Keď Podkarpatská Rus patril ešte k Madarsku, zúčastnilo sa obyvatelstvo prostredníctvom do paramentu, do župy a do obcí správy svojho osudu. Dnes sa povie, že ľud je k tomu nezralý; pod československou vládou mohoľ až po uplynutí pät rokov dosiahnout voby do parlamentu a aj to len tak, že dvojnásobným počtom, ako v Čechách, mohol voliť jedného poslanca. A aj to len za najhroznejšieho volebného teroru. (Sen. Roháček [maďarsky]: Preto ste sa dostali sem!)

Sen. Egry (pokračuje): Preto, lebo som poctivý. Spozoruje-li to už aj nepredpojatá cudzózemská tlač, je veru divný spôsob demokracie obhajovať sa nezralostou národa. Tedy Vy chcete vychovávať národ tak, že mu odnímate i možnost výchovy?

Bolo veru veľkou chybou, že tvoritelia mierových smlúv nepokladali za potrebné vyžiadat si názory národov. Toto je tá najväčšia chyba, ktorá musí byť skôr, alebo neskôr opravená a silu štátu nelzä vybudovat na bodáky, ale na vôľu národov, a není-li možné iným spôsobom vyzvedieť určite vôľu národa, treba mu položiť otvorenú otázku, lebo v zájmu mieru nesmieme sa polakať ani plebiscitu. V mene civillizácie a v záujme stáleho udržania blahobytu Národov musia sa všetci rozumní ludia dobrej vôle spojit, nech sú to Česi, Nemci, Slováci, Maďari aľebo Rusíni.

Český národ, ktorého zem následkom mimoriadnej štasteny bola dosial, komorou blahobytu a bohatstva, musí ostražite byť na stráži, aby sa nestal obeťou politiky megalomanie. Neverím tomu, že by pre tie české národné sily tu nahromadené postačovalo to malé slovenské a rusinské územie, akokoľvek veľké boly snahy tieto územia priemyselne zlomiť. Ani to neverím, že by k tejto expanzi bolo treba, aby tamojšie praveké obyvateľstvo bolo duševne i hmotne zničené. Avšak doterajšia politika sleduje iba tento smer.

Je to vinou dnešných politikov a v prvom rade ministra Beneša, avšak nielen proti národnostným menšinám ale o vela viac ešte proti českým zemiam. Ja porozumiem a viem oceniť boje a snahy českého národa za úplnú samostatnost; veď aj ja po celý svoj život som bojoval za úplnú samostatnost Mad'arstva. Avšak nesmie sa zabudnúť, že človečenstvo nevyžije jedine zo slávy. Kde už sláva je, ako je to u Vás, musia tu byť snahy ju aj zachovať správnou politikou mieru a nie nabývaním nepriateľov, ktorí tomu budú iste len na škodu.

Rozoberáme-li exposé pána ministra zahraničia, nachádzame v ňom od počiatku až do konca len myšlienku bázne a neistoty, prosenie o pomoc a zaistovanie pomoci. Prečo to pánovia moji? Na čo nám toho potreba? Na to, lebo urobili taký mier, ktorý je priamo parenišťom vojny a rozporov.

Nie spojencov, vojenských úmluv, nie bodákov potrebujú deti tohoto naštastného veku, lež láskyplných a uznalivých srdcí, pravdy, pracovitých a pilných rúk, ktorými by sa mohol nový blahobyt znovu zbudovať. Rozmýšlajte na tom pánovia a jednajte ináč, ako ste jednali dosial.

Dosavádnu politiku pána ministra zahraničia pokládám pre nás všetkých za osudné nešťastie a preto ju nemőžem prijať. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Franta: Slovo má pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Pozoruji-li debatu v poslanecké sněmovně a v senátě o zahraniční politice, myslím, že náš pan mimistr zahraničních záležitostí si říká: v Rakousku to bylo přece lepší. Tam se do zahraniční politiky poslanecká sněmovna nepletla a plésti nesměla. Jednou za rok byla svolána delegace, parlament se přesypal a ti, co byli hodní a několik těch, co tam musili přijíti a nebyli nejhodnější, dostali se do delegace a kritisovali exposé pana ministra zahraničních záležitostí. Politika byla věcí aristokratů, exposé bylo vždy schváleno, potom byl slavnostní oběd u císaře pána a bylo to odbyto. Teď se plete do politiky každý a přirozeně je to správné. Světová válka nás poučila, co to znamená, nevšímati si zahraniční politiky. I naši němečtí krajané, kteří jsou nespokojeni s nynějším stavem. (Sen. Jelinek [německyl: My samozřejmě nemůžeme býti spokojeni!) Ale ano, bodějť byste dnes jásali, jsouce dříve držiteli a dnes máte býti jen rovnými! (Sen. Meissner [německy]: Dříve se vám za Rakouska vedlo lépe, než je nám nyní u vás!) Lépe. To říkají všichni ti, kteří byli násilníky! Není žádné pochyby o tom, že ti, kteří toužili po demokracii, tak nemohou mluviti. Vy jste také za Rakouska nic neznamenali, byli jste žoldnéři v rukou vojenské autokracie. To jste dělali. (Hluk. - Odpor u Němců.)

Demokracie přišla teprve teď. (Sen. dr Spiegel [německy]: My jsme neměli žádnou francouzskou misi!) Vy jste měli hloupější, ty jsme také znali, ty, co byli právě v okolí císaře. Prosím, vezměte si tu brožuru, kterou vám napsal váš Němec; >Die katastrophale Kaiserpolitik<. To byli idioti, kteří nás ovládali. My jsme byli v rukou syfilitiků. Progresivní paralytik u nás dnes nevládne, jako byl Ferdinand. (Hluk. Výkřiky německých senátorů.) A vy jste byli spokojeni a byli jste devotní. Divíte se přímo a všichni dobře to víte, že to byla politika nešťastná a vás také přivedla do neštěstí. Vy jste, když přišlo zle, opustili císaře, jako se odhazuje roztrhaná punčocha. Zrovna tak! Čtěte, co se píše ve Vídni, německý tisk to konstatoval: Vídeň opustila hanebně habsburskou dynastii, přímo hanebně! My jsme neměli lásky k Habsburkům. Pro nás to bylo samozřejmé, ale Vídeň opustila Habsburky přímo hanebně! (Výkřiky německých senátorů. Hluk. - Sen. Luksch [německy]: Složili jste přísahu do rukou tohoto cisaře!)

Místopředseda dr Franta: Slovo má pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč (pokračuje): My jsme skládali přísahu do rukou císaře?! My jsme otevřeně své stanovisko vyznačili! Já vám povím něco: Nejsem z těch, kteří jsou schopni nenávisti, a kdyby mě chtěl někdo učiti nacionalismu, který zná nenávidět Němce, postavil bych se proti tomu nacionalismu. Nejsem šovénem v těchto věcech, pro mne pořádný a počestný Němec jest blízký právě tak jako pořádný Čech a každý nepoctivý Čech daleko od mého těla! O této věci si nebudeme povídati. (Sen. Walló: Sláva Vám za ta slova!) To je u nás samozřemé, ale ke každému milování musejí býti dva.

Pokud jsem naslouchal pánům, rozuměl jsem docela dobře. Stále jsou ještě dvě kategorie. Jedna, která se bila za osvobození, a - řekl bych - za novou éru, a druhá, která se nemůže smířiti s duchem novým. V Evropě jsou poražené státy a mají mentalitu těchto států a jsou státy vítězné. To pozoruji u nás. Ani jeden nepřišel s tím, řekl bych, my vám podáváme ruku, chceme to a to. Naopak, nám zní pořád ve sluch slova vašich vůdců z poslanecké sněmovny: My budeme dělati politiku iredenty, my musíme stát rozbíti. My jsme se k své samostatnosti dostali těžce. Já jsem ztratil syna a seděl jsem. Proto o tom nemluvím, poněvadž je vždy hloupé chlubiti se tím, že člověk seděl, nemohu za to, že jsem seděl. (Veselost.) Já to nechtěl. Ale prosím, my jsme přinášeli strašné oběti, lidé byli popravováni na pouhé udání. Popravováni byli v Mor. Ostravě. Račte uvážiti, co všechno jsme prožívali. Tato republika je naše dítě a přeci nám nebude nikdo vytýkati, že milujeme to, pro co jsme bojovali, co jsme vychovali, a nebude se nikdo diviti, že jsme choulostiví, když padne zlé slovo. My máme také cit, a vy máte právo přinésti na papíru napsáno: Není správné to a to, co se děje. O tom není pochyby, že i na naší straně se budou díti chyby, ale napřed zpytujte svoje svědomí, mnoho-li chyb se děje na naší straně. Vy sami, když zde o tom mezi sebou mluvite. Já sleduji veškeré noviny a jsem úplně nepředpojatý, naše republika má veliké poslání jako most mezi slovanským východem a evropským západem a má nejdůležitější poslání jako most mezi slovanským a německým světem. Přeci nebudete čekati, kdy přijde nová válka, že bude téci krev a tato krev že způsobí nové uspořádání poměrů ve střední Evropě. Každá nová válka v Evropě musí znamenati sociální rozvrat a sociální revoluci. Pro válku může býti jenom ten, kdo si přeje naprostého rozvratu. Ta éra různých fanatiků je ta tam. To není jenom pryč Franc Josef, Franc Ferdinand a Vilém je také pryč. On již je také pryč Kapp a Eckhardt a Gombeš v Uhersku. Mám za to, že dnes je již fašism nemožný, on dohrává svoji roli v Italii, je nemožný také u nás, ale jsou nemožní také ti dobrodruzi finanční, kteří rostli, řekl bych, z těchto zmatků. U nás jsme měli také tyto různé spekulanty, ale my známe veliká jména, na která nezapomeneme, to jest Stinnes v Německu a Castiglioni, který ve Vídni řádil. Z těchto poměrů rostou jenom dobrodruzi finanční a političtí. Toho jsme sytí a potřebujeme míru a chleba. A jestliže zde si dovedeme podati ruku: >Mír a chleba<, tak se najdeme. A jestliže však zde vystupují řečníci, kteří jenom pořád připomínají staré doby, tak se oddělujeme. Technika sbližuje lidi, státy a národy. Dnes není ani dištance mezi Amerikou a Evropou po posledním letu Zeppelinově a co znamená dnes radio? (Sen. dr Spiegel [německy]: Let Zeppelina vaše listy také sesměšňovaly!) Nikdy mne neatakujte pro to, jestliže některý náš list napíše hloupost. Nikdy vás nedělám odpovědným za hlouposti, které píše některý váš list! Jestliže zde Zeppelin přeletěl oceán, je to pro mne nejen politický a technický úspěch, ale také morální a výchovný úspěch. Sbližuje to národy. Tyto výsledky budeme cítiti ne hned, nýbrž za více let. Jsem štastný, civilisace je na postupu, právě technická civilisace je na ohromném postupu, ale ještě kulturní musí býti na postupu, a přál bych si, aby politické strany po této strašné válce, kterou jsme prodělali, měly smysl také pro kulturní snažení, a jestliže budeme míti toto snažení, pak přirozeně se budeme nalézati. Chápu to, že jste nespokojeni. Ten, kdo po staletí byl v roli vládnoucí rasy, nepřeje si hned situaci, kterou má. Nejsem pro politiku, která by vás dráždila a ponižovala, ale vemte na vědomí, že my přirozeně jsme zde dnes státem a tomuto státu dáváme svůj charakter; a tedy ruku na srdce: Znáte některý stát, který menšinám poskytl tolik, co my? Jmenujte mi jediný stát! (Sen. prof. dr Spiegel [německy]: Politická rovnoprávnost je přece ve smlouvě o ochraně menšin, kterou jste musili podepsati a kterou nedodržujete!) To bych od universitního profesora nečekal, kdyby mi to řekl někdo jiný, ano, ale universitní profesor takto mi odpovídati nesmí. (Sen. Havlena: Co udělala Italie a Rumunsko s vámi? - Sen. Holý: Podívejte se do Brixenu!) Ne, nikdy! To není v žádném jiném státě, a jsme velmi šťastni, že jsme to udělali. (Sen. dr Spiegel [německyl: To přece bylo podmínkou, za níž jste obdrželi stát, že jste nám dali volební právo!) Pánové, každý stát je povinen druhým dávati tolik lásky, co oni dávají jemu. To je zásadní princip. Tedy, pánové, neočekávejte, že my zpychneme tím postavením, ve kterém se v republice nalézáme, ale neočekávejte od nás také žádné slabosti. My musíme míti kousek sebevědomí a musíme míti to vědomí, že když přijdou zlé chvíle, že se musíme obraceti jenom k sobě samým. Jsme na stráži, to je přirozené. (Sen. dr Spiegel.[německy]: Vy porušujete své závazky, nedovulejete v Praze žádných německých nápisů, to je proti zákonu, proti ústavě, proti smlouvě o ochraně menšin!) To jsou, pánové, všecko jistě otázky podřízené. Ale vy jste nám rozbíjeli pomníky a kříže na hrobech mrtvých! (Hluk. - Sen. dr Spiegel [německy]: Vy čtete přece nyní v časapisech, že jsou německé pomníky odstraňovány! - Sen. Havlena: Podívejte se do Duchcova!) Snad to nechcete popírati.

Pánové, vy debatujete s fašismem. Já přeci nestojím na stanovisku ani násilí, ani pomyšlení! (Výkřiky: Břeclava!) Budiž! Břeclava? Co tam je? Tam je český nápis a vedle je německý, ale dále za hranicemi jsou české vesnice a mají tam jenom německé nápisy - v Dolním Rakousku! (Sen. Luksch [německy]: V Břeclavě, kudy projdou miliony cestujících, není německého nápisu, za to ale francouzské, ač tam projíždí většina Němců!) Ale pánové, vy byste mohli míti i ministry a sekční šéfy. To záleží na vás. Dokud budete státi na stanovisku negace, pracujete do ruky těm, kteří jsou proti vám a priori.

Pan ministr dr Beneš se mezi nás vrátil po skutečně vysilující práci, která trvala několik neděl a jeho politika je okamžitě podrobena otevřené kritice ve sněmu i v senátě. Pan ministr tu politiku dělá a my jsme si tu úlohu tak rozdělili, on to dělá, a my to kritisujeme. To se rozumí, že dělati politiku je těžší, než kritisovati. Já od počátku zde v senátě neslyšel žádné iniciativy. Byl bych velmi šťastný, kdyby se byl někdo přihlásil, kdyby se byl někdo našel, byl bych očekával, že přinesou inciativu, novou koncepci, třebas i nynější středoevropské politiky. Ale slyšel jsem jen: >Předem zrušte veškeré mírové smlouvy, a pan ministr ať se o to stará,aby veškeré mírové smlouvy byly zrušeny.< Ty mírové smlouvy nejsou všecko. My to také víme. V první řadě organisace národů a jejich vnitřní síla, to je jisté, ale tyto smlouvy jsou přeci jenom fundamentem, o který teď pořádek v Evropě opíráme. Kdo nechce chaosu, nemůže chtíti odstraniti beze všeho mírové smlouvy.

Druhý politik, tuším byl kolega Knesch, ten chce od pana ministra jenom jedno: Spojiti všecky země, které tvořily staré Rakousko a potom snad zavolati císaře pána. (Veselost.)Pan ministr má se o to starat, aby se to stalo skutkem. Pánové, buďme otevření, pokud se dotýkáte otázky dunajské konfederace, nikdy, nikdy, nikdy! Poněvadž se jedná o politické věci. Ale jestliže se vám jedná o hospodářské (Hlas: Aha!), prosím; ale kdo je z vás tak naivní, aby myslil, že dnešní hospodářské uspořádání Evropy, zvláště centrální Evropy, je definitivní? My všichni vám řekneme: Ne! To tedy není stav, který by byl správný; ještě mnoho nedostává se k tomu, abychom všichni mohli ve střední Evropě žíti. Některý stát je průmyslový, jiný je agrární, musíme se navzájem doplňovati. Zcela přirozeno je, že tomu slouží myšlenka malé Ententy. Ona nemá jen obranné, vojenské účely, má také hospodářské cíle, a my si přejeme, aby velmi rychle došlo k tomu, po čem volal jeden z kolegů německých - nevím, který to byl, tuším pan sen. Jelinek - který velmi výborně to akcentoval, aby byly konečně u nás v zákonodárných sborech realisovány všechny obchodní smlouvy, kterých potřebujeme.

Pánové, zde jsou jisté politické překážky, a já bych si přál, aby jich nebylo, aby socialistické strany společně měly odvahu popohnati druhé strany k energičtějšímu postupu, poněvadž to je málo platné: jako na jedné straně musíme chrániti zemědělskou výrobu - a socialisté rozumí tomu, že musí býti také zemědělská produkce chráněna, vždyť ona tvoří, řekl bych, polovinu našeho státního hospodářství - tak na druhé straně zase je nutno, aby naše dělnictvo se uživilo. Žijeme v těžkých hospodářských krisích, potřebujeme exportovati - o tom není žádné pochybnosti - a proto je potřebí, abychom měli velmi důkladné a poctivé obchodní smlouvy se všemi okolními státy. Tedy, jak říkám, tomu přejeme, tomu rozumíme, to budeme podporovati. Nebude se to vztahovati jenom na teritorium našeho bývalého Rakouska a Uherska, to je oblast daleko větší. A právě proto, že nám na tom záleží, abychom byli obchodně aktivní, proto vzniká otázka v celé Evropě: Jednání s Ruskem.

To nejsou sympatie k bolševickému sovětovému Rusku (Sen. dr Kovalik: Ale podporuje se to!) Mlčte, pánové, budeme o tom ještě mluviti, kdo všechno podporuje u nás bolševismus. (Tak jest!) Prosím, já nebudu a nikdo z nás nebude podezírati pana ministra dr. Beneše, že je nějakým tajným bolševikem. (Veselost.) On ani nevypadá podle toho. (Veselost.)

Rusko je ohromné teritorium hospodářské. Byla doba před 20 lety, že jsem jel 30 dní a 30 nocí z Vladivostoku do Prahy a to jsem jel ještě z Irkutska expresním sibiřským vlakem. Rusko, to jest svět pro sebe. Neoddávám se ilusím, že bychom mohli hospodářsky okamžitě z tohoto ohromného Ruska těžiti, dokud v Rusku není náležitý pořádek a dokud není garancií, že každý bude platiti, co si koupí, poněvadž prodávati je příjemné, ale nepříjemné je nedostávati za to peníze. (Sen. dr Kovalik: Dnes tam nikdo nepojede! Sen. Barinka: Ale Němci se toho nebáli, ti tam šli!) V jedné straně aspoň nemějte, pánové, spory mezi sebou. Když je máte s námi, dobrá, ale mezi sebou, to nejde. (Veselost.)

Pánové, to bylo, abych tak řekl, jisté nedorozumění. Nikdo nebude uznávati přece bolševismus a jeho metody, ale stát je tady, ten je a bude trvati ještě. Kdyby někdo mohl říci, že éra sovětové vlády v Rusku skončí za rok, za dva roky, může se čekati, ale mám za to, že je nás mnoho, kteří nevěříme v tento rychlý obrat, kteří tedy počítáme s léty a léty. S tím počítá i Anglie a Francie. Jestliže tedy to Rusko bude trvati v této formě, jak jest - ovšem při různých vnitřních reformách - nebudeme přece čekati, až Anglie, Francie a jiné státy navážou své obchodní styky s Ruskem, nýbrž zcela přirozeně musíme také pracovati, a nebudou-li úspěchy obchodní a hospodářské hned, je potřebí připravovati se na příští doby. My to nejsme, kteří se sbližujeme s bolševiky. První, kdo se sbližuje, jsou naši fabrikanti a velkoobchodníci.

Četli jsme v novinách, že v těchto dnech - tuším 31. července - u zástupce sovětové republiky u nás v Praze na banketě - jak vidíte i buržoasní zvyky se zavádějí do salonů sovětových representantů - byli zástupci našeho průmyslu, obchodu atd. Nemám to nikomu za zlé. Průmysl dnes má u nás velké starosti, poněvadž mu ukládáme velké povinnosti, velká břemena daňová. Fabrika není však jen majitel a direktor fabriky, fabrika jsou také dělníci. (Tak jest!) Proto přirozeně musí býti u nás zájem o to, aby zaměstnanost nepoklesala, nýbrž aby rostla. Nemohu kontrolovati správnost cifer, které čtu v novinách, že tuším od března nebo dubna letošního roku po dnešní den bylo do Ruska prodáno za 100 milionů výrobků. Je-li tomu tak, byla by to cifra, kterou přirozeně musíme míti na zřeteli. Stojím sice také na stanovisku: Proč spěchati? ale to neznamená, že máme čekati 10 let. Nemůžeme přece přicházeti poslední. Ovšem, to předpokládá vzájemnou loyálnost. My už jsme syti té nelegální a nepoctivé propagandy, která se k nám přenáší přes hranice (Výborně!) a která nabývá forem, ke kterým my mlčeti nebudeme. Jsem politicky velmi snášenlivý člověk. Každý má právo vyznávati svého boha podle svého svědomí a jistě také svého politického boha podle svého politického svědomí. Je-li někdo komunistou, má jistě právo, aby komunisticky žil, aby se organisoval s těmi, kteří komunisticky chtějí žíti. Bohužel, u nás nevidím ani jednoho pokusu skutečného komunistického soužití. Čtu dnes ve >Venkově< ve článku >Opovážliví cizinci, kteří podněcují k vraždám a k roztrhání našírepubliky<, že zde v minulých dnech konal se komunistický sjezd, že bylo posláno k nám několik emisarů, že >Rudé Právo< nepřineslo zprávy o řečech těchto cizinců, že to činí pouze liberecký >Vorwärts< a brněnská >Rovnost<. >Venkov< z toho cituje a povídá: >Doplníme-li navzájem referáty těchto komunistických listů ze sjezdu, tu shledáme, že bolševičtí emisaři opovážilise štváti v Praze proti celistvosti naši republiky, že se opovážili podněcovati kvraždám a ozbrojenému povstání. (Hlas: Úžasné!) >Venkov< takéjmenuje jménem. >Oficielními< emisary byli tedy z Moskvy - Aron Katz, (Výkřiky.) zástupce komunistické strany Německa, kterýdával návod k ozbrojenému povstání proti Československé republice, mluvil ouschování zbraní, o zřízení komunistických setnin atd. Druhým bolševickým komisařem,který mluvil o rozházení našeho státu, byl David Manuilski (Mandelbaum), důvěrný přítelBely Kuhna, s nímž společně vypracoval národnostní program komunistický, žádajícíodtržení Slovenska a německých území od naší republiky. Třetím emisarem by1 A.Treint, který se představil jako zástupcekomunistické strany francouzské, ve skutečnosti však přijel z Ruska. Čtvrtýmemisarem byl jakýsi Stegbauer z Vídně, jenž rovněž, jako všichni tři předešlí,popuzoval zdejší komunisty k vraždám a násilnostem. (Sen. dr Heller[německy]: Alekáte se toho?) Ne, to právě chci říci.

Slavný senáte! Nám z toho nenabíhá, jak tomu říkáme, husí kůže, když tovšechno čteme. Řeknu vám něco, o čem jsem přesvědčen, že je správné: Evropanerozumí Rusku. To je zcela jiný duch v Rusku, to není Evropa, to je správné, jak říkáMerežkovský >Evroasie<. Tam mnoho přichází, abych tak řek1, z Orientu, ze vzdálenéhoasijského Orientu, tam je mnoho mysticismu a to všechno přechází do politiky a takédo socialismu. To je chiliasmus socialismu. Evropa nerozumí Rusku a nechápe, proč tam vzniká právě toto bolševické hnutí. Ale Ruskoa jeho sovětští vůdcové nerozumějí také Evropě. To, co bylo možné mezi těmitoprostými >prosťáčky< ruskými, co bylo možné v tomto ovzduší náboženskéhochiliasmu, není možné v Evropě. Kdo by o tom snil,že v Evropě bude revoluce jako v Moskvě... (Sen. Polach [německy]: Ale Evropa nenítaké žádný jednotný pojem a Evropané si navzájem také nerozumí!) - zcela jistějsou ty rozdíly také v Evropě - ale kdo by si myslil, že to bude míti nějaký úspěch,zklame se. Pánové z komunistické strany, pokuste se o tuto ozbrojenou revoluci. Předněvám tam nepůjdou vaši vůdcové. (Veselost.) Četljsem referát Vaňkův v Rudém Právu; Vaněk, jistě nadaný žurnalista a stylista, píšeo obrvůdcovi jako o opelichaném pardálovi. (Veselost.) Pokud tam charakterisuje sjezd, píše, že mnohé delegáty jižviděl v kavárnách, ale ne v ruchu dělnického hnutí. Pokuste se o revoluci, pokustese o ni! Budete sraženi hned v prvou hodinu pádnou ranou ruky celého národa bezrozdílu, poněvadž my můžeme míti spory mezi sebou, ale abychom celý stát a celýnárod přivedli do rozvratu, jako je v Rusku, nedopustí ani Čechoslovák, ani Němec,prostě nikdo. Socialismus je ohromně vážný problém a jestliže prožívá svou krisiv teorii jako hnutí, jako prakse zde je a bude. Mámepovinnost, abychom se starali o zvýšení životní úrovně pracujícího člověka. Toje náš úkol, naše poslání. Socialismus jistě najde ješťě jiné formy. Nevyčítám,že je bolševismus tam nebo onde a také u nás. On nás nutí mysliti, více si všímatilidu, má tedy také dobré stránky, (Hlas: Negativní!) ovšem negativní. O typositivní musíme se starati my.

Ale copak dělá ministerstvo vnitra, jestlipak si toho všímá? Jestliže nemámedosti moci, abychom zabránili, aby přes hranice těšínské z Polska nebo Rumunska nepřicházelik nám internacionální zloději, musíme míti dosti moci, aby u nás nemohl každýžvaniti o revoluci, žvaniti o vraždách a o ozbrojeném povstání! Cizinec se musíchovati u nás jako cizinec. Kdyby od nás někdo přijel do Moskvy a mluvil by o povstání proti sovětské republice, za chvilku by bylpopraven. O tom není pochybnosti. Nevím, jaký je nynější zástupce sovětskéhoRuska v Praze. On se umí schovávati za bankety, které pořádá zde pro fabrikanty aobchodníky, ale on je také odpověden za tohle. Tonetrpíme a proti tomu musí míti naše orgány kuráž vystoupiti. To se u nás dítinesmí, to se u nás díti nebude. (Sen. dr Kovalik: Jako v Anglii!) Anglie také se nebojí bolševiků. Viděli jste, kolik jich bylona konec. Jsou jisté věci, které se netrpí ani v maličkosti. Bolševismus měl jenjednu zásluhu, že v Anglii oslabil překrásnou stranu dělnickou. Labour Partyznamenala moc a pozvedla morální význam pracujícího lidu. Mohla se pochlubiticennými úspěchy. Nevěřím, že bylo všechno napsáno, o čem se mluví vžurnalistice. Pánové v Moskvě jsou opatrní, oni nepíší, nýbrž posílají svéemisary. Jsem v tom ohledu dosti skeptický. Mám za to, že to nebylo napsáno, ale žeto bylo vzkázáno. Anglie zakročí, o tom není pochyby, poněvadž si nedá přirozeněrozbíjeti svou armádu a poněvadž chápe heslo>principiis obsta<. Zakročí okamžitě. Ovšem, odnesla to dělnická vláda, třebaspřírůstek jejích hlasů - přes 1 milion - je velmi imposantní. U nás se to dějetaké tak, i tu jsou známy rozkazy, které dostávají ti, kteří rukují. To je nám známo.