Řeknu jen jedno: Jako se náš stát po válce zachoval k menšinám přece jenom nejspravedlivěji ze všech států, tak také žádný druhý stát na světě by se nechoval tak shovívavě ke všem, kteří jsou proti státu, jako u nás. Myslím, že pomalu ti, kteří jsou proti státu, budou dostávati premie. (Výborně!) To nejde, abychom na příklad nechávali vyučovati mládež od učitelů nebo profesorů, kteří se veřejně hlásí proti státu. Z nás nikdo nebude nikomu překážeti, aby měl své přesvědčení. Měj si své přesvědčení, to je tvoje právo, ale je to nemorální, jsi-li dále ve službách státu, proti kterému jsi. To platí ovšem také o jiných službách, než jsou státní. Zdá se mi, že také ministerstvo vnitra stejně jako druhá ministerstva nechovají se dosti korektně a myslím, že se to vysvětluje všechno jako slabost.
Opakuji, my se nelekáme toho, čím se nám hrozí, my se nelekáme u nás a na Moravě, ale podívejme se na poměry na Podkarpatské Rusi. Kdo z vás tam byl a zná poměry, ví, jak tamní lid je přímo dětinsky naivní. Neměl nikdy žádných škol, nemá vzdělání, nemá ničeho. Neviděl jsem nikde ve světě tak Černé Afriky, jako je na Vrchovině na Podkarpatské Rusi. Nedivte se, když tam přijdou všelijací lidé, kteří mluví o tom a o tom, že ten prostý lid to béře za pravdu. Jestliže někde může propuknouti něco, čemu se říká revoluce, je to jistě tam. Ta revoluce nebude míti sice výbojnost ruskou, ale jako velice lituji prolité krve v Trenčíně, poněvadž byla prolita ve službách politické demonstrace a ne za práva lidská, tak bych velice litoval každé kapky prolité krve na Podkarpatské Rusi jen za tím účelem, aby naši komunisté dokázali, že subvence se neberou zadarmo, že tu fakticky je bojovný duch. Mám za to, že bude také již na čase méně lhlostejnosti a že bude potřebí trochu více pozornosti pro všechny podobné zjevy.
Řekl jsem, že jsem vděčen panu ministrovi za politiku, kterou dělal, a myslím, že mu musíme býti vděčni všichni, kterým záleží na klidném vývoji celé střední Evropy. Pokud jsem poslouchal řeči z oposice, musím říci, že řečníci mluvili skutečně ze svého stanoviska - vždyť my respektujeme jejich stanovisko - s uznáním o tom, co znamená plus a pokrok v zahraniční naší politice. Rád jsem to slyšel z úst kolegy dr Hellera a i z úst druhých. To, co znamená plus, i oni rádi uznávají.
Až líto mně však skoro bylo pana dr Ledebura, poněvadž nikterak nemohl vystoupiti ve své pravidelné úloze. Podívuji se jeho pilnosti, s jakou po celý rok vystřihuje ze šmokovských žurnálů celého světa a vypisuje kde jakou impertinenci, aby nám to hromadně s laskavostí a s ochotou jen jemu vlastní servíroval. Po ženevském jednání v zahraničním tisku těchto impertinencí nenašel a proto neměl toho, čeho potřeboval. Nebudu zde citovati všechno to, co se psalo o vystupování našeho ministra zahraničí v Ženevě v zahraničním tisku. Pánové to sami dobře vědí, že i německý tisk velmi loyálně jeho talent, schopnost a zásluhy podškrtával, a byl to i tisk americký, anglický atd. To konečně všechno nás udivilo. Vždyť my jsme národ malý, za naším státem není ani ohromná milionová armáda, ani ohromné loďstvo, ani velkoobchod světový, ani nějaká velmoc finanční.
Prosím, jestliže ministr tohoto malého státu je zvolen do Rady společnosti národů a je pověřen úkolem, aby vypracoval plán, který by zabraňoval válkám, pokud je to možno, pak je to ohromné vyznamenání. Děkuji našemu ministrovi, že on vysoko vyzvedl vlajku našeho státu, že ukázal, že stojí na výši morální, že jeho politika je v souhlasu s tím vším, co se ozývá v nejšlechetnějších hlavách celého světa. Je to po třetí, co snažení mírové je spojeno s českým jménem. Proto jsem vděčen našemu ministrovi. Nejsme ovšem tak naivní, abychom věřili, že po ženevském Protokole, který ovšem znamená veliký pokrok, bude zde již mír. Víme, že stojíme před druhou konferencí odzbrojovací v Haagu, víme, že se mění mapa Evropy, pokud se týče politické representace, mohou i přijíti všeliká překvapení, ale to anglické překvapení v základě nebude tak veliké. Není správné když šosáctví a bařtipánství jásá, že v Anglii vítězí konservatismus. Anglický konservatismus je pokrokový, ten nemá se šosáctvím a bařtipánstvím nic společného, třeba má jistě i své pravé křídlo.V podstatě nebude valného rozdílu mezi Macdonaldovou a Baldwinovou politikou. Tato konservativní vláda je velmi štastna, že nemusí řešiti problém uznání Ruska. Není také pochyby, že tato vláda Baldwinova nezruší ujednání Macdonaldova. Může býti, že nová vláda k ženevskému Protokolu připojí nějaké Poznámky, ale myslím, že náš ministr dr Beneš měl pravdu, když řekl, že slovo, které bylo proneseno, nemůže být odvoláno. Je to krásné, když jsme po desetiletí žili v atmosféře, která byla naplněna slovem >vojna< a nyní žijeme v atmosféře, která je naplněna slovem >mír<. Je přirozeno, Evropa se musí vzpamatovati a kdyby se nevzpamatovaly všechny národy v Evropě, odzvoní se jí umíráčkem nejen hospodářsky a obchodně, ale i politicky, poněvadž je tu mocná Amerika na jedné straně, a na druhé straně Japonsko, žluté plemeno. Evropa se proto musí vzpamatovati. Demokracie je, myslím, proto, aby se spravedlivě vyrovnávaly spory a aby se spravedlivě prodebatovala i otázka hranic. Ani otázka hranic není sakrosanktem pro žádný stát a pro žádný národ. Otázku hranic nebudeme řešiti tedy krví milionů, nýbrž jistě dohodou od národa k národu. Víte dobře, že jsme projednávali takové otázky s Polskem, možná, že je budeme projednávati i s jinými státy. To je otázka demokratického řešení, proti kterému nikdo z nás nebude.
Jsem povinen reagovati na některé poznámky, které zde byly učiněny, a to v prvé řadě je to řeč váženého kolegy z tábora katolicko-lidového pana dr Krupky. Zdá se mi, že v jeho řeči byl jistý podtón a já jsem mu dobře rozuměl. Pánové, kteří hlásíte se ke kterémukoliv náboženství a náboženskému hnutí, vezměte na vědomí, že každý slušný a vzdělaný člověk respektuje vždycky pocity opravdového náboženského přesvědčení, a jsme daleci toho, abychom se dotýkali náboženských citů těch, kteří se hlásí ke katolické církvi, žádáme však, by také respektován byl.. (Sen. dr Kovalik: Staly se chyby, nejen na Slovensku, ale i jinde!) Jistě se staly chyby, ale dnes se dějí přímo zločiny. (Sen. dr Kovalik: Tam není demokratismu, tam je porážení křížů a rozbíjení soch!) Dovolte, každý z nás bude odsuzovati barbarství a hrubost, ale uvažte, že na každé vaši schůzi se prolévá krev, že se přímo morduje. (Sen. dr Kovalik: Ano, ale poněvadž přijdou jako v Trenčíně provokatéři a urobí se nepořádek!) Není to tak vždycky. Ale, prosím, vy Slováci vezměte na vědomí, že nikdo nebyl našemu srdci tak blízkým, jako vy. (Sen. dr Kovalik: To nás těší, ale kde jsou skutky?) Když vidíme, že dr Ledebur vystupuje jako váš mluvčí, to přestává všechno. (Sen. dr Kovalik: My sami se budeme zastupovati, když jste povídal, že nás zastupuje dr Ledebur.) Proti komu? Vždyť k vám z těchto lidí nikdo nikdy neměl lásky. Maďaři vás nepovažovali za člověka. U nás ta láska je upřímná a velmi upřímná. Řekl bych, že je při tom v nás ohromná dávka sentimentality. Nic nás tak nebolí, jako paušální útoky proti Čechům. Můžete najíti neslušného, hloupého Čecha, jako najdete takového člověka všude, v každém jiném národě, ale nepochybujte o upřímné lásce, kterou chováme k vám v celém národě. Kde se u nás ukáže Slovák, je vítán jako skutečný bratr. Co ze sebe budeme pořád dělati dva národy. Koupil jsem si v Modré starou řeznickou truhlu cechovní s celým archivem. V té vidím vaše listiny ze 17. a 18. století a všechny jsou psány nejkrásnějši češtinou. Jsem přesvědčen, že u nás v té době tak krásně psáti neuměli, poněvadž u nás byla již rakouská persekuce, kdežto u vás přece jen bylo trochu více svobody. Co budeme dělat ze sebe dva národy? Přál bych si, aby ten háček nad >r< v našem jazyku odpadl, abychom říkali >reka< a >reč< a bude to jeden jazyk. (Sen. Walló: V železárně zvoleňské bylo asi 40 českých úředníků a všechno, co město žádalo deputací, pomocí těchto úředníků dostalo!) To není důkaz proti nám. Ale jestliže maďarská éra je respektovala, nebudete vy po nich přece házeti kamenem. To přece není žádná radost, opustiti svou rodinu a žíti odděleně. Situace je taková, že není dosti inteligence. Musíme vám ji prozatím půjčovat a přejeme si, aby slovenský národ (Výkřiky) - československý přirozeně, nebudeme se hádati o slovíčka - jí měl dostatek. Mluvím o Slovácích jako o stejné větvi s námi a přejeme jim, aby jejich větev byla silná, aby kulturně rostla, aby se dostala z útisku, ve kterém byla, aby její osvěta byla co největší, aby měla brzo hodně své inteligence. To všechno vám přejeme, ale žádáme o vás loyálnost, důvěru, že my nechceme nic jiného, než vaše dobro. - (Sen. dr Kovalik: Ty dva národy se musí dorozuměti!) To je jeden národ. To není k hanbě, že slovo >Slovák< je za tím slovem >Čech.< Ve světě se neříká >Čechoslovák<, říká se >Slovák< poněvadž se to špatně vyslovuje. Jsem velmi rád, když naši úředníci a důstojníci si berou hezké Slovenky a když z toho manželství bude hodně hezkých slovenských kluků a holek. (Veselost). A budou vaši. Tedy nejsme ani dost málo tím uraženi a dotčeni, ale prosím, já bych chtěl mluviti o resoluci, která byla přijata na zemském sjezdu československé strany lidové, kde čteme mezi jiným:
>Zemské zastupitelstvo československé strany lidové ukládá výkonnému výboru alidové delegaci v Národním shromáždění, aby bedlivě sledovala vývoj zahraničníčeskoslovenské politiky. Vážíme si upřímně národa francouzského, ale nemohlibychom schvalovati, kdyby zahraniční úřad Československé republiky podporoval veFrancii vládu, jež znovu rozdmychává protikatolický kulturní boj. Katolíkůmfrancouzským, kteří chápou se aktivního odporu proti náporu bezbožců, vzkazuje politické zastoupení katolíkůčeskoslovenských své sympatie a upřímný pozdrav.<
Tady to máme. Jedni nám pořád podléhají komandu z Moskvy a druzí z Říma. To nejde. Musíme mysliti vlastní hlavou. Co byste vy tomu říkali, kdybychom se postavili my, socialistické strany na stanovisko, že nemá míti naše republika žádného zástupce u Vatikánu, a kdybychom to odhlasovali. Každé stranictví má míti své meze a přál bych si, aby se každý nenazýval bezbožcem, který se staví na příklad proti Vatikánu. Je to ohromná řada hluboce věřících lidí; a žádní bezbožci, nejde tedy rozlišovati lidi na bezbožce a na věřící. Nehádejme se o tyto věci. Každý má právo na svůj vlastní názor a nesmí býti nikdo urážen ve svých náboženských citech. Ale jakmile jde o styk států, nemá do toho co mluviti žádné stranictví. Jde-li o styk státu se státem, nemá nikdo urážet. Máme přece spojeneckou smlouvu s Francií. Když byl u vlády Poincaré jako ministerský předseda, my také jsme neposílali socialistům pozdravy. Vatikán musí toho také dbáti. To platí také pro vás. Je lhostejno, kdo je u vlády ve Francii. Je-li to Herriot nebo Millerand nebo Poincaré, naše užší zájmy stranické nemají s tím pranic co dělati. Když mluvím o Vatikánu, slyšel jsem, že měl býti pozván k poradám v Ženevě. Tu vám odpovím: Pánové, v zájmu náboženství nikdy nezavlíkejte toto do politiky. To je nesprávné. Přejeme si, aby nábožensví znamenalo mravní obrodu, aby bylo takové hnutí, které znamená povznesení mysli a ducha. To je naprosto správné, jak si to přejeme, a vítáme obrodné náboženské hnutí každé. Prosím největším neštěstím u nás je, že náboženství a politika se stává někdy totéž, v Americe je to vyloučeno. (Sen. dr Kovalik: Od tisíce roků!) Ne, ne, neznáme země náboženštější, nežli je Amerika, a tam každý katolík by se postavil proti tomu, aby vznikla katolická strana politická, anebo by se postavil proti tomu, aby vznikla politická strana evangelická. (Sen. dr Kovalik: Nepronásledují katolíky!) Bodejť by je pronásledovali. Prosím, jak my je pronásledujeme. U nás mají kněži kongruu, poněvadž je zde Matice náboženská. (Sen. dr Kovalik: Platí si to!) Ale prosím, to je tak v katolické církvi. Jedni mají miliony a druzí umírají hladem. (Sen. Zavoral: To jsou staré šlágry!) Prosím je to tak. Na Slovensku není náboženské Matice a co dělá u nás stát? Tam není legitimace, že by se platila kongrua. Nevěřte, že by se tam katolíci pronásledovali. To je nepravda. Povím vám, co tam dělají. Štvou z kazatelen proti našemu státu. (Sen. dr Kovalik: To je nepravda!) Prosím my máme v katolické straně velmi ctihodné zjevy a vážíme si našich vlastenců z tohoto tábora, ale prosím, podívejte se, že není možno dohod ani mezi vašimi velmi ušlechtilými representanty katolickými, poněvadž u vás přestalo to, co president Masaryk ve svém pozdravu ke slovenským biskupcům akcentoval: Bůh jest láska, vše ostatní jest nenávist. (Sen. dr Kovalik: Nepravda, že štvou proti státu!) Prosím, budemé citovati Jurigu a Hlinku, bude-li libo. (Sen. dr Kovalik: Žádají práva a neštvou!) Vždyť vám právo dáváme od škol počínaje. Prosím, kdo vám bere národní právo? Měli jste nějakého národního práva, abychom vám je vzali? Vy jste žádného neměli! (Sen. dr Kovalik: Slováci si to zasloužili, byli mezi nimi legionáři a národní pracovníci!) Ano, ale my vám je nebereme. Ale prosím, když Vatikán, tak Vatikán. Nevím, zdali Vatikán sám neměl zakročiti proti tomu počínání mnohých vašich lidí na Slovensku. (Sen. dr Kovalik: Nepravda!) Račte uvážiti, pane kolego, Vatikán zakročil v Italii, jakmile propaganda katolických kněží se stala povážlivou, řekl bych, pro náboženské hnutí zakročil veřejně a zakázal tuto činnost. Prosím nemohu si pomoci. Možná, že nemám pravdu, každý má jenom relativní pravdu, ale já mám podezření, že Vatikán tomu všemu, co se na Slovensku děje, drží palec! (Sen. Zavoral: Před půlhodinou jsme o tom mluvili!) Budu rád, když mně přesvědčíte o tom. To je jeden pán, který to řekl. Vidíme to ze zkušenosti, že se štve z kazatelen. (Sen. dr Kovalik: Nepravda!) Snad nás Juriga a Tománek chválí. (Výkřiy sen. Kroihera). Ale pane kolego, vy snad je nehájíte, opak útočím proti vám? /Sen. Kroiher:Útočíte proti kazatelům!) Ale kazatelna Hlinkova a Jurigova jde proti nám. (Sen. Kroiher: Já to odsuzuji, ale oni to mluví ve sněmovně!) Ne prosím, to jest z kongresu. Mluví-li Juriga tak na kazatelně, nebo vedle kazatelny, to je lhostejno. On nemá vystupovati jako apoštol nenávisti, (Sen. dr Kovalik: Juriga je za stát [Hlas: Ale mad'arský!] a požaduje právo za Slováky!) Já vím, on že je za stát. Vinšoval bych Maďarům, aby měli takové patrioty, jako my máme u nás.
Prosím, každé stranictví má své meze, my máme své svazky a své smlouvy, to jsou smlouvy mezi státy, a je naprosto lhostejno, bude-li tam v čele francouzské vlády socialista, nebo bude-li to zástupce katolické strany. My všichni musíme býti loyální, poněvadž se jedná o státy, a ne o strany. Jestli socialisté mlčeli, když tam byl Poincaré a nesouhlasili s jeho politikou, musí se vaše strana také podříditi zájmu státu, neboť ty důsledky by byly podivné. V tom okamžiku, udělají-li socialisté usnesení, pokud se týče zástupce u Vatikánu, může to býti provedeno. Musíte míti důvěru pro našeho zahraničního ministra. Naše politika stranická má platnost jen pro krátkou dobu, ale stát má přece jenom jiné cíle a jeho politika musí býti velkorysá, na dlouhou dobu. O tom se jednalo mnoho. Nemám příčiny, abych se zde hádal, nýbrž jenom to, abych hájil tento stát. Kdyby této resoluce nebylo, nebylo by také té debaty, ale abychom na tuto resoluci nereagovali, to by byla více než chyba.
Pokud se týká projevů a řečí, které týkaly se armády, jsem povinen říci také několik slov. Pánové z německých stran sami řekli, že ještě nejsme v situaci takové, abychom mohli věřiti v mír, a ukazovali na nebezpečí, že jednak nám Madaři neodpustili Slovensko atd. My to chápeme a víme, že situace je nejistá. Jedno je však jisté, že si přejeme mír, a nechceme žádnou politiku, která by nás zaváděla na cestu válečného dobrodružství. Avšak, poněvadž chceme mír, chceme také míti v rukou hůl, abychom praštili přes ruku každého, kdo by proti nám zvedl meč. (Sen. dr Spiegel [německy]: To je ale přece ten starý militarismus!) Nikoliv! Co je to militarismus? Sloužíme snad my nějakému císaři pánu nebo nějaké generalitě? Sami sobě a nikomu jinému! (Sen. dr Spiegel [německy]: To se vždy říkalo, to nevylučuje militarismus, militarismus není odkázán jenom na monarchii!) Ano, není žádné pochybnosti, jestliže nemá jiného účelu, zcela jistě.
Nestojím na stanovisku kontingentu. Naše armáda musí býti zreorganisována. Budu se lišiti od mnohých, kteří volají po snížení kontingentu. Jsem vůbec proti kontingentu. Kontingent je systém nedemokratický. Každý je povinen hájiti vlasti, každý bez rozdílu. Kdo sledoval myšlenky Jauresovy - a všimli si toho také vynikající vojáci - nemohl se ubrániti dojmu, že je tam mnoho věcí správných. Jaures nebyl militarista, myslím, že ani pan kolega by si to netroufal říci. On žádal ozbrojený národ a měl přirozeně na zřeteli jistý kádr, jako instrukční sbor. Všechny naše vojenské kruhy musí zajímati otázka, co dělá Německo. Jestliže v Německu bylo zakázáno míti stálou armádu, resp. dovoleno míti toliko 100.000 vojáků, není pravda, že Německo zanedbává svůj národ po stránce vojenské. Víme, že Německo je schopno postaviti do pole 5 až 7 mil. osob. Německo sáhlo k tomu, k čemu musilo sáhnouti - totiž k výchově národa. Jeho stálá armáda 100.000 jest instrukčním sborem poddůstojníků a důstojníků, kolem nichž, kdyby bylo potřebí, okamžitě soustředí se to, co v národě bylo ozbrojeno.
Dnešní náš systém je zastaralý. Jsou to pouze kasárny a není využito veškeré branné schopnosti národa. O to se jedná, aby veškerých branných schopností našeho národa bylo náležitě využito. Je dobře možno, aby presenční služba byla snížena. To je velmi důležité. Nebudu demagogem, nebudu žádati něco, co by nebylo možné. Obranou státu není možno hazardovati. Pánové! V roce 1925 nepřipustíme 18timěsíční presenční službu. V r. 1925 musíme začínati 14měsíční, abychom potom, vykonavše náležitou předvýchovu, přešli k 9 a 7 měsíční. (Výkřik: Co u dělostřelců a jíždy?) Zeptáte-li se odborníka, každý vám řekne, že kavallerista vycvičí se za 9 měsíců také, když nebude jej nikdo nutiti jezditi na neobjezděných koních t. zv. remundách. Z kasáren musí všechno pryč, co do kasáren nepatří. Máme dlouhou presenční službu také proto, poněvadž my vojáka, kterého máme cvičiti, béřeme k různým službám. Jeden den velitel roty bude míti 60 vojáků, druhý den jen 18, poněvadž jsou komandováni k různým službám. Kdo má kvalifikaci B, má sloužiti každý. Může býti odveden k službě strážní, v případě války k etapě a pro pracovní oddíl. Získáme čas pro vycvičení instruktorů našich vojáků. Není možno, aby ti zdraví lidé, kteří mají býti řádnými vojáky, byli v kancelářích. Tam patří jiní. Následkem toho se stává, že nejlepší náš vojenský materiál je v kancelářích, a to právě ta nejspolehlivější majorita. Jsme vedeni tendencemi zvýšiti brannost našeho národa a ne ji oslabiti. To není naše vina a ministerstvo národní obrany může býti štastno, že si parlamenty všímají těchto otázek. To není naše vina, že s tím přicházíme. Kdyby s tím přišel generální štáb, sledovali bychom jeho návrhy. Avšak je to parlament a politické strany. My nebudeme ani potom, až naše návrhy budou prováděny, hazardovati. Každý návrh musí býti vyzkoušen v různých úsecích vojenských. Možná, že nebudeme míti ve všem pravdu. Leccos bude nutno udělati jinak. To všechno předpokládá předvýchovu a to předvýchovu zákonem ustanovenou. Není potřebí, aby voják v kasárnách se učil a pochopil povel, to se může naučiti dříve, daleko dříve. Chce-li míti krátkou presenční službu, může dříve poznati, co je puška, jak jí rozkládati a skládati. To všechno může uměti dříve. Jestliže včera jsem slyšel pochvalu - nevím komu patří, zdali panu ministru národní obrany, nebo zahraničí - že snížením presenční služby na 18 měsíců ušetříme tolik a tolik milionů, a ta cifra byla slušná, myslím, že ušetříme daleko více, to není to hlavní pro mě. Přeji si, když ty miliony dáváme na armádu, aby armáda za něco stála, aby stála na výši doby a musíme se při tom dívati na zkušenosti celé Evropy. Mnoho se změnilo za posledních 6 let. Ty systémy, které měly velkou cenu do roku 1914, ty dnes jsou velmi vážně otřeseny a ukazuje se, že musíme sáhnouti k zcela jiným základům, než na kterých jsme byli. Podívejte se, co u nás krásných povah a zdravých lidí není zabráno do branného systému. Dobré schopnosti našeho národa nejsou náležitě využity. Jsou to jen kasárna. Ve Francii - jsem rád, že se neopičíme po Francii, že jsme přišli dříve padla tatáž slova z úst nynějšího ministra války generála Nolleta: >Ozbrojený národopírající se o kádry!< To jest základem všeho. Naprostý souhlas mezi vojenskou správou a mezi průmyslem a obchodem, to všechno musí býti v době míru propracováno. Zkrátka a dobře, když milujeme svou republiku a na jejím zajištění nám záleží, jsme povinni každý přinésti oběti bez vyjímky nejen ten, kdo má kvalifikaci A, nýbrž i kdo má kvalifikaci B nebo C. Kdo má na př. kratší nohu, může býti klidně u telefonu, poněvadž tu nepřekáží. A také žen možno použíti. Nikoliv však jako to bylo za války, na válečném poli. Ne do takových míst; ale bude velmi správné, aby již v míru ženy byly vychovány pro ošetřovatelky. Bude to zdravé pro veškeré rodiny, když jejich ženy budou míti smysl pro zdravotnictví v rodinách, když potom přijde k válce, budeme míti sbor ošetřovatelek, jaké potřebujeme. Nepřál bych si, aby do naší armády byl zanášen neklid. Potřebujeme v armádě klid a myslím, že ministerstvo národní obrany nikde nemělo tak ochotné výbory, ne jsou naše, ať je to branný výbor u nás, nebo v poslanecké sněmovně. Takového ochotného branného výboru ještě nebylo. My všichni chceme dělati, co armáda potřebuje. Zejména si přejeme míti dobrý stav důstojníků a dobrý stav rotmistrů a mám za to, že za velmi zbytečné školy, které zakládáme, mohli bychom míti několik škol, které by vychovávaly dobré rotmistry, aby to bylo jejich zkutečným povoláním. Nepotřebujeme míti certifíkátů, aby vyvolávali kyselost mezi úředníky. Po jisté řadě let 10 % z nich může býti důstojníky. Ostatní ve zbrani a druzí ve službě. Pak ale ať nezakládá ministerstvo národní obrany extra výchovu pro důstojníky, instituci to naprosto zbytečnou, která béře důstojníkům a rotmistrům, kteří se stali neschopnými sloužiti ve zbrani, chuť sloužiti. Kdyby mělo dojíti k nové vojně, tu všechno to, co bylo, bylo příliš lidské. Poslední vojna byla strašná. Kdyby však došlo k nové vojně, bude to vyvraždění národů. Proto musíme dělat všechno možné, aby k podobným výstřelkům nedošlo a aby se podobné výstřelky nemohly opakovati také proti nám. Musíme býti také připraveni. Nejedná se nám tedy o žádný militarismus, jestliže dnes dělá Dánsko něco jiného, jest v naprosto jiné situaci. Za Dánskem stojí Anglie, a kdo by sáhl na Dánsko, ten by sáhl i na Anglii. Kdybychom my byli v situaci Dánska, nesnil bych o reorganisaci naší armády, byl bych pro to, co dělá Dánsko. Nebudeme dělat také to, co dělá Švýcarsko, poněvadž to jsou docela jiné poměry. To je potom milice a větší kádry instruktivní. To je ten přechod k demokracii. Nebudeme dělati to, co dělá Holandsko, to, co dělá Finsko, neboť tam jsou docela jiné poměry. My budeme dělati to, čeho potřebuje naše republika, naše armáda. My budeme ovšem snažiti se o to, aby armáda nebyla kastou, ale pak, jsme-li spravedliví, tak to nepůjde s tím honorováním důstojníků a rotmistrů. Kdo slyšel na sjezdu důstojníků a rotmistrů referáty vynikajících mužů, jako byl dr Fišer, šéf zdravotnictví, když jste slyšeli, že v jiných armádách stoupla tuberkulosa o 20-30 % a u nás ale o 100 % a že potom této tuberkulose podléhají mladí důstojníci, tu se musí otřást svědomí každého. Armádu svou jsme povinni milovati. Když dnes vidím setninu, baterii nebo regiment našich hochů po ulici, cítím tepnu svého srdce; to je síla našeho národa, zde pulsuje krev našeho národa. Náš národ musí milovat armádu a podle toho se chovati. Od toho máme zahraničního ministra, aby nedopustil prolévání krve, od toho máme ministra národní obrany, abychom měli armádu dobrou. Řekl jsem tato slova, aby nebyl zanášen neklid do armády. Nechceme ji oslabiti, nýbrž využíti branných schopností našeho národa, které leží nevyužitkovány. Projekt je podán již t. zv. branné pětce a půjde dále. Budou vyslechnuti všichni experti, lidé, kteří rozumí svému řemeslu. Ale zastavit se nemůžeme. Podívejte se, co dělá Madarsko, a co je v Německu. Nevěřte tomu, že Maďarsko nemá armády Madarsko zorganisovalo všecko, četníky, finanční stráž i celníky. Přál bych si ovšem, aby ministr národní obrany mohl napraviti to, co vyšší silou bylo znemožměno v r. 1919. Četnictvo po mém přesvědčení patří sem do svazku armády a patří sem také pohraniční finanční stráže, poněvadž kdyby k něčemu došlo, tito lidé jsou první, kteří musí konat svou vojenskou povinnost. Maďarsko má i v Podunají všude své vojenské organisace. Jsou to celníci a vojáci, ale nevedou je finanční úředníci, nýbrž podplukovníci a plukovníci. Jsou zde důstojnické školy výborně organisované. Maďarsko koná četná cvičení a ohromné spousty madarského lidu, mohli bychom říci všichni maďarští mladí mužové, byli v několika letech vojensky vycvičeni. To všechno vidíme. [Místopředseda Valoušek ujimá se předsednictví.] Děkujeme panu ministrovi za to, že dělá politiku míru, a děkujeme mu za to velmi vřele. Ale prosím, má-li míti smysl, to co udělal v Ženevě, má-li míti smysl Protokol ženevský atd., tož musíme také ukázati, že i bez něho jsme schopni uhájiti svoji existenci a svou samostatnost. Děkuji panu ministrovi za to, že representoval náš stát, jenž jak jsem řekl, nemá za sebou ani ohromné armády, ani loďstva, tím méně velké obchodní a finanční moci, že dovedl obrátiti k sobě a našemu státu a národu pozornost celého světa. My jsme přirozeně jen dítětem mezi světovými státy a přece našemu zástupci, našemu ministrovi dostalo se té cti - a to volbou, aby vypracoval plán, jenž se může státi - jak přední americký list píše - největším dokumentem historie, poněvadž má zameziti válkám a znamenati nový krok ve sféry takové civilisace o jaké se zdálo jen těm nejušlechtilejším lidským duchům. Jsem šťasten, že naše zahraniční politika je politikou širokého rozhledu a enormní energie - jak čteme ne u nás, ale v holandském >Vaderlandu< - a velké mravní odvahy důvěřující ve spravedlnost. A čteme dál: jen tím, že správně volbou, aby vypracoval chápe situaci a že se neoddává fantasii, může správně reagovati na rozmanité zjevy politického a sociálního života. To je základ zahraniční politiky Československé republiky. Dnešní stav je přechodním stadiem od monarchismu a aristokratismu na cestě k demokraticky řízené společnosti, jež musí býti v této době vychovávána v duchu demokracie. Děkuji ještě jednou panu ministrovi, ne jménem strany, ale myslím, jménem všech lidí, kterým tanou vysoké ideály lidstva na mysli a kterým záleží na tom, aby zahraniční politika našeho státu byla v souhlase s nejvyššími mravními požadavky celého světa. Tím končím. (Výborně! Potlesk).