo docela jednotlivec.
Taková politika u mnohých byla by politikou velkorysou, byla by namnoze politikou líbivou, a to tím více, že dnes každý, ocitne-li se, ať z jakýchkoliv důvodů v těžší hospodářské situaci, obrací se na stát: "Státe pomoz, jinak jsem nucen podnik uzavříti; a ty přijdeš o daně a budeš platiti podporu nezaměstnaným." Střežím se takové velkorysosti. Byli jsme v době minulé a jsme namnoze právě i v době přítomné svědky toho, jak takové velkorysé experimenty končily a jak skončí ty, které dosud neskončily. Kritika je vždy snazší opravdové práce, činnost hospodářská musí býti vedena klidnou, cílevědomou rozvahou a ne snad pouhými líbivými hesly. Vláda ve svém hospodaření vedena jest, jak již v loňském svém výkladu rozpočtovém měl jsem příležitost zdůrazniti, účelnou šetrností. Důkazem toho jest i letošní rozpočet, z něhož je zřejmo, že vydání státní pro r. 1925 jsou snížena opět o více než o miliardu Kč v řádném rozpočtu. Úspor těchto bylo možno docíliti však ponejvíce jen v nákladech věcných, neboť v nákladech, osobních, jež spočívají na právních podkladech, a zákonitých ustanoveních, není možno škrtati bez náležité úpravy příslušných předpisů a zákonů. Je nesporno, doufám, v celé naší veřejnosti, že je i zde nutno dojíti k náležité úpravě, která by přispěla k uspokojivému žití a bytí státního zaměstnanectva všech kategorií, a to aktivních i pensionovaných, aniž by při tom státní rozpočet byl zatížen přes možnou míru. Problém tento jest těžký, ale při dobré vůli a rozumné rozvaze dá se řešiti, a pevně věřím, že toho bude dosaženo, ano říkám, že toho dosaženo býti musí. (Potlesk.)
Nutno však upozorniti, že dosavadní náš rozpočet nadměrně jest zatížen výdaji osobními a že tudíž zvýšení o nová sta milionů v žádném případě nesnese, a nutno tím více k tomu bráti zřetele, když uvážíme, že vydání osobní jsou trvalá a jejich sta miliony, kapitalisovány na řadu let značí skutečné výdaje miliardové.
Věcná vydání v dané nutnosti možno snáze upraviti nežli tomu jest u vydání osobních.
Vláda jest si vědoma důležitosti rozřešení této celostátní otázky, jednání již o ní započala a vláda spoléhá na plnou podporu Národního shromáždění v této věci.
Sledovati postup vývoje našeho státu srovnáváním určitých položek rozpočtových z let předešlých s položkami na r. 1925 jest tentokráte ztíženo, neboť uvedením v činnost zákona o státních podnicích čís. 404 z r. 1922 dospěli jsme k tomu, že mohli jsme sestaviti skutečný administrativní rozpočet, v němž hospodářství státních podniků projevuje se pouze svými zisky nebo schodky. Takovýmto uspořádáním jest dán přehled nákladu na vlastní správu státní a z něho lze seznati, jaký poměrný díl připadá na každého příslušníka státu z nákladů na tuto správu. Vedle toho v jednotlivých kapitolách rozpočtových a příslušných k nim přílohách podnikových lehce stanoviti se dá, kolik z určitého resortu připadá na správu a kolik na podnik jak ve výdajích, tak i v příjmech.
Slyšel jsem hlasy, že snad nemělo se přistupovati v tak rozsáhlé míře ku provedení zákona podnikového, jak se stalo, a to z důvodů, že jednak není dosti přesně rozhodnuta a určena činnost objektů, jež zařazeny jsou do podnikového hospodářství, a že zvláště nutno rozhodnouti, zda činnost ta či ona je více hospodářská či státně administrativní, jako je tomu zvláště u pošt a železnic. Též jsou pronášeny obavy, zda tím, že podrobné položky podniků jsou vyřazeny z přímého rozpočtu resortního, neunikají kontrole parlamentní a přímému rozhodování odpovědného ministra financí.
Pokud se týče této obavy, byla již pronášena také při projednávání zákona č. 404 z roku 1922 a uznáno, že tomu tak není, neboť zařazením položek těch do rozpočtu podnikového, který je přílohou k rozpočtu státnímu, podléhá týž dostatečnou měrou kontrole parlamentní a bylo uznáno, že je potřebí a záhodno, aby parlament nebyl zbytečně zatěžován přespřílišnou drobnou prací. Pokud pak jde o kontrolu ministerstva financí, jest v prováděcím nařízení k zákonu samotnému v mnohém směru o ni účinněji postaráno, než tomu bylo posud.
Je přece samozřejmé, že posud ministerstvo financí bylo omezováno pouze vlastně na kontrolu ciferní, nemohouc přímo zasahovati do vnitřního hospodaření jednotlivých resortů. V důsledku vládního nařízení ze dne 3. října 1924, čís. 206 Sb. z. a n., jest však svým zástupcem ministerstvo financí přímo zúčastněno na hospodaření ve státních podnicích, majíc vedle toho vyhrazeno ve věcech finančních právo veta. Ovšem, že při tom hleděno musí býti k tomu, aby podnikové hospodářství mělo skutečně dosti potřebné volnosti a hbitosti.
Jelikož v rozpočtu na r. 1925 nejsou uvedeny výkazy osobních a věcných výdajů státních podniků - neboť nedocházejí výrazu v jednotlivých kapitolách rozpočtových - není ovšem tento výkaz ani v celkovém výkazu uváděn. A to i z toho důvodu, že v předloženém administrativním rozpočtu jsou ještě vedeny leckteré položky, jež zatěžovati by měly podniky. Jest zřejmo, že v příštím rozpočtu budou tyto položky přeřazeny. Příčina, proč nestalo se tak letos, spočívá v tom, že rozpočtové podklady byly dříve sdělány, než došlo k vyhlášení prováděcího nařízení k zákonu čís. 404 a že po přesném stanovení rozpočtových položek nebylo již času do všech podrobností rozpočet rozděliti. Jsou to zejména osobní platy a odměny, jež dosud hradilo ústředí, dále pense a různé paušály. Proti celkovým výsledkům jsou to však cifry nepatrné.
Z obdobných technických důvodů jsou provedeny srážky u konečných cifer výdajů některých kapitol, jelikož tato srážka byla provedena teprve při konečné redakci státního rozpočtu na interkaláře a jiné úspory.
Státní náš řádný administrativní rozpočet na r. 1925 vykazuje výdajů 9.573,585.801 Kč a příjmů 9.301,334.419 Kč, tudíž schodek 272,251.382 Kč. Chceme-li míti správný úsudek o poměru výdajů a příjmů rozpočtů na rok 1924 a 1925, nutno srovnati výdaje a příjmy roku předchozího s výdaji a příjmy na rok 1925 na témže podkladu sestavené.
Celkový výdaj rozpočtu na r. 1924 byl 16.993,976.905 Kč. Výdaje na r. 1925, sestavíme-li je na témže podkladě jako na rok 1921 a rozdělíme-li je na výdaje administrativní, jež by pak činily 9.571,623.521 Kč, a na výdaje podnikové, jež by pak činily 6.402,545.287 Kč, činí dohromady 15.974,168.808 Kč. Jsou tudíž výdaje na 1925 proti r. 1924 menší o 1.019,808.097 Kč. Příjmy byly na rok 1924 preliminovány celkem obnosem 16.391,293.591 Kč. Příjmy na rok 1925, sestavíme-li je na podkladě příjmů na rok 1924 a rozdělíme-li je na příjmy administrativní, jež činily by pak 7.574,126.785 Kč a na příjmy podnikové, jež by pak činily 8.127,790.641, činí dohromady 15.701,917.426 Kč. Jsou tudíž příjmy na rok 1925 proti roku 1924 menší o 689,376.165 Kč.
Rozpočet státních investic vykazuje preliminovanou potřebu 1319 milionů, tudíž o 910 milionů méně proti roku letošnímu. V roce letošním oproti roku loňskému jest znatelné polepšení v poklesu příjmovém, přes to, že sleveny byly veliké miliony na dávce uhelné, na dani přepravní, jakož i ve přepočítání a upravení tarifů na drahách, na dani z vodní síly, na clech a i jiných zdrojích státních příjmů, což dává úhrnem cifru nejsoucí daleko od miliardy, bez jakékoliv úhrady všech těchto slev státního rozpočtu. Není tudíž správné tvrzení, že v roce letošním nebylo ničeho sleveno na státních břemenech, ale je jisto, že v důsledku těchto slev v letošním roce hospodaření státní bylo velmi ztíženo a musilo býti vedeno velmi opatrně, nejen se zřetelem k tomu, nýbrž i k obtížím, vzniklým z vývoje poměrů dřívějších. Náš stát od počátku svého obnovení musil si vlastně vše znovu vytvořiti, a to téměř vše z vlastních prostředků. Až dosud byla uzavřena jediná zahraniční půjčka, a to půjčka na Londýn a Nový York z r. 1922, a to ve dvou etapách, a domácí půjčka investiční kol 600 mil. Kč. Proti tomu vedle běžného státního hospodářství v letech 1919 až 1924 byly v rozpočtech státních věnovány značné obnosy na investice, a skutečně provedené investice budou přesahovati 8000 milionů. Tento obnos opatřen byl právě jednak výše řečenými půjčkami, jednak krátkodobými poukázkami.V dobách průmyslové stagnace nahromadily se vklady v našich peněžních ústavech, odkud ochotně byly dávány pro potřeby státní na krátkodobé úvěry. Průmysl při svém oživení má větší potřebu prostředků a obrací se přirozeně na peněžní ústavy, jež důsledkem toho žádají alespoň částečné splacení povolených úvěrů krátkodobých čili poukázek. Bylo by v zájmu průmyslu našeho zajisté velmi prospěšno, kdyby mu bylo ulehčeno opatření prostředků provozovacích, což by se mohlo státi zvláště splacením státních poukázek, a to bud' z nově vytvořených úspor obyvatelstva naší říše, nebo ze získaných zahraničních půjček. Tato poslední cesta vedla by ovšem spíše k cíli, poněvadž, má-li se našemu průmyslu vyhověti, musilo by se tak státi urychleně, což ovšem není dobře možno cestou první. Ovšem refundovati krátkodobé půjčky vlastní dlouhodobými půjčkami zahraničními za normálního chodu státního hospodářství, bylo by nesporně nemoudré, ale vzhledem k tomu, že tyto krátkodobé půjčky byly obraceny cele na státní investice a že jich honorováním dostalo by se nové vzpruhy našemu průmyslu, není ani tato cesta zásadně zavržitelnou. Theorií dala by se snad dovozovati výhodnost jiných opatření, ale účelnost a věcná skutečnost káží spíše bráti se cestou činné práce. Bankovní úřad ministerstva financí, jemuž se podařilo i za krajně nepříznivých okolností, jak se vyvíjely zejména při útoku mezinárodní spekulace na francouzský frank, ochrániti korunu před znatelnějšími výchvěvy kursu, musí v plném souhlasu s tendencemi vlády i nadále prováděti tuto politiku, která zabezpečuje všemu životu hospodářskému možnost kalkulace, přispívá k stabilisaci poměrů mzdových a platových, i úrovně cenové, pokud nepůsobí na domácím trhu cenové pohyby trhů světových - a jest v důsledku toho i důležitou oporou pro rozpočty státu a všech korporací veřejných. Zásada, že zdravá politika měnová nemůže býti provozována bez přísné politiky úvěrové, uplatňuje se postupně nyní i ve státech, kde do nedávná panovaly názory opačné. Jest proto přirozeno, že bude sledována důsledně i u nás, a doufám, že také se strany obchodu a průmyslu bude podporována. Vítal bych v tom směru zejména hojnější používání obchodní směnky, která umožňuje snáze kontrolu úvěru a jest sama sebou bezpečnější basi jeho, než příliš ochotné poskytování úvěrů nezaložených. Zjevy poslední doby v zahraničí dokázaly správnost toho, co bylo uvedeno.