Takto sa vyslovuje četnický orgán. Z toho vidíte, že aj medzi četníkami sú dobrí ľudia, že mnohý z nich lepšie cíti s ľuďom ako jeho zástupcovia.

Pracujúca trieda tohoto štátu je odhodlaná vynútiť si to, čo pri jeho zakladaní buržoázia a jej zástupcovia ľudu sľubovali, totiž, že tento štát bude socialistický, že v ňom nebude pánov a otrokov.

Na jednom malom príklade chcem ešte ukázať, aké pomery u nás na Slovensku panujú.

Bol som nedávno v obci Pliešovce u Krupiny. Počul som, že žandári tam vodili jednoho cigáňa po dedine a po hore, pretože bol obvinený, že ukradol akémusi geometrovi peniaze z kabátu, ktorý tento si v hore odložil a chceli tedy žandári, aby ukázal cigáň, kde peniaze ukryl. Ľudia videli, že cigáň bol zkrvácaný. Ja netvrdím, že ho žandári do krve zbili, možná že si to urobil sám. Ale stalo sa ešte niečo horšieho. Cigáňa našli ráno kdesi v hore mrtvého. A tu sa pýtam, na akú chorobu ten človek asi zomrel? Na suchotiny iste nie, lebo bol to 21. ročný mladý človek a bol rekrutom, mal slúžiť na ochranu terajšieho demokratického poriadku. Komisia prišla do Pliešovcov, otvárala mrtvolu, ale ostalo všetko ticho. Na tú myšlienku, že by snáď niekto bol zabil cigáňa, nikto neprišiel. Ja som sa tam verejne vyslovil, že se postarám o to, aby vec bola vyšetrená a v páde, že sa tu jedná o vraždu, aby vrah bol vypátraný a potrestaný, ponevač v demokratickej republike je aj cigáň človek a nemôže tak jednoducho byť zabitý a do zeme zakopaný.

Moje slová maly už aj účinok. Četníci vypátrali, ako sa ja volám, kde som narodený, ako sa volala moja matka rodinným menom a všetko možné, len to ešte nevedia, kto zabil cigáňa. Také sú pomery u nás na Slovensku. Imunitný výbor bude mať zase príležitosť ma vydať k trestnému stihaniu.

Potom sa páni čudujú tomu, že komunistická strana má tak veľké sympatie medzi proletariátom československým a hlavne slovenským a podkarpatoruským. Veď z kapitalistického pekla môže ľudstvo vyslobodiť jedině komunizmus.

Buržoázia naša sa radovala, že vraj komunistická strana československá sa rozpadne, poneváč sme sa medzi sebou bili o názory, poneváč sme otvorene pred celou verejnosťou viedli ostrú diskusiu o budúcnom postupe. Marná bola radost buržoázie. Diskusia bola výrazom čulého života, ako ani nemôže byť inakšie pri strane, ktorá je vodkyňou triedy, povolanej k tomu, aby zahájila novú epochu ľudských dejín.

Zo sjazdu vyšla strana posílená, zcelená a pripravená k bojom, v ktorých za vedenia komunistickej internacionály a s proletariátom celého sveta porazí panstvo kapitálu, čo sa môže skorej stať, ako pán dr Beneš uzná sovjetské Rusko de jure, ak si neponáhli.

Místopředseda Valoušek: Ke slovu se přihlásil pan ministr dr Beneš:

Ministr dr Beneš: Vážení pánové! Chci jen docela krátce několika slovy zodpověděli dotazy, které mně byly položeny.

Dříve, než to učiním, dovolím si poděkovati všem pánům kolegům za podněty a kritiky, které zde byly předneseny. Jsem velmi rád, že bylo kritisováno jistě otevřeně, ale zejména věcně a formou a způsobem, ze kterého je patrno, že aspoň v jedné věci jsme všichni za jedno, že souhlasíme a podporujeme všichni společně politiku, kterou specielně jsem hájil, a která specielně právě Protokolem ženevským byla zdůrazněna. A jak již jsem ve svém výkladu řekl, tato politika v té neb oné formě jistě povede k cíli.

Nyní bych si dovolil ke konkrétním dotazům a některým poznámkám říci několik slov, především k dotazu pana kolegy dr Hellera. Pan kolega dr Heller učinil dotaz ohledně našich závazků, týkajících se našich specielních smluv. A postavil - jestli jsem dobře rozuměl - otázku tím způsobem, zdali příslušný článek Protokolu znamená, že vláda republiky má oznámiti Svazu své závazky, že v takovém a takovém případě učiní to a to - zdali to platí všeobecně, nebo zdali je to smyšleno na určitý specielní případ. Odpovídám, že smysl článku příslušného protokolu je, že se může státi jedno, ono i druhé. Především konstatuji, že to není povinností jednotlivých států, že článek příslušného protokolu znamená, že ten a ten stát prostě může oznámiti v případě, že by Protokol byl uveden v platnost tím, že by byl konstatován některý útočník. Vlády určitě už předem mohou říci, co všeobecně budou dělati vojensky, námořně, letecky, hospodářsky, finančně. Všeobecně a současně a vedle toho může ta neb ona vláda úplně podle svého posouzení říci, co v příslušném případě tom neb onom prakticky podnikne, tedy jaké síly dá k disposici pro ten a ten konkrétní případ. Tedy je možné obojí, všeobecně i specielní. Je přirozené, že nebylo možno pomýšleti jen na nějaké specielní případy, protože by to znamenalo vyzývati jednotlivé státy, kombinovati s kým, kde a jak mohou býti eventuelně v nepřátelství a následkem toho, že by důsledky konec konců byly ty, že by vojenští odborníci Svazu Národů nakonec měli jen zřizovati samé odborné plány, jaké v takovém neb onakém případě se budou vyžadovati od toho neb onoho přispění. Tedy odpovídám: Je to myšleno všeobecně, a je to myšleno eventuelně i ve specielním případě. Při tom však chci podotknouti, aby smysl článku byl náležitě pochopen, toto. V případě na př. takovém, že v centrální Evropě, kde jeden z nás, kteří máme alianční smlouvy, byl by napaden státem, který má zájem na tom, aby mírové smlouvy nebyly v platnosti, můžeme otevřeně říci: To a to bychom podnikli. Tedy říkám v případě takovém.

Toto stanovení předem, co kdo chce učiniti, má cíl ještě druhý. Konstatuji, že zejména o to usiloval francouzský delegát Boncourt, aby to jasně bylo řečeno, až se sejde konference odzbrojovací, aby více méně státy, které jsou v těžké situaci, nebo by mohly býti v těžké situaci, mohly viděti, k čemu se zavazují a mohou se zavázati jednotlivé státy pro případ nutnosti, a pomoci, a aby následkem toho při jednání o odzbrojení mohly jasně také říci a dokázati, kdo má bojovati, že za těchto okolností stačí, aby vojenská moc příslušného státu byla taková a taková. Tedy to není obráceno jen na jednu stranu, to je také obráceno na druhou stranu, poněvadž právě toto předpokládá, že s tou silou té garancie, s tím množstvím sil, které zde budou všeobecně k disposici pro případ, že by Protokol vstoupil v platnost, proporcionelně budou také souhlasiti s postupným omezením zbrojení, aby tak ten celý závazek skutečně mohl býti proporcionelní, na jedné straně pomoc, na druhé straně nutné udržení jistých vojenských sil. To je ve skutečnosti smysl tohoto článku. [Předseda Donát ujímá se předsednictví].

Pak bych reagoval jen na dvě nebo tři otázky další, všeobecně zásadní, o kterých se domnívám, že na ně je třeba reagovati. Páni kolegové s německé strany mluvili zejména o mírových smlouvách. To už je známé stanovisko, dlouho, plných šest let o tom diskutujeme. Domnívám se, že tato otázka z mezinárodní diskuse dosti rychle zmizí a že to daleko není tak akutním, nebo tak ostré, jak se to jevilo před dvěma a třemi roky. Tato otázka dnes už je docela jiná než dříve. Domnívám se, že vývoj ukazuje, že pánové neměli v tom svém stanovisku pravdu. Srovnáme-li, co se vytýkalo mírovým smlouvám před dvěma, třemi, čtyřmi lety, kdy začaly býti uplatňovány, a nyní, uvidíme docela jiná fakta, že čím dále tím méně těch konkrétních námitek proti určitým věcem se objevuje. (Výkřik [německy]: Poněvadž byly změněny!).

Ale v každém případě situace je taková, že celá spousta těchto otázek prostě zmizela s povrchu. To je přirozené, poněvadž ohromnou spoustu věcí jsme prostě uplatnili tím neb oním způsobem. Jestli někteří myslí, že byly změny, já jim jejich mínění nechám, já respektuji jejich mínění. Domnívám se, že mírové smlouvy byly, jsou a budou uplatněny a že postupem doby z nich zůstává velmi nepatrný počet otázek. Vidíme, že dnes je uplatněn Dawesův raport a uvidíme, jak dále to půjde. Vidíme, že de facto nejožehavější otázka mírových smluv, nebo jedna z nejožehavějších dnes téměř není předmětem diskuse. Tedy to je případ, kde se ukáže, že všechno to, a zejména v tom smyslu, v těch termínech, v těch slovech, jak to bylo řečeno se strany německých pánů kolegů - já respektuji mínění každého, ale konstatuji fakta - nejen to není nemístné a nesprávné, ale že postupem doby docela přirozeně, jak se toto mění v té diskusi a kritice, tak také se změní toto. A hned uvidíme, že nářky a výtky prostě nebudou míti místa.

Tak to, pánové, ve skutečnosti je, takovým způsobem jde vývoj. Mírové smlouvy existují, budou existovati a proto pokládám - docela upřímně a přátelsky mluveno - řeči o revisi mírových smluv nebo o odstranění a o tom všem prostě za docela zbytečné. Ty věci se vyřizují postupem doby velmi klidně a dobře a není žádné pochybnosti, že v tomto smyslu všecky ty těžké otázky zmizí, aniž bychom musili cokoliv měniti na své politice. Já na té politice, kterou jsem hájil a zejména na těchto otázkách, na trvání na mírových smlouvách nebudu měniti nic. To není prosté možné.

Druhá otázka. Páni kolegové mluvili o Svazu Národů, že Svaz byl vytvořen k takovému a takovému účelu, že tam není ten neb onen. Kolikráte již bylo řečeno, aby se přihlásili do Svazu. A přišli a přijdou tam ti, kteří tam nejsou, a budou míti ta práva jako má každý jiný. Víte, že principem Svazu je, že věci zásadní musí býti vždycky odhlasovány jednomyslně. Jaké tudíž znásilňování, jaké tudíž říkání o tom, že je to nástroj jednoho státu, dokonce Francie, když vždycky musila býti jednomyslnost, a to prosím v plném shromáždění Svazu, kde dnes je 54 států? Když šlo o Protokol, musila býti jednomyslnost. Když jde o každou zásadní otázku, musí býti jednomyslnost. Jaké pak tedy znásilňování, jaký pak, prosím, nástroj té neb oné politiky, když každý, i bývalí nepřátelé, dnes tam jsou, je tam Bulharsko, a je tam zejména Maďarsko? Může tomu zabrániti prostým zvednutím ruky, nemusí říci ani slova, nemusí ani diskutovati. Já to prostě konstatuji, že takto charakterisovati Svaz Národů není správné. Dobře kritisujeme, že tam není Německo, Rusko a Spojené Státy. Je to nedostatek, a proto, správně se říká, že tam musí býti. Dobře, ale zase stejným způsobem se proti tomu říká, že každý, kdo tam přijde, musí vzíti stejné závazky. Jedni jako druzí. Já v tom smyslu to jenom konstatují, aby po této stránce bylo patrno, že věci jsou ve skutečnosti jiné, a že stačí, aby každý se zúčastnil této činnosti a akce, a že následkem toho ty stesky potom odpadají.

Jednu věc bych chtěl jenom opraviti. Pan kolega Jelinek konstatoval, že nemáme smlouvy s Německem, Maďarskem atd. Tomu tak není. Německo je první stát, se kterým jsme měli obchodní smlouvu. Stejně tak Rakousko. Uzavřeli jsme s ním smlouvu již roku 1919, hned, když jsem se vrátil z konference mírové, a od té doby jsme ji několikráte měnili. S Německem jsme jednali stále a pořád smlouvy doplňujeme a měníme. Stejné tak jsme usilovali s Polskem a Maďarskem uzavříti smlouvy. Maďarsko 4 léta se proti tomu stavělo. Měli jsme aspoň provisorní smlouvu a provisorní dohodu. Nebyla to naše vina. Já jen konstatuji, fakta.

Chtěl bych ještě říci, že to slovo >reserva<, které jsem řekl ohledně Protokolu a o němž někteří pánové naznačili, že je to známka nedůvěry k Protokolu, není nedůvěrou k Protokolu. Já mám k tomu důvěru, ale bylo by nesprávné s hlediska odpovědnosti ministrovy nebrati v úvahu všechny možné eventuality A jak páni říkali, že se může státi to a ono, tož také musí bráti v úvahu, že se mohou ty nebo ony věcí státi. To znamená tudíž, kdybych tuto nutnou reservu nebyl měl, jistě byste mi byli oprávněně vytkli, že jsem tuto reservu neformuloval a že jsem příliš optimistický. To prostě neznamená nedůvěru, nýbrž prostě nutnou reservu a umírněnost, která, je diktována podstatou věci.

Konečně je poslední otázka. Mluvilo se o Malé Dohodě, že jsem řekl to neb ono, a mimo to, že snad v té neb oné věci je rozpor mezi státy Malé Dohody, nebo že byl rozpor. Konstatují jednou pro vždy toto: Ohledně států Malé Dohody nejen že není rozporu, ale nebylo a nebude podle mého mínění, poněvadž zásady spolupráce států Malé Dohody jsou velmi jednoduché a přitom odpovídající skutečné situaci politické. V těch otázkách, kde zájmy naše jsou společné, jdeme důsledně všude a ve všem společně. Těch otázek je velmi mnoho.

Kolega Klofáč na př. poukázal zde na společné zájmy hospodářské. Ano, k řešení je mnoho otázek, které nám vznikly, nebo zůstaly z mírových smluv. To jsou celé stamiliony různých zájmů, které jsou těmito společnými zájmy, a já bych šel do miliard. Kdyby bylo jen to, tož již v zájmu vás, pánové, bychom musili konstatovati, že je nutno, aby tato spolupráce byla. Říkám jen hospodářské a finanční otázky, jako dědictví mírových smluv. Tato společná práce s těmito státy vynesla nám již sta a sta milionů výhod pro tento stát, stejně tak jako druhým státům, Jihoslovansku a Rumunsku s jejich strany.